volně navazuje na „Wrecked“

 

 

Pátek, 21.prosince 2001

 

Můj milý deníčku.

            Buffy se asi rozhodla kandidovat na matku roku a míní uspořádat tradiční vánoční večeři. Bude krůta a všechno co k ní náleží. Říkala jsem jí, že to není nutné, ale postavila si hlavu. Mám takový dojem, že si tím chce dokázat, že už zase patří mezi živé. Ptala se mě co chci pod stromeček. Vím, že teď, když jí Rada začala platit, aby mohla dál vykonávat povinnosti přemožitelky, už peníze nejsou problém, ale pravdou je, že mi nic nechybí. Mám vše, co chci.

            Buffy se vrátila. O tom se mi celých těch hrozným 147 dní a nocí ani nesnilo. Nemyslím, že bych si mohla  přát něco víc. Až na jedno. Vyjma jediné věci.

            Chci, aby náš gang byl zase takový, jako dřív. Než odjel Giles a než se Tara rozešla s Willow. Postrádám tu naši bandu. A taky mi moc chybí Spike. Od té noci, kdy se s Buffy popral, ho není vidět. Ona si musí myslet, že jsem úplně blbá. Tvrdila, že se mezi nimi nic nestalo, ale kdykoli se o něm zmíním, celá ztuhne a znervózní. Taky mi víceméně zakázala jít za ním na návštěvu. Po setmění ven sama nesmím a vzhledem k tomu, že on přes den spí, je to vlastně to samé.

            Možná bych se mohla pokusit dát je všechny zase dohromady při té slavnostní večeři. Koneckonců... jsou Vánoce. Svátky klidu a míru, kdy všichni blízcí mají být pospolu. Stejně už mi to nepříjemné, trapné ticho, co mezi námi vládne, vadí. Musím to aspoň zkusit. Nemám pravdu? Mám. Nejvyšší čas se do toho pustit.

 

 

Sobota, 22.prosince

            Můj milý deníčku.

            Well, velké mozky dnešní doby jsou spolu zřejmě duševně sladěné a dobré nápady nechodí o samotě. Dnes jsem volala Gilesovi. Byla jsem připravená na to, že budu muset škemrat a ukecávat ho, aby vytáhl paty z domova a přijel k nám strávit Vánoce. Ani omylem. Už měl koupenou letenku a chystal se nás překvapit. Když mi to pověděl, měla jsem sto chutí ho obejmout. Jenže přes telefon to jaksi nešlo. Musela jsem mu slíbit, že to Buffy nevykecám. Což je fajn. Stejně jsem měla v plánu ji překvapit.

            Xandera ani Anyu jsem přesvědčovat taky nemusela. Xandera totiž hryže svědomí, že se Buffy, poté co se nedobrovolně vrátila, moc nevěnoval a Anye stačilo, když jsem ji ujistila, že ona sama nemusí ani vařit ani uklízet. Bez námitek souhlasila. Willow tady samozřejmě bude jakbysmet, takže už mi zbývá jen Tara. Snad se mi podaří obrátit i ji na víru pravou.

 

 

Neděle, 23.prosince

            Můj milý deníčku.

            Dnes jsem mluvila s Tarou a vzala jsem to z gruntu, přímo od podlahy. Pověděla jsem jí co všechno se událo. Jak se Willow stala závislou na kouzlení, ale také o tom, jak se po té naší autonehodě vyděsila a odhodlala se vyhledat pomoc. Řekla jsem Taře, že šoková terapie u Willow zafungovala na sto procent a ona úplně přestala magii používat. Když jsem na závěr, jako eso z rukávu, vytáhla argument, že Will moc potřebuje, aby okolo sebe měla lidi, kteří ji mají rádi, Tara to vzdala. Zítra přijde i ona. To je vážně skvělé. Takže tam budou všichni... až na Spika. Došlo mi, že jsem si ho zcela podvědomě nechala až na konec, protože on bude nejtvrdší oříšek ze všech. Přesvědčit jeho nebude žádná legrace. Jenže, když už jsem se dostala tak daleko... nehodlám selhat.

