Nevinnost

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Dru udiveně a s úctou hleděla na upíra stojícího před ní. Angelus, metla Evropy, netvor, před kterým se ostatní zloduchové za své vlastní výkony styděli, její kníže… byl zpět. Bez něj se cítila ztracená, jako by si část jí samé odnesl s sebou. Byl tu ještě Spike, samozřejmě, syn jí byl oddán a miloval ji, ale její náklonnost k němu byla jen chabým odleskem lásky, kterou cítila vůči jednomu jedinému… muži, který ji stvořil. Popravdě řečeno, Spika si proměnila pouze proto, že jí to jednou Angelus poradil, když příliš žárlila na Darlu.

            Angelus viděl, že Spike i Dru si plně uvědomují jeho přítomnost a nejen to, už jim bylo jasné, že je jako dřív, samolibě se zazubil. Udělal pár kroků a přitáhnul si svou dceru do náruče, okamžitě ji uvěznil ve vášnivém polibku, který mu ona bouřlivě vracela. Spike ohromeně sledoval, jak se jediná láska jeho neživota šťastně olizuje s někým, kdo byl ještě včera jejich úhlavním nepřítelem. "Chyběl jsem ti, bejby?" předl Angelus hedvábným  hlasem, když se konečně od sebe odtrhli. Dru přikývla a přitulila se k němu. Angelus se zadíval na Spika a při pohledu na zoufalství, které měl vepsané ve tváři, se pateticky usmál. Bylo pěkné vidět, že se všechno vrátilo do normálu.

            "Tak," spustil, "teď, když jsme zase všichni spolu, jako velká šťastná rodina, co říkáte na to, že bychom si vyšli, našli si něco k jídlu... něco zmrzačili?" Dru poskakovala radostí a tleskala. "Ano, prosím, můj Angelusi, tady si můžeme užít spoustu legrace." "Ale ze všeho nejdřív, holčičko moje, si to musím vyřídit s přemožitelkou." Drusilla mu žužlala ušní lalůček a přitom šeptala: "Můžu ti pomoct? Musí mi zaplatit za to, že tě ode mne odvedla." Angelus se zakřenil. "To je moje holka. Jasně, můžeš si s ní pohrát, než ji zabijeme." Spike může zůstat a hlídat, dokud budeme pryč." Objal ji okolo ramen a vyšli spolu do noci, Spika nechali samotného.

* * *

            Strachem se jí sevřelo srdce (toho dne snad už posté), když vešla do Angelova bytu. Od té chvíle, kdy se tady minulou noc probudila, sama, ho nikdo neviděl ani o něm neslyšel. Teď už se začínala opravdu bát. Předpokládala, že se vrátil do továrny, aby zastavil Soudce. Neměl ani nejmenší šanci ho porazit. Rozhlédla se po pokoji a ztuhla, na posteli ležela košile. Ta tam ale dnes ráno ještě nebyla. Její duše vzlétla k nebesům. Takže Angel je tady, to znamená... že je živý! Něco uslyšela, rozběhla se do koupelny a... zastavila se na prahu... on tam skutečně byl... její Angel, bez košile... a... líbal štíhlou brunetku. Hluboce... drsně... vášnivě... ji... Buffy... tak nepolíbil nikdy. Ani včera v noci. Kdyby ten den už něco snědla, ale toho dnes díky bohu nebyla schopná, určitě by se na místě pozvracela.

            "Angele?" zašeptala. Jeho dokonalý upíří sluch zesílil zvuk jejího hlasu, což ho donutilo přerušit polibek, otočil se čelem k ní. "Buffy, dnes večer jsem tě nečekal." Ani se nenamáhal předstírat znepokojení nad tím, že ho načapala s nějakou jinou. Buffy se na dívku zadívala pozorněji a žaludek se jí sevřel… Drusilla. "O co tady jde?" zeptala se třesoucím se hlasem, odpověď znala předem, ale chtěla to slyšet z jeho úst. "Bála jsem se o tebe." Pokrčil rameny. "Sorry, Buff. Musel jsem na chvíli zmizet, za něčím... teda někým, abych si spravil náladu po tom... tady..." ušklíbnul se znechuceně a bradou kývnul směrem k pokoji, kde se včera... Z tváře jí zmizela zbylá barva a při pohledu na něj měla pocit, že je to někdo úplně cizí.

            "Já... já tomu nerozumím. Bylo to mnou?" "Hej, o tom nepochybuj, mnou teda určitě ne. Krom toho, pokud se někdy rozhodnu dát ti druhou šanci... buď si jistá, že to tentokrát vezmu pevně do rukou." Buffy potlačila vzlyk. Polykala slzy, aby se nerozbrečela nahlas. "Proč mi tohle děláš?" Angelus znovu pokrčil rameny. "Počítám, že bys před dalším kolem měla mít jasno." To byla poslední kapka. Už toho na ni bylo moc, otočila se a utíkala pryč. Když uslyšel, jak se za ní dveře zabouchly, otočil se zpátky k Drusille. "To byl jenom začátek." Dru se krutě usmála. "Miluju tyhle hrátky."

* * *

            Spike byl otrávený. Poslední půlhodinu strávil přecházením sem a tam po továrně, pořád si v hlavě omílal co se právě stalo, znovu a znovu. Nakonec se rozhodl. Rozhodně se nesmíří s tím svinstvem, které mu provedl Angelus. Bez něj si přece těch posledních skoro sto let tak pěkně žili. Ničilo ho, že se jeho život zhroutil během jediné noci. Jak mu to mohla jeho Dru udělat... prostě ho odstrčila... jako by ani nikdy neexistoval. Popadl kabát a šel ke dveřím. Najde je, ať už jsou kdekoliv a připomene Angelusovi, kdo se o ni celou tu dobu staral. Zamířil do města, tušil kde je hledat.

* * *

            "Willow, jdi od něj!" varovala ji Jenny, ale příliš pozdě, Angelus už ji držel a začal škrtit. "Angele," chroptěla Willow, jednak strachem, jednak proto, že jí docházel vzduch. "Co to proboha děláš?" "Boha do toho netahej, zrzko. Chci, abys kamarádce Buffy ode mne vyřídila vzkaz," zatlemil se. "A proč mi ho nepředáš osobně?" ozval se za ním hlas ostrý jako břitva. S úšklebkem se otočil na svou ex-milenku. Xander okamžitě využil příležitost a strčil mu velký dřevěný kříž rovnou do obličeje. Angelus zasyčel bolestí a pustil Willow, hodil ji Xanderovi do náruče. Oba ztratili rovnováhu a skončili na zemi.

