Vše je pod kontrolou

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Catnip.me.uk

epizoda BtVS VI/10 Wrecked dopadne trošku jinak

            Skoro jsem zabila Dawn. Jinak to říci nelze.

            Willow se ještě nikdy necítila tak mizerně. Během několika minut se zřítila z úžasných nadpozemských výšin do těch nejhorších hlubin pekelných, jaké si kdy dokázala představit. Ještě ji pálila tvář, na niž ji pleskla Dawn, ale to nebylo nic ve srovnání s bolestí, kterou cítila ve svém srdci. Po lících jí tekly slzy, mísily se s krví a špínou z havarovaného auta a ona padla na kolena, nohy už ji odmítaly nést dál. Zvedal se jí žaludek, jako by hluboko v něm měla kámen. Jako by jí něco svíralo vnitřnosti, ale současně ucpávalo krk, takže se nemohla ani vyzvracet.

            "Je mi to líto," vzlykala. "Je mi to moc líto." Věděla, že to nestačí, aby se všechno dalo znovu do pořádku, ale byl to přinejmenším začátek. Zvedla hlavu a uviděla Buffy, Dawn a Spika, jak tam prostě stojí, a dívají se na ni, jako by byla něco ještě odpornějšího, než kočičí hovínko. "Je mi to líto," zopakovala s nadějí, že z nich tak vyrazí aspoň nějakou reakci.

            "Vstaň a jdi domů." Byl to hlas Buffy, ale Willow ještě nikdy neslyšela, aby zněl tak mrazivě. Skoro jako by slyšela vztek bublající v jejím nitru. "Buffy, prosím," škemrala. "Omlouvám se, prosím." Ale její kamarádka se už od ní odvrátila. "Jdi domů, Will. Promluvíme si, až zavezeme Dawn do nemocnice." Když se Willow posléze podařilo postavit na dosud nejisté nohy, uviděla, že všichni už odešli. Zase byla sama, jako když ji opustila Tara. Vzlykla, ze všech sil se snažila nedívat na havarované auto, a pomalu se ubírala k domovu.

* * *

            Willow si nebyla jistá, jak dlouho už je doma. Po návratu si dala sprchu, zoufale se snažila smýt ze sebe stopy toho, co udělala. Kůži teď měla zarudlou a podrážděnou, vydrhla se, jak jen to šlo, ale nic ji nedokázalo zbavit toho pocitu špíny. Skoro hodinu strávila tím, že se dívala na svůj odraz v zrcadle, zoufale hledajíc dívku, kterou bývala. Ale stále se z něj na ni dívala jen tvář pobledlého pseudo-narkomana, který téměř zabil nevinnou holčičku. Nevěděla, kam odešla Willow, o které si myslela, že ji zná. Nakonec sešla dolů a schoulila se na gauči, očekávajíc návrat Buffy. Nebylo pochyb, že ji čeká konfrontace a nejlíp bude odbýt si to hned teď, aby se s tím vším mohly pokusit vyrovnat a jít dál. Sotva uslyšela otevírání předních dveří, posadila se a sledovala, jak vchází Dawn. Zamířila rovnou nahoru, aniž jí věnovala jediný pohled. Ruku měla na pásce a Willow pocítila další bodnutí viny. Buffy šla hned za sestrou, kousek za ní Spike. Zamračila se, co ten tady dělá?

            "Je Dawn ok?" zeptala se Buffy, aby dala najevo, že tam je. Buffy se obrátila tváří k ní, ale ještě střelila očima po Spikovi. "Půjdu nahoru a zjistím, jestli je prcek v pohodě," řekl a už rychle mizel nahoře. Buffy a Willow nechal o samotě. "Má zlomenou ruku," konstatovala Buffy, po hněvu, kterým měla správně celá planout, ani stopa, ale v jejím hlase byl takový chlad, že se Willow otřásla. "Je mi to líto," řekla ještě jednou. "Neměla jsem tušení, že se něco takového stane. Já jen-"

            "Will, chci, aby ses odstěhovala," skočila jí do řeči Buffy. Tón jejího hlasu naznačoval, že k diskuzi už žádný prostor nezbyl. Willow nemohla uvěřit vlastním uším. Její nejlepší přítelkyně ji vyhazuje.

            "Buffy, prosím, to ne. Chápu, že jsi na mne naštvaná a máš na to plné právo. Ale nic podobného už se opakovat nebude. Slibuji. Prosím, nevyháněj mne. Mě je to vážně moc líto." Výraz Buffy se nezměnil. "Promiň Will, ale už jsem se rozhodla. Nemůžu riskovat, že se něco takového stane znovu."

            "Byla to jen hloupá chyba." To už Willow skoro žebrala. "Ale poučila jsem se. Končím s magií. Hned teď. Nic jako tohle se už nestane. Nikdy. Prosím, odpusť mi. Potřebuji pomoc." Buffy zavrtěla hlavou.

            "Snažila jsem se, Willow. Věř mi, že ano. Odpustila jsem ti kouzlo, které mne vyhnalo z ráje, protože sis myslela, že mi pomáháš. Odpustila jsem ti kouzlo, které mne okradlo o paměť, dokonce i přesto, že když se mi vrátila, bylo to pro mne jako prožít všechnu tu bolest ještě jednou. Ale dnes v noci jsi skoro zabila mou sestřičku. Je mi líto, ale tohle už ti neodpustím. Jestli potřebuješ pomoc, udělám, co bude v mých silách, ale nemůžu tě nechat v tomto domě, kde můžeš zase ublížit Dawn nebo mě." Oči Willow i přes slzy hněvivě žhnuly. Buffy se chovala, jako by nikdo jiný nikdy nic nepokazil nebo neudělal chybu.

            "Buffy, nemyslíš, že trochu přeháníš? Tím chci říci, jo, posrala jsem to, ale nikdy jsem neviděla, že bys někoho jiného, kdo udělal nějakou pitomost, potrestala. Neudělala's nic, když Dawn utekla a nechala se skoro zabít upírkou. Vlastně se spíš zdálo, že je ti to jedno."

            Tu noc Willow už podruhé ucítila, jak jí na tvář dopadla něčí dlaň. "Vypadni," zasyčela Buffy. "Jak si vůbec dovoluješ takhle o Dawn mluvit. Po tom všem, cos jí udělala? Vypadni a drž se od nás dál." Willow cítila, že jí magie začíná jiskřivě pulzovat mezi prsty. Bylo by tak snadné Buffy očarovat. Hned teď. Přinutit ji, aby na všechno zapomněla nebo líp. Přinutit ji, aby jí prostě odpustila a dovolila zůstat.

            "Slyšela's lejdy, Zrzko," řekl hlas za ní. "Nejlíp udělat, jak říká." "Nepleť se do toho, Spiku," odpověděla, aniž se k němu obrátila. "Nic ti do toho není." Svým slovům navzdory však přemohla nutkání Buffy očarovat. Kdyby tady byly jen ony dvě, fajn, ale pochybovala, že zvládne současně Spika i Buffy. I když jí Spike nemůže ublížit. "Ne?" odfrknul Spike a popošel, aby se postavil vedle Buffy. "Well, něco mi do toho je, abys věděla. Záleží mi na ženách v tomto domě. Starám se o ně a udělám cokoli, aby byly v bezpečí." Willow se na něj zle ušklíbla.

            "Moc dobrou práci jsi ale neodvedl, tehdy, když jsme čelili Glory, že ne? Už tě někdy napadlo, o kolik bychom my všichni byli šťastnější, kdybys tehdy svou práci udělal pořádně a udržel Dawn v bezpečí?" Spike sklopil zrak. Věděl, že nemůže říci nic, co by její slova změnila v lež. Jenže Buffy se zdála slovy Willow řádně zděšená.

            "Tak to by stačilo. Nemůžu uvěřit, že se pokoušíš shodit všechno na Spika. Nic nevíš. On jediný mne drží při zdravém rozumu od chvíle, kdy jsi mne ty vrátila. Kdyby nebylo jeho, tak jsem to vzdala už dávno. Teď vypadni." Willow viděla, že se dál nedostane, aniž se s oběma pustí do boje. Otočila se a šla ke dveřím.

            "Děláš chybu, že sis vybrala jeho místo mne," řekla chladně a s těmi slovy vyšla ze dveří. A pěkně jimi za sebou třískla.

            Když Buffy zaslechla kročeje Willow vzdalovat se po cestičce, obrátila se na Spika. Pořád ještě koukal do země. Buffy mu tak moc chtěla povědět, že je to v pořádku. Že se Willow mýlí, ale slova jaksi nepřicházela. Ve svém srdci dobře věděla, že to, co řekla Willow, je pravda. Že od chvíle, kdy se vrátila, ji Spike zachránil ne jednou, ale už mockrát a to různými způsoby. Ale s tím se přihlásilo o slovo i vědomí, že v noci na dnes se vše změnilo. Není člověk. Má vůbec cenu ji zachraňovat? Hned potom si všimla, že se její ruka pokradmu sune vpřed. Chybělo už jen pár palců a položila by se na Spikovu paži. Rychle ji odtáhla a nechala volně viset podél těla.

            "Je Dawn ok?" zeptala se nakonec. Nic lepšího nevymyslela. Spike kývnul. "Dal jsem jí jednu z těch pilulek, co jsme dostali od doktora. Zhasla jak svíčka. Pravděpodobně bude spát až do rána." Buffy se usmála. Byla mu vděčná, že jí byl tak k ruce. "Raději půjdu," řekl Spike a tím přerušil tok jejích myšlenek. "Dej mi vědět, pokud budeš něco potřebovat. Víš, kde bydlím." To byl jeho nepříliš jemnocitný způsob, jak jí dát najevo, že už si za ní podrážky neprošoupe. Pokud bude něco chtít, musí za ním sama přijít. Kývla, tím mu dala na vědomí, že pochopila.

            "Děkuju, žes mi dnes v noci se vším pomohl." Aspoň tohle si zasloužil. Spike se jí lehce uklonil, otočil se a zmizel v temnotě. Ani neřekl sbohem. Buffy si povzdechla a rozhodla se, že to pro dnešek zabalí. Byl to dlouhý den, přesto si nebyla jistá, že dokáže usnout.

* * *

            "Nemůžu uvěřit, že mne vyhodila," brblala si pro sebe Willow a ploužila se parkem. "A taky nemůžu uvěřit, že se postavila na Spikovu stranu. Proti mě. Myslela jsem, že jsem její nejlepší kamarádka. Co je on? Očipovaný upír, úplně k ničemu. To není fér. Všichni můžou dělat chyby, jenom já ne. Né, stará dobrá Willow musí být pořád rozumná a když nejsem, potrestají mne.

            "POMÓC!!!" Mužský křik se zaříznul do nočního ticha i Willowina stýskání. Přicházel znedaleka. Willow se rozběhla. Na druhé straně parku uviděla muže ležícího na zemi. A na něm upíra, který právě natáčel hlavu na stranu a chystal se z něj napít. Willow zaměřila svou energii a ukázala na upíra. "Ignis incende." Jakmile začal doutnat, pelášila k nim, popadla toho kluka pod pažemi a odtáhla dřív, než upír vzplanul a rozpadnul se na prach.

            "Wow," vydechl mladík, když se zvedl a oprášil. "To bylo úžasné. Jak jsi to udělala?" Willow se potěšeně zasmála. Konečně někdo ocenil dobro, které dokáže. "To nic nebylo. Jsi o.k.?" Přikývl. "Yeah. Měl jsem kliku, žes šla okolo. Ještě minutu a už jsem si zamával na neshledanou. Sbohem, Warrene." Sotva mu ta slova vyletěla z pusy, uvědomil si, jakou botu udělal. Kdyby Willow poznal hned, jak ji uviděl, nevyžvanil by své jméno. Určitě se teď rozběhne za přemožitelkou a všechno jí vykecá… moment, co vlastně? Jak by mohla vědět, že jde proti Buffy. Trošku se zklidnil.