 

 

Pondělí, 24.prosince. Štědrý den.

            Dawn probudila vůně 'vařím, peču, smažím', která se linula z kuchyně po schodech nahoru až do jejího pokojíku. Buffy očividně došla k názoru, že ranní ptáče dál doskáče (a taky toho víc stihne). Bezva. Bude mít jiné starosti a celý gang se pak tady prostě objeví. No a mě se při tři troše dobré vůle podaří vykrást se nepozorovaně ven a navštívit Spika.

            Hned jak se Dawn osprchovala a oblékla, vydala se dolů, aby zjistila, jak na tom Buffy je. Nevypadalo to dobře. Všude byly bez ladu a skladu rozmístěné různé ingredience. Poživatiny, hrnce, pánve atd. Uprostřed toho chaosu stála více než malinko vystresovaná Buffy.

            "Potřebuješ pomoct?" zeptala se Dawn váhavě. Sestra se na ni otočila a její výraz zcela jasně říkal: 'Ven z mojí kuchyně a drž se raději dál.' Pomalu vycouvala z místnosti. Nejlíp udělá, když nechá Buffy na pokoji. Stejně bylo potřeba vánočně vyzdobit dům. Když už jsem vykázaná z kuchyně, tímhle bych mohla přispět se svou troškou do mlýna. Stromek koupily už před pár dny a krabice s ozdobami byly připravené na zemi. Klekla si k nim a začala je probírat.

            O půl hodiny později se po schodech dolů přiloudala Willow a automaticky vešla nejdřív do kuchyně. Bleskově zase vypadla, jelikož měla tu čest s hurikánem Buffy. Dawn nezaváhala a využila příležitost, aby s ex-čarodějkou uzavřela mír a jako záminku si zvolila pomoc se stavěním a zdobením stromečku. Willow se ulehčeně usmála a sedla si vedle ní na zem. Potom už obě svorně prohledávaly škatule.

 

            Xander a Anya se dostavili jako první a poté, co byli upozorněni, že kuchyně je zakázané území a cedulka 'NEVSTUPOVAT!' na jejích dveřích nevisí jen z ryze technických příčin, se připojili k dekoratérkám. Willow spolu s Dawn se už pasovaly na zdobitelky stromku a tak se hosté pustili do rozplétání girland se žárovičkami, které měly přijít ven.

 

            Jako další se zjevila Tara a Dawn pochopila, že to je její šance. Pěkně Taru přivítala a hned jí strčila do ruky krabici s ozdobami. Tara se souhlasně usmála. Tím se Dawn zbavila pověstného pádla převozníkova a mohla se vydat na svou poslední pochůzku. Popadla kabát a nechala čarodějky o samotě. Doufala, že to bude stačit, aby se ty dvě zase skamarádily. Víc už pro ně udělat nemohla. Měla totiž ještě jedno poslání.

 

* * *

 

            Dawn vešla do Spikovy hrobky a kvůli tomu, co měla v úmyslu, se cítila trošku provinile. Když byla Buffy pryč, upír jí byl nejlepším kamarádem a ona o jeho přátelství nechtěla ani za nic přijít. Na druhou stranu, jestli její plán bude fungovat, on a Buffy se ještě dnes usmíří. To by ho mělo potěšit natolik, že jí odpustí. Slezla po žebříčku dolů a popošla k jeho posteli. Hrubě jím zatřásla.

            "Spiku, probuď se." Ani se nepohnul. Zatřepala jím znovu a to vší silou. "Spiku!" Tentokrát se mu zachvěla víčka a on na ni ospale zamžoural. "Dawn?" Chytila ho za ruku a zatáhla, aby ho přinutila posadit se. "Musíš jít se mnou k nám domů. Buffy nutně potřebuje tvoji pomoc," naléhala. Protíral si ospalé oči a když se vzpamatoval dost, aby pochopil, co mu Dawn povídá, jen si povzdechnul. "Nemyslím si, že by tvá velká sestra toužila po mé společnosti, prcku. Jsem přesvědčen, že moji pomoc nepotřebuje a i kdyby ano... stejně by ji nepřijala." Dawn ho neposlouchala. Raději shledávala jeho svršky a házela mu je.

