,,Jak?“ démon se zběsile otáčel sem tam a snažil se pochopit, do jaké hry se to zapletl. Na tváři Angel se objevil pobavený úsměv, skousla si spodní ret.

,,Ale copak?“ semkla k sobě svá ústa a povytáhla obočí. ,,Ty si nechceš hrát?“ mrskla zběsile rukou  a doprostřed zelené bariéry vklouzlo oranžové světlo, které jednou ranou položila tvora a dívku uvězněnou v železných okovech proměnila na tisíce zářivých teček, které se v mžiku rozplynuly.

Po stranách zaregistrovala vstávající přemožitelky. Potěšilo jí, když její oči postřehly,  vedle koho stojí její  máma.

,,Přišla jsi pozdě. On,“ mrskl prstem směrem k Angelovi, ,,to už ví. Víš co se stane a taky víš, jak tomu zabránit. Pojď  k nám.“ Pomalu se k ní přibližoval a díval se jí zpříma do očí.

,,NE!“ vyjekla Buffy a pěstmi bušila do zelené bariéry která se zformovala do neproniknutelné zdi, která oddělovala její tým, od Angel a zástupce Wolfram and Hart.

,,Angel, zlatíčko. Vím, že jsem na tebe neměla v poslední době čas, ale neposlouchej ho, on představuje všechno, proti čemu jsme roky bojovali.“

,,My? Mami? My? Poslední měsíce.. víš co jsem prožívala? Měnila jsem školy. První mi pořád posílal ty svoje dárečky. Nikam jsem nepatřila. Táta nevěděl kdo jsem, ty si se zase starala jen o přemožitelky a všechny si odkláněla na vedlejší kolej. A pak… na Vánoce… všichni mě odehnali, on to věděl…“ pohlédla na démona a přivřela oči, ,,všechno, věděli jak jsem sama, jak těžké je být tím kým jsem…“

,,Myslíš, že já to nevím? Že nevím, jak je těžké každý večer bojovat s démony zatímco ostatní se baví? Myslíš, že já to nevím, jak moc to obnáší?“

,,Jo a proč si nic neudělala proto, abych to nemusela prožívat já? Napůl člověk, napůl démon! Na rozhraní dvou světů. Dobro či zlo. Krev nebo život? Věděli jste o tom proroctví?“

,,Bylo jich tolik…“ Přidal se Giles.

,,Ano, tolik… ale všechny směřovali k jednomu.“

,,Moc.“ Démon se postavil vedle ní a v jeho očích zajiskřilo. Nikdy bych neřekl, že to bude až tak snadné…

,,Lásko, co to tu vyvádíš? Chceš všechno skoncovat díky tomu, že tě táta neměl dostatečně rád? Promiň zlato, myslel jsem, že jsi chytřejší, se podívej na něj. Nagelovanec nepozná ani hrušku od jablka natož aby si všiml, že si Buffyina dcera. A proroctví. Pche. Jako bys nevěděla, že jsou to jen kecy. Sama jsi důkazem, porazila si je všechny. Johne… zapomněla jsi na vše co tě učil?“ Spike  mluvil rychleji než přemýšlel. Uvědomil si, že tohle je zlé moc zlé. Zaprvé, Angel už o všem ví a netváří se nějak excelentně což značí, že brzy bude pohroma prorokovaná tím stupidním pravidlem, že se nesmí dozvědět, že má dceru. Angel chytl asi nějaký puberťácký amok a představenstvo Wolfram and Hart jí v tom jenom podporují.

,,Chtěl mě zabít. Všichni se mě pokoušejí od mého narození zabít! Měla jsem ochránit Angela, ale kdo ochrání mě no? Když jsem se stala přemožitelkou tak jsem ztratila svou moc a zůstala mě jen tak, která se dědí z generace na generaci,“ nevábně se podívala na ostatní ženy, které sem přišly bojovat, ,,a pak jsem ztratila i schopnost přenášení díky, komu asi, démonovi… je to stále dokola. Rány které nikdo neošetří. Přátelé, kteří odcházejí. Já už to tak nechci! Nyní mám šanci to změnit. Na mě teď závisí, jestli zvítězí dobro či zlo. A já jsem se už rozhodla.“

,,Budeš královna.“ Šeptl tiše démon.

 

,,No, tak ses v té své přemožitelce asi trochu spletl. Tenhle svět bude mít konečně grády. Ale to nic příteli,“ Lived poplácal Whistlerovi po rameni, ,,to se stává i těm z lepší rodiny.“

 

Angel se na něj jemně usmála a mírně se k němu naklonila. Vzduch prořízl další zoufalý výkřik, ale přemožitelka ho nedbala. ,,To už jsem.“ Hlesla téměř neslyšně. Tvor se uchechtl, ale v zápětí se zamračil.

,,Co?“

Angel směle pokrčila ramena. ,,Promiň.“ Udělala salto vzad a když se postavila dřímala v rukou zářivou kouli.

,,Angel, takhle jsme se nedohodli.“ Couvl vyhýbavě stranou. Buffy se nechápavě a trochu úlevně podívala na Angela a následně Spika. Oba vypadali, že netuší, co to znamená.

