Fanfiction

My sweet Valentine

Překlad: Alice

Autor: Lore

Zdroj: Buffy Galaxy

Varování: nic pro mladinké, něžné duše

a fakt hrůza pro nás, co milujeme štěňátka

Časný podvečer měl sklon být podivným údobím v toku času města Sunnydale. Dokonalá směs každodenní normálnosti a všeobecné tajuplnosti nadcházející noci. Spike to citlivě vnímal, když vkročil do krámu s celonočním provozem. Nebyl jediný démon, který přišel na nákup, ačkoli pravděpodobně budil mnohem menší pozornost, než opravdu urostlý démon chaosu, který si vybíral pentle do svého paroží. Přesto hned vedle něj, a zcela nevšímavá ke svému okolí, nějaká žena vracející se pozdě z práce prověřovala zralost melounů.

Spike pokrčil rameny a ignoroval pohled, který na něj vrhla pokladní, když při vstupu do obchodu procházel okolo zrcadla. Všiml si, jak pihovatý kluk pevněji sevřel křížek visící mu na krku. Nechal ho být. Měl lepší věci na práci, než meditovat o neodmyslitelných zvláštnostech nakupování v Sunnydale.

Opakoval si seznam, tiše pro sebe mumlajíc: "Tak se na to podívejme. Potřebuju pivo. Z dovozu, žádné ty americké chcanky, které tady vydávají za pivo. Twinkies, Cheerio's a něco kuřiva. A co ještě… hmm mašle, červené?"

Jak ho to napadlo?

Znovu se rozhlédl okolo a všiml si všudypřítomné červené výzdoby a výrazné vůně čokolády ve vzduchu. Pár upířích zelenáčů zíralo na osamělou dívku, která si prohlížela valentýnská přáníčka.

Ubohé.

Prakticky křičeli: jsem upír. Není divu, že si to uhrovitý mládě cvrklo do kalhot. Pustil to z hlavy. Měl důležitější starosti. Skoro zapomněl na Valentýna. Téměř udělal neodpustitelnou chybu. Došel k názoru, že musí sehnat něco pro přemožitelku, jestli tedy od něj to něco přijme.

Takže, co dát přemožitelce, která má vše. Novou kuši? Sadu kolíků? Pěknou dýku? Také by jí mohl dát sám sebe zahaleného jen červenou pentlí.

Upír procházel další uličkou. Hmm, mašle ne, možná želízka. Ne, moment, s těmi jsme si hráli minulý týden. Řetězy? Vzhlédl a uviděl jakéhosi černě oděného usmrkance, ve velmi těsně obtažených kožených kalhotách, vracel se k dívce studující pohlednice. Hmm, kůže… Vytáhl cigáro a zapálil si, mířil k těm dvěma.

* * *

William se užíral vzteky, celý se chvěl. Chtěl jít ven, jenomže ten prokletý buzerant ho nenechal. Zatracený pra-kněžnin bastard. Jenom protože mu Darla řekla, že chce nějakou dobu zůstat s Dru sama. Bylo to hloupé, o to šlo. Ale jako hlava smečky, když Darla něco chtěla, dostala to, bez ohledu na jeho názor.

Sklonil se k ruce Dru - druhou ho poklepávala po hlavě - vdechl její vůni. "Buď hodný chlapec, můj Williame, a maminka ti přinese dáreček." William zavrčel, popadl ruku Dru a rychle ji políbil. "Hlavně se mi vrať, lásko. Nic víc nepotřebuji." Zachichotala se, jeho slov si nevšímala a poslala mu vzdušný polibek. "Něco teplého a sladkého jako hadi." Odtáhla se a šla k Darle. "Jdeme, pramáti?" Darla se afektovaně usmála a zavěsila se do Dru, jen si ji přitáhla až moc blízko. Její ústa zašeptala vnučce do ucha něco, co přimělo Dru se nahlas kdákavě zasmát.

Zíral za nimi, jak vychází ze dveří. "Zatraceně, ta kurva udělá lépe, když dá od mé dívky ruce pryč nebo já…" "Ty, co…?"

Vzhlédl na Angeluse opírajícího se o zeď. Jeho oplzlý pohled mířil přímo na něj. Viděl úšklebek toho buzíka, na jeho tváři bylo patrné, že něco chystá a hned věděl, že má problém. William začal vstávat, ale dřív, než se dostal z židle, jeho pra-kníže se už nad ním tyčil. William na něj zíral, Angelus ho popadl za košili a hodil na zeď. Odporný škleb neopouštěl jeho rty.

"Dám jí na tu její tloustnoucí prdel." "Ty, ano? Ty?" Angelus ho chytil za krk a zvedl tak vysoko, že se jeho nohy stěží dotýkaly země. Přišpendlil mladého upíra zády ke zdi a ještě ho přitlačil kolenem. "Yeah, ledaže to chceš udělat první." William vycenil zuby a zvedl ruce, pokoušel se Angeluse odstrčit.

Angelus předvedl levou ruku, kterou až dosud skrýval za zády. Držel v ní pár pout. Než se William zmohl na slovo, pra-kníže mu bolestivě zkroutil ruce za záda a připlácl je k sobě. "Hey, pusť mne, ty buzerante." William bojoval s pouty, cítil, jak mu okovy vklouzly na zápěstí, ale Angelus se jen smál, hodil si upířího mladíka přes rameno a nesl jako starý koberec.

"Angelusi, nebuď taková buzna a polož mě." William kopal a snažil se uvolnit z Angelusova sevření. Ale nezdálo se, že by Angelus měl v plánu zrovna tohle. William se pokusil dostat na nohy, sotva ho Angelus dotáhl do zadního pokoje. Cítil, jak ho něco udeřilo do zad, bolely ho ruce a civěl vzhůru na svého pra-knížete. Starší upír ho hodil na postel. Bojoval, pokoušel se odplazit, ale pra-kníže ho nenechal. Přitlačil ho k posteli a nakonec si na něj sedl.

