Něco modrého

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            "Takže, viděl jsi jim do obličeje, ale nejsi schopen je popsat," zopakovala výsměšně Buffy, Spikova mizivá ochota hovořit k věci ji štvala. "Well, lidé. Dvě oči, nos..." "Spiku, tohle je vážné. Když už mi nemůžeš říct nic o tom komandu, víš aspoň něco o laboratoři?" "Velká plocha, obrovská a neskutečně bílá. Děsivě čistá, poněkud překvapující fakt vzhledem k tomu, že je pod zemí," spustil, ale když viděl jak se na něj Buffy dívá, povzdechl si. "Koukni, nepamatuju si odkud jsem utekl, jasný? Prolezl jsem skrz větrák a byl jsem hlavně rád, že jsem volnej. Jestli si myslíš, že jsem zůstal na fleku, abych mohl studovat okolí, tak jsi na palici. Mazal jsem pryč tak rychle, až se mi prášilo za patama. Můžu už teď konečně dostat nějakou krev?" Jako na zavolanou do malé koupelničky vstoupil Giles, nesl žlutý hrnek s ohřátou krví, z nějž čouhala slámka. Když ucítil to zvláštní, jakoby kovové aroma, Spikovi skoro tekly sliny a nedočkavě se v řetězech zavrtěl.

            "Hněte kostrou, pozorovateli. Že vám to ale trvalo," remcal upír, když sledoval, jak Giles podává krev Buffy. Podívala se na ni a skoro se pozvracela, otřásla se při tom pohledu a ještě než dala slámku Spikovi do úst, štítivě ohrnula nos. Hladově sál teplou rudou tekutinu a když cítil, jak mu hrdlem stéká do prázdného žaludku, hned mu bylo lépe. Všimnul si Buffyiny znechucené reakce a slámku vyplivnul. "Ale no tak, tys nikdy tomu svému Panu Dušička krev neohřívala?" "Nikdy jsem nemusela, byl dost starej, aby se najedl sám," odsekla a sebrala mu hrnek. "A teď přestaň měnit téma. Komando. Laboratoř. Co o tom víš? Mluv. Hned." Několik vteřin na sebe zírali a měřili se vzteklým pohledem ani jeden z nich nechtěl tomu druhému ustoupit. Pak se Spike na přemožitelku zadíval pozorněji. Vypadala nějak moc přísně, nebyla s ní žádná hra. Proto se na něj zlobila, všechno brala vážně, všechno pro ni byla práce. Věděl, že by nikdy nešla na hlídku, nezabila tam pár upírů a neřekla si potom: 'To byla ale zábava!'. No ale, aby byl k sobě upřímný, jistým způsobem ji obdivoval za to, jak čelila každodenním problémům a ani se nezapotila. Byla nejsilnější přemožitelkou, kterou kdy potkal a to nejen fyzicky. Nic nenechala bez povšimnutí, pokud v tom mohla být v nápomocná. Skrývala své pochybnosti i strach, dokud nebyla hrozící katastrofa odvrácena. Mohl s čistým svědomím říct, že je perfektní přemožitelka a ani nemusel přehánět. Silná, statečná, rozhodná a obratná bojovnice, pro přátele odhodlaná udělat cokoliv, denně riskující svůj život, jen aby ochránila ostatní a také byla... krásná. To o všech přemožitelkách říci nemohl.

            "Pořád mám žízeň," konstatoval oznamujícím tónem vzhlížejíc k ní. Povzdechla si a vrátila mu hrnek, apaticky se dívala jak pije. Jeho zatvrzelost ji trápila, potřebovala informace, takže se budu muset smířit s tím jeho šaškováním a doufat, že časem se něco dozvím. Bohužel jí bylo jasné, že Spike je schopný hrát si s ní navždy. Bude to protahovat jak jen to půjde nejdéle, dokud nedostane co chce, aniž on sám dohodu dodrží. Chytrý trik, pokud jste v okovech a nemůžete se dostat ven. Na druhou stranu byl Spike vždycky připraven se dohodnout. Nepamatovala, že by na sebe někdy narazili a on by bleskově nezareagoval a nechtěl si s ní na něco plácnout. Byl to houževnatý bojovník, silný, zručný a vynalézavý, ve všech ohledech se jí vyrovnal. Jediný upír, kterého nikdy nedokázala probodnout, mimo Angela, samozřejmě. Dokonce i když mu nakopala vždycky, když se střetli. Možná proto, že je docela roztomilý, dumala, pohled na něj neurážel její vkus. Rozhodně za něco stál. S hlasitým srkáním se Spike probojoval až na dno, snažil se nenechat ani kapičku. "Bože, už jsi konečně hotov?" odfrkla Buffy. "Musím vypít všechno co můžu, kdo ví kdy zase něco dostanu," odpověděl rozzlobeně. "Well, to záleží na tom, jak moc máš děravou paměť," vrátila mu to a odloudala se pryč. Spike ji zezadu zálibně pozoroval, než ho naléhavá myšlenka, která mu náhle bleskla hlavou, vrátila rázem do reality.

            "Přemožitelko, pojď zpátky! Už budou začínat Vášně a já nevidím na telku! Haló! PŘEMOŽITELKO!"

* * *

            Buffy vešla do obývacího pokoje a tam našla Gilese, jak si povídá s Willow. To je legrační ani si nevšimla, že z koupelny odešel, myšlenky na Spika ji zcela pohltily. Dohadování se Spikem, opravila se okamžitě. "Hey, Buffy, dostala jsem nápad. Co takhle Spika spoutat kouzlem pravdy? Dozvíme se všechno co potřebujeme vědět o komandu během několika minut," navrhovala Willow. "A taky všechno ostatní, co nám bude chtít říct a co je asi lepší nevědět," dodala jízlivě Buffy. "Nijak zvlášť netoužím zjistit co se v tom jeho pokřiveném mozečku děje." "Ovšem to, že jsme ho za živa pohřbili do vany, nás zatím k ničemu nepřivedlo, tohle může být naše poslední šance," přisadil si Giles. Buffy trucovitě našpulila rty. "Well, fajn, ale až řekne něco, co opravdu nebudeme chtít slyšet, dovolte, abych jako první mohla říct: 'Já to říkala!'." "Skvělý," zazubila se Willow. "Musím ještě do magic shopu a dokoupit přísady na provedení kouzla, co se tady sejít zítra ráno?" "To zní jako plán," povzdechla si přemožená přemožitelka a vydala se k východu. "Uvidíme se zítra, budu tu jak na koni."

* * *

            Buffy doufala, že díky rannímu vyučování zapomene jak znepokojující a nesnesitelný Spike je, nikdo se jí ještě nedostal pod kůži tak jako on. Bohužel, nudnější hodinu snad ještě nezažila a během pěti minut už byla myšlenkama zase u Spika, honil se jí v hlavě pořád dokola a dokola. Žehrajíc v duchu na osud, spěchala chodbami, nezastavila se, dokud do někoho nevrazila. "Omlouvám se," zamumlala nepřítomně. "V pořádku," odpověděl známý hlas. "Zdá se, že jsem tě vyrušil z důležitých myšlenek." Zvedla oči a zjistila, že hledí do tváře Rileymu, usmíval se. To bylo dobré. Riley byl fakt sladký, pěkný, slušný, spolehlivý kluk. A nebyl to Spike. "Zrovna tě hledám," navázal Riley. "Myslel jsem, že bychom si zítra ráno mohli vyjet, teda jestli nemáš školu. Jak jsem se o tom bavili. Uděláme si piknik, vím o bezva místě." Úsměv jí zmrzl na rtech.