,,Špatně. Vysvětlím ti to. Já rozhoduju. Já ničím. Já mám moc. Já tě pošlu ať je to kamkoliv.“

,,Neuděláš to. Je nás víc. Neporazíš všechny.“

,,Které všechny myslíš? Máš namysli ty, které jsem vyřídila mezitím co si mě,“ pozvedla jednu ruku a ukázala prsty uvozovky, ,,mučil a prozrazoval tak hrozné tajemství, že jsem Angelova dcera,“ přiložila si překvapeně ruku k ústům, ,,bojím, bojím.“

Démon se rozesmál s plných plic a klimbal se jak opilec. ,,Ty si vážně myslíš, že to dopadne jak chceš ty? Buffy si myslela, že jsi zlá.“

,,Kvůli hlasům, které jí k tomu nabádaly, neboj to mám taky v plánu vyřešit. A mezi námi, jsem zlá.“ Nezaujatě mávla rukou a pohrávala si se zářivou kuličkou.

,,Angel ti přímo řekl, že tě tady nepotřebuje, že jsi nicka.“

,,A vidíš jak to dopadlo. Zachraňuji mu jeho zadek. Co naplat, jsou to rodiče.“ Natočila hlavu na Buffy a jemně se na ní usmála, pokývla hlavou směrem k Dawn, která se nenápadně dostala mezi Gilese a Buffy a začala jim tiše vysvětlovat pravidla hry. Spike a Angel též poslouchali, stejně jako zbytek party, ale jak jím klíč napověděl, nesmí on Angel odtrhnout oči, aby nestvůra z pekel nepoznala, že se něco kuje.

,,Zabij mě,“ roztáhl ruce do kořán, ,,ale jak se vypořádáš s monstry z podsvětí? Jsou jich tu tisíce a každou kapkou tvého potu budou tisíce přibývat.“

,,Já na rozdíl od tebe používám deodorant.“  Jak předpokládala vrhl se na ní a obtočil kolem jejího pasu bič. Náhle začaly věci nabírat na obrátkách. Celou ulici zaplnily spáry temnot. Angel se všem ztratila z dohledu.

,,Tak co Angel, jsi připravená?“ Démon jí přikryl oči.

 

Přítomnost

 

,,Ku proti dnešku byla ta situace jednoduchá. Měla jsem to tu noc ukončit. Tolik bolesti bych neprožila, nemusela do ní zatáhnout všechny své milované. Tehdy… na svůj věk jsem toho až moc prožila. Když to tak spočítám, převážejí chvilky plné chladna než ty teplé.“  Přetáhla přes krásné dlouhé šaty světlý kabát. V zrcadle se odráželi její chladné oči, které byly ještě mírně opuchlé od pláče.

,,Můžeme?“ Angel kuňkla a její máma se na ní souhlasně usmála. Byla okouzlující. Jak jinak. Dlouhé blonďaté vlasy měla dole více méně zvlněné a stříbrné šaty na její snědé pleti zářily.

,,Musíme se vrátit dřív, než si všimne, že jsme odešli. Tady máš to kouzlo. Jsem zvědavá jak budu vypadat jako bruneta.“ Přemožitelka se snažila chovat přirozeně, zastřít v hlase ten strach, který měla se setkání se svou jedinou láskou a ten tížící pocit, že jde na jeho svatbu. Uvidí svého chlapce, který jí nepozná a bude se těšit ze společnosti svých přátel, kteří vůbec netuší, že žije.

 

Hyperion

 

Sevřela ruku své matky a polekaně se na ní podívala. Stály tu. Obě. Živé. Kolem nich proplouvaly cizí osoby, které neměli ponětí jaký boj se zde odehrává.

,,Je tu dost lidí.“ Pípla Buffy, ač stále stála před vchodem.

,,Neměla to být rodinná svatba?“

,,Hmm. Angel, zlatíčko.“ Obrátila se k ní.

,,Uvidíme se doma.“ Vyplázla jazyk, což na ní mnoho lidí milovalo. Byl to náznak jiskry života, aspoň toto gesto jí zůstalo.

,,Pozdravuj vnučku.“

,,Líbám brášku a tátovi…“

,,Nesmíme nic…“

,,Já vím.“

,,Mohu vám pomoct slečny?“ Přihnal se k nim vrátný a hbitě jim otevřel dveře a poklonil se jim jak královnám.

 

,,Buffy, nedívej se na parket, nedívej se tam. Jdi za synem. Ano Charlie. Musím najít.“  ,,Charlieho.“ Neuvědomila si, že vyslovila jeho jméno na hlas. Muž stojící k ní zády se otočil a nevábně si jí prohlížel.

,,Ať jste jakýkoliv druh démona zmizte. Dnes není vhodný čas na únos Charlieho, vlastně žádný den po zbytek jeho či našeho života.“ Sotva přemožitelka uslyšela tak dobře známý hlas otočila se.

,,Spike.“ Nasucho polkla, protože si uvědomila další chybu.

