Pygmalion Sunnydale Style

Překlad: Alice

Autor: Alex Dollard

Zdroj: Archive Shriftweb.org

            Pobývat s přemožitelkou bylo jako být věčně na mol. Ne ve smyslu ztráty fyzické sebevlády, kterou s sebou přemíra chlastu nese. Spíše šlo o hrozbu ztráty nervů a zdravého rozumu, která předcházívá okamžiku, kdy jde zčistajasna všechno do pekel a vy navíc ztratíte klíče a peněženku.

            Právě teď si Spike upřímně přál, aby byl opilý doopravdy. Uchránilo by ho to před noční můrou, kterou právě zažíval a do níž se navíc sám namočil. Xander byl moudřejší. Zůstal mimo. Nevměšoval se. Zavrtaný hluboko do křesla, hlavu svěšenou, věrohodně předstíral, že argumenty poletující vzduchem mu jdou jedním uchem tam a druhým ven. Spike Xandera Harrise ze srdce nesnášel už roky, ale nikdy mu nelezl na nervy víc, než právě teď.

            "Dawn," řekl, snažíc se uklidnit řádící fúrii, "nemyslím, že by sis na sebe měla vzít právě tohle." Nic horšího říci nemohl. Dawn se zvrtla na podpatku, zanechávajíc za sebou zbytky Willow, kterou už jazýčkem ostrým jako břitva rozcupovala na kusy a pohotově se zaměřila na novou oběť.

            "PROČ NE?" naléhala šestnáctiletá žába. K Sunnydale mířil ledovec, ale Spike vytrval. Do pekla, přece vyjednával s Angelusem, Darlou i Drusillou. Ve srovnání s rozezleným Angelusem není Dawn nic. Kromě toho, jsem vyšší než ona. Zatím. Zachytil její pohled a rozhodl se, že jestli má být poražen, tak s čistou pravdou na rtech.

            "Protože ty šaty víc odhalují, než skrývají. Chápu, že chceš, aby si David nebo Josh nebo jak se ten tvůj galán jmenuje," odpověděl Spike, úspěšně předstírajíc neznalost pánské populace střední školy (ve skutečnosti znal všechny jménem, věděl, kde bydlí a co dělají jejich rodiče), "uvědomil, že už nejsi malá holčička, ale dej na mne. Takhle ne." Sevřel čelisti a rozzuřeným očím Dawn čelil, aniž hnul brvou. Svým pohledem jsem už kdysi zpražil bohyni s ještě mnohem horším vkusem. "Vlastně," popíchnul ji chladně, "v těch hadrech mi připomínáš Glory." Zuřivost se přetavila v ryzí potupu. Hůř ji urazit nemohl a hnědé oči mu slibovaly tvrdou pomstu. Dawn se zhluboka nadechla. Bylo jasné, že mu hodlá nevybíravě sdělit kam si má své rady vetknout a kam se potom sám odebrat, když vtom se za ní otevřely dveře.

            "Dobrý bože, Dawn." Giles. Samozřejmě, Giles. "Ani jsem si neuvědomil, že už zase bude Halloween." Ajajaj. Spike s šestnáctkou v duchu upřímně sympatizoval. Zrudla od hlavy k patě a beze slova vyběhla po schodech nahoru, aby se převlékla. "Vážně taktické, pane G," okomentoval poslední věty Xander. "Well," nenechal se vyvést z míry Giles. "Nehodlali jste ji v tomhle pustit ven, že ne?" "'Pustit' není správný termín," podotkla Willow, která se právě odlepila od zdi a usadila na opěradlo Xanderova křesla. Automaticky ji objal okolo vosího pasu, aby nesklouzla.

            Ó bože, pomyslel si Spike a dál se na nich popásal pohledem. Jak kouzelný vývoj situace. Dozvěděl se, že po předčasné tragické smrti Tary, kdy rozpoutala akci brzy-nastane-konec-světa, se Willow zhroutila a upadla do hluboké deprese. Z té ji dokázal vytáhnout jedině Xander. Svůj k svému, napadlo Spika. Willow potřebovala Xandera, Buffy potřebovala - povšimněte si minulého času - mne. Objektivně vzato, nebyli si se Xanderem příliš podobní, ale oba byli realisté a oba byli... řekněme živí. Lepší slovo ho nenapadlo. Muselo na nich být něco, co děvčata viděla a co jim pomohlo vybřednout z marasmu, v němž se tehdy topila. Poněkud zvláštní volba, přemítal dál Spike. Když toužíte po solidnosti a spolehlivosti, nemůžete vzít v potaz nikoho lepšího, než je Giles. Ledaže by Xander Willow pomáhal stejně, jako já pomáhal Buffy... Ne. Giles není správná volba. Ale zase na druhou stranu... Občas, když byl sám k sobě úplně upřímný, dumal, proč se mezi Gilesem a některým z děvčat nikdy nic neodehrálo. Koneckonců, za starých dobrých časů byla Willow do Gilese zabouchnutá a dokonce i když se sám stylizoval do role otce Buffy, je s podivem, že mu dcerunka po té lapálii s Angelusem nepadla do náruče. Musela to být Gilesova vina. Přísné mravní zásady, bla bla bla. Spike se přistihnul, že hledí na pozorovatele s novým respektem. Či despektem?