            "Je mi to líto, Riley, nemůžu. Musíme s Willow něco zařídit. Možná jindy?" Riley jen velmi špatně skryl zklamání. Už si začínal myslet, že on a Buffy snad ani nemůžou být spolu. Vždycky když šlo o rande, něco jim do toho vlezlo. Možná mu tím chtěl někdo shůry naznačit, že by při svém stylu života neměl pomýšlet na schůzku s normální dívkou. Nuceně se zasmál. "To je o.k., nedělej si starosti. Někdy jindy, jak jsi sama řekla." Tohle Buffy nenáviděla. Život přemožitelky byl vždycky na překážku jejím pokusům žít normálně, jako obyčejná holka. Angel ji opustil, aby mohla chodit s nějakým normálním klukem, ale zatím to moc nefungovalo. Snad přišel čas smířit se s faktem, že jelikož je přemožitelka, nikdy normálního přítele mít nebude. Dokonce i kdyby měla, nebyla si jistá, že by jí to stačilo. "Raději půjdu," řekla s omluvným úsměvem. "Za pár minut mám výuku." Riley kývnul, na tváři se mu stále rozléval falešný úsměv. Sledoval, jak se Buffy ztrácí v davu studentů, ve chvíli kdy mu zmizela z očí, zmizel s ní i jeho úsměv. S povzdechnutím se rozhodl jít za profesorkou Walshovou, jestli něco nepotřebuje.

* * *

            Willow tu noc ležela v posteli a zoufale se snažila usnout, ale žalostně selhala. Dnešek byl určitě nejhorším dnem jejího života. Už tak bylo dost zlé, když Oz odejel, ale pořád jí zbývala naděje, že se vrátí. Nyní to bylo mnohem horší. Vešla do jeho pokoje jako každou noc od doby, kdy ji opustil, jen aby ucítila jeho fluidum, jeho vůni, aby si se zavřenýma očima mohla představit, že je pořád s ní. Dnes bylo ale všechno jinak, jeho věci byly pryč, dokonce i jeho vůně. Zřejmě požádal Devona, aby mu to poslal a jí se ani neobtěžoval nechat zprávu nebo aspoň kratičký vzkaz. Opravdu byl pryč a už se nevrátí. Bolest, která ji zasáhla, když si to uvědomila, byla tak zničující, že byla ochotná udělat cokoliv, jen aby se jí zbavila. Teprve nyní pochopila čím si musela projít Buffy a už nerozuměla té staré moudré Willow, která držela na klíně plačící kamarádku a rozumně jí říkala, že je to tak lepší.

            Nakonec si dala v Bronzu dvě piva. Vysloužila si tím jen káravé připomínky přátel a hluboce chápavá slova soucitu od Buffy. Mimo ni nikdo nechápal bolest, kterou zažívala a ani neměli náladu to s ní řešit. Bylo by mnohem snazší, kdyby prostě bolest zmizela, všichni by byli šťastní. Vytřeštila oči na strop. Proč mne to nenapadlo dřív? To je přece báječný způsob jak všechno ukončit. Koukla se na Buffy a zjistila, že tvrdě spí. Bylo to teď nebo nikdy. Vysoukala se ven z lůžka a tak potichounku, jak jen to dokázala, otevřela truhlu v nohách postele. Měla tam všechno, co potřebovala. Knihu kouzel a spoustu různých ingrediencí. Vzala si vše potřebné a vydala se do koupelny, kde jak doufala, ji v tuto pozdní dobu nikdo nebude rušit. Netrvalo dlouho a měla vše připravené. Stačilo jí jen pár svíček a miska na bylinky. Posadila se na turka do středu kruhu ze svíček a začala odříkávat.

Vzývám všechny živly. Svolávám vás nyní.

Vládce tohoto i onoho světa.

Zemi a moře, oheň i vítr.

Upřeďte kouzelnou nitku, dejte ať zbavím se vášní.

Dnešní noci, nechť se tak stane.

Nechť má přání se splní.

            Tak to by bylo. Ucítila, jak vzrůstá napětí v místnosti a projela jí vlna energie, leknutím nadskočila, jak plameny svíček mohutně vyšlehly. Vypadalo to, že se kouzlo povedlo. Rychle si posbírala věci a pelášila do postele. S vědomím, že zítra bude líp, klidně usnula.

* * *

            Willow se zamračila na svůj odraz v malém příručním zrcátku. Buffy běžela k Gilesovi, aby připravila Spika na kouzlo pravdy a ona zůstala sama, řekla Buffy, že ještě musí nachystat nějaké přísady. Předpokládala, že nastal správný čas vyzkoušet kouzlo z minulé noci.

            "Přeji si, aby se mé srdce zhojilo a to, že bylo zlomeno mne už více nebolelo," pronesla. Nic. Se zklamaným povzdechem došla k závěru, že si pro začátek vybrala něco příliš obtížného. Sebrala CDčko, které leželo vedle postele a položila si je na dlaň.

            "Přeji si, aby mi zazpívalo." Pořád nic. Nakonec zvedla Buffyinu světle růžovou rtěnku.

            "Chci, aby byla černá jako noc." Když zůstala růžová, byla kupodivu celkem ráda, protože vážně nechtěla Buffy vysvětlovat, proč vypadá jako na míru pro pankáče. To jí připomnělo Spika, zasténala, popadla přísady a knihu kouzel. Snad bude úspěšnější, než při svém 'nechť se tak stane' kouzle.

* * *

            Spike ostražitě sledoval Willow, jak chystá kouzlo pravdy. Přemístili ho z vany v koupelně na zem do obývacího pokoje, ale pořád měl pouta. Tiše si přál, aby jim tehdy rovnou vyklopil všechno co ví, kouzla nikdy nedopadnou přesně tak jak mají.

            "Jseš si jistá, že víš co děláš, Zrzko? Nechci, abys mě proměnila v ropuchu nebo tak něco." "Vlastně si myslím, že by to bylo značné vylepšení," ozvala se zlomyslně Buffy, sedící na opěradle gauče a koukající na něj. "Možná bych měla Will dovolit, aby to zkusila, až skončíš svůj slovní průjem na téma komando." Spike si povzdechl. Bylo to každou minutou pořád horší a horší. Měl se sám zabít hned jak zjistil, že není schopen kousat do lidí.

            "Dobře, jsem připravená," oznámila Willow zapalujíc kousek kadidla, ukázala, že mají všichni ztichnout.

Duchové pravdy.

Slyšte mne, vzývám vás, čiňte co jest ve vaší moci.

Svažte hlas tohoto muže, přemožte jeho lži.

Nechť je jeho prolhaný jazyk zkrocen.

Nechť již nikdy nevysloví nepravdu.

            Buffy se zájmem přihlížela, jak Spikova víčka při slovech Willow těžknou, až se mu oči při tom posledním úplně zavřely. Hlava mu spadla na prsa, jakoby usnul.

            "Spiku?" oslovila ho Will měkce. "Slyšíš mě?" "Ano," odpověděl zřetelně, jen trochu ospale, jako by byl omámen. "Spiku, chystám se ti položit pár otázek o laboratoři, kde jsi byl uvězněn a chci, abys mi řekl všechno, co víš. Rozumíš?" "Ano," odpověděl se stejnou intonací. Willow se na Buffy povzbudivě usmála, zatím šlo všechno moc dobře.