,,Přesně tak. Pokud znáte mé jméno, tak dobře znáte i mou pověst. Nestojím zde o nějaké bitky, ale jestli budu muset… podívejte se okolo sebe,“ dal jí ruce na ramena, ,,támhle, je mystický klíč, má moc vás uzavřít do dimenze pro kterou bude peklo nebem,“

,,Dawnie…“

,,A tam? Wes. Umí zacházet s několika druhy zbraní a buďte se jistá, že je má stále u sebe, ač to nejde vidět. Lived. Samotné zlo, stačí lusknutí a jste jen vzduch.“

,,Livede…“

,,Fred. Ta vám smíchá takovou kyselinu, která vás bude dlouhé hodiny požírat za živa. Angelus, jeho krutost je světově známá. Právě se oženil, stejně jako jeho zeď. Pochopíte, že pokud je vyrušíte, nebudou nadšení. Tak,“ natočil si jí k sobě, ale strnul. Ženě , u které předpokládal, že je jedna z démonek, které chtějí využít ruchu ze svatby k nekalím plánům, tekly po tváři slzy.

,,Pusť mě!“ vysmekla se mu. ,,Nemusíš se bát. Vaší rodině nechci nic udělat. Dávej na ně pozor. Moc tě prosím, hlavně na tvoji ženu.“ Dříve než se z toho Spike vzpamatoval Buffy byla pryč.

 

,,Pánská volenka!“ rozeznělo se sálem. Angel tiše zaklela, když si uvědomila, že zrovna stojí na okraji parketu a žene se k ní pár náruživých mladíků. Udělala excelentní otočku na podpatku přičemž omylem zabořila svou hlavu do zdi oblečené v navlhlém smokingu.

,,Promiňte.“ Vydechla. Při nárazu jí upadla kabelka v níž měla dárek pro svou dcerušku, a proto se bez rozmyšlení ohnula pro cenný poklad, ale muž, do něhož vrazila byl rychlejší a doplněk jí vřele podal.

,,Děkuju.“ ,,ten prsten.“  Problesklo jí hlavou a upřela své oči vzhůru. Zadrhla se.

,,Vím, že je to neomalené, ale odtáhnu vás na parket.“ Položil kabelku na stůl a gentlemencky jí vytáhl na protější okraj parketu.

,,Omlouvám se, ale zdejší dámy byly celé žhavé, abych si s nimi zatančil. Odkládám to už na popáté a tentokrát by mě jen tak nenechali.“

,,E,“ nemohla se vykoktat. Konečně mohla být v jeho společnosti. Cítit jeho vůni. Užívat si jeho dotek. 3 měsíce byla mrtvá podle pozemského času. Pro Liveda 3 roky a pro ni samotnou? Ani netušila, musela procestovat tolik dimenzí, kde den ubíhal zběsile nebo se naopak vlekl.

,,Jistě. Nic se nestalo. Já jsem vás zase neomylně srazila. A proč netančíte s vaší…“ hlas se jí zadrhl v hrdle.

,,Ženou?“ dopověděl za ní a Angel jen přikývla. ,,To je na dlouho a ani vás neznám.“

,,Jsi šťastný?“ podívala se mi zhluboka do očí. ,,Promiňte, to nebylo slušné.“ Ucukla a zadívala se mu přes rameno.

,,Někdy  prožíváme pravou chvíli na pravém místě, ale bez pravé osoby.“

,,Někdy jsou ti kteří nám scházejí blíž než si myslíme.“ Dopověděla a muzika přestala hrát. Cizí hlas oznamoval taneční pauzu a skrz dav se k Livedovi řítila jeho novomanželka.

,,Čas, ten ukáže mnohé nepoznané. Omluvte mě.“

 

Z kabelky vytáhla náramek na nohy se zvonečky. Prstem přejela přes skvost, který prazvláštně svítil a blyštil se. Letmo ho políbila.

,,Chceš jí ho dát osobně nebo jí to mám dát na nožičku sama?“ Angel zavřela oči. Co se jí má ještě dnes přihodit?

,,Pardon, ale známe se?“ přimhouřila oči, jakoby Dawn viděla poprvé v životě a doufala, že tak svou neteřinku obalamutí.

,,Vtipné. Pojď. Teď u ní nikdo není…“

,,Nikdo jí nehlídá?!“ Vyjekla naštvaně.

,,Jen já. Angel…“

,,S někým jste si mě spletla, byla jsem jen mírně překvapená, že tak malé dítě nikdo nehlídá.“

,,Nech toho nemáme na to čas.“ Chytla jí za ruku a vlekla do zadních apartmánů.

 

Opřela se o jeden ze sloupů tak, aby měla dokonalý výhled na všechny osoby. Těsně naproti ní stál Alex a v náručí kolébal Charlieho do rytmu hudby, což malého dovádělo ke smíchu a tak mrskal a ťapkal ručičkami sem tam. Will tato scéna zjevně též uchvátila a zasněně je pozorovala. Vedle nich se zamilovaně vrtěli do rytmu Wes a Fred. Spike pozoroval vše z výšin, které mu poskytovalo schodiště. Buffy zašustila šaty, když se schovávala za mramorový sloup, aby jí nespatřil Angel, který si přebíral syna. Sotva se ho dotkl jeho oči oživly. Zbytek party šel na parket a tak zůstali sami. Přemožitelka prsty položila na chladný kámen stejně jako hlavu a v tu chvíli viděla před sebou jen svého syna a muže.

