Příběh dvou srdcí

Překlad: Alice

Autor: A. Price

Zdroj: Buffy Galaxy

            Tmavě modré záclony povlávaly v chladném vánku, který proudil do místnosti otevřeným oknem. Buffy se spokojeně usmívala, když očima zkoumala svůj pokoj. Pár hodin přesčasů v Doublemeatu jí přineslo dostatek prostředků na to, aby jej mohla úplně proměnit. Pryč byly světlé barvy, které dosud jejímu pokoji vládly. Nahradila je nádherná uklidňující sytá temná modř, zelená, barva lesa v posledních paprscích zapadajícího slunce a trocha ohnivě červené, rudé jako burgundské víno. Pokoj byl celkově tmavší, ale jako by lépe odrážel její osobnost. Na okamžik spočinula pohledem na nových záclonách, byly dost tmavé, aby zabránily časnému rannímu slunci vniknout dovnitř, ne že by to byl záměr.

            Buffy si přes černé džíny a lehký top ještě natáhla dlouhý kožený plášť. Začátek září, noci v Sunnydale byly najednou nějak chladnější. Pozorně se zahleděla na svůj odraz v zrcadle, na vlasy stažené do ohonu. Ten za poslední čtyři měsíce značně povyrostl, vlasy byly tak dlouhé, jak to měl rád ON. Zlatovláska, tak jí tehdy říkal, v dobách, kdy všechno bylo složité, ale ona si myslela, že je jí všechno jasné. Zatřepala hlavou, jako by z ní tak mohla vyhnat všechny myšlenky, které se točily okolo něj. Potom se na sebe krátce zamračila, do hluboké kapsy vložila ještě jeden dřevěný kolík a vydala se na hlídku.

            Pozdní noční hlídka, to byl čas, který využívala na to, aby se aspoň na chvíli zbavila svých problémů, problémů jako mladší sestra. Dospívající pubertální sestra, která se potřebovala cítit dobře, cítit, že o ni má zájem. A její kamarád se svými romantickými starostmi, jeho bývalá snoubenka - nyní snad znovu dívka, její skoro otec, který se vrátil do Anglie a nejlepší přítelkyně, pokoušející se v Arizoně zotavit z totálního zhroucení.

            Buffy strávila většinu léta o samotě. Dawn přijala nabídku jejich otce Hanka, strávit prázdniny v L.A., teprve tehdy, když jí Buffy slíbila, že po návratu budou pokračovat v jejích lekcích sebeobrany a občas ji vezme i na hlídku. Ačkoli Buffy svou sestru upřímně milovala, potřebovala být nějakou dobu sama. Události toho jara jí to umožnily, Willow odjela k babičce do Arizony, aby se tam citově zotavila. Giles ji, ještě než odjel do Anglie, seznámil s kýmsi, kdo by jí měl být schopen pomoci s jejím problémem. Xander pracoval celé léto mimo město na velké stavbě, na niž jeho firma získala zakázku. On a Anya se snažili dát aspoň trošku dohromady svůj vztah, ale šlo jim to pomalu. Jednou týdně Buffy chodila s Anyou na oběd, ale přitom kupodivu cítila, jak opravdu moc si užívá samotu. Dávala jí možnost sebereflexe, možnost přijmout věci okolo ní, i když se zdálo být všechno špatně. A v neposlední řadě jí samota poskytla dost času na to, aby myslela na něj a necítila se při tom provinile. Ale Dawn by se měla už příští týden vrátit domů a věci pak zase zapadnou do starých kolejí.

            Noční obloha byla průzračná a měsíc jasně zářil, když kráčela známou cestou. Poslední měsíc se přinutila držet dál od jeho hrobky. Clem sice vypadal, že ji rád vidí, ale v jeho očích začala pozorovat stopy soucitu vždycky, když se na Spika zeptala. Usmál se na ni, potřásl záporně hlavou a smutně jí oznámil: Dosud žádné zprávy. Nestála o Clemův soucit, chtěla jen zprávy o Spikovi a ty on dosud žádné neměl. Také si uvědomila, že nezáleží na tom, jak se všechno mezi ní a Spikem zašmodrchalo... chyběl jí. Přála si mít ještě šanci si s ním promluvit, opravdu si s ním promluvit. Chtěla věci mezi nimi urovnat.

***

            Udělal pár posledních kroků a vstoupil do hrobky jako muž, vracející se domů z války. "Cleme!" vykřikl hned jak otevřel dveře. Nikdo se neozval. Clem musí být venku, patrně hraje svůj milovaný koťátkový poker. Spike se ušklíbl, když si všimnul dekorace, kterou Clem stvořil, když byl pryč. Na polici se válela hromada krabic od jídla, Knight Rider, The A Team a The Dukes of Hazzard, samí Clemovi favorité.

            Spike slezl po žebříku dolů pod kryptu zkontrolovat stav svojí bývalé ložnice. Neměl moc času na to, aby tam uklidil před tím, než se rozešli, než se vydal na svou pouť. Dokonce i po té explozi ještě dokázal zachytit její jemnou, neopakovatelnou vůni mezi pachem spálených koberců, přikrývek a ložního prádla. Buffy, jak mám začít, jak ti říct... všechno? Zavřel oči a představil si její zářící světlé vlasy, smaragdově zelené oči plné vřelosti a když se usmála... uviděl svůj jedinečný sluneční paprsek.

***

            V hrobce byla tma, když zlehka zaklepala na dveře, mírně je pootevřela a zavolala "Cleme!" Odpovědí jí bylo ticho, vstoupila a zapálila malou svíčku. On by se na ni nezlobil, že se tady na pár minut posadí a kdyby se opravdu snažila, téměř by mohla věřit, že Spike je tady, dole a jen čeká na to, aby mohl vylézt nahoru a prohodit pár sarkastických poznámek nebo... by ji chtěl vzít k sobě a udělat jiné, mnohem příjemnější poznámky. Při představě jeho doteku se mírně zachvěla. Zlá Buffy, pomyslela si, když se opřela a zavřela oči.

***

            Spike se vydal nahoru, když uslyšel, že někdo vešel do hrobky. Clem to musel dneska zabalit brzo, pomyslel si a zavolal: "Cleme!" To už stoupal na první příčky žebříčku.

            Také Buffy vstala při zvuku kroků na žebříku a také zavolala: "Cleme!"

            Spike dosáhl nejvyššího stupně a zůstal zírat na kouzelné blonďaté stvoření, které tam stálo - stálo tam oblečené v jeho starém plášti.

            "Spiku?" V šoku otevřela oči dokořán. Vlasy měl stejné, stejné lícní kosti a tvář, ale oblečení bylo totálně unSpike. Měl na sobě modré džíny a obyčejnou bílou košili s knoflíčky, přesto musela uznat, že to na něm vypadá dobře.

            "Buffy?" odpověděl stejně šokovaný. To bylo skvělý, brácho, pomyslel si. Neviděl jsi ji celé měsíce, duše se ti leskne novotou a jediné na co se zmůžeš je vyslovit její jméno… a civět na ni s hubou dokořán jako kapr.

            "Jsi zpět, dobře... zřejmě jsi zpátky, jinak bys tady nebyl. Tak, jo jsi zpět, uhmmm... kdy?" Byla roztěkaná a nervózní, ale hlavně byla roztomilá, když tak plácala, přes svůj strach z odmítnutí se musel usmát. Co to povídám? ozvalo se jí v hlavě. Ticho Buffy, to jen proto, že vypadá tak jinak. On je opravdu tady!

            Fakt, že na něj dosud nevytáhla kolík, mu dal trošku naděje a kuráž odpovědět. "Právě dnes večer. Uh... Potřebuji ti říct pár novinek." Rozhlédl se po hrobce, najednou se mu zdála moc tmavá a zatuchlá, aby tady Buffy svěřil co je s ním nového. Risknul to. "Buffy, nešla bys se mnou na kafe?"

            Kafe? On chce jít na kafe? Buffy zvažovala odpověď několik dlouhých minut. Její mozek radil: nedůvěřuj mu, nevíš co kde celou tu dobu dělal, srdce naopak argumentovalo tím, že byl velmi zdvořilý a ona… jí moc chyběl a chtěla slyšet jeho příběh. Mozek se ji snažil ještě jednou přesvědčit, že ji upír zklame, ale její srdce vyhrálo - bylo plné síly přemožitelky. "Ano, dala bych si kafe," uslyšela se říct nahlas.

            Spike si povzdechnul úlevou, myslel si, měl strach, že ho odmítne. "Tak pojďme." Skoro jí nabídnul rámě, ale v poslední chvíli si to rozmyslel, nechtěl na ni moc tlačit. Byl šťastný, že s ním byla ochotná mluvit a snažil se nemyslet na to, co znamenala její přítomnost v hrobce. Byla si s Clemem blízká? Ne. Je možné, že by ho postrádala? A proč nosí jeho kabát?

            "Tak co máš pro mě nového?" zeptala se ho, když kráčeli bok po boku do kavárny. "Počkej až tam budeme a všechno se dozvíš." Usmál se na ni a dál mířili ke svému cíli, cestu si zkrátili přes park. Ani jeden si neuvědomil, že jsou sledováni.

***

            "Není sám, pane." "Ne není, mělo mě to napadnout. Buffy Summersová je jako osina v zadku od chvíle, kdy byla povolána. Kdyby zůstala pod drnem, vše by bylo mnohem jednodušší." "Co budeme dělat, pane?" Quentin Travers poklepával prsty do palubní desky jejich dodávky. "Půjde s sebou." "Jste si opravdu jistý, že se nám může podařit ji... sejmout?" zeptal se Quentinův kolega, v jeho hlase se ozýval strach, příběhy o tom, čeho je tato přemožitelka schopná, už slyšel.

            "Já jsem vždy připravený, Jamesi." Travers se prohnaně usmíval, když sahal pod své sedadlo pro příruční kufřík. Otevřel ho a vytáhl uspávací pušku a několik nábojů. Jo, to pomůže. "Tohle zaručeně složí upíra i přemožitelku. Naše komplikace se nevzbudí dřív, než když už budeme dávno pryč." James kývnul hlavou na souhlas a převzal kožené pouzdro. Opatrně nabil zbraň a vystoupil z auta. Travers ho následoval v bezpečné vzdálenosti.

            Buffy se najednou zastavila. "Neslyšels něco?" "Jo, ale mohla to být kočka," odpověděl Spike. Rozhodně netoužil po tom, aby slibně se vyvíjející noc narušila nějaká práce pro přemožitelku. "Nemyslím si, že to byla..." nestačila doříct Buffy, do ramene ji zasáhlo něco ostrého, začala se pomalu hroutit, klesla na zem. Poslední co slyšela byl Spike, volající její jméno.

            "Buffy... Buffy...!" Pomalu se k ní skláněl a současně se snažil prohlédnout si okolí, ale nikoho pořád neviděl. "Buffy, lásko, co se stalo?" Jemně ji zvedal do náruče, když vtom si všimnul šipky v jejích zádech. "Co to do pekla..." nestačil dokončit větu, James se vynořil ze svého úkrytu a vystřelil podruhé. Spikovo skloněné tělo se roztáhlo na zemi, Buffy stále držel u sebe.

            Travers dohnal Jamese ve chvíli, kdy stál nad bezvědomým tělem upíra a přemožitelky upírů. "On se ji pokoušel chránit, myslím... ale proč?" obrátil se na Traverse. "To je jedna z věcí, které mám v úmyslu o Williamu the Bloody, zjistit." Travers se o Jamese opřel a ztěžka poklekl vedle páru. "Pomoz mi s tím upírem." Spika odnesli do dodávky a spoutali mu zápěstí i kotníky na nohách.   

            Travers se znenadání otočil a vykročil zpět pěšinkou v parku. "Kam jdete, pane?" James si vůbec nebyl jistý tím, že chce zůstat sám v dodávce s upírem, ať už byl v bezvědomí či ne. "Jdu pro tu dívku," kývnul Travers hlavou a usmál se. James vypadal zmateně, když ho sledoval jak Buffy zvedá a přináší k zadním dveřím auta. "Myslel jsem, že ona není součástí plánu." "Plán se změnil," odpověděl Travers poté, co omezil možnost volného pohybu jejích končetin na minimum.

            James Carstairs nastartoval dodávku a rozjel se k domu, který pro ně Travers pronajal v Sunnydale. Jen tak mimochodem pohlédl do zpětného zrcátka a to, co uviděl, ho přivedlo do rozpaků. Quentin Travers klečel mezi bezvládnými těly Buffy a Spika. Vztáhl ruku a lehce přejel Buffy po tváři. "Je opravdu roztomilá, že?" řekl, když v zrcátku zachytil Jamesův zmatený pohled. "Ano pane, to je," váhavě souhlasil James. Pan Travers platil dobře a on potřeboval peníze, jestli on a Maralee chtějí být konečně spolu. Řekl si, že mu může být jedno co se stane rebelantské přemožitelce, Travers mu už dřív vysvětlil, že si nejednou dělala z Rady blázny a opakovaně se spolčovala se svým úhlavním nepřítelem. A co se týče upírů, podle toho, co o nich věděl, měli být probodnuti dřevěným kolíkem, ne studováni a už vůbec by se s nimi nemělo koketovat, jak to měla ve zvyku přemožitelka.

            "Vy vezmete upíra, já přemožitelku," oznámil Quentin Jamesovi, když dodávka vjela do dveří garáže. Dům vypadal velmi obyčejně, stál jen dvě ulice od Revello Drive. Ale jako spousta jiných věcí v Sunnydale, vzhled může klamat a skrývat pravdu, ošklivou pravdu. James zavřel dveře garáže a zamknul, potom vytáhnul Spika z auta a otevřel dveře skrývající se v zadní části místnosti. Napůl nesl, napůl táhnul upíra po několika schůdcích dolů, do velmi zvláštního sklepa.

            Quentin jej následoval a opatrně snášel Buffy v náručí po schodech dolů. Nechtěl, aby věděla, že je do toho celého zapojen. Ve sklepě byly tři komory, jedna z nich byla klasickou celou s mřížemi, lůžkem a malým záchodem v rohu. Když Buffy položil na lůžko, spokojeně se usmál. Nečekal, že bude v celách nutné hygienické zařízení, ale teď se jevilo jako jeho výhoda. Znovu jí rukou prohrábl vlasy a odešel na pomoc Jamesovi.

            Druhé dvě cely byly zvukotěsné a také vybavené lůžkem a WC. Všechny stěny měly z betonu, v těžkých vstupních dveřích bylo malé okénko, kterým bylo patrně možné podávat jídlo. „Hoď ho zatím tady na zem,“ přikázal Quentin a ukázal na zamřížovanou celu, v níž už na lůžku ležela Buffy. „Nejprve chci vidět jak na sebe budou reagovat a teprve pak je rozdělíme." James beze slova poslechl a hodil Spika na tvrdou cementovou podlahu. "Teď musíme odejít, nesmí mne uvidět."

            Muži si udělali pohodlí ve dvou křeslech umístěných před policí s třemi obrazovkami. Ukazovaly pohled do dvou prázdných cel a do té třetí, v níž drželi Buffy a Spika. Spike se pohnul první, pomalu otevřel oči a začal se rozhlížet po cele, jakmile jeho pohled padnul na Buffy, jeho pohyby se zrychlily, v několika vteřinách byl u ní, její ruce v jeho, hladil ji po lících a volal ji jménem.

            "Buffy, Buffy, lásko, probuď se," nepřestával opakovat Spike. "Mazlíčku, prosím!" Rozhlížel se po cele, ale nepřestával na ni mluvit a pořád se pokoušel ji vzbudit. Kde to, do pekla, jsme? Po několika minutách se její oční víčka zachvěla a semknutí řas konečně trochu povolilo. Zelené oči se pootevřely a jejich pohled ulpěl na upírovi. "Spiku?" zachraptěla potichu, měla v puse jako v polepšovně. Cítila se, jako by spolkla hrst vatových tamponů. Spike jí pomohl posadit se. "Jsi okay?" zeptal se a sedl si vedle ní na lůžko.

