Po životě

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Spike z ní nedokázal odtrhnout oči. Byla to Buffy. Byla to opravdu ona. Stála před ním. Na schodech, jako tu noc, co... umřela. Žádný robot. Živá Buffy, tak krásná... Přesně jak si ji pamatoval. Nejasně slyšel, že Dawn si něco štěbetá, ale neposlouchal ji. "Dawn, přines obvazy," řekl nakonec měkce, oči upřené na zle zrasované ruce. Nenáviděl už jen pomyšlení na to, že se musela vlastníma rukama vydrápat ven z rakve. Věděl, jak úděsné to bylo pro něj. Byl na rozpacích. Má nenávidět toho, kdo ji k tomu dohnal nebo mu žehnat za to, že ji vrátil? "Pojď," zaprosil jemně, vzal ji za ruku a vedl do obývacího pokoje. "Postaráme se o tebe." Pořád vypadala trošku zmateně, nebylo divu. Posadil ji do jednoho z křesel. Sám si sedl naproti ní a vzal její ruce do svých, aby mohl posoudit, jak moc je má poraněné.

            "Jak... jak dlouho jsem byla pryč?" zeptala se nejistě. Dívala se na něj tak, že jeho nemrtvé srdce tálo jako sníh po dešti. Byla vystrašená, zmatená, poraněná a bůh ví co ještě... chyběla mu slova. Tak moc ji chtěl vzít do náruče a povědět jí, jak moc mu chyběla. Ale to by, ve stavu v jakém byla, nebyl ten nejlepší nápad. "Sto čtyřicet sedm dní," odpověděl raději. Jasně, že je počítal. Každičký den, který prožil na téhle zemi bez ní, byl pro něj jen bolestnou agónií. Věděl, že je to jeho vina, že je... pryč. Nedokázal to. A nic to nemohlo změnit. "Tady," přerušila Dawn tichým hláskem jeho myšlenky, když současně na stůl položila krabici s obvazy a desinfekcí. Klouzala pohledem ze Spika na Buffy a zase zpět. Uvědomila si, že ti dva by si pravděpodobně chtěli promluvit o samotě, aspoň na chvíli. Ona bude mít na Buffy ještě spoustu času, později. "Já... půjdu Buffy rozestlat," pípla a zmizela nahoře. Ty dva nechala samotné.

            Spike vzal desinfekci a opatrně jí začal čistit poraněné ruce. Hlavně se snažil, aby jí neublížil ještě víc. Už tak toho na ni bylo dost. Gázou namočenou do chladného desinfekčního prostředku jemně poklepal na krvácející zranění a Buffy se lehce otřásla. "Promiň," zašeptal. Hlava se mu točila z toho neskutečného faktu, že Buffy sedí přímo před ním. Živá. Neodpověděla, ale vzhlédla k němu. Oči měla smutné. Ale něco v nich přece jen problesklo. Že by děkuji? Je možné, že by pro ni jeho přítomnost něco znamenala? Nebyl si jist, ale své štěstí nehodlal riskovat. Rozhodně se jí nebude ptát. Chtěl jí povědět tolik věcí. Slova lítosti nad tím, že tehdy selhal, se v něm mísila se slovy dokonalé blaženosti, protože je zpátky. Ale jak se na ni tak díval, věděl, že na slova není správná chvíle. Sotva jí na zraněné ruce přiložil první obvazy, dveře se rozletěly a dovnitř se nahrnuli brebentící Scoobies. Uviděli, že Buffy sedí se Spikem v pokoji a hned se na ni vrhli. Xander ji pevně objal. Seděla jako socha. Spike v jejích očích uviděl úzkost a strach, ale než stačil něco říci, přerušili ho.

            "Oh, Buff... To jsi vážně ty. Věděli jsme, že to zvládneš," breptal Xander šťastně. "Já říkal, že určitě půjdeš domů." Willow zářila. Byl pyšná, že její kouzlo fungovalo a přivedlo Buffy zpět. "Necítíš se jako vraždící monstrum nebo zloun, že ne. Nebo jo? Protože jsi před chvílí vypadala dost děsivě," vybafla na ni Anya citlivě. Buffy se jen bezmocně zadívala na Spika a pak shlédla dolů, na své ruce. Dawn, když slyšela ten rámus, se okamžitě přiřítila shůry.