,,Maminka by na tebe byla pyšná.“ Šeptal mu do ouška, avšak Buffy to postřehla. ,,Jsi jí děsně podobný, máš oči po ní.“ Zašimral ho na bříšku. ,,Taky se ti tak stýská?“

,,Chybíte mi, kéž bych mohla být s vámi. Ne. Buffy. Nemysli na to. Mají teď svůj život a ty do něho už nepatříš.“

,,Zlato, pojď sem,“ mávla na něj Cordelie a pár sekund na to stála u něj. ,,Já malého dám spát. Dawnie je pohlídá. Shání tě tamten pán  v obleku.“ Natahovala se pro malého, ale Angel se zamračil.

,,Zavedu ho tam sám.“

,,Lásko, neboj. Nic se mu nestane. Za chvíli jsem zpět.“

,,Moment.“ Vykřikla Buffy. ,,Co to děláš Buff? Chceš všechno zkazit? Chceš se ještě víc trápit?“ ,,Promiňte, ale uchvátil mě tento malý klouček. Je podobný tatínkovi.“ Přemožitelce se podlamovaly kolena, stejně tomu bylo pokaždé, když se zahleděla do oříškových kukadel.

,,Mohla bych si ho pochovat?“

,,Je mi líto slečno, ale malý je už unavený.“ Odsekla Cordelie. ,,Musí se vyspat.“

,,V tomhle rámusu? Blázníš?“ měla sto chutí se sní začít hádat, byla plná vzteku, ale musela se krotit. ,,Kéž by tu byl nějaký démon…“

,,Zlatíčko,“ šeptla potichoučku a pohladila ho prstem po tvářích, ,,nezlob tatínka.“ Nahýbala se, že ho políbí na čelíčko, ale bruneta prudce cukla a její tváře hořely vztekem.

,,Tak to by stačilo nemyslíte?“

,,Nechtěla jsem vás nijak urazit.“ I když slova patřily Cordy, její oči mluvily k jejímu tajemnému cizinci.

 

,,Je krásná.“ Poklekla ke kolíbce a fascinovaně se dívala na uzlíček plný štěstí, růžové rozkoše a nevídané krásy. ,,Tolik si vyrostla holčičko moje.“

,,Angel jak se to všechno stalo? Mám tolik otázek? Co Buffy? Je v pořádku? Kde jste? Proč se schováváte?“

,,Jak jsi na to všechno přišla?“

,,Já ne, ale tady,“ ukázala na velké bříško, ,,prckové.“

,,Prckové?“ Vstala na nohy. ,,Dvojčata?“ Žasla brunetka.

,,Jo. Ale Spike to neví. Je staromódní. Hlavně že chce velkou rodinu.“ Dawn převrátila oči v sloup a hned se rozesmála.

,,Mám problém.“ Hlesla po chvilkovém tichu. ,,To co jde po vás… jsem na jeho seznamu.“

,,O čem to mluvíš?“

,,Zabilo vás to a pak vás něco oživlo. Je tomu tak, ne? Asi vás neoživilo to, co vás zabilo.“

,,Síly.“ Odvětila Angel.

,,Myslela jsem si to.“

,,Dawn k čemu směřuješ.“

,,Nepamatuju si jak jsem to zjistila, jestli jsem měla vizi a nebo mi to přišel říct protivník sám, ale… hned po porodu…“

,,Neříkej to!“

,,Přidám se k vám.“ Dopověděla a přivřela oči. ,,Nejde tu o mě, já to snad zvládnu, ale bojím se o děti,“ ochranitelsky si hladila bříško, ,,a Spika. Vidím denně co vaše smrt udělala s Angelem a Livedem. Jak daleko zajdou?“

,,Dawnie.“ Objala jí. ,,S mámou už pracujem na tom, abychom zjistili o koho jde, ale…“ přerušil je pláč malé princezny. Angel se k ní hned hnala.

,,Ze všech válek, bitev kterými jsem prošla je tohle nejhorší. Opustit dítě, protože ho nemůžeš chránit. To rozhodnutí, že někdy mu bude líp. Dívat se na to, jak ho v náručí kolébá cizí žena a Lived ani neví, že to je jeho dcera.“ Po tváři jí stekla osamělá slza.

,,Ale stará se tak o ní. Jedině nad ní nezanevřel. Před spaní si s ní povídá. To stejné dělá i tvůj táta s bráškou. Cítí z nich vás, je to jejich poslední záchytné lano před pádem. Proto se i oženili, aby pro ně vytvořili rodinu.“

,,Já vím Dawnie. Budu muset už jít.“ Lícem ruky si vysušila tváře. ,,Budeme tě hlídat. Uděláme cokoliv, abys…“

,,Už jsem se rozhodla. Jsem už po termínu, takže se ďáblíci vyklubou co nevidět.“

,,Ví o tom?“

,,Ne. Nikdo. Co jsem se o tom dozvěděla, došlo mi, že to stejné se stalo i vám a nenecháte si ujít jednu z příležitostí vidět děti.“

 

Minulost

 

,,Mrcho.“ Sykl démon a angel se vzpamatovala, měla svou ruku zabořenou v jeho břichu a svírala zářivou kouli, která ho zevnitř požírala. Tvor před ní vybuchl, ale ona se ani nepohnula.

