Make me whole

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

mezi  epizodami BtVS V/10 „Into the Woods“ a V/14 „Crush“

            Buffy umírala. Snad stokrát už si představovala jaké to bude až přijde její čas. Vždycky si myslela, že umře při záchraně světa a ne takhle obyčejně. Rukou tuctového démona. Pevně jí svíral hrdlo a vymačkával z ní život. Dusila se a lapala po dechu. Takhle to nemělo skončit, pomyslela si ve chvíli, kdy začala pozvolna ztrácet vědomí. Jenže najednou kecla na zem. Stisk povolil. Nejdřív se zhluboka nadechla chladného, osvěžujícího vzduchu a až pak se začala starat co se démonovi přihodilo. Stál k ní zády a jasně čelil nějakému útoku. Na útočníka však přes něj neviděla, takže netušila kdo to je. Vlastně jí to bylo šuma fuk. Hlavně když to vzal za ni a věnoval jí tak dalších pár nadechnutí na téhle planetě. Byla mu vděčná. Namáhavě se vyškrábala na nohy a vrhla se na démona. Vší silou sevřela jeho hlavu a trhla. Zlomila mu vaz. Bezvládné tělo padlo na zem a Buffy vzhlédla. Očima zapátrala po svém zachránci.

            "Jak to tak vypadá, zase ti má pomoc přišla vhod, přemožitelko," ušklíbnul se Spike. Buffy otráveně protočila oči. Ze všech lidí, co jich na světě je, proč má zrovna Spikovi vděčit za svůj život? "Zvládala jsem ho docela dobře," zalhala. "Uh-huh. Ten šupinatec se tady zčista jasna prostě objevil." Spike špičkou boty šťouchnul do mrtvého těla. "Chyběl jen krůček k tomu, aby povstala nová vyvolená. Přiznej si to přemožitelko. Ode dne, kdy ti ten tvůj cínový vojáček uletěl, jsi z formy. Ne, že bych mu to vyčítal. Zdá se, že tvoje neochota požádat o pomoc se nevztahuje jen na mě." Tvrdě ho udeřila do obličeje, takže byl rád, že udržel rovnováhu. Rychle se vzpamatoval a ušklíbnul se na ni.

            "No tak si to konečně přiznej, lásko. Nejsi zrovna hvězdou hitparád na poli lásky. Zopakujme si to. Angel, poslala's ho nejdřív do pekla a pak dohnala k útěku do L.A. Mezitím se objevil Scott, yeah... tvoje sestřička mi o něm řekla. Dlouho to netrvalo, že? A samozřejmě ta věc s Parkerem. Báječný románek. Měl jsem tu čest se s tvým partnerem na jednu noc setkat. Jenže za druhý pokus jsi mu očividně nestála. A to už se dostáváme ke tvému poslednímu khaki-úspěchu. Musím říci, jsem unešen. Odradit tolik chlapů... to ti vážně muselo dát zabrat."

            Buffy až naskočila husí kůže. Pravdivost jeho slov ji zasáhla naplno. "Nic o mě nevíš," řekla tiše, ale Spike ji neposlouchal. "Bloody hell!" zasténal znenadání a opatrně si osahával dlouhý, hluboký šrám na břiše. "Jsi zraněný?" zeptala se Buffy. "Předstírám zájem." "To se tedy vsadím," zabručel naštvaně. "Ten prevít mi zničil triko." Buffy vyjekla. "Oh, no to snad ne. Rychle, zavolejte někdo poldy!" "Jdi do prdele," zavrčel Spike a Buffy se na něj výsměšně zakřenila.

            "Víš co? Už mne ty naše hrátky unavují," povzdechl si. "Jaké hrátky?" zeptala se dokonale zmatená Buffy. "Už je mi z toho špatně. Jsem prostě unavený. Pokaždé, když ti pomůžu, se nedočkám ničeho, než laciných urážek a rány do nosu. Projevit malinko vděčnosti by tě čas od času nezabilo... Mám smůlu. Že se vůbec namáhám," řekl vlastně sám sobě. Buffy se sladce usmála.

            "Lehká pomoc. Prostě odtud zmiz." Spike se zamračil. "Možná zmizím." "Yeah, odjeď nebo umři a hlavně mrtvý zůstaň. Mne potěší jedno i druhé," dodala jízlivě.