            "Lidi, co tady proboha tak hulákáte? Nechte ji na pokoji. Potřebuje být sama," kádrovala je, prosmekla se mezi nimi a ochranitelsky se postavila před Buffy. "Jen jsme si povídali, Dawn," bránila se Willow. Dawnina nepřátelská reakce ji zmátla. "Povídali? Vypadá snad na to, že si chce povídat? Vždyť je v šoku!" zaječela podrážděně. "Klídek, Dawnstere. Buffy je fajn," obrátil se Xander zpátky na Buffy. Ta cítila, že brzy začne ječet. Protože jí nebylo fajn. Prožívala pekelnou noční můru. Jenže nedokázala promluvit. "To je vaše práce? Jak to, že je tady?" naléhala Dawn. "Bylo to kouzlo. Zachránila jsem ji. Byla v pekle a já ji dostala ven. Teď už jí bude dobře," vysvětlovala Willow hrdě. Buffy byla celá popletená. Peklo? Oni ji zachránili z pekla? Nechápala proč říkají něco takového. Tam kde byla... při té vzpomínce se jí oči se zalily slzami. To nebylo peklo. Ale říci jim to, k tomu se nedokázala přinutit. Všichni mluvili a ji to zraňovalo. Byli tak hluční, světlo bylo příliš ostré. Vzhlédla a donutila se usmát, unaveně.

            "Je mi fajn," ujistila je. Udělala by cokoliv, jen aby ztichli. Spike ji pořád něžně držel za ruce. Trošku se k ní naklonil. "Vážně je ti dobře?" zeptal se měkce. Jen se mu podívala do očí. Neřekla nic. Nemusela. Dokázal jí číst v očích a ty rozhodně neříkaly, že je všechno v pořádku. Ale držel jazyk za zuby. Nechtěl ji rozrušit. Strnula a ruce se jí začaly lehce třást. Spike jí je stisknul pevněji, aby je zklidnil. Nebyla si jistá proč, ale on byl jediný v místnosti, jehož přítomnost ji konejšila. Všichni ji jen otravovali ujišťováním se, že je jí dobře. Pouze on se staral... o ni. Znovu se na něj podívala a usmála se. Spike dokončil obvaz. Buffy zvedla hlavu a rozhlédla se po svých kamarádech. Dívali se na ni podivně vyčkávavě. Jen Dawn od ní nic nečekala. Byla prostě šťastná, že je doma. A pak Spike. V jeho pohledu se mísilo štěstí se strachem. Byl jediný, koho zajímalo, jak jí skutečně právě teď je. "Jsem hrozně unavená. Myslím, že půjdu do postele." Její slova potěšila všechny, kromě Spika. Pořád měl v očích ten ustaraný výraz. Očividně jí sousloví 'Je mi fajn.' nesežral. Pokusila se vstát, ale její nohy byly proti. Podlomily se pod ní, než se jí podařilo vzpřímit. Naštěstí, Spikovy reflexy byly v pohotovosti. Zachytil ji dřív, než upadla. Zvedl si ji do náručí a nesl ke schodům.

            "Hey!" zaječel vztekle Xander a vyrazil. Postavil se mu do cesty. "Co si do pekla myslíš, že děláš?" "Nesu Buffy do jejího pokoje," odpověděl upír ledově klidně. "Takže se mi kliď z cesty. Hned." "Jen přes mou mrtvolu," zavrčel Xander. "Myslíš, že tady zůstanu a budu se jen koukat, jak to na ni zase zkoušíš?" "To je o.k.," zašeptala Buffy vyčerpaně, hlavu si položila Spikovi na rameno. Proč prostě nemůžou všichni vypadnout a nechat mě samotnou? Tím ovšem nemyslela Spika, který ji nesl do postele. Jediný on se o ni pěkně staral. "Buffy, to ne," protestoval Xander. "Dnes toho na tebe bylo moc a on si jen hledá záminku, aby s tebou zůstal sám. Teď, když ještě nejsi zcela při síle, aby..."

            Buffy se vážně chtělo začít řvát. Všechno, co chtěla, bylo… spát. A její domnělí kamarádi jí nechtěli dopřát ani to. "Xandere!" zaječela Dawn, která jí podvědomě přišla na pomoc. "Buffy řekla, že jí nevadí, když jí Spike pomáhá, tak proč je nenecháš být? Vážně teď nemá náladu na tvoje kecy!" "Jen jsem chtěl pomoci," brblal, ale ustoupil a uvolnil cestu ke schodům. Spike už mu nevěnoval ani jediný pohled. Opatrně si Buffy nadhodil v náruči a vynesl ji nahoru do jejího pokoje. Šel důvěrně známou předsíňkou. Dveře byly dokořán. Vypadalo to tam stejně, jako v ten den, kdy tady spala naposledy. Už je to několik měsíců. Asi na tom měl(a) svoji zásluhu i Buffybot, která tady pobývala, když byla Buffy pryč, a nabíjela si baterie. Jenže všem bylo jasné, že místo Buffy nikdy doopravdy zaujmout nemůže. Něžně svůj sladký náklad uložil na lůžko a ona se hned stočila do klubíčka. Kolena si přitáhla až k hrudi. Sedl si vedle ní a troufnul si pohladit ji po vlasech.