            "Co si pamatuješ z noci, kdy tě chytili?" "Díval jsem se jak přemožitelka bojuje... napadli mne zezadu... neviděl jsem je..." Giles si během jeho řeči dělal poznámky. "Na co dalšího si vzpomínáš?" pokračovala Willow. "Vzbudil jsem se v cele... všechno bylo bílé... bolela mne hlava... cítil jsem se omámeně..." "Víš kde to bylo?" "Někde v podzemí... nejsem si jistý..." Willow kývla, i když ji nemohl vidět. Zdálo se, že řekl všechno co ví.

            "A co lidé? Můžeš je popsat?" "Viděl jsem jen dva... vypadali jako lékaři... bílé pláště... lidé... pak jsem utekl..." "Kam jsi utekl? Vzpomínáš si jak ses dostal ven?" "Tunely... mnoho jeskyní... podařilo se mi dostat do vzduchové ventilace... vylezl jsem na koleji..." Will střelila po Buffy pohledem. Vypadalo to, že místo, kde Spika věznili, je nedaleko.

            "A co jsi dělal potom?" "Šel jsem hledat Buffy... chtěl jsem ji zabít... jenže to bych nedokázal... je příliš dobrá... perfektní přemožitelka... chtěl jsem s ní bojovat... miluju, když se spolu pereme... miluju ji..." Buffy strnula a oči se jí pomalu rozevřely doširoka, němě zírala na Spika. Přece není možné, abych slyšela správně... Ale překvapený výraz Willow i Gilese jí napovídal, že se nepřeslechla. Willow začala horečně listovat stránkami knihy kouzel, až konečně našla co hledala.

Nechť je pravda zapečetěna.

Nechť klam znovu panuje.

Uvolněte tohoto muže ze své moci.

Nechť je zase sám sebou.

            Spike si povzdechl a svezl se na zem, kde zůstal bez hnutí ležet. "Pane bože," zajíkla se Willow. "Já ho zabila." To už k němu spěchala a klekla si vedle něj. Hrubě s ním zatřásla. "Spiku? No tak, tohle mi nedělej, probuď se." Žádná reakce. Zatřásla jím znovu a nakonec ho vší silou uhodila do obličeje. "Spiku! Vzbuď se!" Srdce měla až v krku, když vtom uslyšela jak slabě zasténal a když otevřel oči a ospale na ni mžoural, nejraději by ho políbila.

            "Zrzko, tak budeš dělat to zatracený kouzlo nebo ne?" Chvíli na něj civěla a přemítala, jestli si z ní neutahuje. Posadil se a zadíval se na ni. "Jestli prošvihnu Vášně, protože ty jseš příliš zaměstnaná, tak se vážně naštvu." "Ano a jsem si jist, že už se všichni třesou strachy před bolestí, kterou jim nejsi schopen způsobit," povzdechnul si Giles. "Um, Spiku. My už jsme to kouzlo udělali," řekla Willow nervózně, ignorujíc Gilesovy vtípky. Upír zmateně zvedl obočí a Will se podívala na Buffy. Ta pořád ještě seděla bez pohnutí, oči vytřeštěné šokem. Tohle není dobré.

            "Co myslíš tím, že už jste ho udělali?" naléhal Spike. "Kde jsem byl já?" "Zrovna tady. Nepamatuješ se?" Spike vypadal snad ještě podrážděněji než předtím. "Tím mi chceš říct, že jsem tady seděl a žvanil a přitom si nic z toho nepamatuju? Nikdo mi nic o ztrátě paměti neříkal!" Willow při jeho tirádě zrudla. Měla vědět, že se něco pokazí. "Dobře," pokračoval Spike. "Chci, abyste mi řekli co přesně jsem vykládal. Každičké slovo." Hlasité bouchnutí zabránilo Willow v odpovědi, všichni se otočili ke dveřím právě včas, aby viděli, jak Buffy spěchá okolo okna.

            "Well, to bylo velice nezdvořilé," stěžoval si sarkasticky Spike. "Takhle se vypařit a ani neříct sbohem. Co jí je?" "Jsem si jistá, že nic," odpověděla Will znepokojeně, zatímco si sbírala věci. Tak nějak věděla, že Buffy má v úmyslu večer otázek a odpovědí nechat na někdy jindy.

* * *

            "Já to říkala!" horlila Buffy tu noc a jako tygr v kleci chodila po jejich pokoji na koleji sem a tam. "Věděla jsem, že se něco takového stane, ale Giles i ty jste holt měli svou hlavu." S žalostným zasténáním se zřítila na postel a zabořila obličej do dlaní. "Pane bože, co budu dělat? Spike mne miluje! To je katastrofa. Už druhej upír. Jsem snad magnet na démony nebo co?" bědovala. Willow jí zkusila položit ruku na rameno, aby ji ukonejšila. "Vždyť není tak zle. Kdyby si pamatoval co řekl, bylo by hůř. Můžeš to prostě pustit z hlavy." Setřásla ruku Will a zase vstala, nedokázala posedět ani postát. "Nemůžu. Nemůžu jenom tak zapomenout, že jsem slyšela něco takového. Je to podivné." "Well, není možné, že bys jeho city opětovala, že ne?" odpověděla mírně naštvaně Willow. S ní nikdo nechtěl mluvit o tom co právě cítí, ale ona sama tady musí sedět a poslouchat jak Buffy vyvádí kvůli mužskýmu, kterého ani nemá ráda. "Proč si neudělat dámskou jízdu? Budeme koukat na Thelmu a Louisu a připomeneme si, že žádný chlapy vlastně nepotřebujeme.

            Buffy se zasmála. Willow má pravdu. Jediné co potřebuje, je zapomenout na to, co Spike v transu řekl. Proč by mělo záležet na tom, že ji miluje, stejně by se ho nikdy ani nedotkla. S upírama jako s mužskýma skončila jednou provždy. Angel byl první a bude taky poslední. Nikdy víc. Pravda, Spike je jiný, ale když ji Angel opustil, přísahala si, že se už k žádnému nemrtvému nepřiblíží, teda pokud nepůjde o boj. "Výborně, to zní dobře." Willow se usmála. Konečně budou dělat něco, co chce ona. Usadily se před obrazovkou a Buffy se usilovně snažila myslet na děj filmu a ne na Spika. Problémem bylo, že jeho hlas se jí zažral do mozku a jako kafemlejnek pořád opakoval: 'Miluju ji... Miluju ji... Miluju ji...'

            Najednou vyskočila. "Giles! Musím jít za Gilesem! Já... uh... musím mu říct něco o... uh... démonovi, co jsem s ním včera v noci bojovala." V duchu zaúpěla, to neznělo přesvědčivě ani jí samotné, ale nezdálo se, že by si toho Willow povšimla. "Teď hned? Do rána to nepočká? Film sotva začal." Buffy si už navlékala sako. "Nebudu tam dlouho, koukej se beze mne." Než stačila Willow znovu zaprotestovat, byla se dveří.

            Opuštěná Will zamrkala, aby zahnala slzy, které se jí draly do očí. Proč na mě nikdo nemá čas? To ji ničilo. Zblázní se z toho. Zvedla telefon a rychle vytočila číslo. "Xandere? To jsem já. Buffy se na mě právě vyflákla a mě by zajímalo, jestli bych se nemohla stavit na kus řeči... O.k., dík. Uvidíme se za pár minut. Měj se." Pokládala sluchátko a byla ráda, že jak se zdá, aspoň jeden kamarád na ni má čas."

