Pravda - 1. kapitola




Autor: Keyt


Buffy vzpomíná na poslední léta..Na svou dceru, syna, Angela a další…

Pozn: Angel - dcera Buffy a Angela

Stála ukrytá mezi stromy. Jemný vítr si pohrával s jejími zlatavými vlasy. Díky jejímu přemožitelskému zraku viděla vše i zdálky… "Nesmí plakat, ne, dnes ne “cítila v sobě prázdnotu,nemohla uvěřit co vše se stalo za posledních několik let.V očích se již neobjevovala ta jiskra co pro ni byla tak typická, nyní se tam zobrazoval jen smutek,bezmoc,ale i boj, ano boj, bude bojovat dokud bude moct. Má naději, kterou jí dává její dcera a syn….Dcera, která trpí stejně jako ona. Syn, který ji snad někdy pozná a pochopí…Jak moc se její život změnil za posledních 15 let, ničeho z toho nelitovala , až doposud, teď jí život zasadil nejkrutější ránu, odloučil jí od svých nejbližších…Vítr zesílil a začalo pomalu pršet, stejně tak jak jí začali pomalu téct hořké slzy po její hedvábné pleti. Neplakala sama, vedle ní stála stejně krásná dívka, možná i krásnější, i ona si toho až moc vytrpěla. Otočila hlavu k ní, viděla to samé……Stála tam, dívala se, v očích prázdno… Buffy jí bylo tak líto. Otočila se, ale zpátky na scénu co teď pozorovali..Její Angel si bere jinou…Dobře věděla proč to dělá, tak dobře jak i věděla koho si bere….Cordelii…Ale nebyl šťastný, v očích se mu jiskřila prázdnota stejně jako druhému muži, který si bral ženu, kterou nemiloval…Věděla ….Sakra jak moc nenáviděla pravdu ,tu pravdu která ji nedovolovala rozběhnout se k nim vzít svého syna do náruče, Angela políbit a říct že ona:"Žije! Žije! Že to si jen krutý osud znova pohrával s jejich životy.." Ta pravda, která pomalu užírala její srdce..

Hosté na svatbě nebyli veselí, ani jim nevadilo, že prší, chtěli to mít už za sebou a déšť jim vyhovoval, nešlo přes něj poznat jak jsou smutní…Giles držel v náručí Angelova a Buffy syna,jako zázrakem přesně nad ním nepršelo. "Nejspíš tě máma z vrchu hlídá, abys neonemocněl“ pošeptal Giles malému Charliemu a smutně se na něho usmál. Spike i Angel to díky jejich sluchu slyšeli, oběma stekla po tvářích osamělá slza. Spike sevřel ještě víc Dawninu ruku, té také sklouzla slza až k bradě a pomaličku si pohladila svoje už tak veliké bříško. Angel neposlouchal jak nějaký polodémon, který je oddával něco nesrozumitelně drmolil. Díval se před sebe. Do lesa jako by ji snad mezi stromy spatřil, ale to není možné je mrtvá…"Stejně tak mrtvá jako jeho dcera Angela…..proč??" Proč mu osud nadělil tolik štěstí a pak mu ho bez milosrdně vzal?...“ Jedinou jeho útěchou je Charlie, Spike, Giles, Dawn, Wesley, Fred, Connor a Lived …. Ano musel si to přiznat on jediný cítil to stejné jako on………miloval Angel stejně tak jak on Buffy……. oba byli temní dokud jim nezměnily život ty dvě ženy…….Buffy a Angel…

Lekla se ….díval se na ní a ona na něho ……."Angele" zašeptala potichu a začala ještě víc plakat… Angel byla opřená o kmen, byla celá promočená, ale to jí nevadilo……."Všechno se zvrhlo, tohle se nemělo stát…“ Měli dohodu, když ona bude předstírat smrt svět zůstane v rovnováze…"Neměli do toho zatahovat i mámu……“.Viděla ho, pane bože jak moc ho chtěla políbit, vše mu vysvětlit. Před 3 měsíci jí smutkem prasklo srdce, před 3 měsíci zemřela pro okolní svět, pro ně….Tak moc jí bolelo je takhle vidět, mámu, tátu a jejího Liveda."Pane bože tak moc to bolí ho tady vidět jak si bere jinou….3 měsíce byli všichni v jiné dimenzi…pro ně to byli 3 roky co umřeli…“ Pro Buffy a Angel to byli 3 pozemské měsíce co bojovali o život. Vzpomínala co se stalo tu noc než předstírala svou smrt…vzpomínala na poslední roky…vzpomínat, vzpomínky ji drželi při životě a dcera, která byla počata před její údajnou smrtí, dcera kterou musela nechat u Liveda, neboť ji nemohla chránit, dcera o které Lived neví, myslí si, že mu ji na posteli nechala nějaká kouzelná bytost s dopisem ať se o ni postará a chrání ji, miluje jako vlastní a tak se i stalo…….. Buffy a Angela se pomalu sesunuly na zem…….celé mokré se dívali na scénu před sebou a začali vzpomínat na posledních 15 let……..