            "Vážně budeš v pořádku?" zeptal se jemně. "Snad. Já jen... potřebuji si odpočinout," zašeptala. "Skvělej nápad. Udělej to. Spinkej. A ráno se určitě probudíš... já nevím... s čistší hlavou," zasmál se povzbudivě. Moc svým slovům nevěřil a ona asi také ne, ale kývla. Zavřela oči a Spike jen velice neochotně vstal z její postele. Nechtělo se mu ji opustit. Měl totiž strach, že se najednou probudí a nic z toho nebude pravda. Něco jako, dokud se ni budu dívat, bude tady. Nezmizí. Jenže jí chtěl dopřát soukromí. Skoro už se vydal ke dveřím, když Buffy zalapala po vzduchu a prudce se posadila. Srdce jí bilo jako zvon a namáhavě dýchala. V mžiku byl u ní.

            "Je ti dobře? Co se stalo?" ptal se vyděšeně. Slzy jí ztékaly po tvářích. Koukla na něj. "Já-Já... něco se mi zdálo. Záblesk minulosti... Moje rakev... Jak jsem zavřela oči, viděla jsem jenom víko mé rakve," řekla smutně. "Měla jsem takový strach. Pořád jsem do něj bušila... A shora na mě padala hlína..." začala vzlykat. Sedl si zpátky k ní. Odhrnul jí vlasy z tváře a něžně ji stíral slzy. "Pane bože... co ti to udělali?" šeptal. "Nechci tady zůstat sama," řekla náhle. Přikývnul a snažil se ze všech sil, aby sám nezačal brečet. "Jasně. Někoho seženu. Willow? Tara?" navrhoval. Zavrtěla hlavou. "Nechci nikoho z nich ani vidět. Chtěla bych, abys tady se mnou zůstal... ty." Do pekla, slyším správně? Jenže Buffy měla v očích tak zoufalý výraz… Ona to myslí úplně vážně! "Zůstanu s tebou tak dlouho, jak jen budeš chtít," ujistil ji. Usmála se a znovu se uložila do polštářů. Ucítila, jak se pod ním matrace prohnula a on se k ní posunul blíž. Vztáhla ruku a našla tu jeho.

            "Děkuju," zašeptala. Její vyčerpané tělo odplouvalo do sna. Seděl a jen se díval na spící postavičku. Každou chvíli sebou trhla, obličej se jí zkřivil, jako by s něčím bojovala. Jenže on byl na stráži. Hladil ji po zádech, šeptal jí uklidňující slůvka a tak ji upokojil. Sám byl uzlíček protichůdných citů. Na jednu stranu, nikdy nebyl šťastnější. Žena, kterou miluje, co miluje... zbožňuje ji... se vrátila do jeho života. Jenže na druhou stranu, ten návrat jí ublížil. Hodně. Nebyla jen vystrašená a nešťastná. Pohled na ni, tak jak byla nyní, ho zraňoval. Znal ji jen silnou a rozhodnou. Díval se na ni. Nyní byla bezmocná a zmatená. Rvalo mu to srdce z těla. Takže se na to vykašlal. Dovolil, aby ho emoce pohltily. Začal tiše plakat. Jenom doufal, že ji neprobudí. Že ho neuvidí... takhle. Nebo hůř. Že sem nevleze nějaký otrava a neuvidí, jak brečí Buffy do duchen. Čas ubíhal a Spike poznenáhlu nedokázal udržet oči otevřené. Sklouznul vedle ní a začal usínat. Instinktivně se natočila tváří k němu. Jejich čela se o sebe opřela a ona ho objala okolo pasu. Pevně ji k sobě přitisknul. Kašlal na to, jestli udělal dobře nebo ne. Ona potřebovala utěšit a on potřeboval ji.

            Dawn opatrně strčila hlavu do pokoje Buffy. Její zakázané území. Šla už spát. Trošku ji překvapilo, že se Spike nevrátil dolů. Ale když viděla, jak se k sobě ve spánku tulí jako koťata, věděla proč. Buffy ho potřebuje. Právě teď. Dawn to chápala. Usmála se a zavřela dveře. Nechala je spát.