* * *

            "Buffy?" Giles vypadal poněkud překvapeně, když na prahu našel stát svou přemožitelku. Zřejmě byla také trošku na rozpacích. "Gilesi, hi. Um... myslím, že jsem... tady ráno nechala batůžek." V hlavě opět uslyšela hlásek, vysmívající se jí za další chabou výmluvu. Giles ustoupil stranou, aby mohla vejít. "Neviděl jsem ho, ale pojď dál a podívej se po něm." Jakmile vstoupila do obýváku, lehce se zachvěla. Stála na místě, kde se jen před pár hodinami Spike v bezvědomí vyznal ze své lásky k ní. Nebylo po něm ani vidu ani slechu a ona ucítila slabé zklamání, koneckonců přišla právě kvůli němu. "Buffy, jsi v pořádku?" Leknutím nadskočila a otočila se na Gilese, který ji znepokojeně pozoroval. "Chápu, že jsi pravděpodobně trošku... rozrušená... tím, co se dnes ráno semlelo okolo Spika. Upoutal jsem ho zase ve vaně, dokud si neověříme, že je jeho stav, ať už je za něj zodpovědný kdokoliv, trvalý. Ještě pořád prohlašuje, že si nepamatuje co pod vlivem kouzla povídal a já mu docela věřím."

            "Gilesi, vadilo by vám, kdybych si s ním promluvila? Sama." Mrak nevole pokřivil jeho rysy. "Buffy, jsi si jistá, že je to moudré?" "Cože? Zblázním se, jestli to nechám jen tak. Chci se jen ujistit, že si vážně nic nepamatuje." Povzdechl si, věděl že by se s ní marně dohadoval. "Tak dobrá, kdybys mne potřebovala, budu tady." Buffy se na něj vděčně usmála, opatrně otevřela dveře do koupelny a vstoupila, potichu za sebou zase zavřela. Vzhlédl k ní ze své nepohodlné pozice, sedíc ve vaně s pouty na rukou i nohou, bledý a rozcuchaný, probodl ji pohledem.

            "Co do pekla chceš? Přišla jsi zmučit ubohého bezmocného upíra ještě víc než je? Promiň přemožitelko, nemám chuť si hrát." To že od ní odvrátil hlavu ji neodradilo. Dala dolů záchodové prkénko a posadila se, dívala se na něj. Po chvíli si Spike povzdechl a otočil se zpátky k ní. "Proč jsi ještě tady?" Když se jí upřeně zadíval do očí, těžce polkla, v těch jeho se mihla zášť a zloba, ale pod nimi zahlédla slabý záblesk něčeho jiného. Něčeho, čeho si dosud nikdy nevšimla nebo se to podvědomě rozhodla ignorovat. Najednou měla v krku jako na Sahaře. "Spiku?" vysoukala konečně ze sebe. "Opravdu si nepamatuješ nic z toho, co jsi říkal pod vlivem kouzla pravdy?" S podrážděným zamračením zavrtěl zamítavě hlavou. "Kolikrát ti to budu muset ještě opakovat, než to ten tvůj hloupý mozeček pochopí?" Jakmile se jeho slova rozlehla koupelnou, Buffy najednou žasla, co tady vlastně dělá. Willow měla absolutní pravdu, když si nic nepamatuje, není důvod, aby tomu ona věnovala pozornost. Bez ohledu na to co k ní cítí, očividně není schopen přiznat to ani sám sobě, natožpak jí. A proč by to měla chtít? Vstala a zamířila ke dveří.

            "Oh, takže teď jsi se rozhodla odprejskout?" odtušil hořce Spike a hlavu nechal apaticky padnout zpátky na okraj vany, dokonce při tupém bouchnutí, jak narazila na tvrdý povrch, nedal ani najevo bolest. "Well, řekl's mi, abych šla pryč," zdůraznila Buffy. Spike zvednul hlavu a znova se jí zahleděl do očí. "A odkdy děláš co já po tobě chci? Neřekla jsi mi proč jsi sem přišla." "Udělala jsem chybu," odsekla Buffy, už ji to unavovalo. "Já myslela... nevadí, zapomeň na to." Spikovi v očích zajiskřilo, bojovat s ní bylo mnohem zábavnější, to ji nemusel nechat jen tak jednoduše běžet. "Co se děje, mazlíčku? Máš strach?" Buffy si pohrdavě odfrkla. "Z tebe? Prosím! Kotěte se bojím víc než tebe." "Tak proč utíkáš?" Ztuhla. Co mu má na to asi tak říct? Dokonce ani sama sebou si nebyla jistá. Proč sem šla? Zjistit, jestli si Spike pamatuje své vyznání lásky. A co kdyby? Každopádně neměla žádný důvod starat se o to. Tak proč tady ještě trčí?

* * *

            Xander se poctivě snažil vynaložit veškerou svou trpělivost, aby vydržel naslouchat Willow, která nepřestávala pateticky kázat. Byla u něj už skoro hodinu a celou tu dobu mluvila jenom o Buffy. "Vsadila bych se, že vůbec nechtěla mluvit s Gilesem." Pokračovala. "Vsadila bych se, že jenom chtěla vypadnout, aby nemusela být se mnou." "Will, to je blbost. Víš, že Buffy by s tebou zůstala, pokud by nešlo o něco opravdu důležitého." Jako by hrách na stěnu házel. Vůbec ho nevnímala. "Buď to a nebo bych se vsadila, že chtěla vidět Spika. Předstírá, že šílí z toho, že ji miluje, ale vsadila bych se, že si to vážně užívá. A taky bych se vsadila, že někde hluboko uvnitř, k němu taky něco cítí. Vždycky byla na nemrtvé. Prostě vymění jednoho upíra za druhého." "Will," začal Xander, "jestli správně počítám, tak ses vsadila aspoň pětkrát, jsi horší než Las Vegas... COŽE?" Teprve nyní mu došlo co Willow švitoří a klesla mu čelist. "Spike... miluje... Buffy?" Willow ho pořád neposlouchala.

            "Když s ním chce trávit tolik času, proč se prostě nevezmou?"

* * *

            "Já neutíkám," uraženě zvedla nosík a pokusila se mu to vysvětlit, ruku na klice. "Já jen nemám žádný důvod tady být." "Mohla bys mi donést nějakou krev," navrhl Spike. "Pozorovatel na mne zdá se zapomněl." "To má teda štěstí," brblala Buffy. "Koukni, nejsem tady, abych ti dělala osobní číšnici. Jestli máš hlad, řeknu Gilesovi, aby ti něco donesl, až nebude mít na práci důležitější věci než jseš ty." "Well, moc pěkné," zavrčel Spike. "A já si doteď naivně myslel, že mistry v mučení máme být my, zlí. Zdá se mi, že ty to zvládáš perfektně." "Co na to říct?" kontrovala Buffy. "Asi ve mě probouzíš mé horší já." A v tu chvíli, jakoby se najednou všechno změnilo. Zuřivost se na Spikově tváři rozplynula a nezbylo po ní nic, než výraz plný zbožňování a naděje. Buffy na tom byla stejně.

            "Buffy," řekl Spike měkce. "Na něco se tě musím zeptat. Už jsem to chtěl udělat mnohokrát, ale nenašel jsem odvahu. Až teď." Buffy cítila, jak jí srdce v hrudi buší jako splašené. Neodvážila se ani doufat v to, co jí snad míní říct. Vrátila se k němu a poklekla vedle vany. "To je přece v pořádku. Mě můžeš říct cokoliv." Tím mu zdá se dodala kuráž, zhluboka se nadechl a usmál se.

