Proměna

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Spike vypnul mozek, bezmyšlenkovitě pozoroval, jak Angelus předstupuje před obelisk, který ukradl z muzea a nechal donést do Sídla. Právě jim oznámil, že ve skutečnosti jde o hrob, v němž spí Acathla, démon, který dokáže vtáhnout celý svět do pekla. Nic neměl raději, než když se možnost pochlubit se svými rozsáhlými vědomostmi spojila s jeho touhou po krvi. Drusilla to shledala lákavým. Smála se a tleskala. "To bude skvělá party, můj Angelusi. Bok po boku budeme kráčet pěkným hájem, všude kolem bude spousta krve a bolesti." "Nechte mne o samotě," přikázal Angelus. "Mám mnoho práce, musím vše připravit." Já také. Pomyslel si Spike.

* * *

            "Chci, abys ode mne Angelovi něco vyřídil," ječela na upíra, kterého svým tělem přišpendlila k vlhké hřbitovní půdě. "Řekni mu, že mě čekání už unavilo. Chci to skončit." Jenže upír se rval dál, Buffy si povzdychla a vrazila mu kolík do srdce. "Fajn, jak chceš, řeknu mu to sama," brblala, když otráveně vstávala a oprašovala se.

            "Takhle si nikoho nezískáš, mazlíčku." Buffy leknutím nadskočila, otočila se za hlasem, kolík v ruce a uviděla před sebou Spika, na rtech mu hrál malý úsměv. "Well, mám kliku, že tady jsi, právě včas, abych se ti postarala o stejný osud, jako tady tvému kamarádíčkovi." Spike ironicky zvedl obočí. "Chceš mne rozprášit, tak jen do toho, zkus to, ale upozorňuju tě, že pro to tady nejsem. Chci ti pomoci." "Jo, ty mi pomůžeš leda tak do nějaké pasti," posmívala se Buffy, "já opravdu nejsem úplně blbá, Spiku. Proč se raději nevrátíš za Angelem a nevyřídíš mu můj vzkaz místo toho pitomce tady. Jsem si jistá, že už toho všeho má taky plné zuby, stejně jako já."

            "Well, jsem si jist, že jindy by Angel nadšeně přispěchal, aby si mohl dát pár koleček se svou EX, ale momentálně je poněkud zaneprázdněný, osnuje totiž konec světa, zlato. No nic, řeknu mu, že vzkazuješ 'hi'." Popadla ho za rameno sotva se stačil otočit k odchodu a obrátila čelem k sobě. "Dobře, takže ty předpokládáš, že ti uvěřím, že jsi tady, abys mi pomohl? Proč jsi za mnou přišel, ale pravdu." Pokrčil rameny.

"Je to jednoduché, vyplývá to z logiky věci. Jsi silná, nenávidíš Angela a já proti němu a Dru sám bojovat nemůžu." To bylo vše, musela se hodně snažit, aby se nahlas nerozesmála. "Očekáváš ode mne, že zapomenu na to kolikrát ses mne pokusil zabít, řeknu 'co jsme si, to jsme si' a budeme zase nejlepší kamarádi?" Zavrtěl hlavou. "Nic takového nečekám, ale víš stejně dobře jako já, že Angela a Drusillu sama nezvládneš, o nic líp než já."

            Buffy ho probodávala pohledem, zoufale hledala důvod, jakýkoliv… aspoň malilinkatý důvodeček, který by jí dovolil rovnou ho tady na místě probodnout. Ale hluboko v duši věděla, že má pravdu. Boj se samotným Angelem byla jedna věc, ale kdyby se k němu přidala Drusilla, to už by šlo do tuhého a ona by to nemusela zvládnout. Sice se jí to ošklivilo, ale byla nucená připustit, že pomoc potřebuje. Jenom ji nečekala od bývalého zapřísáhlého nepřítele. Nakonec si povzdechla. "Dobře, mluv. Pověz mi co všechno víš o Angelovi a jeho plánech." Spike se rozhlédl. "Tady to nejde. Tohle místo se Angelovými hochy jen hemží. Stačí, aby nás spolu některý zahlédl a bude to v pekle." Buffy znovu povzdechla. "Fajn, tudy." Šli vedle sebe, občas po sobě koukli, stále čekali, že ten druhý zaútočí. Sice by se oba v ten moment nejraději viděli někde úplně jinde a hlavně s někým jiným, ale oba si uvědomovali, že nemají na vybranou.

* * *

            "Díky bohu, Buffy, už jsi tady," ulevil si nahlas Giles, když uslyšel, že dveře knihovny se otevírají. "Domnívám se, že už vím co Angel..." Slova mu zmrzla na rtech, když vyšel z kanceláře a uviděl, že Buffy není sama. "Co on tady dělá?" zeptal se ledově a nespouštěl z upíra oči.

            "Well, chci si trošku oprášit vědomosti," zavtipkoval Spike, "a myslím, že tohle místo je k tomu jako stvořené." Buffy ho rýpla loktem do žeber, aby ztichl. "Spike je tady, aby nám pomohl," pípla směrem ke svému znepokojenému pozorovateli. "Říkal, že Angel chystá něco velkého." "Přesně tak," odpověděl Giles. "Právě jsem objevil, že ta věc, kterou před pár dny ukradli z muzea, byl ve skutečnosti sarkofág s tělem démona... jak se to..." Zalistoval v knize.

            "Acathla," doplnil Spike. "Angel má v úmyslu ho vzkřísit a nechat ho spolknout svět, tedy přesněji řečeno… nasát svět do pekla." Giles kývnul. "Přesně jak jsem si myslel. Je nejvyšší čas přijít na nějaký plán. Angel ten rituál určitě provede hned, jak Acatlu oživí. Z toho co jsem si zatím přečetl vyplývá, že jde o komplikovanou záležitost a on bude muset nejdříve přeložit text s popisem rituálu."

            "O.k.," navázala Buffy, "takže sebou budeme muset hodit. Spiku, vrať se k Angelovi. Zítra v noci zaútočíme a udeříme na něj vší silou a všemi prostředky, které máme. Ty budeš náš moment překvapení, až ti dám signál, buď připraven nás krýt. Spike kývl a otočil se ke dveřím. "Spiku," zavolala na něj ještě Buffy. Podíval se na ni. "Doufám, že kdyby to bylo nutné, budeš schopen Drusillu... zabít." Lhostejně pokrčil rameny.

            "Teď už je to Angelova holka. Její smrt mi vrásky nenadělá." Jeho hlas zněl suverénně, ale z očí na Buffy hleděla bolest. V tu chvíli mu její srdce vyšlo vstříc, to co viděla přesně odráželo to, co cítila ve svém srdci ona, když si uvědomila, že Angela nadobro ztratila. Nikdo si takovou bolest nezaslouží, dokonce ani upír jako Spike. "Je mi to líto," zašeptala měkce. Spike se na ni pousmál a ve vteřině byl pryč.

            "Buffy, myslíš, že je moudré důvěřovat Spikovi?" zeptal se znepokojeně Giles. Přikývla. "Neumím to vysvětlit, Gilesi, ale věřím mu. Mimo to, my vážně nemáme moc na výběr." Kývnul a vroucně se modlil, aby se Buffy ve Spikovi nepletla.

* * *

            Spike se dostal do Sídla jen pár minut předtím, než se z nočního lovu vrátil Angelus s Drusillou. Rychle nasedl do vozíku a vděčně si uvědomil, že brzy se ho navždy zbaví. Nemohl si pomoct a široce se usmál, když si vzpomenul co se dnes odehrálo. Nejen, že se stal částí plánu na svržení Angeluse, události, o které marně snil celé měsíce, ale navíc cítil, že potkal někoho, kdo chápe čím kvůli Dru musel projít. Nejpodivnější na tom bylo, že tím někým byla osoba, kterou až dodnes nenáviděl víc než kohokoli jiného... pardon... tak to nebylo, nejvíc nesnášel Angeluse, ale přemožitelku jen o kapánek méně. Tlumené hlasy ho vytrhly z myšlenek a vtáhly do reality. Hlavně jeden hlas, Angelusův. Spike vjel do dveří a tiše pozoroval, co se bude dít.

            "Co chceš říct tím, že potřebuješ víc času???" řval Angelus na krčícího se slouhu. "T-ten text je p-psán ve-lmi staro-dá-dávným ja-zy-kem," koktal upír s brýlemi na nose. "Tr-trvá dlou-ho ho pře-pře-ložit." "Tak proč ztrácíš čas tím, že tady stojíš a vykládáš mi, že nic nevíš?" dožadoval se Angelus odpovědi. "Zmiz mi z očí a neukazuj se dřív, dokud nebudeš hotov." To mu nemusel říkat dvakrát. Překladatel se otočil na patě a zdrhnul. Dru bloumavě přešla k Angelusovi, objala ho a políbila na tvář. "Už to nebude trvat dlouho, můj sladký miláčku," předla mu hedvábným hlasem do ucha. "Už brzy si budeme moci hrát." Nezdálo se, že by její slova Angeluse mohla uchlácholit dokud nevzhlédnul a neuviděl Spika ve dveřích. Zlý úšklebek se mu rozlil po obličeji.