            "Neměl bys jít raději na hlídku?" zaměřil se na něj Giles, jako by tušil, že Spike v duchu rozebírá jeho morální kvality. "Chci počkat, až Duncan vyzvedne Dawn," odpověděl upír, aniž hnul brvou. Willow se zachichotala. "Hlavně chceš na to ubohé dítko pouštět hrůzu, aby dostalo strach z boha." "Žádné ubohé dítko," setřel ji Spike. "Dítko s Porsche a příliš mnoha zkušenostmi, které ho utvrzují v tom, že vždycky musí být po jeho. A žádný strach z boha. Strach ze Spika," opravil ji precizně a odhalil tesáky. "Chci mu dát jasně na vědomí, co se mu stane, když se něco stane Dawn." Xander natáhnul krk, aby z křesla dohlédl na Gilese.

            "Myslel jsem, že teď, když dostal zpátky duši, má být ke svým bližním hodnější. Naivně jsem vám uvěřil." Spike byl pobouřen. "Kdo říká, že jsem nebyl hodný?" Giles si vyčistil brýle. "To já nikdy netvrdil," konstatoval, ignorujíc Spikův protest. "Jenom jsem říkal, že bude stejný, jako před proměnou v upíra. A to byl." "Yeah, asi týden," zdůraznil Xander.

            "Měl jsem příliš mnoho příležitostí trénovat protivnost a otravnost, mazlíčku," vysvětlil mu samolibě Spike. "Kromě toho, díky prckovi a přemožitelce jsem duši získal vlastně dřív, než mi byla technicky navrácena. Takže se na mě nemělo moc co změnit." Xanderova odpověď zanikla ve zvuku nešetrně otevíraných předních dveří Summersovic domu a dovnitř se vřítila přemožitelka.

            "Dawn!" zaječela, aby její hlásek řezající sklo náhodou po schodech nahoru neztratil na účinnosti. "Duncanovo auto je už za rohem. Doufám, že jsi hotová! Hey... všichni. Proč jste tady?" zeptala se pohostinně. "Nudíme se," vysvětlil Xander jednoduše. "Myslela jsem, že jsi na hlídce," podotkla ke Spikovi. Už spolu probrali tu věc se skoro znásilněním i jeho duši a došli k názoru, že vzhledem k tomu, že ani jeden z nich nehodlá Sunnydale v dohledné době opustit, měli by spolu vycházet a tudíž se k sobě chovat slušně. Zvlášť proto, že - duše neduše - Buffy je stále jediný člověk, kterého může zmlátit a on je navíc jediný upír, který má šanci ji přemoci. Příměří se za těchto okolností zdálo být rozumným východiskem. Skutečnost, že Giles vyhrožoval, že (dříve než nadobro odletí do Anglie) si s jejich hlavami zahraje berany berany duc, s tím jistě měla něco společného. Už uplynuly dva měsíce a Giles byl stále zde. Zastával nevděčný post hlavy rodiny. A oni spolu stále v pohodě vycházeli.

            Do pekla, to ne. Zaprotestoval v duchu Spike. Vlastně jo. Ano. Byl nucen trávit čas se Scoobies a tak, ačkoliv léta statečně odolávali, nakonec se, Xander a on, stali přáteli. Nejdříve si jen kryli záda. Chlapi přece musí držet při sobě a chránit jeden druhého před tím nevyzpytatelným hadím pléměm. No a časem... si začali povídat. Někdy. Většinou čučeli na fotbal ve Willyho baru. U Xandera se postupně vyvinul téměř strach nahánějící zájem o Liverpool FC. Fakt, že Spike byl odjakživa oddaným fanouškem Manchester United FC, vedl k řadě vášnivých polemik. Při jedné z nich už jim pouhá slova přestala stačit a skoro se servali. Nikdy se k tomu slůvkem nevrátili. Upír teď na Xandera kývnul.