            "Buffy, miluji tě. Myslím, že jsem tě miloval už tehdy, když jsem tě poprvé spatřil. Teď už vím, že pro mne neexistuje žádná jiná, jenom ty. Staneš se mou ženou?" Cítila, jak se jí slzy radosti ženou při jeho slovech do očí. Neměl ani tušení jak dlouho čekala, až právě tato slova z jeho krásných rtů uslyší. Napjaté očekávání zrcadlící se mu tváři, když čekal na její odpověď, bylo víc, než mohla snést. "Oh, Spiku." Usmála se šťastně. "Samozřejmě, že ano." Oči mu zazářily dokonalým štěstím a naklonil se, aby ji objal. Bohužel, řetězy ho držely pěkně nakrátko a on na ni nedosáhnul. Poraženě si povzdechl, svezl se nazpět, dělal co jen uměl, aby tento jedinečný okamžik nepřišel vniveč.

            Pohled na výraz jeho tváře jí lámal srdce a Buffy se vrhla do obýváku. Giles připravoval v kuchyni čaj, chňapla po klíčích od okovů ležících na jeho stole a spěchala zpátky do koupelny. Už samotná jiskra, která se mu při pohledu na klíče v její ruce objevila v očích stačila, aby byla šťastná. Rychle odemkla zámky na poutech a sledovala, jak si tře bolestivě odřená zápěstí a protahuje se, když už není nacpaný ve vaně jako skrčenec. Konečně vylezl ven a přistoupil k ní. "Chci to udělat pořádně," řekl vážně, stáhnul si stříbrný prsten s lebkou a klekl si před ni na dlaždičky.

            "Buffy Anne Summersová, vezmeš si mne?" Jakmile jí podal prsten, bez váhání jej přijala a navlékla si ho na prst. Kupodivu jí padnul jako ulitý. "Ano, Spiku. Samozřejmě, že si tě vezmu." S radostným úsměvem vstal, přitáhnul si ji do náruče a hluboce políbil. Když mu polibek vášnivě oplácela, Buffy si byla jistá, že tohle je zcela určitě nejšťastnější den jejího života. Když se od sebe po dlouhé chvíli odtrhli, vsunula svou dlaň do jeho a podívala se mu do očí.

            "Měli bychom jít a povědět o tom Gilesovi." Spike s úsměvem přikývl a čerstvě zasnoubený pár se vydal do obývacího pokoje. Giles se právě vynořil z kuchyně a při pohledu na Buffy sebou škubnul tak, že téměř upustil šálek s čajem. Stála tam... se Spikem! "Buffy?" zeptal se opatrně. "Proč už Spike není upoutaný?" Ještě víc ho překvapilo, když se k němu otočili... oba se šťastně usmívali. "Všechno se změnilo. Nemůžeme už dál dávat Spikovi okovy, je to můj budoucí manžel." Místnost naplnilo hrobové ticho, které narušil jediný zvuk, zvuk šálku, který Gilesovi vypadnul z rukou a roztříštil se o podlahu. Zíral na ně, byl zcela přesvědčen, že oba zešíleli.

* * *

            "A není to jen Buffy," stěžovala si Willow, ignorujíc skutečnost, že Xander se jen horko těžko smiřuje se zprávou o nově odhalených citech Spika k Buffy. "Giles je stejný jako ona. Tvrdí, že vidí čím procházím a že mi rozumí, ale ne. Nevidí nic."

* * *

"To přece nemůžete myslet vážně," řekl Giles už aspoň popáté, sundávajíc si brýle, aby je mohl vyčistit, ale ve skutečnosti jen proto, aby uniknul pohledu na zamilovaný párek. Nepřetržitě na sebe koukali a líbali se v pravidelných půlminutových intervalech. To bylo na jeho žaludek příliš. "Gilesi, já vím, že vy byste mi Spika jako manžela asi nevybral, ale já ho miluju. Prosím, mohl byste být prostě šťastný kvůli mě?" "Neublížím jí," dodal Spike. "To bych se raději sám probodl." "To je tak sladké," zavrněla Buffy a přisála se k něm dalším polibkem. Giles si zoufale strhnul brýle, něco bylo špatně. Bylo to horší, než polibky Spika a Buffy. Jako by se v pokoji začalo stmívat. Ti dva nemocní láskou si ničeho patrně nevšimli, ale když si brýle znovu nasadil, byla okolo něj černočerná tma. "Někdo zhasnul?" zeptal se. Byla to jeho poslední naděje, odpovědi se bál. Bál se, že pravda je jiná.

"O čem to mluvíte?" Uslyšel Spikův hlas a potom na paži ucítil malou ručku Buffy. "Gilesi, co se vám stalo?" ptala se poplašeně. "Vypadá to, že jsem slepý," odpověděl třesoucím se hlasem, jak ho právě plně zasáhla tíže situace. "To musí být kouzlo." Doufal, že je to kouzlo, kouzlo lze zlomit. Kdyby totiž šlo o přirozenou příčinu, hrozilo, že takto může zůstat navždy. Buffy ho zavedla ke gauči a pomohla mu posadit se. Za sebou slyšel, jak tam chodí Spike.

            "Nemělo by být příliš obtížné to zvrátit," říkal a listoval stránkami knížky, kterou vzal z police. "Je tady universální vratné kouzlo, které by mělo být schopné odstranit velmi mnoho. Budeme potřebovat nějaké přísady, ale až je budeme mít, myslím že to zvládnu." Giles seděl a nevěděl co na to říct. Spike se mu skutečně snaží pomoct. Cítil jak se pod ním zhouply polštáře, když Buffy vstala. "O.k., zajdu je sehnat. Nebude mi to trvat dlouho." "Půjdu s tebou," ozval se Spikův hlas a tak tak, že se Giles nezaculil, když slyšel jeho svádivý smích, téměř jako by viděl, jak se Spikovi rozlévá po tváři. "Ne, zůstaň tady a postarej se o Gilese. Momentálně tě potřebuje víc než já." To pozorovateli jako dobrý nápad nepřišlo. Ačkoli si byl téměř jistý, že mu Spike neublíží, myšlenka, že zůstane o samotě s upírem, když je sám slepý, se mu moc nelíbila.

            "Já jsem v pohodě, vy dva běžte sehnat co potřebujete." "Gilesi, jste si jistý?" ptala se Buffy starostlivě. "Nechci vás nechat samotného." "Bude mi fajn," zopakoval Giles. "Sama jsi říkala, že to nebude trvat dlouho." "Tak pojď, mazlíčku," naléhal Spike, aniž se pokusil skrývat, že s ní chce být sám. "Rupert říká, že bude v pořádku." Za moment uslyšel, že se dveře otevřely a zase zavřely, z čehož usoudil, že je sám. S povzdechnutím shledal, že se mu opravdu ulevilo a zavřel oči, i když to vlastně nebylo nutné, užíval si ticho a pokoj.

* * *

            "Podívej, Will. Já vím, tohle je pro tebe těžké," řekl Xander, když se konečně dostal ke slovu. "Ale nebude to trvat věčně. Bolest časem zmizí, potkáš někoho nového a zase bude líp. "Yeah, protože všechny vztahy tady u pekelné jámy tak pěkně fungují," řekla Willow hořce. "Tím myslím, měl jsi jen jednu holku, co byla člověk a navíc si Cordélií nijak zvlášť jistá nejsem. Jsi magnet na démony." Než jí Xander mohl jakkoliv oponovat, vyřítila se ze sklepa a třískla za sebou dveřmi.

