Fanfiction

Angel

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: 4DW.net

"Minulé noci jsme vinou té proklaté přemožitelky ztratili další dva naše bratry," oznámila Darla, pokorně klečíc na kolenou. Stejně jako ostatní dobře věděla, že při špatných zprávách klesne Pánova nálada pod bod mrazu. Už dávno zjistila, že v takových chvílích je nejlepší pokleknout, oči mít sklopené a čekat, až se bouřka přežene.

"Přemožitelka!" zařval zuřivě Pán, Darla ho odhadla správně. "Každou noc vyhubí několik příslušníků mojí rodiny!" Trhla sebou, když si začal vylívat zlost na zařízení jejich podzemní skrýše. Shodil masivní kovový svícen a klesl na kolena. Vztekle bušil pěstmi do země. Teď se hodilo, že žili ve vlhké kamenné jeskyni, protože všechno okolo začalo hořet.

"Ty víš jak se mi zavděčit. Moc zbožňuji dramatické scény," ozvalo se ze tmy. "Možná by ses prostě mohl pokusit tu děvku zabít." Stejně neočekávaně, jako se výsměšný hlas ozval, také ztichnul. Pán zvedl hlavu a vzhlédl na toho provokatéra, který se právě vynořil ze stínů. Byl přímo ztělesněním okázalého klidu a nenucenosti. Celý v černém, jen nakrátko ostříhané vlasy měl odbarvené skoro až o bíla. Levé obočí mu protínala jizva. V ruce hořící cigaretu. Kdyby on dělal reklamu na Marlboro, tak se lidé, bez rozdílu pohlaví, ukouří k smrti.

"A předpokládám, že ty jsi na to jako stvořený, viď Williame," ušklíbl se Pán a jeho jméno vyslovil, jako by ho tím chtěl urazit. "Jmenuji se Spike," odpověděl štíhlý upír klidně. Bylo jasné, že tuto debatu spolu nevedou poprvé. "A yeah, oddělám ji. Kvůli tobě. Stejně se v téhle díře můžu ukousat nudou." Pán se chvíli rozmýšlel. Pak kývnul.

"Tak tedy dobrá. Dělej jak myslíš. Hlavně mne zbav toho trnu v mém oku." Spike mu na to neskočil. Jen si zhluboka potáhnul z cigarety a kouř vyfoukl Pánovi do tváře. Bez rozloučení se otočil na patě a rozevlátě kráčel ven, do tunelů.

"Proč mi nedovolíte, abych ji zabila já?" zabrblala Darla a uraženě špulila rtíky. Už stála zpříma, protože bezprostřední nebezpečí pominulo. "Trpělivost," konejšil ji, nyní už zcela klidný Pán. "Mám plán. Zabijeme dvě otravné mouchy jednou ranou."

* * *

Cesta domů Buffy trvala poněkud déle, než původně čekala. Jednak jí v hlavě pořád vrtala nejasná naděje na to, že by se mohla dát s Angelem dohromady, jednak tušení, že ji někdo sleduje, rostlo s každým jejím krokem. Nakonec už to nevydržela a otočila se. Zalapala po dechu. Prima. Takže mne nesleduje jeden násilník, ale hned tři. A všichni pěkní vazbiči. Vysocí, široká ramena, svaly jako z ocele. Kdyby si zašli na plastiku ksichtu, mohli na olympiádě posbírat pěkných pár medailí. Ten prostřední zavrčel a udělal krok k ní. Buffy instinktivně udělala krok vzad. Ještě nikdy nemusela bojovat hned s třemi upíry současně, navíc když vypadali takhle. Sáhla do kapsy pro kolík. Snažila se vymyslet jak nejlíp na ně zaútočit, jenže k útoku už nedostala šanci. Vrhli se na ni všichni tři najednou, ruce jí přidrželi stranou a pevně ji přitiskli ke zdi nejbližší budovy. Buffy bojovala ze všech sil, aby získala ztracenou svobodu, když v tom lídr té party gentlemanů zavrčel a naklonil se k ní. Bylo jí jasné, že se do ní chystá zakousnout.

Spike se na to koukal z nedaleké uličky. Znal upíry, kteří napadli přemožitelku. Byla to Trojice, Pánovi žoldáci. Tlumeně zavrčel. "Bastardi, chtěj' mě připravit o kořist." Ještě chvíli je pozoroval a když už bylo nabíledni, že přemožitelka si s Trojicí sama neporadí, vrhl se vpřed a popadl šéfa za krk.

"Takže chlapci, teprve teď začne ta správná zábava," ucedil a průběžně mu bušil do obličeje. Buffy bleskově zareagovala. Jednoho z upírů, kteří ji drželi, poněkud nefér nakopla a když se zkroutil bolestí, použila jeho hlavu jako beranidlo a štědře dopřála jemu i jeho bráškovi možnost zahrát si na berany berany duc. Pak si troufla kouknout na muže, který jí zachránil zadek. Neměla ani zdání kdo to je, ale bojoval tak půvabně a plynně, že to nemělo obdoby. Ještě nikdy nic takového neviděla. Nejdříve povinnost, až potom… pomyslela si a zaměřila se na svůj příděl upírů. Bylo moc fajn, že se její zachránce uměl tak dobře postarat i sám o sebe.

