Přání

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: 4DW net

Sunnydale 1998

"Přeji si, aby se Buffy Summersová nikdy nepřistěhovala do Sunnydale."

"Přání je splněno."

            Jen o zlomek sekundy později se Cordelie ocitla na prázdném náměstíčku. Byla tam sama, všude bylo ticho. Dokonce ani ptáčci nezpívali, ale toho si nevšimla ani omylem. Raději zopakovala své přání.

            "Přeji si, aby se Buffy Summersová nikdy nepřistěhovala do Sunnydale." Po tváři se jí rozlil spokojený úsměv. "Skvělé. Konečně mne někdo vyslyšel." A celá šťastná, že díky ní se svět rázem stal hezčím, zamířila do třídy.

* * *

            "Ještě pár dní a budeme hotovi," oznámil Pán sedící na svém trůnu v Bronzu. Před ním stáli jeho věrní. Pouhá hrstka upírů, kterým dával přednost zejména díky jejich stylu a neukojitelné touze zabíjet. Většinou šlo o letité upíry, kteří mu už staletí stáli věrně po boku a sloužili mu, ale dva z nich byli jiní. Noví. Skoro ještě děti. Udělal si je pro radost až poté, co znovu povstal.

            "Můžeme pro vás ještě něco udělat, Pane?" zeptal se uctivě Xander. Oči mu plály touhou lovit. "Já a Willow bychom vám mohli sehnat dalších pár lidí." Zpoza něj se ozvalo pohrdavé odfrknutí. To ho umlčelo. "Lidí? Příliš snadné. Už jsme jich ulovili několik tuctů. Já, já toužím po nějaké výzvě. Možná ten knihovník a jeho komoňstvo se svatozáří." Xander se zamračil a otočil se po hlase. Jenže nic neviděl. Zahlédl jen rudě žhnoucí konec cigarety. "No tak, Williame," zasmál se Pán. "Chápu tvoji netrpělivost, ale je příliš brzy. Nic nesmí překazit náš plán. Momentálně nemíním riskovat. Slibuji ti, že až na něj budeme připraveni, dostaneš svou šanci. Ten stařík bude jen tvůj." Skoro až do platinova odbarvený upír vystoupil ze stínu. Vyňal z úst zbytek cigarety a hodil ho na zem. Poslední jiskřičku uhasil podpatkem své kanady.

            "Nechápu na co čekáme," reptal. "Já sám v pohodě zvládnu jednoho chlápka a pár dětí." Xander zavrčel. "Měl by jsi prokazovat větší úctu, Williame." Hned poté bylo jeho hrdlo sevřeno více než pevným stiskem. "Poslouchej mne, chlapečku. Pro tebe jsem SPIKE. A já prokazuji úctu jen těm, co si to zaslouží. Ty k nim rozhodně nepatříš. Chápeš?" Pustil ho a Pán se tiše pochechtával. Byl vskutku udiven, že se ti dva ještě navzájem nepozabíjeli. Od chvíle, kdy Xander povýšil do stavu upírského, bojovali o dominantní postavení ve smečce. On sám, Pán, do jejich bojůvek nikdy nezasahoval. Trocha rivality není nikdy na škodu. Je to jen zdravé a nutí to jeho poddané na sobě pracovat, aby byli lepší než ten druhý.

            "Nuže dobrá, můžeš jít na lov. Ale kontroluj se, Williame. Nenuť mne, abych tě musel znovu potrestat." Spike při jeho slovech strnul. Varování bylo více než jasné. Když mu totiž odepřel poslušnost poprvé, Pán přímo před jeho očima mučil Drusillu. Podruhé ji prostě nechal shořet ve slunečních paprscích. Tím Spika srazil na kolena. Žalem zdrcenému upírovi trvalo celé měsíce, než se vzpamatoval z její ztráty. Pán měl šestý smysl na to, aby vždy věděl jaký trest komu nejvíce ublíží. Proto poslušně kývnul na znamení, že chápe dříve, než minul Xandera a zamířil ven.

            "Nevěřím mu," mumlal Xander, když Spike zmizel do noci. "Nedělej si s ním starosti," odpověděl Pán. "William není takový blázen, aby si dovolil mne znovu neposlechnout. A teď, proč nevezmeš Willow ven, abyste si trošku užili. Najděte pár čerstvoučkých lidiček k jídlu. Pro sebe i pro mne." Willow se nadšeně usmála a vzala Xandera okolo pasu. Hlavu si mu položila na rameno. "Mmm... mám chuť si hrát." I Xander se usmál, jeho problémy se Spikem byly pro danou chvíli zapomenuty. "Cokoli chceš. Pojďme." A ruku v ruce se vydali na lov.

* * *

            Spike prošel město a brzy mu docvaklo, že najít něco k jídlu nebude tak snadné. Obyvatelé Sunnydale zmoudřeli a nepletli se upírům do cesty. Po setmění prostě zůstali doma kde, jak věděli, byli v bezpečí.

            "Proč tady do hajzlu furt ještě zacláním?" mumlal si. Po pravdě, kdyby šlo jen o něj, tak sem v první řadě ani nikdy nepřijeli. Brána pekla je sice zábavná, ale rychle se omrzí. Vydal se sem vlastně pouze proto, aby uzdravil Dru. Jenže ona poté trvala na tom, že se stane jednou z dvorních dam Pána. A jak dopadla. Měl ji donutit odjet, třeba ji odtáhnout za vlasy jako jeskynní muž. To by touhle dobou byla stále krásná nemrtvá a ne jen hromádka popela. Ale on jí nikdy nedokázal nic odepřít.

            "Láska je kurva," zavrčel a vztekle odkopl nevinný oblázek do středu vozovky. Už se skoro otočil a zamířil zpátky do Bronzu s tím, že se nají tam a vezme zavděk někým, koho tam mají už uloveného... Něco ho ale zastavilo. Vůně. Jen slabounká, ale byla tam. Lepší než nic. Člověk. Spike se usmál… takže si nakonec přece jen zahraje svoji oblíbenou hru na kočku a myš. Šel přímo za nosem. Začal lovit.

* * *

            "Well, to je vážně skvělé!" zaječela Cordelie, která si právě zlomila podpatek u svých značkových lodiček. "Nemám auto a navíc je zákaz vycházení. Tohle místo mi fakt pije krev!" Zula si boty a šla dál. Snažila se nemyslet na to, jak moc ji liduprázdné ulice znervózňují. Všude vládlo děsivé ticho, které většinou znamenalo, že je něco špatně.

