Fanfiction

Konec světa

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

Ne, znovu už ne, letělo Buffy hlavou, když se krčila mezi zárubněmi na prahu své ložnice na koleji. Jak se země otřásla, popadalo pár knížek a začala se drolit omítka na stropě a na zdech. Riley vedle ní vzrušeně sledoval otřesy, natěšený jako školáček o štědrém dnu. Když zemětřesení skončilo, vystoupili z pofidérní ochrany dveřního rámu a Buffy zamračeně začala obhlížet škody.

"Wow." Nadechl se Riley, při pohledu na ten nepořádek. "To bylo moje první zemětřesení," pochlubil se. "Moje ne," odpověděla Buffy měkce, vzpomínka na to poslední byla ještě stále příliš živá i když... už to byly tři roky, co se Pán pokusil povstat a ona... se utopila, trvalo to několik minut, než ji Xander přivedl zpátky k životu. Zachvěla se. "Raději půjdu a zjistím, jestli jsou mí přátelé o.k.," oznámila napjatě a zamířila ke dveřím. Musím si o tom promluvit s Gilesem. Zemětřesení u Brány pekla vždycky znamená potíže. "Buffy, počkej!" zavolal za ní Riley, ale už byla pryč.

* * *

Poté, co se ujistila, že máma i Willow jsou v pořádku, vydala se ke Xanderovi. Pokoušela se mu dovolat, ale nikdo to nebral a než se vydá za Gilesem, chce mít jistotu, že se nikomu nic nestalo. Svému pozorovateli telefonovala už z domu, aby zjistila, jestli není zraněn. Nebyl. "Xandere?" zavolala a strčila do dveří. "Jsi tady?" První, čeho si všimla, když vešla dál, byla vlhká podlaha a zvuk vody vytékající z prasklé trubky. "Oh, bloody hell!" klel důvěrně známý hlas, zbytek slov přehlušily údery kovu o kov. Sotva se dostala do hlavní části místnosti, při pohledu, který se jí naskytnul, se nedokázala ovládnout a musela se rozesmát. Spike stál na židli, v ruce hasák a snažil se opravit puklou rouru, která vedla těsně pod stropem. Byl promočený, vlasy připlácnuté k hlavě, šaty přilepené na těle. Bylo zřejmé, že trubka, do které právě bušil, se ani nehne.

"Upír instalatér," poznamenala Buffy s úsměvem. "Přežili jste zemětřesení? Pořiďte se domácího upíra, práce všeho druhu." Teprve teď si jí Spike poprvé všimnul a skoro spadl ze židle. Pak si povzdechnul. "Přemožitelka. Skvělý. Takže teď už mi schází jen, aby se propadl strop a já se vykoupal v hřejivých paprscích slunce a můj den bude kompletní." Na moment zmlknul, zadíval se nahoru a chvíli zvažoval své možnosti. "Hmmm, nicméně, pokud se zhroutí strop, aspoň se dostanu z téhle mizérie. Co chceš?" "Hledám Xandera," odpověděla aniž si všímala jeho nářků. "Je tady?" Spike rozhodil okolo sebe rukama. "Vypadá to snad jako by tu byl? Jestli sis nevšimla, tak tady není moc míst, kde by se mohl schovat. Byla to ode mě pěkná pitomost nastěhovat se do téhle díry. Kdy se budu moct vrátit k Gilesovi? Aspoň má kabelovku a ví, že upíři tady nejsou od toho, aby dělali instalatéry. Buffy vzhlédla k trubce, z níž pořád tekla voda a smáčela Spika od hlavy k patě, i když se nezdálo, že by si toho nějak zvlášť všímal. Už ho chtěla opustit, ať si to spraví sám, když si uvědomila, že jestli to udělá, tak až Xander přijde domů, s největší pravděpodobností najde svůj příbytek pod nejméně třemi stopami vody. Svlékla si plášť a spolu s taškou ho položila do relativního bezpečí na postel, pak se vrátila ke Spikovi a pozorně začala studovat trubku, přitom dávala velký pozor, aby se nezmáčela. Byla si vědomá toho, že o instalatérství ví zhruba tolik co Spike, ale společně by to možná mohli zvládnout.

"Zkus přitáhnout ten ventil," navrhla. "Který?" zeptal se Spike nasupeně. "Jsou tady tři." Buffy se ušklíbla a vylezla na židli, ošila se, když jí na hlavu začala téct voda stejně jako Spikovi. Vzala ho za ruku s hasákem a přistrčila ho k ventilu, který měla na mysli. "Tenhle," řekla a nechala dlaň na jeho, sevřela tak rukojeť a přitáhla ventil. Voda okamžitě přestala téct. "Tak," usmála se, spokojená se svým výkonem. Obrátila se obličejem je Spikovi, jen aby zjistila, že se k němu tiskne a mezi jejich tvářemi je s bídou pár palců. Až teď si uvědomila jak je židle, na které oba stáli, malá. Instinkt jí radil seskočit hned dolů, ale najednou se nemohla ani pohnout. Zírali jeden na druhého dokud Spikovi na rtech nezahrál malý úsměv.

