Nelítostné denní světlo

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Ze svého stanoviště za oknem její ložnice Spike pozoroval, jak Buffy leze do postele, zhasíná lampičku a ukládá se. Nevěděl jak dlouho už tam sedí. Zdálo se mu, že celé hodiny.

            "Půjdeš dovnitř, Spiku?" ozval se zpoza okna tlumený hlas, leknutím nadskočil tak, že málem spadl ze stromu. Jak to, že o něm ví? Viděla ho snad? Trochu se oklepal, otevřel okno dokořán a vlezl do pokoje.

            "Nejsi překvapená, že mně vidíš, mazlíčku?" zeptal se zvědavě, když se na posteli posadila a zase rozsvítila. "Spiku, už dávno jsem se naučila, že od tebe můžu očekávat úplně cokoliv." Zazubil se a pohnul se vpřed, až se octl u nohou její postele. "Takže neexistuje nic, čím bych tě dokázal šokovat?" zeptal se s ostýchavým úsměvem. Buffy zavrtěla hlavou. Svlékl si kabát, hodil ho na zem a klekl si k ní na postel, každou ruku položil vedle jednoho z jejích kotníků. "Vůbec nic?" Slyšel, jak jí poslední nádech uvíznul v hrdle, když znovu zavrtěla hlavou, celé tělo se jí chvělo touhou. Zlomyslně se culil, zatímco popolézal po posteli stále výš, až jejich tváře dělilo jen pár palců.

            "Přece jen šokována?" zašeptal zastřeně. Buffy zakňourala a když zavrtěla hlavou potřetí, Spike spoutal její ústa mocným polibkem. Na moment se omráčeně zarazila, ale brzo mu začala hladově odpovídat, prohlubujíc polibek natolik, že ho začaly bolet rty. "Bože, tak dlouho jsem na tohle čekal," zavzdychal toužebně, když se Buffy odtrhla, aby dodala plicím kyslík. "Já taky," šeptala mu Buffy do úst mezi jednotlivými polibky. Zvedla ruce a začala z něho strhávat černé triko...

            Spike na posteli vyletěl a těžce oddychoval, seděl vzpřímeně a úzkostně se rozhlížel okolo. Vedle něj ležela spící, blonďatá... Harmony, trochu zklamaně si povzdechl a znovu padl do peřin. Zase se mu zdálo o Buffy. Každý den to samé, už se ani nepamatoval, kdy by ji ve snu nepotkal. Jeho vnitřní hodiny mu napověděly, že soumrak už je na spadnutí, tak vstal a rychle se oblékl. Harmony ho dlouho nutila, aby jí slíbil, že ji vezme s sebou na večírek a on posléze souhlasil. Snad potom už konečně bude držet klapačku a nechá ho v klidu hledat jeho poklad. Už to chtěl skončit.

* * *

            Buffy se nudila. Byla na večírku s klukem, který ji fyzicky nesmírně přitahoval a už při nejedné příležitosti se jí do hlavy vkradly nemravné představy, v nichž hrál hlavní roli, ale stejně se nudila. Parker, její vytoužené rande, do ní hučel nějakou historku z přednášek dějepisu, který studoval a ona najednou zjistila, že bloudí očima po místnosti, naplněné obvyklými skupinkami študáků, takových, kteří na takovéhle akce chodí. Bylo to vždycky stejné, jít na party, napít se, jít domů. Stejně tak moc, jak moc si přála žít normálním životem, najednou Buffy toužila jít na hlídku, to byla mnohem větší zábava, než to, co dělala právě teď.

            "Buffy? Posloucháš mne?" "Hmmm?" Otočila se znovu na Parkera a uvědomila si, že na ni mluví. Předvedla nucený úsměv. "Promiň, Parkere. Asi jsem byla chvilku mimo. Cos to povídal?" Natáhl se a vzal Buffy za ruku, jemně ji hladil bříškem palce. "Jsi si jistá, že jsi v pořádku? Vypadáš tak vzdáleně." Kývnula a překonala touhu se od něj odtáhnout. "Je mi fajn, jsem jen trošku unavená." "Chceš tancovat? Možná tě to trochu probere." Buffy potřásla hlavou a vypletla prsty své ruky z jeho. "Něco k pití?" Dotíral neustále. Koukla k baru a přelétla pohledem nabízené nápoje. Nevypadalo to špatně. "O.k., co si dáš? Donesu to." Jakmile se zvedla, postavil se i Parker. "Půjdu s tebou." Buffy protočila oči, tohle začínalo být prostě otravné. Vydali se k baru a v té chvíli ho uviděla, spolu s dlouhovlasou blondýnou vlekl nějakého kluka, který patrně přebral.