            "Dnes se kluci z United chystají nakopat těm břídilům z Real Madrid," oznámil. "Jdu se koukat k Willymu. Co ty?" Xander se na něj zkoumavě podíval. "Má to znamenat, že s tebou musím na hlídku?" Spike se hrozivě zašklebil. "Samo." Xander se zvedl z křesla a dával pozor, aby při tom neshodil Willow. "Ukecal's mě. Jdu, ale jenom proto, že se ve svém pokročilém věku už neobejdeš bez pečovatelky," vysvětlil. Spike vypustil démona a skrze odhalené tesáky vypláznul na Xandera jazyk. Willow se zahihňala a dokonce i Giles vypadal lehce pobaven. Nicméně Buffy na něj hleděla s podivně hloubavým výrazem. Moc by ho zajímalo, co to znamená. Časem to určitě zjistí. A také ano.

            O několik hodin později, když Xander konečně ochraptěl, takže byl nucen přestat jásat nad ostudným výkonem United's a mrzkou porážkou, kterou jim uštědřily ruce, vlastně spíš nohy, hráčů Real Madridu, se oba fandové, jeden otrávený jako malajský šíp, druhý s namoženými hlasivkami, ale jinak velice nadšený, vypotáceli z baru. Hned za dveřmi narazili na Buffy. Znechuceně si je prohlížela, jenže oni nebyli nějak zvlášť opilí. Xander si to nemohl dovolit, protože jde ráno do práce a aby se ožral Spike, musel by si dát něco mnohem ostřejšího, než pár slabých amerických piv.

            "Ty," zasyčela Buffy a zabodla ukazováček do Xanderovy hrudi, "domů." "Ano, madam," zachraptěl a G.I. Buffy zasalutoval. Spikovi zamával a zamířil k autu. Pouze proto, aby zkontroloval, že je zamčené. Přirozeně, co jiného. Má lepší věci na práci, než sednout za volant poté, co vypil několik drinků. Zvlášť, když u toho asistují Buffy se Spikem, připravení se mu vysmát a/nebo zavolat poldy. Ještě jednou na ně mávnul a mírným poklusem zmizel za rohem. Buffy se obrátil na Spika.

            "Mohla bych tě požádat o laskavost?" zašeptala, a kdyby ji Spike dobře neznal, přísahal by, že je trochu v rozpacích. Ale on ji znal, takže se ho okamžitě zmocnila zvědavost. "Spusť," vyzval ji, když se vydali na cestu k domovu. Zhluboka se nadechla.

            "Je jeden kluk-" začala a Spike okamžitě protočil oči. Už jí skoro skočil do řeči a stopnul ten výlev něčím jako: 'Po svém posledním milenci nemůžeš chtít, aby se radostně díval, jak si začínáš s někým novým. Nečekej, že budeme kamarádi.', když vtom si všimla, jak se tváří a rezolutně zavrtěla hlavou. "Nééé, né," vyhrkla. "Tak to není. Já ho nemám ráda. Teda mám, ale jinak. S láskou to nemá nic společného. Takže budu pokračovat. Jde o to, že za mnou pořád leze do práce a," zčervenala, "flirtuje se mnou. Navíc asi trpí selektivní hluchotou, protože NE nepovažuje za odpověď a dál dolízá." Ouch, pomyslel si Spike, tohle asi nepřežiju. Nebo jo? "Tak mu pověz, že nemáš zájem," navrhnul, totálně perplex. Nechápal, proč s tím přišla zrovna za ním. Buffy se zaksichtila. "To už jsem zkoušela. Věř mi, vyzkoušela jsem úplně všechno. Marný boj. Navíc, James je... tak milý. Je těžké mu říci NE. Ale já to udělala a on mě neposlouchá. Všichni v práci si myslí, že bych s ním měla jít na rande. Třeba jen jednou. Ale... ne. Fuj." "Dóóóbrá," protáhnul Spike, "a po mě chceš co? Mám si ho vzít na paškál, jako ty Dawniny objevy?" "Co? Strašit ho velkým zlým Spikem? Ne. Je to hodný kluk. Nezaslouží si, abys na něj pouštěl hrůzu." Předpokládal, že to bylo míněno jako urážka, tak nemohl pochopit, proč se místo toho cítí polichocen. "Tak, co teda?" Další hluboký nádech, teď už se na něj dokonce ani nedívala. To snad ne? Chce, abych toho ňoumu zabil?