            "Warren? Tebe já přece znám!" vykřikla Willow. "Ty seš ten koumák, který postavil obě robo-holky. Vážně impozantní výkon. Ta jemná mechanika, kus dobré počítačové hokny." Zamračil se. Tohle nebyla reakce, kterou čekal. "Vážně?" "Jo," potvrdila Willow. Očka jí jiskřila vzrušením. "Dobře jsem si prohlédla obvody, které jsi do Buffy robota vestavěl. Byly úžasné. Nikdy v životě jsem nic podobného neviděla. A to dělám s počítači odjakživa. Kde ses něco takového naučil?"

            Warren se začervenal. Ještě nikdy se nesetkal s nikým, kdo by byl zažraný do počítačů stejně, jako on sám. A už vůbec ne holka tak krásná, jako Willow. "Vlastně ani sám nevím. Něco jsem našel v knížkách, něco na internetu. Zbytek prostě byly moje vlastní pokusy. Znáš to. Pokus-omyl." Willow se rozesmála. "Budeme si někdy muset vyměnit zkušenosti." Warren ji už už chtěl pozvat k sobě domů. Bylo vážně ohromné, jak dobře se s ní cítil. Byla úplně jiná, než ostatní holky, vedle kterých si připadal jako nemotora a blbec. Ale zrovna, když jí to chtěl navrhnout, si vzpomněl, že mluví s nej-kámoškou přemožitelky a že Jonathan a Andrew u něj doma právě dokončují plány další fáze jejich boje s Buffy. "Jo," řekl tiše. "Někdy. Podívej, měl bych raději jít a o tebe si už Buffy určitě dělá starosti." Willow si odfrkla.

            "Ani omylem. Už mne u sebe nechce. Vykopla mne, protože si myslí, že má kouzla jsou nebezpečná." Warren jen obtížně maskoval svůj zájem a radost.

            "Fakt?" Cítila, jak v ní znovu narůstá vztek, když se vzpomněla na jejich argumenty. "Ani mi nedala druhou šanci. Nemůžu uvěřit, že je tak pokrytecká. Jako by ona sama nikdy dřív žádnou chybu neudělala. Well, jestli si myslí, že se připlazím zpátky po kolenou a budu žebrat o odpuštění, tak se holka parádně plete. My dvě jsme skončily." Když se Willow odmlčela, Warren se rozhodl chopit příležitosti. Willow je s Buffy jasně nešťastná a někdo s jejími magickými schopnostmi a počítačovými znalostmi by se jim hodil. Plus - líbí se mu.

            "Hele, nechtěla bys zajít ke mně? Mám pár věciček, které bych ti mohl ukázat. Určitě tě budou zajímat." Willow kývla. Nic lepšího na práci neměla. "Ok."

* * *

            "Nakopu ti zadek," zaječel na Jonathana Andrew. "Jo?" optal se Jonathan, hlas klidný, oči nehybné a soustředěné. "Well, tvá škoda, žes neviděl přicházet tohle." Jonathan rychle pomačkal sérii tlačítek na ovladači PlayStationu a Andrew už mohl jen s hrůzou přihlížet, jak se jeho virtuálním bojovníkům dostává řady brutálních ran a kopanců, čehož výsledkem bylo, že prohrál. "Vyhrál jsem... zase," konstatoval Jonathan samolibě, pohodlně se opřel do svého křesla a složil ruce za hlavou ve stylu zlosynů z Bondovek. Andrew zničeně hleděl na obrazovku, která stále dokola, a z různých úhlů, předváděla jeho porážku. Oba dva se však okamžitě napřímili, když se otevřely dveře a vstoupil Warren. Skoro jim vypadly oči z důlků. Uviděli totiž, že není sám.

            "Pánové, koukejte, koho jsem přivedl." Warren se usmíval a gestem zval Willow dál. "Willow, Jonathana znáš, správně? A tohle je Andrew." Oba hoši zvedli ruce, malinko zamávali, neschopní odtrhnout oči od dívky, která právě vešla do jejich doupěte. Nejenže to je kamarádka přemožitelky, ale taky už měli tu čest na vlastní oči vidět, co dokáže s magií. Pravděpodobně udělají nejlíp, když neprovedou nic, čím by ji naštvali. Willow jim věnovala malý, ale obezřetný úsměv. Nečekala, že tady bude ještě někdo jiný. Nakonec Jonathan vstal.

            "Uh... Warrene? Můžeme si s tebou na moment promluvit?" Naštvaně se na něj podíval. "Nemůže to počkat? Máme návštěvu." Jonathan rozhodně zavrtěl hlavou a tak se Warren s povzdechem otočil zpátky na Willow. "Můžeš nás na chvilku omluvit? Posaď se, tohle dlouho nepotrvá." Sotva se ujistil, že Willow má veškeré pohodlí, popadl Andrewa a Jonathana pod paží a táhnul je dozadu, do hloubi doupěte. "Co to děláš?" zasyčel Jonathan, nervózně střílejíc očima po Willow. "Tohle je nejlepší kámoška Buffy. Máš vůbec ponětí, co s námi, nebo z nás, udělá, až zjistí, co jsme provedli?" Warren zavrtěl hlavou. Nevypadal dokonce ani trochu polekaně tím, co slyšel. "Uvolni se, vím, co dělám. Buffy a Willow už spolu nekamarádí a nám se někdo jako ona, na naší straně, může hodit. "Jo," ušklíbnul se Jonathan. "Protože to tak skvěle fungovalo, když ses snažil dostat na naši stranu Spika." "Nech toho," otřásl se Andrew. "Ještě pořád se snažím zapomenout, co se chystal udělat našemu Fettovi." To už se Warren vracel do hlavní místnosti. "Prostě mi věřte, ok? Vím, co dělám."

            "Promiň nám to," omlouval se Willow. "Něco jsme museli dořešit. Chceš tu provést?" Willow vstala a kývla. "Jasně." Warren se zasmál. Zatím to šlo perfektně. Jenom doufal, že se mu do toho Jonathan a Andrew nebudou plést. Warren Willow všechno ukazoval a ona nad tím, co měl, žasla. Nejenže tady byla spousta počítačů a jiných zařízení, ale i hromada magických rekvizit. Cítila se jako v ráji, dvě věci, které milovala úplně nejvíc, technologie a magie, na jednom místě. Exkurze se chýlila ke konci a oni se zastavili před nějakým velkým předmětem na jednom ze stolů, přikrytém bílou látkou. "To je můj nejnovější vynález," řekl Warren pyšně. "Můžu ti věřit, že uchováš v tajnosti, když ti ho ukážu?" Willow kývla, její zvědavost už jela na plné obrátky.

            Se všemi dramatickými efekty, které měl v zásobě, Warren sevřel roh prostěradla a škubnul za něj. Pod ním ležela velká, robustní věc, tvarem připomínající zbraň. "Ještě nefunguje, ale až budeme hotoví, tohle děťátko bude schopné cokoli a kohokoli zneviditelnit." Willow měla tolik slušnosti, aby se tvářila alespoň zaujatě, návrh jim musel dát dost práce a ona neměla to srdce jim říct, že zná jednoduché kouzlo, které umí totéž.

            "Co je tohle?" zeptala se, z vedlejšího stolu vzala hromádku papírů. "Nic!" zaječel Warren a vytrhnul jí je. Bez ohledu na to, co všechno už viděla, se mu nezamlouvala myšlenka, že se dozví, že tady byl Spike. Zvlášť proto, že mu upír vyhrožoval, co se stane, když to někomu vykecá. Willow vypadala zmateně, ale nehádala se. "Takže, na co to všechno máte?" Warren se rozhodl, že je to teď nebo nikdy a vypjal hruď.

            "Jsme noví páni zločinu v Sunnydale." Willow pozvedla obočí. "Vy kluci?" Warren přikývnul. "Yeah. Jsme noví nepřátelé Buffy. Už týdny proti ní pracujeme, testujeme ji a ona o tom nemá ani páru."

            "Takže vy se ji pokoušíte zabít?" zeptala se Willow, bylo jí trošku nepříjemně kvůli plánu, který jí byl zrovna nastíněn. Je pravda, že Buffy už není její favoritkou, ale na zabíjení lidí nepřistoupí. "Jen, když budeme muset," vyhrkl Warren, který vycítil její výhrady. "Chceme v tomto městě mít jen trochu moci. Je nám zle z lidí všude okolo, kteří nás přehlíží a zachází s námi jako s póvlem. Chceme jen ždibec respektu." Willow přikývla, dobře chápala, jak se cítí. Než objevila svou kouzelnou moc, byla na tom jako oni. Směšná osůbka, kterou všichni buď ignorují, nebo se po ní vozí. "Někdo jako jsi ty, na naší straně, by se nám hodil," mazal jí med okolo pusy Warren. "To zajistí, že nikdo nepřijde k úhoně." Willow k němu s úsměvem vzhlédla.

            "Jdu do toho." Dřív, než Warren stačil zareagovat, vyškubla mu z ruky ony tak pečlivě skrývané dokumenty a začala je studovat. "Willow! Prosím, nečti to!" zavřískal Warren, strach v jeho hlase nebyl k přeslechnutí. "Všechny nás zabije." Její oči se toulaly čísly a statistikami a posléze Willow došlo, že se dívá na opis výstupu z nějakého elektronického zařízení.

            "Jsem mrtvý," mumlal si Warren a rázoval sem a tam. "Jsem mrtvý muž." Oči Willow se rozšířily, uvědomila si, co vidí. "To je ze... Spikova chipu?" Warrenova hlava vystřelila vzhůru a on přestal chodit. "Ty víš, co to je? Víš, co to umí?" Willow se zasmála. "Jo a věř mi, když povídám, že od Spika ti nehrozí, že by tě zabil. Nech mne hádat, vrazil sem, choval se jako big bad, kterým už není, a chtěl po tobě, abys mu chip vyndal." Warren jen zmateně zíral. "Big bad, kterým už není? O čem to mluvíš? A ne, nechtěl chip vyndat, jen se ujistit, že funguje správně." Willow Warrenovi rychle poskytla stručný výtah z historie Spikova chipu, včetně jeho funkce. "Čemu ale nerozumím… proč si myslel, že je s ním něco v nepořádku. Ledaže... ledaže se mu podařilo někomu ublížit, aniž to spustilo." Warren se na moment zamyslel. "Říkal něco o tom, že se změnila pravidla a pak zmizel. Neptal jsem se ho, o čem to mluví. Já nevěděl, že mne nemůže zranit." Frustrovaně praštil do stolu a zasténal: "Nemůžu uvěřit, že si se mnou takhle zahrával. A ne jednou. To si myslí, že jsem hlupák? Za tohle chování mi zaplatí. Nakráčel sem, jako by mu to tady patřilo, a vyhrožoval nám." Willow mu položila dlaň na rámě. Tohle je dobré. Teď mají společného nepřítele a není to Buffy. Spikovi žádnou laskavost nedluží, je si úplně jistá, že má aspoň díl viny na tom, jak se k ní Buffy zachovala. Warren má pravdu. Měl by za to zaplatit.

            "Máš plán?" zeptala se Willow, když viděla, jak Warren listuje opisem výstupu ze Spikova chipu. Warren zabodl prst do jedné ze stránek. "Spíš mne políbila múza. Tohle je perfektní. Nejen, že se pomstíme Spikovi, ale také se nám Buffy přestane plést do cesty. Teď už ho jenom musíme dostat sem." Willow se nevinně usmála. "To nech na mne."