            Xander si třel spánky, cítil jak ho začíná bolet hlava. Moc rád by své nejlepší přítelkyni řekl něco, co by jí pomohlo, ale pokud na něj míní pořád útočit jako dnes večer, není si jistý že to zvládne. Tiché zaklepání ho probralo ze zamyšlení a on uviděl, jak se k němu shora po schodech pomalým krokem snáší Anya. Magnet na démony nebo ne, Xander neměl na vybranou.

* * *

            "Myslím, že tvůj pozorovatel nebude nadšený z toho, že nemáme všechny nutné ingredience," řekl Spike, když s Buffy opouštěl magic shop. Pod paží měl hnědý pytlík se vším co potřebovali až na jednu přísadu, pro kterou se musí stavit zítra. Ve druhé ruce pevně svíral dlaň Buffy a nehodlal ji pustit. "Jsem si jistá, že to pochopí," uklidňovala ho. "Je to jen na jednu noc a... Pane bože!" vydechla a s pohledem upřeným před sebe se rozběhla, Spika táhla za sebou. Přímo před nimi zářila výloha obchodu se svatebními šaty a v ní stálo několik figurín v bílém. "Podívej," nadechla se s téměř posvátnou úctou. "Ty jsou nádherné." Oči jí padly na šaty uprostřed výlohy. Byla to, jak jinak, bílá róba bez rukávů, se sukní spadající až na zem. Živůtek měla zdobený krajkovými kvítky. K tomu všemu patřila čelenka s dlouhým závojem. "To jsou ony," zašeptala Spikovi. "Tyhle šaty si vezmu." Spike si je dlouze pozorně prohlížel, pečlivě se věnoval každičkému detailu. Nakonec si odfrkl.

            "V tomhle jít nemůžeš. Vypadá to jak přezdobený dort." Buffy se oči zalily slzami, jak Spike jedinou větou rázem rozbil všechny její sny a pomalu se začínala zlobit. "A co ty vlastně víš o šatech? Ráda bych viděla, které lepší bys vybral." "Fajn!" odseknul. "Vyberu ti je." Nakukoval oknem, bedlivě zkoumal tu záplavu nádhery, dokud neobjevil jedny perfektní. "Tamty," řekl a ukázal na ně. Buffy se podívala kam mířil jeho prst a už je taky viděla. Jen těžko bylo lze je nazvat šaty, sukně byla jenom kraťounká, tak tak zakrývala zadeček, výstřih zase tak hluboký, že toho více odhaloval než zahaloval. Nehrozilo, že by v těch šatech mohla projít uličkou v kostele bez toho, aby jí z něj vyklouzla ňadra.

            "Ty si nemůžu obléknout!" vykřikla hrůzou, oči vytřeštěné na tu absurdnost. "Jsou vulgární." "Vulgární?" zaprotestoval. "Jsou žhavé, plné vášně. Budeš v nich vypadat skvěle." "To na sebe nevezmu!" zopakovala Buffy. Zavlnil provokativně obočím. "Tak to budeš muset jít špalírem nahá, protože já se neožením s dortem." "Jestli se za tebe provdám v téhle věci, tak to budu prakticky nahá. Koukni, je to můj den a já si chci obléknout ty pěkné šaty." Do očí se jí zase nahrnuly slzy při vyhlídce, jak je celá svatba pokažená jenom proto, že Spike ji chce mít oblečenou jako děvku. "Možná bychom měli všechno odvolat, když..." popotáhla nakonec, rozhodnutá, že před ním brečet nebude. Při těch slovech se Spike na svoji snoubenku zahleděl a když viděl, jak je rozrušená a uvědomil si, že je za to odpovědný jenom on sám, měl pocit, že mu rvou srdce z těla. Odložil pytel s nákupem, přistoupil k ní, pohladil ji po tváři a prsty jí něžně odhrnoval vlasy z očí.

            "Mazlíčku, je mi to líto. Máš pravdu. Je to tvůj den a já vím, že budeš krásná v jakýchkoli šatech. Jestli chceš tyhle, máš je mít. Budeš můj slaďounký dortík." Tvář se jí rozjasnila a slzičky, které už už hrozily, že vyklouznou z očí, rychle zmizely. Vrhla se mu do náručí a pevně ho objala. "Děkuju. Tak moc tě miluju." "A já miluju tebe, lásko," odpověděl a sklonil se k ní, aby ji mohl políbit.

            "Buffy?" ozvalo se. Trochu se od Spika odtáhla a otočila se za hlasem. Blížil se k nim Riley a vypadal poněkud zmateně. Zazářila, další člověk, co s nimi může sdílet tu ohromnou novinu. "Riley, jsem ráda, že tu jsi. Něco ti potřebuju říct." Riley střelil zvědavým pohledem po Spikovi, který se mračil, že jim někdo překazil polibek, a dumal proč je mu tak povědomý. Buffy se vrátila ke Spikovi a vzala ho pod paží. "Riley, chci ti představit Spika, svého snoubence." Riley na ni chvíli zíral a čekal na pointu jejího vtipu. Když nepřicházela, pochopil, že to myslí vážně. "Tvého co?" "Snoubence," zopakovala Buffy. "Spiku, to je Riley, je asistent na katedře psychologie." Spike muži stojícímu před ním krátce kývnul. Ten, jak se zdálo, se s její informací smiřoval ještě hůř než Xander. Pořád vypadal, že mu činí obtíže to pochopit.

            Dívka, o které si zcela vážně myslel, že ho má ráda, se kterou se už viděla na schůzce, mu právě oznámila, že se chystá provdat za někoho, kdo vypadá jako relikt z osmdesátých let. Přál si, aby si vzpomněl odkud toho chlápka zná, ale možná mu jen svým vzhledem připomíná tu tragickou postavičku Billyho Idola. "Spike?" vymáčkl nakonec ze sebe. "To je... nezvyklé jméno." "O nic divnější než Riley," nedal se upír a jenom si přál, aby ten kluk konečně zmizel a oni se mohli vrátit k líbací kapitole. Sotva uslyšel Spikův britský akcent, byl Riley doma. Oči se mu rozšířily hrůzou. U věděl odkud ho zná. Nežádoucí číslo 17. Buffy se nedopatřením zasnoubila s upírem. Problém byl, že jí to nemohl říct, aniž by jí prozradil, že je členem Iniciativy.

            "Mám báječný nápad!" zvolala najednou nadšeně Buffy a zastavila tak tok jeho myšlenek. "Ještě nemáme svědka a protože Spike tady nemá žádné přátele, mohl bys to být ty. Xander bude lidi uvádět, takže je ze hry." Riley několikrát naprázdno otevřel a zavřel ústa, takže vzbuzoval dojem kapra, a usilovně se snažil vymyslet co říct. Každým okamžikem byla situace bláznivější. Spike však zareagoval okamžitě. "Já ho za svědka nechci! Tím chci říct, podívej se na něj, kukuřicí krmený Americký Joe s horším vkusem než Xander a s vlasy hrůznějšími než Angel." "Ty si myslíš, že jsem anděl?" zeptal se Riley popleteně, začínalo ho zajímat, jestli nepřišel o rozum. "Ne anděl," vysvětlovala Buffy. "Angel je muž, se kterým jsem chodila." Otočila se ke Spikovi. "Well, určitě si uvědomuješ, že jediná další možnost, pokud se ti nelíbí Riley, je Angel." Jakmile pronesla jméno jeho rivala, Spike pevně sevřel čelisti.