            "Chciabyspředstíralžejsimůjpřítelaonkvůlitomuvycouval," vychrlila jako kafemlejnek, celou větu v jediném maxi slově. Spike se musel moc snažit, aby se nerozchechtal. "Co to bylo, mazlíčku?"

            "Chciabyspředstíralžejsimůjpřítelaonkvůlitomuvycouval," zopakovala se stejnou kadencí a pak dodala: "Prosím." Zůstal stát a vzal Buffy za loket. Donutil ji koukat se mu do tváře. "Ještě jednou. Pomalu," nařídil.

            "Já-" "Ano." "chci abys-" "Yeah?" "předstíral-" "Oh." "že jsi-" "Visím ti na rtech." "můj kluk..." "Huh. Cože?" "A on kvůli tobě vycouval-" "Oh." "a přestal mne otravovat." "Výýýborně," okomentoval její výkon líně a prohlížel si ji pěkně zblízka, jako exotického motýlka.

            "Ještě mi, mazlíčku, pěkně pověz jedno." "Yeah?" "Kdy přesně jsi přišla o rozum?" Podrážděně odfrkla a uvolněné pramínky vlasů si zastrčila za uši. "Tak hele, když jinak nedáš. Nevím o nikom jiném, koho bych mohla poprosit. Giles je mimo hru a Xander je momentálně celý pryč z Willow. Jediný další kluk, co znám, jsi TY," oznámila. Nyní už pohledem neuhýbala, i když se netvářila nijak rozjařeně. Byl dokonale popletený.

            "Proč prostě někoho nesbalíš?" "Randění u Brány pekla není nic jednoduchého. Schůzka s upírem, špatně. Je to bezduchý démon a bude mě chtít k večeři. Rande s člověkem, moc si nepolepším. Začne vyšilovat kvůli mé síle a všem těm přemožitelským aspektům mé osobnosti, jak s oblibou říká Giles, a jednoduše zdrhne," postěžovala si. "Koukej, Spiku. Prostě řekni ANO nebo NE."

            To celé je špatný nápad. Moc špatný nápad. Jenže... viděl chvějící se rty, okousané do krve, a třesoucí se bradičku, sklopené oči a dokonce i když dobře věděl, že jím manipuluje, byl před ní stejně bezmocný, jako můra před plamenem svíce. Nebo lépe, ač to nepřiznával rád, jako obrana Man U před Michaelem Owenem. Nějak se jí totiž podařilo obejít kompletně celou jeho obranu a dát mu góla dřív, než si vůbec uvědomil, že je ve střelecké pozici.

            "O.K., fajn," kapituloval. Rozzářila se jako vánoční stromeček, takže okamžitě pojal podezření. Pozdě bycha honit. Už dal své slovo. Bůh mi pomáhej.

             "Skvělé!" zajásala a bleskově zkontrolovala čas. "Jů! To ještě stihneme obchoďák, než skončí čtyřiadvacetihodinový sezónní výprodej!" "Obchoďák?" zeptal se váhavě, s velice zlým tušením. "Well, yeah," potvrdila a dívala se na něj celá překvapená jeho údivem. "Tyhle tvoje retro hadry jsou vážně roztomilé. Na upírovi. Jenže žádná holka, co si sama sebe váží, by svou drahou polovičku nenechala chodit v něčem, jako je tohle," vysvětlila a s despektem ukázala na jeho ohoz. Zoufale sevřel klopy svého milovaného kožeňáku.

            "Cože?" zakňučel, trošku mu selhal hlas, ale bylo to velice mužné zakňučení. Nevěnovala mu pozornost a pokračovala. "Hmmm... co takhle GAP?" myslela nahlas a nebohého upíra si prohlížela spíše jako příhodnou figurínu, než cítící bytost se zbytky sebeúcty. Přemýšlivě přitom špulila rty. Spike se vyděsil. V minulém životě jsem musel provést něco opravdu příšerného, pomyslel si. To už ho přemožitelka vlekla - pokoušel se vzdorovat, ale marně - k obchodnímu centru.

            Spása? S tou se běžte vycpat. Jdu na nákupy s přemožitelkou. Bůh nám všem pomáhej.