* * *

            Tiché zaškroukání v žaludku Spikovi napovědělo, že je čas se najíst. Jakmile si dá nějakou krev, mínil zalézt do postele a aspoň den spát. Od noci plné vášně s Buffy se mu podařilo urvat sotva pár hodin a byl utahaný jako kotě. Potřásl hlavou, rozhodl se na Buffy nemyslet, dokud nebude muset. Jestli v tom totiž bude ještě chvíli pokračovat, tak se zblázní. Zaprvé mu pořád ještě dělalo problém uvěřit, že se to vůbec stalo. Když lezl po žebříčku do horního podlaží své hrobky, usmál se. Uslyšel totiž otevírání dveří. Zdálo se, že přijít za ním Buffy zabralo méně času, než myslel.

            "Ahoj, mazlíčku. Co bys ráda?" Přešel k lednici, uculil se a vytáhl sáček s krví.

            "Chci vědět, jak dlouho už můžeš zranit Buffy," ozval se za ním hlas. Ne ten, který čekal. "Zrzko? Jak's to... O čem to mluvíš?" "Vím, že můžeš ublížit Buffy," oznámila chladně, kráčejíc k němu pomalu, ale jistě, fixujíc ho očima. "Předpokládám, žes jí řekl, že je to moje vina. Že ji kouzlo, které jsem udělala, vrátilo špatně. Proto mi všechno klade za vinu a proto mne vyhodila." "Myslím, že zjistíš, že tě vyhodila proto, že se pleteš do věcí, které jsou větší, než ty a skoro jsi zabila její sestřičku."

            "Drž hubu!" odsekla. "Nelži mi, Spiku. Vím, žes ji proti mě poštval. Proč by si jinak vybrala bezduchou příšeru místo mě? Možná nevidí, co doopravdy jsi. Možná musí prohlédnout, uvidět tě ve správném světle, ve vlastním zájmu." Než se jí Spike stihl zeptat, o čem to do pekla žvaní, oči Willow černě zazářily a ona k němu vztáhla dlaně. "Intervigilum!" Aniž měl čas zareagovat, klesl v bezvědomí na zem. Willow ohrnula nosík. Všimla si totiž, že pytlík krve při pádu prasknul a po podlaze se šíří tmavá skvrna. Naštěstí nešplíchla na Spika. Nezamlouvala se jí představa, že by měla šaty od krve.

            "To bylo skvělý!" vykřikl Warren, když se k ní on, Jonathan a Andrew, přidali v hrobce. "Cos mu udělala?" Willow pokrčila rameny. "Jen kouzlo spánku. Nic zvláštního. Dostaňme ho do dodávky, než nás někdo uvidí." Warren a Andrew rychle svázali spícího upíra a odnesli ho do auta, které parkovalo před hrobkou. Brzy už byli zpátky ve Warrenově zapadáku, se Spikem uloženým na stole.

            "Nechte to na nás," vyštěkl Warren. "Já a Willow se musíme dokonale soustředit, jestli máme tuhle prácičku zvládnout a Spikův mozek neuškvařit. Vy, kluci, jděte domů. Na výsledek se podíváte zítra." Andrew a Jonathan neochotně zamířili ke dveřím. Vážně moc chtěli zůstat a sledovat, co budou Willow a Warren dělat. Na druhou stranu ale nechtěli být zodpovědní za Spikův odchod ze světa. Sotva si byl Warren jistý, že jsou sami, obrátil se na Willow a zakřenil se.

            "Jdeme na to." Willow zapnula Warrenův laptop, zatímco on připojoval ke Spikově hlavě spoustu drátů. "Vyřadit chip bude snadné," povídal během práce, "ale nejsem si jistý, jak ho budeme moct ovládat, aniž bychom byli pořád blízko Spika." "Existuje nějaký způsob, jako ho můžeme aktivovat hlasem?" optala se Willow, zatímco datlovala do počítače sled čísel.

            'Protože já můžu udělat tohle.'

            Warren zavřeštěl, když uslyšel hlas Willow uvnitř své hlavy. "Co to do pekla bylo?" "Jen trocha elementární telepatie. Zjistila jsem, že ji můžeme použít k ovládání chipu. Nemusím na Spika ani vidět, aby to fungovalo." Warren se zasmál. Ohromovala ho vším, co dělala. Oba pak celou noc pilně pracovali. Zkoušeli zadávat do počítače různé sekvence příkazů ve strojovém kódu, aby dešifrovali způsob, jak vyřadit a posléze dostat pod kontrolu ovládací prvky chipu. Kouzlo, kterým Willow Spika očarovala, bylo mimořádně účinné a on se ani jednou nevzbudil. Nakonec ještě ovládací prvky přeprogramovali na hlas Willow a byli připraveni na první test.

            'Spiku, chci, abys otevřel oči.'

            Zasmála se, když udělal, co mu bylo přikázáno. Zdálo se, že to funguje báječně.

            'Vstaň a jdi k Warrenovi.'

            Warren fascinovaně sledoval, jak Spike poslouchá rozkazy, které on sám slyšet nemohl, ale věděl, že ve Spikově hlavě zní jasně a srozumitelně. Otřásl se, když se upír znenadání postavil přímo před něj, prázdné oči hleděly skrz, kamsi do daleka.

            'Chci, abys dal Warrenovi facku, ale nechci, abys pocítil bolest.'

            Warrenova hlava se při nárazu Spikovy dlaně, která ho uhodila do tváře, otočila o pěkných pár stupňů. Zabolelo to, ale mnohem pozoruhodnější byl fakt, že Spike naopak vypadal, jako by vůbec žádnou bolest necítil. "Dokázali jsme to!" zajásala Willow, ale byla umlčena. Warren rázně přešel místnost, přitáhl si ji do náruče a políbil. "Dokázali jsme to," zasmál se. Willow, úplně ochromená, na něj chvíli v šoku zírala. Bylo to zcela jistě nečekané, ale ne nepříjemné.

            "Byli jsme vzhůru celou noc," vrněl Warren, hladící ji po vlasech. "Jestli nemáš kam jít, mohla bys zůstat tady. Se mnou." Tucty emocí zaplavily tvář Willow, zatímco se snažila vyrovnat s tím, co právě uslyšela. Ještě pořád ji bolel rozchod s Tarou, ale na druhou stranu tady byl kluk, který ji bere takovou, jaká opravdu je. Nemračí se na ni, že používá příliš mnoho kouzel a k počítačům chová stejnou lásku, jako ona. Nebylo daleko od pravdy říci, že jsou pro sebe jako stvoření.

            "Ok," zašeptala s úsměvem, vkládajíc ruku do jeho dlaně. Warren vypadal, jako by mu mělo srdce štěstím puknout a něžně jí ruku stisknul. "Co uděláme s ním?" zeptal se ještě a kouknul přes rameno na Spika, který stále klidně stál ve stejné pozici, slepě hledíc vpřed.

            'Spiku, lehni si na stůl a spi.'

            "Hotovo," zasmála se. "Teď následujme jeho příkladu." Nepouštějíc její ruku, Warren zavedl Willow do ložnice, kde, jak si byl zcela jist, spaní nepřijde na řadu jako první.

* * *

            Buffy nespala dobře. Ve snech ji trápily věci, na které se snažila nemyslet, když byla vzhůru. Přišla příliš pozdě, aby zachránila Dawn, našla jen rozbité auto a vedle něj zmrzačené tělo své sestry. Pak se viděla se Spikem, říká jí, že se vrátila špatně a ona použila své rty a tělo, aby ho umlčela. Nejhorší ovšem bylo, když se podívala do zrcadla a uviděla tvář démona, která z něj na ni hleděla. Povzdechla si. Takhle to nemůže dál pokračovat, nevědět co je, ode všech se distancovat. Ode všech kromě Spika. Pořád přemýšlela, proč se poté, co se vrátila, dokáže bavit jedině s ním. Nejdřív myslela, že je to proto, že jí rozumí. Sám smrt na vlastní kůži zažil a byl jediný, kdo jí dovolil být sama sebou. Ale nyní bylo vše jiné. Možná ji k němu táhlo to, co v ní není lidské, protože ani on není člověk. Proto spolu dělali všechny ty věci. Hlavně si přála mít v tom jasno. Vše bylo tak matoucí.

            A teď je Willow pryč. Nelitovala toho, co udělala. Dawn pro ni znamená víc, než všechno na světě a ona udělá vše, co bude muset, aby ji udržela v bezpečí právě tak, jako to dělala vždy. Malý kousek jejího já byl rád, že je Willow z domu. Pokaždé, když se na ni podívala, si totiž připomněla, že ji její nejlepší kamarádka vyhnala z ráje. Dobře věděla, že se jí Willow jen snažila pomoci, byla upřímně přesvědčená, že ji zachraňuje z pekla. Ale hluboko uvnitř nebylo tak snadné odpustit a zapomenout.

            "Buffy?" ozval se tlumený hlásek zpoza dveří, vytrhujíc ji tak z chmurných myšlenek. "Jsi vzhůru?" Dawn. Vstala z postele, oblékla si župan a otevřela dveře. Za nimi stála její sestra, pořád v šatech, které na sobě měla od včerejší noci, zlomenou ruku na pásce. "Jak ti je?" zeptala se Buffy znepokojeně. Sádra jí připomněla, jak málo chybělo, aby minulou noc Dawn ztratila. Dawn pokrčila rameny. "Ještě to trochu bolí. Je docela těžké se oblíct jen jednou rukou. Hodila by se mi pomoc." Buffy kývla.

            "Běž a nachystej si, co na sebe. Hned tam budu." Jak se Dawn obrátila k odchodu, Buffy ji popadla za nezraněnou ruku a přitáhla do náruče. "Je mi tolik líto, že se to stalo, Dawnie. Mám tě ráda a nedovolím, aby se něco takového opakovalo." Cítila Dawninu neofačovanou ruku vklouznout okolo svého pasu, přidržela ji u sebe. "Já se tak bála." Když ucítila, jak jí sestřiny teplé slzy pálí na kůži, dotklo se to jedné její části, na kterou nikdy dřív nic nedosáhlo. Dokonce ani během noci vášně se Spikem. Byla to láska v nejčistší podobě. Umřela, aby svoji sestru zachránila a jak ji teď tak držela, zatímco ona plakala, věděla, že by to klidně udělala znovu, a ne jen proto, aby se vrátila do nebe. Udělala by cokoliv, aby Dawn ochránila, vytrpěla cokoliv.

            Myslí jí probleskl jeden obraz. Spike sedící na rakvi ve své hrobce, tvář opuchlou a zkrvavenou. Přestál mučení bohyně, aby ji a Dawn udržel v bezpečí. Vytrpěl tolik bolesti a přece je nezradil. Vtom jí to došlo. On ji opravdu miluje. Tolikrát jí to povídal a ona jeho slova hodila za hlavu jako něco bláznivého nebo nemožného. Ale právě v tuto chvíli si uvědomila, že to, co on cítí k ní, je přesně totéž, co ona cítí k Dawn. Láska. Jenže myšlenky na Spika teď budou muset počkat. Může si s ním promluvit později. Momentálně se musí postarat o sestru. Jako se starat měla a má. "Pojďme," hlesla, utírajíc slzy z Dawniných tváří. "Oblečeme tě."

            Dawn se konečně zasmála. Poprvé, jestli ji paměť neklame, se Buffy chová stejně, jako než umřela. Když se dnes ráno probudila, byla celá žhavá obvinit z toho, co se minulou noc událo, Buffy. Kdyby věnovala víc pozornosti ostatním, místo, aby byla zahleděná jen sama do sebe, viděla by, co se s Willow děje. Ale když se teď na sestru dívala, jak je rozrušená, Dawn si uvědomila, že na vině je jediná osoba. Willow. Buffy toho má moc, s čím se musí vypořádat. Musí se vyrovnat s tím, že byla vytažena z nebe. To není žádná legrace, zaslouží si trochu zvolnit. Willow žádnou omluvu nemá. Zrovna míjely pokoj Willow, Dawn si s překvapením všimla, že dveře jsou dokořán a v posteli nikdo nespal. Když Buffy nic neříkala, bylo jí jasné, že se muselo něco přihodit.

