Buffy si tiskla ruku na ránu a klopýtala areálem školy aniž vlastně věděla proč a kam jde. Tráva byla mokrá od rosy, takže navíc ještě několikrát uklouzla a skoro upadla. Byla pevně rozhodnutá, že nebude brečet, proto zamrkala a vyhnala z očí slzy bolesti a rozpaků. Nemohla uvěřit, že prohrála. To by se stávat nemělo. Sunday nebyla nijak zvlášť silný upír, jen na ni Buffy narazila ve špatnou dobu. Na prahu svého pokoje se zastavila a uvědomila si, že vážně nechce jít dovnitř. Určitě tam bude Kathy. Zahrne ji lavinou otázek na téma kdo ji zranil a pravděpodobně jí pustí Cher, aby ji ukonejšila. Na tohle zrovna teď Buffy neměla sílu. Chtěla být někde v bezpečí. Na místě, které by jí připomínalo domov. Jenže domů k mámě nepůjde ani za nic. Nechtěla se jí ukázat, když je na tom takhle bídně. Bylo jediné místo kam mohla jít.

 

* * *

 

            Zatočil volantem a s gustem to napálil do tabule 'Welcome to Sunnydale', ale jen si otráveně povzdechl. Spike si obvykle mrzačení a ničení všeho druhu náramně užíval, ale momentálně ho to jen ponořilo hlouběji do deprese. Nebyla tady Dru, aby s ním zábavu sdílela. Ten plesnivý démon byl ještě horší, než démon chaosu. Celý pokrytý zelenou a bílou plísní, páchnoucí víc, než smrt. Došlo mu, že Dru už jeho nikdy znovu nebude, tak se rozhodl vrátit na místo, které vnímal více méně jako domov. Sice neměl na Sunnydale nějak moc milých vzpomínek, ale strávil tady nejdelší úsek svého neživota a hlavně... žila tam přemožitelka. Možná bude mít štěstí a tentokrát tu děvku zabije. Ale nejdřív se potřebuje napít.

 

* * *

 

            V Bronzu bylo klidno a pro tentokrát tomu byla ráda. Mohla si jenom tak sedět a pomyslně soutěžit s Angelem v kategorii 'Kdo vydrží déle hloubat sám nad sebou i celým vesmírem?'  Nezraněnou rukou si pohrávala s nápojem a přemýšlela jak dlouho se jí tady podaří zůstat, než se bude muset vrátit a čelit světu tam venku. Chloupky vzadu na krku jí povstaly a daly jí tak odpověď. Nablízku byl upír. Doufajíc, že ji Sunday nesledovala, se otočila zjistit, jestli si upíra všimne. Jasně, že jo. V té chvíli ho uviděla. Na druhém konci baru, oči upřené na sklenku, seděl Spike. Skoro se rozesmála. A to si ještě před chvílí myslela, že tahle noc už nemůže být horší. Mohla ho samozřejmě také ignorovat, ale potom by se pravděpodobně vydal za potravou a to mu nemohla dovolit. S povzdechem slezla z barstoličky a přešla k němu.

            "Nemyslela jsem si, že jsi tak hloupý a vrátíš se zpátky do mého města, Spiku." Chvíli zůstal potichu a pak si povzdechl. "Vysmahni." Buffy pozvedla obočí. Dnes v noci vážně nebyla v náladě zabývat se tímhle prevítem. Hrubě ho popadla za paži a otočila k sobě, takže se jí koukal do tváře. A ona jemu. Skoro okamžitě ho zase pustila. Oči měl zarudlé a opuchlé. Jasný důkaz, že plakal. Bolestný výraz vrytý do jeho tváře byl jakoby zrcadlem jejích vlastních pocitů.

            "Co se ti do pekla stalo?" vyzvídala a snažila se, aby nepoznal jak moc ji zničený výraz jeho tváře zasáhl. "Nic," odpověděl měkce a obrátil se zpátky ke svému pití. "Nechej mne o samotě." Znovu ho vzala za ruku, tentokrát mnohem jemněji a znovu otočila k sobě. "Takhle snadno se z toho nevyvlékneš. Řekni mi co se stalo." V koutku duše doufala, že to bylo něco natolik hrozného, že její vlastní problémy vyblednou a stanou se bezvýznamnými. "Zapomeň," ucedil Spike. "Hledal jsem klid a mír, ale očividně jsem neměl chodit sem." Obrátil do sebe zbytek panáka a kráčel ven. Buffy moment zírala na prázdné místo, které po něm zbylo a pak se ho následovala. "Spiku, počkej!"

            Nezpomalil, takže ho začala honit. Vlastně ani nevěděla proč. "Spiku, stůj." Konečně ho dohnala a pevně chytila za paži. Okamžitě zareagoval. Otočil se a odstrčil ji od sebe. Naneštěstí jeho ruka narazila na její. Zraněnou. Buffy si nemohla pomoci, ale vykřikla bolestí a odpotácela se. Spike se na ni se zájmem díval. Jedno obočí vyklenuté, v koutku úst mu vykvetl škodolibý úsměv.

            "Pohádala ses s nějakou velkou zlou věcí, že ano, přemožitelko?" "To není tvoje starost," odsekla Buffy a držela se za paži. "Oh, správně. Takže... nutit Spika, aby ti vysypal všechno o svých problémech, je o.k., ale ty zůstaneš potichu. Slečna Tajnosnubná." "Yeah… tak to je." Spike protočil oči a zapálil si cigaretu. "Řeknu, když ty řekneš."

 

            Chtěla říci NE. Chtěla mu srdce proklát kolíkem a zbavit se tak jednou provždy jeho obtěžování, ale Spike vážně vypadal jako že chce naslouchat a ona sama vážně toužila vylít si někomu srdce.

            "Tento týden jsem začala chodit na vysokou," začala a postupně mu pověděla všechno. Jak se cítí nepříjemně, jak se zdá, že tady nebude mít žádné přátele a svoji tirádu zakončila tím, že mu pověděla o návštěvě Sunday a svém vlastním neúspěchu.