"Měli bychom si svléknout šaty," řekl měkce. Jako by se celý svět okolo nich zastavil. Buffy vytřeštila oči. "Cože?" zajíkla se, příliš ohromená, než aby na něj začala ječet nebo ho rovnou bít. To už cítila, že se k ní Spika natáhnul, chytil ji okolo pasu a mimoděk s ní zatřásl. Druhou rukou uchopil lem její halenky a ve chvíli, kdy už chtěla začít protestovat, ho stisknul a vyždímal pěknou dávku studené vody. "Oba jsme promočení," řekl těsně předtím, než ji pustil. "Jestli v tom zůstaneš, tak se nachladíš a ani já nemůžu říct, že sedět v mokrých šatech naplňuje mou představu o zábavě." Buffy se zamračila, zatímco Spike seskočil z židle.

"A co si mám podle tebe asi tak vzít na sebe, když máme všechno mokré?" Spike se zakřenil. "No, ty a já, oblečení jako Adam a Eva, to zní vážně dobře. Jenže… mám vážné pochybnosti, že by Xander schvaloval, že se tady budeš potulovat nahatá. Přirozeně, ne každý dokáže odolat žhavému člověčímu tělu jako já, pro mě to není žádný problém." Hodila po něm naštvaným varovným pohledem a on po ní Xanderovým šatstvem, čekal až se převlékne. Teprve když si významně odkašlala mu došlo, že se nemá kde převléknout, s výjimkou místnosti, v níž oba stáli. S přehnaným povzdechem se otočil a poskytnul jí žádané soukromí. Sotva byla hotová, Spike si taky začal rychle sundávat promočené šaty a nesmírně ho pobavilo, jak rychle se k němu Buffy otočila zády. Cítila jak jí hoří líce a to ho ani neviděla. Konečně byli oba v suchém. Jejich šaty byly v sušičce, Buffy se na poslední chvíli podařilo zachránit celou náplň pračky, Spikovu i Xanderovu oblečení totiž hrozilo, že se katastrofálně srazí a bude dobré leda tak pro trpaslí démony. "To není moje vina," bránil se Spike, když Buffy na jeho chybu poukázala.

"Nejsem žádný upír v domácnosti," brblal. Když to uslyšela, musela se opravdu snažit, aby nezačala řvát smíchy. Zatímco se jeho vlastní šaty praly a sušily, měl Spike na sobě části Xanderovy garderóby. Bohužel našel pouze úděsně barevnou Havajskou košili a krátké kalhoty. Vidět v muži před sebou velkého zlouna šlo Buffy jen těžce. "Co?" zeptal se Spike a uťal jí tak myšlenku. "Huh?" opáčila tázavě, protože jí ušlo co říkal. "Něčemu ses smála." Spike na sebe shlédnul a povzdechnul si. "Tomuhle ohozu, že? A já si myslel, že nemoct bojovat je ponižující až dost. Je to pořád horší." Ztěžka dosedl na kraj postele a zabořil hlavu do dlaní. Po chvilce si k němu přisedla, nebyla si jistá co jiného má dělat, cítila se trošku provinile kvůli Spikově depresi. Najednou zvedl hlavu a podíval se na ni s nadějí v očích.

"Chci, abys mne probodla." Chvíli si nebyla jistá, jestli to myslí vážně nebo si dělá legraci. Koukala na něj a čekala na pointu vtipu. Když nepřicházela, pochopila, že nežertuje. "Spiku, já tě neprobodnu." "Proč ne?" naléhal, zahlížel na ni, spodní ret trucovitě našpulený jako malé dítě. "Myslel jsem, že to máš v popisu práce." "Já mám za úkol chránit město. Ty už pro ně nejsi žádná hrozba." To jsem tomu dala, hubovala hned se v duchu. Je na dně a já do něj ještě kopnu. "Well, to je skvělý," zaskučel Spike, vstal a zvedl ruce do vzduchu. "Jsem tak ubohý, že mě dokonce ani přemožitelka nechce utratit. Nemůžu se krmit, nemůžu bojovat a vegetuju v téhle díře na hromádce s patrně největším ztroskotancem široko daleko. Pro co bych měl asi tak žít?" Buffy byla na rozpacích, jestli se mu má smát nebo ho utěšovat. Věděla, že to pro něj musí být těžké, ale byl tak teatrální, že nepůsobil moc opravdově. Když nic neříkala, sebral jí tašku, sáhnul dovnitř a vytáhnul kolík. "Fajn, když ti nejsem dost dobrý, aby ses obtěžovala mne zabít, udělám to sám." Najednou bylo všechno opravdové až až a Buffy vyskočila z postele.