            "Willow je pryč," oznámila Buffy, čím předešla sestřinu otázku. "Už ti nebude moci ublížit." "Pryč?" zeptala se Dawn, ačkoli už začínala tušit, co se tady asi semlelo, když usnula. "Řekla jsem jí, aby odešla," vysvětlila Buffy. "Nechci ji tady, dokud se nepřenese přes to, čím zrovna prochází, ať je to cokoliv. Pověděla jsem jí, že bych jí poskytla veškerou pomoc, kterou by potřebovala, ale dokud existuje možnost, že se něco takového může opakovat, nemohu ji mít tady." Dawn přikývla. "Nechápu, jak se dostala do takového stavu. Bývala rozumně uvažující bytostí." "Moc, myslím," přemítala Buffy. "Dává jí pocit výjimečnosti, nadřazenosti a absolutní svobody." Potřásla hlavou. "Ale teď je jen na ní, aby se dala do pořádku. Tohle za ni nikdo jiný udělat nemůže. Musí chtít přestat. Všechno, co teď můžeme udělat, je být tady pro ni až a hlavně jestli se rozhodne, že pomoc potřebuje." Dawn váhavě kývla. Nebyla si příliš jistá, že dokáže Willow jen tak jednoduše odpustit, pokud se tady objeví a bude hledat pomoc.

            "Pojď," vyzvala ji Buffy, manévrujíc Dawn ode dveří. "Přijdeš pozdě do školy." Poté, co Dawn pomohla s oblékáním a připravila jí svačinu, Buffy pozorovala, jak jde po cestě ke škole. Skoro cítila, že vklouzává do normálního režimu a vlastně to bylo moc prima. Takže teď musí zavolat ostatním a zpravit je o tom, co se stalo s Willow. Chvíli se dohadovala sama se sebou, jestli se zajít podívat za Spikem, ale pak to zavrhla. Stejně bude pravděpodobně spát. Promluví si s ním večer na hlídce. Má mu toho hodně co povědět.

* * *

            Buffy, Xander, Anya a Tara seděli pospolu okolo stolu v magic shopu, kde jim Buffy vysvětlila, co se stalo. "Já tomu nemůžu uvěřit!" vykřikl nevěřícně Xander. Anya a Tara zůstaly chvíli zticha.

            "Něco bych vám měla říci," ozvala se nakonec tiše Tara. "Viděla jsem, že se věci vymykají kontrole, ale myslela jsem si, že Willow dostane rozum a nechá toho. A když ne, tak jsem prostě odešla. Měla jsem vám tehdy říci, co se stalo." Buffy zavrtěla hlavou.

            "Není to ničí vina. Nepřišla jsem sem nikoho obviňovat. Jen jsem chtěla, abyste byli v obraze, pokud by si za vámi přišla pro pomoc. Spike a Dawn už všechno vědí." Zdálo se, že Xander pořád není schopen strávit, co slyšel. Znal Willow od dětství a teď poslouchal, že byla málem zodpovědná za něčí smrt. Anya ho objala a lehce mu stiskla rameno. Možná nebyla z nejdiskrétnějších, ale poznala, že toho, koho miluje, něco bolí. Buffy vstala.

            "Raději půjdu domů. Dáte mi vědět, pokud se Willow ozve?" Ostatní přikývli a Buffy se usmála. "Uvidíme se později, lidi. Večer půjdu se Spikem na hlídku, takže by někdo z vás mohl pár hodin dávat pozor na Dawn." Tara kývla. "Zůstanu s ní." S děkovným úsměvem Buffy zamířila k domovu. Chtěla sbalit věci Willow pro případ, že by se rozhodla ukázat.

* * *

            Sluníčko už začínalo zapadat, když se Willow a Warren konečně vyhrabali z postele. Den strávili milováním a spaním. Willow tomu pořád nemohla uvěřit. Už to bylo tak dávno, kdy se jí naposledy dotkl muž, ale až teď, když to zažila znovu, si uvědomila, že část jí to postrádala. Oba si omámeně natáhli oblečení, líný úsměv na rtech a konečně se vloudali zpátky do hlavní místnosti.

            "Tady jsou," odfrknul si Andrew, vzhlédnul od Playstationu, kde si on a Jonathan dávali odvetu v Tekken game. Jonathan se mračil, protože sex byl z Willow a Warrena cítit na sto honů, ale neřekl nic. "Tak co, udělali jste to?" vyhrkl Andrew vzrušeně. Willow a Warren se nervózně koukli jeden na druhého. "On myslí, jestli jste napálili Spikův chip," vysvětlil trpělivě Jonathan, když viděl jejich výraz. Tvář Willow se uvolnila do úsměvu.

            "Jasně, že ano. Přáli byste si menší demonstraci?" Andrew vzrušeně kýval a Jonathan trošku přikývnul také. Willow se zadívala na Spika, který ležel na stole ve stejné pozici, v níž ho opustili, oči zavřené. Stejně jako minulou noc mu Willow začala posílat telepatické příkazy.

            'Spiku, otevři oči.'

            Andrew a Jonathan se zájmem sledovali, jak Spike poslechl rozkaz, který nemohli slyšet.

            'Vstaň a jdi za Andrewem a Jonathanem.'

            "JAÚ!" zaječeli oba bolestí, když jim Spike srazil hlavy dohromady, aniž hnul brvou. "Paráda!" vydechl Andrew s téměř posvátnou úctou, když mu došlo, o co jde. "Můžeme ho přinutit udělat cokoliv, co chceme." Warren přikývl. "Ale všechno pěkně po pořádku. Nejdřív musíme vyřešit náš problém s přemožitelkou." Přesunul se ke Spikovi a připnul mu na tričko drobný předmět. "Kamera," vysvětlil, při pohledu na zmatený výraz Willow. "Odteď budeme moci vidět vše, co vidí on." "Kam přenáší signál?" zajímala se Willow fascinovaně, zatímco studovala maličké zařízení. Byla ohromená, že něco tak malého může obsahovat věc tak složitou, jako je kamera. Warrenovi zasvítily oči.

            "Ještě jsem ti neukázal dodávku, že ne? Ok, řekni Spikovi, ať se vrátí do své hrobky, Buffy se tam nakonec určitě objeví." Willow kývla a poslala Spikovi rozkaz. Sotva vyšel ze dveří, Warren ji vzal za ruku a vedl ven, ke své pýše a radosti. "Celou tuhle věc jsem postavil vlastníma rukama," chlubil se, zatímco jí předváděl celou řadu monitorů a přijímačů. Nakonec jeden z nich uvedl do chodu a na obrazovce se objevil obraz hřbitova.

            "Spike?" ujišťovala se Willow a Warren kývnul. Sledovali, jak se v zorném úhlu objevila jeho hrobka. Zatlačil do dveří, otevřel a vstoupil. Když byl uvnitř, zůstal nehybně stát, čekajíc na další rozkaz. "Co teď?" koukla Willow po Warrenovi. Jen se zakřenil. "Well, jak to tak vypadá, musíme zabít trošku času." Jeho dlaň ji začala hladit po paži a jí z toho vstávaly chloupky vzadu na krku. "Už zas?" zasmála se. Warren přikývl. "Nechám tady na stráži Andrewa. Může přijít a upozornit nás, až se objeví Buffy." Willow kývla.

            'Spiku, až přijde Buffy, chci, abys s ní bojoval. Ale nezabíjej ji. Jen jí trošku srovnej fasádu. Až budeš hotov, vrať se k Warrenovi.'

            Jistota je jistota, říkala si v duchu, zatímco spolu s Warrenem mířila zpátky do domu.

* * *

            "Nebudu tam dlouho," slibovala Buffy a navlékala se do saka. "Rychle vymetu hřbitovy, stavím se za Spikem a pak přijdu domů." "Možná bys mohla přivést Spika s sebou," navrhla Dawn dychtivě. "Už jsem se s ním týdny pořádně neviděla." Buffy zatrnulo. Věděla, že její sestra má Spika ráda, že si vypěstovali úzké přátelství, zatímco byla pryč, ale přesto. Při tom všem, co se mezi nimi momentálně odehrává, si nebyla jistá, že mít ho v domě je dobrý nápad. Musí si promluvit a před sestrou... ne, to není zrovna nejlepší místo. Přesto, udělala s Dawn pokrok a nechtěla to pokazit tím, že by jí bránila se s ním vidět. Usmála se.

            "Jistě, zeptám se ho." Koneckonců, vždycky může zalhat a říct, že Spike už něco měl, když bude muset. Její slova ale Dawn zřejmě uspokojila. "Ok, brzy se uvidíme. Dawn, nezlob Taru." Obě holky se na gauči zazubily. "Samozřejmě. Nepokusíme se zapálit barák ani nic podobného." Spíš s úšklebkem, než s úsměvem, se Buffy vydala na hlídku, nechávajíc za sebou chichotavé zvuky.

* * *

            Andrew hleděl nahoru na monitor a znuděně vzdychal. Spike tam pořád stál, sám, nedělal vůbec nic. Takhle si život zločince věru nepředstavoval. Měl být venku a riskovat při nějakém odvážném podniku, ne sedět tady a čučet na nehybného upíra. Warren dokonce ani nedovolil, aby se Jonathan posadil do dodávky s ním a dělal mu společnost. Hlídal doupě pro případ, že by se tady někdo potuloval. Vytáhnul z kapsy svého Gameboye, nahodil Super Mario Brothers a začal hrát. Tohle bylo aspoň napůl zajímavé.

* * *

            Buffy skončila rychlou obchůzku hřbitova a šla ke Spikově hrobce. Skoro si přála, aby něco vyskočilo ze tmy a zaútočilo na ni. Ne, že by Spika nechtěla vidět, věděla, že si musí promluvit. Ale poprvé měla v úmyslu být k němu úplně upřímná, co se jejích citů týká, a to ji děsilo. Vzhlédla, viděla, že už je skoro tam. Spikova krypta byla pořád blíž, zářila v měsíčním světle, jako nějaké strašidelné místo. Jenže pro ni to odnedávna bylo místo, kam mohla utéci sama před sebou, místo, kde nemusí předstírat, místo, kde je milována. Vymanila se z myšlenek a uvědomila si, že stojí před jeho dveřmi. Pravděpodobně ji dávno ucítil, což je svým způsobem dobré, protože to znamená, že nebude překvapen, když vejde. Zhluboka se nadechla a položila dlaň na dveře. Už to nemohla déle protahovat. Se zavřenýma očima zatlačila. Sotva se ocitla uvnitř, otevřela je. Krypta tonula v temnotě, nehořely tady žádné svíčky a televize byla vypnutá.

            "Spiku?" zavolala váhavě. "Jsi ta-" Dříve, než stačila dokončit větu, byla sražena k zemi. Vzhlédla a zachytila záblesk Spikových odbarvených vlasů, když se na ni obkročmo posadil. Moment si naivně myslela, že mu jde o důvěrnosti. Pak na ni shora dolů začaly pršet rány. První ji překvapila, takže ji nebyla schopná odrazit, ucítila, že jí pod úderem prasknul ret a v ústech ochutnala svou krev. Přemožitelka v ní okamžitě převzala velení. Mrskla sebou, podařilo se jí ho ze sebe skopnout. Rychle vyskočila na nohy.

            "Co to do pekla děláš?" vyštěkla, otírajíc si ret. Spike na ni jen beze slova znovu zaútočil. Vyrazil s ní dveře, takže oba skončili rozplácnutí venku na zemi. Buffy byla na nohách první, Spike jen pár vteřin po ní. Jak na ně dopadlo měsíční světlo, poprvé na něj dobře viděla a při pohledu na jeho tvář ji zamrazilo. Nebyly zde žádné emoce či city, ani ve Spikových očích, ani ve tváři. Vypadal úplně prázdně, bez výrazu. Uvědomila si, že něco je vážně moc špatně.