            "Umm... jo, asi jo, jenom mám žízeň." Rozhlédla se po nuzné cele. "Kde to jsme?" "Nejsem si jistý. Poslední, co si pamatuju je, že jsme šli po cestičce v parku, ty jsi něco zaslechla, potom jsi šla k zemi a já si všimnul šipky ve tvých zádech, ale to už jsem taky jednu vyfasoval a bum... jsme tady," vysvětloval svůj pohled na jejich situaci a přiblížil se k mřížím. Připojila se k němu a oběma rukama se jich chytila. "Nevypadají moc pevně," uvažovala nahlas, "společně bychom se odtud mohli dostat." S úsměvem se ohlédla na Spika. Přistoupil k mříži a vyzkoušel ji. "Máš recht kotě, ale je to moc jednoduchý," zamračil se. "Možná máme hloupé únosce," zazubila se na něj Buffy a každou rukou uchopila jednu šprušli mříže. Spike chytil ty samé a společně zatáhli... okamžitě ucítili silnou reakci, prudká rána je odhodila na protější zeď a oni skončili na zádech na zemi. "Co to...?" koktala Buffy a mnula si zátylek, do nějž se uhodila. "Elektrický šok, myslím," odpověděl Spike a pokoušel se zatlačit bouli, která se mu začala dělat.

***

            "To je pro dnešek zastaví," krutě se na Jamese usmál Quentin, "za pár dnů už elektrické šoky nebudou zapotřebí. Drogy, spolu se sedativy, které už dostali, je oslabí. Stačí počkat až se tady párkrát nají." "Pane, přejete si, aby dostali jídlo už dnes?" James vstal a vykročil ke kuchyni. "Vlastně si přeju, aby jim Maralee zanesla večeři." Quentin odemknul zásuvku a vytáhl z ní ampulku. "Ujistěte se, že každý dostane tři kapky do jídla. Jsou bez chuti a bez zápachu." "Pane, myslíte, že je bezpečné, aby tam šla Maralee sama?" Jamesovou myslí problikávaly obavy z faktu, že mladá žena zůstane sama se zajatci. "Uděláš dobře, když obavy o bezpečí mé neteře ponecháš na mne," odpověděl jedovatě Quentin, zatímto zavíral a zamykal zásuvku. "Ano pane." James vzal ampulku a odešel nahoru do kuchyně.

            "Jamesi, tak přece jste zpátky. Zdálo se mi, že slyším dodávku." Pěkná tmavovlasá dívka se mu rozběhla v ústrety. "Ano, jsme zpět." James se zamračil. "Co se děje?" zeptala se ho a utírala si ruce do utěrky. "Chytli jste toho upíra?" "Ano, chytli jsme upíra... a... přemožitelku upírů, Buffy Summersovou, taky." "Buffy Summersovou? Proč?" zeptala se ho Maralee, krásné hnědé oči plné zmatku. "Byla s ním a tvůj strýc se rozhodl, že ji vezmeme také." James unaveně klesl na židli u malého jídelního stolu. "Nerozumím tomu, tohle mělo být o upírech, pouze o upírech." Maralee se posadila proti němu a zakryla jeho ruku svou dlaní. "Mám z toho špatný pocit. Tvůj strýc chce, abys jim zanesla večeři. A já mám dát tři kapky tohoto," ukázal jí ampulku, "do jejich jídla."

            "Co jim to udělá?" zamračila se Maralee. "Vezme jim to sílu, budou slabí a my se nebudeme muset bát, že utečou." "Nelíbí se mi to, Jamesi." Vstala a šla k ledničce, vyndala všechno co potřebovala na salát pro Buffy a taky pytlík krve. "Buffy Summers má rodinu a přátele, táta mi o ní povídal ještě než zemřel. A pokud jde o všechno to špatné, co o ní strýc říká, myslím si, že to není tak jednoduché. Co se týče upíra, představuje to, co zabilo mého otce..." a začala ve velké míse připravovat salát. James nakapal drogu do salátu a taky do velké sklenice s krví, která stála vedle něj na podnose.

            "Já vím, Maralee. Dovedu si představit jak pro vás muselo být těžké, že jste mu nemohli dopřát ani pořádný pohřeb." Přitáhnul si ji k sobě. "Strýc říkal, že když se k němu dostali, už z něj nic nezbylo." Maralee si utřela slzy a připravila se, aby mohla jít nakrmit přemožitelku a upíra. "Jenom prostrč podnos mřížemi. Budeme tě sledovat na monitoru, kdyby se něco dělo." Políbil ji na čelo a sledoval, jak balancuje s podnosem, při chůzi ze schodů."

***

            "Tak co, nějaký nápad proč jsme tady?" Buffy se soustředěním kousala do spodního rtu a chodila sem a tam před Spikem, sedícím na lůžku. "Jen jeden, myslím, možná se tě chtěl někdo zbavit," pokrčil Spike rameny. "Mě? Proč si myslíš, že...?" zeptala se ho podrážděně. "Hmmm... přemožitelka - spousta nepřátel?" ušklíbnul se na ni. "Oh... well... vlastně, v poslední době je dost klid. Neumím si představit nikoho, kdo by po mě šel, teda... jedině že by se to týkalo mé kouzelné práce v Doublemeatu." Povzdechla si a posadila se vedle něj. "Takže - žádné nové velké zlo?" Zakroutila hlavou. "Nic takového." "Pořád pracuješ v té mastné pasti?" zeptal se a stočil k ní zrak. "Jo, ano Spiku. Jídlo, voda, plyn, proud... všechno musím zaplatit." Stoupla si a zahleděla se na něj. "Ačkoliv, to teď není důležité. Musíme zjistit kdo stojí za tímhle vším," bezmocně rozhodila rukama. Zvedla paže a vztáhla je k mřížím."

            Maralee opatrně přistoupila k cele. "Hej!" zavolala na ni Buffy, když dívka začala prostrkovat podnos skrze malé okénko v mřížích. "Přinesla jsem vám jídlo," odpověděla nervózně. "Kdo jste? Kde to jsme?" zakřičela Buffy na dívku na druhé straně mříží. Maralee ustoupila trošku dozadu. "Nemohu vám nic říct, nic nevím." Spike udělal pár kroků vpřed a položil dlaně Buffy na ramena. "Nepomůže nám, když ji vystrašíš, mazlíčku." Buffy se přiblížila k mříži. "Je mi líto, že jsem na vás ječela. To jen proto, že nevím proč tady jsem. A jistě chápete, že jsem naštvaná."

            Maralee drobné blondýnce kývla, byla opravdu tak nádherná, jak ji otec popisoval. "Chápu, že jste rozrušená, ale já vám opravdu nemohu nic říct. Já vám jen nosím jídlo." "Děkuji za ně, ale já opravdu potřebuji nějaké odpovědi," usmála se na ni Buffy. "Je tady někdo, kdo nám může odpovědět na naše otázky?" ozval se Spike zpoza Buffy a pomalu se blížil k mřížím. Maralee na něj ostře pohlédla. "Nebudu mluvit s nikým z vás. Zabili jste mého otce." "Už velmi dlouhou dobu jsem nikoho nezabil," odpověděl Spike jemně, když už stál u mříží. "Vím, že jste to nebyl vy osobně, ale byl to někdo jako vy. Můj ubohý táta, jenom se pokoušel pomoci a proto zemřel," vyprskla na něj, ještě než vyběhla z místnosti.

            Buffy sledovala, jak Spike ztěžka dosedl na lůžko, jeho tvář byla obrazem zoufalství. Vypadalo to, jako by ho skutečně zasáhla dívčina bolest. Věděla, že Spike je schopný projevit zájem. Už jí to mnohokrát dokázal, jí, její matce, Dawn a dokonce, při vzácných příležitostech, i Xanderovi, ale dosud nikdy se nestaral o to, co cítí úplně cizí člověk. "Jsi okay?" zeptala se sedíc na lůžku vedle něj. "Jsem v pořádku," zalhal a upřeně sledoval pokrývku, do očí se jí podívat nedokázal. "Měla bys něco sníst, abys zůstala silná." Tohle nebyla správná chvíle na povídání o jeho nové duši. "Fajn, ale ty musíš jíst taky," prohlásila Buffy rázně, vstala, z podnosu vzala sklenici s krví a vložila mu ji do ruky.

            Při pohledu na krev ve sklenici se skoro pozvracel, měla pravdu, byl to opravdu někdo jako on, co zabil jejího otce. Prostě zabíjel lidi kvůli jejich krvi, aby se najedl. Brzo poté co znovu získal duši zjistil, jak je snadné hloubat o věcech, které udělal a rozhodl se akceptovat svou minulost takovou, jaká byla a pohnout se kupředu, snad k lepší budoucnosti. Nicméně občas něco vyneslo jeho vinu na povrch a donutilo ho o ní přemýšlet. Přesně to udělala dívka, která jim přinesla jídlo. Buffy vzhlédla od svého salátu a unaveně se na něj usmála. Úsměv jí vrátil, přál si duši, aby se pokusil být jí hodný, aby se za něj nemusela stydět a ta trocha viny, se kterou teď musel žít, byla cena. Jako správný upír vypil krev, nehodlal přidávat svoje starosti k jejím obavám.

            Buffy dopila poslední doušek vody a prázdnou mísu od salátu spolu se dvěma sklenkami položila do okénka v mřížích. "Kdo si myslíš, že to je?" tázavě zvedla oči ke Spikovi. "Nevím Buffy, ale mám takový pocit, že mluvila pravdu. Opravdu neví celou pravdu o tom, o co tady jde. A tady si myslím, že ať už je za tím kdokoliv, brzy se ukáže." Vstal z lůžka. "Vypadáš unaveně," řekl, "měla by ses natáhnout." Jeho názor potvrdila zívnutím, ústa si zakryla dlaní. "Jsi si jistý?" zeptala se ho, zatímco se ukládala a přitom načechrávala malý polštářek. "Jo, ještě zůstanu chvíli vzhůru, budu hlídat." Tváří se obrátil k mřížím. "Spiku," oslovila ho ospale. Otočil se k ní. "Copak?" "Je to pokoj pro dva, můžeš hlídat odsud," posunula se blíž ke zdi a zlehka poplácala volné místo vedle sebe. "Jsi si jistá?" zeptal se jí měkce. "Jsem, tím svým přecházením bys mě jenom budil," uculila se na něj, přetáhla přes sebe pokrývku a otočila se tváří ke zdi. Vklouzl na lůžko vedle ní a záda opřel o ta její, měkký hlas za ním zašeptal: "Dobrou noc, Spiku." Navzdory jejich zoufalé situaci se usmál. "Dobrou noc, Buffy." A potom sám sobě slíbil, že ji z téhle kaše dostane za každou cenu.

            Spike pozoroval Buffy jak spí, někdy během noci se otočila a ruku bezmyšlenkovitě položila přes jeho boky. Od té chvíle se nepohnul, aby ji nevzbudil. Zadíval se na paži, která na něm uvolněně spočívala, drobné, krásně opálené zápěstí, za zdánlivou křehkostí se skrývala ohromná síla. Jeho, pro ni příliš velký kabát na ní visel, rukávy byly pro její ruce příliš dlouhé, měla je ohrnuté. Zrak mu padl na plášť, který teď ležel vedle lůžka, úhledně složený. Rád by se jí zeptal proč si ho nechala a... proč ho nosí. Ačkoliv tolik toužil po odpovědích, dobře si uvědomoval co je teď hlavní, udržet Buffy v bezpečí, dokud se z toho nedostanou. Podle hodinek na jejím zápěstí bylo čtvrt na sedm. Zajímalo by ho, kdy Dawn začne sestru postrádat. Má nějaké vodítko, podle kterého bude moci zjistit kam minulou noc Buffy šla? Buffy se znovu pohnula, otevřela jedno oko, aby zjistila, kdo je v její posteli. Rychle ze Spika sundala ruku, posadila se na posteli a zmateně na něj koukala. Potom se rozhlédla a zanaříkala: "Takže to všechno není jenom zlý sen, huh?"

            "Moc bych si přál, aby byl, mazlíčku," odpověděl Spike a posadil se vedle ní. "A ani za celou noc jsme se stále nic nedozvěděli, náš hostitel se nám přece musí ukázat... nebo možná hostitelka." "Vylezte vy zbabělci!" zařvala Buffy, překulila se přes Spika z postele a postavila se doprostřed cely. Přešla k mřížím a váhavě s nimi zatřásla, moc dobře si pamatovala elektrický šok, nic se nestalo. "Buffy, nejsem si jistý, že popichování našich věznitelů, je ta správná cesta." Spike vstal a přistoupil k ní, položil jí ruce na ramena. "Takže budeme jen čekat?" zasyčela na něj rozzlobeně. "Teď momentálně, ano," odpověděl měkce. "Kdy jsi začal být tak trpělivý?" Protočila na něj oči. "Umím být trpělivý, když musím." Kývnul na ni a zase se posadil.

***

            "To bylo velmi zajímavé, dovolila tomu upírovi, aby si lehl k ní do postele, dokonce mu to sama nabídla. Vypadá to, že mu věří." Travers pozoroval jak Buffy třese mřížemi a také efekt, který na ni mělo Spikovo chlácholení. "Já pořád nechápu k čemu je celý tento experiment dobrý, pane." Povzdechnul si James z vedlejšího křesla. "Nemusíš rozumět, Jamesi, jenom dělej co ti řeknu." Travers se otočil zády k obrazovkám. "Ať jim Maralee zanese snídani, nezapomeň na drogy. Až budou hotoví, rozdělíme je." "Ano pane, nebude nebezpečné otevřít celu?" Zamračil se James. "Po snídani budou podstatně slabší," vysvětlil Travers.

            "Maralee, tvůj strýc si přeje, abys jim zanesla snídani." "Dobře, dej mi pár minut," odpověděla a vytahovala z ledničky vajíčka. "Co v noci dělali?" "Nic zvláštního se nedělo. Ona usnula a on ji většinu noci hlídal," prozradil James, když si naléval šálek kávy. "Je to... myslím, že jim na sobě záleží." Potřásl hlavou. Ona mezitím dala na tác misku s míchanými vajíčky, toasty, pomeranč, kávu a juice. Do džbánku nalila krev. James do jídla rychle přidal drogu a políbil Maralee na tvář. "Buď opatrná."

***

            Přikývla a nesla tác dolů po schodech do sklepa. Když přicházela k mřížím, zaslechla, jak si tiše povídají. "Nebude Dawn poplašená a nebude se o tebe bát? A samozřejmě Willow, Tara a Xander, neuspořádají pátrací výpravu, aby tě našli?" ptal se Spike, zatímco Maralee položila podnos. "Spiku, všechno se změnilo, Dawn bude až do příštího týdne v L.A., je s tátou a má se vrátit o víkendu, než začne škola." Buffy si všimla Maralee.

            "Ahoj," řekla zlehka, "Umm... vypadá to dobře." "Děkuji, nebyla jsem si jistá co jíte ke snídani." Maralee se plaše pousmála. "Hádám, že s mým jídelníčkem starosti nemáte?" zavtipkoval Spike zpoza Buffy. Maralee se na něj jen podívala. Buffy se k němu otočila a káravě pozvedla obočí v naději, že zmlkne, udělal to. "Jmenuju se Buffy a tohle je Spike. Vypadá to, že tady nějakou dobu pobudeme, takže bychom se možná mohli představit." "Vím kdo jste," odpověděla Maralee, ale do očí se jí nepodívala. "Jste Buffy Summersová." "Wow, takže když už o mě všechno víte, kdo jste vy?" "Jmenuji se Maralee a to je vše, co vám mohu říct. Dobrou chuť." Rychle opustila místnost a nechala je o samotě.

            "To je tak frustrující," reptala Buffy, když nesla tác od dvířek v mříži. Podala Spikovi jeho džbánek a začala ukusovat ze svého toastu. "Vraťme se k tomu, o čem jsme mluvili, Buffy. Scoobies tě začnou časem postrádat a určitě tě nějak vysledují. Dokonce i když tady Dawn zrovna teď není. Spike usrknul ze svého džbánku. "Spiku, už to není takové, jako než jsi odešel. Willow, ona překročila všechny meze poté co Tara... oh... ty to vlastně nevíš." Buffy odložila šálek s kávou a dala si ruku před pusu, pořád pro ni bylo moc těžké o tom mluvit. "Nevím co, mazlíčku?" zeptal se s útrobami sevřenými strachem.