            "Přišla sis pro nášup, milenko?" dobíral si ji. "Víš, žebrání není moc atraktivní. Věř mi, kdybych tě už dávno neodkopl, tak teď bych určitě napravil." Buffy na něj jen němě zírala. "Nevím proč to děláš a je mi to fuk. Drž se dál ode mne i od mých přátel," řekla, když konečně dokázala promluvit. Její chladný a klidný hlas neprozradil ani to, že je vzteky bez sebe ani krutou bolest, jež jí hlodala v srdci. Angelus se zatvářil pobaveně, potom ji z ničeho nic hrubě chytil za ramena a vtisknul jí na rty tvrdý polibek. Než stačila jakkoliv zareagovat, strčil do ní a ona kecla na zadek. Vyběhl ven a nechal ji na zemi, jazykem si přejížděla poraněné rty, jeho poslední čin ji připravil o těžce nabytou rovnováhu, cítila se ochromeně a zmateně.

* * *

            Spike se díval. Viděl, jak Angelus špásuje s přemožitelkou a viděl také, jak ho její kamarádi zahnali. Navzdory zmatku, který způsobila jeho nečekaná proměna, si jasně uvědomovali, že mají nového nepřítele. Dokonce i přemožitelce to bylo jasné bez ohledu na to, jak moc ji to zraňovalo. Zatímco sledoval jak se ji přátelé snaží utěšit, dostal nápad. Přemožitelka teď byla slabší, než kdykoliv předtím. Její svět se rozpadl na prach a to byla příležitost, na kterou čekal. Teď může Dru dokázat kdo je lepší upír, donese jí přemožitelčinu hlavu na podnose. Rád by viděl čím by se Angelusovi podařilo trumfnout takový dárek. Skrytý ve stínech vzrostlých keřů sledoval, jak nastoupila do auta svého pozorovatele a on nastartoval, aby ji odvezl domů. Hned jak se mu podaří zastihnout ji o samotě, zrealizuje svůj plán. Vůz po pár minutách zastavil na Revello Drive 1630. Spike už tam čekal.

            Pobaveně se zazubil při představě, jak si asi teď Buffy vyčítá fakt, že se vyspala s upírem. A jak to asi vysvětlila Scoobies... a Gilesovi... Musel se kousnout do rtu, aby nezařval smíchy. Nechtěl se prozradit. Vypadalo to, že zabít ji, bude opravdu zábava. Uslyšel jak se dveře auta otevřely a pak zase zavřely. Přemožitelka se sklíčeně vlekla k domu. Ramena pokleslá, hlava svěšená. Po chvíli se nahoře v patře rozsvítilo světlo. Přišel jeho čas.

            Buffy vešla do svého pokoje, pohybovala se jako stroj, nejistými prsty si začala rozepínat knoflíky na saku. Nechala ho sklouznout z ramen a spadnout na zem, bylo jí to jedno. Od stříbrného křížku, který visel na sloupku její postele, se odrazilo světlo lampičky, vzala ho do dlaně, jemně pohladila... vzpomínala na tu noc, kdy jí ho Angel dal. Tehdy ho viděla poprvé. Hlavou jí probleskl jiný obraz... Angel, líbající Drusillu. Pustila kříž a pozorovala, jak se houpá. Oči jí sklouzly k prsteníčku, na němž se třpytil stříbrný kroužek. Symbol přátelství, věrnosti a... lásky. Dal jí ho k narozeninám. Bylo to teprve včera, ale ona měla pocit, jako by to bylo před sto lety. Stáhla ho z prstu a připomněla si jeho krutá slova. Když prstýnek dopadl na podlahu, z očí se jí začaly koulet první slzy a ona je nedokázala zastavit. Její tělo se otřásalo nekontrolovatelnými vzlyky, doklopýtala k posteli, padla na ni a konečně si přiznala, že její Angel je... pryč.

            Spike se uculil, když ze svého místa za oknem Buffyina pokoje zahlédl, že se dveře otevírají. Sledoval, jak na zem upustila sako a mazlí se s jednou z cetek, které jí věnoval Angel. Byl to řetízek, představil si ho na jejím krku. "Máš pěkný krček, přemožitelko," mumlal si. "Jen to křupne, až ho vezmu do dlaní." Už se na to moc těšil, zeširoka se usmál... úsměv mu však zmrzl na rtech, když uviděl, že jí po lících začínají téct slzy. Byla to pro něj neobvyklá podívaná, jediné slzy, které dosud u přemožitelek zažil, byly ty, které viděl, když ho s pláčem prosily o život. Pohled na plačící dívku způsobil, že jeho vlastní vztek začal pomalu opadávat. Zatřepal hlavou... to je úchylné. On je upír - ona přemožitelka. Přišel ji zabít a to on, zatraceně, taky udělá. Přesto se stále nepohnul, pozoroval, jak se zhroutila na lůžku a jak vzlyká... hluboce ho to zasáhlo. Nemůže to udělat. Nedokáže ji zabít. Pohled na to, jak je ztrápená, mu připomněl, jak se cítil on sám, když ho Drusilla opustila kvůli Angelusovi. Úplně ho to zničilo. Jeho problémem není přemožitelka, ale Dru a hlavně… Angelus.

            Ona je obětí, stejně jako on. Zase v něm vzkypěl vztek a mísil se s touhou udělat něco, co by odstranilo nebo aspoň zmírnilo její bolest. Nakonec vztáhl ruku a zlehka zaklepal na okno, nebyl si jistý, jestli je to dobrý nápad nebo ne, ale usoudil, že tohle je jediný způsob, jak to zjistit. Ale tiché údery neměly šanci upoutat Buffyinu pozornost, pořád ještě hlasitě vzlykala.

            Konečně přestala fňukat. Strnula. Ucítila upíra. Žádný obyčejný upír ji nezná ani neví kde bydlí... jen ten jeden. "Angele," zašeptala. Vylezla z postele a šla pomalu k oknu, jedna její část naivně doufala, že se jí přišel omluvit a všechno vysvětlit, ta druhá, mnohem realističtější, se bála jeho dalších urážek. Když se podívala z okna, zkameněla, strach, zklamání a zmatek zaplavily její duši. Tohle rozhodně nebyl Angel. Otevřela okno, věděla, že bez pozvání se dovnitř nedostane.

            "Co tady do pekla chceš?" vyprskla na něj a hřbetem ruky si utírala mokrý obličej. Fakt, že ji vidí tak rozhozenou, ji rozzuřil. "Klídek, kočko, nepřišel jsem se prát." Buffy na něj zmateně koukala. "Ne? Přišel ses pobavit? To jseš vážně tak škodolibej? Předpokládám, že ti Dru už všechno vyžvanila o tom svém... malém vítězství. Pochybuju, že by Angel ztrácel čas chlubením." Spike zavrtěl hlavou.

