Pod tebou

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Dveře do sklepa. Hranice, která oddělovala světlo a temnotu. Spike, aniž si to uvědomoval, ji znovu vtahoval do svého temného světa. Předpokládala, že má do jisté míry pravdu. Být přemožitelkou znamená, že část jí samotné je temná. Něco se však změnilo. Nyní věděla, že má šanci žít i ve světle. Může pobývat v obou světech. Může být současně přemožitelkou i poradkyní. Školní rádkyní ve věcech osobních. "Ne soudcem," upřesnila a povzdychla si, když si uvědomila, že mluví sama se sebou. Pokusila se přestat na to myslet a opřela se do dveří. Překročila pomyslné hranice dvou světů. Vstoupila do temnoty. Bloudila chodbami a tunely, přitom dumala jak se jí, když tady dole byla naposledy, vůbec podařilo něco najít. Všechno teď vypadalo jinak a jí z toho všeho běhal po těle mráz. Nemohla si pomoci, ale na mysli jí vytanul sen, který se jí zdál včera v noci. Pohltí tě to zpod tebe sama. Přichází něco velkého. Nevěděla co ani kdy to přijde, ale věděla, že to přichází a že je do zlé.

"Zlé, zlé, zlé." Tichounký, mumlavý hlas ji vyrušil z myšlenek a ona měla co dělat, aby zjistila odkud přichází. "Spiku?" ozvala se měkce. Měla strach, aby ho nevyplašila. Nevěděla co se s ním stalo, ale od jejich posledního setkání si byla jistá, že s jejím upírem něco není v pořádku. A to byl také důvod, proč je tady dnes. Chtěla zjistit co s ním je. Zašla za roh a tam ho spatřila. Ležel na zemi, stočený do klubíčka, hlavu mezi koleny. "Dost," zasténal a ještě pevněji si stisknul hlavu. "To bolí." Buffy se zamračila. Klekla si k němu, ale nebyla si tak úplně jistá co by měla dělat. "Spiku?" zeptala se nakonec opatrně. "Je to ten čip?"

            "Jiskra. Bolí to," zasyčel skrze sevřené zuby. "Říká mi, že jsem špatný člověk." Musí to být čip, rozhodla se Buffy. Ta jeho jiskra jsou prostě elektrické výboje, které mu říkají, že je 'zlý'. Jenom nechápala proč se čip aktivoval zrovna teď. Jako by se pokoušel někomu ublížit… Vztáhla k němu ruku. Pokoušela se zjistit co přesně mu je... Spike vyjekl a okamžitě se odklidil z jejího dosahu. Zády narazil na zeď. "Ty se mne nemáš dotýkat!" zaječel a oči mu hněvivě planuly. "Moje uniforma je připravená a já čekám inspekci." Buffy si povzdechla. Takže od Spika žádné informace asi nezíská. Teda takové, které by dávaly nějaký smysl. "Měla bych jít," řekla a vstala. Spike si něco mumlal sám pro sebe a to, že ona míní odejít, nijak neregistroval.

            "Přichází to," huhlal a neklidně si cuchal vlasy. "Pokusil jsem se před tím schovat, ale nejde to. Nikdo se neschová. Neutečeš, neschováš se, nemůžeš křičet. Nedokážeš vydat jediný zvuk. Pohltí tě to zpod tebe sama." Při těch slovech Buffy ztuhla a pomalu se k němu otočila. "Co jsi to řekl?" zašeptala, ale Spike si také něco šeptal a nepůsobil dojmem, že si uvědomuje, že je pořád s ním. "Dobře, takže je to jasné," oznámila víceméně sama sobě. Byla přesvědčená, že Spike ví něco o tom, co přichází a ona měla v úmyslu dozvědět se, co to je. Vrátila se k němu a popadla ho za ruce. Nemilosrdně ho vytáhla na nohy.