            Warren, přišel do domu a střelil mě... a potom ještě náhodou zastřelil Taru. Nezvládla to. Rty Buffy se zachvěly. "Willow se zbláznila, propadla černé magii." "Tebe zastřelili?" Spike prudce vstal z lůžka, "Ano, ale Willow přišla do nemocnice, Xander říkal, že v poslední chvíli. Vyňala mi kulku ze srdce kouzlem. Byla bych mrtvá, kdyby to neudělala." Otřásla se, jak ji ta vzpomínka znovu zasáhla. "Mrtvá, já odjedu a ty zase skončíš mrtvá." Najednou ji pevně sevřel v náručí a držel u sebe. "Už bych to znovu nevydržel, přijít a zjistit, že jsi..." Buffy se od něj opatrně odtáhla. "Už je to v pořádku, já jsem v pořádku. Ale Willow nebyla, ona..." povyprávěla mu celý ten odporný příběh, mezitím snídali. "Tak teď víš, že si nejsem jistá tím, že mne budou hledat, počkej... Anaya, každý týden spolu chodíme na oběd." "Anay? Jak je na tom?" zeptal se Spike provinile. "Už líp. Ona a Xander, jsou zase spolu, tak trochu. Mohla by mu říct, že mne nemůže sehnat." Buffy si povzdechla, když dojedla poslední vajíčka."

            "Teď je řada na tobě, kde jsi byl? A co je to za novinku, kterou jsi mi chtěl sdělit?" "Je to dlouhý příběh, lásko. Začal, když jsem utekl z tvého domu, tu noc, tu poslední noc co... Buffy, je mi to tak líto. Kdybych mohl, vzal by tu noc zpět..." vzdychl a sklopil víčka. "Nemluvme teď o tom, dostaneme se k tomu... později. Místo toho mi raději řekni, kam jsi odejel?" Nemohl uvěřit svým uším, nezlobila se za to na něj, chce si o tom promluvit později. Znovu k ní pozvedl zrak a odpověděl: "Afrika, lásko, jel jsem do Afriky." "Co v Africe?" vykulila na něj zvědavé oči. "Víš, je to trochu složitější," usmál se na ni, "to bylo tak..."

            Nedostal šanci dokončit své vyprávění. Náboj z uspávací pušky ho trefil do hrudi a on klesl na zem vedle vyděšené Buffy. "Spiku!" vykřikla a poklekla k němu, otočila se k mříži a tam uviděla Jamese s puškou. "Co jste mu to udělal?" "Není zraněn, slečno, jenom spí. Vy teď musíte jít se mnou." James opatrně odemknul dveře vedlejší betonové cely. "To si nemyslím," štěkla a zaujala bojový postoj. "Ale ano a věřte mi, že všechno bude mnohem jednodušší, když se nebudete pokoušet se mnou bojovat." James opravdu netoužil po boji s dívkou, která stála proti němu. Doufal, že Quentin měl pravdu, co se týká účinku těch drog." "Jednodušší, snad pro vás." Zaútočila na něj, ale on ji rychle zkrotil a pevně sevřel, pokoušela se bránit, ale nemohla se z jeho sevření dostat. "Co se to..." Buffy byla zmatená, bez problémů běžně přemohla mnohem silnější muže, než byl on. Něco bylo špatně, moc špatně. Něco jí to připomínalo, ale co? Nemohla si vzpomenout. Něco moc dávno. "Slečno, prosím." Obemknul ji pevně pažemi a odnesl k otevřené cele, rychle ji do ní strčil a zamknul. Spike byl ještě v bezvědomí, když i jeho odtáhnul do druhé betonové cely. Dvakrát zkontroloval zámky na obou dveřích a odešel za Quentinem.

            Buffy se po svém novém vězení rozhlédla s mírnou panikou. Něco bylo špatně s její sílou, konečně si vzpomněla. Je to stejné, jako když měla osmnácté narozeniny a Giles ji na rozkaz Rady nadrogoval. Rada... je to její dílo? Ale proč? Zírala na čtyři holé betonové zdi, jejím jediným spojením se světem byla malá dvířka v mnohem větších těžkých kovových dveřích. Předpokládala, že jí jimi budou podávat jídlo. Jídlo, které z ní udělá mátohu. Zabušila do zdi vší silou, tedy jejími zbytky, a zakřičela: "Spiku!" Zaplať pánbu, hlas jí ještě sloužil. Možná ji uslyší, potřebovala vědět, že je v pořádku. Spike se opile posadil, uslyšel, jak někdo slabě volá jeho jméno. Potom si uvědomil, že ho někam přemístili a... Buffy je pryč. Když se trochu vzpamatoval, jeho upíří sluch mu pomohl uslyšet to volání jasněji. Byla to Buffy a volala ho. Vstal, přistoupil ke zdi, od níž se nesl hlas a zavolal, jak nejhlasitěji dokázal: "Buffy! Buffy!"

            Buffy ho nepřestávala volat, "Spiku, Spiku! Odpověz mi. Prosím!" Pak to vzdala, není žádná šance, že by ji mohl uslyšet. Neví kde je, kde je on, její síla se pomalu vytrácí. Usedla na lůžko a rozplakala se. Spike na ni pořád volal, ale tušil, že ona ho slyšet nemůže. Ještě jednou zavolala jeho jméno a potom ztichla… po chvíli se ozvalo vzlykání. Sesul se na kolena a položil své dlaně na zeď. "Já tě slyším, Buffy. Slyším tě, miláčku." Spike zůstal stát blízko studené zdi a poslouchal jak Buffy pláče, skoro hodinu, potom její vzlyky pomalu přešly ve škytání, její dech se uklidnil a on si uvědomil, že pláčem usnula. Jak se proboha odtud mohou dostat?

***

            "Je nejvyšší čas navštívit upíra," Quentin vstal z křesla, "půjdeš za mnou s puškou, pro všechny případy." "Ty drogy, zaúčinkují na upíra stejně skvěle jako na přemožitelku?" zeptal se James, kráčejíc za Traversem do Spikovy kobky. "Doufám, ale nejsem si jistý, že zaúčinkují tak rychle. Proto potřebuji, abys mne kryl." Travers otevřel dveře, Spike toho okamžitě využil a skočil po něm. Travers ho bez problémů setřásl a kopnul ho do hrudi. Spike by šokován, stejně jako Buffy, když si uvědomil, že se jeho síla vytrácí. "Takže, můžeme použít zbraň... a znovu vás uspat nebo... začnete spolupracovat."

            "Kdo jste? Kde je Buffy?" začal se Spike dožadovat informací hned, jak se mu podařilo vstát. V prsou mu tepala bolest, kterou mu způsobil Traversův kopanec. "Jsem člen Rady, pane... nejsem si jistý jakému oslovení dáváte přednost, Spiku nebo Williame?" "Nezáleží mi na tom jak mi říkáte. Já chci vědět jen jedno, pokud je za tím, zhnuseně se kolem sebe rozhlédl, Rada, co chcete po Buffy? Neudělala toho už pro vás dost?" Spike se postavil přímo před Traverse. "Jestli jste jí ublížili..." Quentin Travers se na rozzlobeného upíra pobaveně zahleděl a usmál se. "Tak uděláte co? Buďte bez pochyb, že vaše síla je pryč a totéž platí o Buffy. Nejste v pozici, abyste mi mohl vyhrožovat."

            Spike kousek ustoupil a ze všech sil se snažil uklidnit, musí myslet především na Buffy. "Co jí chcete udělat?" "Nevím jistě, Williame. Abyste věděl, já jsem vlastně o slečnu Summersovou nestál, vy mne zajímáte mnohem víc." Jeho úsměv se rozšířil, když viděl, jak na tuto informaci Spike zareagoval. "Já? Proč?" "Jste velice zvláštní případ. Zdá se, že se zajímáte o přemožitelku. Na jednu stranu jste ochotný pro ni riskovat život a na druhou... jste ji na celé léto opustil. Zanechal jste ji ve velmi nepříjemné situaci, jsem si jistý, že byste jí mohl s tou čarodějnicí významně pomoci." Travers Spika sledoval, je možné že to, co se objevilo na jeho tváři, mohla být vina? "Musel jsem odejít," odpověděl tiše Spike.

            "A teď jste zpátky. Vždycky jsem by přesvědčený, že upíří mysl je černobílá, můj mladší bratr se mnou nesouhlasil, tvrdil, že v ní mohou být šedá místa. Jeho názor způsobil v Radě mnoho sporů. A já teď mám svůj vlastní vzorek, takzvaného šedého upíra, ke studiu. Travers se posadil na lůžko. "Takže vy mne chcete studovat? Zjistit jak funguju? Fajn, ale pusťte Buffy. Sám jste řekl, že vám na ní nezáleží." Spike se snažil, aby jeho hlas nezněl příliš naléhavě. „Může se stát velkým problémem, věřte mi. Jsem si jistý, že bude lepší, když ji necháte jít." "Co se týká slečny Summersové, ona je... problém, jak jste naznačil a já jsem si toho plně vědom. Přesto si ji tady ještě chvíli necháme." Když končil větu, jeho hlas zněl výhružně. "Začneme ještě dnes." Prošel okolo Spika a zamknul dveře zvenčí.

***

            Když Maralee přinesla Buffy oběd, našla ji sedět na lůžku, s koleny pod bradou. "Je Spike v pořádku?" vyhrkla okamžitě. "Promiňte, nic mi do toho není, ale proč vás to zajímá? Je to upír a vy jste přemožitelka upírů. Nedává mi to žádný smysl," zeptala se Maralee ostýchavě. "Ne, nedává," Buffy se na ni usmála, "ale zajímá mne to a potřebuju to vědět." Vstala z postele. "Je v pořádku. Mám pro něj krev." "Vždycky mi na něm nezáleželo, vlastně jsem spoustu času strávila tím, že jsem se ho pokoušela..." nedopověděla Buffy, jen rukou naznačila bodnutí do srdce. Zavrtěla hlavou při vzpomínce, jak se Spikem bojovala. "A co se pak stalo?" Maralee nedokázala skrýt zvědavost. "To je dlouhé povídání." Buffy si vzala sandwich a podezíravě se na něj podívala. "Dáváte mi do jídla drogy, že?" "Ne, já ne," odpověděla Maralee a snažila se sama sebe přesvědčit, že nelže, vždyť ona osobně přece drogy do jídla nepřidávala. Buffy se na ni zamračila a strčila jí jídlo zpátky. "Kdo je za tím vším?" "Nemohu vám to povědět. Jezte prosím." Maralee k ní znovu posunula podnos s jídlem. "Ne, děkuji. Nemám hlad," zazněla tvrdohlavá odpověď. Maralee povzdechla a uchopila podnos. "Když já bych opravdu ráda věděla proč máte starost o toho netvora... kdyby vám nevadilo... vysvětlit mi to. Chápejte, můj táta si myslel, že všichni upíři nejsou stejní. Že existují takoví, kteří mají cit, ať už z jakéhokoliv důvodu. Jeho výzkum skončil, když jej zabili."

            "Je mi líto vašeho tatínka, já... ztratila jsem mámu... nedávno," oči se jí zalily slzami, "vím jak je to těžké." Buffy si povzdechla, utřela slzy a klesla na postel. "Pokusím se vám to vysvětlit, ale... nejlepší bude začít od začátku. Když se moji rodiče rozvedli, moje matka, mladší sestra a já jsme se z L.A. přestěhovaly do Sunnydale. To už jsem byla vyvolená, ale doufala jsem, že když se přestěhuju, budu moci na zabíjení zapomenout. Přineslo mi jen spoustu problémů. Maralee položila tác na zem a trochu se naklonila k okénku ve dveřích, aby lépe slyšela. Buffy ji sledovala, jak pozorně poslouchá její vyprávění o tom, jak se poprvé setkala s Gilesem a Scoobies. Možná, kdyby se jí podařilo získat si důvěru Maralee, kdyby Buffy porozuměla, mohla by se stát jejím spojencem.

            "Byl tak záhadný a nevyzpytatelný a já ho skoro milovala, to bylo tehdy, když mi pomáhal v boji proti trojici. Byl zraněný, já ho ošetřila a nechala přespat ve svém pokoji." Při té staré vzpomínce se Buffy pousmála. "On zůstal ve vašem pokoji?" Maralee málem údivem vypadly oči z důlků. "Oh, na zemi. Nic se nestalo... teda tu noc," zakřenila se na ni Buffy. "Ale to je už jiný příběh." "Myslím, že bych měla jít, než mne strýc začne shánět. Zbytek mi povíte příště, jo?" Maralee se na Buffy upřímně usmála. "Jo, příště. A když uvidíte Spika... řekněte mu, že jsem okay, prosím." "Byla bych ráda, kdybyste změnila názor co se týče jídla," navrhla Maralee před tím, než zvedla tác s netknutým sandwichem. Buffy se rozhodla, že udělá kompromis. "Ne, ale juice si vezmu." Maralee jí skrze jídelní okénko podala sklenici, potom ho zavřela a zamknula.

***

            Když Travers odešel, Spike se vrátil ke zdi, u níž mohl poslouchat co Buffy říká. Slyšel co si povídala s tou Maralee a jak ji prosila, aby mu vyřídila, že je v pořádku. Ale proč Buffy odmítala jídlo? Nechápal to, měla by jíst, pokud nemá zeslábnout tak, jako se to stalo jemu. Mezitím Maralee přešla k vedlejším a dveřím a odemkla jídelní okénko. "Vaše krev." Spike rychle přiskočil. "Viděla jste Buffy?" "Ano a vzkazuje vám, že je okay." Ustoupila a začala okénko zavírat. "Řekněte jí, že jsem taky okay a že musí jíst." Když se okénko zavřelo, Spike si povzdechnul. Zhnuseně se zahleděl na džbánek s krví a najednou mu bylo jasné jak se Buffy cítí, taky neměl chuť. Slyšel tiché šoupání podrážek z vedlejší kobky. Buffy patrně chodila sem a tam. Kdyby ho tak mohla slyšet, zatoužil.

            "Tak co Williame, připraven na pár testů?" zeptal se ironicky Quentin, který právě vstoupil do Spikovy cely s pouty v rukou. James stál vedle něj, držel pušku a čekal, než Travers Spika spoutá. "Pojďme." Odvedli ho do jiné místnosti. "Nejdříve bych si rád otestoval vaši schopnost rychle se hojit, asi to pro vás bude trochu zdlouhavé, ale rád bych to důkladně pochopil. Travers zaťal pěst, udeřil Spika do obličeje a rozbil mu ret. Rána Spika odhodila dozadu a on se udeřil o zeď. Nevydal ani hlásek, nechtěl svému trýzniteli udělat radost. "To bylo obyčejné zranění, sledujme jak se bude hojit ve srovnání s něčím speciálnějším."

            James tiše postavil lahvičku se svěcenou vodou před Traverse. Ten ji otevřel, vyhrnul Spikovi rukáv u košile a nakapal vodu na jeho obnaženou paži. Spike se kousnul do jazyka, aby hlasitě nezakřičel bolestí, voda syčela a zanechávala po sobě puchýře, když jen velmi zvolna stékala dolů až ke konečkům prstů. "Tohle je to speciální zranění, později zkontroluji a srovnám průběh hojení. Mezitím bych byl rád, kdybyste mi odpověděl na několik otázek." James sledoval, jak si upír ztěžka sednul. Musel prožívat příšerné utrpení, už tak velké puchýře se ještě více nalily bezbarvou tekutinou. Měl je po celé paži, věrně vykreslovaly cestičku, jíž se ubírala svěcená voda. Nebyl si jistý, že má na tohleto žaludek, i když to byl upír. Spike poslouchal otázky, kterými ho Travers mučil, otázky spjaté s Angelusem, Darlou a kdysi jeho Dru. Odpovídal mu svým obvyklým stylem, elegantně, provokativně a vše zakončil množstvím stížností na to, jak se cítí. Traverse neobyčejně zajímalo proč s Drusillou strávil více než sto let a pak ji najednou opustil. Spike se bál prozradit skutečnou hloubku svých citů vůči Buffy, měl strach, že to proti němu použije a co hůř... proti Buffy.

            "Pro teď jsme hotovi, Jamesi, vezmi ho dolů." "Ano pane." James poslušně zvednul Spika z podlahy a vlekl ho zpátky do jeho cely. Spike se sice pokusil podrazit mu nohy a..., ale ve svém stavu, oslabený drogami i bolestí, byl lehce přemožen. James odemknul kobku a usadil vězně na lůžko. "Mám v úmyslu odemknout vám pouta, prosím, nechtějte, abych toho litoval," řekl James stroze, když odemykal železná pouta na zápěstích i kotnících. Quentin neponechal nic náhodě. Když výzkum, tak se vším komfortem. "Vám na přemožitelce velice záleží nebo ne? Neznám sice celý příběh, ale to co vím mohu prozradit." "Přemožitelka je skvělý bojovník, můj nejschopnější protivník," snažil se zamlžit pravdu Spike, s pohledem upřeným na svá zápěstí. Svěcená voda natekla pod pouta a velké puchýře se třením otevřely a skrze ně prosvítalo živé maso. Bolelo to víc, než si dokázal připustit. Zlatá Glory.