"Budeš se učit, chlapečku, že Darla a já si zasloužíme tvoji úctu." William mu plivnul do tváře. Angelus slinu slízl a přijal tvář démona. "Oh, leda hovno." William odmítal projevit strach, ale cítil, jak se mu svírají vnitřnosti už jen při pohledu do žlutých zářících očí. "Slez ze mne, ty krvelačnej bastarde."

Angelus ho udeřil a jeho ostré nehty se zaryly Williamovi do tváře. William sebou trhl, cítil, jak se mu nehty zatínají do košile. Rozervaly ji na kusy. Dokázal nekřičet, dokonce, i když mu nehty propíchly kůži. Angelus stáhl z Williama cáry košile a odhodil je. Upřeně zíral na krev. Sklonil hlavu k Williamově hrudi a rány mu olízal dočista.

William cítil, jak se mu škrábance pod drsným Angelusovým jazykem hojí. Cítil také pach své vlastní kradené krve. Tak moc, jak se mu to protivilo, tak moc ho jeho tělo zrazovalo a reagovalo na počínání pra-knížete. Prosím, ať to skončí.

Já to nechci.

Angelus se posunul níž a jediným hrubým škubnutím mu strhl kalhoty. William se pokusil kopat, ale Angelus byl příliš silný. Víc než to. Ten bastard vypadal, že si šarvátku náramně užívá. "Jen se per, hochu. Mám to rád." Potom ho chytil tak, aby ho mohl převalit. "Chci, aby sis lehl na břicho, chlapče." William se mu snažil vyklouznout, ale Angelusův stisk byl na něj příliš pevný. Upír mu prostě vrazil koleno pod břicho a zvedl ho panímandou k nebesům.

S hlubokým zavrčením Angelus tvrdě prásknul Williama přes zadek. "Počítej, kluku." William se kousnul do rtu a zůstal zticha. Otevřená dlaň ho znovu udeřila. Prsty rozevřené doširoka zaťaly své nehty pořádně hluboko. "Říkal jsem, ať počítáš." "Nikdy, ty zatracenej čuráku." Angelus ho ještě několikrát bouchl, takže mu zadní část krvácela.

"Well, jestli nebudeš počítat, tak si asi budu muset vymyslet něco, co si víc užiješ," uculil se Angelus a rychle si stáhl šaty. Klekl si mezi Williamova kolena. Sjel nehty dolů, po Williamových zádech. Zanechávaly po sobě krvavé rýhy. Angelus smočil ruku v krvi a zkrvavenými prsty pak pomalu vklouzával do Williamova zadku. Williamovy tlumené výkřiky - aby přestal - jednoduše ignoroval.

"Proč mne k tomu nutíš, Williame?"

* * *

Spike se při ponižujících a bolestných vzpomínkách otřásl a pak se narovnal. Bylo jasné, že ten darebák tiskne dívku ke zdi. Spike neváhal, neuvažoval, jestli se má do toho plést, a hlasitě práskl dveřmi lednice. Tím upoutal pozornost té parodie na pankáče. Dívka sklouzla očima z kluka na Spika a ty oči prosily o pomoc. Spike se na ně díval, popadl pivo, otevřel ho a stále je upřeně pozoroval. Předstíral, že ho to nezajímá. Pak se otočil na mladíka a ukázal mu svou pravou tvář. Nemusel říct ani slovo. Hrdina se na něj koukl a zdrhl. Dívčina, jestli je to vůbec možné, se rozklepala ještě víc.

Spike si dal k ústům hrdlo láhve a šel pryč. Vyplivl pivo a utřel si ústa. "Bloody hell. To je teda patok." Bez dalšího pivo vyhodil. Ještě slyšel, jak láhev narazila na něco v popelnici a rozbila se. Druzí dva upíři na něj zírali. Spike po nich jen mrknul. Couvli skoro okamžitě, poznali ho. Usmál se. Cítil jejich strach. Pořád to umí. Díval se do prázdného skla lednice. Na odraz dívky a absenci svého vlastního odrazu. BIG BAD.

K pokladně nešel. Jen vzal svůj nákup a odešel bez placení. Po cestě ještě přibral bonboniéru a už byl venku ze dveří.

* * *

Williamovo tělo se celé vzepjalo, když do něj Angelus vstoupil. Bolelo to, bože, tolik to bolelo. Cítil, jak mu jeho vlastní krev prosakuje na jazyk skrz prokousnuté rty. Bojoval s nutkáním křičet. Nemohl se vzdát. Ne teď, nikdy. Ne tomu krvelačnému bastardovi z buzerantova, který mu natrhne konečník, jestli bude dál takhle pokračovat. Bože, bolelo to a… bylo to ohromné. Nechtěl, aby bylo. Nechtěl, aby se mu líbilo, jak to bolí, jaký pocit v kostech to vyvolává, jak se ho to dotýká a napíná ho to, a jak mu šílená nenávist rozproudila krev.

Angelus pomalu strkal prst dovnitř a zase ven. Najednou přestal a naklonil se, olizoval Williamovi krk. "Odpověz mi, chlapče." William zabořil hlavu do matrace, odmítal ukázat oči. Nechtěl, aby prozradily, jak je zmatený. Angelus ho znovu popadl, tentokrát za vlasy a škubl mu hlavou dozadu, odhalujíc jeho krk.

"Stvořil jsem tvoji kněžnu. To znamená, že jsi můj." "Jako ty jsi Darly?" odsekl zlostně William. Angelusovým tělem proběhla vlna rudého vzteku a William zalapal po dechu, když ucítil, jak se mu Angelusovy tesáky vnořily do hrdla. Stejně jako Druiny, ale postrádaly její pošetilou něžnost. William cítil, jak ho opouští síla stejně, jako chladná krev opouštěla jeho tělo, tak chladná…

"Jsi můj, hochu, navěky." William se skoro udusil, když mu Angelus strčil před ústa vlastní zápěstí. Bránil se, ale Angelus ho nenechal uniknout. Donutil ho napít se jeho krve. Sdílení… ale vynucené násilím. To bylo horší než sex. A trvalo, dokud mu Angelus neodtrhl své zápěstí od pusy - sotva uslyšel Williama při pití sténat. Sotva uslyšel Williamovu potřebu pít.