            "Tys té kočce dovolila, aby ti dala na frak?" zeptal se Spike nevěřícně. "Já jí nedovolila, aby... ona to prostě udělala." Spike kývnul. "Načapala tě, když jsi byla na dně. Příště ji dostaneš." Spike je milý? To už je příliš.

            "Jsi na řadě. Co se stalo?" Spike si povzdechl a řekl jí o dočasném usmíření s Dru, které trvalo jen tak dlouho, než se začala nudit a znovu mu zahnula s dalším démonem. Posléze skončil a napůl čekal, že se mu vysměje, ale když se na ni podíval, v jejích očích viděl jen porozumění.

            "Lituji tě, Spiku. Vím jaké to je přijít o jedinou bytost co miluješ." Překvapeně se na ni zahleděl. "Pan Dokonalý tě opustil?" "Řekl, že chce abych měla možnost vést normální život." Spike si jen odfrknul. "Vždycky to byl zatracenej idiot. Jakoby přemožitelka vůbec mohla mít normální, plný život se vším všudy." Hořce se pousmála. Spike měl odjakživa patent na neotesanou, ale ryzí upřímnost. "Podívej, Spiku. Tady zůstat nemůžeš. Vážím si našeho rozhovoru, ale víš... nemůžu ti dovolit, aby ses krmil z lidí v tomto městě." Kývnul.

            "Já vím. Mám jít kamkoliv jinam, pochopil jsem to správně?" "Nevěřím, že to říkám, ale nechci být přinucena tě probodnout." Spike zůstal chvilku zticha, přemýšlel.

            "Co kdybych se stal vegetariánem? Tím myslím, že bych přešel na TO, co koupím u řezníka. Jako Angel." Buffy na něj dost skepticky koukla. "To bys udělal? Proč?" Spike pokrčil rameny. "Tady je to pro mě nejblíž něčemu jako domov. Od smrti jsem nic lepšího neměl. Nelíbí se mi představa, že bych měl odejít právě teď." Kývla.

            "Dobře. Ale jestli zjistím, že jsi mi lhal..." "Propíchneš mne, spolehlivě a náležitě. Yeah, já vím." "Tak teda fajn. Máme dohodu." Spike vztáhnul ruku a Buffy ji přijala. Potřásli si. "Dohodnuto."

 

* * *

 

            Oči Buffy pečlivě prohlížely hřbitov, hledajíc známky života či neživota. Už to bylo víc, než čtyřiadvacet hodin, co se Spikem uzavřela dohodu a napůl předpokládala, že na něj tady narazí. Jenže na hřbitově byl klid. Po Spikovi, Sunday či jiných upírech nebylo ani vidu ani slechu. Měla by asi být ráda. Ruka se jí ještě úplně nezahojila a tak nebyla zrovna v kondici pro boj. Vzhledem k tomu, že se očividně nic nedělo a všude vládl klid a mír, rozhodla se jít domů. A právě v té chvíli to uslyšela. Škrábavý zvuk přicházející z nedaleké hrobky. Konec nočnímu klidu. Vytáhla kolík a připlížila se ke hrobce. Opatrně otevřela dveře. Škrábání bylo hlasitější a přidalo se k němu bouchání.

            "Bloody hell!" Buffy protočila oči a strčila kolík zpátky do kapsy. Vešla do hrobky a při tom pohledu překvapeně zamrkala. Na druhém konci krypty v podlaze zela díra a z ní, napůl v díře napůl venku, trčela pohovka. Spike se o ni vší silou opíral a pokoušel se ji prostrčit dolů celou, ale zjevně se mu moc nedařilo.

            "Co to děláš?" "A co bys myslela? Tančím salsu? Stěhuju se." Buffy se rozhlédla po vlhké, ponuré hrobce. "Sem?" "Hello, jsem upír! My máme bydlet na tmavých a zatuchlých místech. Mimochodem, dole je dobrý signál. Televize tam má obraz jako víno." Buffy si nemohla pomoci a musela se tomu zasmát. Nikdy by si nepomyslela, že je Spike takový domácký typ. "Chceš s tím gaučem pomoct?" Spike znovu zatlačil. "Ani nápad." "Fajn." Takže Buffy tam jen tak stála, ruce založené na hrudi a pozorovala, jak marně bojuje. Potom si povzdechla, popošla blíž a zabrala spolu s ním. O pár vteřin později pohovka propadla do dolního patra.

            "Zvládnul bych to i bez tebe," frflal Spike. "Yeah, tak za dva tři dny. Nemáš zač." Spike její nápovědu ignoroval, děkovat tedy rozhodně nehodlal, a zamířil ven na hřbitov. "Jdu si sehnat krev. Chovej se tu jako doma, jestli chceš." Buffy věnovala kryptě ještě jeden pohled… ohrnula nos a rozběhla se za ním.

 

* * *

 

            Byli tak v půlce hřbitova, když Buffy náhle zjistila, že jí někdo stojí v cestě. "Well, jestlipak to není náš bažantík. Co dělá ruka?" Spike se podíval nejdřív na Sunday a pak na Buffy.

            "To o ní jsi včera mluvila?" “Yeah,” přisvědčila Buffy, nespouštějíc oči z nepřítele. "Chceš abych tě jí zbavil?" Sunday se zasmála. "Oh, to je roztomilé. Tvůj přítel si myslí, že je drsňák, co?" Spika od Buffy náhle něco odtáhlo. Viděl, že je obklopen zbytkem Sundayina gangu. Protočil oči. Očividně neměli ani ponětí s kým si zahrávají. "Tak tedy dobrá. Zatančeme si," ucedil a bez meškání začal kolem dokola rozdávat rány a kopance. Buffy bylo jasné, že se o sebe umí skvěle postarat. Obrátila pozornost na upírku.