,,Něco je špatně.“  To jediné jí dunilo v hlavě. ,,Něco je špatně.“ Bázlivě otáčela hlavou sem tam. Začala se třást. Padla na kolena. Chytla se za hlavu. Kolem ní se bojovalo, krev tekla proudem, ten neztišitelný řev, který jí dral uši…

,,Co jsem to provedla?“ Jakoby věděla, že tam ti dva stojí ukrytí a zadívala se přímo do Livedových očí. Toho to překvapilo a udělal krok zpět, což se mi ještě nikdy nestalo. Nikdy neustoupil byť o píď. Ať se jednalo o boj, hádku či ženu. Její oči byly plné zoufalství, což ho fascinovalo. Byla jako štvaná laň, která věděla, že už nemá kam utéct.

Vstala na nohy. Všimla si, že se kolem ní seskupily samé známé tváře. Bylo jí to jedno. Její ruce začaly nebezpečně jiskřit. Z jejích rukou proudila energie jako bič a ona s ní taky tak zacházela. Vše se proměnilo v peklo. Kdo nechtěl přijít k úrazu přikrčil se k zemi. Jediné co šlo spatřit byly ostré záblesky světla a dunění padajících těl. Trvalo to pár minut. Pak se nebe roztáhlo  a vše osvětlovaly stříbrné paprsky měsíce. Angel se nadzvedávala nepravidelně hruď. Byla celá mokrá. Nečekala na nic a nikoho. Rozeběhla se pryč od všeho a všech.

 

,,Angel!“ Buffy se za ní chtěla vydat, ale zadržel jí Angel.

,,Ne. Nech jí jít.“ Zadíval se na dívčiny mizející záda. Blondýnka zadržela vzlyk a zabořila se jeho tepající hrudě. Bývalý upír jí k sobě přitiskl a políbil jí do vlasů.

 

Zastavila se až u pobřeží. Za hodinu mělo svítat a ona to cítila ve vzduchu. Opřela se o zábradlí a nechala své vlasy kolébat ve vzdušném náručí.

,,Museli tě hodně naštvat.“ Přistoupil k ní Whistler a zadíval se na rozbouřené moře. ,,Aspoň jsi všechny přesvědčila o tom, co v tobě je.“

,,A co ve mně je Whistlere? Co? Zlo? Ano, je tam. Možná bys chtěl slyšet takové ty fáze, že je hluboko ve mně a tam taky zůstane. Ale to bych ti lhala. Dneska jsem měla zničit svět.“

,,Ale neudělala jsi to, to o něčem napovídá, ne?“

,,Když jsem zabíjela zakladatele Wolfram and Hard, měla jsem konečně svou sílu v plném rozsahu a já si užívala každé zabodnutí do jejich těl. Chtěla jsem stále víc a víš co je nejhorší? Když jsem tam stála před mámou, tátou Dawnie, Spike, strýčkem a ostatními… když mi démon našeptával, že přece vím co je mou povinností… jediné co mě napadlo je: ukončit to.“

,,Znovu to zopakuju, neudělala jsi to.“

,,Ale byla jsem tak blízko…  viděla jsem budoucnost, k čemu všemu tohle zachraňování světa dospívá a to já nechci. Každý si chce myslet, že na konci bude vše ok. Můj konec tak nevyhlíží, ani mámin. Samota. Tu kterou slýcháváme neustále dokola. Přemožitelky. Neskončí to, že ne? Dopoledního dechu to bude stejné. Bolest. Zabije nás to zevnitř.“ Odmlčela se. ,,Něco se tam stalo. Něco co nás zahubilo.“ Whistler sebou prudce cukl. Ještě jednou se na ní zadíval. ,,Angel?“

,,Neviděla jsem tě řadu let Whistlere.“ Povytáhla koutky do mírného úsměvu. Než se zmohl cokoliv začala znovu mluvit. ,,Poslední co si pamatuju je to, že objímám Dawnie a jsem v jiném roce. Pak si vykládám tady s tebou a hle  jsem v minulosti. Stalo se tu asi něco, co ovlivnilo budoucnost.“

,,Ehm?“

,,Nech mě přemýšlet a netvař se tak udiveně, jako bys ještě nikdy necestoval časem. Zabila jsem Wolfram and Hard. Umřel John.“ Polkla, chyběl jí i přes uplynulé léta, nemohla z mysli vytěsnit to, že kdyby ho zachránila, možná by věci dopadli úplně jinak. A teď všechno měla tak blízko. A zase nemohla předejít jeho smrti. Zatřásla hlavou. Na to neměla čas. ,,Táta se dozvěděl pravdu, možná je to tím… můžu předejít zrodu Angeluse.“ Posadila se do tureckého sedu a začala něco odříkávat, když v tom jí přerušilo hlasité odkašlání Whistlera.

,,Co to děláš? Chceš jen tak změnit budoucnost?“

,,Jako bych to dělala poprvé.“ Odfrkla.