            "Myslím, že je to něco víc." James se pokusil o úsměv. "Já sám někoho miluji a mám pocit, že to na vás také poznávám. Nejsem si jistý jak, koneckonců, jste upír!" "Jasně... a někdo-něco jako já přece nemůže milovat, správně? Zeptejte se Traverse na Drusillu, byli jsme spolu něco přes sto let. Já lásku znám." Spike si povzdechl a zavřel oči. Právě teď toužil po jediném, lehnout si a aspoň týden spát. "Slyšel jsem co jste si o Drusille povídali s Quentinem, ale o tom, že přemožitelku milujete, mne přesvědčilo to, co jste naopak neřekl. Mistrně jste se vyhnul otázkám o ní, nechcete, aby ON věděl, jak moc vám na ní záleží." "Takže byste se měl rozběhnou za svým velícím a urychleně ho seznámit se svou teorií," podotknul s mírnou výčitkou v hlase Spike. "Ne, nemyslím si, že to chci udělat. Raději si nechám svoje názory pro sebe." James se otočil, vyšel z kobky a zamknul za sebou.

***

            Čtvrtý den jejich zajetí se obloha otevřela a z nebe se začal řinout déšť. Pršelo a pršelo... jako by měla přijít potopa světa. Do Buffyny kobky zatékalo, na podlaze se začala tvořit špinavá louže. Maralee jí sice přinesla hadru, aby mohla vodu vysušit, ale kobka stejně zůstala vlhká a zatuchlá. Spike přežil další den mučení, při němž se Quentin Travers rozhodnul pro srovnání účinku svěcené vody a plamenů, na obou nohách měl děsivé množství popálenin. Potom musel ještě absolvovat spoustu otázek. Spike si byl jistý, že Quentina motivuje něco, co nemá s jeho takzvanými výzkumy (Spike si vzpomněl na Mengeleho, setkal se s ním jen jednou, ale Traversovi musel být vůdcem) nic společného.

***

            Anya zaklepala na dveře domu Summersových. Nikdo se neozval, tak teď už byla oficiálně vystrašená. Buffy jí posledních pár dní nebrala telefon a navíc je jisté, že v tomhle dešti není na hlídce ani omylem. Znovu zaklepala na přední dveře a když se opět nedočkala odpovědi, otevřela ohromný deštník (s reklamou firmy u níž pracoval Xander... milovala věci zdarma) a přešla k zadnímu vchodu. Pokusila se nakouknout dovnitř, ale v kuchyni bylo tma. Měla by dnes večer zavolat Xanderovi, cítila to, cítila, že je něco špatně.

            Mezitím v L.A. měla Dawn ten stejný pocit, už nechala sestře dva vzkazy, aby jí zavolala. Hank ji zaveze domů už v pátek a ne až v sobotu. Bylo to divné, Buffy by nikdy její vzkaz neignorovala, zavolala by jí děj se co děj.

***

            Příštího dne Quentin Travers vymyslel další mučení. Zvedal teplotu ve sklepě tak dlouho, dokud se Buffy nepotila tak, že byla na samém prahu dehydratace. Potom teplotu náhle snížil a ona se klepala zimou, přestože byla zabalená do tenoučké přikrývky, která byla na lůžku. Otevřel jídelní okénko Spikovy cely a nakouknul dovnitř. Spikovy popáleniny byly skoro zahojené, Spike roztrhal nohavice a vyhrnul si je, aby rány zbytečně nedráždily. "Tak co, Williame, jak se dnes cítíš?" "Jsem v pohodě, upír, pamatujete? Teplota na mne velký dojem neudělá," odpověděl mu nonšalantně Spike, aniž by mu věnoval jediný pohled. "Hmm... to je asi pravda, ale ubohá přemožitelka... ta asi není tak v pohodě," usmál se zlomyslně Travers a zavřel dvířka.

"Buffy! Do pekla, co jste jí udělal? Spike bušil do dveří, ale samozřejmě bez odezvy. Buffy seděla ve své kobce a celá se chvěla zimou. Maralee se nakonec podařilo ji přesvědčit, aby vypila hrnek horkého kakaa a něco snědla. Ve chvíli, kdy dopila kakau, teplota v místnosti se ustálila na přijatelných třiadvaceti stupních. Spike pozorně naslouchal dění v její kobce a slyšel Maralee a potom Buffy, jak jí děkuje za kakau. Takže aspoň teď je jakžtakž v pořádku. Potom přijal od Maralee džbánek krve spolu s ujištěním, že Buffy je okay. Jako každý den. Bez ohledu na to jako moc byl sám zraněný, první na co se vždy zeptal, byla Buffy.

            Když Maralee opouštěla sklep, nešel jí z hlavy příběh, který od Buffy vyslechla. Jak Spike přijel do Sunnydale, spolu se svou životní láskou Drusillou a byl odhodlaný Buffy zabít. Tam dnes Buffy ukončila svoje vyprávění. Byla tak prochladlá, že při tom drkotala zuby. Maralee nemohla uvěřit, že upír ve vedlejší cele je tentýž, o němž slyšela před chvílí vyprávět. A co se týče toho, že Drusilla je jeho životní láskou, o tom měla vážné pochybnosti.

***

            Příští den se Buffy vzbudila brzy ráno. Přestože byla zabalená, cítila, jak prochládá. Dvakrát kýchla a nos si utřela do hrubého toaletního papíru. Termostat byl sice nastaven na běžnou pokojovou teplotu, ale kobka byla díky dešti provlhlá. Začala počítat kolik dní jsou už uvězněni. "Šest, myslím, že šest," řekla nahlas s pohledem upřeným do prázdné kobky. Potřebovala něco, aby si mohla průběh událostí zaznamenat. Možná by jí Maralee mohla přinést tužku a papír.

Spike se na posteli obrátil a zanaříkal, popáleniny nebyly ještě úplně zahojené a hrubé povlečení je znovu rozdráždilo. Měl hrůzu z toho, jaké další utrpení mu dnešek přinese. Překulil se blíž ke zdi a přitisknul na ni ucho. To byl jeho každodenní rituál, poslouchat co dělá Buffy. Slyšel jak se vedle pohybuje a jak si povídá s Maralee. Vrátila se na začátek svého příběhu. On sám měl zatím možnost vyslechnout jen jeho útržky. Zamračil se když Buffy hlasitě kýchla a začala vyprávět.

"Takže, Angel nás varoval, že Spike nepřestane, dokud nebudu mrtvá. Přede mnou už zabil dvě přemožitelky." Buffy usrkla kafe a utřela si nos. "Tak teď jsem absolutně zmatená, když vidím jak se o vás stará... co se stalo?" zeptala se úplně fascinovaná Maralee. "No, rozhodl se dát Dru dárek. Démona, říkali mu Soudce. A ten byl rozkouskovaný, aby nemohl škodit, bylo nutné ho poskládat dohromady a my jsme se tomu snažili zabránit." Buffy zmlkla, aby mohla znovu kýchnout. "Pozdrav pánbů..." usmála se na ni Maralee. "Děkuju. Mimochodem to bylo na mé narozeniny a já jsem náhodou získala jednu část toho Soudce, ruku, a rozhodli jsme, že Angel je jediný, kdo se jí může zbavit. Buffy si povzdechla. "Takže ji vzal a já ho doprovázela do doků, abych se s ním mohla rozloučit." "Musel odjet zrovna v den, když jste měla narozeniny?" Maralee zavrtěla hlavou. "To je tak smutné." "A bude hůř." Pod přílivem vzdálených bolestných vzpomínek Buffy přivřela oči. "Díky jednomu ze Spikových nohsledů jsme o tu paži přišli."

Také Spike raději zavřel oči. Moc dobře si pamatoval jak se tehdy cítil, jako pán světa, když mu donesli tu poslední součást Soudce. Opět se mu hroutil svět, hrdlo se mu sevřelo hrůzou, když ji uvědomil, jak byl Soudce tehdy blízko k tomu, aby Buffy zabil, ale jí i Angelovi se tehdy podařilo utéct. A to, co přišlo potom, to už byl opravdu ošklivý příběh. Nenáviděl se za to, co tehdy dělal, ale současně si uvědomil, že minulost je prostě minulost a on se jí nijak nemůže zbavit. Teď musí udělat všechno pro to, aby dostal Buffy do bezpečí... správně, to je teď to jediné důležité a on se na to musí plně soustředit. Dobrej nápad, ale on sám se teď cítil pod psa, uboze a bezmocně. Raději se zase zaposlouchal do toho, co vyprávěla Buffy.

"... Příšerně lilo a my jsme se vrátili do jeho bytu a... a... tu noc jsme milovali. Pro mne to bylo poprvé... A… ráno jsem s hrůzou zjistila, že jsme tím probudily zrůdu. Angelus se vrátil." Buffy pevně semknula víčka, aby udržela slzy. "Myslím, že to by pro dnešek stačilo." "Dobře, ale později mi to dopovíte, ano?" "Ano, Maralee, prosím, mohla byste mi přinést papír a tužku? Je to příšerná nuda, jen tu tak sedět," poprosila tiše. "Ano, to můžu, až vám ponesu oběd." Maralee se otočila k odchodu. "A řekněte Spikovi, že jsem v pohodě," křikla za ní ještě Buffy.

            Marelee otevřela okénko do jeho cely. Nesnášela pohled, který se jí naskytnul. Jeho tvář byla plná modřin a podlitin, nohy měl příšerném stavu. Puchýře mu popraskaly a pod kůží prosvítalo živé maso, některá místa pořád ještě krvácela. Snažila se nemyslet na to, jaké krutosti je její strýc schopný. Ano, Spike byl upír, ale ona si pomalu začínala myslet, že měl její táta pravdu. Možná opravdu všichni upíři nejsou stejní. "Tady máte snídani a Buffy vám vzkazuje, že je v pohodě." "Je opravdu v pořádku?" zeptal se, kulhajíc ke dveřím. "No, myslím, že je nachlazená, ale jinak je v pořádku." Maralee se na Spika pousmála. "Jak vám je?" Její otázka ho překvapila, zatím nikdy mu neukázala nic mimo opovržení a on se jí ani nedivil, když uvážil její dosavadní zkušenosti s upíry. "Zvládám to. Něco vydržím." Vrátil jí úsměv. "Jenom jsem se chtěla zeptat..." "Maralee," oslovil ji, když už chtěla okénko zavřít. "Ano?" "Neříkejte jí to," zahleděl se významně na své nohy. "Dobře, neřeknu," slíbila a okénko zavřela. Tohle nebylo správné, nic z toho. Už si tím byla jistá.

***

            "Anyo, jsem si jistý, že pro to, že ti Buffy nezavolala, existují logické důvody. Xander se pokoušel uklidnit svou přítelkyni zatímco odemykal dveře. Buffy mu už dávno dala klíče, byl jejím osobním opravářem a pomocníkem, ať už bylo zapotřebí cokoliv. "To nevypadá, že si jen před chvílí odskočila, podívej, poštovní schránka je skoro plná a... není tady žádné špinavé nádobí a podívej na záznamník. Je tam dvacet vzkazů!" Anya stiskla tlačítko a spolu se Xanderem se zaposlouchala. "Okay, takže nejdříve musíme zavolat Dawn, za posledních pár dní volala už tucetkrát a přijede... zítra. A taky už se nikdy v Doublemeatu nenajíme na účet podniku, Buffy tam už nepracuje." Xander se odmlčel a přerušil tak svůj výčet, nasadil velmi vážný tón. "A hlavně, musíme ji najít... Co myslíš, neopustila to tady, že ne. Myslím tím, všechno to hrozné, čím musela v poslední době projít a taky byla pořád tak sama. Už jednou utekla."

            "Xandere, ona neutekla. Ukázala mi svůj pokoj, úplně znovu ho zařídila. Žena si nezařizuje pokoj, pokud má v úmyslu ho opustit. A taky, myslím, že si samotu užívala," vykládala Anya, když už šlapala nahoru po schodech k pokoji Buffy. "Koukej! Všechno je jiné. Ty barvy jsou trochu tmavé, ale vypadá to dobře. Asi odešla na hlídku, bedna na zbraně zůstala otevřená." "Myslím, že máš pravdu, neutekla. Ale to mne vede k mnohem děsivější myšlence," povzdychnul si Xander a usedl na kraj postele. "Jaké?" zeptala se Anay, posazujíc se vedle něj. Potřásl hlavou a znovu vzdychnul. "Že odešla na hlídku a už se nevrátila."

***

            O tři dny později Buffy kašlala ještě mnohem víc, Maralee jí přinesla džus navíc a taky krabici kapesníků. Buffy trávila dny psaním do sešitu, který dostala od Maralee, psala si deník. Dostala taky brožovanou knížku, zamilovaný román. V deníku líčila své myšlenky, Dawn už je doma a jí bylo jasné, že šílí, moc by se divila, kdyby jí táta dovolil zůstat, když tam Buffy nebyla.

I když se odtud dostanu, ztratila jsem šanci mít Dawn u sebe. Promiň, Dawnie... Mám strašnou chřipku, takovou, která tě nutí se stočit se do klubíčka a spát a spát a spát. Jenom doufám, že Spike je v pořádku. Maralee mne o tom stále ujišťuje.

            Později toho dne, když James vedl těžce zbitého Spika zpátky do cely, potkal Maralee, která nesla Buffy večeři. Zrovna otevřela okénko a Buffy k němu hned dychtivě zamířila, toužila po společnosti a Maralee byla jejím jediným spojením se světem. Překvapilo ji, že venku vidí Jamese se Spikem. Spike byl bez košile a jeho hruď byla pokrytá otevřenými ranami. "Spiku? Co ti to udělali?" zakřičela zděšeně, prostrčila skrze mříže ruku a snažila se jej dotknout. Spike vzhlédl, když uslyšel její hlas, pokusil se vykroutit z Jamesova sevření. Maralee se na Jamese koukla a ten nechal upíra udělat těch pár kroků před celu Buffy. "Oh, Spiku," zašeptala něžně, když špičky jejích prstů opatrně pohladily jeho zhmožděnou tvář." "Je mi to líto."

            Nic lepšího ji nenapadlo. Zvedala se v ní vlna zlosti, kterou doplňovalo její rostoucí zoufalství. Horké slzy jí stékaly po lících, byla nemocná a slabá, právě teď byla úplně bezmocná. James a Maralee jen mlčky sledovali, jak Spike zabořil tvář do jejích dlaní. Na kratičkou chvíli přivřel oči, aby je hned zase doširoka otevřel a usmál se na ni. "Jsem okay, lásko," zalhal. Vypadá to mnohem hůř, než to ve skutečnosti je." "Proč? Proč to dělají?" zeptala se bolestně a nepřestávala ho konečky prstů něžně hladit po tváři, plné podlitin a ran. "To mi není tak úplně jasné, ale něco pro mne musíš udělat." Znovu se pokusil o úsměv." "Cokoliv," zašeptala přes závoj čerstvých slz. "Buď silná, dobře? Ať už půjde o cokoliv." Položil dlaň na její prsty, které se opíraly o jeho líce a něžně je stisknul. "Slibuju," odpověděla měkce a pevně se rozhodla najít nějaké řešení, které by jim oběma pomohlo dostat se odtud.

            "To by stačilo," zasáhnul James a odtáhl Spika od Buffy. "Jestli zjistí, že se vy dva máte rádi, budeme všichni ve velkém prů... budeme mít ještě větší potíže," dořekl a strčil Spika do jeho cely. Maralee položila jídlo pro Buffy na pultík u malého okénka, Buffy se k ní rozzuřeně otočila. "Vy jste mi lhala!" zařvala nepříčetně a rozkašlala se. "Říkala jste, že je v pořádku... on NENÍ v pořádku. Někdo ho mučí, je příšerně zraněný. Musí mít hrozné bolesti." "Je mi to líto, Buffy, ale on... Spike mne požádal, abych vám to neříkala. Myslím, že nechtěl, abyste si o něj dělala starosti," snažila se vysvětlit Maralee, zatímco Buffy vztekle chodila po cele, jako tygr v kleci.