            "Jdeš se mnou," oznámila mu nekompromisně. "Ne!" zanaříkal Spike. "Nesmím to nechat utéct. Musí to zůstat tady. Musí to zůstat tady a já to tady musím udržet." Přemožitelka očima klouzala po špinavých zdech a pokoušela se zjistit o čem to Spike do pekla mluví. Jenže prostě nic neviděla. "Udržet tady CO, Spiku?" zeptala se nakonec. Sklonil hlavu na stranu a Buffy na zlomek sekundy zahlédla svého Spika. Tak, jak ho znala odjakživa.

            "Spike je špatnej kluk. Musíš ho nechat v temnotě, kam patří." Buffy si povzdechla. Ulevilo se jí, že momentálně s nimi není žádná jiná 'věc'. Samozřejmě mimo té, které se právě pokoušela pomoci. "Máš smůlu," odpověděla mu. Spike zavrčel a snažil se vymanit z jejího sevření, ale moc se mu nedařilo. Očividně neměl v poslední době zrovna pravidelnou stravu a díky tomu neměl sílu se Buffy vzepřít. "Správně," kývla Buffy, když s ní přestal bojovat. "Můžeš si vybrat. Buďto se mnou půjdeš v klidu a dobrovolně nebo tě prostě uzemním a odnesu na rameni. Takže, jako to bude, Spiku?" Aby dal najevo, že se jí plně podrobuje, objal si oběmi pažemi ramena. Vzala ho za ruku a oba si to namířili k východu.

            "Asi budu mít problémy," řekl po cestě měkce. "Oni mi řekli, že bych odtud neměl odcházet. Proto jsem tu zůstal." "Kdo ti to řekl?" zeptala se Buffy. "Oni šeptají. Vysmívají se. Smějí se." Těžce polknul a jeho kroky ztratily na jistotě. Začal se nervózně rozhlížet okolo sebe. "Ale oni neječí." Vykroutil se jí z rukou a přikrčil se. Zakryl si uši. "A oni také ne- DRŽTE HUBU!" Buffy se při pohledu na něj celá schoulila. Tohle musí přestat. Jenže sama zatím nevěděla co na to všechno říct. Musí zjistit, jak se s těmi jeho vnitřními hlasy vypořádat. Ale někde jinde. Když konečně doklopýtali ke dveřím, které vedly do školních prostor, Spike se zastavil a zůstal na ně vystrašeně koukat.

            "Pamatuješ, co jsem ti říkala," varovala ho Buffy. "Půjdeš nebo si tě odnesu." Spike si povzdechl a otevřel dveře. Sotva ostré světlo vzalo útokem jeho zchoulostivělé oči, poplašeně zamrkal. "Je tady příliš jasno," kňoural a zakrýval si oči dlaněmi. "Já sem nepatřím." Buffy to ignorovala. Vzala ho za ruku a pevně ji sevřela. Táhla ho za sebou do jasně osvětlených chodeb nové školy. Díky bohu už bylo dost pozdě a budova byla prakticky vylidněná. "Tak pojď," řekla a protáhla ho dveřmi. Spikovi konečně došlo, že nemá cenu s ní bojovat a dovolil, aby ho vedla.

* * *

            Celou cestu k jejímu domu byli oba zticha a Buffy to bralo nervy. Dokonce měla jednu chvíli pocit, že by dala raději přednost jeho šílenému blábolení. Jenom doufala, že až budou u ní doma, všechno to jeho bláznění jí začne dávat nějaký smysl. "Dawn?" zavolala, když odemkla dveře a vstoupila dovnitř. Spika vlekla za sebou. Nebyla si úplně jistá jak její sestra zvládne fakt, že mají v domě upíra, ale dříve nebo později to stejně zjistí, tak co? "Dawn!" zavolala znovu.

            "Světla svítí, ale nikdo není doma," zhodnotil situaci Spike. Bezradně stál uprostřed obývacího pokoje a nevěděl co si sám se sebou počít. Buffy nakoukla do kuchyně a na lednici uviděla vzkaz.

            'Buffy, šla jsem se učit k Janice. Vrátím se brzy. Dawn.'