            "Brej večír, mazlíčku," ozval se tichý, sexy hlas, při němž ovšem poplašená Cordelie vyjekla hrůzou a vytočila piruetu. Přímo před sebou uviděla odbarveného upíra a oči se jí dožraně zúžily. "O.K., teď je má noční můra komplet!" vřískla. "Spiku, buď tak laskav a nic neříkej. Je mi to jasné. Opět sis vzal některého z mých přátel jako rukojmí, abys mi mohl OPĚT zničit život." Spike se na zlomek sekundy zatvářil zmateně. 'Jak ta holka může znát moje jméno?' Pak jen pokrčil rameny, vždyť je to jedno. Pravděpodobně už o něm slyšela. Má přece své renomé. Skoro chlípně se na ni usmál a přistoupil k ní. Jednou rukou ji objal okolo pasu a druhou ji dráždivě pohladil po štíhlém krčku.

            "Co dělá tak pěkná věcička jako jsi ty venku, v noci a tak samotinká," zašeptal, naklonil se blíž. Užíval si vůni její i jejího drahého parfému. Cordy jen zakňourala. Došlo jí totiž, že ječet na zlého upíra, co vysává z lidí krev, není ten nejlepší nápad.

            "Hey, kapitáne Peroxid!" ozvalo se najednou a ten hlas přinutil Spika zvednout hlavu a přestat oňufávat její krk. "Proč ji nenecháš jít? Ona je moje." Když poznala Xanderův hlas, Cordelie skoro omdlela úlevou. Navíc vypadal dobře. Mnohem lépe, než ve světě, který znala ona. "Xandere!" zajíkla se. "Nemyslela jsem si, že ti tohle ještě někdy povím, ale... vážně tě ráda vidím." Stěží ji vzal na vědomí. Očima fixoval Spika. "Sorry, kámo," zavrčel Spike. "Já ji viděl první." Cordelii trochu otrnulo a začala se mlet a škubat sebou. "Sice tady není Buffy, aby ti nakopala ten tvůj upíří zadek, ale možná to za ni Xander vezme."

            "Buffy?" vyhrkl Xander. "Přemožitelka?" zeptal se unisono s ním Spike. "Ty znáš přemožitelku?" Ignorujíc Spika, Cordelie ulpěla pohledem na Xanderovi. "Xandere, musíme najít Buffy. Ona to dá všechno zase do pořádku. Všechno napraví." Xander koukl na Spika a protočil oči. "Neříkej mi, že už jsi zase posedlý nějakou přemožitelkou." Spike pokrčil rameny. "Každý chlap by měl mít koníčka." Xander znechuceně potřásl hlavou. "Jak myslíš. Já jen doufám, že tahle bude lepší, než ty ostatní, aby ti konečně probodla zadek... pardon, srdce." "Haló!" ozvala se Cordelie. "Xandere, máš v úmyslu celou noc plkat s tímhle pekelným krvecucem nebo mne hodláš zachránit?" Xander si jí konečně všiml a v koutcích úst mu zahrál pobavený úsměv.

            "Zachránit tě? Proč bych to asi dělal?" "Cože?" zaječela. Patrně poněkud pozapomněla na svou současnou situaci. "Takže... možná, když jsme spolu ještě chodili, jsem se k tobě nechovala zrovna nejlépe, ale ty prostě nemůžeš Spikovi dovolit, aby mne zabil." Zdálo se, že Xander o jejích slovech přemýšlí. Potom kývnul. "Máš pravdu." Cordelie se usmála a trošku se zklidnila. "Děkuji." Xander se také usmál... a vycenil zuby. Přijal upíří podobu. "Myslím, že si tě zabiju sám." Cordelie chvilenku jen zhrozeně zírala. Muž, kluk, kterého donedávna milovala je teď démon. Pak začala ječet.

            "Tak co, Spiku?" ušklíbl se Xander a předvedl své tesáky. "Dáme jí náskok a potom ji ulovíme?" "Do pekla, dělej si s ní co chceš," ucedil Spike, "ale až mi poví vše, co ví o přemožitelce." "Prosím," vzlykla Cordelie. Strach a napětí, následky pro ni tak nezvyklé situace, ji totálně vyčerpaly. "Prostě mne nechte být." Kupodivu Spike lehce uvolnil svůj stisk a otočil ji tváří k sobě.

            "Teď mne poslouchej, mazlíčku," řekl měkce a vzal ji za bradu. Zvedl ji tak, aby se mu koukala do očí. "Já příliš často dohody neuzavírám, takže si toho važ. Ty mi povíš vše, co o přemožitelce víš a já tě nechám pláchnout. Slibuji, že tě nezabiji." "Mluv sám za sebe," ušklíbl se Xander. "Nenechám si ujít kořist jen proto, aby sis ty mohl pořídit další přemožitelčin skalp do sbírky." "Udržím ti ho od těla, slibuji," zašeptal Spike, ignorujíc upířího nováčka, přičemž nespouštěl svůj blankytný zrak z očí Cordy. Cordelie nejistě koukala z jednoho upíra na druhého. No, tohle pro ni nebyla zvlášť skvělá nabídka, ale neměla moc na výběr. Xander dal jasně najevo, že, pokud se mu k tomu naskytne příležitost, ji zabije. Spike jí poskytl aspoň nějakou šanci a to bylo víc, než nic.

            "O.k.," souhlasila nakonec. "Co chceš vědět?" "Jsi blázen?" vykřikl Xander a zaútočil. Vyrval Cordelii ze Spikova zajetí. Spike v mžiku zareagoval, odstrčil Xandera a přitlačil na něj. "Už tě mám plné zuby, ty malej prevíte," vrčel. Rvali se na zemi jako kluci. Cordelie ohromeně přihlížela, jak se upíři perou. "Bože, doufám, že ho Xander nezamorduje," mumlala si. Její oči byly náhle větší a větší... proč tady čekám... kdo vyhraje? A potom mne zabije. Přestala přemýšlet a rozběhla se.

            Už si byla jistá, že je za vodu. Podařilo se jí totiž zdolat několik bloků, než narazila na někoho známého a padla vysílením k zemi. Vzhlédla, aby uviděla známou tvář. "Willow," zasípala s úlevou. "Musíš mi pomoci." Zrzka se zasmála.

* * *

            "Potvora," zabručel Spike, když zjistil, že je Cordelie v tahu. Xander se pod ním kroutil jako úhoř a snažil se blonďáka ze sebe shodit. Spike si povzdechl a dvakrát ho tvrdě udeřil... výsledek: K.O. Vyškrábal se na nohy.

            Hon pokračuje.

* * *

            Svou chybu si Cordelie uvědomila příliš pozdě. Všimla si nezvykle bledé pleti Willow a pro ni ještě nezvyklejší věci. Sklonu oblékat se do kůže. To už ji mnohem drobnější zrzka bez námahy přišpendlila ke zdi. Pevně jí svírala hrdlo.