            "Spiku, prosím. Jsi jediný, kdo jí dokáže pomoct." Chtěl říci NE. Už měl plné zuby toho, jak s ním Buffy zachází. Jak ho pořád uráží a sráží na kolena. Ale i když mu ty neveselé myšlenky táhly hlavou, přesto se poslušně oblékal. Buffy je v průseru a potřebuje mne. To rozhodlo. Dokonce i za cenu rizika, že ho opět odvrhne, nedokáže jen tak sedět a přihlížet. Prostě nedovolí, aby se jí něco stalo.

            "Musím jít podzemím," ucedil a navlékl si kožeňák. "Jdi domů. Sejdeme se až tam." Přikývla a vylezla po žebříčku nahoru. Pak už bez meškání pádila domů. Ještě musela všechny varovat, že se tam Spike objeví a hlavně! Donutit je, aby jí šli na ruku a souhlasili s tím, co dělá.

 

* * *

 

            Dawn tak tak stihla všechno všem pořádně vysvětlit, když se dveře rozletěly a dovnitř vpadl lehce doutnající Spike, z něhož stoupaly malé obláčky kouře. "Kde je?" vydechl. Očima zrentgenoval místnost, ale nikde ji neviděl. Celou cestu běžel a v živých barvách si představoval tucty hrozných věcí, které se Buffy mohly přihodit. "V kuchyni," odpověděla Dawn a vstala z gauče. Spike nemeškal a vrazil dovnitř inkriminované místnosti.

            "Přemožitelko, jsi..." Na prahu se zastavil a hledal démony nebo nějakou jinou hrozbu, ale... zadíval se na Buffy. Přemožitelka byla v jednom kole. Pokoušela se současně míchat obsah hned několik kastrůlků a pánviček a aby toho neměla málo, ještě dohlížela na pečící se krůtu. "Vypadni," vyprskla místo pozdravu, sotva Spika uviděla. Ten se otočil na Dawn, která stála za ním. "Myslím, že jsi mi tvrdila, že Buffy je v nebezpečí," zavrčel. Jen pokrčila rameny. "Já jen říkala, že potřebuje pomoc a to taky jo. Jen se tady rozhlídni. Vidíš, ne?" Než se s ní stačil začít hádat, zmizela v obýváku.

            Nejlepší bude dát se také na ústup, pomyslel si, ale pak ho napadlo, že tohle je možná jeho poslední šance uzavřít příměří a udobřit si Buffy. Nijak nelitoval slov, která jí vmetl do tváře. Už byl prostě příliš unavený tím, jak ho zneužívá a on jí dělá fackovacího panáka. Použije ho a odhodí. A tak pořád dokola. Jenže pravdou bylo, že mu chyběla. Kdyby jí tak mohl ukázat, že je něco víc, než jen démon. Potom by třeba přestala cítit potřebu stydět se za to, jak si spolu užívali. Protože on ji nade vše miluje. Dokonce i když ani ona už člověkem tak úplně není. Nebo právě proto.

            "Nehodila by se ti pomocná ruka?" zeptal se měkce a v duchu už se zoceloval, aby se ctí unesl další odmítnutí. Buffy si odfrkla. "Jedině, jestli umíš vařit." Spike se nedokázal spokojeně nezakřenit. To nebylo kategorické 'NE', které čekal. "Vlastně umím. Pravidelně totiž sleduji programy o vaření. Hned po nich totiž dávají Vášně. Divila by ses co všechno se z televize můžeš naučit. Například, jestli tu omáčku budeš míchat takhle, bude samej žmolek."