            "Vážně si myslíš, že mne dokážeš znovu porazit?" Sunday narovnala ramena a vztyčila hlavu. "Neexistuje žádný způsob jakým by mě slabá, ubohá holčička se zlomenou rukou mohla přemoci. Můžeš se rovnou vzdát a já-" Buffy střelhbitě zareagovala. Vytáhla kolík a zabodla ho Sunday do hrudi. Zasáhnul cíl a upírka se proměnila v prach dřív, než stihla dokončit větu.

            "Prohrálas," prskla Buffy a obrátila se na Spika právě včas, aby viděla, jak rozprášil posledního upíra. "Říkal jsem, že ji příště dostaneš," zakřenil se samolibě a šel blíž, aby se k ní připojil. "Yeah, říkal. Můžeme už jít? Nudím se."

 

* * *

 

            "Spiku! Přinesla jsem ti krev!" Ještě před týdnem by jí už jen pomyšlení na to, že mu půjde nakoupit, připadalo jako ta nejpodivnější věc na světě, ale během toho týdne zjistila, že si zvykla mít Spika u sebe. V praxi to znamenalo, že mu pomohla se stěhováním do hrobky a nabídla se, že mu koupí krev, když on sám nebude moci jít ven. "Nazdar, mazlíčku. Jsem dole." Jasně, že byl. Trávil tam celé dny. Nikdy si nepředstavovala, že by upír mohl být závislý na televizi, ale Spike byl jiný, než ostatní upíři.

            "Co dávají?" zeptala se Buffy, když slezla po žebříčku a podala mu sklenici s krví. "Sabrinu." "Willow by nebyla ráda, kdyby věděla, že na to koukáš. Říká, že díky tomu seriálu vypadají opravdové čarodějky hloupě." "Well, je dobře, že neví, že tady jsem." Oba se před nedávnem shodli na tom, že bude pravděpodobně nejlepší, když o něm svým přátelům neřekne. Pochybovala, že by měli pochopení a když k sobě byla úplně upřímná, musela si přiznat, že se jí líbí mít takhle někoho jen sama pro sebe.

            "Co škola?" zeptal se Spike hned, jak Sabrina skončila. "Je to lepší. Cítím, že si zvykám." "To je dobře," usmál se na ni Spike. "Já ti povídal, že bude líp. Vydržať treba." “Yeah, díky ó pane Moudrý a Sebejistý." "Měla bys mi věřit," zakřenil se. "A co ty?" změnila Buffy téma hovoru. "Cítíš se lépe?" "Vlastně ano. Nikdy bych nemyslel, že mě pobyt v tomhle městě rozveselí." Buffy se zasmála a Spike se očima vrátil k obrazovce. "Ooh, bude Saved By The Bell!" zajásal.

 

* * *

 

            "Jeden kluk ze školy mě pozval na rande." Až doteď probíhala hlídka na hřbitově klidně. Byla to rutina, do které poznenáhlu upadli poté, co napráskali Sunday. Spike si boj užíval dokonce i když bojoval proti svému vlastnímu druhu, proto Buffy nabídl, že jí bude během hlídek pomáhat. Souhlasila. Pomoc se vždycky hodí a navíc byla ráda, že má společnost. Po škole chodila do Spikovy hrobky. S krví, když už mu došla. Pak se společně dívali na televizi, dokud nezašlo slunko. Během hlídek klábosili o všem možném, takže ji překvapilo, že Spike zůstal potichu, zatímco ona mu svoje novinky povykládala.

            "Spiku?" Zastavil se, ale neotočil se tváří k ní. "Co?" "Nic na to neřekneš? Nechceš vědět co je zač?" Trošku si povzdechl, pomalu se obrátil a podíval se jí do očí. "Pokračuj," vybídnul ji vlažně. Buffy se zasmála nervózním, vzrušeným smíchem novopečené vysokoškolačky. "Jmenuje se Riley. Je asistentem na katedře psychologie. Vypadá vážně moc pěkně." Úsměv se najednou vytratil. "Ale?" napověděl jí Spike.

            "Co když máš pravdu? Co když nemůžu mít normální život? Tím míním, že mu budu muset pořád lhát. Už jsem to zkoušela. Ještě na střední. Nefungovalo to." Spike se na ni pousmál. "Ty jsi mě vážně poslouchala? No ták, Buffy. Moje upíří přítelkyně-láska-kněžna mne nechala kvůli oslizlému démonovi. Fakt si myslíš, že když přijde na lásku, vím o čem mluvím?" "Well..." "Podívej, dej tomu chlapovi šanci. Jedno rande s ním ještě neznamená, že si ho pak musíš uvázat na krk na doživotí. Když to nebude klapat, dobrá. Ale musíš přestat od mužských utíkat jenom proto, že to nemusí vyjít." Buffy kývla. "Myslím, že máš pravdu." "Jasně, že mám," ušklíbnul se Spike. "Teď pojďme zpopelnit pár upírů... přítomného samozřejmě vyjímaje!" Buffy se zasmála a rázně vykročila vpřed. Nemohla tedy vidět, že Spikův úsměv pohasl, ani slyšet jeho hluboký, smutný vzdech.

 

* * *

 

            Spike si usrknul ze svého šálku a spokojeně si povzdechl. "Jestli je na tomto kontinentu něco dobrého, pak to, že vy Yankeeové umíte připravit zatraceně dobrou čokoládu." Buffy se zasmála. Recept, který použila, měla od mámy, ale jeho slova vzala jako poklonu, že dokáže uvařit chutný nápoj. "Jsem ráda, že ti chutná." "Tak... jak to šlo? Vždyť víš. Ty a ON? Jak se ksakru jmenuje?" "Riley. Je fajn. Párkrát jsme si vyšli." "A?" Buffy si ucucla voňavé dobroty a sklopila víčka.