            "Spike!" řekl jízlivě s hranou upřímností. "Upír, kterého jsem tak moc toužil potkat." Spikovi bylo hned jasné, že se něco stalo, ale rozhodl se hrát si na hloupého, čekal co Angelus udělá. "Postrádal jsi mne, že?" zeptal se posměšně a vjel do haly. "Jsem dojat. Přišel jsem o něco?" "Jen o tohle," zasyčel Angelus. Napochodoval přímo ke Spikovu křeslu, popadl jej a naklonil, Spika tak vysypal na podlahu. "Co to do horoucích pekel děláš?" vřískal Spike, nechtěl si to s ním rozdat a přijít tak o moment překvapení… ledaže by musel. Dru se zmateně krčila za Angelusem.

            "Z dobrého zdroje se mi doneslo, že jsi byl dnes v noci venku." "A co kdyby?" odsekl Spike. "Už tady tvrdnu pěknejch pár měsíců, díky tobě a tvý EX, napadlo mě křeslo odložit." Angeluse to nepřesvědčilo. "Vypadám snad jako idiot, Spiku?" "Odjakživa vypadáš jako idiot, myslím, že trochu je na vině ten tvůj vlasovej gel, ale se zbytkem nic nenaděláš." Angelus zavrčel a zdánlivě odnikud vytáhl kolík.

            "Nikdo si ze mne nebude dělat srandu, zvlášť ne ubohý malý upírek, jako jsi ty." Ohnal se kolíkem. Spikův instinkt zapracoval naplno a jemu se podařilo odkulit stranou, kolík minul srdce a zabodl se mu do ramene. Zařval bolestí a pochopil, že už nemá co skrývat. Vyškrabal se na nohy a zahleděl se přímo do Angelusova obličeje. "Well, jak to tak vypadá, odhalil's mne." Drusilla někde za nimi začala kňourat.

            "To je takové zklamání, myslela jsem si, že jsme rodina." Spike pokrčil rameny. "Sorry, bejby, nikdy jsem nebyl moc rodinný typ," zalhal. Drusilla změnila tvář, démon přemohl její lidskou podstatu, skočila po Spikovi a srazila ho znovu na zem, zaťala mu ostré nehty do tváří. Angelus to chvíli pobaveně sledoval a potom se rozhodl přidat. Postavil oba na nohy a odstrčil Dru.

            "Teda Dru, není od tebe hezké, že si chceš všechnu legraci užít sama. Měla by ses podělit." Tvrdě udeřil Spika do obličeje a ten odletěl přes celou místnost. Vydrápal se na nohy, věděl, že musí zmizet. Ty dva by sám neporazil ani kdyby měl dobrej den natož teď, když je navíc zraněný. Dobelhal se ke dveřím a vyklopýtal do noci. Dru mrkla na Angeluse, jestli po něm půjdou. Zavrtěl hlavou.

            "Nech ho jít. Až se Acathla probudí, nebude už mít kam utéct."

* * *

            Buffy se na posteli posadila, trochu si natřepala polštář a zase si lehla. Byla neklidná a díky tomu se jí spánek vyhýbal. Posledních pár týdnů strávila přípravou na tuto chvíli, na chvíli, kdy konečně zničí Angela. Dalo jí to hodně zabrat, ale nyní cítila, že je připravená to udělat. Trvalo jí to však dlouho a přineslo to oběti. Bez ohledu na to co se stalo, nikdy nebude schopná zapomenout na ty, které se jí nepodařilo zachránit. Obzvláště na Jenny Calendarovou. Tiché zaklepání na okenní tabulku ji probralo ze zamyšlení, bleskově vyskočila z postele a šla to prozkoumat.

            "Spiku?" vykřikla, když uviděla jak blonďatý upír nakukuje dovnitř. Rychle otevřela okno. "Co tady děláš?" zeptala se poté, co si všimla jeho poničeného vzezření. Měl opuchlý ret a z nosu mu tekla krev. Čelist mu začala promodrávat podlitinami a po tvářích se mu táhly krvavé škrábance. "Co se ti proboha stalo?" vyzvídala. Pak si uvědomila, že bez pozvání se dovnitř nedostane.

            "Oh, pojď dál, Spiku." Pomohla mu vlézt dovnitř přes okenní římsu a dovedla ho k posteli. "Angel," odpověděl Spike slabým hlasem, zatímco Buffy štrachala pod postelí. "Došlo na mou zlou předtuchu. Některý z jeho upírů mne musel vidět, jak se vracím zvenku." Buffy se k němu vrátila, v ruce lékárničku. Začala mu jemně ošetřovat rány na tváři.

            "Takže už ví, že jsi na naší straně." Spike potřásl hlavou. "Snad ne, teda doufám, podle mne jen ví, že jsem byl potají venku a že už se mi nohy zahojily. Nepronásledovali mne, myslel si, že to není nutné." "Jak daleko je s tím rituálem?" "Ještě nám zbývá trocha času. Pořád dělají na překladu." Buffy kývla, přišli o prvek překvapení, ale ještě není vše ztraceno, ještě mají čas zastavit Angela dřív, než bude pozdě. "Předpokládám, že za tohle je taky odpovědný Angel," a pohledem ukázala na Spikova zranění, stírajíc mu krev z nosu. Sklopil oči.

            "Někdo mu trochu pomohl." Chvíli nevěděla co tím myslí, ale pak ji to trklo. "Dru." Kývnul. "Dívala se na mne jako bych byl jen bláto na jejích podrážkách. Nikdy jsem ji takovou nezažil, přemožitelko. Věděl jsem, že už mne nemiluje, jestli mne vůbec kdy milovala, nikdy bych ale nevěřil, že mne jednou bude tak moc nenávidět." Buffy ho dál ošetřovala, mlčela. Věděla líp než kdo jiný jak to chutná, když si náhle uvědomíte, že člověk, kterého milujete, vás najednou začal nenávidět. Jediné co mohla Spikovi říct bylo, že to časem bude lepší. Teď ale čekala, jestli se Spike rozhodne, že o tom chce vůbec mluvit. "Jak jsi to zvládla ty?" zeptal se posléze. "Když jsi zjistila, že tvůj Angel je pryč a místo něho se vrátila zlá, úchylná zrůda, která jen vypadá jako on. Co's dělala?" Buffy si smutně vzdychla.

            "Chceš slyšet pravdu? Nezvládla jsem to. Brečela jsem tak dlouho, dokud jsem nepocítila, že vše živé a cítící v mém těle odumřelo, že nic nezbylo, jen prázdná skořápka, ale dokonce ani potom jsem nedokázala přestat." Spike se na ni překvapeně zadíval, měl s tím potíže, vidět ji jinak, než jako tu silnou osobnost, sedící před ním. "A co se stalo pak?" Buffy se usmála.

            "Přátelé. Byli mi oporou. Tak moc mi pomáhali. Dali mi sílu jít dál." Spike sklonil hlavu. "To muselo být pěkné." Buffy mu ukazováčkem podepřela bradu a donutila ho zvednout hlavu, až se jejich oči potkaly, osamělá slza mu stékala po pošramocené tváři a ona mu ji něžně setřela bříškem prstu. "I ty máš teď přátele." Nachýlil hlavu ke straně, nebylo mu jasné, jestli ho jenom neškádlí. Z očí jí však vyzařovala ryzí upřímnost a on se ulehčeně zakřenil. Nahnul se k ní a jemňounce ji políbil, jejich rty se o sebe na zlomek sekundy otřely. Hned se odtáhl podíval se ni téměř ostýchavě. "Díky, lásko." Buffy se usmála, byla trochu v rozpacích. Pak se zamračila.

            "Kam dnes v noci půjdeš?" Tak daleko zatím nemyslel, soustředil se na to, aby ho Angel nerozprášil a pak na to, aby se Buffy včas dozvěděla, že jejich krytí shořelo jak papír. "Ještě nevím. Jsem si jist, že najdu kam hlavu složit." Buffy se zhluboka nadechla. "Víš... mohl by jsi zůstat tady." Když zahlédla jak Spika její slova omráčila, začala si honem přát, aby se podlaha otevřela a spolkla ji. "Bylo by to jen pro dnešek. Jsi zraněný a Angel by tě mohl hledat. Tady budeš v bezpečí," snažila se zachránit co se dalo. Poprvé v životě Spike nebyl mocen slova.

            "Já nevím, mazlíčku." Buffy se postavila, už se trochu otřepala. "Podívej, je to ta nejrozumnější věc, kterou můžeme v naší situaci udělat. Teď pojď se mnou a bez komentáře." Spike si vzdychl a vstal, bylo mu jasné, že námitky jsou zbytečné. Šel raději za ní do pokoje pro hosty, kde už rozestýlala postel. "Spát budeš tady," oznámila mu, zatímco měnila povlečení. Spika příjemně dojímalo, že si kvůli němu přidělává tolik práce. Začal svlékat kabát, ale zasyčel bolestí, když zavadil o díru po kolíku. Buffy se na něj okamžitě zvědavě otočila.