,,Ale víš, že navrácením duše nic nezpravíš. Rozluštila si to proroctví a taky víš, že té pohromě jsi předešla.“

,,Otec jež se nesmí dozvědět o své dceři.“ Hlesla potichu. ,,To proroctví vy vyvolalo Angeluse.“

,,Kdyby Angelus už nevěděl, že jsi jeho dcera. Tím všechno padá. Některé proroctví mají holt škvíry, nedá se na ně spolehnout.“

,,Yeah.“ Prohrábla si vlasy a zavzpomínala. ,,Musím tu přeci něco udělat, jinak bych se tu jen tak neocitla.  Co máma a táta?“ zděsila se.

,,O ty se starat nemusíš. Myslím, že teď si toho budou muset dost co říct. Jde o to, že spletenec osudů jménem Angel a Buffy, vyprodukoval tebe a ty máš osud zamotanější než oni. Ti dva si poradí i bez tvé pomoci, jako bys neznala upíra a přemožitelku.“

,,Příběh odvěký, legenda která vstupuje do všech srdcí. Láska kterou nezlomila ani krev či stovky let. Tato láska bude převyprávěna do všech jazyků světa a lidstvo bude žasnout nad její sílou a nezkrotností. Nezničili je upíři, démoni, bohové ani mocné Síly. Buffy a Angel.“ Odrecitovala na zpaměti útržek, který jí vysel v paměti. ,,Tohle jednou někdo napíše.“ Mávla nad tím nezaujatě rukou. A pustila se do odříkávání. Vítr se vzedmul a její oči zazářily zlatem ve stejnou chvíli, jak na kolena nedaleko nich padl na prašnou zem muž. Přemožitelka celá zbledla. ,,Ne…“ cukla prudce hlavou do zadu. Lived si roztrhl košili, knoflíky se rozlétly do okolí. ,,Pálí…“ prsty se zaryl do místa, kde podle legend sídlí duše.

 

 

Vyskočila na nohy a otáčela se kolem do kola. ,,Kde ses tu vzal?“ vyjekla nechápavě Angel.

,,Angel?“ zeptal se opatrně.

,,Kdo jiný, co se to tady stalo, mám takový pocit, že…“

,,Zeptej se svého já.“ Mávl rukou stejně jako před chvílí starší Angel. ,,Já se z těch vašich záležitostí jednoho dne zblázním! Mlela něco o tom, že se stalo něco divného a pak těsně než jste se vystřídala řekla něco o tom, že to pokazila? Já nevím.“

,,Můžeš mi říct o čem to tu meleš?“

,,To se ptáš mě?“ a v mžiku se rozplynul.

 

Stála na střeše Hyperionu a dívala se na východ slunce. Byla ukrytá ve stínu, který jí umožňoval přístřešek, který zde nechal vybudovat poslední majitel. Opřela se o zeď která obepínala vstup na prostranství bez zábradlí. 

Nechtěla dole slavit s ostatními. Wes žije stejně jako Fred. Měla tušení, že to nějak souvisí s tou její šarádou na ulici, ale nebyla si tím jistá. Bála se toho, co přijde. Vše co si kdy přála měla nyní na dosah ruky. Angelus je nejspíš pryč a táta nyní ví o spojení s Buffy a celkově to, že jsou rodina. Ale jak to vezme? A co blondýnka? Třeba po těch letech bez něho mezi nimi ten cit ochabl.

,,Bože.“ Vzdychla. Myslela, že až všechno skončí bude mít v sobě klid, opak byl pravdou. Strach jí požíral čím dál tím víc. A ten divný pocit, že něco zvorala. Z paměti se jí vytrácely i poslední záblesky budoucnosti, na kterou chtěla zapomenout.

,,Já a mít dítě?.“ Ironicky se zasmála. ,,To určitě. A bratra? Kdo ví, jestli tohle není tátou a mámou definitivní konec.“ Mluvila si sama pro sebe, neboť teď neměla nikoho jiného komu by se svěřila. Všichni v hale oslavovali jejich vítězství a znovu vzkříšení Fred a Wese. Ani zavrzání kliky a tlumený dupot nohou.

,,Ahoj.“ Pozdravil Spike přisedl si vedle ní a dělal jako by nic. ,,Docela dobrá práce.“

,,Nedostal si duši kvůli Buffy. Máma pro tebe představovala něco jako trofej, kterou by si světu dokázal, co v tobě je. Vášeň. Sex. To není láska jen touha. Ale máš jí v srdci, to dobře vím. Duši si ale dostal kvůli někomu jinému, kromě sama sebe. Jednem z úkolů, které si podstoupil, ti ukázal tvé srdce i budoucnost. Vyděsilo tě to, ale ta informace ti dopomohla ke své duši. Sám poznáš jak to tehdy bylo, když budeš chtít.“ Spike zalapal po dechu, i když ho nepotřeboval.