* * *

            Ráno. Buffy se vzbudila a praly se v ní dvě emoce. Ta první. Byla zklamaná, že to, co se v noci odehrálo, nebyl jen zlý sen. Opravdu byla donucená vylézt ven z rakve a navíc ještě... poslouchat své kamarády. Hulákali a doslova ji tyranizovali. Jenže ta druhá. Ležela ve své postýlce, očka zavřená. Cítila se příjemně. Záclonami prosvítaly paprsky slunce a hezky ji hřály. A také ji někdo pevně svíral v objetí. Otevřela oči a uviděla vedle sebe Spikův obličej, jen kousek od svého. Rukou ji objímal okolo pasu a tvrdě spal. Usmála se. Vzpomněla si na to, jak byl jediným, kdo se o ni včera staral a snažil se jí všechno ulehčit. Dokonce byl jediný, komu věřila a dovolila mu hlídat její spánek. Uslyšela hlasy, tlumené, šly zespodu. Pochopila, že gang je opět v pohotovosti. Buďto přišli teď nebo tam jsou celou noc. Na tom až tak moc nezáleželo. Xandera klepne, jestli uvidí Spika spát v její posteli. V téhle chvíli jí to bylo vlastně jedno, ale... Věděla co musí udělat. Sice se jí to moc nelíbilo... lehce Spikem zatřásla a tiše ho oslovila jménem. Po chvilce otevřel oči.

            "Hi," pozdravil ji s plachým úsměvem. "Vyspala ses dobře?" Kývla. "Díky, že jsi se mnou zůstal. Zabralo to." Znovu se usmál. "To jsem rád." Pootočil hlavou ze strany na stranu. Už taky slyšel ty hlasy zespoda. "Mám nepříjemný pocit, že celá ta banda je už tady," řekla Buffy a neochotně lezla z postele. No ale, přece už jí bylo líp, cítila se silnější, když se pořádně vyspala. "Myslím, že je čas na velké entrée." Spike přehodil nohy přes okraj postele "Jsi si jistá?" Poslední věc, co chtěl vidět, bylo, jak se zase složí jako včera v noci. Buffy kývla a usmála se na něj. "Jenom zůstaň se mnou a já to zvládnu." "Nikam nejdu, mazlíčku." Díval se vážně. Tím pohledem jí chtěl říci, že... že ji jistí. Když už něco začal, tak to dotáhnul do konce.

            "Dám si sprchu," řekla Buffy, popadla ručník a něco čistého na sebe. "Počkáš tady na mne?" Kývnul. Vyplížila se do koupelny tak tiše, jak jen mohla. Nechtěla, aby ostatní zjistili, že už je vzhůru. Až když byla umytá a oblečená, vydali se spolu dolů. Jak jinak. Všichni byli v kuchyni a čekali na koho... no na ni. "Jak ti je?" zeptala se Willow. "Spala's dobře?" zeptala se Dawn s úsměvem. "Chceš snídani?" zeptal se Xander. "Všimla sis včera v noci něčeho démonického?" dala tomu korunu Anya. Skvělý, nejsem tu ani třicet sekund a oni mě hned bombardují těmi nesmyslnými dotazy. Nad tím Anyiným se zamyslela. Nakrčila čelo. "Cože?" "Asi by ses měla posadit," doporučila jí Willow a ukázala na poslední volnou židli. Buffy se podívala na Spika a zavrtěla hlavou.

            "Ráda postojím." Willow se usmála. "Takže zaprvé. Není se čeho bát. Postaráme se o to." "Proč prostě nevysypeš o co kráčí," otázal se Spike poněkud ostřejším tónem. Pěkně ho štvalo, jak pro ni nic není problém. Význam kouzla, které provedla, jí unikal. Vůbec jí to nedělalo starost. Willow se na něj zamračila, ale kývla. "Zdá se, že sis sem z pekla přivedla kamaráda. Démona. Včera nám předvedl pár fakt děsivých kousků. Chtěl nás vystrašit k smrti, ale ustáli jsme to." "Já jím byla posedlá," dodala Anya. Willow jen mávla rukou, aby zmlkla. "Brzy zjistíme o co tady jde a zbavíme se toho." "Co to chce?" zeptala se Buffy přesto, že měla strach, že odpověď se jí líbit nebude. Willow se ošila. "Well... myslíme si, že je to s tebou pořád tak nějak... svázané." "Cože?" vyhrkla Buffy zmateně. "Well, myslíme si, že to má co dělat s kouzlem, kterým jsem tě přivedla zpět," vysvětlila čarodějka klidně. "O nic nejde." Očividně byla nad věcí.