* * *

            "Ne," prohlásil Spike. Moc se snažil, aby do svého hlasu vpravil aspoň trošku autority. Byl ignorován. Zase. Zpočátku to vypadalo nadějně. Hejno atraktivních prodavaček, které k nim zamířilo, sotva spolu s Buffy vešel ke GAPům, couvlo ve chvíli, když ho Buffy vzala majetnicky pod paží. Jenže sotva přemožitelka zamávala kreditkou, všechny se zase fofrem vrátily. Byly jedna jako druhá. Tiffany (nebo snad Laura?) jim nabízela celou hromadu svršků, které měly jedno společné. Spike si je kategoricky odmítal byť i jen vyzkoušet. Měl své důvody.

            Jeho barvou je černá. Černá je pro upíra báječná barva. 'Podívej na Angela', bránil se, 'dvěstěpadesát let a během té doby černá ještě nikdy nevyšla z módy. Můžeme si dělat srandu z jeho vlasů, ale jeho styl? To je klasika, děvče.' Zelené oči se zúžily, malinové rtíky ohrnuly a on najednou jako ovečka kráčel přímo do kabinky. Oprava: jako beránek. Jeho argumenty byly na cáry, už mu chyběly jen okovy na kotnících. Pořád si ještě nebyl úplně jistý tím, co se stalo. Nebo vlastně, co se děje. Jako by ho právě teď objevila a pokoušela přetvořit k obrazu svému. Dost ho to žralo. Většinu své existence totiž zasvětil odporu. Odmítal být takovým, jakým ho lidé chtěli mít. Jenže, jak se zdá, jeho, well, duše - lepší pojmenování pro to neměl - se ujala vlády. Mozek prostě obešla. O libidu ani nemluvě. To ignorovala docela.

            "Žádné kalhoty z kůže?" zabědoval. Stál polonahý ve zkušební kabině a s pochmurným zaujetím prohlížel oblečky, co mu Buffy vybrala. Ta se zjevila s tak úžasnou pohotovostí, že se až leknul. Vystrčila hlavu zpoza závěsu. Nadskočil a popadl košili. "Uklidni se," setřela ho. "Nic, co bych už neviděla." Její pohrdavý, až drsný postoj naboural Spikovo nechvalně proslulé ego víc, než dobrá stovka výprasků, co mu kdysi pravidelně uštědřoval Angelus. "Yeah?" zabojoval. "Well, bejvávalo, lásko. Píp šou zadara jsi odpískala sama. Už je to nějaký čásek, vzpomínáš?" Jeho popichování si nevšímala. Byla trénovaná.

            "Zkus tyhle modré džíny, šedé triko a riflovou bundu," přikázala a podala mu věci, které už stačila vytáhnout z hromádek jemu určeného šatstva. "Dobře," ucedil a čekal, až vypadne. Očividně se nikam nechystala. Ukázal na plentu. "Kdybys dovolila," zavrčel jedovatě. "Co?" Pochopila a začervenala se. "Tak jo! Pardon." Zmizela. Vděčně si oddechnul a jal se zkoumat, co mu strčila do ruky. Velmi jednoduché odění, díky bohu. Ani se moc nelišilo od oblečení, které běžně nosil. Jen bylo barevnější. Oblékl se a zatoužil vidět se v zrcadle.

            "Jsi hotov?" ozvalo se zvenku. Prohlédnul se, jak jen to šlo. "Snad." Plenta se rozlétla. "Líbíš se mi," zhodnotila ho Buffy s úsměvem. Natáhla drobnou ručku a protřepla mu vlasy. Nešlo o nahodilé pohlazení, ale o promyšlené aranžmá blond loken. Když byla se svým dílem spokojená, znovu se usmála. Předvedla ještě širší úsměv. "Jo. Moc se mi v tom líbíš. Bereme. Nechá si to rovnou na sobě." Její poslední slova už nebyla určena Spikovi, ale úslužné prodavačce, která nenápadně pobídla Buffy - a její kredit kartu - aby pokračovaly směrem ke kase.

* * *

            "Cítím se divně," kňoural Spike. Upíry venkovní teplota nijak zvlášť netrápí, ale vzhledem k tomu, že skoro třicet let denně nosil kůži ze zhruba půlky krávy, cítil se poněkud jinak. Zvláštně. Nebo spíš... "Mám pocit, že jsem nahý," stěžoval si Buffy, která energicky pohupovala taškami a pátravě zahlížela na hlouček shrbených démonů před Willyho barem. Obrátila se na něj a prohlédla si ho od hlavy k patě. "Ne, určitě nejsi nahý," škádlila ho. "Velká legrace. Zatraceně," brblal a všiml si, že míří k DoubleMeat Palace. "Jdeme na věc?" a bradou ukázal na burger bar. Pokrčila rameny. "Třeba... ale nejdřív bychom si asi měli vymyslet nějakou krycí historku." "Krycí historku?" nechápal Spike. "Jasně, však to znáš. Kde jsme se potkali, jak dlouho jsme spolu. Co jsi mi koupil k narozkám. Jestli vycházíš s mou rodinou. Co děláš a tak." Začínal se bavit a jeho široký úsměv to jasně dokazoval.