"O.k., kdo z vás chce jít první?" zeptala se a znovu pozvedla kolík. Ani nestačili zareagovat a jeden z nich byl kýmsi sražen k zemi. Buffy koutkem oka ještě zahlédla Angela dřív, než se na ni vrhl ten druhý. "Wow, dnes museli po celém Sunnydale rozvěsit transparenty: Zachraňte Buffy!", zamumlala a pak už se věnovala svému osiřelému upírovi. Teď, když už to bylo jedna na jednoho, se jí bojovalo mnohem lépe a za chvilku upíra zahnala do defenzivy. "Jak to tak vypadá, když nemáš kámoše, kteří by mě drželi, už nejsi takový hrdina," podotkla jízlivě a vrazila mu kolík do hrudi. Otočila se právě včas, aby viděla, jak Angel rozprášil svého upíra a ten následoval kolegu do pekel. Její zachránce #1 ještě pořád bojoval. Šlo mu to dobře, ale pak se Buffy lekla. Až teď si všimla, že je zraněný. Ten bastard se mu během boje musel dostat na kůži. Černé triko měl rozříznuté a bylo vidět, že na břiše má hlubokou krvácející ránu. Bez přemýšlení se mu vydala na pomoc, ale Angel ji pevně chytil za ruku a strhl zpět.

"Co to děláš?" zasyčela tiše. "Potřebuje pomoc." Jenže nejbližší okamžik ji usvědčil z omylu. I poslední útočník byl právě proboden. Zanechal přemožitelku a oba její ochránce samotné s třemi hromádkami prachu. "Jsi o.k.?" zeptala se Buffy a rozhodně setřásla Angelovu ruku. Popošla vpřed. Jenže Angel byl rychlejší a Buffy vyjekla překvapením, když viděla, jak popadl blonďáka v černém za ramena a vší silou ho přirazil ke zdi, stejně jako před chvílí ta upíří trojka ji. "Angele, co to děláš?" naléhala nechápavě a spěchala k nim. "On mi zachránil život!"

"Nemůžeš mu věřit," zavrčel Angel, aniž od své oběti odvrátil zrak. "Proč ne?" Teprve teď se na ni podíval a zaváhal. "Protože..." koktal. "Jen do toho, kámo," vyzval ho ironicky muž v koženém plášti. Byla to první slova, která vyslovil od chvíle, kdy začali bojovat. "Jenom jí to pěkně pověz." Buffy si dala ruce v bok a upřela na oba zvědavý pohled plný očekávání. "Uděláte líp, když mi jeden z vás rychle poví o co tady do pekla jde. Jinak zjistíte, že rozmrzelá přemožitelka dovede být pořádně nepříjemná."

"On je upír!" vykřikli oba pánové současně. Buffy nevěřícně zamrkala. "Cože?" vyhrkla. Angel Spika pustil a o krok ustoupil. "Angele?" oslovila ho slabým hláskem, který škemral o to, aby jí probůh řekl, že to není pravda. Sklopil oči. Nepotřebovala už slyšet nic víc. Bylo jí jasné, že to je pravda. Bolest, která se zahryzla do jejího zraněného srdce, byla rychle vystřídána vlnou šíleného vzteku. Sáhla do kapsy pro kolík.

"Předpokládám, že to všechno byla pro tebe jen hra," řekla hořce a musela se moc snažit, aby se nerozplakala. "Chovat se ke mě tak, abych ti začala důvěřovat, abych k tobě začala něco cítit. A potom mne zabít?" Uvědomila si tu ironii. Zrovna teď mu poprvé přiznala, že k němu něco cítí. "Buffy, tak to není," pokusil se Angel bránit. "Já jen chtěl-" "Ušetři mě!" odsekla. "Nemůžu se na tebe ani podívat. Drž se ode mne do pekla dál. Ode mne, mých přátel, mé rodiny. A to ve vlastním zájmu. Jestli tě tady ještě někdy načapám, zabiju tě." Chvíli to vypadalo, že se s ní pokusí přít, ale pak si to rozmyslel. Tvářila se jako bohyně pomsty a nebylo vyloučeno, že by ho s tím ostřejším koncem svého kolíku seznámila ještě dnes v noci. Jen smutně sklonil hlavu a šel pryč. Zmizel v temnotě. Buffy na chvilku zavřela oči a potom se obrátila na toho druhého.

"A co ty?" ucedila. "Ty taky hraješ tu hru Jak podvést Buffy snadno a rychle?" "Hey!" naštval se. "Nikdy jsem nepředstíral, že jsem něco, co nejsem. Jen jsem chtěl zabít ty otravy, abych pak po tobě mohl jít sám." Chvíli na něj zírala a pak se rozesmála. Prostě si nemohla pomoci. To je určitě poprvé a naposled v jejím životě, kdy ji hrozba smrtí pobavila.