"Spiku, ne!" zaječela, než si vůbec uvědomila co říká. Tisknul si kolík na srdce, ale dál se už ani nepohnul. Místo toho se na ni podíval, v očích zlost a nejistotu. Buffy se zhluboka nadechla a odhrnula si vlhké vlasy z očí. "Podívej, chápu, že je to pro tebe těžké, ale musíš se snažit vyrovnat se s tím, co se ti stalo. Všichni ostatní si mohou klidně žít aniž by museli pořád bojovat a někoho zabíjet. Myslíš, že bych byla každou noc venku a mordovala upíry a démony, kdybych měla na vybranou? Takže, vím, že ti nemůžu zabránit v tom, aby ses zapíchnul, pokud si to opravdu přeješ. Jestli se chceš zachovat jako zbabělec, fajn. Ale Spike, jak ho znám já, není baba a určitě není ani zbabělec. Jsem přesvědčená, že ten chlap je pořád někde uvnitř tebe." Spike se zadíval na kolík ve své ruce, cítil jak jen hrubě otesané dřevo dotírá na jeho kůži. Potom se pohledem vrátil k Buffy. Rozhodně nečekal, že se mu jeho čin bude snažit rozmlouvat. "Já nejsem chlap," řekl měkce. "Proč se staráš jestli se rozpráším nebo ne?" "Protože..." V hlavě měla najednou prázdno. Proč se vlastně rozhodla jej zachránit? "Prostě se starám, o.k.?" Popošla k němu a položila svou dlaň na ruku, která svírala kolík. "Pomůžu ti jak jen budu moci, slibuju." Spike zavřel unaveně oči a kývnul, všechen jeho vztek a zlost, které ještě před chvilkou cítil, byli pryč. Pustil kolík a ten při pádu na zem zarachotil. Nějakou dobu tak zůstali tiše stát, Buffy držela Spikovu ruku, zatímco upír měl pořád zavřené oči. Nakonec sušička cinkla na znamení, že cyklus je u konce a oba tak vrátila do reality. Spike jemně osvobodil svou ruku a přešel k sušičce, vyndal oblečení a podal Buffy to její. Beze slova se k sobě otočili zády a rychle se převlékli. "Spiku..." začala Buffy, když už byli zase ve svém, ale přerušilo ji bouchnutí, jak někdo rozrazil dveře.

"Hey, Buff." Zasmál se Xander, když vešel dovnitř a svléknul si kabát, Spika zcela ignorujíc. "Co se stalo?" "Jen jsem se stavila, jestli jste o.k." Až teď si Xander poprvé všimnul, že trubka je opravená. Střelil po Spikovi arogantním pohledem typu 'Já to říkal' a otočil se zpátky na Buffy. "Well, když už jsi tady, dala by sis pizzu? Výhodou té práce je, že na konci směny ji dostaneš zdarma." Buffy zavrtěla hlavou. "Potřebuju se stavit u Gilese. Zemětřesení ve světě Buffy obvykle přináší těžkosti. Spiku, jdeš?" "Cože?" vykřikli oba současně. "Proč ho bereš s sebou?" zeptal se Xander, protože se mu jako prvnímu podařilo promluvit. Spike na ni jen zmateně zíral. "Počítala jsem, že bys mohl chtít mít tohle místo zase zpátky jen pro sebe. Jsem si jistá, že Gilesovi nebude vadit, když se Spike k němu vrátí, když už je Olivia pryč." Xander si zasněně vzdychnul. "To by bylo pěkné, strávit nějaký čas s Anyou... o samotě." "Well, takže domluveno." Chytila Spika za ruku a postrčila ho ke dveřím. "Bye, Xandere." Xander mohl jen v němém zmatku sledovat, jak Buffy vytáhla Spika ze dveří a zavřela za sebou. Tady se dělo něco podivného a jemu se to vůbec nelíbilo.

* * *

"Proč jsi to udělala?" zeptal se Spike po cestě k Gilesovi. "Říkal jsi, že chceš pryč od Xandera," odpověděla Buffy jednoduše. Na to Spike neměl co říct. Nemohl popřít svá vlastní slova, tak zbytek cesty absolvovali potichu. "Gilesi!" zavolala Buffy, když došli k cíli své cesty a ona nakráčela do domku svého pozorovatele, jako by jí to tam patřilo. Tvář volaného vykoukla z kuchyně a při pohledu na Spika se zamračila. "Počkej tady," zašeptala Spikovi Buffy. "Musím si s Gilesem na minutku promluvit mezi čtyřma očima." Spike kývnul a Buffy šla do kuchyně. "Co ON tady dělá?" zasyčel Giles, ukazujíc k obývacímu pokoji. "Xander chce být zase chvíli sám s Anyou," lhala pohotově Buffy, ale moc daleko od pravdy zase nebyla. "Nemyslela jsem si, že vám bude vadit, že se k vám Spike vrátí... teď, když se Olivie vrátila domů." Giles si při nalévání šálku čaje odevzdaně povzdechl. "Buffy, nevadí mi, že tady bude teď, ale musíme se na to podívat z dlouhodobého hlediska. Není správné, že se všichni staráme kde bude spát a bůh mi odpusť, nevím proč to říkám, není to fér ani vůči Spikovi." Buffy kývla. "Já vím. Něco vymyslíme. Ale, hlavním důvodem, proč jsem za vámi přišla je, že s vámi musím mluvit o-" Zvuk telefonu je vyrušil a Giles ho šel otráveně zvednout.

"Haló?" Poslouchal a stále víc se mračil. "Willow, uklidni se, mluv pomalu. Co je špatně? Co se stalo?" Buffy se okamžitě napjala, bylo jasné, že je někde velkej průšvih. Stačilo jí kouknout se Gilesovi do tváře. "Ano, Buffy je tady. Dám ti ji." Sotva jí sluchátko podal, hned po něm chňapla. "Will? Co se stalo?" "Buffy," popotáhla Willow. "Něco se stalo. Jeden kluk je mrtvý. Student." Začala tiše vzlykat. "Pane bože, Buffy... já ho našla. Bylo to příšerné." "Zůstaň tam," přikázala jí Buffy jemně, ale pevně. Věděla, že ji tak uklidní. "Budu tam za minutku." "O.k." Buffy zavěsila a obrátila se na Gilese. "Jeden ze studentů byl zabit. Willow našla tělo. Musím za ní." Giles kývnul. "Uvařím čaj, kdybys ji chtěla přivést sem. Zůstat na půdě školy, když se tam dějí takové věci, není asi úplně dobrý nápad." "Dobře, děkuju."