            "Jsi pěkná," zavrkala Willow a volnou rukou jí přejela po tváři. "Možná bych si tě mohla nechat." Stisk trošku povolil a Cordelie se ještě naposledy pokusila zakřičet. Dokázala však jen zachraptět a došlo jí, že je příliš pozdě. Zatmělo se jí před očima a jen nerada musela připustit, že přát si, aby se Buffy Sunnydale obloukem vyhnula, nebyl nejlepší nápad. Jenže v poslední chvíli, když už si byla jistá, že je vše ztraceno, sevření okolo jejího krku zmizelo úplně a ona zahlédla svého zachránce. Stál s dlažební kostkou v ruce nad bezvědomým tělem Willow.

            "Spiku," zašeptala slabě a pak už okolo ní všechno nadobro zčernalo. "Well, to je skvělý," zavrčel Spike, když se mu bezvládné Cordeliino tělo svezlo do náručí. "Ale předpokládám, že takhle mi už aspoň znovu nezdrhneš." Přehodil si ji přes rameno a zamířil ven z města. Musí si vyhledat nějaký úkryt dřív, než vyjde slunce. Daleko se nedostal. Jeho smysly zaznamenaly zvuk pneumatik. Stěží měl čas zaregistrovat co se děje... modrá dodávka před ním zastavila smykem a on stál tváří v tvář dvěma křížům a kuši.

            "Pusť tu dívku!" přikázal knihovník a bez varování vystřelil šíp Spikovi do neobsazeného ramene dřív, než se vůbec stačil pohnout. Náhlá bolest ho překvapila a jeho protivníci víc nepotřebovali. Sebrali mu Cordelii a naložili ji do vozu. Když se Spikovi konečně podařilo zbavit šípu, byli pryč.

            "A to jsem si myslel, že se mi dnes začíná dařit," zavrčel. Samozřejmě věděl kam odjeli. Musí se tam dostat dokud je ještě tma.

* * *

            "Jak jí je?" zeptal se Oz, který se usadil na jednu z židlí a pečlivě opečovával ostří své sekery. Cordelie ležela natažená, jak dlouhá tak široká, na stole uprostřed místnosti, pod hlavou Gilesův plášť místo polštáře. "Bude dobrá," odpověděl Giles a prohlížel jí modřiny na krku. "Měla štěstí, že jsme ji našli tak brzy." V tom okamžiku Cordelie slabě zasténala a otevřela oči. Uviděla Gilese, dvakrát nevěřícně mrkla, posadila se zpříma a k jeho zděšení k němu vztáhla obě ruce a objala ho.

            "Gilesi!" vykřikla chraplavě, což bylo, vzhledem k jejímu polouškrcenému stavu, celkem pochopitelné. "Tak ráda vás vidím." "Ano, well, jsi ráda, že jsi naživu," odpověděl zmateně a opatrně se vymotal z jejího objetí. "Musíme najít Buffy!" přerušila ho, aniž se pokusila vnímat co říká. Giles se zmateně zamračil. "Buffy?" Cordelie si podrážděně povzdechla. "No ták, přece se na ni musíte pamatovat. Byl jste její pozorovatel." Giles zbledl jako stěna a sundal si brýle. Nutně potřebovaly vyčistit. "Jak víš, že bych zrovna já měl být jejím pozorovatelem?"

            "To se vám právě snažím povědět!" pokoušela se zaječet Cordelie, ale moc jí to nešlo. "Takže vezměte na vědomí, že jsem si přála, aby-" Náhle zmlkla, oči přilepené ke dveřím. Giles sledoval její pohled a skoro vyskočil do vzduchu, když uviděl, jak se Spike opírá o zeď.

            "Víte, normálně nemám ve zvyku lidem odpouštět, když mne střelí do ruky," ucedil líně, zatímco sáhl pro cigaretu a zapálil si. "Ale vzhledem k naší dohodě, bych si pro jednou mohl zabíjení odpustit." Cordelie se ani nehnula, Spike k ní vykročil, aby zjistil, že mu v cestě stojí Giles, Larry a Oz. Chlapci se snaživě oháněli kříži. Drželi tak Spika v šachu a Giles sáhl po kuši.

            "Počkejte!" vřískla Cordy dřív, než stačil zamířit. "Jeho nemůžete zabít." "Cože?" zvolali sborově všichni lidé-muži. "Proč ne?" "Protože mi zachránil život," vysvětlovala. "Dvakrát se mne dnes večer pokusili zabít. Poprvé Xander, pak Willow. Pokaždé mi zachránil život. Dvakrát!" "Bez pochyby k tomu měl své vlastní důvody," usoudil Giles. "Nemůžeš mu věřit." Cordelie protočila oči. "Well duh! Já nejsem úplně blbá. Ale uzavřeli jsme dohodu a on svou část dodržel." Usadila se na stole pohodlněji a podívala se na Spika. "Co chceš vědět?"

* * *

            "Takže William nás zradil?" zavrčel Pán, chladně a zlostně. Xander, klečící a pokorně sehnutý před jeho trůnem, kývnul. "A to není všechno, Pane. Ta dívka se zmínila o přemožitelce. Myslím, že ji sem chce přivést." Pánovy oči zažhnuly temným plamenem. "Sem? A ty jsi měl možnost tu dívku zabít a místo toho jsi ji nechal uniknout?" "Spike nehraje fér." Našpulila Willow uraženě rty. "Udeřil mne zezadu." Pán teatrálně vstal a sestoupil ze svého trůnu.

            "Chci, aby jste mi vy dva našli tu dívku dřív, než stihne kontaktovat přemožitelku." Potom se vydal do centrální části Bronzu. Willow a Xander mu šli v patách. "Slyšte, slyšte. Vy všichni," zvolal Pán. "Nabízím místo po svém boku každému, kdo mi doručí Williama... ještě stále nemrtvého." "Nemůžeme ho prostě zabít?" zeptal se Xander a mimoděk si pohladil čelist, která měla tu čest se Spikovou pěstí. "Vymyslel jsem pro něj něco mnohem lepšího," zasmál se krutě Pán.

            "William potřebuje státi se příkladem. Odstrašujícím příkladem. Na něm všem názorně předvedu, co se stane každému, kdo mne zradí."

* * *

            "Oh!" vykřikla Cordelie. "A taky… jednou byla opravdu hodně nemocná a přesto dokázala zabít démona, který v nemocnici vraždil děti." Spike si uvědomil, že visí Cordelii na rtech a hltá každé její slovo. Tahle přemožitelka musí být mnohem úžasnější, než kterákoli jiná, se kterou se již setkal nebo o ní slyšel. Je chytrá, pohotová a zkušená bojovnice. Už si představoval, jaké by bylo utkat se s ní.

