Když uhodily mrazy

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Catnip.me.uk

odehrává se mezi díly BtVS VI/06 All The Way a VI/07 Once More with Feeling,

takže někdy po Halloweenu 2001

Sunnydale se ocitlo pod vlivem hrůzně mrazivého kouzla

            Buffy se jen nerada vymotala zpod tří tlustých svetrů po mámě a sáhla na ovladač termostatu, jen aby zjistila, že už je nastavený na nejvyšší teplotu. Tohle bylo vážně na mrtvici. Ona je tady pěkně prosím uprostřed Kalifornie a venku si klidně zuří sněhová bouře. Tady přece nikdy nesněží. Zaváhala, až na ten jediný den, kdy Síly stvořily sníh, aby zachránily Angela. Jenže teď už přece neexistuje žádný důvod, aby se něco takového opakovalo. Ani pan rosnička ve zprávách to vysvětlit nedokázal. Jen konstatoval, že se blíží vánice. Ona sama vysvětlení měla. Je to tím, že žijeme u brány pekla.

            Dawn přicupitala dolů po schodech, drkotala zuby a hned se k sestře přitulila. Svorně se dělily o tělesné teplo a zima byla rázem o fous snesitelnější. "Ostatní jsou v pořádku?" zeptala se Dawnie a třela si ruce o sebe. Buffy přikývla. Podařilo se jí všem dovolat ještě dřív, než telefony zamrzly a zkolabovaly. Xander a Anya jsou v bezpečí svého bytu, Willow a Tara uvízly na koleji, ale jsou o.k. a i Giles je v pohodě, u sebe doma.

            "Co myslíš, kdo za to může?" zeptala se Dawnie. Snažila se nepřestat povídat. Zjistila, že když žvatlá, lépe se jí daří odpoutat myšlenky od té zimy venku.

            "Giles pročítá své knihy, ale dokud se nám nedovolá a neřekne, co našel, nevím. Prostě nevím." Dawn se přitulila blíž. "Well, aspoň že nemusíš na hlídku, když je takovéhle počasí. Neumím si představit upíra, který by chtěl povstat zrovna dnes." Buffy kývla. "A i kdyby ano, venku stejně není nikdo, z koho by se napili. Je škoda, že necítí chlad, kdyby umrzli, ubylo by jich." Dawn se měkce zasmála a potom potřásla hlavou.

            "Vlastně bych se vsadila, že zmrznout můžou. Ve školy jsme se učili, že zmrznout může úplně všechno, pokud teplota spadne dost nízko." Buffy se uchechtla a pocuchala sestře vlasy. "Hleďme, hleďme, Chytrolín Summersová. Bezva, až se počasí zase umoudří, budu mít míň práce." Dawn najednou pohasl úsměv na rtech a ustrašenýma očkama koukla na Buffy.

            "Myslíš, že Spike je o.k.?" Dokonalost rysů tváře Buffy v té chvíli pokazil mrak, který se jí objevil na čele. Úplně na něj zapomněla. "Jsem si jistá, že je v pohodě," lhala a pokoušela se přesvědčit hlavně sama sebe. "Bude ve své hrobce, tam nesněží." Dawn vyskočila a začala panikařit.

            "Ale co když ne. Co když ho to zastihlo někde venku? A-a i kdyby ne, u něj doma v hrobce je děsná kosa i normálně. Co když umrzne?" Buffy pozorovala sestru, jak chodí sem a tam. "Dawn, vážně si nemyslím, že bychom pro něj mohly něco udělat. Podívej, Spika už nějakou dobu znám. Přežije všechno. Nedovolí trošce zimy, aby ho srazila na kolena. Věř mi." Dawn se obrátila k sestře tváří a Buffy skoro zalapala po dechu, celá vyděšená si totiž všimla, že má v očích slzy. "Nechci ho ztratit, Buffy. Staral se o mě, když ty jsi byla pryč. Už to nechci nikdy zažít."