            "Co je to?" zeptala se. "Jsi o.k.?" Potřásl ledabyle hlavou. "To nic není, mazlíčku. Je mi fajn." Ignorovala ho a opatrně mu pomohla sundat plášť. Teprve teď bylo vidět, že má předek trika nasáklý krví. "Pane bože," vyjekla. "Co ti to udělali?" Spike se snažil usmát, i když bolest se díky tomu, že se hýbal a dotýkal poraněného místa, opět dostala ke slovu.

            "Angel se rozhodl, že tě připraví o job... a vrazil do mne pěkný, špičatý kousek dřeva." Buffy vykulila oči. "On tě probodl?" "Pokusil se. Jedna:nula pro mě, minul." Ještě než stačil dokončit své vysvětlování, už byla ze dveří a hned zase zpátky, lékárničku pod paží. "Fakt, přemožitelko, nic to není," protestoval. "Budu dobrej, jen se musím pořádně vyspat." Marně. "Sednout," zavelela, otevřela lékárničku, jeho řečí si nevšímala a za mák. Spike se tedy podrobil, i když věděl, že by se s ní měl minimálně pohádat. "Triko dolů." Zase poslechl a když ze sebe stahoval tričko plné zasychající krve, svíjel se bolestí. Buffy si prohlédla ránu, spíš krvavou díru v jeho rameni, bylo vidět živé maso a zvedl se jí žaludek. Potlačila nutkavou potřebu zvracet.

            "Nechápu, proč jsi mi o tom neřekl už dřív," peskovala ho a usilovně se snažila nemyslet na to, co právě dělá. Spike se neovládnul a lehce jí přejel hřbetem ruky po líčku. "Ty se o mne bojíš?" Její hlava vystřelila do výše. "Samozřejmě, že ano. Potřebuju, abys byl bojeschopný, až půjdeme na Angela," odbyla ho. Tvář se mu propadla. "Správně," vydechl zklamaně. Buffy svých slov okamžitě začala litovat. Nejraději by si naliskala. Pravdou bylo, že vedle faktu, že jej potřebovala v boji proti Angelovi, k němu pocítila něco trochu jiného, jistý zájem, objevil se, když ho dnes zahlédla zbitého a opuštěného, jak nahlíží skrz okno a ten pocit stále sílil.

            "T-tak jsem to n-nemyslela," zakoktala rozpačitě. "Angel už na tento svět vnesl až příliš mnoho bolesti a smrti. Nechci, aby ti zase ublížil." Zvedl hlavu a jeho pronikavé oči se setkaly s jejími. V té chvíli v nich bylo něco víc, než jen bolest a utrpení. Byla v nich touha a naděje. "Spiku..." zašeptala bezmocně, ale zmlkla, když přitiskl svá ústa na její.

            Víčka se jí zachvěla a ona zavřela oči, hladově se k němu přisála, stejně jako on i ona se zoufale snažila zapomenout na svou vlastní bolest. Jak se polibek prohluboval, její ruce začaly samovolně bloudit po Spikově nahé, pevné hrudi, zranění se pečlivě vyhýbala. Spike odpověděl tím, že ji objal pažemi a hladil po zádech. Příliš brzy, pro Spika, se Buffy odtáhla.

            "Ne… Spiku, musíme přestat." Zamračil se. "Ještě před chvilkou sis nestěžovala." Zatřásla hlavou. "Nemůžu to udělat. My to nesmíme udělat. Jsi pořád ještě rozrušený kvůli tomu, jak se k tobě Drusilla zachovala a tohle není nic jiného než únik, reakce na skutečnost, že budeme muset zabít ty, které milujeme." "To neříkej," odsekl Spike. "Nebuď si tak jistá, že víš co já cítím. Nenapadlo tě náhodou, že třeba teď už mám rád tebe?" Při těch slovech se koutky jejích úst pozvedly do jemného úsměvu, přesně tohle totiž právě nyní potřebovala slyšet. Naklonila se k němu a přiložila své rty na jeho ve sladkém, něžném polibku.

            "Probereme to až zítra. Ty si potřebuješ odpočinout a mne zítra ráno čeká škola a zkoušky." Spike kývl a ona dokončila obvaz na jeho rameni. S posledním polibkem na dobrou noc odešla k sobě a Spika nechala samotného, aby se pokusil usnout.

* * *

            "Konečně," zajásal Angelus, když z třesoucí se ruky svého služebníka vyškubl kus popsaného papíru. Oči pozorně zkoumaly překlad rituálu a obličej se mu zkřivil do samolibého úšklebku. "Je čas." Pohybem ruky propustil služebné upíry, zůstal s Drusillou sám. Angelus se otočil tváří  ke kamenné soše.

"Acathlo, já předstupuji před tě,

má krev byla poskvrněná, nyní je čistá,

prosta všeho odvěkého zla, vzdálená branám pekla,

vzývám tě,

dovol mi povstat,

dovol mi se proměnit."

            Sevřel jílec meče a vší silou zatáhnul, hněvivě se zamračil, meč stále pevně vězel v kameni. Zabral víc, proud bílého světla prudce vyrazil z meče, tlaková vlna ho odrazila a on přistál několik metrů od sochy. Drusilla zakvílela a on vyskočil na nohy. "Čert aby to spral! Něco mi muselo ujít."

* * *

            Když se Buffy ráno probudila, dumala o tom, jestli se jí to všechno včera v noci jenom nezdálo. Nejen, že se Spikem uzavřela příměří, ale navíc ho také políbila. A moc se jí to líbilo. Nakonec ji zvědavost přemohla a ona vyklouzla z postele. Přede dveřmi do hosťouskej se trošku zarazila, ale potom pootevřela dveře a nahlédla dovnitř. A skutečně, Spike ležel v posteli a blaženě spal. Chvilku ho s něžným úsměvem pozorovala a potom potichu zavřela dveře, sešla dolů do kuchyně, aby si našla něco k snídani.

            "Dobré jitro, zlato," usmála se na ni Joyce, když se k ní Buffy připojila. "Jsi připravená na závěrečné zkoušky?" Buffy se nad miskou s müsli zaksichtila. "Tak připravená, jak jen já mohu být." Joyce ji líbla na čelo. "Jsem si jistá, že to zvládneš. Dneska večer se budu muset zdržet v galerii, ale až se vrátím, ukuchtím nám něco dobrého." Buffy se rozpačitě usmála, na rozdíl od Joyce totiž věděla, že dnes v noci, až se máma vrátí domů, ona sama bude patrně právě zachraňovat svět.

            "Raději se půjdu nachystat do školy."

* * *

            Angelus vztekle chodil sem a tam po hale Sídla, zatímco Dru nepřestávala naříkat nad jeho selháním. "Já tomu nerozumím," mumlal si. "Provedl jsem rituál správně... ledaže by ten překlad byl chybný." To pomyšlení ho rozzuřilo, vrhnul se na ubohého překladatele, zbil ho do bezvědomí, když tu najednou Drusilla ztichla a svezla se na podlahu, pohlcená další vizí. Smála se, možná právě ona mu nakonec odhalí, co udělal špatně. Po několika minutách se uklidnila a Angelus k ní poklekl.

            "Co jsi viděla? Víš jak probudit Acathlu?" Dru se suše, dutě zasmála a pomalu se sbírala ze země. Zadívala se Angelusovi do očí a zlý, krutý úsměv rozzářil její tvář.

* * *

            Nezdálo se, že by si černé zahalené postavy, rychle procházející školními chodbami, někdo ze studentů všimnul. Byli ponořeni do svých myšlenek a jejich hlavní starostí bylo dostat se včas do zkouškových místností. Postava měla přesný cíl a bez zbytečného otálení k němu mířila. Buffy se hrbila nad stolkem, plně soustředěná na papíry před sebou. Neslyšela jak se dveře třídy otevřely, zvedla hlavu až když od katedry promluvil chraplavý hlas.

            "Dnes večer... po západu slunce... na hřbitově. Přijdeš za ním nebo budou umírat nevinní." Buffy vyděšeně zírala jak upírka ze sebe shodila černý přehoz a začalo se z ní kouřit. Pár studentů vyskočilo hrůzou, nikdo nevěřil vlastním očím.

            "Dnes v noci," zasyčela ještě, zatímco ji olizovaly plameny.

"Čas nadešel." A vzplanula, její prach se zvolna snesl na linoleum. Žáci i učitel s vřískáním uprchli, Buffy osaměla a strnule civěla na doutnající popel.

Jestli je tohle způsob, jak to chce Angel hrát, tak proč ne.

* * *

            "Nikam doprdele nepůjdeš." Buffy si povzdechla, Spike rázoval sem a tam po pokoji. Věděla, že ho novinky nepotěší, ale tohle bylo trochu moc. "Spiku, já tam jít musím. Tohle musí skončit. Ona řekla, že budou umírat nevinní, pokud se neobjevím." Spike byl rozezlený.