            "Spiku? Co se ti stalo?" Jen zavrčel a chystal se na další útok. Buffy změnila postoj na obranný. Bylo jasné, že Spike není sám sebou a že na ni nehodlá přestat útočit. Bude ho muset nějak zkrotit. Počkala, než na ni vystartuje a pak mu uštědřila mocný kopanec do hrudi. Odletěl vzad, jeho hlava tvrdě narazila na zeď krypty. Navíc se při dopadu udeřil o zem. Už nevstal. Buffy k němu vyrazila a překulila ho na záda. Rána do hlavy na jeho omráčení stačila, ale neměla ponětí, jak dlouho takhle zůstane. Byla si úplně jistá, že když se probere, pokusí se ve svých útocích pokračovat. Pospíchala do hrobky a tam utíkala rovnou ke Spikově truhle se zbraněmi. Otevřela ji, našla pevně vypadající provaz a doufala, že bude stačit, aby Spika udržel. Vrátila se k omráčenému upírovi a rychle mu svázala zápěstí a kotníky dřív, než si ho zvedla na rameno. Možná by jí Tara mohla pomoci vyřešit záhadu, co to s ním do pekla je.

* * *

            Tara a Dawn okamžitě vyskočily ze sedačky, sotva uviděly Buffy vpotácet se do dveří s tělem přes rameno. "Co se stalo?" vyhrkla vystrašeně Dawn, zatímco Tara běžela pomoct Buffy složit Spika na gauč. "Hned vám to vysvětlím." Buffy ho rychle uložila a zkontrolovala provazy, kterými byl spoután. Zdály se utažené dostatečně, byla přesvědčená, že se z nich jen tak snadno nedostane. Když byla hotová, povzdechla si a sesula se do nejbližšího křesla. Nespouštěla ze Spika oči pro případ, že by začal jevit známky života.

            "Vlastně nevím, co se stalo," přiznala konečně Taře a Dawn. "Šla jsem Spika navštívit a on se prostě zčistajasna zbláznil a napadl mne. Musela jsem ho omráčit, jen abych ho donutila přestat." Obě dívky na ni zíraly v němé hrůze, nakonec přejely očima ke Spikovi. "Myslíš, že jeho chip už nefunguje?" zeptala se Dawn slabým hláskem, zněl současně vyděšeně i zklamaně. "Zase je zlý?" Buffy zavrtěla hlavou, ačkoli výraz její tváře Dawn moc neuklidnil.

            "Myslím, že s ním něco není v pořádku. Když mne napadl, jako by to ani nebyl on, ne doopravdy. Nic neříkal, to prostě není Spike. A jeho oči, byly tak prázdné." Tara se obezřetně přesunula ke gauči a dřepla si vedle Spika. Chvíli si ho zamyšleně prohlížela, pak zavřela oči a položila dlaně na jeho čelo.

            "Necítím žádnou magii," hlesla. "Ale cítím mučivou bolest a strach. Ať už Spika přinutilo zaútočit na tebe cokoliv, nemyslím, že to dělal dobrovolně." Odtáhla ruce a polekalo ji, když uviděla, že Spikovy oči jsou otevřené. Vyskočila na nohy, přitom uviděla, že vůbec nevypadá, jako by o ní věděl. Jen nepřítomně civěl dopředu. Dawn jí nakoukla přes rameno a otřásla se, když ho uviděla. "Můžeme něco udělat?" "Mohla bych zkusit jedno kouzlo a uvidíme, jestli se mi podaří zjistit, co je špatně," navrhla Tara. "Ale budu muset jít a opatřit si potřebné ingredience." "Ještě pořád tady máme věci Willow," ozvala se Buffy. Ze všech sil se snažila na Spika nedívat. "Bude to stačit?" Při pomyšlení na Willow se Tařino obočí zamračeně zvlnilo, ale nechala to plavat, raději se soustředila na svůj úkol. Musí Spikovi pomoci. S kývnutím se vydala po schodech nahoru, aby přinesla, co potřebuje.

            Dawn si přisedla ke Spikovi, snažila se ignorovat slzičky, které hrozily, že jí co nevidět začnou téci z oček. Nedokázala snést vidět ho takhle, tak bez života. Byl jako umrlec, živost a jiskra, které z něj vždy vyzařovaly, byly pryč a zbylo po nich jen o málo víc, než prázdná schránka, ležící na jejich gauči. Vztáhla chvějící se ruku a něžně ho hladila po vlasech, doufala, že tím trochu ukonejší jeho nitro, dokonce i když tělo nereaguje. Dumala, jestli v něm zůstal ještě aspoň kousek starého Spika, i když uvězněného a neschopného jim říci, že potřebuje pomoct. Dovedla si představit, jak děsivé to musí být. Nebo je Spike už pryč? Byla z něj vyjmuta jeho esence a poslána někam jinam, zanechávajíc tak po sobě jen jeho prázdné tělo? "Vrať se k nám," vzlykla, už se neudržela a konečně jí začaly téct slzy. "Prosím."

            Sotva Buffy uslyšela její pláč, rychle šla za sestrou. Měla vědět, že to Dawn rozruší, na vlastní oči přece viděla, a od ostatních slyšela, jak se se Spikem během několika posledních měsíců sblížila. Jakmile se však dostala blíž ke gauči, Spike začal vrčet a škubat pouty. Obě dívky uskočily, Dawn se instinktivně schovala za sestru. "Wow, co ho asi nutí tak šílet?" optala se, aby skryla, jak ji vynervoval.

            "To já," špitla Buffy, teď i její slzy hrozily, že se vydají na svou mokroslanou pouť. Uvědomila si totiž, že je z nějakého důvodu minimálně dílem odpovědná za to, co se s ním děje, dokonce i když tomu sama nerozumí. "Já ho k tomu nutím." Dřív, než se Dawn stačila zeptat, co tím myslí, připojila se k nim Tara, náruč plnou kouzelnických potřeb. "Co se stalo?" zajímala se, když uviděla, že se Spike snaží osvobodit. Buffy pomalu couvala, dokud se nevytratila Spikovi z dohledu. Okamžitě se uklidnil a jeho prázdné oči zase jen apaticky hleděly vpřed. Buffy nemohla uvěřit, že se to už zase stalo. Měla se Spikem sex a on se poté proměnil ve zlo samo. Proč se mi to pořád děje?

            "Buffy?" oslovila ji Tara, utnula tím její neveselé myšlenky. "Jsi v pořádku?" Kývla a vrátila se do režimu-přemožitelka. "Nevím, co je s ním v nepořádku, ale zdá se, že jsem to právě já, kdo ho nutí šílet. Půjdu stranou, zatímco budeš kouzlit." Tara bez dalších otázek začala připravovat rekvizity pro kouzlo, zatímco Buffy a Dawn přihlížely. Přípravy jí dlouho netrvaly a sotva byla hotova, klekla si před Spika a začala tiše zaříkávat. Po pár vteřinách se z pentagramu, který vytvořila na podlaze, zvedla světle žlutá mlha a připlula nad Spikovu hlavu chvíli před tím, než se vypařila.

            "Co to znamená?" zeptala se napjatě Dawn, když se Tara štrachala nohy. "Není to kouzlo," odpověděla čarodějka. "Ta mlha by zčervenala, kdyby bylo. Myslím, že se v jeho chipu něco porouchalo, to by vysvětlovalo, proč teď může zranit, Buffy."

            Buffy se zhrozila, skoro ji ochromilo poznání, že jim bude muset povědět pravdu. Jestli mají mít nějakou naději zjistit, co se Spikovi přihodilo, musí vědět, proč útok na ni neaktivoval chip. Jistým způsobem se jí ale skoro ulevilo, možná se Spikovým chipem opravdu není něco v pořádku a on jí lhal, že funguje. Dokonce, i kdyby říkal pravdu, přinejmenším by měla jednoznačnou odpověď na otázku, co teď je. Zhluboka se nadechla.

            "Holky, musím vám něco říci."

* * *

            Warrenovy ruce bezmyšlenkovitě hladily vlasy Willow, díval se, jak spí. Neměl ani tušení, co udělal, že si ji zasloužil, ale někoho někde musel moc potěšit. Nejen, že je na nejlepší cestě stát se nemocnějším mužem v Sunnydale, ale stane se jím s dokonalou dívkou po boku. A není to robot ani někdo, kdo chce, aby byl to, co není. Willow je tady, s ním, protože ho chce zrovna takového, jaký je.

            "Ty mne pozoruješ?" usmála se Willow ospale, vzhlížejíc k němu skrze ještě napůl zavřená víčka. "Jen si užívám vyhlídku," odpověděl se širokým úsměvem, lehajíc si zpátky vedle ní. Zasmála se a posadila. "Měli bychom jít zkontrolovat Spika. Bez urážky, ale pochybuji, že bychom Andrewovi mohli svěřit uspořádání jeho vlastní sbírky akčních figurek, neřku-li něco tak velkého, jako je tohle. Warren se zase zazubil a navlékal si šatstvo.

            "Pravděpodobně máš pravdu. Ale teď už je vyrazit nemůžu, ví toho příliš mnoho." Willow pohrdavě mávla rukou. "Jedno malé kouzlo to spraví. Nebudou si ani pamatovat, že s tímhle vůbec kdy měli co do činění." Po Warrenově tváři se rozšířil krutý úsměv.

            "Už jsem ti říkal, jak jsi úžasná?" "Posledních pár minut ne," odpověděla s dalším pousmáním, objala ho pažemi okolo krku, to už se k ní skláněl, aby ji políbil. Nakonec se ale přece jen odtáhla. "No ták, raději půjdeme." Oba vstali a ruku v ruce se vydali do hlavní místnosti.

            "Jonathane?" zavolal Warren, když tam nikoho neviděl. "Jonathane, kde jsi?" Rychlý průzkum prostoru mu napověděl, že je pryč. "Nemůžu uvěřit, že se klidně vypařil, když jsem mu nakázal hlídat. Až ho najdu, mohl bych vlastně přijmout tvou nabídku na kouzlo." Šli ven, k dodávce a Warren rozrazil dveře. "Andrew, kde je Jonathan…" Zarazil se, uvědomil si, že hovoří k prázdnému prostoru.

            "O co tady do pekla jde?"

* * *

            "Jsi si jistý, že nedramatizuješ?" protestoval Andrew, když ho Jonathan vlekl za ruku ulicí. "Vím, co jsem slyšel," trval na svém Jonathan. "Zrovna jsem je šel vzbudit, když jsem je uslyšel mluvit. Willow povídala Warrenovi, že jsme k ničemu a nabídla se, že udělá kouzlo, které nám vymaže vzpomínky. Sice tak úplně nesouhlasil, ale neřekl ani ne. Buďto můžeme zůstat s Warrenem a čekat až nám on a jeho nová holka vymažou vzpomínky nebo provedou něco ještě horšího, nebo odtud můžeme vypadnout a zastavit tohle šílenství dřív, než se vymkne z ruky."

            Andrew zůstal zticha, v duchu si přemílal možnosti, které měl. Moc si užíval být super-zloduchem, dokonce, i když na něho Warren hodně ječel. Přinejmenším si dělal jméno, už mu bylo špatně z toho být nikdo a žít v bratrově stínu. Na druhou stranu, pokud je další možnou volbou vymytí mozku nebo zabití, ví, co musí udělat. "Kam jdeme?"

            "Za jedinou osobou, která nám může pomoci dostat se z téhle kaše."

* * *

            "Já nevěřím vlastním očím," vřískal Warren, když hleděl na monitor napojený na Spikovu kameru. Na obrazovce viděl Taru a Dawn poletující okolo Spika a Buffy v pozadí, jak se snaží zůstat z dohledu. Obrátil se na Willow. "Musíme něco udělat. Hned. Nejsou hloupé. Dřív nebo později přijdou na to, co jsme se Spikem provedli. Musíme ho dostat zpátky."