            Buffy došla slova. Nikdy si neuvědomila, jak moc se Dawn a Spike, během měsíců, kdy ona sama spala pod drnem, sblížili. Lidi z gangu jí sice řekli, že spolu strávili spoustu času, ale neuvědomila si, že Dawn nyní Spika považuje skoro za staršího bráchu. Najednou i jí přišlo důležité Spika zachránit nebo se alespoň ujistit, že je o.k. Popadla svůj nejteplejší kabát a zachumlala se, jak mohla nejvíc.

            "O.K., zajdu k němu do hrobky a zkontroluju ho. Nezdržím se." Dawn se úlevou rozesmála. "Děkuji, buď opatrná." Buffy jí úsměv oplatila. "Znáš mě. Opatrná jsem pořád." Otevřela dveře a mrštně vyklouzla ven, aby ani troška teplíčka neutekla.

* * *

            Ledový vzduch fučel Buffy do tváře, zatímco kráčela vstříc Spikově hrobce, a připravoval ji o dech. Ještě nikdy jí nebyla taková zima. Brodila se sněhem až po kolena, což jí chůzi ztěžovalo, ale tvrdohlavě postupovala vpřed. Obavy Dawnie se totiž přestěhovaly k ní, pořád víc a víc se o Spika bála. Jenom doufala, že není proč se bát. Vešla do hrobky a s hrůzou zjistila, že je tady jen stěží tepleji, než venku. Akorát na zemi neleží sníh.

            "Spiku?" zavolala a od pusy jí stoupaly obláčky páry. Odpovědi se nedočkala, tak zamířila k poklopu a po žebříčku slezla dolů. Byla tady úplná tma, svíčky všude okolo ní tam stály nezapálené. "Spiku?" zavolala znovu a snažila se přizpůsobit oči tmě. Konečně rozeznala postavu schoulenou na posteli, pod chatrnou přikrývkou. Pospíšila si k němu, deku stáhla a trochu jím zatřásla.

            Okamžitě v šoku couvla. Jeho tělo bylo ztuhlé, zmrzlé na kost. Dawn měla pravdu. Umrzá.

            "Spiku!" zakřičela z plných plic. "Slyšíš mne?" Pořád žádná odpověď. Buffy věděla, že ho musí zahřát. Brzy. Nebo hrozí, že to nezvládne. Potom je tu ovšem i možnost, že přišla příliš pozdě. Tuhle myšlenku rázně vystrnadila z mysli, zabalila Spika do pokrývky, aby jeho další kontakt se zimou omezila na minimum, a zvedla ho. Fakt, že je zmrzlý, ho naštěstí paradoxně nadlehčoval a i když zmrznul v podivné pozici, byla schopná ho celkem dobře unést. Vzmužila se, vynesla ho po žebříku nahoru a pokračovala ven, do třeskuté zimy.

* * *

            Dawnina klimbající hlava vystřelila vzhůru. Do dveří totiž zrovna vpadla Buffy, s podivným balíkem v náručí. "Spiku?" hlesla nevěřícně a hlásek se jí zachvěl. Buffy ho usadila na gauč. Až teď se na něj přemožitelka mohla pořádně podívat a ten pohled se jí pranic nelíbil. Kůži měl šedomodrou, vlasy pokryté ledovou krustou. Oči - děsivě pootevřené - zíraly přímo před sebe, prázdné. Vypadal jako mrtvola, ne jako nemrtvý.

            "Dawn, dones peřiny. Musíme ho zahřát," poručila Buffy cestou do kuchyně. Žádnou krev sice nemají, ale něco teplého mu připravit určitě může. Než konvice začala vřít, šla Spika zkontrolovat. Dawnie ho zrovna balila do duchen.

            "Bude o.k.?" Ptala se ustrašeně, aniž ze svého přimraženého mazlíčka odtrhla pohled. "Nevím," přiznala Buffy. "Ale uděláme všechno, abychom mu pomohly, slibuji." Sotva byl Spike jaksepatří zabalen, Dawn přiložila do krbu a obě sestřičky ještě společnými silami přitáhly gauč právě tak blízko, aby nehrozilo riziko, že jim shoří dům. Nakonec ještě zpola zmrzlého upíra důkladně obložily všemi ohřívacími lahvemi, které našly. A pak už jim nezbylo, než čekat. Uplynula poctivá půlhodina a Spike zvolna začal jevit známky zlepšení. Jeho tělo se pod peřinou uvolnilo a ztratilo modrošedou barvu. Bohužel se mu ale zavřely oči a ani se nehnul.