* * *

Spike si otřel ústa a zatřepal hlavou ve snaze zbavit se vzpomínek vteřinu předtím, než stiskl zvonek na domě Summersových. Čekal, že mu otevře Dawn nebo Willow. Místo toho hleděl přímo do tváře Buffy, ale takovou ji vídal zřídka. Usmívající se Buffy. Zíral na ni zmateně, se špetkou strachu. Popadla ho za límec a vtáhla dovnitř. Nechala ho padnout rovnou do své náruče a přisát se k jejím rtům.

Pytlík z obchodu upustil na zem a oběma rukama ji objal. Přitáhl si ji ještě blíž a zmocnil se jejího jazyka. Propletl ho s tím svým. Cítil, jak se její tělo pod jeho doteky rozpaluje. Přitlačila ho ke zdi a poťouchle na něj mrkla při vzpomínce, kterou sdíleli. "Další košili ne," mumlal, ačkoli to nemyslel vážně. Zabodávala se do něj pohledem. Nezkrotně netrpělivá jako vždy. Ale právě proto ji miloval. To, jak šla do všeho naplno.

Na chvíli ji pustil a sáhl po bonboniéře dřív, než ji rozmačkají a podal ji Buffy. Hleděla na něj naprosto zmatená - otevřela lesklou škatulku. Vyjmula čokoládové srdíčko a nechala si ho rozpustit na jazyku. Rozkošnicky se olízla. Spike se kousnul do rtu a spolkl tichý sten. Znovu si Buffy přitáhl, okolní svět jakoby odplul do daleka a on jí slíznul malušenký kousíček čokoládové dobroty ze rtu. Cítil, jak se ta chuť mísí s chutí Buffy samotné. Nyní okusil sladkost všech sladkostí.

"Můj pokoj," zašeptala tak tiše, že ji sotva slyšel. "Co Dawn?" "Spí u kamarádky. Poprosila jsem ji o to." Na jeho další otázku odpověděla dřív, než ji stihl vyslovit. "Willow je s Tarou." "Právě teď?" Nechal ji klesnout na svou hruď, podpíral její něžné tělo a blaženě vnímal její doteky. Potom si ji přehodil přes rameno a odnesl nahoru.

* * *

"Teď můžeme jít." "Jít kam, ty hnuse?" polekal se William, který se pořád pokoušel vstát. Starší upír seděl na kraji lůžka a sáhnul po botách. William nevěděl, kdy se tomu bastardovi podařilo obléknout. On sám měl mysl pořád zamženou a stále si plně neuvědomoval, co se vlastně odehrálo. Šok na něj pořád ještě nedolehl, přestože jím stále protékaly vlny palčivé bolesti.

Angelus se jen zlomyslně culil a hleděl na něj, na jeho nahé tělo. "Přece nepokazím překvapení. To přece nechceš, že ne, hochu." Hodil Williamovi košili a kalhoty, ale ten se ani nemohl začít oblékat, ruce měl pořád spoutané za zády. "Hodláš mi konečně sundat pouta?" "Proč bych to dělal?" William se podvědomě přikrčil, když ho Angelus chytil za vlasy a přetáhl mu košili přes hlavu. Ruce teď měl schované pod ní, stále spoutané. Starší upír vzal kalhoty, chytil ho za nohu a začal mu pomalu natahovat nohavici. William se snažil setřást Angelusovu ruku, která prodlévala na jeho stehně déle, než bylo nutné. Zápasil s košilí, která mu držela ruce u zad ještě těsněji. "No tak, Angelusi, umím se obléci sám. Nejsem malé dítě. Sundej mi pouta."

Angelus se jen smál. Popadl ho za košili a táhnul s sebou. Sotva kočí uviděl ten prazvláštní párek vyjít ze dveří, hned věděl, že udělá lépe, když se nebude na nic ptát. Neobtěžoval se tedy říci jediné slovo o Williamových bosých chodidlech. Bylo to pro něj zdravější. William se pokusil nastoupit do kočáru, ale neudržel rovnováhu a spadl na zem. Angelus po něm sáhnul, vyhodil ho na sedačku. Jednou paží ho objal a kolébal jako dítě.

"Pamatuješ se ještě na svou přítelkyni? Jak jen se to jmenovala… Cecily."

Ne, ji ne.

"Ta, cos jí chodil za patami jako pejsek. Jak dlouho vlastně?" 'Tři měsíce,' pomyslel si William, ale odmítl odpovědět. Měl v plánu zabít ji pomalu, bolestivě. Nechat si ji nakonec. Až po ostatních svých přátelích. Angelus vjel Williamovi rukou do vlasů. Téměř laskavě. "Jak dlouho, hochu?" Nakonec to vzdal. "Tři měsíce."

Pokud si Angelus vzal něco do hlavy, nic ho nedokázalo zastavit. Angelus si jazykem přejel po rtech dřív, než pozvedl Williamův obličej a přitiskl rty mladého upíra na své vlastní. William se proklínal, když pootevřel rty a Angelusův polibek opětoval. Nenáviděl pocity, které v něm Angelus vyvolal. Bylo to úchylné, bylo to špatné, přesto… cítil se báječně živý. Mnohem živější, než v dobách, kdy mu ještě bilo srdce. Pokusil se přiblížit. Přitisknout se blíž ke svému pra-knížeti. Ale Angelus ho odstrčil na druhou stranu kočáru. Spokojeně se usmíval a rozvalil se na své straně. Chvíli se přiteplale křenil a pak bez varování srazil Williama na zem.

"Ani na moment si nemysli, že mne můžeš odvrátit od toho, co musím říct a udělat, chlapče." Přitlačil Williama dolů, hlavu mu tiskl k zemi. "Je pěkná. Nesouhlasíš se mnou, Willy?" Natáhl k němu ruku s téměř perfektní kresbou dívky. William toužil mu ji vyškubnout, ale dokonce ani, kdyby neměl svázané ruce, Angelus by mu to nedovolil.

"Ale nebyla pro tebe dost dobrá. Nicméně, všechny ženy si dnešní den zaslouží mimořádný dárek." Angelus se afektovaně usmál. William na něj zíral, celý napnutý zvědavostí, co má pra-kníže v plánu. Ale stejně tak dožraný. Cecily byla jeho. To on měl právo dělat si s ní, co se mu zachce a moc se na to těšil. Angelus neměl právo se do toho míchat.