            "Ne, tak to není. Jde mi o Dru." Buffy sebou trhla, když si vzpomněla na rozkoš a potěšení, které se zrcadlily Drusille ve tváři, když líbala Angela. "Uděláš líp, když svou holku budeš držet daleko ode mne. Jestli ji ještě jednou uvidím, vejde se ti do popelníku." Teď to byl Spike, kdo sebou trhnul. "Ona už, doprdele, není moje holka. To je to, co se ti pokouším říct. Je pryč, nechala mne. Rozhodla se dát přede mnou přednost tvýmu EX." Buffy se zatvářila nedůvěřivě. "A tady jsi proč? Chceš se mi vyplakat na rameni? Sorry, Spiku, musíš si najít někoho jinýho, aby tě politoval. Já sama jsem na dně." "Nejsem tady, abys mne litovala," zaječel na ni. "Přišel jsem tě zabít. Je to jenom tvoje vina, že mne Dru opustila! Kdyby ses nevychrápala s tím buzerantem, byli bychom s Dru pořád spolu a šťastní!"

            Buffyina pravá ruka se v mžiku zaťala v pěst a vystřelila do Spikovy brady, síla úderu ho srazila dolů na zem. Když s žuchnutím dopadl, spokojeně se usmála. Jak se vůbec mohl odvážit objevit se tady a svalovat na ni vinu za svoje potíže. Když se ale ani po několika minutách neobjevil, vyklonila se z okna a přestala se usmívat. Spike ještě pořád ležel na zemi a nehýbal se.

            "Spiku!" zavřískala, ještě že máma není doma, ale v L.A. na nákupech. "Přestaň si dělat srandu a pojď zpátky nahoru." Docela se jí ulevilo, když viděla, že se pohnul a pomalu se začal sbírat ze země. Vzhlédl k ní. "Pojď nahoru, abych tě mohla zase praštit? Ne díky," povzdechnul si nahlas. "Koukni, zřejmě jsi přišel ještě kvůli něčemu jinému, než mne jenom dožrat. Takže, buďto mi řekni o co jde nebo zmiz. Mám dnes moc blbej den a tys mi ho nevylepšil."

            Protočil oči a vylezl po stromě zpátky na své místo u okna. Viděl, že Buffy sedí na kraji lůžka a objímá se pažemi. "Fajn, mluv," štěkla na něj. "A snaž se, ještě stále můžu začít litovat, že jsem tě neprobodla hned, když ses tady ukázal."

            "Pomsta," oznámil prostě, jako by to slovo všechno vysvětlovalo. Buffy nadzvedla obočí, očividně jí tohle vysvětlení nestačilo. "Cože?" Spike se ušklíbnul. "Neříkej, že jsi na to ještě nepomyslela. Vážně má Angelovi projít, že s tebou zachází jen o fous líp než s kurvou?" Buffy sebou při jeho slovech cukla a do očí jí znovu vstoupily slzy. "Milovala jsem ho," vzlykla. "A já miloval Drusillu," odpověděl. "Ale jak se zdá, žádnému z nich na tom ani za mák nezáleží." Zvedla hlavu a zraněně se na něj podívala. "Asi to nedokážu. I přesto, co všechno mi řekl... nedokážu mu ublížit." Spike kývnul, dokonale chápal co cítí. Taky si nebyl jistý, že by byl schopný Dru ublížit, přes všechny svoje řeči o pomstě.

            "Vím, mazlíčku," řekl jemně. "Ale nesmíš zapomínat, že je tady pořád Soudce. "Angel nepohne ani prstem, aby mu bránil v tom, k čemu byl stvořen." Buffy si povzdechla. Měl pravdu, na Soudce úplně zapomněla. Další katastrofa k té hromadě problémů, co už má. Spike pozoroval, jak každé jeho slovo násobí tíhu, kterou Buffy nese na svých ramenou a skoro litoval, že s tím vůbec začal. "Podívej, přemožitelko..." skoro znovu spadl, když najednou nedaleko udeřil blesk, moment bylo světlo jako ve dne a pak zahřmělo. Skvělý, pomyslel si. Aby toho všeho nebylo dost, ještě začne lejt. Fakt dokonalý. Buffy, zdá se, náhlá změna počasí nijak nezaujala, oči upírala na své ruce položené v klíně.

            "Um... nějaká změna, co se týče možnosti pozvat mne dál, přemožitelko? Začíná tady být poněkud mokro." Zvedla oči a nemohla si pomoct, při pohledu na promoklého upíra, který se krčil před oknem, se musela hlasitě zasmát. Vlasy měl zplihlé a trucovitě špulil rty. Vypadal k politování. Zželelo se jí ho. "Pojď dál, Spiku," řekla měkce. "Nejvyšší čas," šklebil se a reptal, přestože měl na druhou stranu radost, že ji rozesmál.

            Buffy zašla do koupelny a přinesla mu čistý ručník. Podala mu ho a zase se usadila na posteli, zatímco Spike se pokoušel aspoň trochu vysušit. Právě si utíral obličej, když uslyšel tiché popotahování, kouknul na Buffy a viděl, jak se jí z očí řine další příval slz. Odhodil ručník a klekl si k ní. Zkusmo jí položil dlaň na rameno. "Hej, no tak... mazlíčku," utěšoval ji. "Zas to bude dobrý." Jeho konejšivé gesto ji ale přimělo pouze k tomu, že mu zabořila obličej do prsou a rozvzlykala se ještě víc. "J-á ne-vím co m-mám dě-lat," mačkala ze sebe chraplavě. "Šššš... lásko, na něco už přijdeme." Něžně ji hladil po vlasech a snažil se ji povzbudit. Nakonec hlasité vzlyky ustaly a bylo slyšet jen tichounké pofňukávání. Spike jí lehce zatlačil na ramena a pokoušel se ji přimět, aby si lehla.

            "Proč nezkusíš na chvíli usnout? Je pozdě." Buffy byla příliš uštvaná a vyčerpaná pláčem na to, aby mu odporovala. Uložil ji a přikryl jako malé dítě. Sedl si k ní a vískal ji ve vlasech. "Spiku?" zašeptala ospale. "Nechci tady dnes v noci být sama. Zůstaneš se mnou?" "Samozřejmě, zlato, zůstanu, spinkej," odpověděl tiše. Její prosba ho trochu překvapila, ale v té chvíli by udělal cokoliv, jen aby jí pomohl. Seděl u ní dokud neodplula do hlubokého, bezesného spánku.