            "Můžeme pro něj ještě něco udělat?" špitla Dawn a probírala se mu vlasy, které byly mokré v místech, kde se v nich rozpustil led. "Asi ne," odtušila Buffy. "Ne, dokud se neprobere." Dawn zívla. "Myslím, že si zkusím trošku zdřímnout. Vzbudíš mne, když se něco změní?" Buffy kývla a její sestra odkráčela do postýlky.

            Pozorně si prohlížela upíra ležícího nehybně vedle ní. "Až se probereš, asi tě budu muset zabít, žes mne tak vyděsil," hubovala ho škádlivě. Pravdou ovšem bylo, že se o něj moc bála, a ne jen proto, že ho bude postrádat Dawn. Zčistajasna na něj pohlížela jako na přítele, jako na někoho, komu může věřit. Měla pocit, že jí rozumí jako nikdo z jejích přátel. Tak moc, že mu věří natolik, aby se mu svěřila se svými nejskrytějšími tajemstvími a nejniternějšími pocity. Zvedla ruku, aby ho pohladila po tváři. Pořád byla chladnější, než normálně, ale aspoň že už není zmrzlá.

            "Musíš se z toho dostat, jasné?" zavelela. "Dawn tě potřebuje a já… tě taky potřebuju." Nebyla si jistá co ji k tomu přimělo, ale sklonila se a jemně ho políbila, ignorujíc, jak jsou jeho rty pod jejími chladné. Sotva se od nich oddálila, Spike si povzdechl a posadil se zpříma, jako panáček z gumy. Popleteně koukal okolo sebe. Byl úplně zmatený. Hned potom se roztřásl jako osika. Buffy ho okamžitě objala a pevně držela. Snažila se mu poskytnout tolik tepla, kolik mohla.

            "Všechno je o.k.", konejšila ho. "Šššš, je to o.k." Po pár minutách se zdálo, že se zklidnil. Trošku se odtáhnul, aby na ni viděl. Pořád vypadal dezorientovaně. "Buffy? Jak jsem se sem dostal? Co se stalo?" Hodila na něj další peřinu a povykládala krátkou verzi celého příběhu.

            Jak šla za ním do hrobky, našla ho zmrzlého a odnesla si ho domů. Natáhnul se a vzal ji za ruku, jemně ji stisknul. "Děkuji. Bez tebe bych tuhle noc ustál jen zázrakem. Snažil jsem se v hrobce zůstat v teple, ale nějak mi to nevyšlo. Stěží jsem se dokázal pohnout. Co do pekla tuhle sibérii způsobilo?" Buffy potřásla hlavou. "Nevíme. Giles už najel na bádací režim, ale telefony zamrzly, takže víme pendrek." Spike zanaříkal a zase padl naznak. "Když to není jedno, tak druhé, tohle město je prokleté." Buffy se pousmála a vstala.

            "Dáš si horkou čokoládu? Myslím, že by tě mohla zahřát." Nadšeně kývnul. "Jasně, to zní skvěle. Pomohl bych ti, ale necítím nohy, takže mi chůze zrovna teď nepřijde jako dobrý nápad." "Zuj se," zavolala Buffy z kuchyně. "Možná to pomůže." Spike neváhal a poslechl její rady. Navíc si na nožky přiložil ohřívací láhev. Během chviličky se mu začaly rozehřívat, a když Buffy přinesla čokoládu, už měl zase v prstech cit.

            "Je ti líp?" zeptala se Buffy, zatímco Spike usrkával teplý voňavý nápoj. To už se k sobě na gauči tulili a produkovali víc tepla, než oheň v krbu a všechny duchny v domě. Přikývl a dopil do dna. Buffy se zasmála. "Fajn... měla jsem o tebe strach." Spike vypadal dokonale v šoku. "Vážně?" "Vážně." Buffy se zhluboka nadechla. Najednou cítila, že to musí říct nahlas. "A chyběl bys mi, kdybys to nepřežil. Už jsem si zvykla mít tě poblíž." Spike se zaculil.