"Víš co je dnes za den, Wille?" William si jen odfrknul. Od své smrti už datum v hlavě nenosil. "Je to NE?" Angelus pozvedl obočí a natáhl se, aby Williama pohladil po tváři. Zpod sedadla se ozvalo kviknutí. William se odtáhl a vzhlédl na svého pra-knížete. "Co to bylo?"

Angelus se sklonil a pomalu zpod sedadla vytáhl malinké štěňátko. Bylo malé a načechrané. Z nějakého záhadného důvodu ho poznával. "Slečna Cecily Thompsonová se patrně domnívá, že je pod její úroveň venčit svého čoklíka. Poslala s ním služku." Zašilhal na Williama. "Naneštěstí měla služebná nehodu." Naklonil se, jako by mu měl pošeptat tajemství. "Mne."

"Tak jaký je plán? Půjdeš nahoru, zaklepeš, vrátíš jí mazlíčka a budeš doufat, že tě za odměnu políbí?" William se opřel do rohu a zoufale se snažil zůstat vzpřímený, i když sebou kočár při jízdě házel. "Něco takového, můj hošíčku. Něco takového."

* * *

Spike si přitáhl Buffy blíž a dal jí pusinku na nos. "Tohle mne nikdy neunaví, mazlíčku." Opřela se o polštáře a dovolila mu, aby se mazlil s jejími ňadry, ruce natažené vespod. Zapřel se a jednou nohou vklouznul mezi její. Pak ji vzal za ruce, které k němu vztáhla. Zavadil jí ústy o zápěstí. Sklonil se k jejímu hrdlu. Jeho jazyk zanechával mokrou cestičku od krku dolů, mířil k oblým prsům.

Rozepnul jí halenku, obnažil horkou kůži. S temným mručením zajal bradavku svými ústy a začal sát. Nejprve jemně, potom přitvrdil a nakonec ji něžně okusoval. Slyšel, jak si spokojeně vrní, její ruce se dotýkaly jeho zad, nehty mu klouzaly po kůži. Šeptala slova, která dokonce ani jeho upíří sluch nedokázal rozpoznat.

Spike se přemístil zpátky nahoru a vsunul jí jazyk do úst. Lehce sál, zatímco do ní pomalu vstupoval. Lapal po dechu, když cítil, jak ho obklopila její teploučká tkáň. Chytila ho za ruku, táhla ji nahoru podél nich, přes hlavu a dál. Oba sténali rozkoší. Pak ucítil, jak se něco scvaklo, a vzhlédl. Když pochopil, co to je, usmál se. Připoutala je k sobě. Ruku k ruce.

"Lásko, nepotřebuješ pouta, aby sis mne udržela. Bude těžké donutit mne odejít i bez nich." Culil se, když říkal ta slova. Jenže ona mu vedení na dlouho neponechala. Raději ho převzala do svých pacinek. Protočila je a nutila ho zůstat ležet pod ní, tlačila se na něho. Otírala se o něj, rychle a rychleji. Prostě ho popadla, nutíc ho být pod ní. Na chvíli se jí podvolil, zatímco ona ho líbala. Potom ji ze sebe pomalu odstrčil. Srazila ho tvrdě a rychle a byla zpátky na něm.

Spike, těžce oddechujíc, škubnul spoutaným zápěstím a strhl ji dolů. Útočil na její sladká ústa a volnou rukou jí vklouzl mezi nohy. Byla už mokrá, nadržená a tak nedočkavá. To byla další věc, kterou měl na své přemožitelce rád. Pomalu a jemně se dotkl klitorisu. Užíval si její sténání a také to, jak se, když na něj přitlačil a zrychlil, rozkřičela.

"Potřebuju tě, Spiku. Prosím." "Potřebuješ mne, abych udělal co, mazlíčku," dráždil ji s úsměvem a odtáhl ruku, kterou ji až doteď hladil. Dal si ji k ústům a pečlivě si olizoval prsty, jeden po druhém. Chutnala jako santalové dřevo a pižmo.

"Byl ve mně, hned." Víc ze sebe nevydala. Jen sténala, když jeho rty migrovaly dolů, přes její ploché bříško.

* * *

Kočí se neobtěžoval nabídnout Angelusovi pomoc při vykládání Williama. Zůstal pod klamnou ochranou kozlíku kočáru a neovladatelně se klepal. Ne, že by tam byl v bezpečí, ale myslel si to. William stěží postřehl podobu kočího, na jehož krku se houpal masivní křížek, který v momentu, kdy vystoupili, práskl do koní a zmizel.

Angelus se zakuckal smíchy. "V této době je tak těžké najít dobré služebníky." Otočil se a zvolna kráčel ulicí. Pískal si cosi veselého. "Pojď za mnou, hochu."

Když došli k domu Cecily, William si všiml, že všechna světla jsou zhasnutá. "Že by nebyli doma? Možná budeme muset přijít později." Popošel blíž k Angelusovi a opřel se o něj, aby chytil balanc. Angelus ho objal jednou paží. Zdálo se, že stařešina cítí, jak moc se mu do toho teď nechce, jenže to mu očividně nijak nepřekáželo. William zíral na štěně, které měl Angelus v druhé ruce. Na pejskovi bylo vidět, že tuší, že něco není v pořádku.

"Neboj se, Vilíku, nepotřebujeme, aby byli doma. Ale musíme si pospíšit, než se paní domu vrátí. Nechci, aby přišla o jeden ze svých prvních valentýnských dárků."

William tam jenom tak stál a zíral na svého pra-knížete. Ten muž vypadal tak sebevědomě, připravený udělat cokoli se mu zlíbí. Tak volný a nezávislý, zcela jiný než kdokoli, s kým se kdy setkal. Bastard, kterého nenáviděl. Monstrum, kterým pohrdal. Přitom jediná osoba na světě, o jejíž přízeň stál víc, než o cokoli jiného. Doufal, že na něj jednou zapůsobí natolik, že ho bude mít rád a bude si ho vážit.