            "Fajn, brilantní plán. Já si za svědka vezmu Angela a tobě může jít za družičku Drusilla." "Už to zase děláš," zaječela Buffy vzteky. "Sotva se zmíním o Angelovi, ty do toho hned musíš tahat i Drusillu. Začínám si myslet, že by jsi přede mnou dal přednost svatbě s ní. Nebo si možná budeš představovat, že si bereš ji." Spike kajícně potřásl hlavou a znovu si ji přitáhnul do náruče.

            "Nesmysl. Ty jsi moje dívka a chci jenom tebe." "Promiň, že jsem mluvila o Angelovi," zavrkala a přitiskla se k němu blíž. "A nemusíme mít Rileyho, když nechceš, vyřešíme to nějak jinak." Když viděl, že se opět začali líbat a očividně na něj zapomněli, Riley si hlasitě odkašlal. Rychle se od sebe odtáhli a Spike se na něj zuřivě mračil. "Ty jseš ještě tady?" vrčel. Riley si ho nevšímal a odtáhnul Buffy stranou. Tohle musí skončit dřív, než jí ublíží.

            "Buffy, ty si ho nemůžeš vzít!" "Proč ne?" zeptala se a trucovitě našpulila rtíky, nejdřív Giles a teď zase Riley. Copak z toho nikdo nebude mít radost jako ona? "Protože..." zarazil se Riley, aby si stihnul vymyslet nějaký důvod, který by jej neprozradil. "Jsem si úplně jist, že jsem ho viděl v novinách. Myslím si, že je členem jednoho z těch gangů, co řádí po městě." Buffy se zamračila. "Riley, nehloupni. Spike není v žádném gangu. Podívej, já vím o co ti jde. Je mi líto, že na tebe byl Spike hrubý a je mi taky líto, že to mezi náma dvěma neklapalo. Ale já ho miluji a nic, co ty nebo někdo jiný řekne, to nezmění." "Ale on je nebezpečný," trval na svém Riley. "Jestli si ho vezmeš, tak se jen zraníš nebo hůř." "Umím se o sebe postarat," odpověděla. "Mimoto, Spike nikoho zranit nemůže. Vím, že vypadá nebezpečně, ale není, vážně." Otočila se k němu zády, že už půjde, ale on ji pevně popadl za paži. "Nemůžu dovolit, abys to udělala, Buffy." Podívala se na jeho ruce, které ji svíraly a došla k názoru, že už toho má právě dost. Bylo sladké, že o ni má Riley takovou starost, ale teď to přehnal. "Dej tu ruku pryč," zasyčela. "Ne," odpověděl odhodlaně. "Nenechám tě odejít, aby ses nechala zabít." Buffy zvedla obočí. "Ty mi nedovolíš provdat se za muže, kterého miluji?" Hrubě ho chytila za ruku a odloupla jeho prsty, ze své paže, odstrčila ho tak silně, že odklopýtal dozadu, ale nezranila ho. Otočila se kolem dokola a vrátila se ke Spikovi.

            "Jdeme." Spike kývnul a zvedl sáček z místa, kam ho upustil, na Rileyho se už ani nepodíval. Tušil, že se mezi nimi něco odehrálo, ale nevěděl co a momentálně se o to nestaral. Brala si jeho a jenom na tom záleželo. Ovinul jí ruku okolo ramen a bez ohlédnutí zmizeli do noci.

* * *

            "Už jsme tady!" zavolala Buffy, když spolu se Spikem prošla vstupními dveřmi Gilesova domku. "Kořen Tagas je vyprodaný, ale dostanou ho zítra ráno." Zmlkla, když uviděla jak vedle Gilese na gauči sedí Anya a Xander. Při jejích slovech oba jako na povel vstali. "Hey, lidi," pozdravila je Buffy s úsměvem. "Co tady děláte?" "Zdá se, že máme problém," ozval se Giles ze svého místa na pohovce. "Willow patrně udělala nějaké kouzlo a ono začalo fungovat, aniž si to ona sama do této chvíle uvědomila." "O čem to mluvíte?" zeptala se Buffy a v duchu si moc přála, aby se Giles naučil používat slova, která mají méně než tři slabiky.

            "Willow mě po tvém odchodu navštívila," začal vysvětlovat Xander. "Mimo jiné řekla, že ty a Spike byste se měli vzít, že Giles nic nevidí a že já jsem magnet na démony. Sotva odešla, objevila se Anya a hned pak po nás šel jeden démon za druhým. Doslova ze mne udělala magnet na démony a já se jich teď nemůžu zbavit. "Well, to vysvětluje Gilesovu slepotu, ale co to má společného se mnou a Spikem?"

            Xander zvedl obočí. "Buffy, jsi zasnoubená s upírem. S upírem, co se tě donedávna pokoušel zabít. Nedochází ti to?" Buffy rozhodně potřásla hlavou. "Já vím, Spike a já jsme v minulosti měli jisté názorové neshody, ale já ho miluju, Xandere, a on miluje mne. Proč to žádný z vás nedokáže akceptovat?" "Protože to není opravdové ani přirozené," vyprskl podrážděně Giles, který to už nedokázal poslouchat a začal vstávat. "Kouzlo Willow jen způsobilo, že si myslíš, že jsi zamilovaná." Buffy znovu zavrtěla hlavou. "Ne, mýlíte se." Spike vypadal popleteně. "Nemám pocit, že bych byl pod vlivem kouzla," bránil se.

            "Koukejte, teď se o tom bavit nemůžeme," ujala se Buffy slova dřív, než mu kdokoli stačil odpovědět. "Willow ještě pořád běhá někde venku a pokud neví, co způsobuje, mohla by někomu vážně ublížit. Musíme ji najít a nechat ji, aby všechno dala zase do pořádku." Všeobecné souhlasné mumlání potvrdilo správnost jejího názoru a oni zamířili ke dveřím, Buffy a Spike šli v čele, za nimi Xander s Anyou vedli Gilese.

* * *

            Kolej nebyla sice daleko, ale stejně Buffy doufala, že nenarazí na některého z démonů, kteří se na Xandera lepili jako vosa na med. Pravděpodobně by je zvládla, ale se Spikem, který nebyl schopen boje a slepým Gilesem, by bylo těžké vyhnout se obětem. Budova byla na dohled, když vtom uslyšeli temné zavrčení. Démoni. Tři. Měla to tušit, nic v jejím životě nešlo hladce. Cítila, jak je Spike, stojící vedle ní, najednou napjatý a věděla, že má v úmyslu pokusit se bojovat. "Dostaň odtud Gilese," zasyčela na něj, to už zaujala bojový postoj. "Nechci aby některého z vás zranili." "Nenechám tě tady," odpověděl Spike rozhodně, připravený k boji stejně jako ona. "Možná mě zraní, ale do pekla, budu dělat co budu moci." "Já to tady zvládnu, Spiku. Potřebuju, aby ses postaral o Gilese. Možná je tobě jedno co se ti stane, ale mě ne a taky mi není jedno co bude s Gilesem. Vím, že ti můžu důvěřovat, že ho udržíš v bezpečí." Konečně spustil pěsti a poraženě kývnul.

