Překvapení

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Světla v Bronzu svítila měkce a matně, Buffy se s mírnými obtížemi proplétala davem tančících lidí. Dnešní večer byl zvláštní, když se před ní tanečníci najednou rozestoupili, věděla proč. Stál tam, na druhé straně sálu, díval se na ni, jako by je dělilo jen pár centimetrů. Vypadal dokonale, světlo zdůrazňovalo jeho perfektní ostře řezané rysy a odráželo se od jeho vlasů, tak blond, že byly skoro bílé. Usmíval se, pomalu se k němu přibližovala. "Hledala jsem tě," zašeptala jemně. Pořád se jenom usmíval, postrčil ji směrem k parketu a vzal do náručí. Jak se tak tiše pohybovali v rytmu hudby, Buffy měla v duši mír, cítila, že takhle nějak to má být. Po několika minutách zvedla hlavu z jeho hrudi a trošku se zamračila. "Nejsem si jistá, že tady mám být." Jemně položil štíhlý prst na její rty... topila se v pohledu jeho blankytně modrých očí, sklonil se k ní a políbil ji. Když se jejich rty setkaly... Buffy už věděla jistě, že je přesně tam, kde chce být... a nikdy odtud nechce odejít.

            Ach bože, to je děsný klišé, blesklo jí hlavou, ale přesto si užívala ten pocit, jako by se čas zastavil a dovolil jim plně vychutnat chvíli dokonalého štěstí.

            O věčnost později se od sebe odtrhli, jejich tváře zářily čistou láskou. Z ničeho nic úsměv na jeho lících pohasnul a on tiše zanaříkal. Okamžitě pochopila, že se něco stalo. Něco je špatně. Vztáhla k němu ruku, ale už bylo pozdě, už mohla pouze přihlížet, jak se jeho tělo rozpadá na prach. Slzy zoufalství jí zaplavily tvář. Když se jeho prach usadil, vzhlédla a uviděla důvěrně známou siluetu. V ruce držela kolík.

            "Šťastné narozeniny, Buffy..." Ušklíbnul se Angel. Jak se žalem hroutila k zemi, zavolala naposled jménem svou ztracenou lásku. "Spiku!"

            Vyděšeně se vztyčila na posteli, celé tělo měla zalité studeným potem. Ještě stále hluboce otřesená se zadívala na budík. Čas jít do školy.

            "Co Angel?" zeptala se Willow, když se v poledne spolu s Buffy vracela přes školní dvůr z menzy. Buffy byla celé dopoledne roztržitá a Willow si myslela, že se o něj pořád ještě bojí. Když uslyšela jeho jméno, vylekaně sebou trhla. Od rána nedokázala myslet na nic jiného, než na svůj sen. Něco to muselo znamenat. "Je mu dobře," vyhrkla. "Buffy... a ty jsi v pořádku?" zeptala se jí znepokojeně Willow. Buffy cítila jak rudne. "Na co jsi se ptala?" snažila se zachránit situaci. "Samozřejmě, já jsem o.k., proč bych neměla být?" Potom to vzdala. Svěsila ramena. "Oh, Will. Musím ti něco říct. Asi začínám bláznit." Posadily se na lavičku a Willow položila ruku Buffy okolo ramen, aby ji uklidnila.

"Měla jsem sen, dnes v noci," začala opatrně. "Živý sen?" Buffy kývla. "Jo... živej, v barvách, se surround zvukem, ale... o někom jiném." Willow na ni vytřeštila oči. "O někom jiném, to znamená jako o někom, kdo... není Angel?" Buffy smutně přikývla. "Bylo to tak... já nevím... silné. Tančili jsme spolu a on mne... políbil." Willow to potřebovala vydýchat, proto se usmála. "A to je to, co se stalo?" "Angel ho pak zabil." Úsměv Willow ztuhl na rtech. "Oh." "A problém je," pokračovala Buffy, "že nevím co to znamená. Já... bylo mi s ním tak dobře. A taky mívám ty sny = proroctví, protože jsem přemožitelka. Tak si říkám, jestli vůbec… mám být s Angelem. Jestli to není omyl." "Kdo je to?" "Kdo?" "Ten kluk... ten jiný kluk."