* * *

O půl hodiny později už Willow usrkávala čaj v Gilesově obývacím pokoji, spolu s Buffy, Gilesem a Spikem, který seděl vedle ní. Když pozvedla k ústům šálek čaje, ruka se jí lehce zatřásla. Nezáleželo na tom jak dlouho žila blízko pekelné brány a nezáleželo na tom, co už viděla, na smrt si nikdy nezvykne. "Bylo to děsivé," řekla měkce. "Stalo se to během večírku a já vešla dovnitř, jen abych si na chvilku lehla. Všude byla tma a já si neuvědomila, že je něco špatně, dokud jsem si k němu nelehla. Byl tak studený," začala znovu plakat, Buffy ji objala a začala ji konejšivě hladit. "Byl to upír?" zeptal se trošku nejistě Giles, nevěděl jestli na ni může naléhat tak brzy po tom, co právě prožila. Zavrtěla hlavou. "Někdo ho podříznul. A do hrudi mu vyřezali takové značky." Giles ožil a podal jí kousek papíru. "Můžeš je namalovat?" Willow kývla a rychle načrtla to, co viděla. Giles chvíli její neumělou kresbu pozoroval a potom si povzdechl, sundal si brýle a začal je čistit. "Vy víte co to je?" zeptala se Buffy napjatě, to jak ponuře se tvářil se jí vůbec nelíbilo. Giles si znovu povzdechnul a nasadil si brýle.

"To je konec světa." Buffy chvilenku nic neříkala. Pak vyskočila. "Já to věděla!" zaječela a začala přecházet sem a tam po pokoji. "Zemětřesení kdekoli jinde, normálka. Zemětřesení tady, APOKALYPSA! Tak co mám zabít tentokrát?" Giles znovu sklouznul očima na papír s Willowinou kresbou. "Nejsem si zcela jist. Vím, že tato značka ve spojení se zemětřesením něco znamená, ale musím se podívat do knih s čím přesně máme tu pochybnou čest." Buffy si nešťastně vzdychla, jestli něco nenáviděla, tak nejistotu. "O.k., takže lidi, vy pátrejte a já jdu na hlídku. Jestli budu mít kliku, najdu tuhle věc a zabiju to dřív, než to stačí něco provést."

* * *

"Jestli budu mít kliku, najdu tuhle věc," mumlala si Buffy. Stála před hrobkou nad jejímž vchodem byl vytesám symbol, který nakreslila Willow. Právě z ní vycházel mohutný démon, pěknej vazbič, a v ruce nesl malý pytel. Bylo zřejmé, že má s tím vším něco společného. Bez varování na něj zaútočila. Měla na své straně moment překvapení, takže se jí podařilo srazit démona na zem. Rychle se ale vzpamatoval a vydrápal se na nohy, uštědřil Buffy takovou ránu pěstí, že se zapotácela a narazila do náhrobního kamene. Než se stačila posbírat, zvedl ji jako pírko a odhodil přes celý hřbitov. Tvrdě dopadla na kamennou zeď jakési krypty. Zůstala ležet na zemi, měla vyražený dech a byla skoro omráčená. Když se po chvíli probrala, uslyšela něčí kroky, blížily se k ní. Sebrala zbytky sil a vyskočila znovu na nohy, v ruce kolík. Bleskově se otočila a skoro svou zbraň vrazila do hrudi… Rileymu. Couvnul, ale zachoval klid. "Myslel jsem si, že tě tady najdu." Stěží ho vnímala, očima prohledávala hřbitov. Po démonovi nezbyla žádná stopa.

"Riley, já si teď nemůžu povídat, musím najít toho démona." Vykročila uličkou mezi hroby, ale popadl ji za paži. "Chytím ti ho." Vytáhnul malou vysílačku a začal do ní povídat podivnou, angličtinu jen málo připomínající, hatmatilkou. Buffy měla pocit, že mluví cizím jazykem. "Tady je agent 15. Máme kód 3 v severním sektoru. Všichni agenti, kteří jsou poblíž, nechť se připraví vyrazit. Cíl má úroveň 1, pokračujte s krajní opatrností. Konec." Obrátil se na Buffy, vypadal sám se sebou nadmíru spokojen. "Neměj strach, jsou to dobří kluci. Postarají se ti o toho démona." Buffy se násilím podařilo vyloudit slabý úsměv, nechtěla mu nabourat ego tím, že by na něj zaječela, že zabít toho démona právě v úmyslu neměla. "Bezva," ucedila. "Tak, můžeme si promluvit?" nepřestával otravovat Riley a usádlil se na kraji náhrobku. "O nás." Buffy si otráveně povzdechla, pochopila, že se tomu navěky vyhýbat nemůže. Musí si promluvit, tak koneckonců, proč ne teď. Aspoň to bude mít za sebou. "O.k., mluv,"

"Well..." zakoktal se Riley. "Zdá se, že jsme oba na stejné lodi. Už mezi sebou nemusíme mít žádná tajemství. Právě se tě pokouším zeptat kam máš odtud namířeno a jestli bych..." Buffy se na něj podívala, takhle důkladně a zblízka si ho prohlížela poprvé. Všimla si co má na sobě, vojenskou uniformu a pořád si hraje se zbraní jako se svým... Raději zatřepala hlavou, aby se té nemístné představy zbavila. Oči mu vzrušeně zářily nadšením, takže vypadal jako malý kluk, co si s kamarády hraje na vojáčky. A přesně to pro něj jeho práce znamenala, vzrušující dobrodružství, v němž on hraje hodného, velkého, neporazitelného hrdinu, co zabíjí ty zlé a špatné. Pravděpodobně neměl ani tušení jaké to je žít u brány pekla, vyrůstat tady a od patnácti muset noc co noc čelit smrti. Když bude chtít, tak prostě pověsí uniformu na hřebík a nechá toho, kdy jen se mu zachce. Byl to jeho koníček, ne jeho osud.