            "Ale přece ti musí být jasné, že to je past. Jestli tam půjdeš sama, garantuju ti, že jich tam na tebe bude čekat aspoň deset. Znám Angeluse poněkud déle než ty, mazlíčku. Nehraje fér, nikdy nehrál. Aspoň mi dovol, abych šel s tebou." Zavrtěla hlavou. "To nemůžu riskovat, Spiku, nechci mít na rukou další krev. Oceňuju, že máš o mne takový strach, ale teď není vhodná doba na to, aby sis začal hrát na mého kluka-ochránce." Spike překvapeně ztichl.

            "K-klu-ka?" zakoktal tázavě. Než Buffy stačila odpovědět, zazvonil telefon, oba dva leknutím nadskočili. Buffy zvedla sluchátko.

            "Haló...? Ahoj Will... jo, právě se chystáme... co se stalo?" Naslouchala hlasu Willow a z tváří jí mizela barva. Ochromeně klesla na postel. "Rozumím," řekla nakonec měkce. "Hned jsme tam. Dokud se neobjevíme, nic nepodnikejte. O.k., měj se." Sotva položila telefon, Spike byl u ní.

            "O co šlo?" zeptal se znepokojeně. "Willow... ona... našla způsob jak vrátit Angelovi… duši." Spike dosedl vedle ní, nevěděl co na to říct. Jestli se Angelovi vrátí duše, jejich problémy zmizí. Spike ale nedokázal ignorovat bolest v srdci, kterou pocítil při myšlence, že Buffy ztratí. Jakmile totiž bude Angel zase takový jako předtím, Buffy se k němu vrátí a on o ni přijde stejně, jako přišel o Drusillu.

            "To je dobré, že?" zeptal se zkusmo. Buffy hypnotizovala koberec. "Nevím," odpověděla nakonec tichounce. "Dávno jsem ztratila naději, že by to bylo možné." "Well, no a teď je to už jasná věc. Vše bude zase pěkné a jednoduché," přitlačil na ni trošku a kašlal na hlásek ve své hlavě, který mu radil držet pusu. "Willow udělá svoje čáry máry, Angelovi se vrátí duše a s váma dvěma bude zase všechno při starém." Buffy si vzdychla.

            "Nemyslím si, že by to mezi námi ještě někdy mohlo být jako předtím, tolik se toho od té doby stalo." Opatrně se na něj podívala. "A co ty?" Spika překvapilo, že o něm přemýšlí i teď, když se Angel zase vrátil scénu.

            "Co já, lásko?" "Vrátíš se k Drusille, až Angel bude zase… Angelem? Určitě o něho už nebude stát, pokud bude hodný." Spike se na vteřinku zamyslel a potom zavrtěl hlavou. "To ne, jestli to ještě víš, tak ve vztahu v němž hraješ jen druhé housle, nemůžeš být šťastná. Až to bude za námi, zůstanu chvíli sám." Buffy ho vzala za ruku a jemně ji stiskla.

            "Můžeš být sám, pokud to chceš. Já tady pro tebe budu pořád, ať se stane co se stane."

            'Ale ne tak, jak tě chci já', povzdechl si v duchu.

            "Pojďme," řekla Buffy vstávajíc. "Musíme jít do knihovny a tam se domluvíme, co dál." Spike kývl šel za ní dolů. Byli kousek od vchodu, když před nimi zastavilo auto. Máma. V duchu zaklela a šťouchla loktem Spika do žeber.

            "Kryj mě, ať už řeknu cokoliv," zasyčela ještě, než na tváři vykouzlila falešný úsměv. "Maminko, ahoj." Oči Joyce se zabodly do Spika, něco se jí nezdálo. "Jdeš ven?" zeptala nakonec. "Se svým… přítelem?" Buffy se uchichtla. "Oh, ne, nic takového. Mami, tohle je... uh..." "William," napověděl jí Spike. Buffy si s úlevou oddychla. "Správně, to je William. Je to synovec pana Gilese. Prováděla jsem ho trochu po Sunnydale, než jeho strýci skončí pracovní doba. Právě se vracíme do knihovny." Spike nevěřil vlastním uším, jak lehce jí ty lži plynuly z úst. Asi to dělá často, usoudil. Ale nejvíc ho ohromilo, že máma Buffy, přes to všechno co se v Sunnydale odehrává netuší, že její je dcerka přemožitelkou. Nicméně pohádka zřejmě zabrala, protože se na něj Joyce usmála.

            "Takže, Williame, vy jste také z Anglie?" Kývnul. "Narodil jsem se a vyrostl v Londýně, ale potom jsem hodně cestoval." Jestli to bylo vůbec možné, úsměv Joyce se ještě rozšířil. Jestli ji něco zajímalo ještě víc než umění, pak to bylo cestování, ke kterému ale moc příležitostí neměla.

            "Opravdu?" zeptala se potěšeně. "Kde všude jste byl?" "Většinou v Evropě. Španělsko, Praha, Rumunsko a tak. A nějakou dobu jsem žil také v Číně." Buffy byla na pochybách, jestli z toho, jak si máma se Spike skvěle rozumí, má být nadšená nebo šokovaná. Nikdy se jí nelíbil žádný z kluků o které Buffy projevila zájem a o jejím názoru na muže, se kterým Buffy donedávna chodila, bylo lépe se ve slušné společnosti ani nezmiňovat. Samozřejmě, klid a život Buffy, toho neměli nikdy moc společného. Právě když její máma a Spike zapředli hovor na téma, život v Praze, ze křoví vyskočil upír a vrhl se na ně. Spike nemeškal a nahodil obranný režim, dvakrát upíra praštil a pak ho nasměroval k Buffy. Reflexy a instinkt zapracovaly, svižně vylovila z kapsy kolík a vnořila ho do nemrtvého srdce.

            Prach dopadnuvší k zemi odhalil tvář její matky, vypadala jako omráčená a Buffy si uvědomila, co provedla. Joyce zatřásla hlavou a snažila se přesvědčit samu sebe, že to byl jen optický klam.

            "Buffy? O co tady jde? Ten muž právě vybuchl?!?" Buffy v duchu zavyla. Tohle byla asi ta nejhorší možná chvíle ze všech, aby máma poprvé viděla, jak zabíjí upíra. Joyce vypadala, že se každou chvíli složí, Buffy ji vzala pod paží. "Pojďme dovnitř, mami, všechno ti vysvětlím." Byla příliš ohromená, než aby protestovala a tak jen slabě přikývla, dovolila dceři, aby ji zavedla domů. Spikovi nezbylo než jít za nimi. Teprve když už byla Joyce usazená na gauči a usrkávala čaj, Buffy se zhluboka nadechla a začala.

            "O.k., mami, to co ti budu povídat bude znít velmi podivně, ale musíš mi věřit... Jsem přemožitelka upírů." Ještě že jeden z nich seděl vedle Joyce a stihl jí zručně odebrat šálek s čajem dřív, než vypadl z roztřesených rukou. Stěží to zaregistrovala.

            "Ty-ty jsi... co?" "Přemožitelka upírů," opakovala Buffy trpělivě.

            "Fajn, krátká verze: v každé generaci se zrodí jedna dívka se silou bojovat proti upírům, démonům a silám temnoty, přemožitelka... a to jsem já." Joyce na Buffy dlouze hleděla a potom se potácivě pokusila vstát.

            "Nevím jak dlouho to už trvá, ale právě teď to končí. Buffy, potřebuješ pomoct. Existují lékaři, kteří..." "Já nejsem blázen," zaječela Buffy. "Otevři konečně oči, mami. Vzpomeň si na všechny ty nadpřirozené věci, které se v tomto městě odehrály. Na všechny ty lidi, co prostě zmizeli, na ty co je potom objevili mrtvé. Myslíš, že je to normální?" Joyce potřásla hlavou. "Ty ode mne vážně čekáš, že budu věřit, že ty hrozné věci mají na svědomí upíři?" Buffy začala ztrácet naději, co by ještě proboha měla udělat, aby se jí podařilo matku přesvědčit, že jí říká pravdu? Takhle byla na nejlepší cestě skončit zase v blázinci, máma se očividně pevně rozhodla nevidět to, co má přímo před nosem.

            "Možná můžu pomoct," ozval se Spike měkce. Jejich pohledy se střetly a Buffy bylo hned jasné co tím myslí. Nechtěla sice matku dále traumatizovat, ale neměla na vybranou, proto přikývla. Spike popustil uzdu svému démovi a ten ukázal svoji pravou podobu, navíc temně zavrčel. Při tom zvuku se na něj Joyce otočila... uviděla jeho obličej a zavřískala, vyskočila z pohovky.

            "Mami, to je o.k.," ujišťovala ji Buffy. "Spike je na naší straně." Joyce na něj upřeně zírala, Spike lehce potřásl hlavou a lidské rysy hladce vklouzly na jeho tvář. Po chvíli se opět posadila a třesoucíma rukama uchopila hrnek s čajem.