            Téměř jako by ji ucítil, jeho oči se potkaly s jejími a on strnul. "Spiku!" Vítala ho Buffy. Přála si, aby mohla říct, že je překvapená tím, že ho vidí, ale to nemohla. Vždycky si dělal co chtěl. Její oči padly na Harmony, nemohla si pomoci, ale musela se ušklíbnout. "Well, je třeba říct, že tvůj vkus, co se žen týče, je stále stejně chorobný, jako byl vždycky." Jestli Spika zasáhla Buffyina nepřímá zmínka o Dru, nedal to na sobě znát. Místo toho se jen zaculil a pohledem zhodnotil Parkera.

            "Teda, mazlíčku. Vidím, že jsi neztrácela čas a skočila jsi po prvním fešákovi, který šel okolo hned, jak se po panu Svůdci slehla zem." "Jak ses dozvěděl, že Angel odešel?" zeptala se Buffy všetečně. Spike pokrčil rameny. "Šly takový řeči." Parker viděl, že vypadl ze hry a rozhodl se zúčastnit diskuse. "Takže, ty jsi přítel Buffy, že?" Spike po něm jen blýsknul pohledem a svou pozornost zase zaměřil na Buffy. "Ty sis teda vybrala, kotě. Znám tyhle týpky, navykládá ti cokoli co budeš chtít slyšet, ty se s ním vyspíš a on odkráčí středem za dalším naivním bažantem." Parker na něj zůstal nevěřícně zírat, toho chlápka zná sotva pět minut a on mu přitom vidí až do ledvin. "B-Buffy, j-já..." To, jak začal koktat, jí jasně ukázalo, že Spike má pravdu, ale nehrozilo, že by mu poskytla to zadostiučinění, aby to dala najevo.

            "Spiku, ten den, kdy u tebe začnu brát lekce lásky, bude mým dnem posledním." To už začala být Harmony netrpělivá. Hlavním důvodem proč sem chtěla jít byla možnost zabít někoho společně se Spikem a ona doufala, že je to zase sblíží. Choval se k ní tak odtažitě od té chvíle, kdy začal hledat tu stupidní cetku. "Spikey, můžeme už jít? Začínám mít hlad." Buffy ji probodla očima. "Harmony, můžeš aspoň dvě vteřiny držet hubu? Nevidíš, že mluvím se svým EX?" Všichni zmlkli, včetně Buffy. Netušila co ji přimělo to říct. Možná podvědomě zatoužila trošku okořenit dnešní, až doteď nudný, večer. Plus, potrápit trošku Spika a Harmony byla legrace, navíc to bude poselství pro Parkera. Spike na ni zíral jako by jí narostla další hlava a Buffy měla co dělat, aby nezačala řvát smíchy.

            "EX? O čem to do pekla mluvíš?" ucedil vztekle. Zvedla ruku a jemně mu pohladila nadloktí. "No ták, Spiku, nemůžeš přece zapřít všechno, co mezi náma bylo. Strávila jsem s tebou podstatnou část nejlepších dní mého života." Kdyby byla Harmony ještě naživu, byla by rudá vzteky. Vytrhla Spikovi bezvládné tělo, které si nesli k večeři a hodila ho na nejbližší pohovku.

            "To si ze mě musíš dělat srandu, ty a ona?" Spike popadl Buffy pod paží a táhnul ji pryč, Harmony a Parker osaměli. Usmál se na ni. "Ty tady studuješ?"

            "O co se to do pekla snažíš?" syčel Spike. "Chtěla jsem se jen trošku pobavit, kromě toho se potřebuju zbavit Parkera." "POBAVIT? A jinak jsi zdravá a jíst ti chutná? Seš šáhlá, přemožitelko!" Buffy trucovitě našpulila rty. "Myslela jsem, že právě to máš na holkách rád." Zmlkli a zadívali se na dobře se bavící dvojici, Parker si pořád ještě s Harmony povídal. "Chceš jít ven a rozdat si to?" zeptal se nakonec Spike. Buffy pokrčila rameny. "Jasně."