            Spike protočil oči a smutně se usmál. Tenhle jeho návrat na scénu 'Přemožitelka' byl fakt ze všech nejnepodařenější. Nešťastně potřásl hlavou a otočil se k ní zády. Zamířil zpátky do své hrobky. Kam jinam by šel. Po hřbitovní cestičce ušel sotva deset kroků... zastavil se. Něco nebylo v pořádku. Znovu potřásl hlavou a pokusil se jít dál. Jenže se s ním náhle zatočil svět. Vztáhnul ruku a chytil se jednoho z náhrobků. Položil si čelo na studený mramor a snažil se vzpamatovat. Buffy se zamračila. Určitě jí jen hraje na nervy, aby ho začala litovat.

            "Nech toho Spiku. Tohle předváděj někomu, koho to zajímá." Neodpověděl a Buffy si všimla, že těžce dýchá. Možná je mu vážně zle. Ale jestli si z ní dělá srandu, na místě ho probodne. Popošla k němu a položila mu dlaň na paži. "Spiku?" Zvedl hlavu z náhrobku a otočil se k ní. "Neobtěžuj se," odmítl její nyní již nehraný soucit. Hlas měl slabý a nezřetelný. "Jsem v pohodě... Já..." Položil si dlaň na čelo. "Bloody hell," zašeptal a klesl jí do náručí.

            "Spiku!" zakřičela Buffy a zachytila jeho téměř bezvládné tělo. Pohladila ho po čele a hned rychle ucukla. Zalapala po dechu. Přímo hořel. "No ták, to bude dobrý," konejšila ho měkce. "Vezmu tě k Gilesovi." Spike sice slabě zasténal na protest, ale přesto se snažil klást jednu nohu před druhou směrem, kam ho Buffy naváděla.

* * *

            "Dobrý bože, co se stalo?" vykřikl Giles, když otevřel dveře a před nimi uviděl Buffy podepírající Spika, který byl téměř v bezvědomí. Bez pozvání ho vlekla přes práh dovnitř. "Nevím," odpověděla a dovedla Spika rovnou ke gauči. Uložila ho na něj. "Bojovali jsme s démonem. Pak jsme si povídali o- o ničem důležitém. Zdálo se, že je v pohodě, ale pak se najednou zhroutil. Myslím, že má horečku." Giles svraštil obočí. Spike přece nemůže mít horečku. Je vůči chorobám imunní. Musí jít o něco jiného.

            "Buffy, byl Spike při tom boji zraněn?" "Ten kretén mi zničil triko," zablábolil pacient. "Má roztržené triko," potvrdila Buffy. "Ale nejsem si jistá, jestli se mu dostal na kůži. Nedívala jsem se," ušklíbla se. Giles si klekl vedle gauče, na němž byl Spike schoulený v prenatální poloze. Plášť pevně omotaný okolo těla. Giles se mu pokusil uvolnit ruce, aby ho mohl vyšetřit, ale upír jen bolestně zakňoural a přitáhl si kožeňák ještě blíž. O tři další pokusy později už Giles vzteky téměř vrčel. Napadlo ho použít násilí, ale při Spikově oslabené konstituci si nebyl jist následky.

            "Já to zkusím," šeptla Buffy, která už se nedokázala dívat, jak se Gilesovi nedaří. Ten jí rád uhnul. Přisedla si ke Spikovi. Hladila ho po tvářích a snažila se ignorovat fakt, že na jeho kůži by bez problému usmažila vajíčka a že i přesto se upír zimničně chvěje. "Spiku," oslovila ho něžně. "Musím ti svléknou kabát, abych zjistila, jak moc jsi zraněný." "Mě je z-zima," zašeptal jí v odpověď skrz drkotající zuby. "Já vím," neodporovala mu a nepřestávala ho hladit po lících. "Ale abychom ti mohli ulevit, musím se na to nejdříve podívat." Giles se jí kouknul přes rameno a překvapeně sledoval, jak Spike uvolnil sevření svých prstů, kterými si kožeňák tisknul k tělu. Neohromilo ho jen to, že Spike Buffy poslechnul, ale i to, jak jemně s ním přemožitelka zacházela. Nikdy dřív si nevšiml, že by ti dva k sobě cítili něco víc, než zášť a odpor. Dnes to však bylo nějak jiné.