            "Maralee, vy mi musíte pomoct... pomoci nám. Vy přece víte, že tohle," bezmocně kolem sebe rozhodila rukama, "není správné," zaprosila, teď už tichounce a trošku chraplavě, Buffy dívku, která stála před ní. "Já... já... To já nemůžu, můj strýc... Prostě nemůžu," Maralee už začala zvedat hlas, "Je mi to líto," vykřikla, otočila se na patě a utíkala pryč. "Maralee!" pokusila se ji Buffy zastavit, ale marně. Byla pryč. Buffy se zahleděla na tác s jídlem před sebou. Ať už v něm drogy jsou nebo nejsou, bez jídla brzy umře a to by ji, v duchu se ušklíbla, oslabilo ještě víc. A teď je k tomu ještě nachlazená. Jo, písmenková polévka od maminky by bodla. Zvedla sušenku a začala ji okusovat, docela jí chutnala a tak se přinutila jíst. Možná, dumala, se jí podaří Maralee zpracovat... časem. Bude jí dál povídat o svém životě, o svém údělu. Snědla vajíčko s půlkou sušenky, dopila juice a zhroutila se na lůžko.

Zavřela oči, okamžitě uviděla Spikovo zmučené tělo, plné ran... Proč? Kdo by to dělal? Byla si téměř jistá, že v tom má prsty Rada. Iniciativa je už mimo hru, i když na ni by to sedělo také. Giles by byl na její dedukční schopnosti hrdý. Takže za A) drogy, které jí vzaly sílu přemožitelky, byla si jistá, že to bylo to samé svinstvo, které jí Rada dala jako dárek k osmnáctinám. Za B) ten muž, který vedl Spika, má anglický přízvuk, sice slabý, ale na tom nezáleží, to taky ukazuje na Radu. Sáhla po dalším kapesníku, posadila se a otevřela deník. Musí si svoji teorii poznamenat. No, jestli to má celé vyřešit, musí pochopit proč ji Rada chce - nebo Spika?

            Spike uložil své rozbolavělé tělo na postel a pokoušel se naslouchat zvukům odvedle. Buffy dnes byla podivně tichá, mimo občasného zakašlání nic neslyšel. Doufal, že jí, možná by jí Maralee mohla dát něco na to její nachlazení. Měl pocit, že se zhoršuje.

***

            "Zítra začíná škola, nejsem si jistá, že tam půjdu," řekla Dawn Xanderovi, který jí chystal snídani. "Musíš! Dawnie, nikdo nesmí mít podezření, že tady Buffy není." Podal jí talíř plný palačinek. "Máš pravdu. To byl jen nápad, něco jako když jsi ty řekl tátovi, že je Buffy v Nevadě na výcviku budoucích manažerů Doublemeatu. Prvně se vztekal, že mu Buffy nezavolala, ale nakonec byl celý šťastný, že z ní bude manažer. Teda myslí si to." Dawn si vzdychla. "Musíme ji najít Xandere." "Dawn, jestli je to aspoň trochu možné, tak ji najdeme," a přidal svůj povzdech k jejímu. "Bojíš se, že? Bojíš se, že je pryč... navždy," zeptala se ho Dawn a zakousla se do palačinky. Xander neodpověděl hned, potom řekl velmi tiše. "Jistě, že ne." "Dobrý, vím že je naživu, cítím to. Prostě ji jenom musíme najít." Dawn se pousmála a Xander ji opatrně vzal do náruče. "Jo, my ji prostě jenom musíme najít."

***

            Jak týdny ubíhaly, Buffy ztratila pojem o čase. Z nachlazení se postupně vyvinul zánět průdušek, tím si byla jistá. Maralee se jí už mnohokrát omlouvala, ale strýc jí nedovolil dát Buffy žádné léky. Kašlala pořád víc, v noci se budila a dusila se hleny. Pokračovala ve svém vyprávění, ačkoliv její hlas připomínal spíše skřehotání a ne vždy se na to cítila. Dneska měla dobrej den, vyprávěla o Spikovi, jaká byl jednička, když se Buffy vrátila zpátky. Nezacházela příliš do detailů, co se týká Dawn a její pravé podstaty - klíče, pořád se bála, nechtěla, aby o tom vědělo moc lidí. Řekla jí jenom, že se Spike pokusil zachránit její sestru a ona sama při tom zemřela. Rychle popsala kouzlo, kterým ji Willow přivedla zpátky.

            "Byl jediný s nímž jsem něco cítila, jediný, s kým jsem mohla mluvit. On nikdy nic neříkal, jen mi naslouchal a snažil se mne utěšit. Myslím, že tehdy to všechno začalo. Nepřestával říkat, že mne miluje a já zase pořád opakovala, že to není možné." Buffy sepjala ruce. "Mýlila jsem se. Tak, jako jsem se mýlila v mnoha jiných věcech." "Takže on jednoho krásného dne zjistil, že vás miluje? Ale jak to, je přece upír." Maralee nechápavě zatřásla hlavou. "Myslím, že jediné, co vám můžu říct je, že on není obyčejný upír." Buffy se jemně usmála. "Říkal, že je to proto, že jsme spolu bojovali, bok po boku, něco jako... pracovní románek, praštila jsem ho za to. Byl neúnavný a po tom všem s Dawn. Víš, staral se o ni a myslím, že se staral i o ostatní, když jsem byla... pryč. Nedokážu to popsat, pořád jsem to popírala, hodně." Buffy pokrčila rameny a hlasitě se rozkašlala. "Budeme si povídat později, fajn?" zasípala. Maralee se na ni smutně usmála. "Okay, odpočiňte si." Odcházela, přála si, aby jí strýc dovolil dát Buffy něco na ten příšerný kašel.

            Spike se sám pro sebe usmál, ležel na lůžku, ucho na zdi. Říkala, že se mýlila... v hodně věcech... zopakoval si spokojeně. Usmíval se na zeď, nikdy by nevěřil, že ji někdy uslyší jak říká, že se mýlila. Ale úsměv mu zmrzl na rtech, když odvedle uslyšel, že povídání vystřídal dusivý kašel.

***

            "Včera večer jsem se stavila u Clema," řekla Dawn, když položila baťůžek s učením na stůl v Magic Boxu. "Slyšel něco?" zeptal se Xander s úzkostí v hlase. "Jen taková drobnost, nejsem si jistá, jestli má s Buffy něco společného." Dawn si sedla a opřela lokty o stůl. "Říkal, že si myslí, že Spike se vrátil. Dole v hrobce našel brašnu s oblečením a věcmi, jaké by mohl mít Spike. Ale to bylo už před několika týdny a on ho ani nezahlédl." "To by mohlo odpovídat době, kdy zmizela Buffy! Jestli jí něco udělal - rozpráším ho osobně. Může ji někde držet a dělat... kdo ví co!" Xander praštil pěstí do stolu.

            Dawn leknutím nadskočila. "Xandere... vím, co si myslíš, že jsi viděl, ale Buffy mi o tom vyprávěla, nejsem si jistá, že má na tu noc stejný názor jako ty a tak... Ona tam byla, ty ne." "Vím co jsem viděl, Dawn. Pořád nemůžu pochopit co na tom odbarvenci vidíš... nebo tvoje sestra." Xander vstal. "Poptám se kolem, jestli ho někdo neviděl." "Xandere, já si vážně nemyslím, že by Spike Buffy ublížil." Dawn se znovu pokusila Spika bránit, ale jako by házela hrách na stěnu, Xander ji neposlouchal a vyšel z Magic Boxu. "Taky si nemyslím, že by jí Spike úmyslně ublížil," snažila se ji potěšit Anya a zlehka jí poklepávala na rameno.

***

            Travers se skvěle bavil, jeho odporný jízlivý a zlý smích vyvolal pohled na Spika, který přecházel místností, čerstvé řezy na obou nohách ho nutily kulhat. Byl přesvědčený, že má upíra přesně tam, kde ho mít chtěl. Pravděpodobně mu teď řekne cokoliv. Přemožitelka je nemocná a on byl přesvědčený, že je to počínající zápal plic. Jeho neteř ji chtěla vzít k lékaři, ale to on striktně odmítl. Bude jednodušší, když Buffy Summersová tiše přirozeně umře na svou nemoc. Už to byl měsíc a upír vypadal stále bledší, jestli to vůbec bylo možné a byl také mnohem hubenější, Travers ho přikazoval krmit pouze občas. Když připoutal Spika ke zdi, vytáhl z malého ohniště, které stálo naproti, žhavé železo, jakýsi pohrabáč, ale na konci nebyl zahnutý, končil ostrým hrotem.

            Spike se ušklíbnul, když si vzpomněl na minulost, na jiný pohrabáč - ten, který zarazil do Angela. Dobře si pamatoval, jak ho Angelovo utrpení pobavilo. Minulost se vrátila, ale tak nějak naopak. Zařval bolestí, když mu Quentin vrazil do hrudi první rozžhavené železo, cítil, že mu po tvářích tečou slzy, ale kupodivu to nebyly slzy fyzické bolesti, ale bolesti, kterou pocítil při vzpomínce na to, jak probodnul Angela. Slzy jako důsledek bolesti, kterou tehdy cítil Angel. Divil se, jak mohl Angel žít tak dlouho s bolestí, kterou mu pravidelně přinášela jeho duše. A náhle pochopil, proč trávil tolik času o samotě, přemýšlením, dumal a trápil se minulostí. Jo, to by bylo snadné, ale na tohle on-Spike nemá čas. Musí se plně soustředit na to, aby odtud nějak dostal Buffy.

            "Víte, Williame, je způsob, jak tohle všechno ukončit." Travers se zastavil jen pár palců od Spikovy tváře. "Domluvme se, nechám vás jít, ale Buffy Summersová musí zemřít." "Nikdy," zavrčel Spike a plivnul mu do obličeje. "Okay, takže hra pokračuje." Usmál se křivě na Spika a vzal do ruky další bodec. "Takže, její smrt si nepřejete, možná můžeme udělat jinou dohodu, myslím si, že máte povědomí o té... události, která se stala vloni. Myslím, že šlo o nějaký klíč, Rupert nebyl příliš otevřený co se týká detailů, pouze nám oznámil, že Buffy zemřela, když se snažila ochránit svou sestru. Ale proč by chtěl nějaký démon tak moc zabít sestru přemožitelky? Myslím, že v tomto příběhu je až moc bílých míst. Vím, že přemožitelka by zemřela, jen aby zachránila svou sestru a Rupert by položil život, aby zachránil svou přemožitelku. Varoval jsem ho před otcovskou láskou, kterou k ní cítí. Takže teď je na vás, abyste ten příběh dovyprávěl." "Já nic nevím," zasténal Spike, když mu zabodnul pohrabáč do žaludku. "Já myslím, že ano." S těmi slovy zarazil železo ještě hlouběji.

***

            "Já už to dál nevydržím, Jamesi." Maralee se k něho naklonila a objala ho kolem pasu. Spikův křik byl už několik nocí její noční můrou. "Já vím, úplně se přestal kontrolovat. Já... já nevím co dělat, Maralee." James ji sevřel pevněji a vdechnul jí na čelo polibek. "Začínám si myslet, že měl táta pravdu. Nevěřím, že je všechno černé nebo bílé, Spike Buffy miluje. A ona cítí totéž. Povídala mi o něm, byli milenci." Maralee se od něj odtáhla: "Tak co uděláme?" "Nevím, něco vymyslím." Nechal ji, aby dokončila večeři pro Buffy.

***

            Buffy do papírového kapesníku vykašlala další kousek krvavého hlenu. Měla vysokou teplotu a s každým zakašláním ji hrudník bolel stále víc. Obyčejné dýchání začalo být obtížné a bolestivé. Byla si jistá, že to nezvládne, že je jí souzeno tady umřít. Vzala papír a tužku. Rozhodla se, že musí Spikovi napsat. Nechtěla umřít, aniž by věci mezi nimi uvedla na pravou míru.

            Spiku,

potřebuji Ti něco říct. Odpouštím Ti tu noc... Odpouštím Ti, protože teď už chápu, co se tehdy stalo. Vím, že jsi do mého domu nepřišel proto, abys mne zranil, chtěl jsi, abych porozuměla, ale já jsem se nechtěla postavit tváří v tvář svým pocitům.

A teď to nejtěžší, tohle léto jsem měla spoustu času přemýšlet a uspořádala jsem si v hlavě svůj názor na všechno to, co jsem ve svém životě odmítla, zapřela. Vždycky jsem si vyčítala to, že jsem s Tebou spala - nalhávala jsem si, že jsem Tě pouze využívala, bylo to mnohem lepší, než si přiznat, že bych k Tobě mohla cítit něco víc - protože všichni víme, jak románky Buffy Summersové dopadají. Byla jsem vyděšená a je mi to líto.

Tak a teď velké finále... MILUJU TĚ. Jo, čteš dobře a je mi líto, že to z mých úst nikdy neuslyšíš.

Buď silný, lásko.

Navždy Tvoje Buffy

            Znovu si dopis přečetla a potom ho úhledně poskládala, chtěla ho dát Maralee až jí přinese večeři, byla si jistá, že ho doručí. Byla však příšerně unavená, jediné co teď chtěla bylo lehnout si a zavřít oči.

Maralee otevřela dveře do cely. Buffy se nehýbala. Zatajila dech, jen aby byla schopná zjistit, jestli Buffy dýchá, jestli se jí pohybuje hruď pravidelně nahoru a dolů. Dýchala jen s obtížemi a pohled na bleďounkou dívku na lůžku Maralee zabolel. Nechala tam jídlo a vrátila se do kuchyně. Tohle už dál dělat nemůže.

            Spike přes zeď naslouchal, jak Buffy namáhavě dýchá. Bylo to pořád horší. Musí něco udělat a musí to udělat hned. Když se otevřela dvířka a Maralee mu zase jednou podávala jídlo, oslovil ji: "Maralee, prosím, řekněte strýci, že se chci dohodnout." "Chcete se dohodnout?" zeptala se mírně zmateně. "Jo, on chce informace, já je mám. Pokud odveze Buffy do nemocnice, dám mu co chce. Oznamte mu to a spěchejte. Prosím." Jeho hlas zněl zoufale i jemu samotnému, ale on nutně musel pro Buffy sehnat pomoc. Maralee se raději moc nevyptávala a rozběhla se. Quentina našla v kuchyni. "Strýčku, ten upír chce s vámi mluvit, říkal, že se chce dohodnout. Dá vám ty informace, pokud necháte Buffy odvézt do nemocnice."

            Quentin Travers se prohnaně zakřenil na svou neteř. "Věděl jsem, že se bude hodit." "Uděláte to, že, necháte ji jít do nemocnice?" ujišťovala se prosebně Maralee. "Podívejme se, co nám William chce povědět, teprve potom rozhodnu o jejím osudu." Postarší muž se vydal dolů po schodech, aby si promluvil se svým vězněm, konečně získá to co chce. Maralee nervózně stála u dveří do sklepa, nechtělo se jít strýce následovat, ale současně by ráda věděla, co se tam dole bude dít. James přišel od zadního vchodu s rukama plnýma potravin a nechtěně ji polekal. Leknutím nadskočila a otočila se k němu. "Co se stalo, Maralee?"

            "Spike se chce se strýcem dohodnout. Chce dostat Buffy do nemocnice. Nejsem si jistá, jakou cenu za to bude muset zaplatit." Maralee svěsila hlavu. "Nikdy jsme se do toho neměli zaplést, jestli umře, její krev zůstane na našich rukách stejně, jako na strýcových," vzlykala. "Neumře, mám takový pocit, že Spike udělá cokoliv, aby tomu zabránil," povzdechnul si, když

začal pokládat nákup na stůl.

***

            "Williame, moje neteř mi předala váš vzkaz," řekl Quentin do malého jídelního okénka. "Gratuluji, vyhrál jste. Budu mluvit, ale nejprve musíte pustit Buffy na svobodu. Vezměte ji do nemocnice." Oznámil Spike stručně. "Taková je dohoda." "S tím mohu souhlasit, řeknu Maralee, aby ji připravila k odchodu. Promluvíme si zítra." Zavřel dveře a odkráčel po schodech nahoru. "Tak co?" vyhrkla na něj Maralee, sotva vstoupil do kuchyně. "Rád bych, aby jsi šla připravit Buffy na odchod. Zamotejte ji do přikrývky, nesmí vědět kde byla a pomoz Jamesovi dostat ji do auta." Přešel ke konvici s kávou a ze skříňky vyňal šálek.