            "O nic nejde? Nehráblo ti tak náhodou?" zařval na ni vztekle Spike. "Oh, počkej. Hráblo. Jsi cvok. Nikoho se zdravým rozumem by ani nenapadlo takové kouzlo udělat." "Přestaň. Nic o tom nevíš," zaprotestovala Willow čistě sebeobranně. "Přesně tak. Protože jste se neobtěžovali mi o tom něco říci a nechali mne... tápat v temnotách." Xander se před Spika postavil. "Hele, proč prostě nedržíš hubu? Tebe se to netýká." "To teda týká, do hajzlu! Jestli po Buffy jde nějaká bestie jen proto, že vy kreténi jste udělali kouzlo, tak přísahám-" zasyčel na něj Spike. "Přísaháš co?" vysmíval se mu Harris. "Že si o nás pomyslíš něco opravdu špatného? Dej mi chvilku. Zamysleme se nad tím. Proč tady vlastně ještě zacláníš?" vyprskl na něj. "Vydadni, Spiku!" "Víte co? Fajn..." ucedil upír a otočil se k odchodu. Byl tak rozrušený, že si ani neuvědomil, že je ráno a slunce venku svítí o sto šest. Než mu to došlo, Buffy ho stejně už popadla za ruku.

            "Tak dost. Nikam nechoď," přikázala rezolutně. Spike si vzpomněl, že jí slíbil zůstat s ní tak dlouho, jak to bude potřebovat, ale přítomnost jejích rádoby kamarádů mu to dost ztěžovala. "Buffy," oslovil ji měkce. Laskavě, ale pevně mu sevřela paži a rozhlédla se po ostatních. Zdaleka ne tak laskavě. "Já chci, aby tady Spike zůstal," řekla tvrdě. Než Xander stihnul začít protestovat, Willow postoupila vpřed a začala. "To vůbec není špatný nápad, aby teď byl Spike Buffy na blízku. Teda na nějaký čas," navrhla. "Co? Ne! To není dobrý nápad," vrtěl Xander hlavou. "Buffy ho tady chce. A on ji může ochránit před tím nezvaným hostem ze záhrobí. Zatím to vypadá tak, že hodlá posednout všechny, co měli co dočinění s tím kouzlem. Jenže, Spike už svého démona má. Měl by být v pohodě," vysvětlovala Will. "A taky jsem o tom zasr- kouzle nic nevěděl!" Už to nevydržel. "Bezva, takže je jasno. Spike zůstává. Konec diskuse," konstatovala zcela vážně Buffy. K tomu nebylo co dodat. Buffy, z nějakého důvodu, ostatním neznámého, na Spikovi visela. Držela se ho jako záchranného kruhu. To ostatním věci trošku komplikovalo. Nikdo to nechápal. Jen Dawn. Jen ona znala a bez výhrad přijala fakt, že Spike její sestru velice miluje. Byla ráda, že jí je Spike v téhle vážné a extrémně stresující chvíli schopen aspoň trošku ulehčit její úděl.

            "Takže, lidi. Kdo mne chce odvézt do školy?" zavolala, aby poněkud ubrala na napětí, které v místnosti panovalo. "Já," přihlásil se Xander. Cítil, že musí vypadnout, protože jinak řekne na Spikovu adresu něco, co už nebude moci vzít zpátky. "Až ji předáš státní instituci, sraz v Magic Boxu," upozornila ho Will. "Jdeme tam všichni a budeme bádat." Xander kývnul a zamířil ke dveřím. Dawn popošla k Buffy a líbla ji na tvář. "Já jsem moc ráda, že jsi zase tady." Usmála se na velkou sestru. Buffy se skoro podařil úsměv a zamávala jí. Ostatní se jako na povel vytratili a poslušně si to namířili do obchodu. "Jsi si jistá, že ti tady bude samotné dobře?" ptala se Willow starostlivě. "Je mi fajn. A nejsem tady sama. Mám Spika," ujistila ji Buffy. "Prostě běžte a postarejte se o tu... věc, o.k.? Cinkni mi, když bude něco nového." Willow kývla a usmála se. Konečně všichni vypadli. Buffy se znatelně ulevilo. Vydechla si. Spike také.