* * *

            "Co se stalo s Dru, že jsi skončil s Miss Psací stroj?" zeptala se Buffy poté, co Spikovi jednu vrazila. "Zase tě vyhodila?" Tak to šlo už nějakou chvíli, ale ani jeden z nich do boje nedával celé srdce. Spíš to připomínalo trénink. "A co kdyby," odpověděl uskakujíc před kopem, který nesl jeho jméno. "Tebe Angel taky odkopnul." "On mne neodkopnul," procedila mezi zuby a zasypala ho sprškou ran. "Jenom odešel, to je vše." "Podle mne je to to samý." "Neptala jsem se tě na názor. A proč jsi se vlastně vrátil, určitě jsi měl lepší důvod, než získat možnost probrat náš milostný život… nebo spíš jeho absenci." Spike nevěděl co na to říct. Kdyby jí prozradil, že hledá klenot, díky němuž by byl nezranitelný, Buffy by ho na místě probodla, tím si byl jistý. "Myslel jsem si, že se stavím a zkontroluju svou oblíbenou přemožitelku." Lhal jen napůl. "Koneckonců, nic mne tak nepotěší, jako když ti můžu dělat z života peklo." Buffy se ušklíbla.

            "Well, jestli ti to udělá dobře, zabírá to. No ne, plánuješ pořádnej útok nebo tady hodláš jenom tak postávat jako trouba?" Spike napůl hravě zavrčel. "Važ slova, mazlíčku. Jsi si jistá, že mne zvládneš?" Buffy zvedla pěsti. "Ukaž co dokážeš." S temným zavrčením se na ni vrhnul, rychle ustoupila stranou a uštědřila mu řádný kopanec do zadku. Sotva se k ní znovu otočil čelem, pohnula se, aby znovu zaútočila. Byl připraven, pevně ji chytil a přehodil si ji přes hlavu, takže přistála na prdelce. Se zadostiučiněním se zakřenil, ale to brzy vybledlo, když ho popadla za kotníky a vyhodila do vzduchu… dopadl na ni.

            "Konečně jsi podlehla svým touhám?" zeptal se a zlomyslně se uculoval. "Já věděl, že nemůžeš věčně odolávat mému zlověstnému šarmu." "Leda ve snu. A teď ze mě slez." Buffy se pod ním vrtěla, ale bylo to marné. Spikovi najednou problesklo hlavou, že tato jejich pozice se nápadně podobá té z jeho snu. Nemohl si pomoci, sklonil se k ní a políbil ji.

            Když zcela nečekaně ucítila Spikovy rty na svých, Buffy zamrazilo. Moc toužila říct, že je jí to odporné, ale... polibek trval a bylo to zatraceně dobré. Uvolnila se a začala ho líbat nazpět, když vtom si uvědomila co dělá. Líbá Spika! Líbá se s upírem, zase. Líbá osobu, která se nejednou pokusila zabít jak ji, tak její přátele. Bylo to úchylné. Přerušila polibek, shodila ze sebe Spika a vyskočila na nohy dřív, než si stačil uvědomit co se děje.

            "Tohle nemůžu," fňukala a utírala si hřbetem ruky rty. "Buffy..." začal Spike, ale než stačil říct ještě něco jiného, otočila se na patě a utekla do tmy. S povzdechem se vyškrabal na nohy a loudal se domů.

* * *

            Willow se polekaně posadila, když Buffy vtrhla do jejich pokoje na koleji a padla na postel. "Buffy, jsi v pořádku? Stalo se něco s Parkerem?" Zavrtěla hlavou a přetáhla si přes obličej polštář, snažila se vymazat podobu Spika ze své mysli. A ještě mnohem víc se snažila zapomenout, jak příjemné bylo cítit jeho rty na svých.

* * *

            "Proč jsi ji musel do pekla líbat, ty blbče," mumlal si Spike, když vcházel do jeskyně, která mu teď byla domovem. "Teď už ti nikdy nedovolí, aby ses k ní přiblížil." Matně si byl vědom toho, že se za ním krčí Brian a otočil se ke svému slouhovi. "Co chceš?" vyprskl otráveně, momentálně si nepřál nic jiného, než zůstat o samotě. "Já-já myslím, že jsme to nalezli," koktal Brian a připlížil se ke stolu, na němž ležela mapa tunelů. Ukázal na malou jeskyňku. "Jsi si jistý?" zeptal se Spike a myšlenky na Buffy prozatím odsunul stranou. Až získá ten šperk, bude mít času dost a dost, aby si všechno znovu promyslel. Brian kývnul a Spikovi se po tváři rozlil spokojený úsměv. Konečně se to začalo slibně vyvíjet.