            "Je to dobré. Mám ho dost ráda. Nerada mu lžu, ale myslím, že je to něco jako... Buffy - samostatně neprodejné. Pouze v kompletu se sérií lží." Spike dopil šálek až do dna a rukávem si utřel ústa, na nichž mu zbyl hnědavý sladký knírek. "Musím si jít koupit krev." Jestli ji náhlá změna tématu polekala, nedala to znát. Tak tak že dopila a už stála. "Půjdu s tebou. Řezník je po cestě ke hřbitovu."

 

* * *

 

            Kráčeli potichu. Zřejmě byli oba dva ponoření do vlastních myšlenek. Mysleli na jiné věci, než na jejich obvyklé tlachání o ničem. Vyrušil je hluk přicházející z jedné uličky a tak porušili bobříka mlčení. "Slyšel's to?" zeptala se Buffy. "Yeah," přikývnul Spike. Ozvalo se to znovu. Měkké kňučení a pak se něco rozbilo. Buffy se pohnula první, Spike jí šel v patách.

            "Haló?" zavolala, když vešla do uličky. Další kňourání. Určitě přicházelo od někoho v bolestech. Vzhledem k panující tmě Buffy jen stěží zahlédla postavu, která se choulila až na konci uličky. Popošla vpřed a poznala, že jde o dívku. Měla dlouhé blond vlasy, ale byly slepené špínou a rozcuchané kadeře jí visely okolo hlavy. Kolena měla přitažená k hrudi a tvář zabořenou do nich. "Jsi o.k.?" zeptala se celkem zbytečně Buffy. "Jsi zraněná?" Dívka zvedla hlavu a Buffy zalapala po dechu.

            "Harmony?" "Buffy?" Hlas Harmony zněl chraplavě. Byl slabý a unavený. "Díky bohu, jsi to ty. Musíš mi pomoci." Buffy si k ní přičupla a natáhla ruku, aby se dotknula jejího ramene. "Někdo tě zranil?" Harmony zavrtěla hlavou. "Jenom… jsem tak moc hladová…" zašeptala a jen o okamžik později jí na tvář vklouzla upíří podoba a ona se zakousla Buffy do paže. Zhluboka pila. Buffy vykřikla překvapením a bolestí. Volnou rukou praštila Harmony do obličeje a zesláblá upírka okamžitě upadla do bezvědomí.

            "Jsi o.k.?" zeptal se Spike znepokojeně a zkoumal Buffyino zranění. "Není to nijak zlé," uklidnila ho. Stáhla si šátek z vlasů a omotala si ho okolo kousance. Spike vytáhl z kapsy kolík a přiklekl vedle Harmony. "Mám ji dorazit?" Buffy se na chvilku zamyslela, ale pak zavrtěla hlavou. "Mohl bys ji vzít k sobě domů, než přinesu nějakou krev? Chci slyšet co nám o sobě poví, než se rozhodneme ji probodnout."

 

* * *

 

            "Já jenom saju, protože jsem upír," stěžovala si Harmony, která právě dopila třetí hrnek krve. "Pokoušela jsem se být zlá, ale nikdo mne nebral vážně. Dokonce jsem ani nedokázala přesvědčit žádného roztomilého vysokoškoláka, aby šel se mnou do tmavé uličky. Zkoušela jsem krást, abych sehnala peníze, ale zlomila jsem si nehet." Znovu se rozvzlykala a Spike zakoulel očima. Sedl si vedle ní a lehce ji poplácával po rameni.

            "Zpočátku není jednoduché být upírem, mazlíčku. Ale časem se v tom naučíš chodit. Velice brzy budeš vysávat krk komukoliv budeš chtí-" Buffy na něj zírala. "-nebo raději ne." "Hele, Harmony. Nemusíš zabíjet lidi jenom proto, že jsi upír. Například tady Spike žije jen z prasečí krve. Mohla by ses o to pokusit i ty." Harmony se podezíravě zadívala na hrnek ve své dlani. "Vlastně nechutná tak špatně. Ale netloustne se z ní?" Spike se zasmál a potřásl hlavou. "Vážně není žádný rozdíl mezi touhle a lidskou krví." Harmony se na něj vděčně usmála. "Myslím, že tohle bych zvládla. Ale jak se ti za to odvděčím? A taky nemám kde bydlet." Zase se rozbrečela. Zakvílela tak nahlas, že sebou Buffy se Spikem polekaně trhli. Buffy vstala a odtáhla ho stranou.

            "Proč jí nedovolíš, aby tady zůstala? Mohlo by být pěkné mít společnost, když zrovna nejsem nablízku." Spike pohledem zabloudil k posmrkávající upírce a povzdychl si. "Ne, že bych právě ji chtěl za spolubydlící." "No tak, Spiku. Nemá kam jít a taky potřebuje pomoci se svým novým status quo. Jsi ten nejvhodnější, kdo jí může vysvětlit jak to chodí. Mimochodem, taky se za ni cítím trošku zodpovědná. Bojovala bok po boku s námi proti starostovi a já ji neochránila, takže je z ní upír." Buffy k němu prosebně vzhlížela štěněčíma očima a on ji nedokázal odmítnout. “Bloody hell, tak teda jo." Buffy se usmála, vzala jeho ruku do své a jemně ji stiskla. "Děkuju." Vrátila se k Harmony, která už přestala plakat a utírala si zarudlé, opuchlé oči.

            "Spike souhlasil, že tě u sebe nechá bydlet. Rozdělí se s tebou o krev a dá pozor, abys byla o.k." Harmony se celá rozzářila, vyskočila a vrhla se ke Spikovi. Oběma rukama ho objala okolo krku. "Oh, božínku, děkuju. Děkuju!" "Uh... yeah, prima," odpověděl Spike a nervózně se ošíval, což Buffy rozesmálo. "Raději půjdu. Vy dva můžete zatím lépe poznat jeden druhého. Stavím se zase zítra." "Bye, Buffy," zavolala Harmony a dříve, než se znovu obrátila na Spika, si z ledničky vzala další sklenici krve. "Kořeníš si to někdy?"