"Jak se vlastně jmenuješ?" zeptala se nakonec. "Mohli bychom si tykat, když už hodláme jeden druhého zabít." "Spike." Ohrnula nos. "Co je to za jméno?" Upír se ušklíbnul. "Něco jako Buffy, nemyslíš?" "Hey!" protestovala s úsměvem. "Na mém jménu není nic špatného." "Ani na mém," kontroval smějící se Spike. Oba ztichli a dumali o tom, jak šílená tahle situace je. Místo, aby se snažili jeden druhého zabít, dělají si legraci ze svých jmen.

"Tak," porušila trapné ticho Buffy. "Budeme bojovat?" Spike se zarazil. Už to bylo hodně dlouho, co ho někdo rozesmál. Vlastně se nesmál od roku 1920, kdy ho Drusilla, někdejší největší láska jeho neživota, opustila a vydala se hledat svého Angela. Ironií bylo, že Spike ho patrně našel dřív, než ona. Kouknul se dolů na svou hruď, pořád ještě trochu krvácel, a zavrtěl hlavou. "Možná jindy, mazlíčku. Právě teď nejsem zrovna v nejlepší kondici." Buffy se zamračila a popošla k němu. "Dovol, abych se ti na to podívala." Než jí v tom stačil zabránit, odsunula mu ruku a zvedla triko. Zblízka si prohlížela ránu pod ním. "To vypadá ošklivě," mumlala a lehce se zranění dotkla. Spike vyjekl. "Promiň," koukla na něj omluvně a přehrnula triko zpátky.

"Bezva," remcal Spike. "Jen se mi šťourej ve vnitřnostech." Buffy protočila oči. "Takže, bojovat nechceš, co s načatým večerem?" Spike z kapsy vytáhl cigarety a jednu si zapálil. S úlevou zhluboka do plic nasál nikotin a vyfoukl kouř do svěžího nočního vzduchu. "Well, nevím jak ty, ale já se poohlédnu po nějaké zašívárně, kde bych se mohl prospat a počkat, až se zahojím. Pak si tě třeba najdu a můžeme si to rozdat." Buffy se na něj chvíli dívala a přála si, aby tenhle nápad nedostala.

"Mohl bys zůstat u mne," řekla nakonec tichounce. Spike na ni zíral a pak se začal hlasitě smát. "To už ses dočista pominula?" zeptal se a bez úspěchu se snažil uklidnit. "Není to ani pět minut, co jsem ti na rovinu řekl, že jsem tě chtěl zabít a ty mne zveš do svého domu?" Buffy se mračila a Spike se smál. "Pozor na velkou, zlobivou přemožitelku," chechtal se. "Mohla by vás pozvat dál, na šálek čaje."

"Kdybys mne vážně chtěl zabít, už bys to udělal," řekla nakonec Buffy, měkce a klidně. "Nemyslíš jenom na to, nehraješ si se mnou jako Angel." Spike rázem zvážněl. "Jak víš co jsem zač? Neznáš mne." "Poznám bojovníka, který rád bojuje rovně, když ho vidím. Taky poznám, když přede mnou někdo netají co je vlastně zač." Spike kývl. "Well, prokoukla's mne. Ale co když se tě pokusím zabít ve spánku? Nebo půjdu po někom z tvých blízkých?" Buffy pokrčila rameny. "Nějak si nemyslím, že je to tvůj styl. Chceš se se mnou utkat. Přece bys nepodváděl, to bys nikdy nezjistil, jestli na mne máš." Spike oněměl. Jak je možné, že mne za tak krátkou dobu, co jsme spolu strávili, tak dobře poznala?

"Dobře," souhlasil konečně. "Ale jen na jednu noc. Ta mi k uzdravení bohatě stačí." Buffy kývla a tak se vydali k jejímu domu.

* * *

"Tomu nevěřím," vrtěl hlavou Pán a chodil sem a tam po jejich doupěti. Byl rozpolcen, jestli se má vztekat nebo bavit. "Nejen, že Spike přemožitelku nezabil, ale on jí dokonce pomohl porazit Trojici. A přemožitelka ho teď navíc vzala pod svá ochranná křídla, jako nějakého toulavého psíka." "Dovolte mi, abych ji pro vás zabila," vrněla Darla. "Prosím," škemrala. Pán si to chvíli promýšlel a pak důrazně zavrtěl hlavou. "Ne, nemohu riskovat ztrátu dalšího mého drahého dítěte, jen kvůli přemožitelce. Na to je naše rodina příliš malá." Darla se usmála.

"Co když přemluvím Angela, aby to pro mne udělal? Přijmi ho zpátky mezi nás." To Pána zaujalo. "Proč si myslíš, že by to udělal? Je zřejmé, že se o tu dívku zajímá." Darla se krutě zasmála. "Myslím, že se to změní, když ho začne lovit. Nechte to na mě." "Nuže dobrá."

* * *

Angel už zapomněl jako dlouho bezcílně chodí po svém pokoji. Pořád měl před očima znechucený výraz Buffy. Měl vědět, že dnešní den jednou přijde. Bylo to nevyhnutelné. Možná, kdyby jí řekl pravdu hned při prvním setkání, bylo by to snazší. Ne, okamžitě by ho bez diskuzí probodla. Jenže co mám teď dělat? Zcela jistě ví, že je na její straně. Že na ni dohlíží a pomáhá jí od chvíle, kdy přijela do Sunnydale. Jenže teď si pravděpodobně myslí, že to všechno byla jedna velká lež. Z pochmurného zadumání ho vytrhlo klepání na dveře. Na moment jeho duše vzlétla k nebesům... možná je to Buffy. Kdo jiný by za ním chodil? Možná zjistila kde bydlí a přišla si promluvit, dát mu šanci, aby jí všechno vysvětlil. S nadějí spěchal ke dveřím a otevřel... Tvář se mu propadla zklamáním, když uviděl kdo tam stojí.