            Willow nespouštěla oči z obrazovky, z Tary. S úžasem shledala, že při pohledu na bývalou milenku zůstává její srdce v klidu. Chladné jako led. Začala uvažovat, jestli se vůbec kdy opravdu milovaly. Jistě, kdyby jejich láska byla pravá, pak by Tara musela akceptovat, jaký život si Willow vybrala. Nebo přinejmenším udělat něco jiného, než jen odejít. Všechno, co musela udělat, bylo vecpat se Warrenovi do náruče, a ejhle, právě teď a tady byla šťastná.

            "Získáme ho nazpátek," pošeptala Warrenovi klidně. "Mám plán."

* * *

            Obraz Willow a Warrena se odrážel v malém jezírku s křišťálově čistou vodou, zatímco dvě ztělesnění Vyšších Sil shlížela dolů, na scénu, která se před nimi odehrávala.

            "Něco musí být vykonáno. Je narušována rovnováha," řekl muž ženě. "Toto rozhodnutí nám nepřísluší," odpověděla. "Nemůžeme nic podniknout, dokud o to nejsme požádání." Oba vzhlédli, jako by čekali, že něco uslyší. Když se nic neozvalo, znovu upřeli oči na hladinu jezírka a sledovali pokračování ságy.

* * *

            Tara a Dawn ohromeně naslouchaly, zatímco jim Buffy o všem vyprávěla. O tom, jak prázdná se cítila od chvíle, kdy byla přivlečena zpět a jak odhalení skutečnosti, že jí Spike může ubližovat, potvrdilo její vlastní obavy, že je s ní něco v nepořádku. Jediný detail, který vynechala, byla vášnivá noc, co prožila se Spikem. Nejenže to bylo něco, co nechtěla, aby Dawn slyšela, ale došla k závěru, že nejde o nic, co by se týkalo důvodu, proč ji Spike může zranit. Na konci její zpovědi obě, ona i Dawn, plakaly a Tara dělala, co mohla, aby je ukonejšila.

            "Kouknu se na kouzlo, které jsme udělali," ujistila Buffy. "Může v něm být důvod, proč se Spikův chip nespustil." Buffy zavrtěla hlavou, slzy jí stále volně tekly. "Ale to stejně nevysvětluje, jak se cítím uvnitř. Jakoby mne kus chyběl."

            "Buffy?" Všechny tři hlavy se otočily, když Buffy zaslechla hlas, volající její jméno. Byl to Spike. "Jak jsem se sem dostal?" zeptal se a fixoval ji očima. Buffy se k němu ostražitě blížila, obávajíc se dalšího útoku. Ale útočit na ni? Nezdálo se, že by ještě pořád měl v hlavě podobné nápady. Ležel na gauči, pozoroval ji, dokud nestála vedle něj.

            "Co si pamatuješ naposledy?" zeptala se. Svraštil obočí, jako by se snažil vzpomenout, co se mu přihodilo před dlouhými léty. "Byl jsem ve své hrobce... pak už nic nevím. Co se mi stalo?" "Pamatuješ si, jak se na mne pokoušíš útočit?" Spike zavrtěl hlavou. "Buffy, o co jde?" "Nevíme. Pokoušíme se to zjistit. Děje se něco podivného." "Myslíš, že bys mne mohla rozvázat?" Buffy se odmlčela, nebyla si jistá, co dělat. Chtěla věřit, že už je v pořádku, že cokoliv, co ho nutilo na ni útočit, bylo jen dočasné. Ale jistá si tím být nemohla a nechtěla dát té věci příležitost, když jsou v domě Dawn a Tara.

            "Je mi líto, Spiku," řekla jemně. "Musíme nejdřív vypátrat, co se ti přihodilo, než tě pustíme." Obrátila se a odvlekla Taru do kuchyně, aby za zavřenými dveřmi probraly, co podniknou dál. Dávala přednost tomu, aby je Spike neslyšel, když se budou snažit vymyslet, co s ním udělají. Dawn zůstala sedět vedle Spika, koukala na něj současně okouzleně i znepokojeně.

            "Máš bolesti?" zeptala se nakonec. "Myslím, že tě Buffy musela pořádně zmlátit, aby tě sem dostala." Spike se podíval na svá zápěstí. "Ty provazy dřou, jinak jsem ok." Dawn se hned pustila do zkoumání jeho zápěstí a všimla si, jak jsou ve srovnání se zbytkem bledé pleti zarudlá. Zaplavila ji vlna soucitu. Nenáviděla pomyšlení, že takhle trpí. "Můžu něco udělat?" zeptala se váhavě. Chvíli se na ni zamyšleně díval a pak kývl. "Nemyslím, že bys mi ty provazy dokázala trošku uvolnit nebo jo? Nemusíš mne rozvázat, vím, že to Buffy nechce. Jenomže nevím, jak dlouho budu takhle sešněrovaný, je to zatraceně nepohodlné."

            Rozumná část mozku Dawn napovídala, že by se měla jít nejdřív zeptat Buffy, ale zbytku bylo jasné, že sestra by jen řekla ne. Cítila, že Spikovi něco dluží za to, jak jí v minulosti nesčetněkrát pomohl, mimoto, přece ji nežádal, aby ho pustila, chtěl jen trošku pohodlí. Natáhla se a začala pracovat na uzlu, který svíral Spikova zápěstí. Buffy ho pevně utáhla, ale po pár minutách se jí ho podařilo uvolnit. Spokojeně se usmála a zase si sedla.

            "Díky." Spike se zakřenil a přitom vší silou zabral rukama, uvolněný provaz mu poskytl příležitost, kterou potřeboval. Dawn mohla jen s hrůzou přihlížet, jak provaz praskl, jako by byl tenčí, než vlásek. S volnýma rukama pak rychle zapracoval na provaze, co mu držel nohy a vyrazil ven ze dveří dřív, než Dawn stačila zavolat Buffy.

            "Co se stalo?" zeptala se zmíněná sestra, vbíhající do pokoje, protože uslyšela prásknout dveře. Dawn jen zírala na prázdný gauč, na němž ještě před chvílí ležel Spike. "Dawn, co se stalo?" zopakovala netrpělivě Buffy. Jenže sestřička jen vrtěla hlavou. "Je mi to líto," zašeptala nakonec. Buffy bylo jasné, že z ní rozumnou odpověď nedostane, ale bylo zřejmé, že Spike utekl a že mu Dawn nějak pomohla, pravděpodobně, aniž si to uvědomila. Spike se očividně do normálu, jak je nechal věřit, nevrátil.

            "Měla bych jít ven a podívat se po něm," řekla, míříc ke dveřím. "Pořád nevíme co s ním je a zdá se být nebezpečný." "Probodneš ho?" zeptala se plačtivě Dawn, konečně našla odvahu podívat se sestře do očí. "Nevím," přiznala Buffy. "Nechci to udělat, ale možná mi nedá jinou možnost." Dawn pochmurně kývla, Buffy otevřela dveře a obrátila se k odchodu. "Co do-?" vykřikla najednou, couvajíc zpátky ode dveří. "Co tady do pekla děláte?"

            "Buffy, musíš něco vědět," koktal Jonathan nervózně. Přešlapoval z nohy na nohu a přitom se modlil, aby mu Buffy nenabančila dřív, než skončí s vysvětlováním. "Jde o Spika." Dál už neměl čas říct ani ň. Buffy po nich sáhla, popadla jeho i Andrewa za ucho a vtáhla oba dovnitř. S gustem za sebou zabouchla dveře.

* * *

            "Jednoduché jako facka." Willow se usmála a pohodlně se opřela, když Spike vešel do dveří jejich doupěte, připravený a čekající na další instrukce. Warren se zazubil a přitáhl si ji do žhavého polibku. Miloval způsob, jakým pracovala její mysl. Nechat Spika předstírat, že je vyléčen, aby ho dostala zpátky, to byl geniální tah. Jeho oči zabloudily k upírovi, který klidně stál uprostřed místnosti.

            "Víš, mít upíra, kterého můžeme ovládat, je sice moc fajn a tak, ale nechává nás to trochu na holičkách, pokud po něm budeme něco chtít během dne. Willow se na moment zamračila. "Co chceš dělat? Zapojit stejným způsobem člověka?" Pohled Warrenových očí jí dal odpověď. "Dá se to vůbec realizovat? Tím myslím, bez chipu v hlavě?" Warren pokrčil rameny. "Makal jsem na pár věcičkách. Ale když to nebude fungovat, musíš znát kouzlo, které tu práci odvede." Willow chvíli přemýšlela. "Jedno bych udělat mohla. Ale potřebuji mít tu osobu tady. Máš na mysli někoho konkrétního?" Oči se jí náhle rozšířily. "Ó ano! Buffy!" Warren kývl, jeho oči se zle leskly.

            "Zamysli se nad tím, je to perfektní. Budeme ji mít z krku jednou provždy, aniž bychom ji museli zabít nebo udělat něco podobného." Willow musela připustit, že je to dobrý nápad. Ale znala Buffy dost dlouho na to, aby věděla, že bude zapotřebí něco velkého, aby ji dostali tam, kde ji chtějí mít a musí být připraveni s ní bojovat. Ta jen tak snadno ke dnu nepůjde. "Vím, jak ji sem přilákáme," řekl Warren, skoro jako by jí uměl číst myšlenky. Ukázal na Spika, který měl svůj nyní běžný, nepřítomný výraz. "Myslíš, že si pro něj přijde?" zeptala se Willow, lehce překvapeně. "Vím, že jí teď nějakou dobu vypomáhal, ale pořád je to jenom upír. Jsem si úplně jistá, že momentálně myslí jen na to, jak ho zabít. Zvlášť poté, co se ji pokusil napadnout." Warren zavrtěl hlavou.

            "Myslím, že se pleteš. Posledních několik týdnů jsme ji sledovali, kam chodí, s kým mluví. Snažili jsme se najít její slabé místo a jediné, čeho jsme si všimli, bylo, že skoro všechen čas tráví tady se Spikem. Někdy spolu hlídkují, někdy si jen tak povídají. Ale ona si jeho společnost jasně užívá, myslím, že o něj stojí." Willow na Spika zírala, jako by ho viděla poprvé v životě. Warrenova historka se zdála dávat smysl. Odkdy byla Buffy vrácena, trávila spoustu času venku, občas se ani do svítání nevrátila. Prohlašovala, že byla na hlídce, ale jak se zdá, byla se Spikem. Neuvěřitelné. Po tom všem, co pro Buffy udělala, hledá její nejlepší kamarádka útěchu u bezduchého démona. Well, taky dobře. Pokud si Buffy chtěla zvolit stvůru, místo nejlepší přítelkyně, má ji mít. To bude její konec.

            "Jdeme na věc."

* * *

            Buffy, Tara a Dawn v němé hrůze jen zíraly, když jim Jonathan vyprávěl vše, co se odehrálo od chvíle, kdy se on a Andrew dali dohromady, až po lumpárnu, kterou provedli Spikovi. Když se dostal k tématu Willow a Warren spolu spí, Buffy jemně stiskla Tařinu ruku, snažíc se jí poskytnout útěchu, jak nejlépe dokázala.

            "Vyšlápnu si na ně," oznámila Buffy poté, co se všechny jakš takš vzpamatovaly ze šoku, což byl následek toho, co vyslechly. "Willow taková přece není, třeba ji přemluvím a přivedu k rozumu. Chci, abyste všichni zůstali tady a zkuste se dovolat i Xandrovi a Anye. Nechci, aby Warren šel po někom dalším, na kom mi záleží." Jestli Tara a Dawn postřehly Buffyino nepřímé přiznání, že jí na Spikovi záleží, nedaly to najevo.

            "Co když se na tebe Willow pokusí zaútočit kouzlem?" strachovala se Dawn, pořád ještě měla v živé paměti, jak byla vyděšená tu noc, kdy se stala autonehoda. "Je vážně mocná, mohla by tě zranit." "Nemyslím, že k tomu dojde," odpověděla Buffy, hýčkající si naději, že se jí podaří přítelkyni ovlivnit. "A co když proti tobě použijí Spika?" zeptala se Tara. "Možná s ním budeš muset bojovat."