            "Je to dobře? Měla bys vědět, že zbavit se mne není lehké." Chcačky nechcačky se musela zasmát, když si vzpomněla na dobu, kdy se ho zbavit pokoušela, a přesto je pořád tady. Tak nějak přestali být nepřáteli a stali se přáteli. Navíc se někdy během té dlouhé doby do ní zamiloval. Dokonce i když ho odstrkovala. Jenže je paličatý jako- jako ona. Takže jsou teď tady, spolu.

            Spike ji viděl, když byla v nejlepší formě i když byla na dně, přesto ji pořád miluje. Riley a Angel ji opustili. Každý z jiného důvodu, ale na tom nezáleží. Vtip je v tom, že odešli, Spike ne. Zůstal dokonce i když umřela. Koukala na něj a došlo jí, že už v něm nevidí upíra, ale muže. Muže, který ji miluje víc, než kdokoli jiný a kterého se ona milovat naučila.

            "Spiku," začala. Nebyla si moc jistá, jak to povědět. Nakonec došla k závěru, že činy slova předčí, tak po něm prostě sáhla a přitáhla si ho do náruče, k hlubokému polibku. Spike na chvilenku ztuhnul, ale hned se zase uvolnil a začal jí polibek vášnivě oplácet. Konečně se od sebe odrhli a Spike se zakřenil.

            "Well, ty teda vážně víš, jak chlapa rozehřát, mazlíčku." Buffy se usmála a stiskla mu ruku. "Řekněme, že mne osvítil duch svatý, nesvatý, to je jedno." Naklonila se pro další polibek, ale vyrušilo je zvonění telefonu. "Well, dobrá zpráva je, že telefony zase fungují," povzdechla si Buffy a zvedla se, aby ho vzala. "Haló?"

            "Buffy, tady Giles. Nejsem si úplně jist tím, co se stalo, ale před chvilenkou přestalo sněžit a teplota každou vteřinou stoupá. Takže se zdá, že ať už za to mohlo cokoliv, přestalo to. Volám jen, abych se dozvěděl, jestli jsi šla na hlídku a něco zabila." Buffy zavrtěla hlavou dřív, než si uvědomila, že ji nemůže vidět.

            "Ne. Celou noc jsem byla tady doma. Well... zašla jsem pro Spika, do té jeho ledárny, ale nic jsem nezabila." "Spike je s tebou?" Gilesův hlas zněl lehce překvapeně. "Byl zmrzlej jak rampouch. Vzala jsem ho sem ohřát." "A odvedla skvělou práci," zavolal culící se Spike, ale Buffy ho uťala posunkem i výhrůžným pohledem - ať drží klapačku. "Well, nevadí," odtušil Giles. Buďto Spikova slova neslyšel nebo se je rozhodl ignorovat. "Čili, stav ohrožení patrně pominul. Ať už číkoli zásluhou. Uvidíme se zítra." "O.k., Gilesi. Mějte se."

            Sotva Buffy dosedla zpátky vedle Spika, objal ji. Teď, když už ji konečně má, ji nechtěl pustit ani na okamžik. "Co chtěl?" "Bouře skončila," odpověděla Buffy a užívala si objetí svalnatých paží.

            "No a kde jsme skončili my?" zeptal se opatrně Spike, něžně se k ní sklánějíc. "Asi někde tady, že?" stihla Buffy odpovědět těsně před tím, než se jejich pusinky zase sešly. Buffy se ztrácela ve Spikových polibcích a přesto si nemohla pomoci. Dumala o tom, že Síly asi vážně mají rády sníh. Nejen, že ho použily kdysi dávno, aby zachránily Angela, ale jak se zdá, teď jim přišel znovu vhod.

Aby jí daly nalézt novou lásku.

Něco v jejím srdci jí napovídalo,

že tu pravou lásku.

Konec