            "Podařilo se mi kontaktovat Buffyina pozorovatele," oznámil Giles, vracející se ze své kanceláře. Kuši stále v ruce, i když si už před hodnou chvílí všiml, že Spike vážně chce jenom poslouchat příběhy o přemožitelce a zabít Cordelii zřejmě nemá na pořadu dne, tedy noci. Jenže měl také stále na vědomí, že kdyby se Spikovi zachtělo, mohl by je všechny pozabíjet. Nehodlal mu k tomu dát příležitost. "Přijede?" vyhrkla Cordy s nadějí. Giles kývl. "Dalo mi sice dost práce ho přesvědčit, aby nám Buffy zapůjčil, ale nakonec svolil. Takže nám sem jeho přemožitelka přijede vypomoci s naším malým problémem." Cordelie se úlevou rozesmála a Spike vypadal potěšeně. Všechno bylo dokonalé. Přemožitelka přijde za ním sama. Dokonce ji ani nebude muset stopovat a hledat.

            "No a teď, mohu se zeptat odkud přesně vlastně Buffy znáš?" zeptal se Giles, nespouštějíc zrak ze Spika i když mluvil na Cordelii. Cordy zvedla ruce a začala si masírovat pohmožděný krk plný modřin. "Oh, tohle bude znít trošku bláznivě, ale včera jsem ve škole mluvila s jednou dívkou a ta-" zmlkla, protože právě v té chvíli se knihovnou rozlehlo bouchání. Giles beze slova kývl na Oze a Larryho, popadli zbraně a vydali se na průzkum. Giles zamířil ke skříni se zbraněmi pro další. Příliš pozdě mu došlo, že udělal chybu. Dveře klece za ním zapadly a on uslyšel jen otočení klíče v zámku.

            "Hey, myslel jsem, že pozorovatel by si měl umět dávat lepší pozor," ušklíbl se Xander, dlaň na Cordeliině puse, aby nemohla křičet. Giles se kouknul skrz pletivo a očima hledal Spika. Zatrnulo v něm, protože ho našel. Ležel v bezvědomí na podlaze. Willow stála nad ním, v ruce dlažební kostku. "Podívejme, teď jsem to asi já, kdo nehraje fér," usmívala se. Odhodila svou improvizovanou zbraň a postavila se vedle Xandera. "Jsi hladová, Will?" zavrněl jí do ouška. Willow kývla a oba se beze slova zahryzli Cordelii do krku. Začali z ní pít, zhluboka, plnými doušky. Stačila jen slabě vyjeknout bolestí a potom se jí z očí začal život pomalu vytrácet. Giles se pokusit rozbít dveře sekerou, ale bez úspěchu. Když se sekerou ohnal potřetí, Cordelie byla mrtvá a její tělo odhozené stranou, jako pytel odpadků. Potom se Xander s Willow vydali ke Spikovi.

            "Well, zdá se, že jsme vyhráli." Xander se zakřenil a zvedl bezvládné upírovo tělo. Hodil si ho přes rameno. Bez ohlédnutí zamířili ven ze dveří. Gilese tam nechali samotného.

* * *

            První věc, kterou si Spike po probuzení uvědomil bylo, že si o něco nedobrovolně otlouká hlavu. Za druhé zjistil, že visí hlavou dolů a za třetí, že tedy rozhodně není sám. Moc toho neviděl, jen zemi a pár nohou, ale slyšel spoustu kročejů.

            "Co myslíš, že s ním Pán udělá?" uslyšel otázku vznesenou neznámým hlasem. Bezpochyby jeden z poskoků. "Nevím," odpověděl jiný hlas, "ale určitě to bude prima podívaná." Spike zůstal vláčný, stále visel jakoby bezvládně. Netoužil po tom, aby zjistili, že už je vzhůru. Má asi jen tuto jedinou příležitost dostat se odtud se zdravou kůží a nemínil si ji nechat proklouznout mezi prsty. Pak přišla jeho chvíle. Zrovna míjeli nějaké rozbité palety. Sáhl dolů, popadl kus dřeva a podrazil jím nohy svého nosiče, takže ten políbil matičku zemi. Spike okamžitě zareagoval, hbitě vyskočil a zvedl pěsti, připraven přeprat kohokoliv bude muset. Štěstěna mu však nebyla příliš nakloněna. Zjistil totiž, že se s ním vláčel sám velký Xander. Willow tam byla také, stejně jako dobrý tucet dalších upírů. Dnes mu tedy štěstí rozhodně nepřálo.

            "Na něj!" zavrčel jeden ze služebných upírů. Spike se chopil iniciativy a vrhl se vpřed. Probodl upíra dřív, než si stačil uvědomit, co se děje. Další se ho snažil chytit, ale díky mohutné ráně odroloval po zemi stranou. Tři upíři si spočítali, že jejich výhodou je početní převaha a zaútočili najednou. Dva ho chytili každý za jednu ruku a třetí na něj šel zepředu. Spike je použil jako oporu, vyšvihl nohy do vzduchu a kopl útočníka přímo do hrudi. Překvapilo ho, že má najednou volné ruce. Rychle třetího upíra zlikvidoval kolíkem a rozhlédl se okolo sebe. Kdyby mu ještě bilo srdce, při tom pohledu by se asi zastavilo.

            Dívka. Malá, drobná, mrštná a tak půvabná, že ještě nikdy nikoho takového nepotkal. Byla to přemožitelka. Chvíli se nezmohl na nic jiného, než že tam jen tak stál a ohromeně přihlížel, jak bez zjevného úsilí rozprášila další dva upíry. Vše, co o ní slyšel, byla čistá pravda. Vskutku je úžasná bojovnice. Každý její úder, každý kopanec, který uštědřila, byl jako elegantní součást nějakého tance. Nemohl od ní odtrhnout oči. Konečně potřásl hlavou, aby se trošku vzpamatoval a dal se znovu do boje.

* * *

            S hlasitým výkřikem Giles ještě jednou máchl sekerou a dveře klece konečně povolily. Nejprve spěchal ke Cordelii a zkusil jí pulz. Jak očekával… byla mrtvá. Larry ani Oz se ještě nevrátili a on se začal bát, že je postihl stejný osud. Nevěděl co si počít, takže si jen sedl a začal přemýšlet.

            Pán poslal dva ze svých nejsilnějších následovníků zabít Cordelii. Ale proč? Byla to jen školačka a nepředstavovala pro něj žádnou zvláštní hrozbu. Ledaže... by to mělo něco společného s Buffy Summersovou. Snažil se vzpomenout co přesně Cordelie povídala. 'Takže vezměte na vědomí, že jsem si přála, aby- '

            "Můj ty bože..." zašeptal Giles. Vstal a vrátil se k tělu Cordelie. Rychle jí z krku sundal řetízek s přívěškem a zamířil do své kanceláře, kde měl knihy, aby v nich našel...

* * *

            Postupně se jim podařilo zabít všechny Pánovy stvůry a teprve když se jejich prach usadil, Spikovi došlo, že Xander a Willow jsou pryč. "Do hajzlu!" mumlal si a oprašoval se.