"Co chceš?" Darla našpulila rty. "Ale no tak, Angele. Takhle se vítá dlouholetá přítelkyně?" "Nejsi má přítelkyně a nejsi tu vítaná." Darla mu nevěnovala pozornost a vešla, cestou se o něj lehce otřela.

"Ale jdi, přece víš, že ta věc s pozváním na nás neplatí, pokud vcházíme do příbytku upíra. Nebo už jsi zapomněl co jsi?" "Ne," odpověděl Angel a sklopil zrak. "Nezapomněl." "Doslechla jsem se, že tvoje malá kamarádka přemožitelka dnes objevila ve tvé skříni kostlivce," konstatovala Darla a otevřela dveře ledničky. Usmála se. Na poličkách tam ležely sáčky a sklenice s lidskou krví. "Spíše jsem měla říct spoustu kostlivců, kdybychom měli počítat všechny lidi, které jsi za svůj dlouhý život zabil." "Vypadni," zasyčel Angel. "Už jsi jí pověděl o své kletbě?" zeptala se a pomalu se vydala ke dveřím, ale nevypadala, že míní odejít hned. "Možná tě pochopí. A pokud ne, víš kde mne hledat." Když Darla konečně vyšla ze dveří, Angel si povzdechl.

Měla pravdu. Musí si s Buffy promluvit a nejlépe ještě dnes. Popadl kabát a zamířil zase ven.

* * *

"Uklidni se," řekla Buffy, když otevřela přední dveře. "Máma není doma. Odjela nakupovat umění. Pár dní bude pryč. Pojď dál." Spike přikývl a skoro bázlivě přešel přes práh. Nemohl si vzpomenout, kdy naposled ho nějaký člověk tak ochotně pozval do svého domu. Obvykle si musel vzít za rukojmí někoho z rodiny a teprve potom ho pozvali dál. "Sedni si do kuchyně," vyzvala ho Buffy. "Donesu si lékárničku a pak tě obvážu." Spike si povzdechl a beze slova se dovlekl do kuchyně. Žuchl sebou na jednu z židlí. "Sundej si triko!" volala na něj seshora a Spike si znovu povzdechl dřív, než ji poslechl. Tolik k mé pověsti Big Bad.

Buffy se zarazila ve dveřích kuchyně. Seděl zády k ní a ona si nemohla nevšimnout hry jeho skvěle vypracovaných svalů. Byl sexy, to se mu nedalo upřít. Napadlo ji, jestli je takováhle figura dána do vínku každému upírovi. "Vím, že jsi tady," řekl měkce. Lekla se až nadskočila. "Užíváš si vyhlídku?" "To těžko," zalhala a pohla se. Postavila se před něj. "Jen jsem přemýšlela, jestli bych tě měla zapíchnout nebo ne." Spike se zasmál. "Ale prosím tě, máš ráda rovný boj stejně jako já, mazlíčku." Přikývla a namočila chomáč vaty v dezinfekci. Spike sykal bolestí, když mu ránu čistila a obvazovala, ale neřekl ani slovo. "Tak jdeme," usmála se. "Hotovo. Ukážu ti to nahoře."

Kývl a šel za ní. Ještě pořád se snažil vyrovnat s touhle matoucí situací a hlavně s faktem, že přemožitelka na něj před chvílí hleděla se špatně skrývaným zalíbením. "Vlez si do postele," řekla, když ho uvedla do svého pokoje. "Jsi zraněný a já navíc stejně ještě musím ven. Na hlídku. Spát půjdu až potom." Spike se podíval na postel a pak na malý kousek podlahy vedle ní. Bylo mu jasné, že by bylo gentlemanské postel Buffy přenechat, ale jednak nebyl gentleman ani omylem, jednak si už ani nepamatoval, kdy naposled spal v pořádné posteli. A jak řekl Buffy, je to jen na jednu noc.

"Beru," souhlasil. Plášť přehodil přes opěradlo židličky a sedl si na kraj postele, aby si mohl zout boty. Buffy se usmála. Chvíli si myslela, že se s ním bude muset dohadovat o tom kdo bude ležet v posteli a kdo na zemi. Měla by už konečně vzít na vědomí, že Spike není z těch, co lžou o tom, co chtějí. "Budu venku maximálně tak půl hodinky," oznámila a Spike se uložil. "O.k.," zašeptal a už skoro spal. "Dobrou." Uculila se a přetáhla přes, teď už tvrdě spícího upíra, pokrývku. Tiše zavřela dveře a šla po schodech dolů. Vzala si sako a otevřela dveře. Skoro se srazila s osobou, která stála venku.