"Je mi líto, Riley, tohle nemůžu." "Nemůžeš co?" zeptal se, očividně takovou odpověď nečekal. "Nic. Ty, já, tohle, prostě nemůžu. Mrzí mne to." Otočila se na patě a hbitě zamířila ke hřbitovní bráně. "Buffy! Počkej!" volal za ní, ale šla dál, už ho neposlouchala.

* * *

"Je to démon, kterého jsi viděla?" zeptal se Giles a strčil Buffy pod nos otevřenou knížku. Byla si úplně jistá, obrázek démona s nímž se neúspěšně utkala byl věrný, démon vypadal jako živý. "To je on." Giles neradostně kývnul. "Vahrall démon. Říkala jsi, že vyloupil hrobku?" "Yeah, vrátila jsem se tam podívat dnes ráno. Byla tam prázdná rakev, spíš dětská rakvička." "On ukradl kosti dítěte?" "Uh-oh," ozvala se Willow, sáhla po jedné z knih a začala v ní listovat. "O tom jsem něco četla. Tady je to, rituál tří. Potřebné ingredience jsou: krev muže, kosti dítěte a něco, čemu říkají Valiosovo slovo. Patrně tohle ukončí svět, ale nejsou tady podrobnosti." Buffy vstala. "Dobře, takže tu věc... slovo Valiose, musíme najít dřív než démoni. Willow, ty a Xander půjdete do knihovny a pokusíte se zjistit něco bližšího o té věci. Gilesi, vy můžete zůstat tady a společně se Spikem číst dál. Já půjdu ven a pokusím se najít toho Vahra-cosi."

* * *

O pár hodin později. Giles i Spike byli pořád ještě zavrtaní do knih. "Našel jste něco?" zeptal se Spike a zhluboka si povzdechnul, krajní meze nudy dosáhnul už po pěti minutách čtení. "Ne Spiku, nenašel," odsekl vztekle Giles, "a jestli se mě na to nepřestaneš každých třicet vteřin ptát, tak-" Najednou se zarazil uprostřed věty a oči mu padly na jednu z knih, které ležely na stole. "Oh, to ne." Spike se zájmem přihlížel, jak Giles popadl knížku a spěšně se do ní začetl. "Oh, to ne, podruhé." Giles rychle vstal a zamířil k velké truhle v rohu pokoje. Spike zvedl knížku, kterou odložil Giles. Byl tam malý obrázek talismanu a pod ním bylo napsáno, Slovo Valiose. Bylo tam také mnoho detailů o rituálu tří, včetně toho, k čemu rituál vlastně slouží. Spike se obrátil na Gilese, který horečně prohrabával truhlu.

"Chápu proč je to špatné," řekl. "Ale dokud tu věc nenajdeme my nebo ti démoni, jsme v pohodě, nemám pravdu?" Místo odpovědi Giles zvedl ruku, držel v ní, nyní již oběma známý, talisman, který našel v truhle. Vypadal přesně jako ten na obrázku. "A doprdele," zaúpěl Spike a hlava mu spadla na stůl. "Takže lze očekávat, že démon a všichni jeho kamarádíčkové, co taky hledají tuhle cetku, tady budou coby dup." "To si nemyslím," odpověděl Giles měkce. "Yeah?" Zvedl Spike s mírnou nadějí hlavu. "Jak si tím můžete být tak jistý?" Odpovědí mu bylo pouze zavrčení, otočil hlavu zrovna včas, aby viděl, jak tři Vahrall démoni srazili Gilese k zemi. Snažil se s nimi bojovat, aby se jich zbavil.

Spike hodil očkem po dveřích ven. Teď by se odtud snadno dostal, nebylo to už jako kdysi, když ještě mohl bojovat a apokalypsa byla něco, na co se těšil, a ne, aby se jí snažil zabránit. Místo toho, aniž si to pořádně rozmyslel, vstal a nakráčel si to k Gilesovi, sehnul se a vzal mu z ruky talisman. "Hey!" zavolal na démony, zvedl talisman a zahoupal jím před jejich krhavýma očima. "Myslím, že hledáte tohle." Všichni tři démoni zavrčeli a rychle se vydrápali na nohy, domláceného a trošku omráčeného Gilese nechali ležet na zemi. Jakmile si byl jist, že si získal jejich plnou pozornost, Spike se vyřítil ke dveřím. Naneštěstí jejich obrovitost démony nijak nezpomalovala a ten první po něm hrábnul dřív, než se Spikovi podařilo dosáhnout na kliku. Popadl upíra a přitáhnul si ho zpátky, otočil ho k sobě a uštědřil mu pořádnou ránu do obličeje. Ostatní dva se k bráškovi rychle přidali a srazili Spika na podlahu. Spike ležel pod nohama tří démonů a ti se k němu pomalu skláněli. Věděl, že musí něco podniknout. Bude se muset pokusit vybojovat si cestu ven. Neměl jinou možnost, spočítal si, že bolest hlavy nemůže být horší, než být roztrhán na kusy tady těmi Budulínky. Sevřel víčka a soustředil se, veškerou sílu, co měl, zaměřil do svých nohou, vší silou vykopnul. Sotva ucítil, že váha démonů zmizela, vyskočil a automaticky se chytil za hlavu. Bolest se nedostavila. Překvapeně se zadíval na ruce, kterými si svíral lebku a pak na démony, kteří se zvedali ze země. Potom se radostně rozesmál.