            Buffy věděla, že mimo Willow, své nejlepší přítelkyně, nemůže důvěřovat nikomu. Nerozuměla sama sobě a proto to ani neočekávala od jiných. Spike je jejich nepřítel, už mnohokrát se pokusil zabít jak ji, tak Angela. A navíc, vždyť je mrtvý, on i Drusilla. Zamilovat se do něj by bylo bláznivé. Zatřásla hlavou. "Na tom nezáleží. Možná to nic neznamená, ne všechny moje sny jsou pravdivé. Tak například... jednou se mi zdálo, že jsme si, já a Giles, otevřeli obchod v Las Vegas." Willow Bufyina tiráda nijak nepřesvědčila, ale přesto kývla. "Asi bychom se měly raději vrátit do třídy."

* * *

            Spike se ani nepokusil dát najevo nějaké nadšení, když jeho zaměstnanci přinesli předposlední součást soudce. Dárek k narozeninám, které dnes slavila Dru. Od chvíle, kdy se poprvé probral po požáru v kostele a zjistil, že... nemůže chodit, neměl zájem o cokoliv. Ale Dru poslední dobou toužila po jediném, aby Sunnydale postihla zkáza a on jí nedokázal nic odepřít. Když o tom tak přemýšlel, právě to bylo v první řadě důvodem, že on sám skončil na vozíčku. Takové myšlenky se mu nelíbily, raději proto přejel do hlavní místnosti za Drusillou. Ta kroužila okolo stolu jako natěšené dítě. I když se jí síla vrátila, byla ještě šílenější než předtím. Dychtivě pozorovala sbírku beden rozložených po stole. Spike ji unaveně sledoval.

            "Jsi si opravdu jistá, že zrovna tohle je to, po čem toužíš, miláčku?" Dru vzhlédla a bylo jasné, že teprve teď ho vzala na vědomí. Přešla k němu, sehnula se a políbila jeho popálenou tvář, fakt, že sebou bolestí cuknul, si zvráceně vychutnala. "Neměj strach, můj malý Spiku," šeptala. "Bude to zábava… pro všechny." Otráveně si povzdechnul. "Nechtěla bys s tímhle raději někam odjet? Jestli se objeví přemožitelka, bude po všem. Ve stavu v jakém jsem teď, s ní nedokážu bojovat." Znovu ho políbila. "Už brzy ji uvidíme umírat. Pojď, je čas jít spát." Uchopila rukojeť jeho kolečkového křesla a tlačila je směrem k ložnici.

            Spike zíral do stropu. Nenáviděl to, ten pocit bezmoci. Drusilla ho prostě zvedla, strčila do postele a přikryla, potom se vrátila vedle, aby se ještě potěšila se svými dárky. Sliboval si, že až se mu vrátí síla a zdraví, pořádně to přemožitelce osladí, bude trpět za to, co mu způsobila. Zavřel oči a během chvilky upadl do hlubokého spánku.

            Otevřel oči jenom proto, aby ji uviděl stát vedle jeho postele a usmívat se na něj. Zjistil, že jí úsměv oplácí. "Věděl jsem, že přijdeš, byla to jen otázka času." Buffy přikývla a posadila se k němu na lůžko. Natáhla ruku a pohladila ho po vlasech. "Vždycky si tě najdu, nic nás nemůže rozdělit." "Osud?" zeptal se i když jeho srdce už znalo odpověď. "Rovnováha," odpověděla. "Světlo by nebylo světlem, kdyby neexistovala také tma. Bez chladu není ani tepla. Bez nenávisti láska." V té chvíli cítil víc lásky než v celém svém předchozím životě, ať už byl živý nebo nemrtvý. Zvedl se, aby ji mohl pohladit po lících.

"Jsme si rovni," zamumlal. "Ve všech ohledech," odpověděla před tím, než se o něj opřela a políbila ho. Kdyby už nebyl mrtvý, v tu chvíli by se jeho srdce určitě zastavilo. Bylo to jako nemoc a lék na ni. Chlad a žár, nenávist a láska, vše existovalo současně. Nic, nikdo... s nikým se dosud necítil tak, jako právě teď a on byl přesvědčený, že by mu ten pocit ani nikdo jiný nedokázal dát. Konečně se od sebe odtrhli a on věděl, že přišla ta správná chvíle, aby to řekl.