            "Nemůžu uvěřit, že jsem to neviděla už dřív." "Byla bys překvapená kolik věcí lidé prostě odmítají přijmout," řekla Buffy mírně a vstala. "Mami, mrzí mne, že to musím říct, ale já a Spike opravdu musíme odejít. Jenom, prosím tě, zůstaň v domě a nikoho... nikoho" zdůraznila, "nezvi dál. Slibuji, že až se vrátím, promluvíme si a já ti odpovím na všechny tvé otázky." Joyce se své dceři zadívala do očí, viděla v nich zuřivé odhodlání, další její argumenty by nic nezměnily.

            "Jenom buď opatrná, Buffy. Ať už jsi přemožitelka nebo ne, jsem pořád tvoje matka a bojím se o tebe." Buffy se ulehčeně usmála, byla vděčná, že máma nakonec přinejmenším připustila, že jí Buffy nelže, dokonce i když jí pořád dělalo potíže se s tím smířit. "Budu opatrná, slibuju. Spiku, jdeme." Zamířili ke dveřím a Joyce se v duchu modlila, aby její dcera zůstala v bezpečí.

* * *

            Do knihovny šli mlčky, oba dva se snažili strávit předchozí scénu. Buffy nemohla uvěřit, že právě mámě řekla kým doopravdy je a Spike tomu, že jí pomohl. Jak tak kráčeli, Buffy najednou vzala Spika za ruku.

            "Děkuju," řekla tiše. "Nevím co bych dělala, kdybys tak nebyl a nepomohl mi." Jemně jí palcem přejížděl po hřbetu ruky. "Žádnej problém, lásko. Jsem rád, že jsem mohl bejt užitečnej." Cesta jim rychle utekla a oni se ocitli před školou.

            "Hádám, že po tomhle se věci změní," řekl skoro smutně Spike. Buffy kývla. "Taky si myslím. Spiku, já-" Zvedl ruce, aby ji umlčel. "Přestaň. Věděl jsem, že tohle by nikdy nemohlo fungovat, takhle aspoň jeden z nás má šanci být šťastný." Než mohla cokoliv odpovědět, něžně ji políbil, otočil se a zamířil rychle do budovy. Běžela za ním, pevně rozhodnutá, že až tohle všechno skončí, oni dva si spolu musí řádně promluvit.

* * *

            Vstoupili do knihovny a Buffy zaznamenala, že je tam až děsivé ticho. "Kde všichni jsou?" zeptal se Spike tiše, ale než stihla cokoliv říci... nějaká ruka ho hrubě popadla za límec a silou odhodila, dopadl tvrdě na záda. Teprve když uviděla kolík řítící se ke Spikově hrudi, Buffy došlo co se děje.

            "Ne!!!" zaječela... kolík se zastavil jen pár čísel od Spikova srdce. "Vidím, že ti reflexy nezrezavěly," ucedila suše na adresu útočníka. "A já vidím, že jsi pořád stejná, furt chráníš upíry," odpověděla Kendra stejným tónem, vstala, ale neobtěžovala se pomoci na nohy i Spikovi. "To je tvůj nový přítel?" Buffy se začervenala, ale před odpovědí ji uchránilo to, že se zbytek gangu vyřítil z Gilesovy kukaně.

            "Ah, Buffy. Konečně jsi tady." Kývla. "Jo, ještě že tak, Kendra si umanula, že Spika představí svému kolíku." "Ano, to je mi líto, chybička se vloudila," řekl Giles jen mírně rozpačitě. "V tom zmatku jsem Kendře zapomněl o Spikovi říct." Absence lítosti v jeho hlase Buffy nenechala na pochybách o tom, jak moc bylo jeho opomenutí neúmyslné. Byla si víc než dost jistá, že Giles by neuronil ani slzu, kdyby Kendra Spika rozprášila. Ale neměla čas ani náladu se s ním dohadovat, musela jít za Angelem. Už to musí ukončit.

            "Musím jít," řekla nahlas. "Willow, byla bych ráda, kdyby ses pokusila o tu kletbu. Jestli se mě něco stane, může to být to jediné, co Angela zastaví. Kendro, Spiku... uvědomte si, že jestli selžu a kletba nebude fungovat, potom bude na vás, abyste udělali moji práci za mě." Oba kývli, s chmurným odhodláním v očích.

            "Krej si záda," vyzval ji měkce Spike, v hlase mu cinkl strach, strach o ni. "Angel se zaměří na tvoje slabá místa." Buffy kývla a poděkovala mu úsměvem. Kendra k ní popošla a podala Buffy svůj kolík.

            "Už jsem jím zabila spoustu upírů, přinese ti štěstí. Pojmenovala jsem ho pan Špička." Buffy se zazubila. "Ty jsi dala svému kolíku jméno?" Kendra jí úsměv vrátila a kývla. "Děkuju." Než stihl kdokoliv cokoliv říct, Buffy se vyřítila z knihovny a mazala na hřbitov, aby čelila Angelovi. Jakmile za ní zapadly houpací dveře, Willow se ujala vedení a začala rozdělovat úkoly.

            "Pro případ, že Buffy bude o tu kletbu stát, jsem připravila potřebné ingredience, ale potřebuji pomoct se zaříkáváním." Giles kývnul. "Pomůžu ti s tím." "Bezva. Xandere, Cordy, od vás dvou potřebuju, abyste mi pomohli s vlastním kouzlem. Takže do práce." Gang se rozběhl za svými úkoly a Spike vztekle přecházel po knihovně. Tohle nenáviděl, nechal Buffy odejít bojovat samotnou a on tady úplně neužitečně trčí jako kůl v plotě.

            "Nech toho," zabručela mrzutě Kendra. "Točí se mi z tebe hlava." Střihnul po ní pohledem a pak se znovu zadíval na dveře. "Půjdu za ní." Kendra vyskočila jako čertík ze škatulky. "Cože? To nesmíš!" "To teda doprdele můžu. Nemám v úmyslu tady sedět na zadku, zatímco Buffy se někde nechává zabít." Obrátil se k odchodu, ale Kendra mu pevně stiskla paži. "Jestli odejdeš, všechno jenom zhoršíš."

            "TICHO!" Oba se jako na povel otočili a uviděli rozzuřeného Gilese, jak se na ně mračí. "Tohle kouzlo je velmi starodávné a nebezpečné. Musíme se soustředit a to při tom vašem pekelném rámusu nejde! Spiku, ty se nepohneš ani o píď dokud nebudeme hotoví, takže si sedni a drž hubu." Ohromené ticho se rozhostilo po místnosti, za chvíli si Willow odkašlala. "Well, myslím, že jsme připraveni začít." V té chvíli se rozlétly dveře a dovnitř vešla Dru, ze všech stran obklopená upíry.

            "Jé, koukněte," zasmála se zle. "Večírek."

* * *

            Buffy vešla na hřbitov, překvapilo ji, že Angel je opravdu sám. "Nebyl jsem si jistý, že přijdeš," zaculil se. "Nedal jsi mi moc na vybranou," hořce odpověděla. "Ah, jak dokonalé spodobnění sil dobra," vysmíval se jí Angel. "Já ohrozím nevinné lidi a ty přiběhneš." Buffy protočila oči.

            "Podívej Angele, moc ráda bych zůstala a vtipkovala, ale musím někde být. Můžeme si s tím bojem trošku pohnout?" Angely se zatvářil zraněně. "Ty chceš jenom bojovat po tom všem, co mezi náma bylo?" Chlípně na ni zamrkal. Buffy na něj netečně koukala. Tímhle už jí ublížit nemohl. Když viděl, že jeho jízlivosti na Buffy nepůsobí, pokrčil rameny.

            "O.k., budeme bojovat." Zaútočil, Buffy jeho ránu rychle vykryla a odhodila ho stranou. Bleskově vyskočil a otočil se na ni.

            "Jak vidím, zatím žádné kolíky." "Chci to skončit." "Beru." Znovu se střetli, pěsti se míhaly tak rychle, že by se náhodnému pozorovali mohly jevit jen jako rozmazané šmouhy, nikdo neměl navrch. Byli si rovni, silou, hbitostí i vynalézavostí. Minuty ubíhaly a boj pokračoval, dokud se najednou oba dva naráz nezastavili a necouvli, aby se přeskupili.

"Well," ušklíbnul se Angel, "to bylo na rozehřátí. Jsi teď nachystaná začít bojovat doopravdy?" Buffy vytáhla Kendřin kolík. "Co kdybych tě místo toho raději představila tady panu Špičkovi?“ Dal hlavu na stranu a zamračil se. „Ty‘s dala kolíku jméno?“ Zamračení roztálo do širokého úsměvu.

            „Víš ty co? Začínám se nudit. Raději půjdu domů a postarám se o konec světa. „Dokud to neskončíme, nepůjdeš nikam,“ zasyčela Buffy. Překvapilo ji, že se Angel rozesmál. „Oh, Buffy, tohle na tobě miluju nejvíc. Jsi tak důvěřivá, na všechno naletíš. Ty sis vážně myslela, že jsem tě sem vylákal proto, abychom tady bojovali na život a na smrt? Tohle není o nás.“ Když pochopila co tím chtěl říct, z tváře jí zmizela barva. Chtěl ji jen uklidit z cesty, to bylo vše. Šlo mu o ostatní. Otočila se a vyrazila.