            "Kde ses naučil bojovat?" zeptala se stroze Buffy, která si očividně nepotrpěla na řečičky. Spike pokrčil rameny. "Tak různě." Nyní, když už nebojovali, si ji konečně mohl zblízka podrobně prohlédnout. Byla menší, než očekával, ale nebylo pochyb, že se v ní ukrývá neskutečná síla. Na první pohled bylo jasné, že je oblečená do boje. Těžké černé boty, volné kalhoty a obtažený top nenápadné šedé barvy. Okolo krku kožená šňůrka s masivním křížkem. Vlasy měla svázané do copu, oči orámované černými očními stíny. Oba rty jí shora dolů protínala tenká, ale jasně patrná jizva. Podobná, jakou měl on sám v levém obočí. Památka na dávný boj.

            "Díváš se na něco konkrétního?" zeptala se ostře a tím ho vrátila ze vzpomínek do reality. Byla divoká a to se mu na ženách vždycky líbilo. Zdálo se, že si ho prohlíží stejně pozorně jako on ji a to ho rozesmálo. "Jen by mne zajímalo kde jsi přišla k té působivé jizvě, mazlíčku," odpověděl s úsměvem. "Nějaký hnusák byl lepší, než ty?" Buffy si odfrkla. "Jen chvilku. Tu těsně před tím, než jsem mu vrazila jeho vlastní meč do krku. A co ty?" Spike pokrčil rameny. "Stál jsem na špatné straně meče." Bezradně se zhoupla na patách, nebyla si jistá co by zrovna teď měla dělat. Spike zase nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Poslední dvě přemožitelky, se kterýma se potkal, s ním jenom bojovaly a on je pak zabil. Nikdy neměl příležitost si s nimi předtím promluvit.

            "Hey, možná by jsi mi mohl pomoct," přerušila nakonec trapné ticho Buffy. "Hledám chlápka, co se jmenuje Rupert Giles. Znáš ho?" Spike kývl. "Znám ho a vím kde je. Mám tě tam dovést?" "Nah, vlastně bych spíš měla jít domů a na kutě," řekla hlasem prosáklým sarkasmem. Spikovi v prsou zabublal smích. "O.K., pojďme. A abychom se po cestě nenudili, co kdybys mi pověděla o tom démonovi, se kterým jsi bojovala."

* * *

            "No a mě se podařil uskočit jen o zlomek vteřiny dřív, než mi ta věc rozpůlila hlavu jako meloun," zakončila Buffy své vyprávění. "Jen mne lízla špička meče." Spike se uchechtl. "Už jsem o Nathrok démonech slyšel. Nikdy jsem se ale nesetkal s nikým, kdo by nějakého porazil." Buffy jen unaveně pokrčila rameny. "Nic moc." Spike se zastavil a otočil ji tváří k sobě.

            "Žádné nic moc. Jsi úžasná. Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by bojoval jako ty." Buffy cítila, jak se jí hrne krev do tváří. Než se vydali dál, musela si odkašlat a zhluboka se nadechnout. Bylo to všechno tak podivné. Celý život pracovala sama. Poslouchala svého pozorovatele, když cítila, že má pravdu. Jinak si to jednoduše udělala po svém. Nikdy dřív se o ni nikdo nezajímal. Démoni v ní viděli jen výzvu, kdo z koho, a lidé se jí prostě jenom báli. Když ji zjizvil meč démona, báli se ještě víc. Nejdřív to bolelo, ale po čase zjistila jak na to. Změnila styl oblékání i chování. Udržovala si svou nedotknutelnou image. A teď se zčistajasna objeví tenhle mužský, vidí ho poprvé v životě a on s ní mluví jako s lidskou bytostí. Nenahání mu strach ani její síla ani to, jak vypadá. Dokonce se zdá, že se mu to líbí. Poprvé, po velice dlouhé době, nevěděla jak se má chovat. A navíc, jako třešinka na dortu, kdykoliv se na ni podíval, celé její tělo se zachvělo. Měla pocit, že je napjatá jako struny harfy. Kdyby se jí dotknul, asi by se celá rozezněla.

* * *

            Giles si sklíčeně povzdechl a odhodil na stůl další knihu, která mu byla úplně k ničemu. Našel sice spoustu odkazů na démony, co plní přání, ale nic tak specifického, jako je jejich případ. Už skoro odešel domů, aby prohledal svoji soukromou knihovnu, když vtom uslyšel, jak se otevřely dveře. Spěchal zpátky do knihovny v naději, že se vrací Oz a Larry.

            "Spiku?" vykřikl, když uviděl kdo to je a okamžitě sáhl po kuši. "Myslel jsem, že tě zajali." "S trochou pomoci jsem utekl," vysvětlil Spike. V té chvíli si Giles všiml, že upír není sám. "Buffy Summersová?" "To jsem já," odpověděla na půl úst, protože ji zaujala sbírka zbraní v kleci. "Hodláte mi říct proč jsem vlastně tady?" "Ne zde," ucedil Giles. "Musím si zajít domů pro nějaké knihy. Můžeme si pohovořit tam." "Jak je libo," souhlasila lhostejně a zvedla sekeru. Zkoušela jak je těžká a jak jí sedne do ruky. Giles sklouzl pohledem na Spika a povzdechl si, když v upírových očích nenašel nic, než krystalicky čistý obdiv a něco, co objektivně vyhodnotil jako touhu. "Buffy, ty jsi vážně pomohla Spikovi utéct?" zeptal se nakonec. Věděl, že tohle nebude snadné. "Yeah, proč?" nechápala Buffy a obrátila se k nim. Giles zvedl cosi ze stolu a hodil to směrem ke Spikovi.

            "Chytej!" Ten instinktivně poslechl a... sotva se té věci dotkl, zaječel bolestí a upustil ji. "Bloody hell!" Buffy se podívala na zem a pak zpátky na Spika, který si foukal na popálenou dlaň. Na zemi vedle něj ležel kříž. "Upír?" Skoro si odplivla. "Ty jsi upír?" Spike se na ni zeširoka, skoro láskyplně usmál. "Well, nikdo není dokonalý." Hned potom zjistil, že je přišpendlený ke zdi, Buffy ho drží pod krkem a k srdci mu tiskne kolík. "Klídek, mazlíčku," snažil se vyjednávat. "Nechci s tebou bojovat... zatím." Buffy si odfrkla. "Takhle si hraješ s každou svou obětí? Zatraceně, já věděla, že bojovat sólo je víc, než dobrý nápad."

            "Počkej," zastavil ji Giles, když si všiml, že jeho fórek se mu poněkud vymkl z rukou a přemožitelka se chystá Spika rozprášit. "Ještě ho nezabíjej. Potřebujeme ho." "Proč si myslíte, že mi na tom záleží?" odsekla Buffy. "Jestli ho rozprášíš hned teď, umře víc lidí," snažil se uvést důvody, kterým rozuměla. "Má informace o Pánovi upírů, který vládne tomuto městu." "A vy si myslíte, že se o ně s náma prostě podělí?" odtušila pochybovačně Buffy.