            "Jak to tak vypadá, jsme tu jen my dva," suše konstatovala Buffy a vrátila se do obýváku. "Proč si nesedneš?" Spike se nejistě podíval na gauč. "Potřebuji vstupenku?" Buffy jen zmateně zamrkala. "Um... vstupenku, aby ses mohl posadit na pohovku? Ne, obvykle ne." Popošla vpřed a sedla si na konferenční stolek přímo proti Spikovi, který se váhavě posadil na gauč.

            "Takže Spiku. Chci, abys mi pověděl o co tady jde. Řekl jsi, že něco přichází." Kývnul. "Je to velké. Hřmí a duní to." Vpil se svýma modrýma očima do jejích, jako by tam hledal záchranu. "Vrčí to a má to hlad." "Co to je?" naléhala Buffy. V jeho očích si povšimla jasných světélek, které tam dole ve sklepě určitě neměl. Upír ale jen zavrtěl hlavou. "Cítím to." Blankytné oči se na ni toužebně dívaly a on vztáhnul ruku. Jeho prsty se bázlivě přiblížily k její tváři. "Cítíval jsem to-" Stáhnul ruku zase zpět a schoulil se na sedačce. Sklopil zrak a zaryl si nehty do dlaní. Buffy skoro viděla kosti na hřbetech jeho rukou. Když si uvědomila, že z něj už víc nedostane, jen kývla. "Spiku, co se ti stalo?" Ani nemukl a dokonce se na ni ani nepodíval. Než na něj Buffy stačila znovu slovně přitlačit, dveře se rozletěly.

            "Buffy, průser!" zavolal Xander a nakráčel si to rovnou do pokoje. Hned za ním Dawn a žena, kterou Buffy ještě nikdy neviděla. Při pohledu na rozcuchaného upíra, sedícího na gauči, všichni tři jako na povel ztuhli. "Pane bože," vyjekla Dawn. "Zlatá slova," zamumlal Xander. Buffy vstala a když viděla, jakými pohledy Xander spolu s její sestrou častují Spika, se zamračila.

            "Lidi, není to tak, jak to vypadá." "Oh, vážně?" zeptal se ironicky Xander. "Mě se zdá, že Spike sedí u tebe doma na tvém gauči." Buffy se ošila. "Well, yeah... to sice jo, ale... je jiný! Něco se s ním stalo." Xander a Dawn se na sebe nejprve pochybovačně koukli, ale potom si dali tu práci a podívali se na Spika znovu. Buffy měla pravdu. Vypadal jinak. Vlasy jako vrabčí hnízdo, delší než obvykle, jeho platinový look už mu odrůstal a bylo vidět jejich přirozenou, lehce nazrzle hnědou barvu. Šaty i kůži měl špinavé a momentálně se snažil splynout s pohovkou, na které seděl, aby ho pokud možno nikdo neviděl. Po jeho přidrzle arogantních způsobech nezbylo ani stopy.

            "Co se mu stalo?" zeptala se Dawn a moc se snažila, aby její hlas nezněl tak znepokojeně, jak se sama cítila. "Nevím," odpověděla jednoduše Buffy. "Ale už není tím, kým byl." "Nejsem sám sebou, nejsem nic," řekl najednou Spike, takže se všichni lekli až nadskočili. Zvedl hlavu a podíval se na ně. "Asi bych tu neměl být. Nemám povolení. Můj učitel se bude moc zlobit, když zjistí, co jsem udělal. Měl jsem tu větu napsat stokrát, ale nemohl jsem najít své pero." Xander jen zmateně zavrtěl hlavou. "Bože, mluví jako Drusilla, když neměla zrovna dobrej den." Buffy si povzdechla. "Yeah, chová se tak už od chvíle, kdy jsem ho našla. Nechce mi říct co se s ním stalo." Žena, která přišla spolu se Xanderem a Dawn, si odkašlala a poprvé promluvila.