"Hi," usmála se Buffy nejistě. "Hi," odpověděla dívka. "Jsem Sarah. Kamarádka Willow. Měly jsme se dnes večer sejít a učit se, ale není doma. Její máma mi řekla, že by mohla být tady. Vážně nerada obtěžuji." "Oh, to je o.k." usmála se Buffy a oddechla si. "Ale Willow tady není. Mohla by být u Xandera. Zavolám mu, jestli chceš." "Díky," odpověděla Sarah, "to mi moc pomůže. Mám pocit, že chodím městem celou věčnost a ty knížky váží snad metrák." Buffy ustoupila. "Pojď dál. Hned to bude." Sotva vešla do dveří, Darla se usmála. "Polož si knížky na stůl," řekla Buffy a šla k telefonu. Darla ji následovala, s upířím obličejem. Sáhla do tašky, vytáhla malou lahvičku a kus látky. Vylila na ni obsah flaštičky a pokračovala za Buffy. Stála k ní zády a vytáčela Xanderovo číslo. Nebyla ani v polovině, když ji Darla zezadu objala a k obličeji jí přiložila vlhkou hadřičku. Buffy se začala bránit a Darlin stisk zesílil. Pevně jí držela látku nasáklou omamnou tekutinou na nose a ústech. Během několika vteřin Buffy přestala bojovat a z bezvládných prstů jí vypadlo sluchátko.

"Sladké sny," ušklíbla se Darla, když jí Buffy v bezvědomí klesla do náruče a hlava se jí svezla na rameno. Darla jí držela látku na obličeji ještě pár minut a pak ji zastrčila do kapsy. Buffy odtáhla do středu kuchyně a hodila na zem. Teď už zbývá jen čekat.

* * *

Angel si nebyl jistý jak dlouho už stojí u Buffy na zápraží, ale měl pocit, že několik lidských životů. Už asi po sedmé zvedl ruku, aby zazvonil, ale zase ji nechal klesnout. Bylo to těžší, než cokoliv, co musel kdy udělat a znovu si připomněl proč si zvolil život samotáře. Nakonec zaklepal. Zhluboka se nadechl. Ne, že by mu to bylo co platné. Nikdo se neozval. Znovu zaklepal. Nic. Zdravý rozum mu sice napovídal, že prostě nikdo není doma, ale nohy ho samy zanesly k zadním dveřím, aby se o tom ujistil. Jeho nebijící srdce se sevřelo hrůzou, když nakoukl oknem a uviděl... Buffy ležela na zemi, bylo jasné, že je v bezvědomí a nad ní se skláněla Darla, tesáky v pohotovosti. Bez rozmýšlení vrazil do dveří.

"Jdi o ní!" Darla se ušklíbla. "Angele! Jdeš právě včas. Bude hostina." Posadila Buffy a než se do ní zakousla, chvíli jí očichávala krk. Angel se k nim vrhl a odstrčil Darlu. Vzal Buffy do náruče. Vtom si uvědomil, že Darla s ním nebojuje. "Cítíš to?" zeptala se triumfálně. "Čerstvá lidská krev. Ještě je teplá. A ty dobře víš jak prý chutná, jak mocná je krev přemožitelky." Sám si toho nejdřív nevšiml, ale nyní cítil, že celá kuchyně je prosáklá jako by měděnou vůní. Snažil se na Buffy nedívat, ale nemohl si pomoci. Její hlava mu odevzdaně spočívala na rameni a odhalovala mu bílý krk, na němž se jako rubíny třpytily kapky krve.

"Víš, že po tom toužíš," provokovala ho Darla. "Celé tvé já po tom volá. Ochutnej ji." Temně zavrčel. Celý se chvěl, vší silou se snažil udržet svého démona na uzdě. Darla si k nim klekla a obkroužila prstem ránu na hrdle Buffy. Rudým ukazováčkem pak zamávala Angelovi před nosem. "Jen ochutnej," zašeptala a přejela mu po spodním rtu. To bylo víc, než dokázal snést. Démon v něm opět zamručel a převzal nad ním vládu. Olízl si krvavou stopu na rtu. Darla se souhlasně usmála. "Tohle jsi konečně ty. No tak, ještě tam toho zbylo víc, než dost. Doraž ji. A až s ní budeš hotov, vyhledej mne."

Darla ho nechala samotného, ať sám bojuje svou vnitřní bitvu. Šla ohlásit Pánovi, že první fáze jejího plánu je úspěšně u konce. Angel shlédl k Buffy, celé jeho tělo volalo po dalším sladkém nektaru, který právě okusil. Do toho, vždyť ji nemusíš vypít až do dna, povzbuzoval ho jeho démon. A i kdyby ano, o co jde? Vždyť se tě stejně chystá zabít. Sklonil hlavu k jejímu štíhlému krku dřív, než si vůbec uvědomil co dělá. Vnořil jazyk do kalužinky krve, která jí kanula z dosud otevřené rány.

"Poslyš, napadlo mě-", mumlal Spike, který putoval po schodech dolů a ospale si protíral oči. Uslyšel zezdola hluk, takže došel k názoru, že se Buffy už vrátila z hlídky. Vstoupil do kuchyně a při pohledu na Angela, s ústy přisátými k jejímu krku, zůstal stát jako opařený. Vykašlal se na analýzu situace a vrhl se k nim. Odtáhl ho od ní.