            Buffy zaplavila vlna protichůdných emocí. Chtěla uvařit perfektní jídlo, aby Dawn i ostatním ukázala, že to zvládne. Ale taky nechtěla ničí pomoc. A už vůbec ne Spikovu. Jenže když díky své tvrdohlavosti večeři pokazí, ničeho tím nedosáhne. "Fajn," povzdechla si a ustoupila od kastrolku s omáčkou. "Můžeš mi pomáhat." Spike se usmál a svlékl si kožeňák. Hodil ho na opěradlo jedné z židlí.

            "O.k., ty se pusť do zeleniny a já si vezmu na starost maso."

 

* * *

 

            Dawn se podívala na hodinky a pak ke kuchyni. Ti dva už tam byli pěknou chvíli sami a přitom vládl až podezřelý klid. "Co když ho rozprášila?" zašeptala si. "Doufejme," zabručel Xander, aniž vzhlédl a dál se věnoval testování žároviček na světelných řetězech. Dawn v panice vyskočila a doufala, že nebude zodpovědná za Spikovu smrt. Nakoukla za roh a překvapeně zírala na tu vzornou spolupráci. Buffy zuřivě loupala brambory, zatímco Spike kontroloval, jestli krůta bude už správně upečená.

            "Chce to ještě tak půl hodinky," ohlásil. "Takže by mohla být hotová zhruba ve stejnou dobu jako zelenina." Buffy kývla a nasypala brambory do hrnce, do nějž pak napustila vodu a dala ho na sporák. "Co ještě chybí?" "Myslím, že už je to všechno. Dobrá práce, mazlíčku." Při pohledu, jak mu Buffy vrátila rozzářený úsměv, Dawn skoro zapištěla radostí, ale včas se ovládla a raději se vrátila do pokoje, aby ostatním oznámila, že ze Spika stále ještě není kopička prachu a večeře, zdá se, bude.

 

* * *

 

            Buffy se vyčerpaně zhroutila na židli a s vděčným pousmáním od Spika přijala sklenku vody. "Neměla jsem ani ponětí, že vaření je tak těžká práce. Měli je zařadit do tréninkového plánu přemožitelek. Jsem totálně grogy." Spike se na ni široce usmál. "Yeah, už to vidím jako na dlani. Tvůj škrobený pozorovatel tě učí 'jak správně uvařit vejce'." Buffy se při té představě od srdce zasmála. Prostě si nemohla pomoci. Všechno to bylo nějak podivné. Už si ani nepamatovala, kdy se smála naposledy a ironií bylo, že teď se smála se... Spikem. Zdálo se jí, že kdykoliv ho potřebuje, prostě se objeví a je tu pro ni. Vážila si toho. Trošku jí to připomínalo, co pro ni znamenal Giles. Well, ale tentokrát je to přece jen jiné. Už si nemůže dál hrát na pyšnou princeznu. Je nejvyšší čas pýchu spolknout.

            "Spiku... já... je mi to líto." Tím ho dokonale překvapila, ale než se pokusil promluvit, zvedla ruku, aby jej umlčela. "Nech mne dopovědět. Nedávno jsme jeden druhému řekli opravdu ošklivé věci. Hlavně proto, že jsme oba byli plni bolesti. Uvědomila jsem si, že většina žvástů, kterými jsi mne počastoval, pramenila z faktu, že jsem s tebou zacházela… vážně hnusně. Už dlouho tady pro mne a Dawn jednoduše JSI. Upřímně... šílela jsem z toho. Nějak ses se mi najednou nevešel do škatulky 'ZLÝ DÉMON'. Máš být bezduché monstrum, ale ty se místo toho do mne zamiluješ a Dawn prakticky adoptuješ jako vlastní sestru. Myslím... prostě se ti chci omluvit za to, co jsem řekla a poděkovat ti za vše, co jsi pro mne, nás, udělal a také... věz, že v našem domě jsi kdykoli vítán." Přišlo to tak náhle, že si Spike v první chvíli nebyl jist, že slyšel dobře. Vždyť ona se mi omluvila!