            "Um... vidím, že máte svých starostí dost. Asi bych měla jít." "Ne," ozval se rázně Xander a vrátil se k ní. Zavedl ji do pokoje. "Řekl jsem, že ti pomůžeme a my ti také pomůžeme. Všechno ostatní může počkat." Střelil po Buffy rozhodným pohledem a ta, poté co očima zabloudila ke Spikovi, odevzdaně kývla. "O co jde?"

            "Tohle je Nancy," řekl Xander. "Právě se setkala s něčím ohavným." "Nevím, co to bylo," dodala Nancy. "Ale bylo to opravdu silné a mám dojem, že taky velké. Já... já si myslím, že to snědlo mého pejska." Buffy se na ni soucitně pousmála. "Neměj strach, Nancy. Najdeme to, ať už je to cokoliv, a zastavíme to. Xandere, možná by jsi ji mohl doprovodit domů. Já půjdu ven a uvidím, co se mi podaří zjistit." "No a co..." Kývnul ke Spikovi. Buffy si povzdechla. Nebyla si úplně jistá, co si s ním má počít. Rozhodně ho nechtěla nechat o samotě s Dawn, zvlášť když je jeho chování, jak to jen povědět... nepředvídatelné? "Spika vezmu s sebou." Bylo jasné, že Xanderovi se to nelíbí, ale přikývnul a spolu s Nancy zamířil ven.

            "Tak vstávej, Spiku," řekla unaveně Buffy a vytáhla upíra na nohy. "Musíme jít." "Všechno se pohybuje," brblal si, zatímco ho Buffy vedla ven ze dveří. "Všechno se mění."

* * *

            "Mám takový dojem, že to bylo tady," oznámila Buffy, když se zastavili před velkou dírou, která zela přímo uprostřed ulice. Klekla si a snažila se najít nějaké stopy po tom, co napadlo Nancy. "Nenapadá tě někdo, kdo by tohle mohl mít na svědomí?" zeptala se a doufala, že jí jeden z mála expertů na démony, které znala, poradí. Žádná odpověď. "Spiku?" zeptala se a vytáhla hlavu ven z té hnusné díry. Ztuhla, když zjistila, že Spike sedí uprostřed silnice, tváře zabořené v dlaních. Ramena se mu lehce třásla, takže jí bylo jasné, že pláče. Povzdechla si a vyškrábala se na zadní. Popošla k němu a sedla si vedle něj.

            "Co je?" zeptala se a sama se divila, že s ním tady ztrácí čas. Jenže vypadal tak zranitelně a ztraceně, že se na něj nedokázala zlobit ani ho nedokázala jen tak nechat být. Možná, až zjistí jak mu ulevit, na něj zase dokáže být zlá. "Neměl bych tady být," zopakoval a sundal si ruce z obličeje. "Nikdo by mi neměl pomáhat. Jsem zlý." Buffy si nemohla pomoci, ale musela se usmát. "To tě ještě nikdy nezastavilo. A ty sám jsi mi pomohl už mockrát." Spike potřásl hlavou.

            "Všechno je teď jiné. Pravidla se změnila a já už nesmím hrát tuhle hru." Buffy se zamračila. "Proč ne, Spiku? Proč mi neřekneš co se s tebou stalo?" V té chvíli jí jako na potvoru zazvonil mobil a ona měla chuť zařvat vzteky. Ovládla se a vytáhla přístroj z kapsy. "Hello? Oh, hey, Xandere. Velkej co? … Dobře, sejdeme se tam." Zaklapla mobil. "Jak to tak vypadá, jdeme do Bronzu."