 

Síně sil

,,Livede, Livede. Co nám to děláš. Ty syn zla. A uhrane tě malá holka a teď máš kvůli ní dokonce i duši.“

,,Mohu zabíjet jako dřív.“

,,Sám víš, že lžeš. Budeš jí pomáhat.“

,,Cože?“

,,Přidělili jsme jí nového pozorovatele a ty na něj budeš dohlížet.“

,,Ne!“

,,Ale ano. Kdysi bylo vyřčeno proroctví mezi dobrem a zlem. A Ty a Angel ho musíte vyplnit.“

 

 

,,Bude se mstít. Nevím kdo to je, ani co jsi jí udělal. Vím jen, že je to žena, která touží tě vidět poníženého, zrazeného, na kolenou a udělá pro to cokoliv. Ty svou bitvu máš ještě před sebou  a nebude to procházka sadem pokud chceš najít opravdové štěstí.“ Upír vstal, neboť vycítil, že Angel o jeho přítomnost nestojí. Když otevíral dveře zaslechl ještě poslední slova.

,,Potkáš jí v blízké době. Dávej na sebe prosím tě pozor.“

,,Jasně zlato a Angel?“

,,Hmm?“ podívala se na něj.

,,Nejsi na to sama.“

,,Já vím…“ Když zaslechla další zavrzání ihned se podívala, co ještě SPike potřebuje.

,,Můžu?“Brunet zůstal stát ve dveřích, dokud mu nedala přemožitelka svolení a potom se posadil přesně na to místo, kde před pár minutami seděl peroxidový upír.

,,Jsou všichni v pořádku? I máma?“

,,Máma? Jo… Buffy je v pořádku.“ Odmlčel se. ,,Proč si mi to…“

,,Neřekla?“ dopověděla stroze. ,, A chtěl by jsi to vědět?“ podívala se mu do očí, měli je naprosto identické, uvědomil si až nyní, koho mu její kukadla připomínají. Sebe. Tedy jestli se na ně ještě dobře pamatuje…

,,Jak se můžeš tak ptát? Si má,“ hlas se mu zadrhl, ,,dcera.“

,,Změní se tím něco? Protože naposled jsi mě moc rád neviděl.“

,,Omlouvám se. Chtěl jsem tě jen chránit. Když jsem tě tam viděl vedle toho démona… lámalo mi to srdce  a nebyl jsem sám.“

,,Ochránit nepotřebuju od svých… ani nevím kolika-ti. Od mala jsem si přála, abychom byli rodina. Je to takové to přání, které nás má dojmout z televize, ale já si to přála víc než to, aby máma byla častěji semnou. Prožila si toho kvůli mně až moc, zaslouží si tě. Tak jí nezklam.“

,,To si o mě myslíš? Že zničím vše na čem mi záleží?“

,,A na nás ti záleží?“

,,Jak se můžeš tak ptát?“

,,Víš proč?“ stoupla si. ,,Protože všichni. Wes. Fred. Spike. Willow. Alex. Giles. Postupně přišli na to, že jsem dcera Buffy a tebe, ale ty ne! Celé ty měsíce, roky! Co jsem bydlela pod stejnou střechou jako ty… to mi dává jistý důvod na otázky.“

,,Kdybych mohl vrátil bych čas, ale to nejde Angel. Udělal jsem ve svém životě několik chyb. Spíš celý můj život i neživot je velká chyba kromě 3 věcí. Buffy. Connora a tebe. Za poslední léta ze mě vyprchávalo to, co mi dokázala dát jedině Buffy. Naději, že všechno má smysl. Že mám důvod pro co bojovat. Neměl jsem se proč ráno probouzet, proč vzít do ruky meč a vyjít do ulic. Pak si přišla ty a nějak jsi dala všemu chaosu řád. Kdo tě potkal, ten tě měl rád a jí nevyjímaje. Nyní mám důvod…“

,,Důvod pro co.“

,,Abych znovu bojoval. Bojoval, abych už nikdy nemusel bojovat o vás.“

 

,,Vše bylo perfektní. Máma s tátou se dali dohromady. Tedy hned po tom, co se hádaly asi týden, proč mu máma vše zatajila a máma mu vyčítala to co já. Klasika.  Mezi Connorem a Dawnie to zajiskřilo, z čehož jsem neměla moc radost, neboť chodit se zamilovaným párem po hřbitovech nebo jen tak ven se projít je děs. Nakonec to dopadlo, že jsem chodívala buď jenom s Connorem nebo jenom s Dawnie, ale ve většině případech jsem chodívala sama a pouze na jeden hřbitov. Tam kde byl pohřben John. Chyběl mi strašně moc. Dokázala jsem si s ním povídat hodiny a hodiny a až nyní jsem si uvědomila, jak moc pro mě znamenal a jak moc ovlivnil můj život. Zemřel pro mě. A já žiju pro něj. Možná vám to připadá jak nějaká telenovela, ale je to tak. Jeho slova mi připomínají kdo jsem. Dokonce jsem se doslechla, že mi přidělí nového pozorovatela a pomocníka, ale  jí nechci. Takhle mě to vyhovuje. Mohla jsem si myslet, že ono NĚCO mě dohoní dříve, než-li později a bylo tomu tak…“

 

O pár týdnů později

Síně Sil

 

Naštvaně pochodovala sem tam. Už tu čapěla přes hodinu a milé zlaté Síly jí ještě nepřijaly. Dávaly si schválně na čas, což jí neuvěřitelně štvalo.