            "Děkuji strýčku," povzdechla si Maralee úlevou. "Maralee," oslovil ji Quentin. "Ano…," odpověděla. "Pověz Buffy, že její upír je mrtvý. Jeho prach je ve vedlejší cele." Zlomyslně se na ni usmál přes okraj svého šálku. Její i Jamesova tvář zesinala. "Proč?" zvolali oba současně. "Protože to byl upír, potřebuji snad nějaký další důvod?"

***

            "Nemůžu uvěřit tomu, že už není. Buffy to strašně rozzlobí." Maralee cítila knedlík v krku. "Snad je to tak lepší, aspoň konečně skončí to mučení," povzdechl si James a vzal její ruce do svých, něžně je stisknul. Oblíbil si toho upíra a vždycky, když se Travers rozhodl provádět výzkum, upřímně s ním cítil. "Buffy, Buffy," volala Maralee, když otevřela dveře vlhké kobky dokořán a vešla dovnitř. Poklekla vedle lůžka. Buffy byla bledá a její dýchání velmi mělké, položila dlaň na čelo těžce nemocné dívky, bylo celé rozpálené.

            Když ucítila chladivý dotek na svém čele, Buffy otevřela oči. "Maralee?" zašeptala stěží slyšitelně. "Ano, jsem to já, pomůžeme vám." Maralee jí opatrně zakryla oči a zabalila ji do přikrývky. "Pomůžete? Spike potřebuje pomoc... Oh... něco pro něj mám... prosím, dejte mu to." Buffy sáhla pod polštář a podala složený papír Maralee, ta ho vzala a rovnou předala Jamesovi. Strčil ho do kapsy a snažil se pomoci Buffy vstát, byla velice slabá, tak to zkusil. Vzal ji do náruče, vyděsilo ho jak je lehounká, jako pápěří, znovu dostal vztek. Postavit se s nemocnou dívkou v náručí pro něj nebyl žádný problém.

            "Spike může taky odejít? Musíme mu pomoct!" Buffy se potácela na prahu bezvědomí, když ji James přenášel do dodávky. Maralee vylezla do nákladního prostoru za nimi. Předtím si všimla, že strýc dával Jamesovi přesné instrukce o tom, jak mají s Buffy naložit. "Co ti chtěl?" zeptala se a čistým bílým ručníkem něžně Buffy utírala zpocené čelo. "Přikázal, abys jí řekla, že upír je mrtvý. Taky mi dal adresu, kam ji máme odvézt." Nastartoval a vycouval z garáže. "Do nemocnice, že?" "Ne, k ní domů, je to jen pár bloků odtud. Máme ji nechat na dvorku." Znovu byl otřesen tím, jak bezohledné a bezcitné Quentinovy příkazy jsou. "Máme ji jen hodit na dvůr."

            "Kde je Spike?" zeptala se Buffy v jasné chvilce, kdy se jí podařilo nabrat vědomí a ona si uvědomila, že už není v cele. "Buffy, je pryč," odpověděla Maralee smutně. "Pryč, takže se taky dostal ven." Bláznivě šťastný úsměv se jí rozlil do tváři, zatímco bojovala s bezvědomím. "Ne, Buffy, je mrtvý. Je mi to moc líto." Maralee se kousla do rtu, aby se ubránila slzám, které se jí hromadily v očích. "Ne... on přece nemůže být..." pokusila se namítnout Buffy těsně předtím, než se znovu ztratila ve tmě.

            Zastavili u domu na Revello Drive a James otevřel zadní dveře auta, v domě byla tma. Vzal Buffy do náruče a pomalu kráčel k přednímu vchodu, nikdo ho nedonutí nechat ji jen tak ležet na dvorku. Maralee ho následovala, dívala se, jak svůj živý balíček jemně pokládá na práh, ještě počkal až Maralee zazvoní a potom už se oba rozběhli k autu. Opouštěli ji s nadějí, že snad bude v pořádku. "Odjedeme tak brzy, jak jen to bude možné," oznámil James, v jeho hlase bylo slyšet ocelově pevné rozhodnutí. "Souhlasím, s tím člověkem už nezůstanu ani o vteřinu déle než budu muset, příbuzný nepříbuzný," odpověděla plačtivě a utírala si slzy, které se jí řinuly z očí.

***

            Travers byl nesmírně šťastný, byl na nejlepší cestě konečně zjistit úplnou pravdu o tom, co se stalo minulé léto. Odhalit velké tajemství, které byl Rupert Giles pevně odhodlán před ním navždy utajit. A nakonec, jako třešinka na dortu, zbaví se té proklaté rebelantské, věčně odporující a drzé přemožitelky. Nijak mu nevadilo, když ji musel pustit, byla už v takovém stavu, že není naděje, aby se dožila rána. A tentokrát... tentokrát to nebude žádná smrt způsobená magií, tentokrát ji už nikdo nebude moci vrátit.

James s Maralee se vraceli a cestou si udělali plán útěku, jestli se všechno podaří, za pár dní budou z toho domu hrůzy pryč. Strýc na ně čekal v kuchyni. "Odvezli jste ji?" "Ano pane," přikývl James. "Doručili jste jí můj vzkaz?" Tentokrát dotaz směřoval k Maralee. "Ano, vyřídila jsem jí to. Ona to ví. A teď si jdu lehnout. Dobrou noc." Quentin se díval, jak jeho neteř opouští místnost a potom nařídil: "Jamesi, pojď se mnou." Odešli dolů, Quentin odemknul celu, ležel tam živý Spike a velmi neklidně pospával. Okamžitě se probudil a zíral na otevírající se dveře. "Dostali jste ji do špitálu?" vystřelil na ně svou nejdůležitější starost a s bolestmi si pomalu sedal. "Ano, odvezli jsme ji odsud tam, kde se jí dostane pomoci. Zítra ráno se vrátím, abychom mohli naplnit i druhou část naší dohody." Quentin kývnul na Jamese. "Můžete sebrat nádobí? A při odchodu dvakrát zkontrolujte zámky." "Ano pane." James si počkal až bude pryč a potom z kapsy vylovil Buffyin vzkaz. Se slovy: "To je pro vás. Posílá vám to Buffy," strčil lístek Spikovi, pobral prázdné džbánky od krve, opustil překvapeného upíra a zamknul za sebou.

            Spike si sednul na postel s pohledem upřeným na složený kousek papíru, zíral na něj, jako by ho mohl kousnout. Konečně se odhodlal a začal ho rozkládat, jako by rozbaloval drahocenný dárek. Pomalu začal číst a vychutnával si jemné ženské křivky jejího písma, způsob, jakým napsala jeho jméno, usmál se, když četl její slova Odpouštím Ti... Nejsladší věta, kterou kdy viděl, ovšem jen než se dostal k dalšímu odstavci, který ji lehce strčil do kapsy: MILUJU TĚ! Kdyby mu tlouklo srdce, určitě by v té chvíli pár úderů vynechalo. Musel se usmát nad dalším řádkem, určitě věděla, že si ho bude číst znovu a znovu. Složil svůj poklad a schoval ho pod polštář. S touto zbraní se ráno dokáže postavit všemu, co na něj Travers připraví. Miluje mě... ona mě miluje. To bylo to poslední na co pomyslel, když usínal.

***

            "Zvonek, Xandere!" Šťouchla do něj Anya loktem, ještě pořád bydleli s Dawn, nemohli ji opustit, dokud se nevyřeší celá ta věc s Buffy. Když k sobě byli upřímní, byli si jistí, že Buffy se už nevrátí, ale nechtěli to Dawn říct, nechtěli jí vzít poslední naději." "Jdu tam." Hodil na sebe kalhoty a líně se potácel dolů po schodech, v hale narazil na Dawn. "Kdo to může být, tak příšerně brzo ráno?" ptala se zívajíc na celé kolo, když Xander opatrně otevíral dveře. "Dawn! Okamžitě volej 911, hned!" "Kdo to je?" Dawn se snažila vyjít ven. "Buffy. Dawn, volej! Rychle!" Kleknul si ve dveřích vedle Buffy. Měl strach s ní hýbat. Byla smrtelně bledá a srdce jí bilo jen nepravidelně. Snažila se zakašlat, ale zdálo se, že na to nemá sílu.

            Dawn domluvila a připojila se ke Xanderovi. "Je v pořádku?" Dawn uchopila ruku své sestry, byla horká, Buffy celá hořela a když dýchala, ozývaly se z jejího hrudníku děsivé zvuky. Anya uslyšela sirénu a řítila se dolů. "Buffy? Co je s ní?" "Nevím, je nemocná, moc nemocná. A teď nechme zdravotníky dělat jejich práci." Ustoupil, to už se posádka sanitky skláněla nad Buffy a snažil se odpovídat na jejich otázka nejlíp, jak dokázal. Na bledou tvář jí nasadili kyslíkovou masku a začali s ní dýchat ještě předtím, než ji dali na nosítka. Xander, Anya i Dawn se bleskově převlékli a hrnuli se za nimi do záchranky.

            Na příjmu bylo překvapivě prázdno, na nemocnici v Sunnydale. Xander šel zatelefonovat Gilesovi, že se Buffy našla. Od chvíle, kdy zjistili, že zmizela, byli s jejím pozorovatele v neustálém kontaktu, ale jeho matka byla nemocná a on ji nemohl opustit. Anya s Dawn se zhroutily na malou pohovku v čekárně, Dawn se ní přivinula. "Buffy je velice silná, ať se stane cokoliv, vždycky se snaží bojovat," pokoušela se ji Anya uklidnit. "Mám Gilesovi zavolat až se něco dozvíme," řekl Xander a sedl si naproti.

"Potřebuji mluvit s tím, kdo našel slečnu Summersovou," ozvalo se, když do čekárny vstoupil lékař. "To budu já," Xander se postavil. "Co potřebujete vědět?" Doktor vypadal rozzlobeně. "Chci vědět, proč bylo to ubohé děvče v tak hrozném stavu ponecháno tak dlouho bez pomoci! Má zápal plic, těžký zápal plic, pokud ale zaberou antibiotika, doufám, že se uzdraví. Chci vědět jak se to stalo." "Tedy, já jsem byl pracovně mimo město a její sestra," ukázal na Dawn, "byla na návštěvě u svého otce v L.A." "Moje přítelkyně zůstala tady a říkala mi, že zaslechla něco o dovolené a o turistice, táboření v lese. Buffy chtěla strávit nějaký čas o samotě. Začali jsme se o ni bát, když se dnes v noci objevila, mohu jen hádat, že onemocněla a byla příliš slabá na to, aby se vrátila domů," úplně plynně lhal Xander.

            "Hádám, že budeme moudřejší, až se probere z bezvědomí. Chcete ji vidět?" zeptal se lékař, když je pohybem vyzval, aby ho následovali do Buffyina pokoje. Ležela na posteli, s kapačkou v ruce, pod igelitovým kyslíkovým stanem. Vypadala, jako by ji vyždímali, na čele zpocené vlasy a byla velmi bledá. "Umyli jsme ji a snažíme se ji rehydratovat, také intravenózně dostává silná antibiotika. Kyslíkový stan jí ulehčuje dýchání. Před chvílí jsem řekl, že by měla být v pořádku, ale příštích dvacet čtyři hodin bude kritických. Musíme srazit teplotu a antibiotika by se měla postarat o likvidaci infekce. Zítra toho budeme vědět víc. Můžete pár minut zůstat, ale žádám vás, abyste potom odešli. Potřebuje klid." Kývnul a opustil pokoj.

            "Zdá se tak drobná." Dawn přistoupila blíž k lůžku sestry, z očí jí stékaly slzy. "Co myslíš, že se stalo?" "Nevím, Dawn, ale ona se uzdraví, neboj." Xander se zahleděl na svou přítelkyni, ležící až děsivě klidně pod plastovým stanem. Byl pevně odhodlán zjistit, kdo za tohle nese zodpovědnost. "Je nejvyšší čas, abyste odešli." Do dveří nakoukla sestra. "Měj se Buffy. Vrátíme se." Dawn jí poslala vzdušný polibek a nechala se odvést z pokoje. "Nechci odtud odejít. Myslím z nemocnice," řekla, když se dostali do čekárny. "Zůstaneme s tebou," souhlasila Anya, našli rozkládací křeslo pro Dawn, aby měla aspoň trochu pohodlí. Xander odešel podat hlášení Gilesovi.

            Buffy se v hlavě honila spousta podivných zmatených snů, Spike se vrátil a chtěl jí povědět něco moc důležitého, ale přerušili je a ona pak Spika zmlátila. Ne, ne... ona to nebyla... tentokrát ho zranil někdo jiný, pořezali ho na prsou. Do živého masa, to by mu přece nikdy neudělala. Řekl jí: Odjel jsem do Afriky. Pak ji někdo odnesl do dodávky, nic neviděla a teď je nemocná... když dýchá, bolí to. Něco bylo špatně, ta dívka jí pověděla něco nedobrého. Buffyina víčka sebou párkrát škubla a ona otevřela oči, na pokraji paniky zjistila, že leží v igelitovém stanu, hrudník ji ještě bolel, ale dýchalo se jí lehčeji, do ruky měla zavedenou hadičku. To už kdysi zažila, když měla chřipku. Rozhlédla se po místnosti, byla v nemocnici. Povzdechla si úlevou, je v bezpečí. Úleva se však zvolna změnila v zoufalství, když si vybavila, co jí Maralee vlastně řekla těsně před tím, než omdlela. Spike je mrtvý. Je opravdu pryč, jaká ironie, pomyslela si, ona byla ta, kdo umíral, když mu psala vyznání lásky. A teď je pryč, slzy jí stékaly po obličeji, jak se snažila zjistit... vzpomenout si... zajímalo by ji, jestli je dostal. Její paměť byla plná děr. Nebyla si ničím jistá. Jestli, když umíral, věděl, že ho miluje.

            "Jste vzhůru, výborně. Řeknu to panu doktorovi." Sestra Buffy změřila teplotu a krevní tlak. "Uklidněte se, pláč vám neprospívá, tady jste v bezpečí." "Jakpak se dnes cítíte?" zeptal se jí lékař, zatímco četl její záznamy. "Takže, teplota nám klesla, to je dobrá zpráva." Zvedl stan, takže ho Buffy lépe slyšela. "Vaši přátelé vás našli na prahu, v bezvědomí. Máte zápal plic a proto jste v tomhle stanu, pomáhá vám dýchat a my vám navíc dodáváme tekutiny a antibiotika. Rád bych věděl jak je možné, že jste tak onemocněla. Pamatujete si? Aspoň něco." Buffy zavrtěla hlavou, slzy jí pořád tekly. "Cítím se trošku líp, ale je mi líto, nic si nepamatuju. Moji přátelé... mohla bych je vidět?" "Ano, ale nejdřív se musíte uklidnit, stress není to, co právě teď potřebujete." Doktor ji popleskal po ruce a znovu spustil stan.

"Máte patnáct minut, ale jak se rozruší, musíte pryč. Je toho na ni moc," varoval je doktor Grant, než dovolil Dawn a ostatním vejít. "Buffy!" zařvala Dawn, klidně, přesně podle nařízení lékaře, který jen zvedl oči v sloup a současně i stan, potom raději opustil pokoj. Dawn se hrnula k posteli jako velká voda. "Chci tě obejmout, ale nechci ti ublížit." Raději se spokojila s tím, že vzala Buffy jemně za ruku. "Je mi líto, že jsem vás postrašila." Buffy se pokusila o úsměv, ale její srdce se nebylo schopné zapojit do akce. Příliš bolelo. Ne fyzicky. "Buffy, nechci na tebe tlačit, ale... mohla by jsi nám prozradit, kde ji celou tu dobu byla?" zeptal se Xander, který stál na druhé straně postele.