            „Vždycky mi na všechno skočí,“ zasmál se Angel sám pro sebe. „Můžeš běžet tak rychle jak chceš, Buffy. Stejně se tam nedostaneš včas.“

* * *

            Při pohledu na nově příchozí Spike s Kendrou okamžitě zaujali bojový postoj. Upíři zamířili k Willow a ostatním, zatímco Drusilla se zastavila přímo před Kendrou. "Běž jim pomoct," přikázala Kendra Spikovi a vytáhla kolík. "Tuhle zvládnu." Viděl, že Scoobies začali bojovat o život, takže bez komentáře poslechl. Odhodil upíry, kteří útočili na Willow a vzal si od Gilese kolík, ten místo toho začal ze skříně vytahovat zbraně.

            Drusille zle jiskřily oči, pomalu se s Kendrou obcházely. "No tak, drahoušku, je čas si trošku pohrát." Kendra Dru praštila, ale ta úder snadno vykryla a podrazila jí nohy. Kendra se hned začala zvedat, ale Dru ji chytla pod krkem a přitlačila ke zdi. Volnou rukou jí jemně přejela po tváři, vychutnávala si strach, který viděla v jejích očích. "Jako bych brala dítěti bonbón. A teď tě ukolébáme k spánku." Zakroužila prsty Kendře před očima, použila svou schopnost hypnózy, kterou kdysi při svých toulkách Evropou získala.

            "Buď v mých očích, buď ve mě." Když Kendru spoutala pohledem, spustila ruku, ale oči z ní nespouštěla. Protáhla si prsty s naostřenými nehty, které připomínaly drápy. "Nejvyšší čas říct dobrou noc, moje pěkná."

            Spike se rval ze všech sil, s uspokojení si všimnul, že poměr sil se zvolna začíná vyrovnávat. Podařilo se jim zlikvidovat většinu upírů, už jich zbylo jen pár. Kouknul se jak je na tom Kendra a uviděl, že Dru k ovládnutí přemožitelky použila svůj obvyklý salonní trik. "Bloody hell," zaklel, nechal ostatní, aby dorazili zbylé upíry a šel Kendře na pomoc. Popadl Drusillu kolem pasu a odtáhnul ji od přemožitelky, přerušil tak spojení jejich pohledů a zrušil kouzlo. Kendra zamrkala a pokusila se zaostřit.

            "Dru, víš že je po všem," zavrčel Spike. Tvoji kamarádi jsou na prach, tak proč se nevrátíš domů za Angelusem a nepovíš mu, že je konec." Rozesmála se. "Konec, můj Spiku? To je jenom začátek." Sáhla si pod šaty a vytáhla malý kožený váček. Něco mumlala a vysypala si jeho obsah na dlaň, jemný prášek slabě zářil. Foukla… lehounká zrnka se rozletěla po místnosti. Všichni se v mžiku přestali hýbat a spadli na zem, přemoženi magickým spánkem. Vzhůru zůstala pouze Dru a její dva upíři, na ty uvalila ochranné kouzlo ještě než opustili Sídlo.

            "Máme je zabít?" zavrčel upír s očima upřenýma na spící postavy u svých nohou. Zavrtěla hlavou. "Stejně brzy zemřou. A teď si vezmeme to, pro co jsme si přišli." Poslušně kývli a šli za ní. Zvedli Spikovo bezvládné tělo a opustili ztichlou knihovnu.

* * *

            Buffy vtrhla do knihovny jako velká voda, ale když uviděla, že všichni leží v bezvědomí na podlaze, ztuhla. Rychle poklekla vedle Kendry a zatřásla jí rameny, s úlevou si oddechla, když se začala hýbat. "Co se tady stalo?" zeptala se, když se Kendře podařilo posadit. "Nevím," odpověděla a protírala si oči. "Bojovali jsme a potom jsem se najednou cítila strašně unavená." "To vypadá na nějaké kouzlo. Pomoz mi probudit ostatní." Jakmile byli všichni vzhůru, sedli si okolo stolu, aby probrali události posledních hodin. Kendra jí podrobně vylíčila vše od toho, jak se objevila Drusilla, až do chvíle, kdy šli všichni k zemi. Když vysvětlovala, jak jí Spike zachránil život, Buffy se rozhlédla.

            "Kde je vlastně Spike?" Kendra pokrčila rameny. "Museli ho vzít s sebou." "Buďto… anebo byl celou dobu s nimi," podotknul Xander. "Říkal jsem, že mu nemáme věřit." Buffy zavrtěla hlavou. "Ne, to nedává smysl. Kdyby v tom měl Spike prsty, všechny by vás zabili, proč by sem jinak chodili?" Giles si povzdechnul. "Nerad to připouštím, ale mám strach, že musím souhlasit s Buffy. Ať už je důvod jakýkoliv, domnívám se, že Spika odvedli násilím. Buffy začala nervózně chodit sem a tam.

            "Jenže, proč ho vlastně odnesli?"

* * *

            "Konečně," povzdechl si podrážděně Angelus, když Spike otevřel oči. "Už mne unavilo čekat až se probereš. Ještě pár minut a došla by mi trpělivost." Spike se rychle snažil zorientovat, zjistil, že je uprostřed Angelovy ložnice, přivázaný k židli.

            "Well, znáš mne, rád nechávám lidi čekat. Ačkoliv, musím říct, nečekal jsem, že se probudím zrovna tady. Co se přihodilo, pejsku. Nakonec jste přece jen usoudili, že vám chybím?" Angelus se ironicky zazubil.

            "Spiku, chlapečku můj, ani nevíš jakou máš pravdu. Abys věděl, potřebuji tě. Otevřeš totiž pro mne Acathlu."

* * *

            "Tady je něco," řekl Giles a vzhlédl od zažloutlých stran staré knihy. Buffy trvala na tom, že znovu přečtou vše, co mělo nějakou spojitost s Acathlou, jestli prve něco nepřehlédli.

            "Poté, co rytíř probodl Acathlovo srdce, spolu se svými řádovými bratřími meč spoutal kouzlem, aby ho jednak ochránili, jednak aby zabránili znovuprobuzení démona. Kouzlo způsobilo, že jedině upír, který miluje přemožitelku, je hoden vytáhnout meč. Byli přesvědčeni, že něco tak absurdního se nikdy nemůže stát a tak bude svět před Acathlou navždy v bezpečí. Pohřbili ho a tím záznamy o něm končí. Když jsem o tom četl poprvé, předpokládal jsem, že to ukazuje na Angela, tedy než ztratil duši, ale možná že Spike..."

            Obrazy posledních pár hodin proletěly Buffy hlavou. Znovu viděla Spikovu zoufalou tvář, když nakukoval do jejího okna. Jeho oči plné touhy těsně před tím, než ji políbil. To, jak snadno se spřátelil s její matkou a jak jí samotné pomohl, když jí hrozilo, že skončí v ústavu. A také smutný pohled jeho očí, když jí před knihovnou víceméně dával sbohem.

            "On mne miluje," zašeptala Buffy, když si to konečně uvědomila. Vteřiny ubíhaly jak se Buffy pokoušela tuhle novinku přijmout a vydýchat, nakonec se odhodlaně postavila.

            "Musíme ho odtam dostat. Willow, chci, aby ses ještě jednou pokusila o tu kletbu. Angel má co chtěl, takže nehrozí, že by znovu zaútočil. Já půjdu do Sídla." Kendra vstala. "Jdu s tebou." Buffy chtěla protestovat, ale Kendra zavrtěla hlavou. "Jdu taky, potřebuješ někoho, kdo by ti kryl záda," rozpačitě uhnula pohledem. "Spike mi zachránil život, chci mu pomoci." To Buffy obměkčilo a tak kývla. Kromě toho, dvě přemožitelky jsou pořád lepší než jedna. Kendra sáhla do své kabely a vytáhla dlouhou věc, zabalenou v látce. Podala ji Buffy. Ta ji rozmotala, náhle v ruce držela složitě zdobený meč.

"Kdyby všechno selhalo, tímhle lze portál uzavřít." Buffy pochmurně hleděla na meč. Doufala, že to nebude nutné. "Pojďme."

* * *

            "Hej... ne že mi tu zase omdlíš." Spike cítil, jak ho někdo fackuje, znovu se ztrácel v temnotě. Otevřel oči, skrz napuchlá víčka uviděl rozmazaný obraz Angeluse. Obraz se zakřenil. "Výborně. V bezvědomí mi totiž nejsi nic platný. Takže, už jsi konečně ochotný mi pomoci?" Slabě zavrtěl hlavou.

"Proč tohle děláš?" zaječel vztekle Angelus. "Kvůli Buffy? No ták, Spiku, buď realista. Jak tě mohlo napadnout, že by se zamilovala do bezduchého netvora jako jsi ty? Na to, aby měla ráda zlou stvůru, jednoho ze zatracených, si užila až dost s chlapcem-duše." Položil ruku Spikovi na rameno, které bylo, jako ostatně celé Spikovo tělo, pokryto modřinami a řeznými ranami. Angelův hlas změkl a jeho tvář se přiblížila, opřel se o opěradla židle.