 

* * *

 

            "Tak jak s Harmony vycházíš?" zeptala se Buffy během jejich pravidelné hlídky na hřbitově. Zmíněná upírka byla momentálně ve Spikově hrobce a koukala na nějaký film v televizi. Několikrát ji už zvali, aby šla s nimi, ale trvala na tom, že není bojový typ. Jednak ji to nebaví, jednak to neumí. Buffy jí bez váhání uvěřila a tak ji nechali na pokoji.

            "Proč? Cos slyšela?" vyhrkl Spike nervózně. "Nic," ubezpečila ho Buffy, ale obočí se jí zvědavě vyklenulo. "Jen mne zajímá jak se u tebe zabydlela." "Oh, docela dobře," vydechl Spike, kterému se rázem ulevilo. "Jinak mne vůbec nezajímá," vysypal ze sebe tak rychle, že mu Buffy stěží rozuměla. Zastavila se těsně před ním a otočila se k němu.

            "O.k., Spiku. Co se děje?" "Co máš jako na mysli?" snažil se vykličkovat z nutnosti odpovědět. "Mám na mysli fakt, že se chováš vážně moc divně a očividně jsi mi něco neřekl. Takže mi to buď povíš dobrovolně nebo to z tebe vytluču," vyhrožovala, ale naplano. Oba věděli, že to by nikdy neudělala. Jejich přátelství je natolik sblížilo, že ho byla schopná zbít zhruba tak, jako by byla schopná zbít Xandera nebo Willow.

            “Bloody hell,” zaklel mumlavě a pak to vzdal. "Vyspal jsem se s ní." "Vyspal jsi se s kým?" nechápala Buffy. "S Harmony. Spal jsem s Harmony." Buffy na něj zírala a pomalu pomrkávala. "Oh, můj ty bože!" Spike si povzdechl. "Já věděl, že se budeš zlobit. Proto jsem ti nic neřekl. Nebyla to moje vina. Prostě jsme se jednou v noci dívali na telku a ona se na mě vrhla." "Zlobit? Děláš si srandu? Já myslím, že je to skvělé!" Spike pozvedl obočí. "Opravdu?"

            "Yeah, ty máš teď Harmony a já mám Rileyho. Oba jsme se konečně pohnuli dál. Naše životy se dávají báječně do pořádku." "Správně, dávají se do pořádku," přitakal poslušně a Buffy si nevšimla smutku, který mu cinknul v hlase. Zbytek noci nepřestala žvatlat o výhodách monogamního vztahu. A Spike se nedokázal přimět k tomu, aby jí přiznal, že když souložil s Harmony, myslel na milování s úplně jinou blondýnkou.

 

* * *

 

            "Já tomu nemůžu uvěřit. Mám za jedna!" chlubila se Buffy nadšeně, když si spolu s Rileym dávala kafe. "Mám jedničku. JÁ!" Riley se zasmál. "Well, tvrdě jsi na sobě zapracovala a také jsi měla skvělého konzultanta." Buffy se zašklebila. "Yeah, asi bude líp profesorce Walshové neříkat, že jsi mi při učení tolik pomáhal. Určitě by mi řekla, že bych se měla přestat spoléhat na inteligenci ostatních nebo tak něco." "Není zase tak špatná, Buffy. Jenom chce, abys dala do práce všechno, co v tobě je." "Správně, celou svoji-"

            "Buffy!" Oslovená, lépe řečeno okřiknutá, vzhlédla a uviděla Harmony. Stála u jejich stolku, tmavé kruhy pod očima ze kterých jí kanuly slzy. "Harmony? Co tady děláš? Stalo se něco?" "Spike se ztratil. Včera v noci odešel, aby nám sehnal něco k jídlu a ještě se nevrátil. Buffy, já mám o něj strach. Potřebuji svého plyšáčka. Krásně se o mě stará." Buffy se na Rileyho omluvně podívala. "Měla bych to dát do pořádku. Spike je můj kamarád." "Chceš pomoct? Možná bys to ale měla nechat na policii." "Ne, to nebude nutné. Myslím, že to zvládneme. Pravděpodobně se jen ožral a někde odpadl." Zběžně ho políbila na rty, popadla Harmony za ruku a táhla ji ven z kavárny.

 

* * *

 

            Buffy se spolu s Harmony dovlekla do Spikovy hrobky a svorně se zřítily na gauč. Už to byl týden co se ztratil a ony po něm dosud nenalezly jedinou stopu. Buffy nechtěla říci nic, co by Harmony rozrušilo ještě víc, ale tohle vůbec nevypadalo dobře.

            "Jestli Spika někdo rozprášil, tak se to nikdy nedovíme. Mám pravdu?" zeptala se Harmony tichounce, jakoby Buffy četla myšlenky. "Zbyla po něm jen troška prachu, kterou odvane vítr," vzlykla a rozplakala se. "Nechci, aby z něj zbyl jen popel. Chci, aby byl tady, se mnou." Buffy ji sevřela v náručí. Pokoušela se ji utěšit jak jen to šlo. "Já vím. Taky mi chybí."

            "Well, to je dobré vědět," odpověděl jí ode dveří slabý hlas. Dvě blond hlavy se vztyčily jako na povel a děvčata uviděla Spika stát u vchodu do krypty. Opíral se o zeď. "Spiku! Oh, můj ty bože, kde jsi byl? Co se ti stalo?" "To je na dlouho," odpověděl a namáhavě se odpoutal od zdi a vydal se ke svým ženám. Byl tak na půli cesty, když zakoulel očima a duhovky se mu ztratily někde v hlavě. Zhroutil se k zemi.