            "Dobře. Zavedu pozorovatele do tvého pokoje. Při troše štěstí tam Willow bude a já ji donutím, aby to všechno zrušila." Kývla a vrhla se na prvního démona, zasypala ho sprškou surových ran a kopů. Spike by nejraději zůstal, strašně rád ji při boji pozoroval, rychle se ale upamatoval na to, co po něm chtěla a rozběhl se za Xanderem a Anyou, kteří dělali co mohli, aby Gilesovi udrželi démony od těla. Sotva Spike položil ruku pozorovateli na rameno, Giles se po něm naslepo ohnal a udeřil ho rovnou do čelisti, Spike se zapotácel a trochu couvnul. "Bloody hell!" zařval. "Kvůli vysloužilému knihovníkovi ještě schytám pár přes držku." Gilesovy nevidomé oči prohledávaly prostor před sebou hledajíc zdroj toho hlasu. "Spiku?" Ten kývnul a hned si uvědomil jak je to k ničemu. "Yeah, jsem to já. Jdu k vám, ale ocenil bych, kdybyste mne už netloukl." Giles přikývl a tentokrát, když ucítil Spikovu ruku na své, se naopak trochu uvolnil. "Co se děje?"

            "Kamarádi démoni se stavili. Nebojte se, Buffy už jim věnuje náležitou péči. Mám vás vzít k ní nahoru a najít Zrzku." "V pořádku," souhlasil Giles s mírným pokývnutím, věděl že Buffy může důvěřovat, jistě se rozhodla správně. "Pojďme." Vzhledem k tomu, že démonům šlo jenom o Xandera, nevěnovali jejich odchodu žádnou pozornost. Místo toho se snažili dostat přes Buffy, která byla pevně rozhodnutá je zastavit. Na půli cesty se Spike ohlédnul přes rameno, aby viděl, jak na tom je. Bojovala se dvěma a vypadalo to, že má problém je odrazit. Xander a Anya se pořád potýkali s tím třetím. Spike pustil Gilese, nemohl jen tak jít pryč, zatímco jeho milovaná bojuje o život. "Zůstaňte tady," přikázal mu s vědomím, že Giles démony nezajímá. Rozběhl se zpátky za ostatními a rychle uvažoval, jak by mohl pomoci, aniž by se sám při tom nechal zabít.

            "Hey!" zaječel nakonec, doufal, že přinejmenším odvrátí od Buffy pozornost jednoho z démonů a dá jí tak větší prostor k boji. A opravdu, jeden démon se otočil tváří ke Spikovi a zavrčel. "To se ti to kope do malé holky, viď zbabělče? Co takhle zkusit to s někým, kdo je ti, co do velkosti, trochu blíž?" provokoval Spike. S dalším hrdelním zavrčením na něj démon zaútočil a zaťal mu drápy hluboko do ramene. Spike s bolestným výkřikem přeletěl démonovi přes hlavu a rozplácnul se na zemi.

            "Spiku!" zakřičela Buffy při pohledu, jak muž kterého miluje leží zraněný na zemi. Projela jí ledová vlna vzteku, která jí dodala sílu, jediným trhnutím zlomila svému démonovi vaz těsně předtím, než se rozběhla k tomu, co zranil Spika. Byla s ním hotová stejně rychle jako s jeho kolegou, holt jí neměli sahat na snoubence. Ještě ani nedopadl na zem a Buffy už poklekala vedle svého jediného. Díky rychlému procesu hojení upírů byly rány sice ještě dobře viditelné, ale už téměř nekrvácely, jeho oči však byly zavřené a ležel bez hnutí. "Spiku?" oslovila ho hlasem plným strachu. "Jsi o.k.?" Když otevřel oči, vydechla úlevou, zamilovaně k ní vzhlížel. "Dostala's je, mazlíčku?" S úsměvem se k němu sklonila. "Dostala." Začali se líbat, zapomněli na celý svět i na to, že Xander a Anya mají se svým démonem ještě stále plné ruce práce.

* * *

            Willow, ramena svěšená, se pomalu vracela na kolej. Poté, co odešla od Xandera, strávila většinu večera tím, že se jen tak sama procházela. Svědomí ji trošku hryzalo. O svých přátelích navykládala spoustu pěkně krutých věcí, i když oni se jí jen snažili pomoci. Zítra ráno se musí Xanderovi omluvit a doufat, že ani Gilesovi ani Buffy neřekne, co o nich povídala. Přiblížila se ke koleji, nocí zazněl výkřik, rozběhla se za zvukem a doufala, že bude schopná pomoct, ať už je v potížích kdokoliv. Když přiběhla na plácek blízko školy, ztuhla hrůzou při pohledu, který se jí naskytnul. Anyu škrtil nějaký démon a Xander se ho ze všech sil snažil od ní odtáhnout. Kousek za nimi ležela na zemi Buffy se Spikem, ztracení ve vášnivém polibku, nedbajíc na to, co se kolem nich děje. V dáli se bezmocně rozhlížel Giles, ruce natažené před sebe a snažil se vycítit, kudy dál.

            "Willow!" zavřískal Xander, když ji zahlédnul. "Ať už jsi udělala jakékoliv kouzlo, musíš ho zrušit! HNED!" Když ho uslyšela, hrůza v její tváři ještě vzrostla. Za tohle všechno je zodpovědná jen ona sama. Krutá slova, kterými Xandera počastovala, se zhmotnila a všichni teď mají potíže. Zavřela oči a soustředila svou energii. Začala tiše odříkávat.

Nechť čas hojení započne.

Nechť je má vůle opět bezpečná.

Jakmile tato slova míru budou vyslovena,

nechť je toto zhoubné kouzlo zlomeno.

            Zazářilo bílé světlo a když pomalu pohaslo, démon, se kterým bojoval Xander a Anya, byl pryč. Giles pomalu spouštěl ruce a pomrkával, jak se rozhlížel okolo sebe kde vlastně je. Na zemi se Buffy ještě pár vteřin líbala se Spikem, než se od sebe odtrhli. Jejich oči se potkaly... ti dva na sebe moment v šoku hleděli a potom jejich pohled znovu naplnila láska.

            "Buffy?" zeptal se Spike nejistě, zjitřeně vnímal, že na něm i nadále zůstává ležet. "Šššš," umlčela ho něžně, nechtěla, aby tento okamžik skončil. Pamatovala si všechno, co se pod vlivem kouzla stalo a ačkoliv věděla, že vzít si Spika byl bláznivý nápad, svých citů vůči němu se zbavit nedokázala. Možná v ní byly odjakživa, jen si to nedokázala přiznat. Věděla jen jedno, ještě před pár minutami byla šťastnější a měla víc chuti do života, než kdy jindy od chvíle, kdy byla povolána jako přemožitelka. V žádném případě neměla v úmyslu to všechno jen tak zahodit. Zkoumavě shlížela na Spika pod sebou. Viděla, že je na tom stejně jako ona. Neváhala a znovu se k němu sklonila, aby jej políbila. Na zádech ucítila, jak ji jeho štíhlé svalnaté paže pevně objímají.

Giles, Willow, Xander i Anya obstoupili líbající se dvojici.

"Pane Bože, téměř si přeji být opět slepý," povzdechnul si Giles.

"Jsem si jist, že to pro vás Willow ráda zařídí," potěšil ho Xander.

"A když už budeš v tom, Will, je šance, že bys mohla zařídit, abych byl slepý také?"

Willow se ostýchavě pousmála, oči měla stále upřené na, teď už bez jakéhokoliv kouzla, zamilovaný, líbající se pár.

Možná to její nepodařené čarování přece jen přineslo něco dobrého.