            "O.k., začnu kopat. Harm řekni, ať se odteď drží uvnitř, kdyby ti dělala potíže, pošli ji za mnou a já ji zkrotím." Brian se ošil a vypadalo to, že by byl nejraději někde úplně jinde. "Ještě se nevrátila." Spike lhostejně pokrčil rameny. S trochou štěstí zůstane venku příliš dlouho a slunce ji spálí na popel.

* * *

            Když jí Parker dovyprávěl jednu z historek o tom, co dělal na střední, Harmony se šťastně rozesmála. Bylo to ohromné, nejen že její společník byl člověk, ale právě se ji snažil potěšit a to bylo víc, než mohla kdy říct o Spikovi. Ten se nikdy neobtěžoval. Parker na její smích odpověděl svádivým úsměvem a něžně jí odhrnul vlasy z obličeje. "Víš, Harmony, nikdy jsem nepotkal nikoho tak osvěžujícího jako jsi ty. Tvůj přítel Spike se trefil do černého, každou dívku, kterou jsem dosud potkal, jsem jen využíval. Je to zvláštní, ale mám pocit, že tobě bych to udělat nemohl." Harmony se pobaveně zasmála. "Kdybys to udělal, zabila bych tě." Myslela to vážně, kdyby jí ublížil, roztrhala by mu hrdlo. Teď byla ta správná chvíle zjistit, jak vážně to s ní myslí.

            "Parkey, musím ti něco ukázat a myslím, že až to uvidíš, začneš šílet." Parker byl očividně nervózní, ale přesto vzal její ruku do své a povzbudivě ji stisknul. Harmony mu soustředěně hleděla do očí a její krásná tvář přijala démoní rysy. Parker vyjekl, ale nepohnul se ani o píď. Místo toho se na ni stále pozorně díval, v očích obdiv.

            "Ty jsi... upír?" Harmony kývla a lidská tvář opět vklouzla na její obličej. "Předpokládám, že teď mi řekneš, abych se od tebe držela dál," řekla se smutným povzdechnutím. "Vztah mezi upírem a člověkem je..." Ztichla, protože ji umlčel vášnivým polibkem.

* * *

            Poté, co strávila bezesnou noc marnými pokusy nemyslet na Spika a nudný den ve škole, Buffy byla ráda, že může jít na hlídku. Přinejmenším se při boji zbaví své frustrace. Tiché zavrčení ji upozornilo na tři démony procházející hřbitovem. "Čas zabíjet." A už se hrnula k tomu prvnímu, uštědřila mu celou sérii ran a kopů, aby ho zahnala na ústup. Bohužel, jeho dva soukmenovci neutekli, ale odtáhli ji od něj a pustili se do ní. Buffy dělala co mohla, ale vzhledem k tomu, že ji dva drželi a třetí bil, to nebylo zrovna snadné. Čím déle bojovala, tím víc cítila, jak jí síly ubývají. To má za to, že si chtěla ze tří velkých, děsivých démonů udělat boxovací pytel, remcala v duchu. Najednou ucítila, že démon pustil její paži, okamžitě toho využila a ohnala se po zbylých dvou. Protože jeden démon od ní utekl, obrátila pozornost na toho, který na ni zrovna útočil. Zavrčela vzteky, že jim dovolila přinutit ji cítit se slabá a vší silou na něj zaútočila, po několika tvrdých ranách mu zlomila vaz. Očima hledala zbylé dva, zůstala stát jako opařená.

            Jednoho z nich si už někdo vzal do péče. Spike. Šok a překvapení ale prozatím odsunula stranou a vrhla se na druhého démona, ten nakonec zůstal ležet mrtvý vedle svého kamaráda. Ohlédla se na Spika a viděla, jak s divokým zavrčením zabíjí posledního démona dřív, než si jí všimnul. Narovnávajíc se z bojového postoje, vzal na sebe zpátky lidskou podobu a teprve potom se vydal k ní.