            "Nemám žádný důvod to neudělat," zasípal Spike. "Pán mne chce mrtvého. Můžu vám pomoci ho sejmout." Buffy neochotně stáhla ruku a uvolnila stisk. "Správně," oddechl si Giles vděčně. "Půjdeme?"

* * *

            Celou cestu jeli potichu. Spike řídil, aby ho Giles mohl sledovat a Buffy seděla vzadu. Ještě pořád nedokázala uvěřit, že se to stalo. Měla to čekat. Jen jedinkrát ji napadlo, že by se mohla otevřít nějakému muži a on to ani není muž. Jen bezduché monstrum. Jak mohla být tak hloupá a naletět mu. Vzhlédla k němu. Oči upřené na vozovku, tvář prázdná, netečná. Zajímalo by ji co si myslí. Jestlipak se v duchu skvěle baví, jak se mu povedlo si z ní vystřelit. Dělat si z ní blázny. Možná ho přece jen měla propíchnout, když měla tu možnost. Vlastně zjistila, že uvažuje proč to neudělala. Všechno to vypadalo tak opravdově, ale byla to lež. Musela být. Je to démon, neschopný jakéhokoliv citu. Ale proč se jí potom vkrádá do mysli a nutí ji o něm uvažovat? Jako by byl... jiný. Bylo to tak matoucí...

* * *

            "Tak proč mi neřekneš proti čemu stojíme," zeptala se Buffy netrpělivě, zatímco se Giles hrabal ve svých knížkách. Už nevydržela zůstat zticha. Celou dobu Spika sledovala a nedovolila mu příliš se k ní přiblížit.

            "Pán má zhruba tento plán," vysvětloval Spike a moc se snažil, aby na něm nepoznala, jak velice ho její změna přístupu k němu zasáhla. "V továrně na druhém konci města drží zajaté lidi. Už jich je docela dost. Má v plánu je vysát... mechanicky, použije svůj nový stroj." Buffy se zatvářila znechuceně.

            "Well, myslím… asi je dobře, že jsem tady." Zamířila ke dveřím. "Jeevesi, jdu tam. Vrátím se, až zabiju toho upíra." "Cože?" vyjekl Giles a sbíhal po schodech tak rychle, že si skoro zlomil vaz. "Nemůžeš tam jenom tak nakráčet. Určitě tě očekává." "No a?" povzdechla si netrpělivě. "Mám ráda, když jsou síly trochu v nerovnováze. Je to napínavější." "Dovol mi jít s tebou," navrhl Spike. "Proč?" vyprskla. "Aby ses mne mohl pokusit zabít dřív, než se tam dostaneme?" Spika zaplavil pocit marnosti a zklamaně zavrčel.

            "Koukej, upíři, před kterýma jsi mne zachránila, pracují pro Pána. Měli v plánu odnést mne zpátky k němu, aby mne mohl umučit, protože jsem si troufl nedodržovat jeho zákony. Věř mi, mazlíčku, chci ho vidět umírat minimálně tolik, jako ty." Buffy se mu podívala zblízka do tváře a snažila se najít nějaký důkaz o tom, že jí lže. Nic nenašla. "Fajn. Jdeme."

* * *

            Nejdříve šli v úplné tichosti, což Spika ubíjelo. Chtěl se o téhle dívce dozvědět co nejvíc. Chtěl naslouchat jejím historkám a podělit se s ní ty svoje. Kouknul po ní a zjistil, že hledí odhodlaně kupředu a sleduje jen cestu před sebou.

            "Ještě jednou se na mě podívej jako před chvílí a přehodnotím naši úmluvu," řekla nakonec. Hlas měla jednotvárný, oči se neodchýlily od cíle jejich cesty. Spike dokázal pár minut mlčet, ale pak bylo toho ticha na něj příliš. "To ti tak moc vadí, že jsem upír?" zeptal se. Buffy neodpověděla. "Protože, než jsi se dozvěděla o tom mém 'nemrtvém' handicapu, zdálo se mi, že mě docela bereš." Buffy se zastavila a obrátila se k němu. "A já tě mám rád," pokračoval Spike. "Tak v čem je problém?"

            "Jsi upír!" zařvala Buffy. "Jsi netvor. Myslíš si, že jsem blázen? Teď pojďme zachránit ty lidi a potom můžeme uspořádat duel, o kterém jsi se zmínil." Spikovi na rtech vykvetl lehký úsměv. "Nač čekat? Ty mi očividně nevěříš. Proč to nevyřídit rovnou?" Buffy si povzdechla. "Na tohle nemám čas." Chtěla pokračovat v cestě, když vtom ji Spike srazil k zemi. "Promiň, lásko. Nemáš na výběr." Rychle vyskočila, jako kouzlem se jí v ruce objevil kolík a současně se ho pokusila pěstí zasáhnout do žaludku. Chytil ji za paži a zkroutil jí ruku s kolíkem tak, že ho upustila. Potom jí levou nohou podrazil ty její a donutil ji opět klesnout k zemi. Okamžitě padl na ni a přisedl jí boky.

            "Víš, lásko, tohle je ta špetka násilí, kterou oba potřebujeme." Buffy sebrala veškerou sílu a shodila ho ze sebe. Odkutálela se stranou a vstala. "To, co potřebujeme, je pěkný kousek dubového dřeva vražený do tvého srdce." Kopla ho do kolena a shodila na zem. Naneštěstí se tak dostal akorát do výšky jejího žaludku, do nějž ji začal soustředěně bít, takže se zkroutila bolestí. Hleděli si zblízka do očí, pokusila se o levý hák, ale Spike uhnul a ten jeho způsobil, že odletěla kus dál. Ležela na zemi a snažila se popadnout dech. Viděla, jak přechází sem a tam okolo ní, jako tygr, který číhá na svoji kořist. Vztáhl ruku a setřel jí krev z rozraženého rtu. Vyhledal její pohled a prsty si olíznul. Udělal to téměř smyslně. Jeho pohled a pohyb jeho jazyka ji vzrušil. Uvědomila si, jak moc je vyvedená z míry a rychle se snažila ten pocit ze sebe setřást. Znovu vyskočila na nohy.

            "Dobrej pokus, ale já se nenechám jen tak snadno odrovnat. Když něco chci, tak to taky dostanu," vytáhla další z nekonečné řady dobře ukrytých kolíků. "A nyní chceš mne. Poznám to. Cítím to." Udělal krok vpřed, čímž se vzdálenost mezi nimi zkrátila na polovinu. "Máš úplnou pravdu. Chci tě," řekla Buffy a také udělala krok vpřed. Teď stáli těsně proti sobě, jejich nosy se téměř dotýkaly. Odbarvený upír se dokonce ještě trošku nahnul kupředu… zvedla kolík a přitiskla mu ho na hruď.