            Buffy probudily teplé sluneční paprsky, dopadající na postel skrze stále ještě otevřené okno. Zazívala na celé kolo a otevřela oči, byla zmatená, když si všimla, že spala oblečená. Proč na sobě nemám pyžamo? zamračila se. Vtom se jí všechno vybavilo. Vzpomínky na minulou noc byly jako rána palicí do hlavy. Angel, Dru a... Spike. SPIKE! Do ložnice pražilo ostré ranní slunce a ona si jasně pamatovala, že když usínala, seděl vedle ní. Vyskočila z postele, srdce jí bušilo jako zvon. Najednou se uklidnila a pousmála se. Tam, na podlaze, ležel Spike, stočený do klubíčka ve stínu její postele, kabát srolovaný pod hlavou jako polštář, boty úhledně srovnané vedle sebe. Tiše přešla k oknu a pečlivě zatáhla záclony i závěs, potom se vrátila ke spícímu upírovi. Zamračila se, na té zemi teda moc pohodlí asi nemá. Klekla si k němu a jemně mu zatřásla ramenem. "Spiku?" zašeptala, aby ho nevylekala. Po chvilce se pohnul a ospale zamrkal.

            "Přemožitelko?" Vytřeštil na ni oči. "Co tady do pekla děláš?" zeptal se ohromeně, ještě napůl spal. "Um... bydlím tady?" Zmateně se rozhlédl okolo sebe a fakt, kde je, ho dokonale probral. V továrně tedy nebyl ani omylem, byl v pokoji, doma u... Buffy. "Oh, dobře." Posadil se, protřel si oči a začal si masírovat ztuhlý krk. Buffy se při pohledu na to, jak vypadá, rozesmála, vlasy měl rozcuchané a trčely mu na všechny strany. Jeho jindy tak dokonalý účes byl fuč. "No co je?" ptal se popleteně. Natáhla ruku a vytáhla mu z vlasů uschlý lísteček a strčila mu ho před oči. Zakřenil se na ni. "Kdybys spadla ze stromu a navíc zmokla, byla bys na tom stejně." Se smíchem vstala. "Za chvíli musím do školy, myslela jsem si, že by se ti hodila moje postel, zatímco budu pryč." Spike kývnul a s hekáním se škrabal na nohy. "Dík." Zvedla mokrý ručník ze včerejška a bez dalšího slova si to namířila do koupelny, aby se vysprchovala. Všechno to bylo poněkud zvláštní. Když se vrátila zpátky do pokoje, našla Spika, jak spokojeně spí v její posteli. Chvíli na něj hleděla, nešel z něj strach jako jindy, kdy jeho perfektní vzhled odpovídal pečlivě udržované image big bad. Nakonec si povzdechla, přikryla ho a šla do školy.

* * *

            Jak tak pomalu kráčela ke škole, myšlenky jí zabloudily zpátky k Angelovi. Spike měl pravdu. Osobní pomsta musí jít stranou, je jen otázkou času, kdy Angel znovu zaútočí. Včera měli štěstí, nikdo nebyl zraněn, ale co příště? Dalo se předpokládat, že ji zabije nebo hůř, někoho z jejích přátel. A bude to její vina, protože dovolila, aby se její soukromé pocity, dostaly do cesty jejím povinnostem. Ne, musí udělat vše, co je potřeba. Musí ho zabít. Hned. Mohla by to být ta správná chvíle. Bude ospalý a nebude vědět co se děje, dokud nebude pozdě. Rychle se obrátila a už se řítila do továrny.

            Procházela jednu místnost za druhou, kolík v ruce, a hledala Angelovu ložnici. Byla tam spousta míst, kde mohl být, trvalo to dlouho, ale nakonec zbyla jen jediná. Typické, to co hledá musí být samozřejmě až v té poslední. Zatlačila do dveří a vešla. Při pohledu, který se jí naskytnul, ji zamrazilo. Řada za řadou, porcelánové panenky, lemovaly místnost, některé měly zavázané oči, jiné zase ústa. Ty musely patřit Drusille. Ještě víc ji ale zamrazilo, když zjistila, že postel je prázdná. Věděla, že je na správném místě, ale kde proboha jsou? Dveře za ní cvakly a ona leknutím povyskočila.

            "Hello, milenko. Už na tebe čekáme. Kde jsi byla tak dlouho?" Bleskově se otočila, v paži ucítila bodnutí a v poslední chvíli ještě stačila zahlédnout Angela. Cítila se divně, trochu opile, všechno kolem ní bylo rozmazané. Klopýtla, pokusila se něčeho zachytit, aby udržela rovnováhu. Věděla, že je to Angelova vina, něčím ji zdrogoval a ona je teď příliš slabá, aby s ním mohla bojovat. Nakonec upadla na zem a zaplavila ji tma. Angelus se sám pro sebe usmíval, když si klekl vedle své přemožitelky, byla v bezvědomí. Drogy, které jí dal, byly opravdu silné a on byl ohromen, že se jí podařilo tak dlouho zůstat vzhůru. Otočil ji na záda a něžně jí odhrnul vlasy z očí. "Spi sladce," zavrněl. "Až se probudíš, zemřeš."

            "Tedy, Angelusi," huboval ho hlas přicházející ode dveří. "Není pěkné začít oslavu, když ještě nejsou přítomni všichni hosté. Nejvíc nespokojená bude slečna Edith." Široce se na ni usmál. "Neboj se bejby, počkáme, brzy tady bude a potom může začít zábava."

* * *

            "Xandere, možná bychom neměli." Willow nervózně koukala na svého kamaráda jak se potuluje okolo dveří domu, kde bydlela Buffy. "Podívej, Will, Buffy dneska vůbec nepřišla do školy. Něco se muselo stát. Vím, že je rozrušená kvůli Angelovi, ale já ji chci jen zkontrolovat. Pokud potřebuje být chvíli sama, fajn. Já jen chci mít jistotu." Willow neochotně kývla a Xander zaklepal. Nic. Zaklepal znovu. Zase nic. "Možná bychom měli jít," navrhla Willow, ale to už Xander hledal náhradní klíč. Byl pod květináčem. Odemknul a vešel dovnitř. Willow šla váhavě za ním.

            "Buffy!" zakřičel. Willow zavolala ještě jednou, v hlase měla úzkost. "Co když leží v posteli nebo tak něco?" Zastavil se v půlce schodů. Buffy by asi nebyla nadšená, kdyby ji viděl nahou. Vrátil se pro Willou a postrčil ji před sebe. Vyšli nahoru a ona lehce zaklepala na dveře ložnice.