            "Spiku!" vyvřískla Harmony a vrhla se k němu. Jenže Buffy byla rychlejší a byla u něj první. Proto si také všimla čtverečku gázy, který mu na zátylku držela náplast. Prosakovala jím krev. "Je zraněný, pomoz mi dostat ho do postele," přikázala suše Harmony, která si klečíc u něj vyplakávala oči. Vzaly ho mezi sebe a za chvíli už ležel na lůžku, tváří dolů, aby si nedráždil ránu na hlavě. Harmony šla ohřát krev, zatímco Buffy se mu snažila udělat pohodlí. Zula mu boty, svlékla plášť... vtom se jeho oči pootevřely. Ospale na ni zamžoural. "Neboj se," uklidňovala ho měkce. "Harmony a já se už o tebe postaráme." Povzdechl si a s očividnou úlevou zavřel oči. Znovu se ponořil do snů.

 

* * *

 

            O den později byl Spike už vzhůru a natolik při vědomí, že se dokázal na posteli posadit. Užíval si až dětinsky starostlivou Harmonyinu péči. Nosila mu krev a sotva si postěžoval, že ho televize nudí, hned sáhla po ovladači a změnila program. Buffy se zase snažila zjistit, co se mu vlastně stalo. Řekl jim vše, co mohl. Napadli ho po cestě z řeznictví. Omdlel a probral se v podzemní laboratoři. Viděl pár doktorů, ale ne dost dobře, aby je dokázal popsat. A když se pokusil utéct, díky bohu či ďáblu úspěšně, narazil na chlápky v uniformách. Buffy věděla přesně o kom mluví. Už to komando párkrát během svých hlídek zahlédla. Nijak se o ni nezajímali, ale bylo na nich něco podivné. Teď jen musela zjistit co.

 

* * *

 

            Vzhledem k tomu, že násilí je její doménou, Buffy došla k názoru, že je to také patrně nejlepší metoda jak o tom tajuplném komandu něco zjistit. Bezpochyby šli po svém uprchlém morčeti, takže stačilo jednoho z nich najít a pak... z něj vymlátit duši. Pardon. Donutit ho mluvit. Plán více než prostinký. Teda teoreticky. Poslední tři noci hlídkovala sama. Spikovi prostě nakázala, aby ven nevystrčil ani nos, dokud nezjistí kdo za tím vším vězí. No a Harmony jí ho spolehlivě ohlídala. Jenže ti prevíti se jakoby vypařili. Byla už všude, kde na ně předtím narazila, ale nic. No a ani tato noc jí nedávala velkou naději na úspěch, takže se s povzdechem vydala zpátky do hrobky, aby zkontrolovala Spika. Upřímně... z pohledu na Harmony, jak okolo něj poletuje jako sexy motýlek, se jí zvedal žaludek. Ale už to dokázala ustát.

            Vešla na posvěcenou půdu hřbitova a... hned jí bylo jasné, že není sama. Nebyla si jistá, že se jedná o upíra, ale pro jistotu vytáhla z kapsy kolík. Kdo jiný, než přemožitelka upírů nebo upíři jako takoví, by se v noci toulal po hřbitově? Cítila ho, ji nebo to přímo za sebou. No a právě identitu nočního návštěvníka hřbitovů musela odhalit právě teď. Minula jeden z náhrobních kamenů, vyšvihla se na něj a... předvedla parádní salto vzad, takže stanula tváří v tvář svému pronásledovateli. Bez meškání ho popadla za paži, zkroutila mu ji za záda a donutila ho pokorně pokleknout.

            “Well, well. Právě tebe jsem hledala," pochvalovala si při pohledu na maskovaného khaki muže. "Mám na tebe pár otázek. No a jestli nebudeš ochotný dát mi na ně uspokojivé odpovědi... věř mi... Danteho procházka peklem bude vedle tvých zážitků jako procházka růžovou zahradou. Chápeš?" Kývnul. "Dobrá. No a začneme tím, že se ti kouknu na ciferník," oznámila stahujíc mu masku. Oči jí při tom pohledu skoro vypadly z důlků.

            "Riley?" "Buffy! O co tady do pekla jde? Jak jsi to udělala? Co děláš tady venku?" Jeho otázky na ni pršely tvrdě a rychle, ale ona se na něj dokázala jenom koukat. Její pěkný, normální chlapec, byl součástí komanda, které lovilo upíry.

 

* * *

 

            Buffy aspoň desetkrát obešla okolo Spikovy hrobky, než posbírala potřebnou kuráž vejít dovnitř. Minulou noc si ona a Riley opravdu dlouze popovídali. Byli k sobě zcela upřímní a ona nyní musela Spikovi říci, co se dozvěděla. No a to ho moc nepotěší. Zhluboka se nadechla a vstoupila dovnitř. Věděla, že jejich rozhovor změní vše, co se mezi nimi odehrálo. Možná to bude k dobrému. Ze spodní části hrobky uslyšela smích. Spike i Harmony byli usazení na kraji své postele a společně sledovali televizi.

            "Hey, Buffy," usmála se Harmony, když si přemožitelky všimla. "Pojď dál a dívej se s námi. Je to vážně veselé." "Zrovna teď nemám chuť," odpověděla Buffy klidně. "Mohla by jsi mi Spika na minutku půjčit? Musím si s ním pohovořit o samotě." Harmony sice nebyla tou nejbystřejší hlavičkou na světě, ale dokonce i ona postřehla, že něco vážně není v pořádku. Beze slova vstala a vypnula televizi. Pak vylezla po žebříčku nahoru.

            "Co se stalo?" zeptal se Spike. I on vycítil závažnost situace. Buffy si povzdechla a klesla na postel vedle něj. Hned ale zase vyskočila. "Já nevím jak ti to mám říci, Spiku." "Prostě mi to pověz, lásko. Vždyť víš, že mě můžeš říct cokoliv." Kývla. "Včera v noci jsem našla jednoho člena komanda." "A to je dobře, nemám pravdu? Zjistila jsi co jsou zač? Co vlastně dělají? Co do pekla provedli s mojí hlavou, když jsem byl v té jejich zasr- laboratoři?"