            "Buffy, já..." Než stihl dokončit větu ucítil, že byla vytržena z jeho náruče. Podíval se vzhůru. Drusilla ji pevně svírala a velký modrý démon, Soudce, se pomalu přibližoval. Natáhnul se po Buffy.

            "Spiku?" prosila ho, slzy strachu se jí koulely po tvářích. Snažil se pohnout, pomoci jí, ale nebylo to k ničemu. Mohl jen bezmocně přihlížet, jak Soudce pokládá dlaň Buffy na hruď. Její bolestný výkřik se rozlehl továrnou, Spike se k ní přidal, řval bolestí při pohledu na to, jak Buffy hoří.

Vtom se vzbudil, celý otřesený, kolem něj byla tma. Sen, to všechno byl jenom zlý sen. Ale ten pocit v jeho nemrtvém srdci zůstal, napovídal mu, co musí udělat.

            Jakmile padla tma, Drusilla odešla ven, aby se nakrmila. Spika nechala samotného se svými služebníky. Jestli chce něco udělat, musí to být právě teď. Poslední část Soudce patrně získají ještě tuto noc a jakmile ji budou mít, Dru bude trvat na jeho oživení. Přejel do haly a autoritativním hlasem zavelel. "Velice pozorně mne poslouchejte," řekl hlasem ostrým jako břitva. "Až dnes půjdete pro tu bednu, chci, abyste ji nějak ztratili. Nezajímá mne co s ní uděláte. Jediné o co se musíte postarat je, aby se tady nikdy neobjevila." Přisluhovači se zmateně dívali jeden na druhého, nebyli si jistí čí příkazy by měli poslechnout. Nervózně zvažovali čí hněv pro ně bude znamenat větší nebezpečí. Drusillin či Spikův. "Zařídím, aby vám Drusilla odpustila," ujistil je Spike. "Prostě jen udělejte to, co po vás chci." Nakonec souhlasili a když odešli, Spike vydechl úlevou. Přinejmenším na nějakou dobu bude Buffy v bezpečí.

* * *

            Willow právě dokončovala výzdobu, Buffy má dnes sedmnácté narozeniny a oni se rozhodli ji překvapit večírkem, najednou na rameni ucítila dotek. Otočila se a leknutím povyskočila. "Angele, hej, jak se máš?" vyhrkla. "Jsem o.k.," odpověděl měkce. "Můžu s tebou mluvit?" "Um... teď hned? Buffy tady bude každou chvíli." Tohle nebylo dobré, nenáviděla, když jí lidé svěřovali svá tajemství. Bylo pro ni velmi obtížné neuřeknout se, pokud něco věděla. A to, co jí pověděla Buffy, to byla opravdu síla. "Bude to krátké," naléhal Angel. Willow těžce polkla a kývla. "O.k." Přesunuli se na druhou stranu místnosti.

            "Je s Buffy všechno v pohodě?" Willow se nervózně zasmála. "S Buffy? V pohodě? Jasně, proč by nemělo být?" Angel se zamračil. Teď už si byl úplně jistý, že Willow něco skrývá. "Well, to proto, že mám pocit, jako by se mi vyhýbala nebo co. Dnes jsem ji ještě vůbec neviděl, to jí není podobné."

            "Jsem si jistá, že všechno je úplně v pořádku. Možná má jenom moc práce." Angel ucítil, jak se v něm jeho démon začíná škodolibě šklebit. Je moc zaměstnaná na to, aby se viděla se svým klukem? Tvář mu potemněla zlostí, popadl Willow za paže a stisknul. "Něco jsi mi neřekla. Nikdy jsi nebyla dobrá lhářka. Nevím proč zrovna tobě Buffy povídá svá tajemství. Okamžitě mi řekni o co tady jde." "Angele," vyjekla bolestí, měla pocit jako by ji svírala ocelová obruč. "Pusť, to bolí!" Zadíval se na své ruce, které ji drtily a po malém zaváhání ji pustil. V té samé chvíli se rozletěly dveře a dovnitř vešla Buffy spolu s Jenny Calendrovou, vlekly velkou těžkou bednu. "Však já na to přijdu," zasyčel ještě Angel a potom se vydal za ostatními. Willow se nejistě nadechla. Začínala tušit, proč se Buffy zdá o někom jiném.