            "Buffy?" zavolala měkce. "Jsi vzhůru?" Nic. Ohlédla se na Xandera a on jí naznačil, aby šla dál. Opatrně stiskla kliku, otevřela a... ztuhla na prahu. Šokem vyvalila oči. Někdo ležel v posteli, ale rozhodně ne Buffy. "Um... Xandere..." Okamžitě mu bylo jasné, že něco není v pořádku a vrazil dovnitř. Dostal smyk, když zabrzdil při pohledu na postavu v posteli. Spike. Spike klidně spící v Buffyině posteli. Nevěděl proč nebo jak se tam dostal, ale to mu momentálně bylo ukradené. Jediné co ho teď zajímalo byl fakt, že se Buffy ztratila a Spike, víc než pravděpodobně, o tom něco ví. Tiše naznačil Willow, aby mu podala kolík a jakmile ucítil v ruce jeho drsný povrch, brutálně vytáhl upíra z postele.

            "Cos udělal s Buffy?" syčel a tiskl hrot kolíku Spikovi na hruď. Tomu trvalo zhruba minutu, než se plně probral k vědomí a ten čas využil na to, aby si uvědomil, co se vlastně děje, Xander ho jednou rukou držel za hrdlo a druhou mu tlačil kolík k srdci. Ne moc pěkné probuzení, to Buffy byla ráno mnohem jemnější, usoudil.

            "Do horoucích pekel," zavrčel. "To takhle budíte každého?" "Kde je Buffy?" zopakoval Xander mrazivě, nepohnul se ani o píď. Spike trochu pokrčil rameny. "Myslel jsem, že je s vámi, říkala, že jde do školy, když ráno odcházela." Teď byl Xander víc zmatený než rozzlobený a tak Spika pustil. "Dobře, pane Peroxid, řekni nám o co tady jde. A nevynechej důvod, proč ses vyvaloval v pohodlíčku Buffyiny postýlky." Spike se posadil na kraj lůžka, obouval si boty a přitom jim vyprávěl co se tady nad ránem dělo. Od chvíle, kdy sem přišel, aby ji zabil, až do momentu, kdy mu na dobu, po kterou bude ve škole, nabídla svou postel. Sotva skončil, Xander se na něj zahleděl minimálně skepticky. Znělo mu to jako pohádka pro hodné upíry, na dobrou noc.

            "Chceš mi namluvit, že jsi ji přišel zabít a ona tě klidně pozvala dál?" Spike si vzdychl. "Vy jste mě vůbec neposlouchali? Byl jsem naštvaný. Ale buďte si jistí, že když jsem ji tady tak viděl, nemohl bych jí ublížit. Co se týká toho pozvání, děsně lilo. Ale nic z toho neřeší, kde vlastně je. Opravdu nešla do školy?"

            Xander zvedl oči na vrch hlavy. "Jo... nešla. Mám stejný rozvrh jako ona." "Kde by mohla být?" přemýšlela Willow nahlas. Bála se o kamarádku pořád víc. Přišel na to Spike a bylo to, jako by ho někdo praštil. Existovalo jen jedno jediné místo, kam mohla jít. Bylo to totálně praštěné, ale muselo to být ono. Popadl kabát. "Bloody hell," zamumlal, než vyskočil z okna. Jenom se modlil, aby nepřišel příliš pozdě.

* * *

            Běžel až ke vchodu do továrny, tam se na okamžik zastavil, aby se uklidnil. Ještě, že nedýchal, kdyby ano, asi by se mu roztrhly plíce. Jestli je Buffy ještě naživu, tak k získání šance zachránit ji, potřebuje působit ledově klidně. Konečně si troufnul kopnout do dveří a volným, loudavým krokem vejít. V hlavní hale nikdo nebyl a on si nebyl jistý, jestli to je dobré znamení nebo ne. Slunce před malou chvílí zapadlo, takže bylo možné, i když nepravděpodobné, že odešli na lov. Vydal se do ložnice. Otevřel dveře a trošku si oddechl, přinejmenším nepřišel příliš pozdě. Buffy ležela na posteli, zápěstí a kotníky spoutané. Byla v bezvědomí, ale žila. Hbitě přiskočil k lůžku a začal zkoumat okovy. Bylo mu jasné, že je jen tak nesundá. Musí je odemknout a to bude trvat. Netušil, jestli bude mít dost času. "Neboj se, lásko," šeptal. "Dostanu tě odtud." Přirozeně mu neodpověděla, ale doufal, že její podvědomí ho slyší. Očima propátrával místnost a hledal něco, co by mohlo posloužit jako šperhák.

            "Spiku," zavrkala Dru vcházející do místnosti, s Angelusem v těsném závěsu. "Kdepak jsi byl?" Spike pokrčil rameny a ustoupil od Buffy. "Uvízl jsem venku, musel jsem do slunka západu zůstat schovanej." Podíval se na a Buffy a násilím se přinutil usmát. "Vidím, že jste byli pilní, zatímco jsem byl pryč." Dru přikývla a zlý posměšný úsměv se jí rozlil po tváři. "Takže teď, když ses vrátil, můžeme si začít hrát." Angelus jí ovinul ruku okolo ramen. "Tvoje maminka trvala na tom, že na tebe musíme se zábavou počkat." "Jsem dojat, ale proč se nejdřív nenajíme? Přece víte, že s prázdným žaludkem mne mučení nebaví. Přece nám neuteče." Doufal, že pokud se mu podaří ty dva na pár hodin vystrnadit ven, je šance, že se Buffy probere a osvobodí se sama. Síly má dost. Ale jestli ne, musí se pokusit mučení odsouvat tak dlouho, než se mu podaří uvolnit jí pouta a propašovat ji ven. Angel pokrčil rameny. "No, nejprve se nacpat, to rozhodně nebude na překážku." S těmito slovy se rozmáchl a tvrdým úderem poslal Spika k zemi.

            "Myslíš si, že jsem včerejší, chlapečku? Cítím ji z tebe, jsi její vůní úplně obklopen. Byl jsi s ní, že?" řval vzteky bez sebe Angelus. Popadl Spika za límec a vytáhl ho na nohy. "BYL JSI S NÍ, ŽE?" Spike se zašklebil, ve tváři výraz ryzí upřímnosti.