            "Myslel jsem, že se jich snad nikdy nezbavíme," mrknul na ni Spike. "Nápodobně," přisvědčila. "Určitě to mysleli dobře." "Yeah." Spike vycítil, že řeči o kamarádech jí moc nepomáhají, tak se rozhodl změnit téma. "Nó, co uděláme s tím démonem? Vážně si myslíš, že přišel s tebou? Z pekla?" Tvář se jí propadla. Zavrtěla hlavou. Nervózně si mnula ruce. Pak k němu vzhlédla. "Ráda bych si na chvíli lehla," řekla, jako by jeho otázku ani nezaslechla. "Okay. Well, já budu tady u telky, kdybys mne potřebovala." "Ne." "Žádná telka?" "Ne, já tím chtěla říct... Nešel by's nahoru se mnou? Já-já... vážně nechci zůstat sama." "Jasně. Samozřejmě. Zvlášť, když máš v patách pekelnýho ducha," souhlasil okamžitě. Chtěl s ní být. Jen ji nechtěl otravovat a tak opotřebovávat svůj přístupový kód. Zamířili ke schodům a taky do ložnice Buffy. Lehla si na postel a zírala do stropu. On si sedl na kraj postele vedle ní a dumal co dělat. Mám si s ní vykládat? Povídat jí vtipy? Předstírat, že všechny ty měsíce nebyla mrtvá? Skoro ho vylekala.

            "Ať už jde po nás cokoliv, nepřišlo to se mnou... z pekla," pípla. "Co je to, mazlíčku?" "Nevím co to je, ale nepřišlo to se mnou." "Jak to víš?" Kouknul na ni. "Protože... já nebyla v pekle. Ať už jsem byla kdekoliv, byl tam klid a mír, pohoda. To nebylo peklo," špitla se slzami v očích. "Já myslím, že... asi jsem byla v nebi. Podle toho, jaké to bylo tam. A jak to vypadá tady... Cítila jsem se jako v ráji." Spike měl knedlík v krku. Sám byl na pochybách, co se týká jejího... návratu. Uklidňovalo jej jediné. Že teď je v pořádku. Už ji nikdo nemučí v pekelné dimenzi. Ale... pokud byla v nebi. V duchu zaúpěl.

            "Buffy... můj ty bože... jsi si tím jistá? Možná tvá paměť-" "Jsem si jistá. Ať už jsem byla kdekoliv, byla jsem v bezpečí. Byla jsem šťastná. Cítila jsem se... úplná. Být tady zpátky, to je jako... ocitnout se v pekle. Všechno je tak... plné bolesti a tak děsivé... Došla jsem klidu a teď... jsem o něj přišla." Spike vší silou potlačil svoje emoce a vztáhnul k ní ruku. Pořád ještě koukala na strop, jako by se na něj nedokázala podívat dřív, dokud mu to nedopoví. Cítila dotek jeho prstů a trošku je stiskla.

            "Musíš to říct svým přátelům," řekl vážně. Posadila se a koukla na něj. Zavrtěla hlavou. "Ne. To nemůžu." "Ale jo. Můžeš. Musíš jim to povědět. Nemůžeš je nechat při tom, že udělali tuhle báječnou věc, aby tě zachránili. Vždyť už mají mozoly od toho, jak se poplácávají po zádech, jak jsou dobří. Zatracení blázni. Musíš jim to říci. Nemůžeš to navěky nosit v sobě." Než mu stihla odpovědět, v místnosti se náhle... ochladilo? Oba vzhlédli. Uviděli mlžný obraz. Duch démona, cestovatel, se zjevil přímo před nimi. Vytřeštili na to zjevení oči. Spike se vzpamatoval jako první. Stoupnul si před to dřív, než se démon stihnul pohnout. V žádném případě nedovolí, aby mu tahle věc Buffy znovu vzala. Vyrazil proti tomu, ale pěst mu tím mlžným cosi projela a jako na potvoru skončila ve dvířkách se zrcadlem. Takže rozflákal zrcadlo a jeho ruce ta pecka taky příliš neprospěla. Nevšímal si bolesti a znovu se po tom ohnal. Se stejným výsledkem.