            Takže večírek s překvapením byl v čudu a pozornost všech se upřela na tajemnou bednu. "Víš, Buffy, čistě technicky, když máš narozeniny, měla bys dárky dostávat a ne je dávat," zavtipkoval Xander. Buffy ho nevnímala. "Bylo to tak podivné. Narazila jsem na bandu upírů, kteří evidentně nevěděli co si s touhle věcí počít. Jak mě uviděli, prostě ji hodili na zem a zdrhli. Ani se nepokusili vzít ji s sebou nebo tak něco." Giles se zamračil. "Možná je to past, třeba chtěli, abys to našla." Buffy položila ruku na víko. "Je jen jediný způsob jak to zjistit." "Počkej!" zarazil ji Angel. "Udělám to, nechci aby ses zranila." Buffy ztuhla, netušila, že tady je. Celý den se mu pečlivě snažila vyhnout, pořád ještě nevěděla co její sen znamenal. Musí to nejdřív pochopit a setkání s Angelem jí při tom moc nepomáhalo. Zvlášť když byl oblečen stejně jako ve snu. Nepatrně se zachvěla, ustoupila vzad a udělala tak Angelovi místo.

            Škubnul za úchyty na víku a všichni se zvědavě zahleděli dovnitř. Byla tam paže, modrá paže. Buffy zatřepala hlavou, bylo to hrůzostrašné, přísahala by, že viděla jak se ta věc pohnula. Najednou se ruka vymrštila, chytila Angela za krk a začala ho škrtit. Giles s Xanderem se pokusili ji odtáhnout, ale držela se příliš pevně. Teprve když se zapojila i Buffy, společnými silami se jim podařilo Angela uvolnit, vrátit paži do bedny a tu zavřít. "Jsi v pořádku?" strachovala se Cordy, když viděla, jak si masíruje zhmožděný krk. Kývnul. "Někdy se hodí, že nemusím dýchat." Všichni se uklidnili a obrátili pozornost zpátky k bedně.

"O.k., je ještě někdo jiný zmatený tím děsivým živoucím torzem jako já?" zeptala se Buffy. Xander, Willow a Cordy jenom tiše zvedli ruku. "Mne víc znepokojuje kde je zbytek té kreatury a taky to, co asi dokáže, když je vcelku," uvažoval nahlas Giles, který se hlasování nezúčastnil. Raději si čistil brýle. Angel popošel dopředu. "Myslím, že na to znám odpověď." Oči všech se na něj upřely, tedy všech mimo Buffy a Willow, ty stále ještě zíraly na bednu. Angel začal povídat.

            "Je to... je to prastará legenda. Mnohem starší než já. O démonovi, který byl stvořen, aby zbavil svět záplavy lidskosti... aby oddělil spravedlivé od zlých a ty první pak spálil. Říkali mu Soudce. Prý žádná zbraň není tak silná, aby jej dokázala zabít. Nakonec byla zapotřebí celá armáda, Soudce se podařilo roztrhat na kusy a ty pak pohřbili daleko od sebe, v různých částech světa, aby už nikdy nemohl být složen dohromady. "Hádám, že si někdo řekl, že mít démoní puzzle, by mohla bejt legrace," mumlala šokovaně Buffy. "Musíme zjistit kdo je natolik šílený, aby tuhle hroznou obludu přivedl zpátky na svět," konstatoval Giles. "Myslím, že to vím," oznámil Angel tiše. "Dru... nebo Spike. Oba tu pověst znají a Drusilla je dost šílená, aby ji to napadlo." Po jeho poslední větě by se v Buffy krve nedořezal.