            "Chci tě mrtvého." Rty mu zvlnil ironický úsměšek. "Oh, ty jsi vážně výzva." Bleskově, takže Buffy nestihla zareagovat, ji popadl za zápěstí a zkroutil jí ruce za záda, čímž si ji téměř přitiskl k hrudi. Sklonil se k jejímu krku a začal jí něžně olizovat kůži okolo krční tepny. Mimovolně se zachvěla a on se zasmál, naklonil se k jejímu uchu a chraplavě zašeptal: "Tak co, chceš tančit?" Jako by jí chtěl upřesnit co termínem tančit myslí, přitiskl se k ní… dal jí skoro až bolestně najevo, jak moc vzrušený je. Zvedl hlavu, aby se střetl s jejím pohledem a viděl, že jeho vlastní tělesná touha se odráží i v jejích očích. Touha po její krvi znásobila jeho touhu po ní samé. Jen trošku pozvedla hlavu a zadívala se mu na rty. Další pozvání nepotřeboval a jeho ústa se střetla s jejími ve vášnivém polibku. Pustil jí zápěstí, aby ji mohl lépe obejmout okolo pasu a... během pár vteřin zjistil, že to nebyl dobrý nápad. Ještě pořád ji líbal, když znovu ucítil špičku kolíku na své hrudi. Smích mu zmrzl na rtech a on čekal na smrt. Nijak ho tudíž nepřekvapilo, když ho znenadání přirazila k nedaleké zdi a kolík se vrátil do svého oblíbeného místečka, jen píď od jeho srdce. Přes bezvýchodnost své situace si nedokázal pomoct a...

            "Měl jsem vědět, že to máš ráda pěkně natvrdo," uculil se na ni. Vypadala nádherně, jak tam tak stála s planoucíma očima, tvář zrůzněnou vášní a touhou. Věděl to. Věděl. Vše je jen součástí její hry. Nedokázala by ho opravdu probodnout. "Tak co, už jsi někdy měla upíra? Slibuji, že budu mnohem lepší, než kterýkoli člověk." Buffy téměř slyšela svůj stále se zrychlující pulz. Srdce jí bilo jako o závod. Už jen dotek jeho těla, ke kterému se tiskla, v ní vyvolával dosud nepoznané pocity. Všechny smysly měla zjitřené a poprvé v životě pocítila skutečnou touhu. Jak je vůbec možné, že někdo jako on byl schopen donutit její, jindy tak poslušné tělo, k takovéhle reakci? Každé jeho hnutí, každé gesto, každý dotek ostře vnímala a byl v dokonalém souladu s požadavky jejího vlastního těla. "Co bude dál?" zeptal se svádivě a zavrtěl jistými částmi těla, o něž se mimoděk opírala. "Napadá mne pár věcí, které bychom mohli společně podniknout."

            "Drž hubu," zasyčela Buffy a znovu nedočkavě přitiskla své rty na jeho ústa. Kolík jí vypadl z prstů, když se začala snažit přetáhnout mu triko přes hlavu. S nedočkavým zamručením odhodila oblečení stranou a dlaněmi mu přejela po pažích, po ramenech, po nahé hrudi až dolů, k zapínání džínů. A pak, přímo tam na místě, opřeni o holou zeď, se milovali tak prudce a vášnivě, jak to ani jeden z nich dosud nezažil.

* * *

            "Zklamaná?" zeptal se trošku napjatě Spike a oblékal si triko. Buffy po něm jen střelila pohledem a pousmála se. Lenivě si natahovala kalhoty. Spike to vzal jako 'Ne.' a spokojeně se křenil. Jeho první sex s Buffy nesnesl srovnání s ničím, co zažil a pocítil v minulosti. A když už ji jednou měl, ať je zatracen, jestli ji nechá jen tak odejít.

            "Musíme jít," zavelela Buffy, sotva se dooblékla. Spike bez odporu kývl. Pevně se rozhodl, že si musí pořádně promluvit, jen co bude Pán po smrti. "Továrna je támhle."

* * *

            "Dnešní noci stojíme na prahu nové éry," oslovil Pán své poddané z podia, Xandera a Willow po boku. "Dnes budeme svědky toho, kterak se starý svět, jak jsme ho znali, setkává a mísí s novým. Technický pokrok lidem slouží už spoustu desetiletí a nyní bude sloužit i nám." Kývnul a upír z velké klece, v níž byli drženi lidé polapení během posledních pár dní, vytáhl namátkou mladou dívku. Její vyděšený křik se rozlehl tovární halou a upíry náramně pobavil. Jeden z nich ji omráčil elektrickým bičem a ona ztichla. Zvedli ji na dopravník a upír ji začal připoutávat řemeny, když vtom se najednou zarazil. Ještě si stačil všimnout, že mu z hrudi trčí dřevěný šíp a pak se rozpadl na prach. Pán vypadal pobouřeně.

            "Co se to tady děje?" Chaos vypukl poté, co Buffy vtrhla dovnitř a cestou k podiu prokolíkovala tolik upírů, kolik stačila. Spike přeběhl ke kleci a ulomil zámek na dveřích. Osvobození lidé na nic nečekali a rychle prchli do noci. Spike sám se vrhl do boje. Buffy mířila přímo k Pánovi a zastavovala se pouze, aby rozprášila upíry, kteří se jí pletli pod nohy. Pán si jí brzy povšimnul a jeho démonickou tvář ještě více zohyzdil široký úsměv. Seskočil z jeviště a šel jí naproti. "Přemožitelka," zasyčel. "Jaká to čest." Buffy s kamennou tváří pevněji sevřela kolík. Její boj s Pánem začal. Spike mezitím stanul tváří v tvář Xanderovi a Willow.

            "Well, nikdo z nás tentokrát nemá dlažební kostku, takže bychom mohli pro změnu hrát fér." Z kapsy pláště vytáhnul jeden z Buffyiných kolíků a ušklíbl se. "Kdo chce jít první?" Xander si s Willow vyměnil krátký pohled a zaútočili na něj společně. Spike zareagoval střelhbitě, zabořil kolík do hrudi Willow a rychle uhnul, takže ho Xander minul. "Wills!" zařval Xander, když se jeho milá změnila na oblak prachu. Hněvivě vrčíc se otočil zpátky na Spika, který na něj trpělivě čekal. Xander zavyl a vrhl se na vraha své lásky, ale byl plný vzteku a ten, spolu s nesmírným žalem, ho rozptýlil natolik, že Spikovi stačilo ustoupit stranou a zabodnout upířímu juniorovi kolík do zad. I Xander se s překvapeným výrazem rozpadl na prach a odebral se za svou milenkou do pekla. Když měl z krku Xandera, Willow i většinu ostatních upírů, Spike se rozhlédl, aby zjistil, jak je na tom Buffy.