            "Hej, dlužil jsem jí to. Včera v noci za mnou přišla, plakala. Zoufale potřebovala utěšit a dobrej sex je na to nejlepší. Nejsem žádnej hulvát, abych odmítl dámu v nouzi." V Angelusovi vřela krev, přestával se ovládat, vzteky se třásl. "Nejsem jako ty, ty ses teda moc neukázal," dráždil ho dál Spike, "nechal jsi ji zoufale neuspokojenou. Potřebovala pořádnýho chlapa, který ví jak na to." Drusilla začala zoufale kvílet a tím Angelusova trpělivost přetekla. Jeho pěst vyrazila ke Spikově čelisti, ten se však ráně hbitě vyhnul a kopnul Angeluse do žaludku. Zkroutil se bolestí a zavrávoral. "Jako za starých, dobrých časů, viď kámo," posmíval se Spike, když se na něj jeho pra-kníže znovu vrhnul. Tentokrát úspěšně a oba upíři skončili na podlaze. Rvali se, škrtili a vrčeli, dokud Spike najednou neměl navrch a nezačal do soupeře v pravidelných intervalech bušit.

            Angelus nesnášel, když byl Spike v něčem lepší než on, obzvláště když u toho byla Drusilla, posbíral tedy všechny síly a udeřil, odrazil Spika a položil ho na lopatky. Rychle vyskočil, zvedl Spika a mrštil jím přes celou místnost, ten narazil hlavou do protější zdi. Sesul se omráčeně na zem. Pokoušel se bránit mlze, která mu kalila zrak i mysl a s očima přimhouřenýma bolestí vzhlédl ke Drusille. Poklekla vedle něj a vzala do dlaní jeho tvář.

            Jak se Buffy pomalu probírala z bezvědomí, začínala si uvědomovat, v jak nepříjemné pozici se nachází. Několik minut se snažila potlačit pocit omámení a konečně se jí podařilo otevřít oči. Pořád ještě byla v továrně, jenom teď ležela na lůžku a na rukou měla okovy, od nichž vedly řetězy, zazděné do stropu. Pokusila se je vytrhnout, ale držely pevně. Nic jiného ani nečekala. Nejvyšší čas zhodnotit svou situaci. Angel není hloupý, určitě v její blízkosti neponechal nic, co by jí dopomohlo k útěku. Znal ji dost dlouho, aby věděl jak uvažuje. Očima bloudila po pokoji a nejednou zalapala po dechu. Na druhé straně místnosti uviděla Spika, ochable visel spoutaný podobnými řetězy jako ona. Bylo zřejmé, že Dru nebo Angel ho před upoutáním zbili. Tvář měl plnou modřin a krvácel z hlubokých šrámů na obličeji. Byl v bezvědomí, hlavu měl svěšenou, bradou se opíral o hruď.

            "Spiku?" zašeptala, chtěla ho probudit, ale pokud možno tak, aby ani Angela ani Drusillu neupozornila na fakt, že ona sama je už vzhůru. "Spiku, vzbuď se!" Když se nedočkala odpovědi, obrátila pozornost zpátky ke svým poutům.

            "Well, Buff. Vypadá to, že tentokrát sis vytáhla tu nejkratší slámku." Vzhlédla a uviděla Angeluse s Drusillou, jak ji pobaveně sledují. "Víš," pokračoval Angelus, "Dru a já jsme na vás uzavřeli takovou malou sázku. Ten, kdo se probere první, se může dívat, jak ten druhý umírá. A protože jsi vyhrála, je na řadě Spike." Ustoupili a vešel Soudce, pomalu a nejistě. "Samozřejmě víš kdo to je," zakřenil se Angelus. "Mám strach, že se cítí ještě trochu slabý. Koneckonců, být roztrhán na kusy zrovna neprospívá dobrému zdraví. Pointa: potřebuje se nakrmit lidskostí, aby zesílil. Tak jsem si myslel, že bych mu vás dva mohl věnovat jako dárek. To by mu mohlo stačit, aby byl schopen převzít vládu nad světem." Buffy místo odpovědi začala zběsile škubat za řetězy.

            "Můžeme se dívat?" zeptala se Drusilla s úsměvem, dílem kvůli zábavě, dílem pro potěšení. "Víš, že bych rád, ale musíme naplánovat konec světa. Koukání na smrt našich EX opravdu není zrovna top našeho harmonogramu." Dru sice na chvilku trucovitě ohrnula rtíky, ale souhlasila. Pokud šlo o něco, na čem měl zájem její předrahý Angelus, vždy ho poslechla.

            "Zajisti, aby upír zemřel první," přikázal ještě Soudci a následoval Dru do haly, dveře za sebou zamknul. Soudce se zadíval na Buffy, jako by uvažoval o Angelusově pokynu.

            Buffy zadržela dech, vyčkávala, jestli na ni zaútočí. Nakonec se obrátil a přesunul se ke Spikovi. Cítila jak jí ten pohled rve srdce na kusy, trochu ji to zmátlo. Spika čekala smrt a z nějakého důvodu tím byla zasažena víc, než by měla být. Je to upír, ztělesněné zlo, měla by ho bez problémů nechat zemřít. Ale malinká část její mysli si ještě jasně pamatovala, jak ji včera v noci konejšil, jak s ní zůstal, protože se cítila osamělá a jak ji hladil po vlasech, dokud neusnula.

            No a teď nebyl zrovna v takové stavu, aby se mohl bránit a mimo to, mohla za to ona. Přišel sem pro ni. O tom byla přesvědčená. Neexistoval totiž jiný důvod, kvůli kterému by ho Angel chtěl nechat zemřít. "Hej," zaječela. Ta slova jí vyletěla z pusy dřív, než si pořádně uvědomila co vlastně dělá.

            "O něj přece nestojíš, je to upír. V něm bys lidskost hledal marně. To já už roky bojuju proti silám temnoty. Proč nevycucneš někoho, kdo ti poslouží mnohem líp?" Soudce se zastavil, znejistěl, vypadalo to, že její nabídku zvažuje. Po chvíli váhání si řekl, že Angelus nemá nejmenší šanci zjistit, kdo zemřel první a že bude lepší dostat nejdřív tu divnou bojovnici a toho spáče až pak. Znovu se otočil a začal se šourat zpátky k Buffy.