"Ale... to přece nemůžou být oni," protestovala zoufale, "jsou mrtví, že?" Angel zavrtěl hlavou. "Pořád existuje možnost, že ten požár přežili." Vztekle se na něj obrátila. "A to mi říkáš až teď? Od toho ohně uplynulo už několik týdnů. Drusilla měla spoustu času... na cokoliv." Angel před ní couval, jak tak na něj ječela. "Nechtěl jsem tě zbytečně strašit, když si tím sám nejsem jistý. To už se řítila ke dveřím. "Jdu je najít." Angel se za ní rozběhl. "Půjdu s tebou." Potřásla odmítavě hlavou. "To zvládnu, mimo to, ty jsi toho dneska už udělal dost." Otočila se, že půjde, ale chytil ji za paži. "Potřebuješ někoho, aby ti kryl záda. A taky... ty víš kde je hledat?" Na moment zaváhala. "Jdu s tebou," zopakoval zarputile. Poraženě kývla. Odešli.

            Zbytek party zaraženě sledoval výměnu názorů mezi Angelem a Buffy. Všichni, mimo Willow, byli úplně omráčení. Nikdy ještě nezažili, aby se ti dva takhle dohadovali, až doteď se chovali jako zamilované hrdličky. "To bylo podivné," řekla po chvíli Cordelie, vždycky hned říkala nahlas všechno, co ji zrovna napadlo. "Jsem si jistá, že mají své důvody," odpověděla Willow a podvědomě si hladila paže, které měla ještě pořád citlivé na dotek. Ostatní přikývli, byli přesvědčení, že než tato noc skončí, ti dva si to přeberou a všechno bude zase jako dřív. "A co uděláme s tímhle?" ukázala Jenny na bednu s torzem Soudce. "My už se o to postaráme," ozvalo se od vchodu. Vzhlédli za hlasem a uviděli bandu upírů. To už dva z nich vtrhli dovnitř a popadli bednu dřív, než kdokoliv stačil nějak zareagovat. Bleskově se vypařili. Partě bylo jasné, že jejich pronásledováním by ničeho nedosáhli. Bylo jich příliš mnoho a nebyla s nimi ani Buffy ani Angel, kteří jediní byli sto s nimi bojovat. Takhle by to akorát tak odnesli a nikomu z nich se ještě nechtělo umřít. Jediné, co teď mohli dělat, bylo modlit se, aby Buffy Spika a Dru včas zastavila.

* * *

            "Vy jste ztratili můj dárek," vrčela Dru na své poskoky, kteří stáli v hloučku před ní. "Slečna Edith říká, že za to zasloužíte trest." Spike se v duchu usmál. Zabralo to. Buffy je v bezpečí. Rozjel se a zastavil křeslo přímo před Drusillou. "Možná je to tak lepší, mazlíčku. Vím, že jsi se moc těšila, ale můžeme ti k narozeninám vymyslet něco jiného. Můžeme třeba odjet, někam kde není přemožitelka. A tyhle tady nech na živu, budeme nahraní, jestli nebudeme mít nikoho, kdo by pro nás pracoval." Dru ohrnula nos, když vtom její pozornost upoutal hluk ode dveří, ty se najednou rozletěly a dovnitř vstoupila další skupina upírů. Na ramenou přinášeli dřevěnou bednu. Jejich vůdce poklekl Drusille k nohám.

            "Kněžno, tohle jsme sebrali přemožitelce." Dru nadšeně zavýskala. "Vy jste našli můj dárek." Pohladila ho po hlavě, převzala bednu a nesla ji ke stolu, kde už ležely zbývající části Soudce. Spikovi se všechny svaly  napnuly zděšením, teď už ji nic nezastaví. Dru přidala poslední kousek k ostatním. Radostí zatleskala. "Čas vstávat."

            Jednotlivé kusy byly složeny k sobě, bedna v níž byly uložené se na okamžik rozžhavila a potom se otevřela, odhalujíc Soudce, měl zavřené oči. O vteřinu později je otevřel a zkoumal místo, kde se ocitnul. Váhavě vykročil a začenichal, jeho pohled ulpěl na Spikovi.

            "Ty," zabručel znechuceně. "Páchneš láskou, pohrdám tebou." Dru se na Spika zadívala a sladce se na něj usmála. Klekla si k němu a políbila ho. "Ty jsi můj malý Spike," šeptala. Spike mlčel, upřeně hleděl na zem.