            "Nemůžeš ho probodnout!" vykřikla Dawn dřív, než Buffy stačila odpovědět. "Přece víš, že to není jeho vina, že se chová takhle." Buffy kývla. "V pořádku, Dawn, nehodlám ho zabít. Neměj obavy, něco vymyslím, až se tam dostanu." Nabroušeně koukla po Andrewovi a Jonathanovi. "Vy dva tady zůstaňte také. Až se vrátím, chci si s vámi ještě jednou promluvit." Andrew našpulil pusu a založil si ruce jako trucovitý spratek. Jonathan jenom v hanbě svěsil hlavu a kývl. "Buď opatrná," řekla Dawn, když se Buffy vydala ke dveřím. Dříve, než sestra stihla odpovědět, zazvonil telefon a Buffy ho šla vzít.

            "Haló?" "Přemožitelko. Máme tvého upíra, jestli ho chceš ještě někdy vidět v jednom kuse, uděláš přesně to, co ti povím." Buffy si povzdechla. "Vlastně jsem, Warrene, právě na cestě k tobě a Willow. Co přesně chceš?" V sluchátku zavládlo ohromené ticho. Warren se usilovně snažil strávit fakt, že Buffy nejen ví kdo je a že Willow je s ním, ale i kde je. Mohl hádat, komu za to vděčí. "Prostě přijď za námi a přijď sama. Zkus si něco tak směšného jako vzít s sebou zbraň nebo někoho ze svých přátel a upír zemře." Buffy si musela dát telefon dál od ucha, tak hlasitě Warren praštil sluchátkem. "Jak se zdá, čekají na mne," podotkla k ostatním a zamířila zase ke dveřím.

            "Bufy! Teď tam jít nemůžeš!" vykřikla Dawn. "Jestli ví, že přijdeš, budou připravení." "Dawn má pravdu," souhlasila Tara. "Jestli ví, že tam jdeš, mohla bys nakráčet do bůhvíjakého maléru. Aspoň nám dovol jít s tebou a pomoci." Buffy zavrtěla hlavou. "Jestli s sebou někoho vezmu, zabijí Spika. Kromě toho, když půjdu sama, budu mít větší šanci přivést Willow k rozumu. Velká skupina je jen zbytečně poplaší." Dawn vyskočila ze sedačky a vrhla se k sestře, objímajíc ji pažemi okolo pasu. "Prosím, neopouštěj mě," vzlykala. "Nemůžu tě znovu ztratit." Buffy s něžným úsměvem hladila vlasy své sestry, nakonec ji líbla na temeno.

            "Všechno dobře dopadne, slibuju. Jen tady s Tarou pěkně zůstaň a já se brzy vrátím." Konečně ji Dawn pustila a couvla, ze všech sil se snažila tvářit statečně. Spokojená, že to má za sebou, se Buffy otočila a zamířila ven do noci.

* * *

            "Well, je na cestě," ohlásil Warren, zatímco si Willow připravovala přísady, které potřebovala k provedení kouzla. "Jsi nervózní?" Hlava Willow vystřelila vzhůru. "Kvůli čemu mám být nervózní? Buffy je možná přemožitelka, ale kromě extra síly, je to jenom normální holka. Vedle mé magie je bez šance." Warren se zasmál. "Tohle bude vrcholný moment. Sotva dostaneme pod kontrolu přemožitelku, můžeme si dělat, co se nám zlíbí." Se zdrženlivým úsměvem Willow dokončila své přípravy a popošla k Warrenovi.

            "Už to skoro máme v kapse." Zakřenil se a přitáhl si ji do náruče, sklonil se k ní a začal ji líbat. "Bez tebe bych to nedokázal." Willow se zasmála a pohladila ho po tváři. "Nápodobně. Jsme skvělý tým." Odskočili od sebe, když se dveře rozletěly.

            "Omlouvám se," řekla Buffy, rázně kráčejíc dovnitř. "Něco jsem přerušila?" Warren na Buffy zle zíral, Willow tam jenom tak stála. "Nemůžu uvěřit, žes přišla. Kvůli Spikovi." "Přišla jsem tě přivést k rozumu. Willow, chováš se jako blázen. Tohle nejsi ty." Oči Willow černě zahořely. "Mýlíš se. Poprvé v životě mohu být sama sebou. Tohle jsem já, Buffy, vždycky jsi to věděla. Ignorovala jsi čarodějnictví, dokud ti věci ulehčovalo. Ale když jsem začala dělat věci, které baví mne, vyhodila's mě." Buffy nevěřila vlastním uším.

            "To není pravda a ty to víš. Nikdy jsem se ti do čarování nepletla, ale skoro jsi zabila Dawn. Proto jsem tě vyhodila. A tahle věc se Spikem, čeho tím chceš dosáhnout? Jak mne chceš přesvědčit, žes nad sebou neztratila kontrolu?" Willow se ušklíbla a přešla ke stolku, na němž ležely ingredience připravené na kouzlo.

            "Možná jsem sešla z cesty. Nejdřív, hned když jsem odešla, jsem ti zoufale chtěla dokázat, že toho lituju, ale pak mi to došlo. Proč by mi mělo záležet na tom, co si myslíš? Už jsme toho spolu hodně zažily a já tě viděla dělat chybu za chybou, ale vždycky jsem tady pro tebe byla. Teď, když jsem uklouzla já, upustila's mne jako žhavý uhlík. Už mne unavuje žít podle tvých pokryteckých názorů. Nepotřebuji tvůj souhlas. A co se Spika týká, varovala jsem ho, že bude litovat, že tě proti mě poštval."

            "Jsi nemocná! Tahle černá magie tě... tě... nakazila, copak to nevidíš?" vykřikla Buffy zoufale. "Proč neposloucháš mne... nebo Taru?" Oči Willow vzplanuly. "Ani se mi o ní nezmiňuj. Nic o nás nevíš." Buffy vycítila slabé místečko, tak klidně pokračovala. "Vlastně vím. Pověděla mi o tom. Jak cítila, že se ti magie vymyká z rukou a žes bez kouzla nevydržela dokonce ani jediný den. Víš, přišla jsem tě sem přivést k rozumu, ale pokud neposlechneš ani ženu, kterou miluješ, pak nechápu, jak jsem si mohla myslet, že bys poslechla mne."

            "Drž hubu!" zařvala Willow. "Tara je jen malá hloupá holka, která žárlí, že mám větší moc, než ona. Od té doby, co jsem udělala kouzlo vzkříšení, je skrytá v mém stínu. Nikdy nedokáže to, co já." Buffy si nemohla pomoci a hořce se zasmála. "Yeah, protože to kouzlo byl takový úspěch. Nejen, žes mne vytrhla z nebe, kde jsem byla šťastná, ale navíc jsi mně vrátila špatně. Nevím, co jsem, ale Spikův chip na mne nereaguje. Špičkově's to zvorala, Will." Willow poprvé zaváhala. "Cože?" "Slyšela's." Výraz viny a hanby, který se na její tváři na chvíli objevil, byl bryskně vystřídán čirým vztekem, který ji celou zaplavil. Vztek na život, co se jí vymknul zpod kontroly, vztek na lidi, kteří na ni tlačí, příliš ustrašení, než aby ji nechali plně využívat celý potenciál své moci, a nakonec i vztek na selhání, za které mohla jen ona sama. Které si ale nebyla ochotná dobrovolně přiznat.

            "Fajn, když jsi byla v nebi tak šťastná, určitě ti nebude vadit se tam vrátit." Jiskření magie naplnilo místnost, oči Willow zčernaly. Zvedla ruce a ukázala jimi na Buffy. Začala zaříkávat, její hlas zněl hluboce a nebezpečně. Buffy se celá napjala, jiskřivá energie se hromadila okolo Willow, tak začala pomalu couvat, intenzitu té energie cítila až z místa, kde stála. Tak nějak věděla, že její vlastní síla jí proti magickému útoku takovýchto rozměrů nebude nic platná.

            Jak energie narůstala, tělo Willow se pomalu zvedlo ze země, až se vznášelo asi stopu nad podlahou. Dřív, než se Buffy stačila pohnout, vystřelily z rukou Willow dva paprsky energie a tvrdě ji udeřily do hrudi. Zhroutila se. Svíjela se bolestí, mocné kouzlo napadlo každou buňku jejího těla, trhalo ji zevnitř na kusy. Warrenovy oči se rozšířily, když pozoroval, jak jeho mocná milenka pokračuje v mučení přemožitelky způsobem pro něj zcela nepředstavitelným. Při konečném výboji energie vyslala Willow k Buffy zvlášť silnou vlnu. Síla vrhla Buffy přes místnost, kde sebou tvrdě praštila o zeď a svezla se na zem. Už nevstala.

            O vteřinu později dopadla na zem i Willow, sesula se jako domeček z karet. Warren k ní rychle přiběhl a pomohl jí posadit. "Zabila's ji," vydechl s posvátnou úctou a zíral na tělo Buffy. Těžce oddechující Willow zvedla hlavu a pokrčila rameny. "Naštvala mě." Warren nepřestával zírat na Buffy. "Wow. Ty's ji vážně zabila."

            "Jo. Taky dobrá práce. To kouzlo mne vysálo. Musím si odpočinout, než se budu schopná dát do něčeho dalšího." Warren si až teď poprvé všiml, že Willow vypadá unaveněji, než ji kdy viděl. Oči měla vpadlé, kůži bledou a pokrytou odporně lesklým potem. Pomohl Willow na nohy a objal ji, napůl ji nesl, když mu klesla do náruče. Příval adrenalinu, který cítila, byl ten tam. "Chceš odpočívat? To je velká škoda," zasmál se, zastrkávajíc jí pramínky vlasů za uši. Willow mu úsměv unaveně oplatila. "Dej mi jen chviličku, ok?" Warren přikývnul.

            "A co s tímhle? Tělo hodím do řeky a pak můžeme vypadnout za města. Půjdeme někam, kde je to větší a víc vzrušující." "To zní dobře. Co uděláme se Spikem?" Warren pokrčil rameny. Na upíra zapomněl. Pořád klidně stál v koutě, kde ho nechali. "Vezmeme ho s sebou. Může se hodit. Když ne, tak ho zakolíkujeme. Stejně ho nikdo postrádat nebude." Poté, co pomohl Willow do křesla se otočil, aby zvedl tělo Buffy a zaječel. Byla pryč.

            "Hledáš mne?"

            Warren zaječel ještě jednou. To uviděl, jak se Buffy pomalu zvedá na nohy. Vypadala stejně mizerně jako Willow. Vysátá, slabá, plná modřin. Z nosu jí tekl tenký pramínek krve a její pohyby byly znavené a nejisté. Warren si chvíli myslel, že se zhroutí už jen úsilím stát, ale než se stačil rozkoukat, Buffy k němu přikulhala a surově mu zkroutila ruku za záda. Willow polekaně vstala. Pozorovala, jak Buffy Warrena otáčí, takže jí teď oba stáli tváří v tvář.

            "Ale já tě zabila," vykřikla nevěřícně. "Řekněme, žes to zpackala jako obvykle. Teď si trošku pokecáme. Já budu mluvit a ty budeš poslouchat." Willow se zle usmála. "Nic ses nenaučila, jako obvykle, že ne?" Zase zvedla ruce a namířila je na Buffy a Warrena. "Od sebe." Nic. Willow se zamračila. "Od sebe." Pořád nic.

            "Myslím, že baterky jsou kaput," konstatovala Buffy s unaveným úsměvem. "Takže to bude po mém. Chci, abys opravila Spika. Zruš, cos mu provedla, ať to bylo cokoliv, a vrať ho do původního stavu. Jestli zkusíš něco směšného, seznámím Warrena s takovou bolestí, že pouhé slovo bolest pro něj získá zcela nový význam."