            "Byl to Riley." Spike na ni jen nechápavě zíral. "Riley? Tím myslíš svého chlapce - Rileyho?" Buffy znovu kývla. "Je členem organizace, která unáší démony, aby na nich dělala pokusy a zkoumala je." Spike si odfrkl. "Bylo jen otázkou času, kdy Yankeeové s něčím takovým začnou. Němci během druhé světové války dělali to samé, Buffy. Ale nedopadlo to pro ně nejlépe. Doufám, že jsi mu řekla, že je zastavíš." Buffy sklopila oči. "Buffy?" "Oni to možná nedělají stejně jako já, Spiku, ale dostávají démony z ulice. Ulehčují mi práci a drží lidi v bezpečí."

            "Ne! Používají démony jako pokusné králíky! Bloody hell, Buffy, tys ho prostě nechala jít, že?" "No a co jiného jsem měla podle tebe dělat?" odsekla Buffy. "Zabít nevinnou lidskou bytost, protože se mi nelíbí způsob jakým zachází s démony? S monstry co zabíjí lidi, Spiku?" Jen si odfrknul. "Yeah, jako jsem byl já, když mne chytili. Bože, Buffy, nemáš ani ponětí jaké to tam je. Od chvíle, kdy se mi podařilo uprchnout, mám noční teda denní můry. Ale tobě je to jedno. Jsem prostě démon jako každý jiný." "Spiku, ty víš, že to není pravda." "Vím? Jak dlouho by asi trvalo, než by tvůj kluk zjistil kam se každou noc vykrádáš? Jak dlouho by mu trvalo, než by našel mne a Harmony a prostě by to s náma ukončil?" "Nedovolím, aby se to stalo," namítla Buffy měkce. "Nevím jak bys mu v tom mohla zabránit. Ledaže bys sem chodila méně než zřídka. Raději vůbec."

            "To chceš?" Při té otázce, na niž nechtěla znát odpověď, se jí oči zalily slzami. "Ne, tak to není, ale nevidím žádnou jinou možnost." Vstal. "Měla bys jít." "Je mi to líto, Spiku," zašeptala Buffy, ale nedokázal se na ni podívat. Když stoupala po žebříčku vzhůru, cítila, že má srdce až v krku. Potom šla domů.

            Sotva uslyšel, že se za ní dveře zavřely, padl na postel a rozbrečel se.

 

* * *

 

            "Buffy Summersová? Přemožitelka? Well, tohle by mne teda ani ve snu nenapadlo." Buffy se zavrtěla na nepohodlné plastové židli, na níž seděla, zatímco profesorka Walshová okolo ní kroužila jako hladová smečka vlků. Prohlížela si ji jako otrokář, který si vybírá zboží.

            "Well, ani já bych vás nikdy netypovala na vůdce tajné vojenské organizace," vrátila jí to Buffy. Profesorka se zasmála jako hyena. "Riley udělal správně, že mi tě přivedl. Budeš pro naši organizaci cenným přínosem." "Přínosem?" optala se Buffy zmateně. "Well, ano. Proč myslíš, že jsem se chtěla s tebou setkat? Chci, abys pracovala pro nás, Buffy." Buffy strnula. Seděla tam jako solný sloup a hlavou jí letěly živé představy. Obrázky jí samotné jak loví a bere do zajetí upíry, mučí je, řeže do jejich nemrtvého, ale cítícího masa tak, jak to udělali Spikovi. Otřásla se hrůzou a odporem.

            "Je mi líto. To nemohu."

 

* * *

 

            Když se Riley objevil na prahu jejího pokoje na kolejích, Buffy stěží vzhlédla od knížky. "Willow říkala, že budeš asi tady," řekl, jakoby se tím pokoušel vysvětlit svoji přítomnost. "Můžeme si promluvit?" "Poslala tě profesorka Walshová?" zeptala se mrazivě Buffy, oči stále fixované na stránky rozečtené knihy. "Yeah, ale-" "Potom si nemáme o čem povídat," přerušila ho nemilosrdně.

            "Nechápu proč nám vlastně nechceš pomáhat, Buffy. Děláme stejnou práci." "Ne, Riley, neděláme. Já zabíjím upíry a démony, abych ochránila lidi. Nerozřezávám je zaživa, nemučím je pro své vlastní sobecké cíle. Nemohu se toho zúčastnit. Nemohu být ve vašeho týmu." "Proč?" naléhal Riley, který zjevně nic nepochopil. "Jsou to jen monstra. Co na tom záleží jak zemřou?" Dobrá otázka. Jenže Buffy na ni nemohla odpovědět aniž by zradila Spika.

            "Mám své důvody."

 

* * *

 

            "Spiku, nechceš něco sníst?" škemrala ustaraná Harmony. Jenže on dál civěl do stropu, tichý a nereagující. Choval se tak od chvíle, kdy se nepohodl s Buffy a nic co mohla Harmony říct nebo udělat ho nebylo sto z letargie probrat. S povzdechem si sedla na postel a sklenku s krví postavila na noční stolek.

            "Řekl jsi jí vůbec, že ji miluješ?" Na tuhle otázku už zareagoval. Otočil hlavu a díval se na ni překvapeně a také zmateně. "Cože?" "Ptám se, jestli jsi Buffy někdy řekl, že ji miluješ?" zopakovala pomalu. "Harmony, já ji přece ne-" "Prosííím, Spiku. Vždyť to bije do očí. Nejsem zase tak hloupá jak vypadám." Posadil se a podíval se na ni. Snad vůbec poprvé se na ni opravdu díval. Laskavě se na něj usmívala.