* * *

            Angel spolu s Buffy kráčel městem, panovalo mezi nimi napjaté, nepříjemné ticho. Buffy si plně uvědomovala, že se má setkat tváří v tvář s mužem, o němž se jí minulou noc zdálo, s mužem, který v tom snu byl jejím milencem. No a v reálném životě on připravuje konec světa a ona ho musí zabít. Bylo to zvláštní, včera touto dobou by s tím neměla nejmenší problém. Dokážu to, přesvědčovala sama sebe.

            To Angel netoužil po ničem jiném než zeptat se Buffy co je špatně. Něco ji trápilo a jeho zraňovalo, že nevypadala na to, že se mu s tím chce svěřit. Musel to ale nechat být, snad k tomu Buffy později získá odvahu. Mezitím přišli k prázdné továrně.

            "Tady by to mělo být." Buffy se zhluboka nadechla a kývla. Zatlačil do dveří a tiše vstoupili dovnitř. Ocitli se na jakési galerii. Shora dobře viděli Drusillu, Spika v kolečkovém křesle a... Soudce. Už byl komplet.

            Buffy bolelo srdce. Mělo k tomu dva důvody, zaprvé to byl pohled na Spika a vědomí toho, co mu ona sama způsobila a zadruhé fakt, že se podílel na oživení démona. Sen nesen, Spike je evidentně pořád zlý a ona ho bude muset zabít. "Teď už s tím nic nenaděláme," zašeptal jí Angel do ucha. "Musíme vymyslet způsob jak zlikvidovat Soudce a potom se sem vrátíme." Sotva ho vnímala, automaticky přikývla. Otočili se k odchodu a zjistili, že se dívají do odporných ksichtů velké tlupě upírů. Byli tak ohromení, že ani nepomysleli na to, začít s nimi bojovat. To už je ale popadli a táhli po schodech dolů. Při pohledu na upíra s přemožitelkou se Dru ušklíbla. Zazubila se na Spika.

            "Koukej kdo přišel na návštěvu." Spike zíral na Buffy, oči se mu rozšířily šokem a hrůzou. Tohle se přece nemohlo stát doopravdy, je to stejné jako v jeho snu. Soudce se tvářil, jako by se mu chtělo zvracet. Došel až k Buffy, která se pokoušela uvolnit ze zajetí.

            "Ty také páchneš láskou. Láskou k někomu, tobě zapovězenému. Tvoje duše plane pro někoho pro tebe zcela bezcenného." Dusivé ticho naplnilo tovární halu, jak se všichni pokoušeli strávit právě pronesená slova. Nakonec ticho protrhl křik a nářek Drusilly. Pochopila co slova, která Soudce řekl Spikovi, poté co ožil, ve skutečnosti znamenala. Ta láska, kterou ze Spika cítil, nebyla láska k ní, ale k přemožitelce. Přešla k němu a pevně uchopila rukověť jeho křesla, aby nemohl ujet.

            "Jeho vezmi jako prvního," podívala se významně na Soudce. "NE!" vydral se Buffy ze rtů výkřik plný zoufalství dřív, než si plně uvědomila, co to vlastně dělá. Soudce ji ignoroval. Vrátil se ke Spikovi. "Ano, srdce plné pravé lásky mne posílí." Vztáhl ruku a dlaň položil Spikovi na hruď… toho okamžitě zasáhla krutá bolest a on začal nelidsky řvát.

Buffy měla pocit jako by to bylo její vlastní srdce, které Soudce spaluje. Horečně se rozhlížela okolo a snažila se najít něco, co by Spika zachránilo. Nakonec si všimla velkého svazku řetězů, které držely několik monitorů přímo nad hlavou Soudce. Vší svou přemožitelskou silou sebou trhla a zbavila se tak svých upířích strážců, rovnou se vrhla k řetězům, uvolnila je, takže monitory podlehly zákonům zemské přitažlivosti a zřítily se na démona. Při dopadu podlaha povolila a vznikla v ní velká díra. Dru se podařilo uskočit, včas zahlédla padající obrazovky, ale Spike uváznul. Velký kus traverzy zasáhl jeho křeslo a Spika srazil k zemi. Tam zůstal ležet, nemohl se ani pohnout. Buffy doběhla k díře, kterou udělala a pohlédla dolů. Pod nimi byly kanály. Ohlédla se přes rameno a viděla, že v nastalém zmatku se i Angelovi podařilo se osvobodit.