            "Už jsme spolu strávili dlouhé hodiny a ty jsi byl kvůli své drahé Buffy moc statečný, ale věz, že když budu chtít, můžu v tomhle mučení pokračovat celé dny. Můžeš to skončit, Spiku. Pomoz mi." Spike zvedl hlavu, jeho oči byly stejně vysoko jako Angelovy.

            "Táhni... do... pekla!"

            Angelus si vzdychl a narovnal se. "Jo, rád bych, to ty děláš drahoty." Spike zavřel oči a nechal hlavu zase spadnout na prsa. Angelus na něj zkoumavě hleděl a potom dostal nápad. Je nejvyšší čas zkusit něco jiného.

            "DRU!!!" Při zvuku svého jména Drusilla okamžitě spěchala do ložnice, pohled na Spikovo zmučené tělo jí vehnal úsměv na líčka. Angelus se k ní obrátil. "Chceš se trošku pobavit na Spikův účet?" Přistoupil k ní a něco jí pošeptal do ouška. Zahihňala se. Lehce ji kousnul do ušního lalůčku. "Mám ráda takové hrátky, můj Angele." Klekla si dolů před Spika a uchopila ho za bradu, pozvedla ji. Jeho oči se otevřely a sotva se zaklesly do těch jejích, zavlnila mu před nimi prsty stejně, jako předtím s Kendrou.

            "Buď ve mě," zašeptala před tím, než mu dlaní zakryla oči.

"Dívej se srdcem." Dala ruku pryč a Spikovy krvácející rty se roztáhly do šťastného úsměvu, přímo před ním klečela Buffy. Pokusil se něco říct, ale ona mu položila konečky svých štíhlých prstů na ústa.

"Šššš... dostanu tě odtud." Stoupla si a přešla za něj, opatrně rozvázala provaz, kterým měl spoutaná zápěstí, potom si opět klekla před něj a uvolnila mu i kotníky. "Musíme odtud rychle zmizet," šeptal naléhavě Spike. "Angel mne potřebuje, abych otevřel Acathlu." "Já vím," odpověděla a na rty mu vdechla něžný polibek. "Pojďme." Pomohla mu na nohy a nechala ho, aby se o ni opřel, klopýtavě šli do haly. Angelus jim byl v patách a celou tu šou si jaksepatří užíval. Místo toho, aby šli ke dveřím ven, Dru ho zavedla k soše.

"Buffy? Co to proboha děláš?" "Spiku, věříš mi?" Kývnul. "Vždyť víš, že ano." "Přeji si, abys vytáhnul ten meč." Zatočila se mu hlava, šokovaně se jí díval do očí. "To je o.k.," ujišťovala ho. "Našli jsme kouzlo, které uspí Acathlu už navždy, ale Giles potřebuje prostudovat ten meč a zjistit jak ho rytíři zabezpečili." Nejistě znovu obrátil oči na sochu. "Říkal jsi, že mi věříš, Spiku. Všechno bude o.k., slibuji." Zadíval se Buffy do očí, jeho oči byly naplněny láskou a důvěrou.

            "Tak dobře." Usmála se na něj a v ruce se jí objevila malá ostrá dýka. Vzala ho za ruku a ostřím mu přejela po dlani, takže začala téct krev. "Jediné, co musíš udělat je… zatáhnout." Naposled na ni pohlédl a otočil se k soše, uchopil meč za jílec a zabral.

            "Spiku, NE!" Když uslyšel, že ho někdo volá jménem, podíval se směrem odkud hlas přicházel a vytřeštil oči. Buffy stála ve dveřích, vedle ní Kendra. Pokud je Buffy támhle, kdo potom... vedle něj, tam, kde ještě před pár vteřinami byla Buffy… uviděl Dru. Meč mu vyklouzl z prstů kluzkých od krve a s třeskem dopadl na kamennou zem. Podvedla ho. Angelus zvedl meč a otočil se tváří k pravé Buffy.

            "Ahoj milenko, přišla jsi právě včas, abys viděla, jak se otvírá brána pekla." Buffy pozvedla svůj vlastní meč. "Ne, přišla jsem včas, abych ji mohla zavřít." Angelus udělal výpad, bez slůvka varování, Buffy ho jen s obtížemi odrazila, mířil jí přímo do srdce. Boj, jak se zdálo, začal. Už to bylo nějakou dobu, co mečem bojovala naposled a Buffy jen doufala, že si pamatuje, jak se to dělá. Snad je to jako jízda na kole nebo jako... Dost, zlá Buffy, teď se musí soustředit.

            Angelus znovu zaútočil, avšak situace se začala obracet. Buffy se už trochu otrkala a začala útočit, zahnala ho do defenzivy. Vztekle sekl směrem k ní a špička jeho meče ji zasáhla do nadloktí, začala jí téct krev. Švihla mečem, ale podařilo se jí jen proříznout mu košili. Oba dva se leskli potem, ale ani jeden z nich se nepokusil zpomalit, bez ohledu na Buffyinu ránu. Bojovali rychle a zuřivě, ostří mečů o sebe zvonila znovu a znovu, jak se střídavě blokovali a odráželi, přesto způsob jak se pohybovali spíše než boj připomínal tanec. Zatímco Buffy šermovala s Angelem, Kendra šla za Spikem, odhodlaná dostat ho odtam. Cestu jí ale zastoupila Drusilla.

            "Hello, moje pěkná. Tak jsme se zase potkaly." Dru vší silou uhodila ještě stále ohromeného Spika a ten, vzhledem k tomu v jakém byl stavu, se složil. Pak se vrátila ke Kendře. "Tentokrát ti žádný Spike nepomůže." Kendra pozvedla kolík. "Nebudu to potřebovat."

            "Ty sis Spika vážně moc pěkně ochočila," syčel Angelus, který stále ještě šermoval s Buffy. "To's měla vidět, mučil jsem ho celé hodiny a on se přesto nevzdal, ale stačilo, abys mu o to řekla ty a on byl najednou celý hrrr, aby mohl pomoci." Buffy píchlo u srdce, uvědomila si, že ji nějak zneužili, aby ošálili Spika a on vyňal ten zatracený meč. Vzedmula se v ní mohutná vlna vzteku a ten brzo vytěsnil bolest, kterou pociťovala a ona zaútočila tvrději a rychleji, než kdy dosud, nutila ho krok za krokem ustupovat, zatímco ona šla vpřed. Zatlačila ho až ke zdi a pozvedla meč, připravená setnout mu hlavu. V tu chvíli mu oči žlutě zazářily, bolestně zanaříkal a klesl na kolena. Strnula. O moment později zvedl hlavu a slzy v jeho očích ji nenechaly na pochybách, kletba se Willow povedla.

            Když Drusilla viděla, že Angelus klesá, obrátila k němu svou pozornost. To se jí stalo osudným. Kendra využila jejího rozptýlení a bez zbytečných skrupulí jí zabodla kolík do srdce. Buffy se ohlédla a viděla, jak se Dru rozpadá na prach. Už bylo skoro po všem. Teď jen musela zavřít portál. Spěchala k soše, pozvedla svůj meč a zabodla jí ho do srdce.

            Než se však meč dotknul kamene, objevilo se bílé světlo a odrazilo jeho čepel. Acathla slabě zahřměl, jak se chystal nabrat dech. Spike se probral ve chvíli, kdy Buffy selhala při pokusu portál uzavřít. Vyhrabal se na nohy a dokulhal k Buffy, postavil se mezi ni a sochu.

            "Co to děláš?" zeptala se ho. "Musím přijít na to jak tuhle věc zavřít dřív, než všichni zemřeme." Ani se nepohnul.

"Vím jak na to," zašeptal měkce. "Musíš mne zabít." Strachem se jí sevřelo srdce, ale ignorovala to. Nehodlala o něj přijít, ne teď. Ne teď, když si uvědomila co pro ni znamená. Zavrtěla hlavou.

"Ne!" "Buffy, lásko, musíš. Moje krev portál otevřela, moje ho také zavře." Slzy se jí začaly koulet po tvářích. "Ne, musí být ještě nějaký jiný způsob." Potřásl hlavou. "Není. Víš, že to musíš udělat, sama jsi to řekla. Jinak stejně všichni umřeme." Potlačila vzlyknutí.

            "Spiku, já nemůžu. Já-já tě miluju." Za jeho zády se otevřel portál a každou vteřinu se rozšiřoval. Spike to cítil, ale neotočil se, místo toho se na Buffy usmál. "Nikdy jsem nedoufal, že ta slova od tebe uslyším. Věř mi, díky nim bude věčnost v pekle snesitelná. A nyní to udělej, dřív než bude příliš pozdě." Buffy se o něj opřela a políbila ho se vší láskou, kterou měla v duši. Nakonec se ho pustila, couvla a zvedla meč.

            "Miluju tě, Spiku. Nikdy na to nezapomeň." Kývnul, dřív než stihla na poslední chvíli změnit názor, vrazila mu meč do srdce. Bolest jej ochromila, ale ze všech sil se bránil touze zavřít oči, chtěl, aby její tvář byla tím posledním, co uvidí.