            "Tak proč se mnou zůstáváš?" zeptal se nakonec. "Dokonce, když víš, co k tobě cítím. Teda spíš necítím." "Protože tě mám ráda, hlupáčku. Jsi jako můj nejlepší kamarád a navíc to má své výhody. Sex, byt a strava." Smutně se na ni usmál. "Je mi to líto, Harmony. Neměl jsem v úmyslu takhle tě zneužívat." Harmony pokrčila rameny. "Hey, klídek. Byla zábava dokud to trvalo. Ale už je po všem. Musíš najít Buffy a povědět jí co k ní cítíš dřív, než bude příliš pozdě."

 

* * *

 

            "Jaké důvody," otravoval Riley dál. Je smutné, když někdo neví, kdy má přestat, blesklo jí hlavou. "Buffy, byly doby, kdy jsme si říkali všechno. Co se změnilo?" "Všechno se změnilo, Riley. To přece musí být jasné i tobě," vysvětlovala mu pomalu unaveným hlasem. "Ne, není mi to jasné. Pořád tě miluju a pokud je tady něco, co bys mi chtěla povědět, tak můžeš. Mě můžeš říci všechno. Když nebudeš chtít, profesorce Walshové o tom ani nepípnu. Prostě si mě konečně pusť k tělu a svěř se mi." Zaklepání na dveře jí poskytlo vítanou možnost neodpovídat.

            "Ať je to kdokoliv, řeknu mu ať jde pryč," zavrčel Riley a Buffy se zamračila. Poněkud drzé. Chlapeček se tu chová jako doma. To už Riley otevíral dveře. "Mohu vám pomoci?" ucedil zastrašujícím tónem.

            "Vy musíte být Riley. Vlastně hledám Buffy." Oči Buffy se rozšířily údivem, když poznala hlas a Riley vyvalil bulvy, když poznal tvář. "Ty jsi nežádoucí číslo sedmnáct!" "Dávám přednost jménu Spike." Buffy se vrhla ke dveřím a odstrčila Rileyho dřív, než stačil odpovědět nebo cokoliv udělat.

            "Spiku, běž pryč." "Nemůžu. Slunko je vysoko a já ztratil deku." "Spiku, tohle není správná chvíle." "Oh, ty hodláš s tím svým vojáčkem šoustat? Well, to mi nevadí. Počkám." "Tak to není," povzdechla si podrážděně.

            "Mám příkaz dovést tě zpátky," oznámil Riley, který se za ní najednou tyčil. "Proto to není správná chvíle," vydechla Buffy zničeně. "Musím s tebou mluvit," naléhal upír, dávajíc tak v sázku svoji svobodu, zdraví i neživot. Buffy složila tvář do dlaní. Jak se proboha do téhle příšerné situace mohla dostat? Upír na prahu, lovec upírů za jejími zády. Obrátila se na Rileyho, který za ní stál tak blízko, že se mu nosíkem zavrtala do hrudi.

            "Riley, běž a sedni si na postel Willow. Jestli se ke Spikovi třeba jen o krůček přiblížíš, zatímco bude tady, zlomím ti pár kostí, které pravděpodobně budeš ještě potřebovat," nařídila. "Buffy, je nebezpečný. Je to upír," lamentoval Riley. "Já vím," povzdechla si Buffy. "Sednout," přikázala hlasem klidným, ale ostrým jako meč. Když se ujistila, že Riley sedí a nehodlá se hýbat, obrátila se na Spika.

 

            "Pojď dál." Spike váhavě vstoupil do jejího pokoje a rozhlédl se. Byl tady poprvé. Musel se nabourat do školního počítače, aby zjistil kde bydlí. "Máš to tu pěkné," pochválil jí příbytek a posadil se vedle ní na její postýlku. "Co je tak důležité, že to nesnese odkladu a chceš o tom mluvit právě teď a tady?" "Rozešel jsem se s Harmony." "Oh, to mne mrzí. Jsi o.k.?" Jen se zasmál. "Vlastně ano. Ona si jen uvědomila, že miluju někoho jiného." Buffy protočila oči.

            "Oh, Spiku. O tom jsme přece už mluvili. Musíš se přes tu věc s Dru přenést. Nemůžeš se pro ni soužit navěky. To ti nepomů- ...mmm." Nenechal ji dopovědět. Přisál se k jejím ústům a drtil jí rty. Něžně ji donutil pootevřít ústa, která pak začal bezostyšně plenit a prozkoumávat svým jazykem. Nebránila se. Tělem se jí přelévaly vlny horka a lásky. Ta chvíle se zdála být nekonečnou, ale vše dobré musí jednou skončit. Odtáhla se od něj a lapala po dechu.

            "Máš vůbec ponětí kolikrát jsem to chtěl udělat?" zeptal se Spike měkce a něžně ji hladil po tváři. "Popravdě, od chvíle, kdy jsi se mnou uzavřela příměří. To už je pěkných pár měsíců." "Měsíců?" vybuchl Riley, jehož sebeovládání očividně našlo svou krajní mez. "Buffy, to přece nemůžeš myslet vážně. Ty znáš tuhle kreaturu už celé měsíce? Je to monstrum!"

            "Možná," pípla Buffy a držela se Spika za ruku, "ale je to MOJE MONSTRUM," zdůraznila. "Je mi líto, že nám to nevyšlo. Ale neklapalo by to. Profesorce Walshové si řekni co chceš. Právě jsi se seznámil s mým důvodem proč se nechci přidat k vaší malé armádě. Jenom si dobře zapamatuj tohle: Jestli se ty, ona nebo kdokoliv z vás přiblíží ke mě, Spikovi nebo k mým přátelům, ublížím ti tak, že si to ani nedokážeš představit." Riley zhnuseně potřásl hlavou.

            "To je úchylné. Jsi blázen, Buffy," a s těmi slovy odešel.

 

"Myslela jsi to vážně?"

zeptal se opatrně Spike, sotva za Rileym zapadly dveře.

V hlase mu zazvonila naděje.

Buffy kývla a znovu se k němu naklonila.

Než ho políbila, stihla ještě zašeptat.

"Mého upíra se nikdo ani nedotkne."

 

 

 

Konec