            "Angele," zavolala. "Vezmi Spika, jde s námi." "Buffy, já..." "HNED!" S povzdechem doběhl k padlému upírovi, hodil si ho přes rameno a spěchal za Buffy, která už byla dole. Spustil k ní Spika a skočil za nimi. Když si Spika znovu položil na rameno a dal se do běhu, v duchu blonďatého upíra proklínal. Tohle byl opravdu zvláštní den a měl takový pocit, že bude ještě hůř.

* * *

            Buffy odemkla dveře Angelova bytu a ustoupila, aby mohl zanést Spika dovnitř. Hodil svého vnoučka na postel a obrátil se k Buffy. Vztek v něm vřel, když viděl, jak láskyplně Buffy na Spika hledí.

            "Fajn," procedil mezi zuby. "Může mi jeden z vás říct o co tu do pekla jde?" Chvíli bylo ticho. Spike ani Buffy sami nevěděli jak to s nimi vlastně je. Sny jim možná ukázali jejich osud, ale je ještě čeká dlouhá cesta. Buffy promluvila první. "Angele," začala klidně. Vyčítavě se na ni podíval, znervózněla a slova jí zmrzla na rtech. Podívala se na Spika, hledajíc u něj podporu. A našla ji... v jeho očích. "Opravdu si moc přeju, abych ti to dokázala vysvětlit. Včera v noci jsem měla sen. Normálně snům moc pozornosti nevěnuju, ale sám víš, že jako přemožitelka, občas prostřednictvím snů dostávám zprávy. Well... zdálo se mi, že miluju Spika. Bylo to tak silné, tak reálné, jsem přesvědčená, že to znamenalo, že mám být s ním."

            Oba muži byli v šoku. Spike věděl, že to všechno je s jeho snem nějak spojeno, ale netušil, že jí se také zdálo o něm. Je možné, že by ho milovala stejně jako miluje on ji? Angel byl zdrcen. Jeho jediná láska mu právě sdělila, že před ním dává přednost bezduchému monstru. V očích ho začaly pálit slzy, bezmocně zaťal ruce v pěst. Ne, ona přece nemůže zůstat se Spikem. On sám na to dohlédne.

             "Buffy, já tě miluju," vyznával se jí zoufale. Buffy si smutně povzdechla, ale on pokračoval. "A proto ti také nemůžu dovolit, abys zahodila svůj život kvůli šupákovi jako Spike." "Hej!" zaprotestovali oba současně. "Máš pravdu, Angele," odpověděla Buffy. "Je to můj život a já to musím udělat. Dokonce i kdyby to nemělo neklapat… musím to zjistit sama." "Buffy, je to vrah!" nedal se Angel. "Stejně jako jsi byl ty," podívala se na Spika, její oči ho prosily, aby řekl pravdu.

            "Měl jsi něco společného s probuzením Soudce?" "Měl... zpočátku. Ale potom se mi o tobě zdálo a… já jsem pochopil, že jsme si souzeni." Pokusil jsem se Dru zastavit, poručil jsem svým sluhům, aby ztratili tu poslední část. Udělali to, ale Dru ji nakonec získala zpět." Poctivá Spikova odpověď ji překvapila stejně jako fakt, že i jemu se zdálo o ní. To také dodalo váhu jejímu pocitu, že k sobě patří. Angel udělal krok směrem k ní.

            "To přece nejde, Buffy, vždyť jsme byli tak šťastní, co se pokazilo?" "Pohádka skončila, kámo. Nechceš už toho nechat?" skočil mu do řeči Spike. "Jasně ti řekla, že o tebe už nestojí. Nech ji být." Angel ho ignoroval a pokračoval ve svém žárlivém výstupu. "Můžeme odjet, pryč ze Sunnydale, na nějakou dobu. Jen ty a já." Uchopil ji za ramena a podíval se jí do očí. "Prosím, Buffy. Dej mi ještě šanci." Uhnula pohledem a on pochopil, že ji ztratil. Zlost prostoupila jeho tvář. Oči mu zežloutly, i když rysy zůstaly lidské. Stiskl ji silněji a zavrčel na ni.