            "Well, to byla ale zábava," pochvaloval si, nechtěl aby poznala, jak je rád, že ji vidí. "Baví tě hrát si s obrovskými, hrůzostrašnými démony?" Buffy od něj nemohla odtrhnout zrak. Spike ji zachránil! "Spiku... já..." Tak nějak nebyla schopná ze sebe nic vykoktat, něco mu říct, cokoliv. Spike vypadal, že se výborně baví, když uviděla, že se mu koutek úst zvlnil úsměvem, zaškaredila se na něj. "Myslím, že slova která hledáš zní 'Děkuji ti'," napověděl jí a provokativně na ni mrknul. Buffy zatřepala hlavou, aby se vzpamatovala. Tohle bylo bláznivé, Spike se měl snažit ji zabít a ne jí zachraňovat život a už vůbec ji neměl líbat.

            "Co je to?" vyštěkla nakonec. "Jakou hru to se mnou hraješ, Spiku?" Teď došla slova zase upírovi. Přál si, aby jí mohl říct pravdu, že od chvíle, kdy opustil Sunnydale, na ni nedokázal přestat myslet. Chtěl jí říct pravý důvod proč se sem vrátil. Ale chyběla mu slova. Naneštěstí Buffy stačilo podívat se mu do tváře, nic víc nepotřebovala.

            "Spiku, na něco se tě zeptám a očekávám upřímnou odpověď... Miluješ mne?" Kývnul… ani se nepokusil zapírat. "Ano." "Pane bože!" Buffy ztěžka dosedla na nejbližší náhrobek. Nohy ji najednou nebyly sto unést. Kéž by mu mohla prostě říct, že ho nenávidí, ale... hluboko uvnitř... k němu něco cítila, proto nedokázala přestat myslet na polibek, který spolu minulou noc sdíleli. Na druhou stranu si však byla intenzivně vědomá toho, že s Angelem, který byl dobrý, se věci nevyvinuly právě nejlépe, tak jaké by to krucipísek asi bylo se zlým démonem, jako je Spike.

            "Víš proč mne Angel opustil?" zeptala se ho s bolestným podtónem v hlase, když se mu konečně dokázala podívat do očí. "Ne," odpověděl měkce. "Řekl mi, že chce, abych vedla normální život s někým, s kým se mohu procházet ruku v ruce v paprscích slunce. Samozřejmě jsem mu tehdy tvrdila, že o to nestojím, ale myslím, že měl pravdu. Možná to nechci teď, ale jednou to chtít budu." "Nedokážu ti poskytnout normální vztah," souhlasil Spike. "Ale ty nejsi normální holka. Vážně si myslíš, že nějakej správňák Joe by ti toleroval to, co děláš? A tvou sílu?" "Nevím, ale aspoň bych se měla pokusit to zjistit. Mimo jiné, tohle už mám za sebou... upír a přemožitelka… neklapalo to."

            "Takže tak je to?" zeptal se Spike nedůvěřivě. "Nechceš nám dát šanci, protože ti to neklapalo s Angelem? My dva, teda já a on, jsme ale úplně odlišní." Než na to Buffy stihla jakkoliv zareagovat, jakoby odnikud se tam zjevila Harmony a pevně Spika objala.

            "Spikey, já jsem tak šťastná," vyhrkla. "Musíme se rozejít." Spika tím dokonale popletla. "Jsi šťastná, protože se musíme rozejít?" Zahleděl se na ni podezíravě. "Jsem zamilovaná," povzdechla si blaženě a odtáhla se. "A kdo je ten šťastlivec?" zeptal se ironicky. "Hi," ozval se za nimi mužský hlas, takže se všichni otočili. "Parker?" vykřikla Buffy, když poznala svého skoro-EX. Harmony mu vlétla do náručí a vášnivě ho políbila. "Parkey mě vezme do Francie." Smála se nadšeně. "Ví o tvém řekněme... omezení?" zeptal se opatrně Spike, který nevěřil vlastním očím. "Yeah, ví že jsem upír." Parker se usmíval a zamilovaně koukal na Harmony. "To mne ani trochu netrápí," předl se rty na jejím oušku.

            "Je to tak podivné," přemýšlela Harmony nahlas. "Vždycky jsem si myslela, že upíři a lidé jsou přirozenými nepřáteli, ale jsem s ním šťastnější, než s kýmkoliv, koho jsem dosud potkala." Parker se zazubil a znovu ji začal líbat. "Možná bychom měli jít někam, kde budeme mít víc... soukromí." Harmony se zahihňala. "Zase? Miláčku, máš největší výdrž ze všech, co jsem s nima... ehm… byla." "Hej!" zaprotestoval uraženě Spike, ale nikdo si ho nevšímal. Harmony ještě přes rameno houkla 'Good bye!' a už si to ten bláznivě zamilovaný párek šinul ke koleji.