            "Myslím, že máme problém," zaječel přes rameno. Démon si ho pohrdavě změřil. "Ubohá kreaturo. Kvůli tobě tady nejsem." Mlžná věc ze sebe oddělila něco jako ruku a praštila Spika rovnou do žaludku. Náraz ho odhodil dozadu na dveře. Spike dělal co mohl, ale bylo to marné. Démonovi zjevně nečinilo obtíže do něj bušit, ale Spikovi se to nedařilo. Démon do něj mlátil tak dlouho, dokud nezůstal ležet na zemi v bezvědomí. "Zmizni," řeklo to a naposledy udeřilo Spika, takže spadl ze schodů a s hlasitým žuchnutím skončil dole pod nimi. Buffy vyběhla ven, ale stěží zahlédla kousek jeho nehybného těla, ležícího u paty schodiště. Démon ji zahnal zpátky do pokoje.

            "Chudinka malá holčička," zalkal nad ní falešně. "On ti řekl, že sem patříš?" Zasáhla ji další mlžná rána, takže odklopýtala dozadu a dopadla na psací stůl. "Nepatříš," pokračoval démon a znovu ji uhodil. Buffy vztekem vyhrkly slzy. Pořád měla před očima Spikovo tělo, které tam leželo bez neživota. Byl jediný, který jí poskytnul aspoň malinký pocit štěstí a tenhle parchant ji chce o něj připravit. Malý kousek jejího já si užíval představu, že by se mohla vrátit do nebe, ale tomu zbytku bylo jasné, že Spika by to zcela zničilo. To by, po tom všem, co pro ni udělal, nesnesla.

            Vytáhla zpod postele sekeru a ohnala se jí po démonovi. Tušila, že to bude o ničem, ale rozhodla se bojovat tak tvrdě, jak jen bude moci. Když bude mít kliku, Willow a spol. najdou způsob, jak na to vyzrát. Sekera tím zmetkem jen projela a Buffy inkasovala další úder. Hodilo ji to na zeď. Zapátrala po únikové cestě. Mohla se vypařit ven oknem, ale nedokázala nechat Spika ležet v bezvědomí a úplně bezmocného, dole pod schody. Nezáleželo na tom proč. Opustit ho jednoduše nedokázala. Takže. Ven musí dveřmi. Bylo to riskantnější, ale neměla na výběr. Nadechla se a připravila vyrazit, když najednou... atmosféra se změnila. Teplota se vrátila k normálu. Vzduch už nebyl tak řídký a dusivý. Buffy se otočila zpátky na démona a překvapilo ji, že před ní místo mlžné stvůry, stojí stará žena, pevné konzistence. Jako členka charitativní organizace by se v té chvíli Buffy zrovna neuplatnila. Švihla totiž sekerou a jedinou čistou ranou jí setnula hlavu. Chvíli se koukala na bezhlavé tělo. Chtěla si být jistá, že znovu nepovstane z mrtvých. Měla své zkušenosti. Pak odhodila sekeru a seběhla ze schodů. V momentě už byla u Spika, který se začínal probírat. Pokoušel se posadit a držel se za žebra. Klekla si k němu.

            "Jsi v pořádku?" ptala se starostlivě. Lehce přikývnul. "A co ty? Nejsi zraněná. Nebo jo?" "Jsem v pohodě," ujišťovala ho. "Ať už to bylo cokoliv, už to má za sebou." Spikovi se tak ulevilo, že Buffy přešla chuť zdůrazňovat, že to zabila sama. Nepomohl jí totiž tak, jak chtěl. Cítil vinu. Kousínek jeho já však uklidnilo, že Buffy to zvládla. Za sebe i za něj. Sice byla smutná, protože musela nedobrovolně opustit ráj, ale nevzdala to jen proto, aby se mohla vrátit. Bojovala dál. Všimla si, že Spike má rozříznutou ruku a krvácí. Vzala ji do dlaní a opatrně kontrolovala škody. "Máš poraněnou ruku."

            "Zahojí se," utrousil lhostejně, když s její pomocí vstal. "Hele, nech mě, abych ti to ošetřila," usmála se na něj konejšivě. Zavedla ho do obýváku a usadila na gauč. Na konferenčním stolku tam pořád ležely věci z lékárničky, které použili minulou noc. Vytáhla desinfekci a začala mu čistit ránu. Ucuknul před ostrou bolestí. "Lásko, je to vážně nutné? Já infekci nedostanu," zdůraznil a zaksichtil se. "Jen to chci trochu vyčistit, než ti dám obvaz. Přestaň se chovat jako dítě," poškádlila ho. Usmál se na ni. Dělá si z něj srandu. To bylo dobré znamení toho, že ta stará Buffy, kterou znal, tam pořád ještě je. Dokončila obvaz a lehce na něj poklepala. "Hotovo." Podíval se na svou ruku a pak zpátky na Buffy. "Nemusela jsi to dělat," řekl. "Jen jsem ti oplatila laskavost," mrkla na něj s úsměvem. Ten úsměv jí vrátil, ale idylu narušily dveře, které se rozletěly dokořán. A co hůř. Dovnitř se vřítila celá banda.