            "Jdi ode mne!" zasyčela Buffy a silou ho odstrčila. Když se ji pokusil znovu popadnout do náruče, praštila ho. Vrčela stejně jako on. To už nebyl její Angel. Nikdy jí nepřipadal jako nebezpečný žárlivec. Nebo ano? "Nevím," řekla. "Angel, kterého jsem milovala, by aspoň předstíral, že mi rozumí." "Já ale nerozumím! Buffy, tohle je bláznivé." Smutně zatřásla hlavou. "Je mi líto, Angele, ale mezi námi je konec." "FAJN!" zařval. "Ale nepočítej, že tady zůstanu a budu tě utěšovat až ti zlomí srdce nebo se rozhodne tě zabít." S těmi slovy se vyřítil z pokoje a prásknul za sebou dveřmi.

            "Blbec jeden..." zamumlal Spike, to už si Buffy sedala k němu na postel. "Jsem blázen?" zeptala se ho měkce. Usmál se. "Jestli jo, tak já jsem cvok, stejně jako ty, lásko." To už se neudržela a začala se chichotat. Najednou si uvědomila, že takhle to má být, Angel ji nikdy nerozesmál. Spikovi na to stačilo pět minut.

            "Těch tvých nohou je mi líto," řekla, když se přestala smát. Pokrčil rameny. "Časem se to zahojí. Mě je líto, že jsem tě chtěl zabít." Pokrčila rameny. "Ještě žiju."

            Naklonila se k němu a přitáhla si ho do náruče, aby se konečně mohli políbit. Spike zasténal bolestí a ona ho okamžitě pustila. Nevěděla přesně co provedla, ale bylo jí jasné, že ho zranila. Položil si dlaň na prsa o ona si s hrůzou vzpomněla, že je popálený. "Můžu... dovol mi podívat se," naléhala. Spike kývnul a opatrně si rozepnul knoflíčky na košili. Při pohledu, který se jí naskytnul, zalapala po dechu. Kůži na hrudi měl rudou a zanícenou, na okrajích ran byla spálená do černa. Navíc byla posetá nalitými, bílými puchýři. Cítila, že se jí chce zvracet. Silou se ovládla.

            "S tím musíme něco udělat, Spiku," řekla, než odběhla do koupelny, odkud přinesla Angelovu lékárničku. Sedla si zpátky k němu a vytáhla láhev s desinfekcí a gázu. "Tohle bude bolet," omlouvala se, když namáčela tampon. Spike kývnul a zatnul zuby. Ťapkala mu tamponem s desinfekcí po popáleninách a přestože se snažila být ohleduplná, měl co dělat aby nekřičel nahlas. Zdálo se mu, že to bolí ještě víc, než když se ho dotýkal Soudce. Bolestí se mu kalil zrak a on si uvědomil, že je na nejlepší cestě bolestí omdlít. Buffy si to asi uvědomovala také, protože mu pomohla uložit se.

Vyprávěj mi svůj sen," požádal chraplavě. Buffy kývla a zatímco mu čistila a ovazovala rány, všechno mu podrobně vyložila. Tiše naslouchal, když mu líčila sílu lásky, kterou mezi nimi cítila a bolest, co ji ochromila, když zemřel. Věděl jak se cítila, protože to cítil také. Když skončila, Spike se zhluboka nadechnul a s trochou pomoci se mu podařilo zase se posadit. Potom jí podrobně vypověděl každý detail svého snu, co mu v něm řekla a co se stalo nakonec. Při popisu své vlastní smrti se Buffy otřásla a modlila se, aby to nebyl obraz jejich budoucnosti. "Soudce je pořád někde venku. Angel tvrdil, že ho žádná zbraň není sto zabít."

Spike jí jemně položil prsty na rty, stejně jako v jejím snu.

"Šššš. Neboj se. Ať už je tam venku cokoliv, postavíme se tomu společně."

Buffy se usmála a políbila ho, tentokrát opatrně, aniž by se dotkla jeho zranění.

Tak nějak věděla, že to zvládnou.

Společně.