            "Nemáš se za co omlouvat, kočičko. Bojovali jsme spolu. Pořád. Kdybychom se spolu věčně nehašteřili, nedopadlo by to takhle." Buffy se zasmála a zatřepala hlavou. "Boj mne unavil, Spiku. Mohli bychom být přáteli? Vím, že chceš víc, ale nevím, jestli už jsem na to připravená." Přinutil se k úsměvu a všechny své naděje upnul k tomu kraťounkému slovíčku: 'UŽ'. Možná se časem jejich přátelství vyvine v něco víc.

            "O.K., mazlíčku. Přátelé s možnostmi do budoucna. S tím dokážu žít." Buffy se zase zasmála, vstala a přitáhla si ho do náruče. Objala ho něžně. Žádný žár ani nezkrotná vášeň jako onehdy. Na něco takové nebyl zvyklý. Ani jeden ze vztahů, které až do nynějška absolvoval, mu nedal možnost zažít takovou krystalicky čistou něhu. Bylo to pěkné. V pro něj zvláštním, neupířím smyslu. Po pár minutách se Buffy odtáhla.

            "Měli bychom zkontrolovat večeři." Spike kývl a odebral se ke svému pracovišti. "Myslím, že je pečeno," oznámil, poté co pečlivě prozkoumal stav krůty. "A vařeno," přidala se Buffy, odtahujíc hrnec s brambory ze sporáku. Strčila hlavu do pokoje. "Dawn, můžeš nachystat stůl? Večeře bude za minutku." "Už se stalo," odpověděla Willow s úsměvem. "Tara a já jsme prostřely." Buffy překvapilo, že ty její dvě oblíbené Wiccanky se zase drží za ruce. Pokývla hlavou na znamení díků a zmizela zase v kuchyni.

 

            "Myslím, že Willow a Tara se zase daly dohromady," zašeptala Spikovi do ucha. "To je dobře," odpověděl, aniž vzhlédnul od mnoha různých talířů a mističek, na něž nakládal jídlo. "Willow potřebuje někoho na úrovni… či se schopnostmi... prostě někoho jako je Tara, aby jí nedovolil sejít z cesty." Buffy beze slova přikývla na souhlas a začala mu pomáhat odnášet jídlo do jídelny. Sotva bylo vše naservírováno jak se patří, oba se vydali do pokoje. "Večeře je na stole," ohlásila Buffy s úsměvem a otočila se, že...

            "Počkejte!" vykřikla Dawn s potutelným zahihňáním. "Podívejte se nahoru." Buffy i Spike poslechli. Přímo nad svými hlavami uviděli ze stropu viset kytičku jmelí. "Musíte si dát pusu," dodala Dawn, jako by jim to nebylo jasné. Xander vyletěl. Tohle se mu ani za mák nelíbilo. "No tak, Dawn. ONI NEMUSÍ!" "Já je přece nenutím, aby si to tady rozdali na koberci, či co," bránila se Dawnie. "Vždyť jde jen o polibek, je to přece tradice," zamračila se na něj naštvaně.

            "To je blbost! Čekat, že se dva lidé začnou líbat jen proto, že stojí pod nějakou zelenou věcí. Nevím kdo s takovou hovadinou přišel, ale museli by být..." Slova mu pozvolna odumřela na rtech a on vyvalil oči. Uviděl totiž, jak se Buffy se Spikem líbají. Očividně je jeho argumenty nechaly chladnými. Dawn se spokojeně zubila. Poslední fáze jejího plánu, dostat všechny zase dohromady, se moc pěkně vydařila. Pusa se zvolna změnila v polibek a ten trval... a trval, ti dva se jasně ztratili jeden ve druhém a ostatní byli na rozpacích. Co říci? Či udělat? Líbající se dvojka se od sebe odtrhla až ve chvíli, kdy uslyšeli zaklepání. "Otevřu," řekla Buffy a Spikovi věnovala rozpačitý úsměv. "Vy už konečně běžte jíst, lidi." Poslechli a vydali se do jídelny. Buffy otevřela dveře a... skoro omdlela.