            "Well, to bylo opravdu podivné," řekla nakonec Buffy, když už jim zmizeli z očí. "Harm na to kápla," řekl Spike měkce a přiblížil se k ní. "Není žádný důvod proč bychom nemohli být spolu jenom proto, že normálně bychom měli být nepřátelé." Sotva jí však položil dlaně na paže, vyškubla se mu.

            "Jenže tak to není, Spiku. Podívej, já to prostě nemůžu udělat, jasný? Drž se ode mne dál." A stejně jako včera zmizela v temnotě, zanechávajíc za sebou opuštěného Spika, kterému nezbylo než se sklíčeně odplížit domů.

* * *

            Spike vešel do svého doupěte, oči mu padly na plány tunelů, místo, kde měl údajně být ukrytý Amarra, bylo červeně zakroužkováno. V hlavě mu zazněla slova Buffy.

'Řekl mi, že chce, abych vedla normální život s někým, s kým se mohu procházet ruku v ruce v paprscích slunce. Možná to nechci teď, ale jednou to chtít budu.'

Najednou mu bylo všechno přehledně jasné, má poslední šanci jak na Buffy vyzrát. Jestli nezabere tohle, tak už nic.

* * *

            Buffy seděla na lavičce před školou, na klíně jí ležela kniha a ona jedla oběd. Sluneční paprsky ji příjemně hřály a ona v té chvíli konečně skutečně pochopila, proč pro ni Angel chtěl lidského přítele. Jak je vůbec možné, že někdy měla v úmyslu se slunce jenom tak vzdát? Myšlenky jí zabloudily ke Spikovi, byl to už skoro týden, co ho na hřbitově opustila a od té doby jako by se po něm slehla zem. Očividně vzal její slova vážně... pocítila lehké zklamání. Očekávala, že se bude aspoň trošku snažit a ne že to hned vzdá. "Co to proboha meleš?" peskovala se polohlasně. "Řekla's mu, aby šel a on šel, měla bys být šťastná."

            "Povídáš si sama se sebou, lásko?" zeptal se jí až příliš povědomý hlas. "To nikdy není dobré znamení." Vyskočila a ohromeně zírala na Spika stojícího přímo před ní, slunce mu jiskřilo v odbarvených vlasech.

            "Jak... co... jak?" koktala, neschopná spustit z něj oči. Zvedl ruku a strčil jí ji před oči, uviděla malý zelený drahokam zdobící zlatý kroužek na jeho prsteníčku. Buffy to v hlavě přímo šrotovalo, pořád ještě nechápala jak je možné, že Spike stojí přímo na jasném denním světle a přitom nehoří v plamenech.

            "Drahokam Amarra," vysvětlil. "Tomu, kdo jej má na sobě, dává nezranitelnost, což znamená, že i já si můžu zajít na pláž a opalovat se. Šla bys se mnou?" Než mohla cokoliv odpovědět, přistoupil k ní, objal ji okolo ramen a vtáhnul do divokého, nespoutaného, až zraňujícího polibku. Zdálo se, že bude trvat navěky, Buffy se mu, při vzpomínce jak skvělé to bylo poprvé, zcela poddávala. Nakonec ji Spike jemně oddálil, aby se mohla nadechnout.

            "Také to znamená, že až mne za tohle probodneš, nebude to mít valného účinku." Tázavě se na ni díval, čekal a sledoval, jestli se ho chystá znovu odmítnout. Na tváři se jí vystřídala celá plejáda emocí, kterým kraloval zmatek, potom se mu zadívala do očí. Strnul, čekal co udělá.

            Udělala krok vpřed, chytila za tričko a přitáhla si ho. Zatnul zuby a čekal až se její pěst střetne s nějakou částí jeho obličeje. Avšak, místo toho zjistil, že je polapen polibkem ještě mnohem vášnivějším, než byl ten předešlý. Jen stěží uvěřil, že se to stalo. Když se konečně od sebe odtrhli, Buffy se usmála.

"Co bys řekl procházce na sluníčku?" navrhla téměř ostýchavě.