"Nedotýkej se jí do pekla," zavrčel., "nebo tě zlikviduju osobně." Angelovi se vrátila lidská tvář, Spikova přítomnost ho vzpamatovala. V čiré hrůze zíral dolů, na tělo Buffy. Potom se otočil a utekl. Spike si ho nevšímal a raději si pospíšil k ní. Zvedl si ji do náruče a položil prsty na její zápěstí. Cítil, že pulz má ještě dostatečně silný. Ulevilo se mu. Jak to tak vypadá, přišel dříve, než se z ní Angel napil přespříliš.

"Přemožitelko?" volal ji k životu a zlehka plácal po tvářích. "No tak, mazlíčku, probuď se." Nereagovala. Takže ji zvedl na ruce a nesl nahoru, po cestě ještě popadl lékárničku, kterou zapomněla na lince. Někde uprostřed schodů se Buffy pohnula a něco si ospale zašeptala. "Přemožitelko?" zkusil to znovu. "Jsi vzhůru?" Jedinou její reakcí bylo, že se trošku posunula a nosíkem se mu zavrtala do krční jamky. Už to samo o sobě bylo podivné, ale když ho ještě ke všemu lehce políbila na citlivou kůži krku, skoro ji upustil. Raději rychle vyběhl zbývající schody a uložil ji do postele.

"Spiku?" zamumlala Buffy, když šramotil věcmi v lékárničce a hledal dezinfekci a náplast. "Co to děláš?" "Snažím se najít ti něco na ten pokousaný krk," odpověděl, aniž vzhlédl. "To nemusíš," řekla ospale, zvedla ruku a zajala svou dlaní jeho zápěstí. "Líbí se mi, když mě koušeš. Je to sexy." Spike málem spadl z postele a pozorně se na Buffy zadíval. Pořád byla obluzená. Bezpochyby byla uvězněná v nějakém snu a nevěděla co povídá. Rychle jí kousanec vyčistil, zalepil a pak ji přikryl. Chystal se usádlit na zemi, když vtom uslyšel:

"Neopouštěj mě," zanaříkala Buffy a objala ho okolo pasu. "Zůstaň se mnou." Spike zvedl oči v sloup a pokusil se vymanit z jejího sevření, čímž dosáhl jediného. Buffy začala nešťastně kňourat a pevněji se k němu přitiskla. "K čertu s tím," zavrčel, když zjistil, že jeho pokusy o slušné chování vycházejí poněkud naplano. Vklouzl k ní do postele a pohodlně se natáhl. Mnohem lepší, než tvrdá zem. "Už jsi šťastná?" zeptal se snad víc sebe, než jí. "Mm-hm," souhlasila okamžitě a přitulila se k němu blíž. V mžiku tvrdě usnula. Spike zavřel oči a během chvilky ji napodobil.

* * *

Sluneční světlo se namáhavě prodíralo skrz zatažené závěsy a jemně hřálo tvář zvolna se probouzející Buffy. V hlavě jí bušilo a na chvilku ji napadlo, jestli nemá kocovinu. Pamatovala si, že přišla přítelkyně Willow a pak už nic. Teď leží v posteli a je úplně oblečená. Jak se tak zkoumavě ohledávala, najednou jako by ji přimrazil. Okolo pasu ji objímala něčí ruka. Beze vší pochyby ruka muže v černém triku. Skoro se bála podívat čí. Nakonec si dodala kuráž a její zrak putoval nahoru. Padl na tvář dosud spícího Spika. Při tom pohledu se nemohla neusmát. Vypadal tak mírumilovně a už ani trochu jako Big Bad, kterým se zdál být minulou noc. Pokusila se zpod něj opatrně vymanit, aniž by ho vzbudila, ale bylo to bez šance. Trošku zasténal, zívnul a otevřel modré oči.

"Jsi o.k., mazlíčku?" zeptal se starostlivě. Buffy kývla. "Jistě, proč bych neměla být? Není to tak náhodou o tom co se přihodilo v noci a já si to nepamatuju?" Spike pozvedl tázavě obočí a Buffy si nešťastně povzdechla. "Fajn, co bylo?" Spike se posadil a utrápeně si promnul tvář.

"Přišel jsem dolů a našel Angela, jak se tě snaží posvačit. Asi neměl chuť se prát, protože se vypařil skoro hned, jak jsem vešel." Buffy na něj zírala vytřeštěnýma očima. Čekala na pointu toho vtipu. Když jí došlo, že si z ní nedělá legraci, zvedla ruku. Prsty nahmatala polštářkovou náplast, kterou jí Spike ránu na krku ošetřil a zalapala po dechu.

"Zabiju ho," zasyčela. "A já ti pomůžu."

* * *

"Bylo to perfektní," křenila se Darla, když Pánovi v živých barvách líčila co provedla. "Nemohl si pomoci. Nedokázal odolat." "Jsi si jistá, že ji zabil?" zeptal se Pán. Darla pokrčila rameny. "Zabil nezabil. Sejde na tom? Pokud ne, až zjistí, že se z ní krmil, bude ho chtít ulovit za každou cenu. Je jen otázkou času, než se spolu utkají. Znám Angela dobře. Zabije ji. Přece si pamatujete, jak brutální dokáže být." Pán se zasmál. "Ano, samozřejmě. Teď bys mu měla pro jistotu dodat trošku kuráže a zjistit, jestli je přemožitelka naživu." Darla poslušně kývla a zamířila ven.