* * *

            Když Buffy se Spikem došla k Bronzu, Xander a Nancy už tam na ně čekali. Spikova přítomnost Xandera příliš nepotěšila, ale neřekl ani slovo. "O.K. Takže co dál?" zeptala se Buffy. "Pořád to úplně nechápu," vyhrkla Nancy dříve, než se Xander k něčemu rozhoupal. "Takže vy říkáte, že když jsem si povídala s tou dívkou, Anyou, tak ona splnila mé přání a udělala z Ronnieho tuhle VĚC?" Xander si povzdechl a kývnul. "To ona tak dělá. Je to jedna z těch podivností, co se v Sunnydale odehrává." Obrátil se na Buffy. "Víš... chtěl bych si s ní nejdříve promluvit já sám. Aby nám to nějak vysvětlila. A pokud ne... zbude to na tebe." Buffy kývla. Nerada. Jak to tak vypadalo, bude muset použít násilí vůči někomu, koho až do dnes považovala za svou kámošku. Jenže věci se mění. Rychle. "Pojďme," řekla jednoduše a dovolila Xanderovi, aby jim šel v čele.

* * *

            "Je to ona?" zeptal se Xander lakonicky, když došli ke stolku, za nímž seděla Anya. Démonka pomsty pobledla. A když si navíc ještě všimla, že Buffy se Spikem stojí opodál, byla už bledší, než on. "Ano, to je ona," odpověděla Nancy. "Co chcete?" zeptala se Anya a snažila se zachovat klid. "Já tady pracuji." "Potřebujeme, abys zrušila následky přání, které vyslovila Nancy," oznámil Xander a stejně jako jeho ex-přítelkyně, se snažil zůstat klidný. Pohled na Anyu ho zraňoval o to víc, že si dobře uvědomoval, že se ke své staré práci vrátila jedině jeho vinou. Ale nemohl se výčitkami užírat navždy. Život šel dál a on ho musel žít i s vědomím, že se patrně dopustil velké chyby.

            "To nemůžu," odmítla Anya jeho požadavek bryskně. "Už takhle to mám u D'Hoffryna dost polepené." "Musíš," trval na svém. "Ten kluk, Ronnie, teď jde po Nancy. A chce ji samou láskou sníst. Doslova! O klasické rande už mu nejde ani omylem." Buffy popošla vpřed, Spike jí byl v patách. "Podívej, Anyo, nechci ti ublížit, tak mne k tomu nenuť. Prostě zruš to kouzlo a my ti dáme pokoj." Vtom se Anya upřeně zahleděla na Spika. Jenže ten, jak se zdálo, se moc snažil, aby se jí nemusel kouknout do očí.

            "Pane bože," vydechla. "Pšššt," zasyčel Spike. "Neopovaž se ani špitnout. Je to tajemství. Nemusíš hned všechno vykecat." "O čem to vy dva plácáte?" nevydržela mlčet dokonale popletená Buffy, která je pozorovala a unikal jí smysl toho všeho. "Já jen obdivuju... um... Spikovu novou... košili," vykoktala Anya, když jí došlo, že Spike nechce, aby ostatní věděli co se s ním přihodilo. Buffy se zadívala na bleděmodrou košili, co měl upír na sobě a ohrnula nos. "Fakt?" "Yeah," lhala Anya, jako když tiskne. "Kde's k ní vlastně přišel?" "Vyhrál jsem ji," zamumlal a bylo na první pohled jasné, že mu tohle téma moc nesedí. "Takže znovu," prskla naštvaně Buffy. "Nejsem tady proto, abychom spolu diskutovaly o detailech Spikovy garderoby. Hodláš to kouzlo zrušit nebo ne?" "Už jsem řekla, že nemůžu," odsekla Anya. "A teď, proč prostě nejdete pryč a nenecháte mne o samotě?"

            "Um... lidi," zasáhl Xander. "Nancy právě utekla." Buffy zasténala. Proč musí být všechno vždycky tak složité? "Xandere, ty si vezmi na starost svou ex a pokus se zařídit, aby dostala rozum. Já jdu najít Nancy. Spiku, ty můžeš jít se mnou nebo zůstat tady. Je mi to fuk." Spike se při jejích lhostejných slovech otřásl, ale přesto se vydal za ní ven.