"Well, well. Jak to tak vypadá, démony zranit můžu. Hoši, na rvačku jste si vybrali špatnýho upíra." Než se stihli vůbec pohnout, Spike na ně zaútočil, veškerý vztek a frustrace, které cítil od doby, kdy utekl z Iniciativy, znásobili sílu jeho úderů a kopanců, které jim uštědřil. Na pár minut je zahnal do defenzívy, ale oni si bohužel rychle uvědomili, že tři obrdémoni proti jednomu, ať už jakkoli naštvanému upírkovi, je velmi nerovný poměr. Spojili své síly, vrhli se na něj, dva ho popadli z každé strany a drželi ho, zatímco ten třetí si z něj udělal boxovací pytel. Když konečně ztratil vědomí, hodili ho na zem a jeden z nich mu z bezvládné ruky vyrval talisman. Měli pro co si přišli a tak všichni tři bez jediného ohlédnutí odešli.

* * *

"Hey, pánové!" zavolala Buffy, když vešla k Gilesovi. "Našli jste ně-" Při pohledu na tu zkázu okolo ní zapomněla co chce říct. Všude v pokoji se válely žalostné zbytky rozbitého nábytku a nikde neviděla žádné známky života. "Gilesi!" zakřičela ještě jednou, v hlase jí rezonovala panika. "Spiku!" "Buffy?" ozvalo se za ní, v mžiku se otočila za hlasem. Giles se vynořil z kuchyně, v rukách misku s vodou. Měl na tváři pár škrábanců a oteklé, brunátné oko. "Jste o.k.?" zeptala se ho znepokojeně a šla za ním. "Co se stalo?" Giles si povzdechnul. "Našli jsme Slovo Valiose. Naneštěstí, ti démoni také. Pokusili jsme se je přeprat, ale byli příliš silní. Sebrali ho." "My?" zeptala se Buffy zmateně. "Spike taky bojoval?" Giles kývnul. "Zdá se, že ať už mu udělali cokoliv, brání mu to pouze ubližovat lidem. Buffy, mohl utéct, ale zůstal a bojoval. Zachránil mě." Buffy to vlastně překvapilo mnohem míň, než by si kdy pomyslela. Ten rozhovor, který spolu vedli včera u Xandera ve sklepě, jasně ukázal, že se Spike změnil. Ať už se mu to bude líbit nebo ne, odteď je řádným členem Scooby party.

"Kde je?" zeptala se. Giles zamířil ke gauči a ona šla za ním. "Pane bože," zašeptala. Spike tam ležel jak dlouhý tak široký, tvář i paže pokryté nejrůznějšími zraněními. "No tak, přemožitelko, nevyváděj," zaskřehotal s úsměvem, ústa zkřivená bolestí. "Určitě už jsi viděla horší věci. Nejsem žádné choulostivé děvčátko." Když to uslyšela, věděla, že bude o.k. Jestli je mu dobře natolik, že je schopen s ní žertovat, uzdraví se. Giles položil lavórek s vodou na zem a klekl si k němu. Namočeným hadříkem mu začal čistit rány. Spike zasyčel bolestí, ale neřekl ani slovo. V té chvíli se otevřely dveře a dovnitř vešel Xander s Willow. "S tím Slovem Valiose jsme neměli štěstí," oznámila Willow. "Nemohli jsme v knihovně nic najít." "Woah, co se tady stalo?" zeptal se Xander, když si všimnul té spouště. Giles se postavil.

"Slovo Valiose je talisman. Měl jsem ho tady celou tu dobu. Koupil jsem ho před pár lety ve výprodeji a nikdy jsem nezjistil jak se jmenuje. Jak to tak vypadá, démoni nějak vypátrali, že ho mám a přišli a odnesli si ho." Willow i Xander chvíli v úplné tichosti překvapeně stáli. "Takže musíme rozluštit smysl toho rituálu a překazit ho," řekla nakonec Will. "Brána pekla," odpověděl Giles měkce. "Otevřou bránu pekla. Tu pod bývalou knihovnou ve vaší staré střední škole." Zatímco si Xander, Willow a Giles povídali, Buffy se ujala čištění Spikových ran.