***

            "Buffy, jsi o.k.?" starala se hned Dawn. "Ten blbej démon posedl Xandera a zjistil, že jediný způsob, jak tady zůstat je, zabít tě." "Je to o.k., Dawnie. Zabila jsem to." "Já říkala, že mé kouzlo zafunguje," chlubila se Willow pyšně. "Zhmotnila jsem to natolik, že jsi s tím mohla bojovat." "Škoda, že sis s tím trošku nepospíšila," zasténal Spike a jen obtížně se soukal na nohy. Byl zraněný, vyčerpaný a chtěl hlavně jít domů a spát... "Počkej," zastavila ho Buffy a popadla za nezraněnou ruku. "Musím vám všem něco povědět." Přitáhla si ho zpátky a usadila vedle sebe. Trvala na tom. "Jde o kouzlo, které jsi udělala. To, co mne přivedlo nazpět." Willow se hrdě usmála. Věděla co přijde. Velké poděkování.

            "Já-já nebyla v pekle," řekla Buffy nejistě a sklopila zrak. Nechtěla vidět tu hrůzu v očích všech, tedy mimo Spika. "Byla jsem někde, kde jsem byla šťastná. Nebe, asi, nevím." Zavládlo zděšené ticho a Buffy svých slov zalitovala. Teď se budou všichni navzájem nenávidět a je to jen moje vina. Spike jí jemně stisknul ruku a to ji trošku zklidnilo. Osmělila se pohlédnout ostatním do tváře. "Lidi, já vím, že jste mi chtěli hlavně pomoci. Nic vám nevyčítám. Nemohli jste vědět kde jsem." "Buffy, já-já," zachraptěla Willow. Chyběla jí slova, aby řekla, jak moc toho lituje. Ostatní přihlíželi, ochromeni tím nenadálým zvratem. Dawn tekly slzy. Byla tichá jako pěna. "Proboha, nedívejte se tak na mě. Nechci, abyste se kvůli tomu, co jste udělali, cítili špatně. Potřebuji vaši pomoc. Vás všech. Nevím jak bych to bez vás zvládla." Dawn se pohnula první. Pověsila se sestře okolo krku. "Udělám cokoliv, Buffy. Slibuju." Buffy se usmála a pohladila ji po vlasech. "Děkuju." Ostatní se začali rozpačitě usmívat a koktali svá slůvka útěchy. Buffy se nakonec postavila. Uvědomila si, že potřebují nějaký čas na to, aby strávili co jim řekla a rozhodnout se co dál.

            "Dám si lehkou hlídku. Jako rozcvičku. Vy tady klidně zůstaňte. Jsem hned zpátky. Spiku, jdeš taky?" Usmál se a vstal. Dal jí přednost ve dveřích. Za chvilku už šli hřbitovem k jeho domovu. "Jsi si jist, že jsi v pořádku?" zeptala se Buffy pochybovačně, když si všimla, že kulhá. "Jen pár modřin. Dám si šlofíka a budu čerstvý jak ranní rosa." Mávnul rukou. Zastavili se přede dveřmi. Otočil se k ní. "Je ti líto, že jsi kámošům vykecala, co provedli?" "Nevím," povzdechla si. "Pohled na jejich tváře, když se to dozvěděli. Bolelo mne to, ale část mne je ráda, že to ví. Je mi lehčejc, chápeš?" Kývnul. "Je lepší, když to ví, mazlíčku. Teď ti budou schopni pomoci."

            "Spiku, chtěla bych ti poděkovat," vyhrkla najednou. Leknutím skoro povyskočil. "Za všechno, co jsi udělal od chvíle, kdy jsem se vrátila. Jen díky tobě to tady bylo aspoň snesitelné. Nebýt tebe, tak... když se mne ten démon pokoušel zabít, vzdala bych to." Ztuhnul. Ale to nebylo to správné slovo, které by bylo sto vyjádřit jeho pocity. To, co řekla... Nikdy si nepředstavoval, že by z jejích rtů mohla splynout tato slova, že by je řekla jemu. Ale to ještě nebylo všechno.

Když se k němu naklonila a políbila ho, zůstal jako u vytržení.

"Mimochodem, nemusím se vrátit do nebe hned teď."

Zasmála se Buffy, když se od něj odtáhla.

"Mám vlastní kousek ráje přímo tady."