* * *

            Najít ji jim dlouho netrvalo. Ronnie, kdysi kluk, nyní obrovský červ, ji totiž vyčmuchal a momentálně byl na nejlepší cestě k tomu ji sníst. Buffy na nic nečekala a rozběhla se k nim. Nancy odtáhla a Spike už mezitím popadl kovovou tyč, která bývala kusem zábradlí a blížil se k červovi.

            "Ty jí už neublížíš," vrčel nebezpečně a zaútočil na tu kreaturu vší svou démoní silou. Buffy si nebyla jistá jak se to všechno vlastně událo, ale najednou uslyšela hned dva bolestné výkřiky a vzhlédla. Ke své hrůze uviděla, že Ronnie už je zase člověk, je nahý jako prst a pod levým ramenem má zabodnutou kovovou tyč. Spike řval bolestí a držel se za hlavu, protože mu čip právě udělil další výchovnou lekci v podobě elektrošoku. "Oh, můj bože," zašeptala a vytáhla z kapsy mobil. Podala ho Nancy. "Volej 911." Sotva si byla jistá, že jí rozuměla a udělá, co jí nařídila, vrhla se ke Spikovi a Ronniemu. Spike, oči vytřeštěné, zhrozeně zíral na chlapce, kterého tak pěkně prošpikoval.

            "Oh, můj bože, je mi to líto," zašeptal, vytáhl mu tyč z těla a hned ji upustil, jako by se o ni spálil. Rychle si stáhnul košili a pokoušel se přikrýt Ronnieho, jak jen to šlo. "Špatné, špatné, tohle všechno je špatné," mumlal si a zoufale se snažil udělat Ronniemu pohodlí. "Oni mi říkali, že se to nemůže změnit. Jsem zlý, zlý, zlý... až do morku mých zatracených kostí." Pohlédl dolů, na bezvědomé Ronnieho tělo a rozplakal se. "Nechtěl jsem být zase zlý. Chtěl jsem pomoci. Oh, bože, je mi to líto. Tak moc je mi to líto." Buffy Spika zmateně pozorovala a mračila se. On bez legrace působil dojmem, že lituje toho, co nešťastnou náhodou udělal, ale přesto ji na zlomek vteřiny napadlo, jestli to není jen tyjátr. Divadýlko, aby si u ní šplhnul a aby jí ukázal, že je vlastně hodnej kluk.

            "Spiku, nedotýkej se ho," řekla když viděla, jak si k Ronniemu zase kleká a pokouší se mu nějak ulevit. "Musím to udělat správně," brblal si, jako by ji ani neslyšel. "Ty moji pomoc nepotřebuješ. Já jsem zlý muž. Ty potřebuješ někoho hodného, slunnou lidskou bytost, která tě dá zase dohromady." "Spiku, nech toho!" vykřikla Buffy, protože Spike se zrovna pokoušel vzít Ronnieho na ruce. "Jestli s ním pohneš, jenom mu přitížíš." "Ošetříme tě," pokračoval upír bez ohledu na to, co mu povídala. "Vrátím ti oheň, který má v každém živém člověku planout." To už bylo Buffy jasné, že vůbec netuší, že tam s ním je. Musela zasáhnout dříve, než svou zoufalou péčí Ronnieho dorazí. Sehnula se a popadla Spika za paže. Odtáhla jej a pevně držela, protože se s ní začal rvát a pořád se pokoušel dostat k bezvládnému muži.

            "Pusť mne!" křičel Spike a zmítal se v jejím železném sevření. "Musím to udělat správně. Buffy, prosím. Musím jim ukázat, že dokážu být hodný." Sanitka přijela a zase odjela. Nancy jela s Ronniem do nemocnice. Celou tu dobu Buffy Spika svírala a teprve, když ambulance zmizela, pustila ho. Spike, totálně vyčerpaný, jen klesl na kolena. Buffy si k němu čupla a zblízka studovala tvář zlomeného upíra.

            "O.K., Spiku. Jsem tady jenom já a ty. A já chci, abys mi řekl, co se ti stalo."