            "Skvělej nápad," mumlala si a chystala se odrazit jeho útok. Jakmile byl Soudce dost blízko, použila řetězy, aby se vyšvihla nahoru, rozhoupala se a oběma nohama ho vší silou kopla do hrudi. Soudce se zapotácel, ale brzy našel ztracenou rovnováhu a namířil si to zpátky k ní. Buffy si vzdychla, jediné co mohla dělat bylo, držet se tak dlouho, jak to jenom půjde. Soudce to ale taky může začít nudit a zabije Spika dřív, než dostane ji. O několik kopanců později ji začaly bolet paže. Byla už unavená. S těžkým srdcem si přiznala, že pouze na chvíli odložila nevyhnutelné. Umře. I na Soudci bylo znát, že tuší jak je její porážka blízko. Znovu vyrazila, tentokrát v jeho tváři spatřila záblesk triumfu. Avšak... sotva se k ní přiblížil, zezadu se mu okolo krku omotal řetěz a někdo jím silně trhnul vzad. Soudce zavrávoral, šel do vývrtky se a ztěžka vrazil do blízké zdi. Než si Buffy vůbec stačila uvědomit co se vlastně stalo, Spike už stál před ní, perfektně vzhůru a odemykal jí okovy.

            "Jak..." tázala se ohromeně. "Později..." Chytil ji za ruku a už ji táhnul ke dveřím. Zamčeno. Kouknul na ni. "Na tři..." Přikývla a on začal odpočítávat: "Jedna... dva... tři..." Vší silou vrazili do dveří, ty vypadly z pantů a oni se natáhli na zem, jak dlouzí, tak širocí. Spike se bleskově vyhrabal na nohy, nemeškal a pomohl vstát i Buffy. Bez ohlédnutí se rozběhli pryč.

* * *

            Dveře Buffyina domova se rozletěly a dva blonďáci vpadli dovnitř těsně před tím, než se zhroutili na gauč, Buffy supěla a lapala po dechu. Celou cestu z továrny uháněli jako o život, aby měli jistotu, že je nikdo nepronásleduje. Chvilku jen tak seděli a snažili se zklidnit plíce i mozek. Konečně si Buffy poposedla a otočila se ke Spikovi. "Jak se ti podařilo uvolnit?" Natáhl k ní ruku a otočil ji dlaní vzhůru, ležel na ní malý klíček. "Ťafnul jsem ho Angelusovi, když jsme se rvali. A víš co je sranda? On sám mě naučil, jak někomu nenápadně vybrat kapsy." Buffy se nejdřív rozchechtala, ale potom se zamračila, když si jeho slova přebrala v hlavě. Bojovali. A Spike je zraněný.

            "Pojď nahoru," řekla a soukala se na nohy. "Musím něco provést s tou tvou hlavou. Jseš pěkně pořezanej a potlučenej." Vzhlédl k ní na moment a vstal také. Unaveně se ploužili po schodech. "Sedni si." Ukázala bradou na postel. "Hned jsem zpátky." Klesl na okraj postele a sledoval, jak mizí v koupelně. Byl vděčný, že jsou víceméně v jednom kuse, ale zároveň si dobře uvědomoval, že smrti unikli jen o vlásek.

            Buffy zatím vytáhla ze skříňky v koupelně lékárničku. Něco s ní vážně není v pořádku, přemítala. Právě jí srdce zlomil upír, o kterém si myslela, že ho miluje a ejhle... už pečuje o dalšího. Zachránil ji bez ohledu na to, že nemá duši. Pochybovala, že jí život může přinést něco ještě podivnějšího. S lékárničkou v ruce vkročila zpátky do ložnice a... strnula ve dveřích, neschopná pohybu.

            Spike stál zády k ní... a byl do pasu nahý, černé triko, které měl předtím na sobě, bylo pohozené na pelesti. Zahleděla se na ně a moc si v tu chvíli přála, aby neleželo na posteli, ale aby raději zakrývalo Spika. Oči jí bloudily po mužném těle, nedobrovolně civěla na jeho svaly, byl jako vysoustruhovaný. Nebyl to nepříjemný pohled. Zatřepala hlavou a v duchu si spílala. Zlá Buffy. Spike si uvědomil, že je zpátky a otočil se k ní. První čeho si všimla byly ohavné rány na prsou. Přestaň se mu koukat na hruď. Zlá Buffy, moc zlá. Přinejmenším byly důvodem, proč si svlékl triko. Neměl v úmyslu jí způsobit infarkt. Aby se přiměla přestat na něj čumět, raději zaostřila na jeho tvář. Zaculil se na ni a ona se zatvářila naoko přísně.

            "Sedni si," odsekla v sebeobraně. Poslušně poslechl, ale usmíval se dál. Usedla vedle něj a těžkopádně otevřela lékárničku, vytáhla gázu a desinfekci. Namočila látku a zlehka poklepávala na krvavé stopy na jeho kůži. Najednou jí pevně stisknul zápěstí.

            "Byla to pěkná blbost jít za Angelem domů." Jeho hlas zněl měkce, ale ona v něm dobře rozeznala stopy zlosti. Pokrčila rameny. "Neměla jsem jinou možnost. Sám jsi to řekl." "Jo, ale nenapadlo mě, že tam hned poběžíš aniž bys měla pořádný plán a hlavně... někoho, kdo by ti kryl záda. Podívej jak to dopadlo! K čemu to bylo dobré?" Na hlase mu bylo poznat, jak v něm narůstá zlost.

            "A co ty?" zaječela na něj. "Copak tys měl nějakej blbej plán, když's tam tak vlítnul, abys mne zachránil? Jak myslíš, že by mi bylo, kdyby tě Angel zabil? Další smrt, kterou bych měla na triku." Spike odmítavě zavrtěl hlavou. "Ne, lásko, byla to moje volba. Ať by se mi stalo cokoliv, byla by to jenom moje vina. Jsem poctěn, že tě to tak bere." Odfrkla si. "Bere? Kdo řekl, že mě to vzalo? Já jenom nepotřebuju žádné další výčitky svědomí kvůli tomu, co se semele, proto, že jsem přemožitelka, to je vše." Spike dožraně vstal.

            "Víš co, přemožitelko? Fajn. Nestojím o tvou zatracenou pomoc a ty, do pekla, nestojíš o tu mou." Taky vstala. "Kam jdeš," v hlase jí cinkla prosba. "Někam jinam." Pokusil se chňapnout po tričku, ale Buffy po chytila za rameno. "Ne, to ne. Jestli si myslíš, že mne tady necháš s blbým pocitem, že jsem tě nechala odejít, tak to se zatraceně mýlíš." Spike sjel pohledem na její ruku na svém rameni, ale nepokusil se ji setřást. "Kašlu na to, co si myslíš." Buffy si všimla jeho pohledu a rychle kula železo, dokud bylo žhavé. "Fajn, ať už odtud odejde kdokoliv, ať už se nikdy nevrací."