            Nic moc. Pán ji zahnal do defenzívy a zdálo se, že musí vynakládat veškerou svou energii už jen na to, aby si ho držela od těla. Najednou se Pánovi podařilo chytit ji do kravaty a Spike neváhal ani zlomek sekundy. Vrhl se k nim a vší silou do Pána kopl. Ten se odpotácel dozadu a díky tomu nedobrovolně vrátil Buffy svobodu. Spike nečekal až se Pán posbírá a vydal se mu uštědřit smrtící ránu.

            Buffy fascinovaně sledovala, jak má Spike na dosah to, co se jí samotné získat nepodařilo. Až bude po všem, musí z něj vytáhnout jeho tajemství. Dívala se, jak jde zabít, ale náhle si uvědomila, že něco není v pořádku. Spike se zastavil a pomalu se k ní otočil tváří. V té chvíli uviděla, že mu z hrudi trčí dřevěný kolík a Pán, stojící za ním, se triumfálně šklebí.

            "Buffy..." zašeptal měkce a jakoby zpomaleně padal obličejem dolů na zem. Vykřikla a rozběhla se, aby ho zachytila, ale rozpadl se na prach dřív, než se k němu stihla přiblížit. V očích ji pálily slzy a na ruce jí dopadly drobné částečky popela. Slzy žalu byly bryskně vystřídány slzami rudého vzteku a Buffy nelítostně zvedla ze země Spikův kolík. S divokým řevem se jako zuřící uragán přiřítila k Pánovi a vnořila mu kolík hluboko do hrudi.

            "To máš za Spika," zasyčela a s pochmurným uspokojením sledovala, jak se před ní rozpadá. O pár minut později byla sama. Zbývající upíři se hned po smrti Pána rozprchli. Buffy se bezmocně rozhlédla okolo sebe a ten den už podruhé dala průchod citům, které měla až do dnešního dne ukryty hluboko ve svém nitru. Padla na kolena a bezútěšně se rozplakala.

* * *

            Giles ještě jednou zkontroloval stránky knihy, aby se ujistil, že vše přečetl správně. Na obrázku byl bez vší pochyby přívěšek z Cordeliina řetízku, stejně jako tam bylo i kouzlo k vyvolání Anyanky, té která splnila její přání. Poté, co ji vyvolá, bude jeho jediným úkolem najít centrum její moci a zničit ho. "Jenom doufám, že to bude fungovat," mumlal si a začal zaříkávat.

            "Anyanko, já prosím tě. Ve jménu všech odvržených žen, přijď ke mě." Zapálil byliny v misce a čekal. Chvíli se zdálo, že se nic neděje. Vtom se dveře rozletěly a Giles vyskočil… dovnitř vyčerpaně vešla Buffy, oči zarudlé od pláče, oční stíny rozmazané. Slzy jí tekly po tvářích a zanechávaly po sobě černé ornamenty. "Good Lord!" vykřikl Giles a hnal se k ní. "Co se přihodilo?"

            "To vy jste si dovolil mne přivolat?" ozval se za ním skřípavý hlas dřív, než Buffy stihla odpovědět. "Máte vůbec představu jakému mučení podrobím muže, který si dovolí použít toto kouzlo?" Giles se vrátil zpátky k místu, kde se nyní zjevila Anyanka.

            "Pověz mi o přání, které jsi vyplnila Cordelii Chasové." Anyanka se bezcitně zasmála. "Netušila jsem, že její přání bude mít tak vzrušující následky. Stvořila úplně nový svět. Doufám, že se jí líbí." "Je mrtvá," ucedil Giles hořce. Anyanka lhostejně pokrčila rameny. "To se někdy stává." "Musíš to zvrátit." Jen se zasmála. "Musím?" Slyšíc, co si povídají, Buffy k nim spěšně přistoupila.

            "O co jde?" zeptala se unaveně, na víc neměla energii. "Zdá se, že tento svět není reálný, pravý," pustil se do vysvětlování Giles. "Vznikl, když si jedna studentka něco přála." Buffy o tom chvíli uvažovala a pak bez varování bleskově chytila Anyu pod krkem. "Teď mne pozorně poslouchej," procedila skrze sevřené rty. "Potřebuji znát odpovědi na několik otázek. Je v tom druhém světě Spike ještě naživu?" "Well, termín naživu není-" zmlkla, když jí Buffy poněkud více stiskla hrdlo. "Ano, stále je nemrtvý." Buffy kývla. "A ta... moje kopie ho tam zná?" Anyanka přikývla. "Miluje ho?" Anyanka se hurónsky rozesmála. "Ne tak docela."

            Během doby, kdy si děvčata povídala, Gilesovy oči padly na amulet, který měla Anyanka na krku. Vypadal skoro úplně jako ten, co nosila Cordelie. "Momentík, dámy," řekl a natáhl se přes Buffy, strhl Anye řetízek. Položil ho na stůl a zvedl těžítko.

            "Tomu nevěřím," pokračovala Buffy ve výslechu. "Ona má to štěstí, že s ním může být a přesto ho odmítá? Bože, kdyby jen věděla to, co o Spikovi vím já.

Moc si přeju, aby dostala šanci milovat Spika tak,

jak to mě nikdy nebude dopřáno."

            "Staniž se!" vykřikla Anya a o sekundu později Giles roztříštil kámen v amuletu.

* * *

Sunnydale 2003

            "Klid," konejšila Buffy Spika, zatímco ho ukládala do své postele a snažila se mu neublížit. První se na něm vskutku vydováděl. Každičký kousek jeho těla byl opuchlý, pořezaný nebo pokrytý modřinami. Přála si mu nějak ulevit.

            "Ty jsi přišla," šeptal rozbitými rty. "Říkal jsem těm věcem, že pro mne přijdeš." Buffy se na něj měkce usmála i když si vůbec nebyla jistá, že ji skrz napuchlá modrofialová víčka vidí. "Samozřejmě, že jsem přišla. Jen je mi líto, že jsem to nestihla dřív." Posbíral zbytky sil a natáhl se, aby ji mohl vzít za ruku. "Na tom nezáleží." "Mě ano," odpověděla Buffy a přikryla ho. Opatrně ho začala hladit po vlasech a odhrnovala mu je z čela. Spike vypadal malinko překvapeně.

            "Proč?" Buffy po něm rozpačitě koukla. Už mu to chtěla říct dávno. Ještě dřív, než ho unesli. Naklonila se k němu a zlehýnka mu na rty vdechla polibek.

"Protože tě miluju," přiznala skoro ostýchavě.

"Teď spi. Zůstanu tady."

"Miluji tě," zašeptal slabounce a odplul do sna.

Buffy se usmívala, věděla, že až se uzdraví, budou si moci pořádně popovídat.

Seděla vedle něj na lůžku a držela ho za ruku.

Anya je od prahu pozorovala.

"Přání je splněno."

Konec