 

            "Hello, Buffy," zasmál se Giles. "Veselé Vánoce!" Dřív, než stačil říci něco víc, Buffy se k němu vrhla a objala ho. Pevně se k němu přitiskla. Zvedl ruce a i on ji objal. Pohladil ji po vlasech. Až nyní pochopil, jak moc mu chyběla. Možná, že vrátit se, nebyl až tak dobrý nápad. Nebyl si totiž jist, že ji dokáže znovu opustit. Nakonec se Buffy odtáhla a usmála se.

            "Jdete právě včas k večeři. Vařila jsem," pochlubila se. Byla na sebe tak pyšná… Giles si nemohl nepovšimnout, jak se změnila od doby, kdy ji viděl naposledy. Už zase stála na vlastních nohách. "Voní to krásně," pochválil ji a Buffy mu odebrala zimník a pověsila ho na věšák. Potom se společně vypravili do jídelny, kde na ně už zbytek gangu čekal. "Gilesi!" vykřikla Willow a vyskočila ze židle. "Jste zpátky." "Jsem tu jen na návštěvě. Nemohl jsem vás přece nechat trávit Vánocích beze mne." Odpovědí mu byly úsměvy od ucha k uchu, které si všichni navzájem vyměnili. Giles se usadil a Buffy mu podala pití. Potom se postavila do čela stolu, aby všem viděla do tváří.

 

            "Vím, že už pravděpodobně šilháte hlady, ale dovolte mi pár slov, když jsme se tady tak pěkně sešli. Poslední měsíce byly opravdu náročné. Nejen pro mne, ale i pro vás. Také vím, že žít se mnou nebylo snadné a právě proto bych vám chtěla poděkovat za vaši podporu." "Nemusíš nám děkovat," namítl tiše Xander. "Trpěla jsi v prvé řadě naší vinou." Buffy se na něj usmála. "Nevěděli jste o tom, to je o.k. Dalo mi to práci, ale myslím, že jsem konečně připravená jít dál. Kdybyste tu pro mne nebyli, patrně bych to nezvládla. Prostě vám chci říct: Děkuji. Všechny vás mám ráda… a teď si užijte sváteční krmi." Sotva se posadila, všichni se na ni usmáli a nedočkavě se pustili do jídla. Dokonce i Spike, který jíst po lidsku sice nepotřeboval, ale chtěl okusit výsledky kuchařského snažení, při němž byl nápomocen. Okolo slavnostně prostřeného stolu se rozhostilo skoro až nábožné ticha a všichni se cpali. To Buffy jasně dokazovalo, jak dobré to je.

 

* * *

 

            "Lidi, jak já jsem se přež- přejedl," zahekal spokojeně Xander a zřítil se do křesla. V odpověď ostatní svorně zasténali ve stejném duchu. "Mě je fajn," podotknul provokativně Spike a vysloužil si tak bodyček loktem do žeber od Buffy, která byla stočená vedle něj na gauči. "Ale jenom proto, že lidská strava tě nenakrmí. Takže nás nemáš co peskovat a vytahovat se." Spike se usmál a začal ji jemně hladit po bříšku.

            "Ubohá přemožitelko, po tom, co všechno jsi zdlábla, budeš vykrmená jako selátko." "Nebudu," kontrovala trucovitě. "Přemožitelky jsou obdařeny rychlým metabolismem. Až si zdřímnu, zase budu v pohodě." "Jo, jo," chytila se toho hned Anya a neohrabaně vstala. "Ještě někdo jiný si chce dát šlofíka?" Xander zanaříkal a poslušně se postavil vedle své snoubenky. "Já teda určitě. Buff, potřebuješ pomoct s úklidem nebo tak něco?" "HEY!" zaječela Anya na protest. "Dawn tvrdila, že když přijdeme, nemusíme ani vařit ani uklízet." Buffy si sestřičku změřila zuřivým pohledem a zahrála si na naštvanou. Pak se obrátila zpátky na ostatní.