"Teď, chlapče můj milený, budu potřebovat tvoji pomoc. Takže ti sundám pouta. Budeš se chovat slušně?" William se ani nepohnul. Neřekl ani slovo. Ale zdálo se, že Angelus si je jistý, že ho bude poslouchat bez ohledu na to, co říká nebo neříká. Angelus postrčil Williama ke dveřím a nadzvedl mu košili. Štěně stále v jedné ruce. Sáhl pod košili a jeho prsty tam chvíli kutily, až se jim podařilo odemknout pouta. Udeřily o zem s hlasitým zařinčením.

William cítil bláto mezi prsty u nohou, jeho chodidla citlivě vnímala každý kamínek a spáru. Ale ať je na prach, než by dopustil, aby si toho Angelus všiml.

"Otoč se," poručil pra-kníže. William se pomalu obrátil, vtáhl paže do rukávů a začal si třít rozbolavělá zápěstí. "Lepší?" Angelus se zaculil a naklonil se k němu. Měkce ho políbil na rty a strčil mu psíka do rukou. "Podrž ho na chvilku." Angelus sáhnul do zadní kapsy a vytáhl balíček hřebíků a kladívko. Williama sice zajímalo, jak se mu tam všechno vešlo, ale neobtěžoval se ho ptát. Vzpomínal na nespočet hodin, které strávil pozorováním těchto dveří. Stával tady v tichém zadumání, jestli je Cecily doma a jestli se mu poštěstí ji spatřit. Nikdy neměl dost odvahy vstoupit.

"Teď přidrž psa zády ke dveřím." William přihlížel, štěně nelitoval ani si o něj nedělal starosti. Jednoduše zjistil, že je podivně zaujat pohledem do psích očí. V tmavých kukadlech se odrážel strach, zatímco Angelus zatloukal hřebíky skrz křehké údy zvířátka. Jeden, dva, tři údery a nebyla to ani lebka. Kov měl snadnou cestu. Kov ve tvaru hřebů. Železničních hřebů. Bylo by snadné vzít takový hřeb a propíchnout jím ucho starého George, toho prevíta, co si z něj pořád jen tropil posměch. Proč to nezkusit, mohlo by to být zajímavé.

Pes teď řičel bolestí, mlátil sebou a hlasitě vyl. Angelus mu podal poslední hřebík. William ho podržel v ruce a cítil, jak se uklidňující chlad dotýká jeho prstů. Koukněme se. Zvířátko zapištělo, když ucítilo, jak mu hřeb probodl zádíčka. Angelus se uculil a smočil prsty v krvi.

"Růže jsou rudé, fialky fialové. Tohle štěně je mrtvé, což budeš i ty.

"Co ty na to, Wille? Ty jsi tady básník!" William jen chladně a odtažitě přihlížel. Nenáviděl toho muže. Miloval ho. Patřil k němu.

* * *

Buffy mu ležela v náručí a tulila se k němu. Spike se nenamáhal ptát po klíčku k poutům. Hladil ji po vlasech. Prsty pomalu projížděl jednotlivé lokny a užíval si nádhery, když se něžným násilím narovnané pramínky vlasů vracely zpátky do své zvlněné přirozenosti. Cítil její vůni. Tak lidskou, přesto tak divokou a neodolal. Znovu ji něžně políbil. Opřela se o něj ještě důvěrněji a on ji prostě nechal, bylo mu s ní ve lžícové pozici mnohem pohodlněji.

Tuto noc si vážně vychutnával, protože nevěděl, jak dlouho potrvá. Jak dlouho jí potrvá, než toho začne litovat a on zase bude out. Jak dlouho potrvá, než se vzbudí a vykope ho. Ale na tohle teď myslet nechtěl, tak místo toho žasl nad právě teď. Troufnul si věřit, že až se její smaragdová očka otevřou, budou mít normální vztah. Že bude moci zůstat a ráno se probudit vedle ní a bude vítán u snídaně, jako normální kluk.

To je to slovo. Chtěl být její kluk. Partner. Něco víc, než – ať už tomu říká jakkoli – je nyní. Možná má naději. Zdálo se, že ledová královna pomalu roztává. Přijala ho ve svém domě. Přinejmenším mu dovolila zabírat v něm kousek místa. Požádala ostatní obyvatelky domu, aby vypadly, a oni tak mohli zůstat sami. Jenom sami dva.

A navíc bylo svatého Valentýna.

* * *

Uslyšeli kočár přijíždějící ulicí. Angelus se shýbl a shrábl želízka. William na sekundu zaváhal. Až doteď zíral na psa a nyní byl překvapen. Angelus ho chňapl pod paží a táhl do křoví.

William ji cítil. Silná vůně parfému ohlašující její příjezd. Slyšel její výkřik, když uviděla svého psíka a uslyšela jeho nářek. Jenom tam tak stála, dlaně si tiskla na ústa a stěží byla schopna dýchat.

Angelus se pomalu narovnal. "Promiňte, slečno, právě jsem tudy procházel a uslyšel váš výkřik. Je všechno v pořádku?" Dívka, která bývala světlem jeho života, jen ukázala na psa. Angelus suverénně předstíral, že ho vidí poprvé v životě. William se držel zpátky, tvář skrýval ve stínech. Nechtěl, aby ho spatřila příliš brzy. Nechtěl, aby ho poznala, aspoň ne takhle.

"Můj ty bože, to je hrozné. Jaký ďábel by spáchal něco takového?" Angelus jí položil ruku na rameno, jako by ji chtěl utěšit, a nechal ji otevřít dveře. Přiběhla služka a uviděla je se svou paní. "Co se přihodilo? Prosím, pojďte dál." Angelus ani vteřinku neotálel a ukázal Williamovi, aby ho následoval. Cecily zabořila tvář do Angelusova pláště. Netroufla si znovu pohlédnout na dveře, na nichž byl přibitý její milovaný Muff Muff.

"Proč by někdo dělal takové věci nevinnému pejskovi?" Když se narovnala, maličko popotáhla. Angelus jí galantně podal kapesník a ona si způsobně otřela slzy. "A ta báseň. Příšerné. Připomenula mi jednoho hrozného mladíka, kterého jsem znávala."