            "No, začalo to tehdy, když se Spike..." zmlkla, protože ji přemohl kašel, ale než se mohla znovu rozpovídat, Xander ji hlasitě zastavil. "Spike? Já od začátku věděl, že s tím má něco společného. Zabiju ho, tentokrát už nadobro," hulákal a zatínal pěsti. "Spike za to nemůže. Byl uvězněný spolu se mnou..." Oči Buffy se naplnily slzami. "A... už ho nemůžeš zabít..." Její hlas se ztenčil do slabého šepotu, obtížně ze sebe páčila jedno slovo po druhém. "Ať nás uvěznil kdokoli, už to udělal." Opět dýchala jen obtížně, jak se dusila vzlyky. "Musíte odejít," autoritativně prohlásila sestra, která zrovna přišla Buffy zkontrolovat. "Zítra se můžete vrátit. Až bude klidná." Zase usadila Buffy pod kyslíkový stan a kontrolovali jí pulz. "Buffy, je mi to líto..." koktal zmatený Xander, když je sestra vyháněla z místnosti. "Jsi v pořádku, Dawn?" ptala se Anya, když se vraceli do čekárny. Dawn zavrtěla hlavou. "Nemůžu uvěřit, že je mrtvý."

Dr.Grant dal Buffy inijekci na uklidnění a aby líp usnula. Už se propadala do spánku, když si vzpomněla na Spikova slova. "Buď silná." Já se snažím, Spiku, opravdu.

            Dawn se probudila brzy ráno, nohy měla zdřevěnělé díky pozici, kterou zaujala na mini pohovce v čekárně. Xander ji jednou rukou objímal a spal, s otevřenou pusou. Anya spala naproti v křesle, stočená do klubíčka. Pořád ještě měla půlnoc. Dawn vyklouzla Xanderovi a zamířila k pokoji Buffy. Nakoukla za dveře a viděla, že je Buffy sama a ještě spí. Došla k posteli, opatrně podlezla stěnu stanu. Sedla si na kraj postele a vzala Buffy za ruku. Za celý život ještě nikdy neviděla Buffy tak bezbrannou, kromě... well, už nikdy nechtěla vzpomínat na tu věž. Buffy je zpátky a uzdravuje se. Dawn by ráda věděla, jestli Spike pomohl Buffy dostat se pryč předtím, než zemřel. Dobře věděla co všechno se stalo mezi její sestrou a upírem, Dawn si byla jistá, že na obou stranách bylo mnoho citů, cítila, jak se jí na líce valí slzy, kvůli Buffy, kvůli Spikovi. Chyběl jí, už nebudou žádné příběhy, povídané za svitu svíček v jeho hrobce, už jí nikdy neřekne prcku."

            Buffy se pohnula a otevřela oči, než se otočila k Dawn, několikrát zakašlala. "Hej," řekla měkce a poposedla, aby se jí lépe mluvilo. "Hej. Jakpak se dnes ráno cítíš? Včera v noci jsi byla totálně mimo." Dawn odhrnula Buffy vlasy z tváře." "Je to lepší, pan doktor říkal, že to pár dnů potrvá, ale budu v pořádku. Ještě pořád kašlu, ale teplota klesá a už mě tak nebolí na prsou a oh, ano... líp se mi dýchá." Buffy sestře stiskla ruku. "Je moc příjemné být zase s tebou, bála jsem se, že už tě nikdy neuvidím." "Já taky. Ale pořád jsem všem opakovala, že vím, že někde jsi... a živá. Cítila jsem to." Uculila se na Buffy a potom se tichounce zeptala. "Bylo to moc zlé?"

            Buffy se znovu rozkašlala a natáhla se z postele pro kapesník. "Bylo to zlé, ale Spike mi tak nějak pomáhal, vědomí, že je se mnou." "Buffy ztichla, po chvilce dodala: "Jo, bylo to zlé." "Ale teď jsi tady. Možná je příliš brzo na takové řeči, ale možná my, jenom ty a já, bychom pro Spika mohly něco udělat. Třeba bychom mohly jít na ten plácek, který nám ukazoval za svou hrobkou, kde měsíc tak krásně svítí skrz stromy a vypadá to tam jako v pohádkové zemi. Třeba bychom tam mohly na jeho počest uspořádat noční piknik. Jenom ty a já. Líbilo by se mu to." Dawn se přinutila pousmát. "Jo, možná. Bylo by to pěkné, určitě by se mu to líbilo." Buffy se skrz slzy na Dawn usmála. "Můžeš plakat Dawn, jestli chceš. Byl to i tvůj přítel." Dawn přikývla a slzy jí zbrázdily líčka. "Chybí mi a bolí mně, že umřel aniž by věděl, že mi na něm záleží." "On to věděl, Dawn." Buffy se na sestru upřímně usmála. "Kde jsou všichni?" "Ještě spí, dole v hale," odpověděla Dawn ve chvíli, kdy zrovna sestřička přinášela podnos se snídaní.

"Jsem zvědavá, jestli vajíčka budou taky tak dobrá jako ta od Maralee," žertovala Buffy, když zvedala vidličku. "Maralee?" ozvala se Dawn ze svého křesílka. "Jo, nosila mi jídlo, když jsem byla uvězněná a poslouchala mě, jsem přesvědčená, že neschvalovala to, co se tam dělo. Ale myslím, že se bála něco podniknout. Nakonec mě ona a James zavezli domů, pamatuju si to moc dobře," vysvětlovala Buffy s plnou pusou.

***

            "Jsem zbalená, můžeme odejít dnes večer, až půjde spát," oznámila Maralee Jamesovi, když mu nalévala šálek kávy. "Maralee, máme problém." James usrkával horkou kávu. "Jaký?" ptala se ho, s čelem zvrásněným znepokojením. "Spike není mrtvý. Quentin nám lhal. Když sis šla lehnout, vzal mě do sklepa. Spike tam pořád je. Znám jen útržky toho, co po něm tvůj strýc chce, ale nelíbí se mi to, mám strach, že na to nakonec doplatí víc lidí." Zhluboka se nadechnul a odložil šálek. "Co tedy uděláme?" "Nevím, zbývá nám jedině čekat a pozorovat. Je mi to líto." James vstal a přitáhnul si ji blíž, pevně ji objal. "Nelituj, Spike žije a my nemáme jeho smrt na svědomí," povzdechla si Maralee. "Ještě ne," odpověděl unaveně.

            Quentin Travers zvědavě naslouchal šepotu mezi Jamesem a svou neteří. Byli dost naivní na to, aby si mysleli, že neví o tom, co je mezi nimi, hloupí mladí lidé. Až budou v Sunnydale hotoví, Maralee ať si klidně s Jamesem uteče, když o ni tak stojí. Mají tady své úkoly, slouží mu stejně, jako mu slouží Spike. Travers byl krutý člověk, nechal Spika čekat celý den, než sešel dolů do vězení, aby ho konfrontoval s otázkou klíče.

"Jste připravený mluvit, Williame?" zeptal se Quentin, vcházeje do cely. Při pohledu zvenčí se zdálo, že Spike rezignoval, přiznal si porážku a vzdal to, ale skutečnost byla jiná. Uvnitř byl silnější, než kdykoli předtím, nemohl by Buffy zklamat, vždyť ona ho miluje. Raději zemře, než by prozradil její tajemství, pro ženu, která ho miluje, umře rád. Travers přistoupil a neomaleně se zahleděl dolů, přímo na sedícího Spika. "Takže," přikázal ostře, "teď mi řekni pravdu o tom, co se stalo vloni, v Sunnydale, na té proklaté věži." "Ta kočka Glory unesla Dawn a my se ji snažili zachránit, Buffy při tom umřela. To je celé." Spike se na Traverse afektovaně zazubil. Travers ho udeřil hřbetem ruky do obličeje, jeho hlava prudce narazila do zdi. "Zkus to znovu a líp." Spike se narovnal a usmál se na svého žalářníka. "Měli jsme tam nahoře piknik a ta okouzlující Glory nám ho překazila. Lepší?" Travers ho znovu uhodil.

            "Měli jsme dohodu! Kvůli tak ubohé povídačce jsem nechal přemožitelku běžet? Okamžitě mi řekni co se tam stalo!" Travers Spika tvrdě praštil do obličeje, Spikovo oko začalo rychle natékat, až se téměř zavřelo. "Myslel bych, že muž s vašimi zkušenostmi ví, že nemá s upírem uzavírat žádné dohody," zamumlal Spike skrze krev tekoucí mu z úst. "Vrátím se," varoval ho Quentin a odešel.

Další dva dny se to opakovalo pořád dokola. Travers svého vězně bil a Spike se na něj šklebil. Byl hrdý na každou modřinu, na každou ránu, udržoval Buffy i prcka v bezpečí, plnil slib přesně tak, jak řekl.

Třetího dne už toho měl Travers dost, právě dojedl večeři, spolu s Maralee a Jamesem, když vstal a oznámil. "Vy dva se můžete vrátit do Anglie... nebo si jeďte kamkoli chcete. Už vás tady nepotřebuji." Otevřel dveře do sklepa a zmizel. "Co chce udělat?" zeptala se Maralee a do jejího hlasu se vplížil strach. "Nevím, ale nic dobrého to nebude. Už mě tam několik dní nepustil. Myslím, že je načase, abych se přestal chovat jako zbabělec a postavil se mu. James vstal a vešel do dveří. "Buď opatrný!" zavolala na něj Maralee.

***

            Po několika dnech strávených v nemocnici, bez drog, které by jí braly sílu, bylo Buffyno uzdravování na dobré cestě. Cítila se mnohem líp, horečka zmizela a kašlala už jen trochu. Kyslíkový stan byl a pryč a doktor jí slíbil, že zítra může jít domů. "Skvělé, je nejvyšší čas, aby se Dawn vrátila domů, zítra musí do školy," komandovala Xandera, až Dawn na svou velkou sestru kulila oči. "Už je pozdě a já budu zítra doma." "Okay, okay." Dawn znovu protočila oči, když objímala Buffy. "Uvidíme se zítra." "Pá Buffy. Zítra tě vyzvednu," slíbil Xander, líbnul ji na líčko a odešel.

***

            Spike se pokusil postavit, když uslyšel že Quentin zase vchází do cely, ale neměl na to dost síly. "Rozhodl jste se spolupracovat?" zeptal se ostře Travers, zatímco vedle dveří odkládal narkotizační pušku. "Nikdy s vámi nebudu spolupracovat." Spike si zhluboka povzdechnul, jak se snažil uklidnit a duševně se připravit na další kolo mučení. Po těch slovech mu Travers uvolnil pouta na zápěstí a na nohách.

"Potom... hra skončila." Quentin vytáhnul z kapsy dřevěný kolík a zvednul ho do výše Spikova srdce. James se protáhnul dveřmi kobky, bleskově vyhodnotil situaci a ani na vteřinu nezaváhal, zvedl ze země uspávací pušku. Kdo je jeho terčem bylo jasné, když se Quentin Travers skácel na zem, kolík pořád v ruce. Šipka mu zůstala vězet zezadu v krku.

"Jamesi?" ujišťoval se Spike a nevěřícně pošilhával svýma opuchlýma očima. "Ano, jsem to já. Pojďme." Prohledal Traversovo bezvědomé tělo, našel klíče ke zbylým poutům a rychle Spika osvobodil. Spoutal bezvládné tělo a pomohl Spikovi vyjít ven. "Počkejte," zastavil ho Spike na prahu druhé cely, která byl vězením pro Buffy. "Něco tady mám." Spike vkulhal dovnitř a popadl svůj starý kabát, který zůstal ležet na lůžku. Potom následoval Jamese po schodech nahoru do kuchyně. "Oh..." bylo jediné, na se Maralee zmohla, když uviděla v jaké stavu Spike je. Byl zbitý od hlavy k patě, nebylo na něm místečko, které by nebylo poraněné. "Zavolám si a pak vypadneme," řekl jí James a pomohl Spikovi usednout ke stolu. "Dej mu nějakou krev." Vytáhla ji z ledničky, nalila do hrnku a podala Spikovi, když začal hltavě polykat, musela se otočit. S hrůzou si uvědomila, že si nemůže vzpomenout, kdy jí strýc naposledy dovolil, aby mu donesla potravu.

James položil sluchátko a otočil se k Maralee. "Tvůj strýc je spoutaný dole ve sklepě. Je živý. Volal jsem Radě a oznámil jim co se tady dělo. Věděla jsi, že o tom nemají ani tušení? Travers jim oznámil, že jede na dovolenou a nás bere s sebou. Byla to jeho soukromá akce. Přijedou sem pro něj - ale my už je tady neuvítáme." "Vezmu si věci." Odběhla do své ložnice, pobrala zavazadla a taky velkou přikrývku. Měla pocit, že by se mohla hodit. "Co bude se mnou?" zeptal se Spike, který dopil svou krev. "Odvezeme vás tam, kam Buffy," odpověděl James po cestě do garáže. Otevřel dodávku. "Do nemocnice?"

            "Ne... tam jsme ji nezavezli." Maralee na něj zahanbeně koukla. "Zavezli jsme ji domů, na jeho příkaz, ale oni ji tam hned nechali odvézt. Volala jsem do nemocnice, zkontrolovala jsem, že ji přijali." "Zavezeme vás k ní domů," uzavřel diskusi James a nastartoval. "Nejsem si jistý, že mne tam někdo rád uvidí." Povzdechl Spike a vzal si od Maralee přikrývku, kterou mu podávala. "Myslím, že se mýlíte. Je mi líto, že jsem se na tom všem podílela. Můžete mi odpustit?" zeptala se ho, když auto s trhnutím zastavilo u Buffy před domem. "Vy chcete, aby vám odpustil upír?" Spike na ni překvapeně zíral. "Ano, chci. Můj táta měl pravdu, všechno není jenom černé nebo bílé. Už to vím. Běžte za Buffy a řekněte jí, že ji milujete, ano?" Škádlivě se na něj usmála, zatímco James vystoupil z dodávky a otevřel zadní dveře. "Děkuju." Nebylo to nic moc, ale Spike byl příliš ohromený na to, aby ze sebe dostal víc. "Sbohem a hodně štěstí," rozloučil se s ním James, pak se vrátil do auta a rozjel se.

Spike osaměl na trávníku před domem tonoucím ve tmě. Ať už je tam kdokoliv, pravděpodobně ještě spí. Došel k předním dveřím a unaveně pozvedl ruku ke zvonku. Starý plášť svíral tak pevně, jako by na něm závisel jeho život. Buffy si myslela, že je dobré si ho nechat a nosit ho, on se cítil povinen jí ho vrátit, teď patřil jí.

            Dawn si v kuchyni míchala müsli s mlékem, byla příliš rozrušená na to, aby byla schopná dlouho spát. Buffy se vrátí domů, znělo jí stále v hlavě. Zdálo se jí, že venku slyší zastavit a po chvíli se zase rozjet auto. Přešla ke dveřím a nahlédla ven kukátkem ve dveřích. Srdce jí poskočilo radostí a otevřela dveře dokořán. "Spiku! Ty žiješ!" Vtáhla jej dovnitř a pevně objala. Spike zanaříkal bolestí, kterou mu její objetí přineslo, ale přesto ji pevně držel, bolest nebyla důležitá, důležité bylo, že ho ráda vidí. "Jo, jsem to já, prcku. Kde je Buffy?" Dawn trochu poodstoupila. "Není tady, Spiku." Spike ji pochopil špatně. "Ale přece jste ji odvezli do špitálu. Oni mi řekli, že byla přijata do nemocnice."

            "Ona tam je, už je jí fajn. Uklidni se, zítra bude doma." Down se na něj usmála. "Teď to spíš vypadá tak, že v nemocnici bys měl být ty." Pomohla mu k pohovce. "Budu okay." Ztěžka dosedl, byl tak unavený. "Opravdu je v pořádku?" zeptal se jí ospale. "Ano, ona je opravdu v pořádku. A navíc bude moc šťastná, že tě vidí." Dawn se k němu naklonila a znovu ho objala. "Vážně si to myslíš?" Složený lístek v zadní kapse ho zahřál a on se usmál. Teď jí konečně bude moci říct, co je u něj nového... a bylo to tak dokonce lepší. Protože ona si přiznala svou lásku k němu dřív, než se dozvěděla, že má duši.

            Dawn ještě chvíli seděla a usmívala se. "Měl bys jít k Buffy do pokoje, potřebuješ si odpočinout. Anya půjde brzo ráno do Magic Boxu. Xander dnes v noci spí doma, ráno vyzvedne Buffy, ale ona trvá na tom, že až ji odveze domů, půjde do práce. Já budu ve škole a vy budete mít celej barák jen pro sebe." Spokojeně se nad svým plánem usmála. "Je to perfektní." "Já jsem jenom rád, že je zdravá. Potřebuju s ní mluvit, musím jí toho tolik říct." Spike se se zasténáním postavil, každý sval ho bolel. "Myslím, že máš pravdu, půjdu nahoru do jejího pokoje." "Oh… Spiku! Já zapomněla. Buffy si myslí, že jsi mrtvý. Oni jí to řekli." Dawn šla za ním a pozorovala jak kulhá po schodech. "Ale neboj se. Já se o to postarám. Jsem tak ráda, že jsi zpět." Ještě jednou ho lehce objala a odešla do svého pokoje.