            "To je o.k., lidi. Protože Dawn slíbila, že nemusíte nic dělat, myslím, že tím pádem speciálně pro ni budu mít trošku práce." Po tomto jejím prohlášení si Anya s úlevou oddechla a Dawn ohrnula nos. Měla jsem vědět, že pokus udělat všechny šťastnými odnesu hlavně já. Holt každý dobrý skutek je v zápětí po zásluze potrestán. Giles už se taky zvedal.

            "Pomalu půjdu na hotel," ohlásil zbabělý únik. Buffy se k němu vrhla, přitáhla si ho do náruče a znovu objala. "Ale zítra se vrátíte. Nechci, abyste trávil Vánoce sám." Usmál se na ni. "Samozřejmě přijdu, Buffy. Ta večeře byla báječná. Jsem na tebe hrdý." Ještě jednou ji k sobě přivinul a potom zamířil ke dveřím. Odešel spolu se Xanderem a Anyou. Jakmile byli pryč, vstala Tara s Willow.

            Vypadaly rozpačitě. "Buffy," začala Willow. "Tara a já spolu musíme probrat pár věcí. Zašla bych na chvilku k ní... jestli teda nechceš, abych tady zůstala a pomohla ti." "My to zvládneme, Zrzko," ozval se Spike z gauče. "Vy dvě se jděte líbat a usmiřovat." Čarodějky po sobě koukly, stydlivě se zahihňaly a už braly do rukou kabáty a mazaly ven. Sotva za nimi zapadly dveře, Buffy se obrátila na Spika.

 

            "MY?" Jen pokrčil rameny. "Pomáhal jsem ti udělat nepořádek, tak si myslím, že je správné, když ti pomůžu s jeho úklidem. Ledaže by ses nemohla dočkat až už konečně odprejsknu. V tom případě mizím a docela rád to nechám na vás, mazlíčci." Tiše stáli proti sobě a ve chvíli, kdy už se chystal zklamaně odejít, ho pevně popadla za rameno. "Oh, to tedy ne. Tak snadno z toho nevyvázneš. Já umývám. Ty a Dawn můžete utírat." A právě v tom okamžiku si všimla, že jsou v místnosti sami. Bylo jasné, že slova 'mytí nádobí'  Dawn vyplašila jako světlo hejno netopýrů. Zdrhla. Buffy si povzdechla.

            "Dával jsi jí potají soukromé lekce? Už by taky potřebovala na krk rolničku." Vešli společně do kuchyně a Buffy uviděla ty hory nádobí, které čekalo na umytí. Jen nešťastně zasténala a Spike se zakřenil. "Pravidelně mi připomínej, abych nic takového hned tak honem nepořádala." Spike začal odevzdaně snášet talíře ke dřezu. "Well, máš před sebou celý rok, než to budeš muset absolvovat znovu. To je spousta času na přípravu-" zmlknul, když ucítil, jak ho Buffy vzala za ruku.

 

            "Spiku, můžeme si na minutku popovídat?" Povzdechnul si a otočil se tváří k ní. "Jistě." "Jde o ten polibek... omlouvám se. Neměla jsem to dělat. Tím chci říct... bylo to pěkné, ale já ti předtím řekla, že nejsem připravená. Líbat tě mne jenom víc plete a tebe pravděpodobně taky-" Spike ji vzal do náruče a něžně políbil, čímž přerušil její zmatenou, provinilou zpověď.

            "Nemusíš se omlouvat. Podívej, já tě miluji a oba dva to víme. Zdá se, že se s tou skutečností pořád pokoušíš bojovat. Proč se neuvolníš a nenecháš prostě plynout čas a věci jít svou cestou. Uvidíme co bude dál. Když to nebude klapat, nedá se nic dělat, ale když před námi budeš pořád jen uhýbat, nikdy se nedozvíš jak to opravdu je." Odtáhla se od něj a zahleděla se na špičky svých bot.