            O zlomek vteřiny později už se líbali... nikdo nevěděl, kdo začal. Seběhlo se to příliš rychle. Roztáli jeden druhému v náručí a utonuli v sobě. Konečně se od sebe odtrhli. "Um..." začala odvážně Buffy, ale zarazila se, když si uvědomila, že neví co říct. "Mám vypadnout, přemožitelko?" optal se jemně Spike. Zavrtěla hlavou a oba znovu dosedli na postel. Beze slova se vrátila ke svému zdravotnickému snažení a pokračovala v čistění a ošetřování jeho zranění.

            "Co budeme dělat?" troufnul si Spike. "Nevím, jestli jsme schopní je porazit." Spike se sehnul a vtiskl polibek do dlaně, která právě obvazovala jeho rány. "Něco vymyslíme, slibuju." Buffy to moc nepřesvědčilo. Byla realista. "Žádná síla ho nepřemůže. Žádná zbraň." Musela to slyšet tisíckrát. Spike chvíli vypadal zamyšleně a potom se jeho oči rozšířily úžasem poznání.

            "Myslím, že mě něco napadlo." Vyskočil a nasoukal se do trika. "Potřebuju den, abych dal všechno dohromady. Dej mi ho... miláčku, prosím. Hned potom se k tobě vrátím." Buffy vypadala poplašeně. "Spiku, co to... proboha..." Přitáhnul si ji k sobě a něžně políbil, potom ji opatrně odsunul. "Brzy se vrátím." Buffy se mohla jenom dívat jak seskočil z okna a zmizel v temnotě. Jeho slova ji kupodivu utěšila a jeho políbení... ještě mnohem víc.

            Ráno zavolala Gilesovi a všem ostatním, že je v pořádku. Nezmínila se o Spikovi ani o jeho plánu, ale řekla jim, aby se Angelovi vyhýbali a kdyby znovu zaútočil, aby se drželi zpátky a byli co nejopatrnější. Snad všechno touto nocí skončí. Když však nastal soumrak, už nevydržela v klidu a chodila sem a tam, o Spikovi od chvíle, kdy zmizel, nic nevěděla, a začínala se o něj bát. Nicméně, doslova pár minut poté, co slunce zapadlo, jí vletěl do otevřeného okna nějaký vak, děsně se lekla, a hned za ním Spike. Buffy si ho nejdřív vtáhla do náruče a políbila, teprve potom vyjeveně prohlížela, co to přinesl.

            "Co je to?" Spike se zakřenil. "Můj plán. Pojďme, není moc času." Popadl zavazadlo a lezl zase oknem ven, Buffy za ním. "Každé proroctví má nějakou skulinu," vysvětloval jí při chůzi. "Jde jen o to ji najít." "Jakou skulinu?" zeptala se Buffy, to už byli u továrny. Spike položil pytel a otevřel jej. Uvnitř byl kotouč drátu na pojistky a nějaká věc s tlačítky.

            "Myslel jsem si, že bychom Velkému modrému mohli dát ochutnat něco moderních zbraní. Všude uvnitř je spousta trhavin, stačí je využít." Buffy na něj zůstala ohromeně zírat. To by mohlo zabrat. Usmála se na Spika. "Co musíme udělat?" "Je to úplně jednoduché," řekl a vytáhl potřebné vybavení. "Musíme jenom propojit pojistky a... BUM!"

            Při pohledu na Spika, jak couvá k továrně, cívku s drátem navlečenou na předloktí a pomalu odvíjí drát, který nejprve zapojil do odpalovacího zařízení, se Buffy rty zvlnily úsměvem. Až to budou mít za sebou, měla v úmyslu mu dokázat, že si jeho brilantního nápadu opravdu cení.

            Spike spojil drátem pojistky na hlavní skupině výbušnin a kousek ustoupil, aby se mohl pokochat výsledky své práce. Bohužel dostat se do továrny a připravit vše na výbuch trvalo déle, než vydržel Angelus a Dru spát.

            "Hello, Spikey. Copak to tu máme?"

            Buffy se zadívala na hodinky. Spike byl pryč nějak moc dlouho. Dumala, jestli by měla jít zkontrolovat, zda je všechno v pořádku. Najednou ho uviděla, vyklopýtal ze dveří, hned je za sebou přirazil a zapřel se do nich vší silou. Nechápala o co jde, dokud si nevšimla, že se otřásají. Někdo za nimi byl a chtěl se dostat ven. Nejspíš Angel s Drusillou.

            "Buffy!" řval Spike. "Stlač vypínač!" Sklopila oči na mechanismus na zemi před sebou a potom se znovu podívala na Spika. Jestli to udělá, vyletí do vzduchu stejně jako všechno ostatní. Spike si všiml, že váhá.

            "DOPRDELE, TAK DĚLEJ! ODPAL TO!" Sklonila se a zvedla malou stříbrnou krabičku. "Nenuť mne tam jít a nakopat ti zadek!" zaječel na ni zoufale. Oči se jí zalily slzami, zavřela je a... stiskla...

            Tlaková vlna, kterou výbuch vyvolal, ji srazila k zemi a ona se neobtěžovala vstát. Místo toho se před přívalem ostré bolesti schoulila do klubíčka a bezútěšně se rozplakala. Spike už není. Proboha... za co ji osud tak trestá, že musí během pár dní ztratit hned dvě lásky.

            Po nějaké době, která jí připadala jako věčnost, otevřela oči a unaveně se posadila. Tam, kde ještě před chvílí stála továrna, bylo nyní jen hořící rumiště. Z dálky k ní doléhal pronikavý zvuk sirén blížících se hasičských vozů. Věděla, že by měla zmizet dřív, než se objeví. "Sbohem, Spiku," vzlykla. "A děkuju." "Obrátila se k odchodu, ale něco upoutalo její zrak. Nějaký pohyb. Zamrkala, aby setřásla slzy a snažila se zaostřit zamžený zrak. Ale to přece není...

            "Spiku," nevěřícně zašeptala. S očima dokořán sledovala, jak se k ní pomalounku blíží, zle kulhal. Šaty měl ohořelé a potrhané, od hlavy k patě byl pokrytý směsí prachu, sazí a krve. Vlasy rozježené, ale... byl živý. Rozběhla se k němu a zachytila ho ve chvíli, kdy zavrávoral a skoro upadl. Opatrně ho uložila na zem, svezla se k němu a zasypala jeho tvář polibky jemnými jako dotek motýlích křídel. Slabě se usmíval, když viděl, jak je kvůli němu utrápená a jak ho nadšeně obskakuje.

"Na to, aby ses mne zbavila, je zapotřebí víc, než jen pár prskavek, lásko."

Šťastně se zasmála se a uhlazovala mu vlasy.

"Miluju tě."

Přitáhnul si ji a vpil se do jejích rtů.

"'Bout bloody time."

KONEC