            Willow poprvé po dlouhé době vypadala vystrašeně. Nejen, že přišla o svoji moc, ale její jediný společník byl v nebezpečí a ona ho nemohla zachránit. Přála si říct, že jí nezáleží na tom, co se Warrenovi stane, ale pravdou bylo, že nechtěla být sama. "Dobře," hlesla. Sáhla až na dno svých rezerv a poslední zbytek síly využila na vyslání jednoduchého příkazu do Spikovy mysli.

            'Spiku, vstaň a lehni si na stůl.'

            Buffy sledovala, jak Spike uposlechl neslyšného pokynu a přitom nespouštěla ustarané oči z Willow pro případ, že by ji napadlo udělat nějaký podraz. Snad není tak hloupá. Když Willow připevňovala ke Spikově hlavě dráty, Buffy si nemohla pomoci, ale otřásla se. Tohle pro něj musí být příšerné. Skoro doufala, že až bude po všem, nic si nebude pamatovat. Willow vyťukávala dlouhý sled znaků a čísel do počítače a nakonec couvla. "Hotovo." Buffy Warrena nepustila, ale přesunula se ke stolu spolu s ním a podívala se dolů. Spike měl zavřené oči a vypadal, jakoby spal.

            "Spiku?" oslovila ho nejistě. Jeho oči se otevřely a on k ní vzhlédnul. Ačkoli nic neřekl, bylo v nich nesporné rozpoznání. Přinejmenším teď, když jsou síly Willow na nule, si mohla být jistá, že je to opravdu on sám. "Jsi ok?" zeptala se. Spikovy oči nervózně přeletěly místnost a přistály na Willow. Zamračil se, jako by něčemu pozorně naslouchal. S úlevou si oddechl, když v hlavě neuslyšel hlas Willow, vzhlédl zpátky k Buffy a kývnul. Pustila Warrena, postrčila ho k Willow a pomohla Spikovi se posadit.

            "Chci, abyste vy dva zmizeli z mého města. Už vás nechci nikdy vidět. Nikdy už o vás nechci slyšet. A jestli se mých přátel dotknete třeba jen špičkou prstu, zabiju vás." Neschopná chopit se pomyslného záchranného lana, které jim právě bylo nabídnuto, se Willow zarazila. "Proč bych měla odjíždět? Sunnydale je i můj domov." "Už ne. Překročila's všechny meze, Will. Odhodila's bílý klobouk. Teď můžeš odejít pro to, kým jsi byla. Zůstaň a já tě zabiju pro to, kým jsi teď."

            Do očí stoupenkyně Wicca se nahrnuly slzy. Konečně jí došlo, čím se stala. Však už také nekladla žádný další odpor. Jen vzala Warrena za ruku a obrátila se k odchodu.

            "Ne tak rychle." Willow a Warren vzhlédli, aby zjistili, že východ je blokován ženou oděnou do roucha, které se zdálo být stvořeno z lesknoucího se zlata, její pleť matně zářila, husté černé vlasy měla vyčesány do složitého drdolu. "Byla jsem pro tebe vyslána, Willow Rosenbergová. Pro tebe a tvého druha." "P-pro mě?" zakoktal Warren. "Porušili jste rovnováhu sil zneužíváním svého nadání k účelům sebeuspokojení. Nyní musíte za své sobectví zaplatit." Willow a Warren při ženiných slovech pobledli. "Vaše nadání vám bude odňato," pokračovala, "a budete posláni do dimenze, kde nebudete hrozbou ani pro sebe, ani pro ostatní. Lidé na tomto světě si už vytrpěli dost."

            Ti dva se obrátili. Uviděli Buffy a Spika, zmrazené v prostoru a čase. Přemožitelka ještě pořád s rukama okolo upírových ramen, jak mu pomáhala usednout. Bylo zřejmé, že ani nevidí, ani neslyší, co se děje. Dříve, než stačili začít protestovat, žena před nimi mávla rukou a oni byli v mraku kouře vcucnuti do svého nového světa. Sotva byli pryč, Buffy a Spike se zase začali hýbat.

            "Kdo jste?" zeptala se Buffy, jejíž oči zrovna padly na ženu stojící ve dveřích. "Byla jsem vyslána, abych obnovila rovnováhu. Willow Rosenbergová a její přítel vás už nikdy víc nebudou ohrožovat." "Co jste jim udělala?" vyzvídala Buffy. "Jsou zcela v pořádku. Byli jen vypuzeni do světa, kde nemohou nikomu ublížit. Budou spolu šťastní, jednou, až se smíří s nedostatkem moci. Má práce zde je nyní u konce. Sbohem, Buffy Summersová." S těmi slovy se rozplynula a Buffy se Spikem osaměli.

            "Pojď," řekla Buffy, ruce stále okolo Spika, pomáhala mu na nohy, starost o něj potlačila její vlastní bolest. "Vypadněme odtud."

* * *

            Když se dostali domů, Buffy rázně uťala příval otázek, které na ně všichni chrlili - téma: co se dělo - a vzala Spika nahoru, do pokoje, který patříval Willow. Od chvíle, kdy Willow zrušila kouzlo, jímž ho ovládala, neřekl ani slovo a Buffy z toho usoudila, že musí být vyčerpaný. Sotva byl uložen do postele, nechala ho spát a sama sešla dolů, aby vysvětlila, co se stalo. Když se dostala k pasáži, v níž byli Willow a Warren posláni do vyhnanství, Tara začala tiše plakat. Hluboko v srdci pořád tajně doufala, že se Willow vrátí. Buffy konečně dokončila své povídání a obrátila se na Jonathana a Andrewa.

            "Dám vám stejnou možnost, jako jsem dala Willow a Warrenovi. Zmizte z města a držte se dál ode mne i mých přátel." "Já se vážně moc omlou-" začal Jonathan. "Dost!" zakřikla ho Buffy. "Na to je pozdě. Zkuste se omluvit Spikovi. To s jeho životem jste se rozhodli hrát si na boha. Teď odejděte." Nebylo nutné říkat jim to dvakrát, oba se vytratili jako smrad.

            "Jsi ok?" starala se Dawn. Buffy kývla. "Well, co se týká JAUVAJS faktoru, pohybuju se v horní části stupnice a pravděpodobně budu po tomhle chtít aspoň týden spát. Ale pořád držím pohromadě, tak si myslím, že budu ok. Hádám, že magie Willow nebyla tak mocná, jak se domnívala." Tara, stále si hovící v náruči Dawn, dumala, jestli by jim měla říci o ochranném kouzle, které na Buffy uvrhla, sotva odešla. Nakonec se rozhodla, že ne. Nemusí to vědět. Záleží jen na tom, že zabralo.

            "Myslím, že se osprchuju a půjdu do postele. Taro, jsi tu vítána. Zůstaň, jestli chceš." Čarodějka kývla, stejně jako Dawn. Ta dala najevo, že se postará, aby Tara byla v pořádku. Xander a Anya zívli sbohem a zamířili do svého bytu. Nebezpečí pominulo. Buffy nechala Dawn a Taru samotné a vydala se po schodech nahoru. Před Spikovým pokojem se zastavila. Věděla, že by ho pravděpodobně měla nechat odpočívat, ale na druhou stranu se chtěla ujistit, že je v pořádku. Nakonec tiše zaklepala a zatlačila do dveří.

            "Spiku? Jsi vzhůru?" Když se její oči přizpůsobily tmě, konečně rozeznala jeho tělo ležící na posteli s očima dokořán, koukal do stropu. Pomalu šla za ním a usadila se na kraj postele. "Spal's vůbec?" zeptala se jemně, věděla, že po tom všem, co se mu stalo, pro něj tohle není snadné. Moment se nic nedělo, pak k ní otočil hlavu, takže se jeho oči potkaly s jejíma.

            "Ne," odpověděl tiše. "Chceš, abych ti uvařila horkou čokoládu?" zeptala se. "Mohla by ti pomoct usnout." "Ne," odpověděl hlasem pořád stejně tichým, oči už zase upřené na strop. "Chceš mluvit o tom, co se stalo?" zkusila to znovu. Zoufale ho chtěla přimět k řeči. Nesnášela pohled na něj, když je uzavřený sám do sebe, jako právě teď. "Není o čem mluvit," odpověděl. Buffy si povzdechla. "Spiku, vím, že to pro tebe muselo být těžké, ale-"

            "Ne, nevíš!" odsekl. "Nemáš ponětí, jaké to je být uvězněn ve vlastním těle, nemít žádnou kontrolu nad tím, co dělám. Viděl jsem sám sebe, jak na tebe útočím a neexistovalo nic, co bych mohl udělat, abych to zastavil. Není jak bys mohla porozumět tomu, co jsem cítil." Buffy zůstala moment zticha.

            "Máš pravdu. Nevím, jaké to je takhle nad sebou ztratit kontrolu. Ale vím, jaké to je ztratit kontrolu nad svým životem. Od chvíle, kdy jsem byla povolána jako přemožitelka, jsem už nikdy nemohla dělat skutečně vlastní rozhodnutí, co se mého života týče. Pořád jsem musela plnit své povinnosti, dokonce, i když to nebylo nic, co bych dělat chtěla. Dokonce ani, když jsem umřela, to neskončilo. Musela jsem se vrátit a poslouchat řeči ostatních. Všichni mi radili, jak bych měla žít svůj život. Well, všichni, až na tebe. Jsi jediný, kdo mne bere takovou, jaká jsem, a pořád mi neříká, co bych měla nebo neměla dělat. Vím, že to není úplně totéž, co se stalo tobě, ale věř mi. Mám ponětí, jaký pocit to je." Spike obrátil hlavu, aby se na ni ještě jednou podíval.

            "Well, tak to jsme oba na stejné lodi." V koutku úst jí vykvetl úsměv. "Taky myslím. Cítíš se teď připraven jít spát?" Tentokrát si nemohl pomoci zase Spike, musel se zakřenit. "To záleží na tom, jestli to myslíš doslova. Tohle je koneckonců pořádně velká postel." Za běžných okolností by ho Buffy za takové řeči praštila, ale momentálně se jí ulevilo, že se jí vrátil k normálu a tak se jen usmála.

            "To by se ti líbilo." "Vlastně jo," odpověděl culící se Spike. "Nečekám, že bys se mnou zůstala, než usnu. Koneckonců… mám za sebou pár pěkně perných dní..." S rezignovaným povzdechem odkopla boty a lehla si na přikrývku vedle něj. "Dělám to jenom kvůli tomu, čím sis prošel." "Klidně si to říkej, jestli to pomáhá," odpověděl Spike ospale, přitom si popolezl tak, aby se k ní mohl přitisknout. Ač si to moc nerada přiznávala, Buffy zjistila, že jen tak tam vedle něj ležet, jí přináší příjemně konejšivé pocity. Dokonce teď, když měl své paže obtočené okolo ní, jako by ji její bolesti a problémy trápily mnohem méně. Připomněla si co cítila, když dnes ráno držela Dawn.

            "Spiku?" zašeptala, doufajíc, že ještě nespí. "Mmm?" "Jsem ráda, že jsi v pořádku. Chyběl's mi." "Taky jsi mi chyběla. Miluju tě."

            I když ucítila, že už odplul do říše snů, Buffy tam zůstala ležet, držíc ho v náručí, a snažila se pochopit své nové pocity. Nemilovala Spika, ještě ne. Ale poprvé cítila, že by mohla. Bude to nějakou dobu trvat a pravděpodobně to nebude snadné, ale má ve svém srdci místečko, které čeká na něj, aby ho zaplnil. A ona věděla, že ho zaplní. Naklonila se k němu a vdechla mu na čelo něžný polibek, usmála se, když mu unikl malý, spokojený povzdech. Pak se k němu přitulila a usnula.

Věděla, že je konečně připravená začít žít.

Konec