            Buffy Spikovi uvolnila kabát a potom mu povytáhla triko. Musela se hodně snažit, aby zděšeně nevykřikla. Zalapala po dechu. Žaludek mu protínaly hned tři paralelní řezné rány. Řezy jako takové byly černé a kůže okolo nich zarudlá a nateklá. Třesoucí se rukou zase přehrnula triko přes jeho vážně ošklivé zranění a vzhlédla na Gilese. Spike se okamžitě zabalil do své druhé kůže.

            "Vypadá to na nějaký jed," usoudil Giles, který se jí přes rameno díval celou tu dobu. "Než se o cokoliv pokusíme, musíme nejdříve zjistit co to bylo za démona. Mezitím uděláme Spikovi aspoň trošku pohodlí. Nahoře mám polštář a pokrývku. Pro hosty. A hlavně, asi by nebylo dobré s ním moc hýbat." Buffy kývla a němě přihlížela, jak Giles stoupá do svého mini-penthousu. Pohledem se vrátila k pohovce. Spike se neklidně vrtěl. Jindy chladné tváře mu zaléval pot. Nedokázala se na něj jenom tak lhostejně dívat. Zašla do kuchyně, vzala čistou utěrku a namočila ji do studené vody. Vrátila se ke Spikovi a poklekla k němu. Jemně mu otírala skráně. Snažila se ho aspoň trošku ochladit a ulevit mu. Podle výrazu jeho tváře bylo jasné, že se jí to daří a to ji trošku vylekalo.

            Pomáhá Spikovi a co hůř, má o něj strach. Nemohla tomu uvěřit. Vždyť jen před malou chvílí se hádali a ona mu zcela jasně dala najevo, že... aby... Jenže právě teď by jí jakkoli zlá hádka byla milejší, než vidět ho... takhle.

            Giles, zjevivší se vedle ní, v náruči polštáře a pokrývku, ji vytrhl ze zadumání. Zachumlali Spika, jak jen to šlo, a dali se do bádání. Buffy co možná nejpodrobněji popsala démona, který ji napadl a svorně se pak ponořili do četby. Tři hodiny uběhly zcela bez užitku, ale pak Giles vítězoslavně zajásal.

            "Ah-ha! Už ho máme. Je to Anick démon." Strčil Buffy pod nos knížku, aby si mohla prohlédnout obrázek. Souhlasně kývla. Byl to on. Giles si vzal knihu zpátky a začal nahlas předčítat. "Je znám svou pohotovostí a nezdolností. Drápy Anick démona jsou navíc obdařeny štědrou dávkou velmi silného jedu. Tyto jeho schopnosti a dovednosti z něj dělají přímo hrozivého protivníka. Jeho kořist je prakticky bezbranná." Giles zaklapnul knihu.

            "To je vše?" zeptala se zklamaně Buffy. "Mám strach, že ano," přisvědčil. "Ale... jak ho vyléčíme?" I když se moc snažila zachovat klid, hlas jí trošku přeskočil. "Momentálně asi nijak. Musíme číst dál. V jedné z těch knih by mělo být napsáno jaké léky na tu nákazu platí. Mezitím… asi bychom mu měli sehnat něco k jídlu. Musí zůstat při síle." "Zajdu tam," kývla Buffy bez odporu. "Vy čtěte. Čím dřív se uzdraví, tím dřív ho budeme mít z krku."

            Děláš to správně, Buffy. Předstíráš nezájem. Jako by to už dříve nebilo do očí. Moc si přála, aby tomu hlásku ve své hlavě mohla prostě nařídit: ‘Drž hubu!’ Nechala Gilese zapnutého na režim-výzkum a raději šla k řezníkovi.

* * *

            Buffy kráčela potemnělými ulicemi Sunnydale a snažila se nemyslet na to, co bylo zcela zřejmé. Pokud nenaleznou lék, Spike umře. Už nikdy se nevrátí. Nejhorší na tom všem bylo, že za to vlastně mohla ona. Jenom kvůli ní takhle dopadnul a ona mu dokonce ani nepoděkovala. Šla dál a představovala si jaký bude život v Sunnydale... bez Spika. Její instinkty jí napovídaly, že jen ubude problémů. Jenže čím víc nad tím uvažovala, tím víc si uvědomovala, jak moc jí bude scházet. Určitě jí nebudou chybět jeho nemravné komentáře a provokativní, sarkastické poznámky, ale nemohla jen tak utéci před skutečností, že jí i celému gangu nejednou v minulosti pomohl. Většinou za to něco chtěl, ale poslední dobou pomáhal stále víc a žádal málo nebo nic. To už došla k řezníkovi. Rychle nakoupila a spěchala zpátky k Gilesovi. Tam se bohužel nic nezměnilo. Pozorovatel studoval staré knihy a upír se choulil na gauči.