            "Strašně moc to bolí," zašeptal. "Angel nikdy neříkal, že to tak moc bolí." "Angel?" Nechápala Buffy. "Co má on... oh, můj bože." Spike konečně zvedl hlavu a podíval se jí o očí. Buffy sice byla v šoku, ale přesto si začala matně všímat jakéhosi jasného světélka, které nyní zářilo ze Spikových očí a které nahradilo ty drobné jiskřičky, které zahlédla už u ní doma, a které tam nikdy dříve nebyly. Jako by mu někdo z ramen sejmul přetěžké břemeno. "Mělo to být tajemství." Buffy těžce polkla.

            "Jak... jak se ti to stalo? Kletba?" Spike smutně zavrtěl hlavou. "Tak by se ti to asi líbilo, že? Nemůžeš přece milovat monstrum." Buffy nevědomky zvedla ruku k ústům a v hlavě jí to šrotovalo. Snažila se pochopit, co právě uslyšela. Spike získal zpátky svou duši a udělal to kvůli ní. To úplně všechno změnilo. Už mu nikdy víc nemohla vyčítat věci, které v minulosti spáchal. Vždycky pro ni existovala ostrá hranice mezi bezduchým démonem a tím, co měl lidskou duší. Angelus ji po téhle stránce dobře vyškolil. Stejně jako nikdy nedávala Angelovi vinu za věci, které udělal Angelus, nemohla teď obviňovat ani Spika s duší. Ať už byl ten nový Spike jakýkoliv, už to nebyla ta stejná bytost, která ji napadla u ní doma, v té proklaté koupelně.

            "Spiku," zmlkla a chvilku uvažovala. "Dokonce ani nevím, jak ti mám teď říkat." "Nejsem nikdo," odpověděl smutně. "Jsem nic." "Tak nemluv. Ty jsi někdo. Někdo, kdo udělal úžasnou věc." "Pro tebe." "Pro mne," přisvědčila dojatě Buffy. "Ale strašně moc to bolí," šeptal a znovu mu začaly téct slzy. Buffy o ničem nepřemýšlela a přitáhla si ho do náruče. Držela ho a on plakal. Malovala mu dlaní na záda kolečka a doufala, že ho tím ukonejší. "Je a ještě to i bude pro tebe těžké, Spiku," zašeptala a trošku ho odstrčila, aby mu viděla do očí. "Ale nemusíš tím procházet sám. Slibuju, že udělám cokoliv, co ti to ulehčí." V té chvíli se mu na tváři poprvé objevil náznak úsměvu. "Děkuju." Buffy vstala a vytáhla ho na nohy.

            "Tohle by pro nás mohl být nový start. Pro nás oba. Tabula rasa." "Jenže já jsem ztratil křídu," odpověděl úplně vážně Spike. "Well, můžeš si půjčit moji," slíbila tomu nešťastnému upírkovi přemožitelka Buffy. "Teď půjdeme domů."

            Domů. Když zamířila zpátky do domu, kde bydlela a ne do školního sklepa, kde bylo chladno a temno, Spike byl jako v Jiříkově vidění. Až teď si uvědomil, že do té temné díry plné přízraků nikdy jít nechtěl a ani tam nechtěl patřit. Chtěl být tam, kde je teplo a bezpečí a kde s ním bude žena, kterou horoucně, z hloubi celé své nové duše, miluje. Chce patřit do jejího domova. A ona mu nabídla, aby ho s ní sdílel. Poprvé od chvíle, kdy mu jeho duši doslova vpálili do hrudi, cítil, že bolest začíná ustupovat. Dokonce pocítil i krapítek blaženosti. S tím už byl schopen se vyrovnat. Vypořádá se s tím pro ni. A ona mu pomůže. Její pomoc, více než co jiného, mu to učiní snesitelným.

Ucítil, jak mu její dlaň vklouzla do ruky a podíval se dolů,

na jejich propletené prsty.

Na rtech mu zahrál něžný úsměv.

Vedla si jej domů.

Tam, kam oba patří.