William jen tiše stál v pozadí, ukrytý ve stínu. Oči upřené na Cecily. Už byla ledově klidná a vyrovnaná jako vždy. Spíše než lidskou bytost připomínala mrtvý kámen. Nic nedokázalo pohnout touto krásnou sochou ženy, vyrobenou z prvotřídního mramoru, chladnou a nedotknutelnou. Znovu spočinula na Angelusově rameni. Podle drahého oděvu a noblesního vystupování ho zařadila mezi příslušníky své vlastní třídy a nikoli mezi predátory, kterým právě umožnila vstoupit do domu.

"Jak se ten muž jmenuje, drahá?" Angelus ji chlácholivě hladil po zádech. "William, dobrý pane, ale na tom už nezáleží. Před týdnem ho našli zavražděného na ulici. Dobře, že jsme se ho zbavili," řekla bezcitně. Neochotně se od Angeluse odtáhla a přesunula ke gauči.

William se na ni nedíval, hrál roli sluhy, kterou mu Angelus i Cecily přisoudili. No a v této úloze přitahoval pozornost dámy zrovna tak málo, jako kus žuly.

Angelus popošel a nalil Cecily brandy. "Tu máte, drahoušku. To vám zklidní nervy." Podal jí sklenku a otočil hlavu k Williamovi. "Chlapče, jdi dohlédnout na jejího milovaného Muff Muffa." William si odfrkl a šel ke dveřím. Ve vteřině vyšel ven a zíral na štěně. "Co k čertu čeká, že udělám?" Zmučené štěňátko vykrvácelo a k smrti mělo jen krůček. Díval se do kalících se oček a pohladil ho po hlavičce. Prsty smočil v jeho krvi a ochutnal ji. Od lidské se příliš nelišila. Jen chuť nebyla tak výrazná. Uslyšel hluk a vrátil se dovnitř.

Služebná ležela na zemi. Pod jejím mrtvým tělem se tvořila kaluž krve. Cecily se v hrůze odvracela, zoufale se snažíc dostat pryč od bastarda, kterého ještě před chvílí považovala za gentlemana. William se uculil a zamknul za sebou dveře. Angelus si všiml Williamova příchodu a dal hlavu na stranu. "Trvalo ti to dlouho." Ukázal na gauč. "Posaď se, Williame. Pamatuješ si na Cecily?" William si odhrnul vlasy z obličeje a podíval se na ni. Páchla strachem. Krásné vlasy jí trčely na všechny strany, takže její účes připomínal vrabčí hnízdo. Zírala na ně se směsí strachu a znechucení.

"Ty?" Nevěřila vlastním očím. "Ty… ty jsi mrtvý." "Mrtvý jako sny, ale ne tak mrtvý, jako budeš mrtvá ty, drahá." William viděl, jak Angeluse její strach vzrušuje. Téměř si dokázal představit afektovaný úsměv, který co nevidět pokřiví rysy jeho staršího kolegy. "A teď už konečně vylez zpoza toho zatraceného gauče," Angelus se odmlčel, "nebo tam zůstaň a já přijdu a pomůžu ti." Bylo jasné, kterou možnost chtěl, aby si zvolila. Jakou hru si s ní chtěl zahrát. Jenže mu pokazila radost a jednoduše omdlela.

Angelus frustrovaně zavrčel a pokročil k ní. "Zatraceně, Williame, hochu můj spanilý, cos u všech čertů na téhle děvce viděl?" Zvedl ji a posadil se s ní v náručí na gauč vedle Williama. "Jistě, na pohled špatně nevypadá, ale to i sochy a obrazy. A ty tě aspoň nelíbají, když je nechceš i ty." Během řeči ji Angelus hladil po vlasech a tvářích. "No a co si s ní teď počneme? K jakým hrátkám či k jakému rozptýlení by nám mohla posloužit?" Angelusovy rty zkřivil chladný úsměšek, při němž William cítil podivné rozechvění v kostech. "Třeba bychom jí mohli odřezat všechny vlasy a uchránit ji tak před nástrahami marnivosti."

William na ně zíral a jen vzdáleně si uvědomoval, že Angelus přiložil nůž k vlasům Cecily. Řezal je pomalu, pomalounku. Nicméně velice účinně. Lokny padaly na zem vedle ní. Z ozdoby mladé ženy zbyla jen změť tmavých kudrlinek, pouhé smetí.

"Chtěl by sis nějaké schovat na památku, Wille? Ačkoli, Dru by mohla žárlit." William neodpověděl. Jen hleděl na zničenou Cecilyinu kštici. Angelus ho pozoroval. "Odpověz mi, chlapče." Odložil nůž a přejel prsty po tom, co zbylo z jejích vlasů. "Myslím, že bychom ji mohli probudit."

A přinutit ji uvidět se v zajetí ctitelů-démonů?

"Proč ji nepolíbíš jako princ v nějaké pohádce?" Angelus si ji stále o sebe opíral a držel v náruči. "Do toho, Wille. Dru o tom nepovím." William na ni zíral, na její nestydatě odhalený krk, který měl přímo před očima. Usedl na sofa vedle ní a dovolil prstům přejíždět jí po hlavě. Její krásná tvář, krev pomalu tekoucí pod slonovinově bledou kůží. Nemohl si pomoci. Při pomyšlení na krev se jeho tvář změnila. Angelus ho zadržel a pohrozil mu prstem za jeho netrpělivost.

"Polibek, Williame. Sladký polibek na rty. Ne na krk." William dychtivě zavrčel a vrátila se mu lidská podoba. Nebyl si jistý, co dál. Ještě nikdy nemusel čelit takové situaci. Dru byla sladká a tak, ale obvykle to byla ona, kdo inicioval vše, co se mezi nimi odehrávalo. Tohle…

Zrovna když se nad ni nakláněl, probrala se a zakřičela sotva nad sebou spatřila jeho tvář. Angelus ji chytil pod krkem a mírně stisknul. "Ach, jsi vřeštidlo. Miluju, když jídlo vřeští," zachechtal se Angelus šíleně.