* * *

Rychlá obhlídka přemožitelčina domu Darle napověděla, že Buffy žije a navíc se spolu se Spikem chystá do boje. Jak už řekla Pánovi. Nebylo to důležité. Angel zvládne oba dva. O tom nepochybovala. Jen si s ním musí ještě promluvit.

* * *

"Jdi pryč," řekl Angel apaticky, aniž vstal z postele, na níž seděl. "Musím říct, že obdivuji tvou morální sílu, Angele. Vážně jsem byla přesvědčená, že vysaješ přemožitelku do sucha." Neřekl na to nic, jen si prohlížel své ruce položené v klíně. "Jde si pro tebe," pokračovala Darla škodolibě. "Ona a její nový přítel. Musí tě to rvát na kusy, že se tak rychle dokázala od tebe odvrátit. Šla dál a jako na potvoru zase k dalšímu upírovi. Asi jsi příliš ubohý dokonce i pro ni." Ticho. "Cože? To tady budeš jen tak sedět, dokud tě nenajdou? Ty jim dovolíš, aby tě zabili dřív, než se pomilují na tvém prachu? No tak, Angele, máš na víc, vím to. Dokážeš je porazit. Jsi silnější, než oni dva dohromady. Přijmi to, čím jsi a vrať se ke mně. K nám, kam patříš, kde tě bereme takového, jaký jsi. Už nikdy nemusíš být sám." Vzala ho něžně za bradu a zvedla mu hlavu, takže si hleděli do očí. Angel se na ni díval a slza, osamocená na jeho tváři stejně jako on sám na tomhle světě, stékala dolů.

"Máš pravdu, Chci to skončit." Darla se usmála. "Věděla jsem to. "

* * *

"Jsi si jistá, že víš kam jdeme?" zeptal se podezřívavě Spike, když vešli do Bronzu. Buffy kývla. "Jsem si jistá, že žije někde poblíž. Musíme zjistit, jestli je tady nějaký sklep."

"Proč se tím trápit?" ozvalo se ze stínu. "Jsem tady." Buffy se otočila a naznačila Spikovi, aby zůstal stát za ní. "Tak co, ukážeš se konečně? Začneš pro změnu hrát fér?" Angel se zachechtal, ten suchý chraplavý zvuk způsobil, že jí přeběhl mráz po zádech. "Proč bych měl hrát fér? Jsem jen zvíře, viď?" "Chyba," vyvedla ho z omylu. "Zvířátka mám ráda." "A jedno z nich si teď bereš do postýlky," posmíval se jí Angel, který se právě vynořil ze tmy. "Doufám, že na tebe nebyl moc drsný." Spike zavrčel a udělal krok vpřed. "Dávej si bacha na hubu, kámo." Angel se znovu zasmál. "Chráníš čest dámy, Spiku? Věř mi, nebude jí trvat dlouho a zbaví se i tebe."

"Drž hubu," vyprskla Buffy. "Přinejmenším, ON přede mnou nikdy netajil kým je a rozhodně mne nenapadl v mém vlastním domě." Angel pokrčil rameny. "Nemůžu si pomoci. Jsem co jsem." "Proč?" naléhala Buffy. "Proč jsi předstíral, že mi pomáháš a záleží ti na mě? Vážně to pro tebe byla jenom hra? Aby ses ke mě dostal blíž?" "Usnadní to něco?" zeptal se smutně Angel. "Když ti řeknu, že to pro mne byla jenom hra, bude pro tebe snazší mne zabít?" "Možná," odpověděla Buffy. "Ale chci znát pravdu."

"Všechno, co jsi se bez vší pochyby o mne už dočetla, je pravda. Skoro dvě století jsem žil jen pro jediné. Pro krev, pro smrt. Vyvraždil jsem svou rodinu, své přátele, jejich přátele a užíval jsem si při tom každou vteřinku." Buffy zavřela oči a moc se snažila, aby se jí neudělalo špatně. "Co se změnilo?" zeptala se, když se jí přestalo navalovat. "Snědl jsem dívku, cikánku, její rod mne proklel. Vrátili mi duši." "Bloody hell!" zaklel tiše Spike. "Cože? Neměli tě raději nakazit morem, leprou nebo bradavicemi?" nechápala Buffy.

"Ty tomu nerozumíš, mazlíčku," vysvětloval jí měkce Spike a postavil se vedle ní. "Když se staneš upírem, přijdeš o duši. Necítíš lítost, soucit, vinu. Nic. Angel se teď musí vyrovnat se skutečností, že zabil tisíce lidí." "Přiměřený trest za vše, co jsem spáchal," dodal Angel a sklonil hlavu. "Tak proč jsi mne napadl?" naléhala Buffy. "Přece jsi mi mohl všechno říct."