,,Konečně!“ vyjekla na ně. ,,Tak o co jde tentokrát?“

,,Měla by ses posadit.“ Angel něco uhodila do kolen a ona se svalila do pohodlného křesla. Zamračila se. Tohle se jí začínalo líbit čím dál tím míň.

,,To co jsi udělala při boji s Wolfram and Hard nás přinutilo konat.“

,,Co přesně jsem udělala?“

,,Domnívali jsme se, že to necháme na pokoji a vše půjde tak, jak to šlo doposud. Neměli jsme s tebou téměř  žádné potíže.“

,,Ale?“

Síly se na sebe podívaly, jakoby se dohadovaly, kdo jí řekne to, proč tu dnes je.

,,Když ses narodila. Tak velké Buffyino přání bylo, aby u toho byl i Angel. Stalo se tomu tak, vyplnilo to dítě jež spočívalo v kolíbce.“ Angel se zaculila a byla hrdá na to, jak šikovná byla ještě jako novorozeně.

,,Buffy s Angelem se od dítěte na okamžik odtrhly a sotva tak udělali, dovnitř vnikli démoni, kteří je přepadli. Oba s nimi bojovali, a když se dostali až ke kolíbce zabili posledního démona. Aspoň si to mysleli“

,,No a?“

,,Jenže si nevšimli, že během toho jak bojovali jeden z démonů přinesli do jejich pokoje další dítě. Démonické a vyměnili jej za vyvolené dítě ještě dříve, než k nim dospěchali tvoji rodiče.“ Jedna síla do té druhé žduhla. ,,Tedy její rodiče.“

Angel naprázdno otevřela pusu.

,,Ten démon, co se zdržel u kolíbky a kterou pak zabili byla opatrovnice, která se chtěla rozloučit. Angel, ty nejsi Buffyina a Angelova dcera.“

,,To je lež! Nestoudná lež!“

,,Démoni tě vyměnili, abys byla jak tikající bomba a v pravou chvíli vybuchla. Měla jsi za úkol omotat si je kolem prstu a pak je zabít, jak ti kážou tvoje pudy.“

,,Ne…“ kroutila nesouhlasně hlavou.

,,Tvá síla byla jen omyl, přidělili ti jí, neboť si mysleli, že jsi vyvolená. Ale to nejsi. Nechali bychom to tak, jenže ty ses probudila.“

,,Jak to myslíte?“

,,Když si bojovala, sama jsi přeci Whistlerovi řekla, jak sis to užívala. To je jen začátek, postupně se budeš čím dál tím víc měnit na démona, až jednoho dne…“

,,Mlčte!“

,,Zastav to dříve než bude pozdě. Máš je ráda. Nechceš jim přeci ublížit…“

,,Ale… ne , to nemůže být pravda…“

,,Měla by jsi jim to říct ty. Našli jsme již jejich dceru. Má stejnou moc jako ty, vlastně je to její moc. Neumí s ní zacházet, nic o našem světě neví, musíš jí pomoct.“

,,Já? To nemůžete chtít.“

,,Jen tak oddálíš svou odchod.“

,,Kam?“

,,Do své rodné dimenze.“

,,Ne. Zůstanu tady se svou mámou  a tátou!“

,,Oni nejsou tvoji rodiče! Němala ses to nikdy dozvědět, kdyby ne, budoucnost by byl taková jako jsi jí tehdy viděla, ale vše se změnilo… Jsi démon. Ať se tomu bráníš jakkoliv. Démon.“

Otevřela oči. Oči jí zvlhly.  Předklonila se a do svých dlaní ukryla svou tvář.

,,Ahoj zlatíčko. Ty ještě nejsi připravená? Jdeme všichni na večeři.“ Uslyšela příjemně melodický hlásek. Pozvedla  němu své oči. Viděla tam Buffy zapletenou do Angela. Byly tam všichni její milovaní a dívali se na ní s veškerou láskou.

Nejsou tvoji rodiče.

Jsi démon.

Démon.

,,Tyhle úsměvy nepatří mě, ale jejich dceři! A to já nejsem…“

,,Ne. Není mi moc dobře.“ Snažila se zamaskovat slzy.

,,Jsi v pořádku?“ Zeptal se okamžitě Spike. ,,Můžu tu zůstat. Stejně nemám rád ty načančaný restaurace.“

,,No a kdo říkal, že nepůjde nikam, kde je to pod jeho úroveň?“ pošťouchla ho Buffy.

,,Hele Summersová. Nedovoluj si.“

,,Ne to je dobrý jdu se vyspat.“ Otočila se a hbitě vyběhla schody do dalšího patra.

,,Nemáme raději zůstat?“

,,Ne. Bude v pořádku.“

Zavřela dveře svého starého pokoje a zády sjela dolů. Nemohla brečet. Nic. Prázdno. Už věděla, co to něco bylo.

Démon

Dřív než jim ublížíš.

Tupě zírala na protější zeď. Byl to konec. Jediné co mohla ovlivnit byl způsob, jak to ukončí.

 

 

Pokračování příště