"Angelusi!" William se cítil rozpolceně. Bojovala v něm touha po její krvi s touhou chránit ji před svým pra-knížetem. Cecily si podvědomě sáhla do zničených vlasů, zírala na něj se strachem. Uhýbala, když viděla, že se blíží. Byla vystrašená. A přesto…

"Copak, hochu? Není dost pěkná?" Angelus ji pořád svíral a přejížděl jí prsty po krku. Bříškem ukazováčku sledoval krční tepnu. William se natáhl po její noze. Sjížděl jí prsty po šatech. Nic víc. Ale Angelus ho sledoval neúprosným pohledem. Pod jeho tíhou jí William vyhrnul sukně, začal ji osahávat - oči stále upřené na Angeluse, který ho hladově pozoroval. Srovnal Cecily, sklouzla mu na klíně níž a její sukně vyjela výš. Pokusila se bránit, ale Angelus byl příliš silný.

William putoval rty po jejích nohách výš a výš. Ochutnával ji jazykem. Angelus vjel rukou Williamovi do vlasů a jemně je cuchal. V hnědých očích se mu zrcadlil čirý chtíč. Vytáhl ruku z Williamových vlasů a začal hrubě drtit ňadra své zajatkyně. Tvář se mu změnila a jeho démon se podíval na svět. William v mžiku následoval jeho příkladu a také se zakousl. Cítil, jak se jí zpomaluje tep, když z ní hned ze dvou zřídel unikala krev. Krev, tolik krve, tak dobré…

Něco ho popadlo za hlavu a on zíral na Angeluse, který ho zastavil. "Ještě ne." Mrazivé chvění mu projelo páteří. "Chci, aby sis ji nejdříve vzal." William na něj civěl, chtěl odmítnout. Ale kdyby to udělal… byla by to vzpoura a čirá hloupost. Angelus by jeho odmítnutí neakceptoval. Jistě, Dru by pro něj možná uronila nějakou tu slzu, ale nedělal si iluze, že by truchlila příliš dlouho.

"Williame," tón jeho hlasu byl jasný a srozumitelný. William věděl, že musí něco říct nebo udělat dříve, než se Angelus rozhodne udělat něco mnohem horšího. Angelus shodil Cecily ze svého klína na zem. Slabě zasténala. Sáhnul po Williamovi a přitáhl si ho k sobě. Panovačně ho políbil na rty.

"Proč odmítáš můj dárek?"

* * *

"Spiku, proč si nechceš vzít můj dárek?" Spike koukal na svetr, který držel v rukách. Byl pěkný, černý… ale svetr? "No, mazlíčku, kdys viděla, že bych nosil svetry? Nebývá mi zima. ALE!" zdůraznil, když viděl, že se výraz její tváře mění a Buffy se přestává usmívat a začíná se mračit. "Miluju ho a budu ho chovat jako poklad."

Bez meškání mu ho natáhla, aby zkontrolovala, jak mu sedí. Byl příšerně úzký. Spike děkoval bohu, že nemusí dýchat. Naklonila se k němu, tulila se k hřejivé vlně, takže teď byl rád, že teplotní rozdíly mu vrásky nedělají.

"Mám pro tebe dárek. Jen jsem ho dosud nevyzvedl, mazlíčku," zašeptal jí do ouška a hladil ji po vlasech. "Opravdu?" V srdci ucítil střípek naděje, když se tak na něj dívala, v očích záblesk citu. Byla až dětinsky zvědavá. "Yup, ale budeš mi muset věřit."

* * *

Angelus se od Williama odtáhnul, hledajíc odpověď v jeho očích. "Chceš ji, chlapče? Chceš cítit, jak ti její horká krev proudí do úst? Protéká hrdlem? Zahřívá ti srdce i údy…" Spike cítil, jak se mu při myšlence na krev v ústech sbíhají sliny. Dokázal si představit, jak se bude cítit. Horce a živě. Přesto to nechtěl připustit. "Ne, myslím, že nechceš." Angelus se na Williama zakřenil a pomalu vstal z gauče. Sklonil se k podlaze, na níž ležela Cecily, téměř v bezvědomí. Když ji zvedl, slabě zasténala.

"Vzhledem k tomu, že ji nechceš ty, Williame, budu si ji muset místo tebe vzít já." Když Angelus zabořil tesáky do jejího hrdla, William vyskočil. Málem se neudržel a pustil se s pra-knížetem do křížku. Místo toho jen v šoku přihlížel, jak se dívka svíjí v Angelusově sevření. Díval se, jak služebně starší upír dělá to, co chtěl dělat sám. Angelus se na moment odtrhnul. Dívka ještě žila, i když jen stěží. William slyšel, jak slabě jí buší srdce.

Chtěl tomu bastardovi vymazat úšklebek z tváře pěstí. Bylo ale příliš pozdě a Angelus si její krvácející hrdlo už zase vrátil k ústům. William nezřetelně zaslechnul kroky mířící k nim. Dveře se rozletěly a on se otočil. Zíral na tlupu mužů se svítilnami. Hrnuli se dovnitř.

"Angelusi, máme společnost." Angelus odtrhl tesáky od dívčina krčku a vstal. Ji upustil na zem. "Ano, myslím, že máš pravdu. Vypadá to, že jsme poněkud překročili dobu, na niž jsme byli pozvání. Jdeme, chlapče." William ještě Cecily věnoval poslední pohled a vyskočil za Angelusem oknem ven. Angelus se smál a utíkal. Někdo z davu se ho pokusil zastavit, ale on ho popadl, zlomil mu vaz a pak jeho mrtvolu používal jako zbraň. William unikl jen stěží a následoval svého pra-knížete. Po nějaké době - zdála se jako celé hodiny - se konečně svým pronásledovatelům ztratili a hned poté se vrátili zpátky do sídla.

Angelus rozrazil dveře a vešel s úšklebkem na tváři. "Tak co, mladej, užil sis?" William na něho v šoku civěl. Jistě, pomyšlení, že by se je někdo snažil ulovit a oni se bránili… to by mohla být zábava, ale to ostatní? "Časem se naučíš, že když si s obětí nejprve trošku pohraješ, zlepší to chuť k jídlu. Chuť zabít. Přesto to bylo dobré zabití, ne zcela čisté, ale dobré." Pohledem si měřil Willovo tělo. "Jsi špinavý, jdi se vykoupat." Díval se na Williama, který tam jen stál, stále v šoku. "No tak, hlupáčku. Něco jsem ti řekl."