O pár let dříve

Buffy se dívala z otevřeného okna. Jemný vánek ji hladil celé tělo. Přemýšlela a plánovala. V hlavě se jí motala stále ta jedna jediná věta "Je těhotná s Angelem“ byla tak šťastná a zároveň smutná."Nedozví se to“ …pomalu jí stekla slza "Pokolikáté kvůli němu brečí? Je tady v jejím novém domově v dimenzi Schantaj s mámou a Gilesem. Její přátelé neví, že je těhotná a to je dobře. Proroctví zas a znovu proroctví“…Týkalo se to její dcery. Dlouho přemýšlela jak se bude jmenovat. Jednoho krásného slunného dne v Schantaj seděla a popíjela čaj. V tom okamžiku měla vidění. Byla v něm krásná dívka,žena. Od té doby věděla jak se její dcera bude jmenovat…"Angel..ano bude to její anděl“, který ji bude držet nad vodou.
"Snad nebude trpět stejně jako ona, pro svou dceru chci to nejlepší a ona bude nejlepší ze všech samo dobro jak zní v proroctví…… ..samo dobro……." Síly jí to sami oznámily. Vše co potřebovala vědět, řekli jí "Že pro ni jakože tento den, co se stal neexistuje.“
"Jak to bylo těžké loučit se sním, on se loučil s vědomím, že si tento den nebudu pamatovat a já s vědomím, že on se nedozví co všechno vím, o naší dceři, proroctví,o boji….Vidět ty jeho oči plné zoufalství po tom co věštci na příkaz sil den vrátili a dělat,že nic nevím“ Vítr se ochladil a Buffy si šla pro svetr do svého nového domova. Šla ke krásné skříni, celé ze dřeva s motivy květin a ptáků, celý pokoj byl útulný vedle krásné postele též dřevěné byla postavena malá krásná růžová postýlka s nebesy, jak pro malou princeznu.. Vedle jejího velkého pokoje, který se dal přirovnat k bytu byl pokoj Joyce a z druhé strany pokoj Gilese, stejně jak její pokoj i tyto pokoje byly prostorné, Giles v ní měl dokonce knihovnu a Joyce malý pokojík kde měla své věci z galerie, které ji byly zároveň i koníčkem. Vytáhla světle zelený svetr a šla znovu k oknu.,,Za několik měsíců se narodíš maličká“ usmála se a utřela si mokré oči od slz. "Slibuji, že se o tebe postarám, budu tě chránit před vším a před všemi kdo by ti chtěl ublížit“ slíbila a vítr se citelně změnil z mírně chladného na vlažný jako by jarní vánek.

Za 4 měsíce se narodila. "Opravdu vypadá jak anděl v malém“ zasmál se štěstím Giles, Joyce byla hrdá na svou dceru, nebyl to obyčejný porod tak jako bylo neobyčejné těhotenství. "Doufám, že bude tak vtipná jako když byla ještě v tvém lůně Buffy, neboť to co vyváděla bylo neskutečné“ všichni se rozplývali nad miminkem v postýlce. "Gilesi, myslíte to jak z ničeho nic jsem vykouzlila květinový déšť a nebo to jak mi z ruky z ničeho nic vystřelila ohnivá koule, která zabila 5 upírů najednou?“ zeptala se pobaveně Buffy.
"Já jen doufám, že bude šťastná, zdravá a chytrá o to ostatní nemám strach“ přidala komentář Joyce. Všichni se smáli, Joyce i Gilesovi tekly štěstím slzy, byli na obě tak hrdí.
Za 3 hodiny už byla v pokoji Buffy sama s malou Angel."Jak moc bych chtěla aby tě viděl zlatíčko, byl by tak hrdý“ povídala si s malou Buffy.
"Máš po něm vlásky, broučku, krásně kaštanově hnědé a ten tajemný pohled nemusím ani komentovat“ usmála se Buffy. Malé Angel se zablesklo v očích a Buffy nevěřila co vidí.U okna se objevilo malé modré světýlko a to sílilo a sílilo až změnilo podobu do člověka. Buffy byla září oslepena a instinktivně chránila Angel, nemohla uvěřit co vidí když už světlo zeslabilo až úplně zmizelo a odhalilo přenesený objekt. Buffy se podívala na malou která se jakoby usmála. Buffy:"A-a-Angele“