            Spike vešel do pokoje Buffy, z rožínáním se neobtěžoval. Plášť upustil na zem a opatrně se natáhnul na postel. Voněla jako ona, zabořil nos do jejího polštáře a okamžitě usnul.

Tiše vešla do pokoje. Otevřel jedno oko a uviděl, jak se na něj směje. "Buffy," vydechnul, byla tam, přímo před ním. "Jsem to já." Přiblížila se k němu. "Musím s tebou mluvit, říct ti něco důležitého." Posadil se a sáhnul po její ruce.

Najednou se v koutě objevil Quentin Travers. "Na tom nezáleží, vaše novinky, vaše duše, vůbec na tom nezáleží. Proč by milovala něco takového jako jste vy?" "Ne, ona mne miluje." Spike vytáhnul vzkaz z kapsy. "Napsala mi to! Ona mne miluje." "Vzkaz od nemocné dívky blouznící v deliriu? A vy jste to pochopil jako vyznání lásky. Vůbec nevěděla co píše. Až se probere... zase vás nechá... samotného... znovu. Quentin se rozesmál, dlouze a zle.

            "Řekni mu to Buffy, řekni..." Otočil se, aby viděl, jak se mu Buffy vzdaluje a její obraz pomalu bledne.

"Ne!" Spike se na posteli vyděšeně posadil. Rozhlédnul se kolem sebe, ještě pořád byl v jejím pokoji. Byl to jen zlý sen, velmi ošklivý, skutečná noční můra. Postavil se a vytáhl lístek z kapsy, rozsvítil lampu a ještě jednou ho pročítal. To, že ho miluje, tady bylo černé na bílém, ona si přece uvědomovala co píše… nebo ne?

            Dawn nakoukla do pokoje Buffy a spatřila Spika, jak spí na posteli její sestry, stočený do klubíčka. V ruce pevně svíral kousek papíru. Zatímco na dveře ložnice připevňovala lístek, dumala o tom, co může být na Spikově papírku. Její vzkaz byl prostý:

Buffy  -  v pokoji na tebe čeká velké překvapení. Doufám, že budeš stejně šťastná jako já.

Mám Tě ráda, Dawn.

            To by mohlo stačit, řekla si potichu. To už slyšela Anyu, jak na ni volá, měla po cestě do Magic Boxu hodit Dawn do školy.

***

            "Okay, tak jsme tady." Xander pomáhal Buffy do obýváku. "Vážně nechceš, abych tady zůstal?" Buffy zavrtěla hlavou. "Ne, už jste se mnou ztratili dost času. Uvidíme se později." "Tak dobře, kdybys něco potřebovala, máš moje číslo do práce. Nezapomeň na léky." Podal jí lahvičku s prášky, které ještě musela pravidelně brát a před odchodem ji jemně objal. "Jsem rád, že jsi doma."

"Já taky," řekla Buffy nahlas, to už začala stoupat do schodů. Při pohledu na vzkaz nalepený na dveřích ložnice se zaculila. Co zas ta Dawn proboha provedla? Otevřela dveře svého pokoje a zůstala stát s otevřenou pusou - Spike - nerozprášený, živý Spike spal na její posteli. Jeho tvář i prsa byla pokrytá modřinami a řeznými ranami, v různém stádiu hojení. V ruce svíral kousek papíru, zmuchlaný častým čtením, poznala svoje vyznání. Tiše stála a několik minut ho pozorovala, střídavě zavírala a otevírala oči, aby se ujistila, že to není jen vidění, že se jí nezdá. Sáhla si na čelo, horečku nemá. Žaludek se jí zkroutil vzrušením, měla pocit, že tam má hejno netopýrů - opravdu je tady! Přistoupila ke své posteli, pomaloučku natáhla ruku a zlehka po pohladila po čele. Trochu se pohnul se a pootevřel oči, na rtech se mu objevil úsměv a on otevřel oči dokořán.

"Buffy?" otázal se šťastně. "Jsem to já," odpověděla zpěvavě a zeširoka se na něj usmála. "Myslel jsem, že to nemůžeš zvládnout, strašně jsem se o tebe bál." Posadil se, ignoroval bolesti i slabost. "Jak vidíš, zbytečně," zašeptala cituplně. Podal jí ruku a ona klesla vedle něj, přitáhl si ji blíž, navzdory všem poraněním, její měkké vlasy ho lechtaly a příjemně dráždily. "Dawn říkala, je mi to líto, jestli ho najdu, Quentin Travers je mrtvý muž." "Quentin Travers? To on byl za tím vším?" Buffy se trochu odtáhla, aby se mohla na Spika podívat. "Tak se mi představil, chtěl, abych mu řekl všechno o klíči, věděl, že se toho stalo víc, víc než Giles přiznal Radě." Pohladil ji po vlasech. "Nic jsem mu neprozradil, věř mi." "Vím, že ne." Měkce pokračovala. "Nikdy bys nedovolil, aby někdo ublížil Dawn. Jsi dobrý v plnění svých slibů."

            "Teď mi vyprávěj co se všechno stalo, když tě od mne odvedli. Slyšel jsem přes zeď, jak chodíš, povídáš si s Maralee a později pořád kašleš. Strašně jsem se o tebe bál." Spike ji políbil do vlasů. "Bála jsem se, že v tom vězení umřu. Tehdy jsem ti napsala ten vzkaz." Buffy kývla směrem k lístku ležícímu na pokrývce. "Vidím, žes ho dostal." Trochu ostýchavě se na něj usmála. "James mi ho dal, když ti s Maralee pomohl na svobodu." Spike si smutně povzdychl, vzpomněl si na svůj sen. "Pomohl mi postavit se znovu Traversovi. Ale vím, že když jsi ho psala, byla jsi velmi nemocná, dokonce zoufalá a pokud si to nemyslela vážně, nebudu tě k ničemu nutit."

            Buffy se na něj zamračila, odtáhla se a posadila vedle něj na postel. "Tak ty si myslíš, že jsem to nemyslela vážně?" "Nejsem si jistý, prostě tě jen nechci násilím... to byla rozhodně ta nejhorší slova, která jsem mohl použít." Spike sklouznul z postele a postavil se. "Nechci, aby ses teď těmi slovy cítila zavázaná… jestli mě vlastně nechceš." Vstala a její zamračený pohled trochu změknul. "Mínila jsem to přesně tak, jak jsem to tam napsala. Nikdy ani nepomysli, že ne. Já nelžu." Nahnula se k němu a vdechla na jeho napuchlé rty lehounký polibek. "Miluju tě, Spiku," zašeptala mu do úst, prohlubujíc polibek. Spike se moudře rozhodl mlčet a začal jí polibky dychtivě vracet, po chvilce ho s tichým smíchem odstrčila. "Je to teprve pár dní, co můžu normálně dýchat. Potřebuju kyslík." Usmíval se na ni a na prst si natáčel pramínek jejích vlasů. "Taky tě miluju."

"Takže, když jsme se na tom shodli, co byla ta důležitá novinka, kterou jsi mi chtěl říct? Co se stalo v Africe?" Postrčila ho zpátky k posteli a donutila posadit se. "Teď už to tak důležitě nevypadá." Přitisknul si tvář k jejímu líčku. "Ale snad tě to potěší, jel jsem do Afriky, abych získal zpátky svou duši... pro tebe." Její oči se doširoka otevřely. "Ty máš duši? Ale jak?" Její úsměv byl tak hřejivý, nechápal, jak bez něj mohl přežít.

            Během následujících několika hodin, které strávili v její posteli, ležíc si v náručí, údy propletené, jí vylíčil průběh své trestné výpravy do Afriky. "Takže ty jsi celé to mučení podstoupil kvůli mě?" zeptala se a zvedla jeho ruku ke svým rtům, jemně ji políbila. "Pro tebe a pro sebe, abych se stal takovým mužem, jakého si zasloužíš." Spike si ji přitáhl ještě o kousek blíž a políbil na tvář.

            "Buffy!" zavolal Xander kráčejíc chodbou k její ložnici. "Jseš tady? Mám pauzu na oběd, tak jsem se přišel kouknout jak ti je." Ve dveřích se zastavil a jeho nálada klesla na bod mrazu. "Já myslel, že je mrtvej!" "Já taky, ale není! Je to dlouhé povídání. Sedni si a my ti to všechno vysvětlíme." Buffy se posunula, aby si Xander mohl sednou do nohou postele. První čeho si všimnul bylo, že Buffy drží Spika za ruku a nemíní se ho pustit. "Okay, začněte," zavrčel. Když Buffy dovyprávěla celý příběh, Xander byl vzteklejší než předtím. "Takže ty mi chceš říct, že on se vrátil do Sunnydale a protože ho Quentin Travers chtěl, tak tebe unesli, skončila jsi ve vězení a skoro jsi umřela? Kdyby nic, tak tohle je skvělej důvod proč se od něj držet dál, nemyslíš?" Xander vstal z postele. "Jak to děláš, že na tebe ženské tak letí, Spiku? To bych opravdu rád věděl."

            Než stačil Spike odpovědět, Buffy se postavila vedle něj. "Xandere, jsem naživu pouze díky Spikovi. A nesčetněkrát mi na hlídce kryl záda, pomáhal nám všem, pamatuješ? Je čas ho vzít mezi nás," hájila ho Buffy. Xander se ale jen tak lehce přesvědčit nedal. "Jsem ochotný mu přiznat jisté zásluhy za to, že bývá občas užitečný, ale jak už jsem řekl, nemůžeš přece nikdy zapomenout kým vlastně je! Je to zlý, bezduchý netvor, který prostě právě teď chce tebe!" Otočil se a opouštěl ložnici. "Mýlíš se Xandere. Není netvor a co je důležitější, teď má duši." Buffy se natáhla a znovu vzala Spika za ruku. Xander strnul. "Cos to řekla?" "Má zpátky svoji duši," zopakoval Buffy. "A ty mu to věříš?" protočil Xander oči.

"Ano, věřím. A ty bys udělal nejlíp, kdybys mu začal věřit taky. Máš mě rád, Xandere? Chceš, abych byla šťastná?" Její hlas nabral trošku na intenzitě. "Jo, chci abys byla šťastná," ozval se mrzutě. "Tak to by sis měl na Spika zvyknout, protože s ním šťastná budu. Můžeš to pro mne, prosím, udělat?" Její hlas změknul a kouzelně se na Xandera pousmála. Přejel pohledem ze zmláceného upíra na posteli zpátky na Buffy a uvědomil si, že to myslí vážně. Opravdu je šťastná, vrátil se k ní a objal ji. "Pokusím se. Ale nemůžu ti nic slíbit a nezapomeň, že mám právo jednou říct... já ti to říkal." Usmála se na něj. "Nic víc nežádám." "Musím zpátky do práce, budeš v pořádku?" Střelil pohledem na Spika. "Budu v pohodě. Pak ti všechno povím." Mrkla na něj. "Jo, povíš mi to později," zavolal ještě přes rameno, když už byl ze dveří. "A vem si léky!"

"Tohle není jednoduché, že?" opatrně se jí zeptal Spike, když se položila vedle něj na postel.

"Nic co má cenu není snadné."

Zavřela oči a pomalu odplouvala do spánku, cítila, jak ji Spikovy silné ruce drží něžně v náručí.

O ROK POZDĚJI

            Balíček propadl dírou ve dveřích, která sloužila místo poštovní schránky a s žuchnutím dopadl na zem. Spike se líně zvedl ze svého oblíbeného místa na gauči u televize a šel se podívat co to bylo. Ohnul se a zvedl předmět zabalený v obyčejném hnědém papíře, balíček byl adresován Buffy Summersové a Spikovi. Tak tohle bylo nové, ještě nikdo nikdy nic neposlal jim oběma dohromady, zpáteční adresa chyběla. Nebyl těžký, vypadal na nějakou knížku. Byl zvědavý co by to asi mohlo být a tak šel rovnou nahoru za Buffy. Otevřel dveře do jejich ložnice, to zní dobře, pochvaloval si v duchu, jejich ložnice. Když vešel, musel se usmát, díky tmavým záclonám tam byla ještě pořád skoro tma.

Těmi záclonami ji rád škádlil. "Proč takové barvy, lásko, tys tušila, že se vrátím?" Reagovala vždycky stejně, nejdřív po něm hodila polštář, pak jeho samého přes půl pokoje na postel a skočila za ním. Svými rty našla jeho ústa a pokoušela se ho pohltit, dotýkajíc se ho jak jen to šlo nejvíc. Občas to taky skončilo lechtací válkou, až se vzájemně začali prosit o milost.

Poprvé se tady milovali asi týden potom, co k sobě před rokem konečně našli cestu a přiznali si, co k sobě navzájem cítí.

            Buffy spala, hlavu pod polštářem, včera v noci, vlastně dnes ráno, se z dámské jízdy, rozlučky se svobodou, kterou už podruhé pořádala Anya, vrátila opravdu pozdě. Anya a Xander byli tentokrát rozhodnuti do toho opravdu praštit. Druhá svatba se od té první měla výrazně lišit, malá a klidná, jen nejbližší přátelé, už příští týden. Spike netušil co včera prováděly, ale bylo mu jasné, že se alkoholu nevyhýbaly. A pití Buffy nikdy moc dobře nedělalo. Sedl si vedle ní na postel a lehce s ní zatřásl, tiše ji volal jménem. "Buffy, vzbuď se. Už je ráno, Šípková Růženko."

            "Hmmm... vážně tě moc miluju Spiku, ale dnes ráno mě opravdu příšerně bolí hlava," zakňučela zpod polštáře. Spike se zasmál. "Tak už je to tady, bolení hlavy?" "Co chceš?" Sundala si podušku z hlavy a snažila se, aby její hlas zněl nevrle, ale úsměv ji prozradil. "Ty víš co chci." Pozvedl provokativně obočí a podíval se na ni s odzbrojujícím úsměvem, políbil ji. Nevydržela to a dychtivě se k němu přidala. "Vždycky," dodal, když viděl jak trucovitě našpulila rty, protože ji po chvíli od sebe odstrčil, aby jí konečně mohl říct proč ji vlastně vzbudil. "Máme poštu." Podal jí balíček.

            "Od koho to je?" ptala se Buffy zvědavě, když od něj brala balíček. "Nevím, není tam žádná zpáteční adresa. Tak jsem si myslel, že bys to chtěla otevřít." "Takže jestli je to bomba, mám být první?" Střihla po něm pohledem. "Netiká, kontroloval jsem to," zašklebil se na ni. "Ale jestli chceš, klidně ho otevřu." "Nevypadá to nebezpečně, ale rukopis nepoznávám. Aha, je to odesláno z New Yorku." Trochu s tím zatřepala, než začala trhat papír. "Knížka." Na přední straně byl upevněn vzkaz. Otevřete knihu, prosím a přečtěte si první stranu. Poslechla. Nad věnováním byla rukou psaná poznámka. Začala nahlas číst.

            Buffy a Spiku,

tak nějak si jsem jistá, že jste nyní spolu. Buffy, vzala jsem Váš a Spikův životní příběh a napsala tuto knihu. Nemusíte se bát, není tam ani slovo o přemožitelce nebo upírovi, Váš příběh jsem situovala do světa tvrdého businessu, hlavní hrdinové spolu dlouho soupeří a hodně toho vytrpí, něž se dočkají šťastného konce. Přečtěte si věnování, je to pro Vás.

Přeji Vám mnoho štěstí, Maralee.

Spike Buffy objal, sjela očima na konec stránky a začala nahlas předčítat věnování:

Tuto knihu věnuji dvěma velmi zvláštním lidem... oni vědí, že je pro ně.

Je to příběh o protivenstvích, násilí, zradě, zoufalství, smíření a hlavně... o síle lásky.

Nazvala jsem ji Příběh dvou srdcí.

Odložila knížku na noční stolek a obrátila se ke Spikovi, zbytek odpoledne strávili spolu.

Dvě srdce spojená v jedno.