William ještě chvíli stál s nechápavým výrazem ve tváři, konečně se mu povedlo probrat z šoku a zamířil po schodech nahoru. Uprostřed schodiště se zastavil. "Ale ona se dokonce ani nebránila."

* * *

"Spiku?" Otočil se, aby viděl na Buffy. Seděla hned vedle něj v jeho DeSotu, s páskou přes oči. "Proč ses mne nepokusil zabít?" Zůstal na ni zírat, celý překvapený, že se ho na něco takového vůbec může ptát. "Tvůj čip je nefunkční. Proč?"

"Ty přece víš proč, mazlíčku," zašeptal a snažil se i nadále věnovat pozornost řízení. "Už jsme skoro tam. Nepodváděj a nesnaž se koukat."

"Well yeah, láska a tak. Ale…" Spike zahnul k obrubníku a zaparkoval. Potom se obrátil k ní. "Ale?" "Jak můžeš… jak mne můžeš milovat. Já… myslela jsem si, že Angel mě miluje. Věřila jsem, že mne miluje tak, jako já jeho. Ale pak… bez duše… nenáviděl mne." Bylo mu jasné, že bojuje se slzami. "Jak mne můžeš tak moc milovat, nech mě to říct… jak mě dokážeš snášet, zatímco Angel…"

Vzal ji za ruku, prsty se dotýkal její tváře. "Mohl bych se tě zeptat na totéž. Proč jsi mne nezabila, když jsi zjistila, že ti zase mohu ublížit? Proč mi věříš?" Buffy se zamračila. "Nevím." "Mohl bych tě někam vzít a pak tě tam zabít, právě teď. Dovolila's, abych ti zavázal oči, a díky tomu jsi zranitelnější… Proč jsi mi to dovolila?"

"A právě o to kráčí. Sundám si to." Zvedla ruku, aby si sňala pásku, která jí bránila vidět, jeho slova ji šípem strachu zasáhla rovnou do srdce. "Tak proč si to nesundáváš?" Dotkla se saténového šátku, ale místo aby si ho sundala, ruka jí zase klesla do klína. "Nevím. Ne, že bys dřív neměl spoustu příležitostí mne zabít a kromě toho… přinesla jsem si pana Špičku. A… a když mě teď zabiješ, přijdeš o nejlepší poležení svého života." Uculila se. "Vlastně neživota."

Spike se usmál, ač věděl, že ho nemůže vidět. "Tak co bude? Chceš se vrátit domů nebo zjistit co je za dveřmi číslo dvě?" "Ah well, koneckonců, nic lepšího na práci nemám." Spike popohnal jejich železného oře zpět na silnici. Asi po patnácti minutách znovu zastavil.

"Jsme tady, mazlíčku." Vypnul motor a vystoupil. Obešel vůz, aby pomohl Buffy. Budova vypadala lákavě. Cestu, která směřovala vzhůru ke vstupním dveřím, lemovaly malé ostrůvky květin. Na oknech bílé okenice. Okolo bílý plaňkový plot a poštovní schránka ve tvaru andílka. Spike vedl Buffy za ruku a zazvonil na zvonek. Slyšela vzdálené zvuky zvířat uvnitř. Pejsci, kočičky, nějaké myšky.

Buffy ohrnula nosík. "Mým dárkem je ZOO?" "Ne ZOO, lásko." Sundal jí z očí šátek. "Je to lahůdkářství. Přinejmenším pro démony." Vypadala znechuceně. "Jestli ti to tak moc vadí, můžeme zase jít." Otočil se a předstíral, že chce odejít.

"Počkej a co můj dárek?" Zněla tak zklamaně… "Well… věděla's, že tahle načechraná stvořeníčka většinou skončí jako něčí svačinka?" Praštila ho. "Hey, jen jsem myslel, že by se ti líbilo aspoň jedno z nich zachránit." "Co tím chceš říci?" "Well… vybereš si jednoho z těch drobečků, adoptuješ ho - kteréhokoli chceš - a toho voříška už nikdo nesní."

Buffy se mu pověsila na krk a políbila ho. "Už jsem ti řekla, že tě miluju?" Zazubil se. "Ne. Aspoň si na to nevzpomínám." Zlehýnka ji políbil a ukázal ke klecím. "Vybírej."

Buffy se toulala místností. Zvedala jedno kotě za druhým. A štěně a pak zase jiné štěně. Vypadala smutně a jednu chvíli se zdála být zralá stanout v čele Hnutí za osvobození zvířat. Pak koukla na něj a, díky bohu, upustila od svého záměru. "Well, lásko, pospěš si, nemáme na to celou noc."

Nakonec si vybrala malé štěňátko. Malé bezbranné stvořeníčko se na ni koukalo čokoládově hnědýma očkama. Bylo malinké a bílé a mělo rodokmen. Jeho původ byl jasný a vyplývalo z něho, že pravděpodobně nikdy moc nevyroste.

Při pohledu na něj Spike zanaříkal. V duchu prosil, aby si nevybrala zrovna tohle, co mu dupalo na kuří oko paměti. Ale ať už si myslel cokoli, bylo příliš pozdě. Ve chvíli, kdy jí padlo do oka - zvedla ho a ono jí olízlo nos - byl jeho osud zpečetěn. Vypadala rozkošně, držíc tu bytůstku na ruce. Něžně ji hladila po kožíšku.

"Bude potřebovat jméno, lásko. Co takhle Bílý tesák?" Popošel k ní - k nim - blíž. "Nebo zabiják, Cujo?"

"A co takhle Muff Muff?" Zůstal na ni jen v šoku zírat. Buffy se smála, zatímco se malé štěňátko svíjelo v její náruči.

Dříve, než jí v tom stihl zabránit, mu štěně podala. Chvilku ho podržel.

"Ah well, takže ty jsi Muff Muff."

A co, do pekla s Valentýny minulosti.

KONEC