"Well, doufala jsem, že tě vysaje," ozval se ženský hlas a Darla, s upíří tváří, se vynořila ze stínu. "To's byla ty!" vykřikla Buffy. "To tys mne napadla!" "Chytrá holka, pochopila to rychle," řekla Darla, rozhlédla se po ostatních a usmála se. "Že nás tady ale je, skoro celá stará parta. Už se těším, až vás jednoho po druhém uvidím umírat." Buffy výhrůžně pozvedla kuši, Spike s Angelem jí stáli po boku.

"Můžeš to zkusit." Darla beze slova předpažila ruce, které měla až dosud za zády. V každé z nich svírala pistoli. Zamířila a vystřelila. Buffy zalapala po dechu, protože oba upíři se zkroutili bolestí. Angel dostal kulku do ramene, Spike do břicha. Oba krváceli. "Oh, neboj se o ně," ušklíbla se Darla. "Kulky upíry nezabijí. Jen mi na chvíli půjdou z cesty a přestanou zavazet. No a teď se podíváme, jak jsi vůči kulkám odolná ty, drahoušku."

Buffy bleskově vklouzla za kulečník. V pravý čas, protože Darla pálila dál. Naštěstí jí brzo došly náboje a musela znovu nabít. Toho Buffy využila, vyskočila a tak rychle, jak dovedla, poslala upírce co nejvíc dárečků v podobě dřevěných šípů. Naneštěstí musela po každém výstřelu kuši znovu natáhnout, čímž ztrácela drahocenné vteřiny. Než byla Darla hotová, podařilo se jí vystřelit pouze třikrát. Po prvé minula a šíp skončil vzadu ve zdi, druhý se Darle zabodl do žaludku a třetí do paže. "Jsi mizerný střelec, přemožitelko" vysmála se jí Darla a s malým zasyknutím si vytrhla oba šípy z těla.

"Teď, jestli jsi ty skon-" Už nedopověděla. Ztuhla a obě zbraně jí s rachotem vypadly z rukou. Buffy zmateně sledovala, jak se Darla otáčí... ze zad jí trčel šíp a za ní stál přikrčený Angel. "Angele," zašeptala nevěřícně šokovaná upírka jen pár vteřin předtím, než její tělo explodovalo v prašný oblak.

Buffy na to chvíli překvapeně zírala, pak oběhla kulečník a spěchala za ostatními. Zamířila rovnou ke Spikovi, který ještě pořád ležel na zemi, držel se za břicho a tiše sténal. "Spiku?" zašeptala měkce, když si klekla vedle něj a položila si jeho hlavu do klína. "Jsi o.k.?" Její otázka ho pobavila, takže v něm zabublal smích a Spike sebou bolestně trhnul. Nesmím se smát, mihlo se mu hlavou. "Ta děvka se mi trefila do té včerejší díry, ale jestli mě pár dní nikdo nepořeže, nebodne ani nestřelí, budu o.k." Buffy se zasmála. Jestli může dělat vtipy, vážně bude v pořádku. Vzhlédla k Angelovi, který se k nim právě připojil.

"Děkuju," řekla měkce s vděčným úsměvem a dívala se mu do očí. Angel kývl a tvář mu posmutněla. Všiml si jejích prstů, které se něžně probíraly Spikovými vlasy. Povzdechl si a zvedl k ní zrak.

"Poslouchej, Buffy. Myslím, že bude nejlíp, když opustím město. Být blízko tebe je pro mne... moc těžké. Musím si najít nějaké místo k životu, kde budu moci pomáhat lidem. Já sám. Možná L.A." Buffy kývla. "Je mi líto, že to takhle dopadlo, Angele. Mrzí mne, jestli jsem ti ublížila." Zavrtěl hlavou. "Netrap se. Jen na sebe dávej pozor a taky si dávej pozor na Spika! Nelíbí se mi, že ti na něm začalo záležet. Je to pořád jen upír. Jestli zaslechnu jen slovíčko, že ti nějak ublížil, vrátím se a rozpráším ho osobně a moc rád." Buffy se usmála a kývla. "Já vím. Děkuju." Angel se beze slova otočil a zmizel. Nechal Spika a Buffy o samotě.

"Myslíš, že se ti podaří vstát?" zeptala se Buffy, když mu pomohla sednout. "Jo, ale dej mi ruku, mazlíčku." Tak opatrně, jak jen to dokázala, mu pomohla na nohy a rychle ho chytla okolo pasu, protože jí málem znova upadl. "Well, konec dobrý, všechno dobré," zahekal Spike. "Teda, když pominu krvácení a ostatní otravnosti." Buffy se na něj stydlivě usmála.

"Ještě ne tak úplně konec," šeptla, naklonila se k němu a políbila ho na rty. Toužila to udělat už od chvíle, kdy ho včera v noci uviděla sedět u nich doma v kuchyni, bez trika. Spike přivřel oči a náruživě jí polibek oplácel. Toužil to udělat od chvíle, kdy ho včera v noci, pozvala dál. Když se od sebe konečně odtrhli, usmála se.

"Pojďme domů," navrhla.

Úsměv jí šťastně oplatil.

Jako upír vlastně ještě nikdy opravdový domov neměl.

Domů.

Na tohle by si jeden zvykl.

Konec