"Děkuju," řekla měkce, když mu ovazovala paže. "Že jsi ho zachránil." Spike pokrčil rameny. "O nic nešlo. Jen jsem si chtěl po té dlouhé době pořádně bouchnout. Chlap musí mít koníčka," zašklebil se na ni tváří hrající všemi odstíny fialové. Buffy se mu křivý úsměv vrátila. "Jo, přesně tak to vypadá, o nic nešlo," podotkla ironicky a významně se zadívala na jeho poněkud pošramocenou tělesnou schránku. "Můžeš si sednout?" Spike kývnul a s její pomocí se mu podařilo vzpřímeně se usadit. Těsně předtím oba uslyšeli co je cílem rituálu. Buffy vyskočila na nohy. "Takže se asi vrátíme na střední," podotkla melancholicky. "Jdu s vámi," přidal se Spike a už vedle ní trochu nejistě vstával. Buffy zavrtěla hlavou. "Jsi zraněný. Zůstaneš tady." "Jdu s tebou," zopakoval Spike odhodlaně a udělal krok směrem k ní, aby to dokázal. "Tihle chlápci jsou silní, budeš potřebovat veškerou možnou pomoc." To ji nezastrašilo, taky udělala krok k němu. "Spiku, vždyť sotva stojíš. Nedovolím ti, aby ses nechal zbůhdarma zabít. Já to zvládnu." Než jí stačil slovem odporovat, otočila se a vykráčela ven ze dveří, Xander a Willow v těsném závěsu za ní.

* * *

"Démoni už zřejmě mají všechno, co potřebují k uspořádání obětního rituálu, který otevře bránu pekla," konstatovala Willow nervózně, právě procházeli ohořelými zbytky jejich střední školy. "Zastavíme je dřív, než se o to pokusí," odpověděla Buffy pevně. Bylo pro ni obtížné neutonout v tom moři pěkných i ošklivých vzpomínek spojených se školou. Tolik se toho tady stalo, věci dobré i špatné. V těchto chodbách se poprvé setkala se svými přáteli... jako by to bylo teprve včera. Podivnou ironií bylo, že se tady poprvé setkala také se Spikem. Tady spolu poprvé bojovali a koukejme jak to nakonec dopadlo. Dnes se Spike nechal zbít v marné snaze ochránit Gilese. Stal se jedním z nich. Nikdy si nepředstavovala, že se dočká dne, kdy se o něj bude strachovat. "Jsme tady." Xanderův hlas se zaříznul do její mysli a vytrhl ji ze vzpomínek. Bez jakýchkoli pochybností stáli před knihovnou, až k nim se chodbami linul měkký zpěv vzývání. "Vypadá to, že nejdeme příliš pozdě," zašeptala Buffy. "Vy najděte toho, ať je to kdokoliv, koho chtějí obětovat a odveďte ho pryč. Jestli se jim nepodaří provést rituál, jsme v bezpečí," řekla a skočila dolů, do středu místnosti.

"Je tenhle rituál soukromý nebo se kdokoliv může přidat?" otázala se Buffy zdvořile. Démoni to ale neocenili, okamžitě vyskočili na nohy a zaútočili. Zatímco Buffy dělala co mohla, aby je odrazila, Willow a Xander začali horečně hledat cokoliv, co by vypadalo jako potencionální oběť. "Nic tady není," zavolal Xander zoufale na Willow, čímž na ně upozornil jednoho z démonů. Ten zavrčel. "Uh-oh. To je špatné," zablekotal Xander a už se rozhlížel okolo sebe kudy by mohli utéct. Démon se ale místo po nich vrhnul k díře, která vedla dolů, přímo do brány pekla. Zvedl flakón s krví a skočil dovnitř. "O.k., tak tohle jsem nečekal," zavrtěl Xander překvapeně hlavou. Země se začala silně otřásat a najednou všechno začalo dávat smysl.

"Démoni. Oni jsou tou obětí. Musíme je dostat pryč od brány pekla." Buffy kývla a dál bojovala se zbylými démony. Země se otřásala, trosky budovy se začaly dále rozpadat a ze stropu padaly kousky sutě. "Vypadněte odtud," zaječela Buffy. "Není to tu bezpečné." Když viděli, že tam už nejsou nic platní a mohli by leda čekat na Buffy, Xander spolu s Willow poslechli a rozběhli se ven. Buffy bojovala ze všech sil, ale stále více se obávala, že sama by ty dva nemusela zvládnout. Byli prostě příliš silní, vzájemně se doplňovali a pomalu ji vytlačovali ven z knihovny. Strop se rozpadal a shora dolů stále padala suť, Buffy jednu chvíli málem spadnul na hlavu trám. Podařilo se jí na poslední chvíli uhnout jen aby viděla, že jeden démon trám zvedl a teď ho třímal v rukou jako kyj. Ještě zahlédla jak trám roztočil a ohnal se jím směrem k její hlavě, potom všechno zčernalo.

* * *

Když Buffy trošku opile konečně otevřela oči, zjistila, že pořád leží na zemi v knihovně. Uvědomila si, že musela být mimo jen pár minut, protože oba démoni tam pořád ještě byli a s někým bojovali. Nejistě se postavila na nohy a mhouřila oči, dokud se jí nezjasnil zrak. Nyní viděla protivníka démonů zcela zřetelně. "Spiku?" Nevypadalo to, že si je vědom, že Buffy už je zase na nohách a nepřestával se prát. Bylo zřejmé, že zranění, která utržil během předchozího boje, ho zpomalují, v té chvíli už se mu stěží dařilo držet si je od těla. Rychle ze sebe setřásla poslední zbytky obluzení, které jí způsobila rána do hlavy a rozběhla se vpřed, odtáhla od Spika jednoho z démonů a vyrovnala tak poměr sil. Teď bojoval vždy jeden proti jednomu. Jak se Buffy zapojila do boje, Spikovi se podařilo zahnat svého protivníka do defenzívy, tlačil ho zpátky ke vchodu do brány pekla. Když si Buffy uvědomila co se děje, bylo už pozdě.