Angel:"Buffy co tu dělám a kde to“……..pohled mu uvízl na postýlku, podíval se na Buffy a pak na kolébku.
Buffy se taky podívala na postýlku
. Buffy:"Já“
Angel:"Ta je tvoje?“
Buffy:"Ano“ usmála se na malou Angel.
Angela to ranilo jakoby mu někdo bodl nůž přímo do srdce a různě s ním v něm hýbal, sklonil hlavu. "Aha, nevím proč tu jsem,ale nejspíš ruším vaši idylku“ začal trošku podrážděně Angel.
Buffy:"Cože?“ nevěděla co tím Angel myslí.
Angel:"No, rodinou idylku, kde je šťastný tatínek? Nejspíš brzy přijde, že? To abych se klidil“ řekl podrážděně.
Buffy:"Angele co to…..nerozumím ti.“
Angel:"Já se vlastně nemůžu odejít, neboť nevím kde to jsem,to ty jsi mě sem přivolala, abych viděl jak si beze mě šťastná abys mi ublížila“ už řval Angel, popadl Buffy a přitáhl si ji k sobě.
Buffy:"Nevím o čem to mluvíš Angele! Jsi v Schantaj a já jsem tě sem nevolala tak mě pusť“ přikázala nahněvaně Buffy, byla už po dnešku docela i unavená, přišla z procházky a do hodiny porodila, neměla náladu si kazit tenhle krásný den tím,že se tu bude hádat s Angelem, který ani neví jak se sem dostal.
Angel:"Ne!“ zavrčel "Tohle si snad chtěla, ne?“,,Abych tě viděl jak si šťastná, ne?“
Buffy se už neudržela a dala mu přesně mířenou ránu do nosu.
Buffy:"Ještě jednou nevím jak ses sem dostal, myslím si, že tě sem přenesla malá, ale nevím o jaké idylce tu mluvíš, co je to s tebou?“
Angel:"Malá? Nechtěj mě rozesmát kolik jí vlastně je?“
Buffy:"Pár hodin…“
Angel:"No a tak malá by nic nezvládla tak mi vysvětli proč tu jsem!“ už klidnějším ale stále rozčíleným hlasem.
Buffy:"Mám toho dost, jsem unavená, přála jsem si abys tu teď byl a ono se to stalo, nic víc ti k tomu nepovím a nekřič na mě!“
Angel:"Proč?“
Buffy:"Proč co, Angele?“ "Proč nemůžeme být spolu?,,Proč si nechal vrátit den, který se nestal?“ "V našem vztahu je hodně proč!“vzlykala Buffy a všechno ze sebe vychrlila. Až později si uvědomila co řekla.
Angel:,,Ne proč si mě tady chtěla“ zděšeně si na ni podíval ,,Ty si to pamatuješ?!“ ,,To není, ale možné oni ti……..“
Buffy brečela:"Je tvoje“ vzlykla
Angel na ní znovu upřel oči:"Cože?“
Buffy: "Je tvoje! Tvoje! Tvoje dcera, celý ten čas si to vše pamatuj chápeš! Víš jak to bylo těžké dělat, že nic nevím a přitom jsem si tak moc dobře pamatovala na vše! Na vše Angele!Na vše!“ bušila do něho pěstmi Buffy, pomaluje se mu sesunula k nohám a Angel s ní….
Angel:"Pane bože Buffy. Já…..“
Buffy:"Vždy jen ty, vždy někdo rozhoduje za mě, ale ode dneška už ne! Mám ji“ ukázal na už spící Angel "Moji naději,moji útěchu, moji spásu! A nikdo mi ji nevezme“
Angel kolébal Buffy a přitom se díval upřeně na postýlku kde spala JEHO dcera.
Angel:"Buffy, ale jak?“
Buffy:"To je jedno, hlavně se pojď na ni podívat než zapomeneš…“
Angel vstal pomohl Buffy.
Angel:"Je překrásná, má tvé oči“ pak jako by si uvědomil co Buffy řekla. ,,Zapomenu?“ podíval se na Buffy
Buffy:"Ano, Síly to jen tak nenechají, tím že tě sem malá přenesla jim zkazila plány“ usmála se na malou.
Angel:"To mi někoho připomíná“ též se usmál.
Buffy se obrátila k Angelovi.
Buffy:"Nejspíš zapomeneš, nesmíš se dozvědět, že máš se mnou dceru, Angele……..je to dáno v proroctví……“ sklopila hlavu.
Angel:"V proroctví?“
Buffy:"Ano, proroctví a největším dobru co kdy žilo nebo spíš bude žít……..“

Do pokoje v trhl najednou Karpof, Buffy rychle reagovala,ale byl na nic až moc silný, byla ještě po porodu oslabena, Angel jí hned šel pomoct, bojovali proti sobě bok po boku, kryli si záda jako v Sunnydale, Buffy Angelovi hodila meč, který měla u postele z důvodu nouze a sama si vytáhla nůž co visel na stěně. Přitom boji si nevšimli jak další Karpof se krade oknem a jde k postýlce se spící Angel…

Narodí se dobro samotné, nejsilnější ženě. Početí budu magické neboť člověk-upír otcem jest. Dobro bude nejsilnější nad všechny žijící i mrtvé samy síly klanit by se měly. Mnohokrát zemře, nejednou pro svět avšak jednou pro své nejbližší….



2. kapitola