            "Přála bych si, aby to bylo tak jednoduché, Spiku. Jde totiž o to... nejdříve bych musela zapomenout, že všichni muži, které jsem kdy milovala, tatínkem počínaje a Rileym konče, mne nakonec opustili. Takže když si spolu něco začneme, je jen otázkou času, kdy to zase skončí a jeden z nás, nebo dokonce oba, tady zůstaneme zranění a plní bolesti." Spike zavrtěl hlavou a popošel zpátky k ní. Vztáhnul ruku a pohladil ji po tváři.

            "Sama dobře víš, že ti nemůžu s čistým svědomím dát nějaké záruky, že to mezi námi bude fungovat. Ale jestli se chceš až do konce života skrývat před láskou, to jsi rovnou mohla zůstat mrtvá." Pravdivost jeho slov Buffy otřásla. Takhle asketicky přece nemůže žít navždy. Přitom přímo tady před ní stojí muž, který ji dokonale zná a rozumí jí lépe, než kdokoliv, s kým se kdy dříve setkala. Je stejný jako ona. Co do síly, i do toho čím vlastně jsou. Cítila, že pokud jí to nevyjde ani s ním, po zbytek života je odsouzená k samotě. Nakonec k němu pozvedla oči a usmála se.

            "Dobře, tak to tedy riskneme." Spike ji skoro požádal, aby mu to zopakovala. Vážně byla ochotná dát mu šanci. Myslel si, že přesvědčit ji mu dá mnohem větší práci. Mlčel a raději si ji přitáhnul k sobě a objal. Splynuli v dlouhém, sladkém a stále se prohlubujícím polibku. Odtrhli se od sebe až když se Buffy nutně potřebovala nadechnout. Spike se šťastně zazubil a raráškovsky na ni mrknul.

            "A nyní, na závěr této nádherně romantické scény, jdeme na to nádobí." Buffy se zachechtala. "Jak dlouho nám to potrvá? Co myslíš? Koneckonců, jsi upír a já přemožitelka, měli bychom být superrychlí. Spike popadl utěrku a Buffy významně pozvedla houbičku. "Zjistíme to, jsi pro?"

 

* * *

 

            O dvě hodiny později se super-pár připotácel zpátky do obývacího pokoje a zhroutil na gauč. "Neměla jsem ani ponětí, že vlastním tolik nádobí," zaúpěla Buffy. "Příští rok použijeme plastové talíře a papírové kelímky." "Dobrej plán," zamumlal Spike s obličejem zabořeným do jejího ramene. "Nezapomeň na umělohmotné příbory." Buffy zvedla dálkové ovládání televize, na nic jiného jí síla nezbyla, a zkoumala co kde dávají.

            'Zázrak na 34. ulici'.

            "To opakují každý rok," postěžovala si. "Jeden by myslel, že musí existovat spousta filmů s vánoční tématikou, takže by aspoň jednou mohli vysílat něco jiného." Nikdo jí neodpověděl. Koukla na Spika. Tvrdě spal, hlavu položenou na jejím rameni. Jemně se usmívajíc ho něžně pohladila po tváři a políbila na čelo. Potom svoji pozornost zase obrátila k filmu.

 

* * *

 

Úterý, 25.prosinec

            Když se Dawn plížila dolů po schodech, aby pod stromek položila dárek pro Buffy, byla ještě tma. Celý večer zůstala ve svém pokojíčku. Chtěla sestře a Spikovi poskytnout soukromí a nakonec sama usnula. Vešla do pokoje a zastavila se. Na rtech jí vykvetl úsměv.

            Televize si v pozadí cosi tiše žvatlala a na gauči ležela Buffy se Spikem. Upír k sobě přemožitelku tiskl. Oba tvrdě spali a ze spánku se spokojeně usmívali. Tak tiše, jak jen dokázala, Dawn vypnula televizi a přikryla spící pár dekou. Spike si něco zamumlal a přitáhl si Buffy k sobě blíž, čímž na její tváři vyloudil ještě širší úsměv.

 

Dawn položila svůj dárek pod stromeček i když jí bylo jasné, že je vlastně zbytečný.

Oni tři už dostali to, po čem toužili nejvíc.

 

 

Konec