"Spiku!" Ne!" zaječela, ale dříve než jí slova splynula ze rtů, Spike skopnul svého démona, spolu s pytlem kostí, které měl uvázané na zápěstí, do jícnu brány pekla. Země se opět otřásla, ještě silněji, než poprvé a srazila tak Buffy i Spika na kolena. Toto malé odvrácení jejich pozornosti bylo přesně to, co poslední démon potřeboval. Zvedl ze země Slovo Valiose a střemhlav skočil do jámy, horní část jeho těla v ní zmizela, ale najednou pád něco zbrzdilo a on se bezmocně houpal nad propastí. Vztekle zavrčel a natočil hlavu vzhůru, uviděl, že ho upír pevně drží za kotníky. Spike ho, s pomocí Buffy, pomalu začal vytahovat zpátky. Jakmile byl démon úplně nahoře, Buffy ho pevně přidržela a Spike mu dupnul na krk, zlomil mu vaz. Přesně ve chvíli jeho smrti se země naposled zachvěla a potom všechno ztichlo. Spike shlédnul na démona u svých nohou a s úlevou si oddechl. "Wow, to bylo těsný." Buffy na něj chvíli tiše nevěřícně zírala.

"Spiku, proč jsi sem přišel? Mohli tě zabít." Spike lhostejně pokrčil rameny. "Ne, když jsem se konečně mohl zapojit do hry. Víš, troška násilí čas od času jednoho vzpruží." Buffy si nemohla pomoct, ale musela se zasmát, odhrnula si vlasy z očí a ucukla, když se náhodou dotkla hluboké rány na hlavě. "Pojďme," navrhnul Spike, přiblížil se k ní a ukázal k východu z knihovny. "Vypadneme odtud." Bez váhání se mlčky vzali okolo pasu, oba vyčerpaní bojovníci se dělili o zbytky sil a vzájemně se podpírali. Pomalu se vydali ven ze školy na svěží noční vzduch. Téměř hned jak se dostali ven, uviděli Xandera a Willow, kteří tam na ně čekali. Buffy si okamžitě všimla, že nejsou sami. Byl s nimi Riley. Trčel tak jak bolavý palec. Instinktivně si šoupla Spika za záda, pořád tady byla možnost, že ho Riley pozná a nehrozilo, že by dovolila, aby se mu poté, co dneska všechno udělal, něco stalo.

"Buffy? Jsi o.k.? Ty krvácíš!" Riley si stejně stěží všiml, že není sama, dal jí vlasy stranou a opatrně zkoumal její zranění. "Riley, je mi fajn," zaprotestovala Buffy, uhnula před jeho rukou a couvla. "Nic to není." Trhnul sebou, ale dal ruku dolů, snažil se nedat najevo, jak moc ho to zabolelo. "Stopovali jsme subjekt T, se kterým jsi bojovala včera v noci a on nás zavedl až sem." Buffy kývla. "Postarali jsme se o to." Teprve když použila množné číslo, Riley si poprvé všimnul Spika, dokonce i když byl potlučený a zakrvavený, připadal mu známý. "Znám tě?" "To je William," odpověděla Buffy dřív, než se Spike stačil vzpamatovat. "Je to můj přítel." Aby zdůraznila význam svých slov, vklouzla dlaní do Spikovy ruky, dávajíc tak jasně najevo, že jsou něco víc. Chvilenku se cítila provinile, ale věděla, že je to tak pro jejich budoucnost nejlepší. "Chápu," řekl Riley smutně. "Sbohem Buffy." Jakmile se otočil a zmizel do noci, Buffy si s úlevou povzdechla, ale Spikovu ruku nepustila.

"O co šlo?" zeptal se Xander, když sledoval, jak se ve tmě ztrácí Rileyho silueta. "O nic," odpověděla Buffy. "Takže je konec?" vydechla Willow. "Apokalypsa se nekoná?" Buffy kývla. "Nekoná. Lidi, Spike a já jsme pěkně dobití. Vrátíme se k Gilesovi. Jdete taky?" Xander zavrtěl hlavou. "Myslím, že půjdu raději domů. Měl jsem se tam už před pěknou chvílí setkat s Anyou." "A já jsem slíbila, že se možná stavím za jednou dívkou z Wicca klubu," dodala Willow. Buffy kývla. "O.k., uvidíme se později." Když oba zmizeli, Buffy si uvědomila, že pořád svírá Spikovu ruku, ale tak nějak se nemohla donutit ji pustit. Otočila se k němu.

"Spiku, vím, že už jsem do jednou říkala, ale děkuju za všechno, co jsi dnes v noci udělal. Vím, že's nemusel." Naklonila se k němu a stoupla si na špičky, přitiskla něžně své rty na jeho v něčem, co mělo být nevinným polibkem na důkaz díků. Spike však měl jiné plány, přitáhnul si ji k sobě blíž a polibek prohloubil. Buffy se nejdřív chtěla odtáhnout, její mozek na ni křičel, že líbat Spika je úchylné, jenže tělo mělo navrch a tak se ke Spikovi jen pevněji přitiskla a líbala ho stejně hluboce. Konečně se odtrhli a Spike se usmál.

"Víš co, mazlíčku? Je to prvně, co si pamatuju, že jsem opravdu rád, že svět neskončil."

Buffy mu úsměv vrátila a vydali se zpátky k Gilesovi.