            "Děkuji," zašeptal a s oslepujícím zábleskem zmizel. Nyní už spící Acathla stál na svém místě, meč v jeho srdci se ve světle blyštěl. Buffy udělala krok vzad, nedokázala ze sochy spustit zrak. Zachvátila ji taková otupělost, jako ještě nikdy, jako by neexistovalo už nic, kromě paralyzujícího vědomí, že odsoudila muže, kterého miluje, k věčnému utrpení.

            Angel tiše vzlykal, jak se pomalu upamatovával na to, co všechno udělal, když jej ovládal Angelus. Buffy ho tak tak vnímala. Kendra jí položila ruku na rameno, ale ona si jí téměř nevšimla. "Měly bychom jít," řekla Kendra měkce. Buffy ta slova sice slyšela, ale neregistrovala je, nedokázala se ani hnout.

            "Buffy?" Angelův váhavý hlas rozehnal milosrdnou mlhu, která chránila její mysl. "Je mi to líto." Ta slova zbořila pomyslnou zeď, kterou si Buffy vybudovala, aby se ubránila emocím. Svezla se na kolena a zabořila tvář do dlaní, začala nekontrolovatelně vzlykat. Omluva nikdy nemohla napravit to, co se stalo Spikovi. Všechno to byla jenom její vina, neměla si ho pustit k tělu, neměla mu dovolit, aby se do ní zamiloval a ona… se neměla zamilovat do něj.

            Viděla, že Buffy potřebuje ještě trochu času, tak Kendra šla zkontrolovat, jak je na tom Angel. Buffy nepřestávala plakat, v Sídle náhle slabě zahřmělo a ona zvedla hlavu, zděsila se, že její pokus zneškodnit Acathlu byl marný. Že Spika ztratila úplně zbytečně. Socha stála tak, jak ji zanechala, ale z jeho srdce, z místa, kam vnořila čepel meče, se linulo ostré bílé světlo, místnost vypadala náhle jako jeviště ozářené silnými reflektory a Buffy si musela přikrýt oči, aby neoslepla. Za moment světlo pohaslo a ona si troufla dát ruce z očí.

            Socha tam pořád stála, ale u jejích nohou ležel Spike, jako hromádka neštěstí. Buffy na něj zírala, nevěřila vlastním očím. Konečně, ještě pořád pofňukávajíc, se po čtyřech vydala za ním, ještě si netroufala doufat, že se jí vrátil. Ať už byl kdekoliv, rozhodně tam na něj nebyli hodní. Ze šatů zbyly jen cáry a celé tělo měl pokryto nepředstavitelnou spoustou ran. Tvář měl tak oteklou, že nebyl k poznání, ale její srdce dobře vědělo kdo to je.

            Zkusila vztáhnout třesoucí se ruku a přesvědčit samu sebe, že je skutečný, že se jí jen nezdá. Konečky prstů už měla jen kousínek od jeho tváře, když se mu zachvěla víčka a on otevřel oči, slabě zakašlal. "Buffy?" zachraptěl. Přesně to od něj potřebovala slyšet, své jméno. Objala ho pažemi, zvedla do náručí a zabořila mu svou plačící tvář do vlasů.

            "Je mi to tak moc líto, Spiku," šeptala mezi jednotlivými vzlyky pořád dokola. "Lituju toho." Nějakou dobu jen tak ležel a čekal, že se z toho, co byl zřejmě jen krásný sen, zase vzbudí. Ještě před chvílí musel v hlubinách pekla snášet nepředstavitelná muka a najednou je tady. A žena, kterou miluje, ho chová na klíně. Teprve když ucítil, jak mu její teplé slzy dopadají na obličej, došlo mu, že to asi sen není. "Co se stalo?" šeptal rozbitými rty. Trošku se odtáhla, slzy jí stále volně tekly a lehounce mu dlaní pohladila potlučené líce. "Nevím."

            "Třeba vám s tím pomůžu." Buffy, Spike, Kendra i Angel se otočili ke dveřím, od nichž hlas zazněl. Někdo tam stál. Nějaký chlápek, dost malý a na sobě měl snad nejhorší oblek, jaký kdo kdy viděl. Mimo Angela, v jehož očích se zablesklo poznání, byli všichni zmatení.

            "To jsi ty," řekl měkce Angel.

"Co jste zač?" vyprskla Kendra.

            "Whistler," odpověděl muž prostě a nespouštěl oči z Angela, klekajíc si k němu. "Je mi líto, že to takhle dopadlo." Angelovi se po tvářích začaly koulet slzy, znovu si připomněl co všechno provedl. Whistler ho jen jemně poplácal po rameni a vstal. Přesunul se k Buffy se Spikem.

            "Gratuluju, zvládli jste to. Uspali jste Acathlu a zachránili svět." Buffy protočila oči.

"To už mi došlo, proč nám raději neřeknete něco nového, například proč se sem vrátil Spike." "Woah, ty seš teda ostrá, kočko." Whistler zvedl výsměšně ruce na znak kapitulace. "Fajn, chcete všechno na rovinu, máte to mít. Síly vaše obětování se natolik potěšilo, že se rozhodly vás trošku odměnit. Tedy, nedělají to zrovna často, takže doufám, že to jaksepatří oceníte." "To znamená, že je zpátky navždy?" Whistler kývnul. "Nikdy bych si nepomyslel, že se dožiju dne, kdy Síly pomůžou upírovi, který ani nemá duši. Vy dva jste měli ohromné štěstí." Buffy se zadívala dolů na Spika, který znovu upadal do bezvědomí. "Yeah, já vím." Whistler se vrátil k Angelovi.

"Tobě mám taky něco vyřídit. Už tě tady není zapotřebí," ukázal na Buffy sedící s bezvládným upírem v klíně. "Ti dva to tady ve městě zvládnou sami. Pro tebe nastal čas odejít někam, kde tvoji ochranu budou potřebovat." Angel vstal, zadíval se k místu, kde Buffy šeptala Spikovi slůvka útěchy. V tu chvíli mu vyvstalo na mysli, jak moc jeho samotného kdysi milovala, jak příšerně jí ublížil a věděl, že ji musí nechat být, i když ho to velice bolelo. "Dobře," odpověděl stručně. "Pojedu s tebou."

Kendra si přičupla k Buffy. "Chceš pomoct?" zeptala se. Buffy kývla. "Musíme ho vzít někam, kde by měl klid, nechci mu ještě víc ublížit." Kendra na ni mrkla. "Slunce je vysoko, kam s ním?" "Jedna z ložnic tady se bude hodit. Až bude tma, vezmu ho k sobě domů." Co nejopatrněji Spika zvedly, odnesly do ložnice a položily na postel. Buffy se mu pokusila udělat trochu pohodlí, sundala mu boty, stáhla zbytky kabátu a přikryla ho dekou. Když si byla jistá, že je uložený jak jen to jde nejlépe, obrátila se na Kendru.

"Mohla bys jít za Gilesem do knihovny a říct mu co se stalo? Chci tady zůstat se Spikem. Ať zavolá mámě, že jsem v pořádku, určitě už má starosti." Kendra se na ni krátce usmála a nechala je o samotě. Buffy viděla, že Spike klidně spí, vyšla ven do haly. Byl tam Angel, sám, stál před krbem a upřeně zíral do plamenů.

"Whistler odešel pro auto," řekl bezbarvě. "Zdá se, že jsem potřeba v L.A." Buffy se pousmála. "L.A.? Koneckonců, to není tak daleko." Otočil se tváří k ní. "Buffy, já-" Potřásla hlavou. "Dost. Já vím, že jsi to nebyl ty, že tys ty hrozné věci neudělal. Ale nechci o tom mluvit, o.k.?" Smutně kývnul a zadíval se ke dveřím, odkud bylo slyšet brzdy Whistlerova auta.

"Měl bych jít." Buffy přikývla.

"Opatruj se, Angele."

"Nikdy bych nepomyslel, že se uslyším tohle říkat, ale doufám, že vám to se Spikem bude klapat. On tě opravdu miluje, víš?" Zářivě se usmála. "Já vím, děkuju." Rychle se dotknul rty jejího líčka a vyběhl k autu, uhýbajíc před slunečními paprsky. Sotva vůz vyrazil, Buffy si vzdychla. Konečně to skončilo, už to měla za sebou.

            Z ložnice se ozval zoufalý výkřik, vyskočila a běžela tam. Spící Spike se svíjel na posteli, trýzněný snem, spíše noční můrou.

"Buffy... ne... to nesmíš!"

Vlezla si za ním do postele a vzala ho do náruče, něžně hladila po vlasech.

"Šššš, jsem tady. Už je to o.k." Otevřel oči, třásl se jako v zimnici.

"Zdálo se mi, že jsi mne opustila. Slib mi, že ode mne neodejdeš."

"Nikdy," odpověděla konejšivě.

Jak tam tak ležela, držíc ho v náručí, věděla, že říká čistou pravdu.