            "Našel jste něco?" vyhrkla nedočkavě s nadějí v hlase. Giles zavrtěl hlavou. "Budu si muset zajít do obchodu pro další knihy. Pohlídáš mezitím Spika?" Buffy kývla. "Jasně. Zdá se mi nějak nepokojný. Pokusím se do něj dostat krev a udržet ho v klidu. Nechci, aby se mu ten prokletý jed šířil dál po těle," souhlasila a Giles odešel. Namířila si to do kuchyně. Ohřála krev a vrátila se s ní ke Spikovi. Klekla si vedle něj. Tvář měl zkřivenou bolestí a byl celý zpocený.

            "Spiku," oslovila ho měkce. "Mám pro tebe jídlo." Odpovědi se nedočkala, tak mu jednou rukou jemně podepřela hlavu a druhou přiložila okraj hrníčku ke rtům. Chvilku to trvalo, ale nakonec se jeho upíří instinkty přihlásily o slovo a on začal pít. Když byl šálek prázdný, odnesla ho do kuchyně a znovu namočila žínku do studené vody. Lehce jí pak otírala upírovy horké tváře a čelo. Po pár minutách otevřel oči a vzhlédnul k ní.

            "Buffy?" zašeptal nevěřícně. "Šššš," tišila ho měkce a nepřestávala mu ochlazovat obličej. "Zůstaň klidně ležet. Nesmíš se vyčerpávat." Popadl ji za ruku a lehce stisknul. "Poslouchej mne, Spiku. Lituju těch slov, co jsem ti předtím řekla. Jsem ráda, že jsi tam dnes večer byl a pomohl mi. Když jsem ti tvrdila, že chci abys odešel... nebo to druhé," ošila se, když si vzpomněla na svá krutá slova. Raději pokračovala. "Nebuď moc namyšlený, ale chyběl bys mi. Nikdo ke mě není upřímnější, než ty a přesně to moc potřebuju. Vím, že mi to často nejde pod nos, ale jsem ráda, že vím kde se dozvím pravdu bez vytáček, když se mi jí nedostává. Proto se musíš uzdravit."

            "Mě je to také líto," zašeptal slabým hláskem Spike dřív, než si její ruku přitáhnul ke rtům a políbil. Mozek Buffy napovídal, že by se mu měla vytrhnout, ale kašlala na něj. "Miluji tě," zamumlal Spike dřív, než pustil její ruku a usnul. Buffy tiše seděla. Slovo překvapená nebylo sto přesně vyjádřit její pocity.

            Přece není možné, aby slyšela správně. Spike do ní nemůže být zamilovaný. Vždyť nemá duši! Ale na druhou stranu by to vysvětlovalo, proč jí začal nezištně pomáhat. To nebylo dobré. Nešťastně zasténala a začala nervózně přecházet po pokoji. Co mám proboha dělat? Možná ji nemiluje. Možná jen blouznil v deliriu. To bude ono! Blázní z horečky. Ale no tak. Už pěkných pár týdnů se chová jinak, než dřív. Nedělej, že sis toho nevšimla, peskovala se v duchu. O.k., co je na tom, že ji miluje? Nic to přece nemění. Je pořád tím, čím byl. Zlé monstrum, vrah. Sice nechce, aby umřel, ale nehrozí, že by ho někdy dokázala milovat. Jenže už ho možná miluješ. Už jsi se někdy zamyslela nad důvody proč jsi ho nikdy nerozprášila? Nalháváš si, že proto, že je v podstatě bezmocný, ale třeba jde o něco hlubšího.

            Buffy byla zralá začít se se svým vnitřním já do krve hádat, když vtom se vrátil Giles. "Buffy, pročetl jsem všechno, co máme o Anick démonech k dispozici. Na ten jed neexistuje žádný protijed."

            Vytřeštila oči hrůzou a přikryla si ústa dlaní. Oči jí sklouzly dolů na Spika. Spal v blaženém nevědomí, že jeho osud je zpečetěn. Svezla se na kolena vedle něj a vzala ho za ruku. Než se nadála, začaly jí téct slzy. Nakonec zabořila obličej do jeho hrudi a nekontrolovatelně se rozvzlykala. Giles na ni jen nevěřícně zíral. Co se to s ní u všech všudy děje?

            "Buffy? Co ti je?" Zvedla k němu uplakané oči. Rty se jí chvěly. "Spike umírá a je to jenom moje vina." Giles se zmateně zamračil. "Spike co?" zeptal se nechápavě, ale pak mu to došlo a usmál se. "Buffy, Spike neumírá. Když jsem říkal, že protijed neexistuje, mínil jsem tím, že je zbytečný. Účinek jedu je jen dočasný. Ráno bude čilý jako rybička." Buffy se současně ulevilo a současně se začala cítit neuvěřitelně hloupě. Rychle si otřela slzy a vstala.

            "Správně, dobře. Well, takže poplach je odvolán a tím pádem já můžu jít domů." "Ano, není nutné, aby jsi tady zůstávala. Jdi domů a odpočni si." Buffy si oblékla sako a... už byla na půli cesty ke dveřím, když se zase otočila. "Gilesi, možná bych tu měla přece jenom zůstat. Jen pro jistotu." Usmál se na ni. Bylo mu perfektně jasné co se tady odehrává. "U mne jsi vždy vítaná. Zůstaň. Stejně půjdu brzy spát a bude jen moudré, když tu někdo dá na Spika pozor. Jen pro jistotu, jak jsi sama říkala." Jeho slova ještě visela ve vzduchu, ale Buffy už měla svlečený kabátek a už zase seděla vedle svého pacienta. Giles si odevzdaně povzdechnul, uvařil si čaj a šel do postele. Buffy dlouho pozorovala spícího Spika, až nakonec usnula i ona.

* * *

            Spike se probral a první, čeho si všimnul, byl fakt, že není doma v hrobce. Hned potom zaznamenal, že není sám. Něčí blonďatá hlava se opírala o kraj jeho improvizovaného lůžka. Buffy. Neodolal a začal ji něžně hladit po vlasech. Její blízkost si neskutečně užíval. Po pár minutách se nepokojně zamrvila a on ruku rychle odtáhl. Otevřela oči, aby zjistila, že se na ni shora kouká Spike. Sedla si vzpřímeně a usmála se.

            "Hey. Jak ti je?" "Celkem dobře, asi teda. Co se stalo?" "Ty si to nepamatuješ?" Jen si povzdechl a ušklíbnul se. "Kdyby ano, asi se neptám, že?" Buffy ze sebe bleskově vysypala události minulé noci. Pominula pár detailů, jako že se zhroutila a rozbrečela, když byla přesvědčená, že on umře. Spike se posadil. "Well, takže se vlastně nic nestalo. Měl bych jít domů dřív, než vyjde slunce." "Jsi si jist, že jsi O.K.?" zeptala se znepokojeně Buffy. Nelíbilo se jí, že se tak brzy chce začít hýbat. Spike vyklenul obočí, dílem překvapeně, dílem pobaveně.

            "Na mou věru, to je vážně osvěžující změna, přemožitelko. Kdybych tě lépe neznal, myslel bych si, že máš o mne starost." "Oh, prosím," vydechla Buffy posměvačně. "Nelichoť si. Mimochodem, to ty jsi mi tvrdil, že mne miluješ." Ta slova jí prostě jen tak vyletěla z pusy a ona okamžitě zatoužila mít možnost vrátit je zpátky. Spike na ni ohromeně zíral.

            "Já... co?" "Řekl jsi, že mě miluješ," zamumlala a přála si, aby se země otevřela a spolkla ji. Spike se nuceně zasmál, tohle nebylo dobré. "A ty's mi to snad věřila? Bloody hell, přemožitelko, v noci jsem byl totálně mimo. Kecal jsem samé nesmysly. Nemůžu uvěřit, že jsi..."

            Umlčela ho polibkem. Spike na moment ztuhnul a pak jí začal hladově odpovídat. O tomhle snil už spoustu týdnů a nehodlal si tuhle příležitost nechat protéct mezi prsty.

Giles měl dost smůlu.

Zrovna scházel ze schodů.

Při pohledu na líbající se pár se bryskně otočil

a vrátil nahoru do bezpečí.

Pospat si pár hodin navíc nezaškodí, usoudil.

Konec