            "O.K. Well, poprvé jsme se potkali, když jsem navedl jednoho ze svých věrných, aby před Bronzem napadl tvou spolužačku. Chtěl jsem vidět, jak bojuješ. V tomhle bohem zapomenutém městě společně vězíme bratru tři roky. S přestávkami. K narozeninám jsem ti nikdy nic nedal. Loni proto, že jsem se, místo předávání pomačkané bonboniéry, spolu s Dawn věnoval vloupání do Magic Shopu, a letos jsem měl mozek na hadry, díky přemíře sexu. Bože, to bylo fajn," zasnil se, ale hned pokračoval. "O mejdanu jsem věděl, jenže mi nedocvaklo, že jde o tvoje narozeniny. Když jsem se poprvé viděl s tvou máti, ohrožovala mne sekerou. Podruhé jsi jí lhala, jako když tiskne, čímž jsi mi vytvořila dost prima image zpěváka v rockové kapele. Pak už to byla idyla. Joyce mi vařila horkou čokoládu a já skuhral, že jsem dostal kopačky od své zlovolné, šílené, upíří kněžny. Co ještě schází? Aha. Zaměstnání. Po nocích zápasím s démony všeho druhu, protože mám v hlavě mikročip, který mi brání vykonávat mé obvyklé povolání. Myslím tím běžné upíří aktivity. Konkrétně, pojídání lidí. Ne, že bych v tom chtěl pokračovat. Navázal jsem totiž na rodinnou tradici a získal zpět svou duši. Oh... a jsem mrtvý. To už jsem říkal? Tak co, lásko, jak to zní?" dodal už konverzačním tónem. Pokusila se nezačít řehtat. Téměř jí to vyšlo. Jeho resumé bylo vyčerpávající.

            "Řekla bych, že tvá historka bude chtít lehce poupravit." "Beze srandy." "Co tahle si to na někom vyzkoušet?" škemrala Buffy. "Xandera rovnou vynechej," pospíšil si s protestem Spike. "Nikdy by mi na to nedovolil zapomenout." "Ani Dawn - ani Giles," povzdechla Buffy. "Takže si Černého Petra lízla Willow. Zatraceně. Musím jí vykecat celou story. Bezva. Další člověk se dozví, jak ubohý je můj život." Hned ji vzal za ruku.

            "Tvůj život není ubohý. Tohle si nesmíš myslet." Jeho výraz se změnil. "A hey, jestli tím Willow trošku rozveselíš, tak s chutí do toho." "Nechť olympijské hry v ponížení započnou," zarecitovala Buffy trudnomyslně. Spike obrátil oči v sloup. "Podívej, tohle celé je tvůj vlastní stupidní nápad. A já s ním, jako absolutní pitomec, souhlasil. Nemohli bychom se tedy přenést z 'já ubohá' do scény, kde hraju toho blba, který slepě následuje blázna?" "Má to dávat nějaký smysl?" "Trhni si nožkou."

* * *

            Willow je nutno přičíst ke cti, že se nerozesmála. Skoro. "Je mi líto, Buffy," řekla, když uviděla přemožitelčinu zahanbenou tvář. "Jenže je moc legrační, že míníš použít právě Spika jako svého kluka-volavku, když jsi celý loňský rok nedělala nic jiného, než že ses ho pokoušela zbavit." Buffy se usmála. "Jo, je v tom řádná dávka ironie," souhlasila a hodila po budoucí volavce očkem. Blonďatý upír se zrovna pokoušel komunikovat s krásnými tropickými rybičkami Willow. Holčičí konverzaci zjevně neuznal hodna svého zájmu. "Na druhou stranu musím přiznat, že řádně prokouknul," dodala Willow zasněně.

            "Wil-low Rosenbergová!" vykřikla Buffy jako na divadle. "Jsem v šoku." "Well," bránila se Willow, "sice jsem lesba, ale nejsem slepá. No nic, lidi, dáme se do toho?" "Asi jo. Hej! Rybáčku!" Spike se otočil a zjistil, že se na něj obě zubí. Otřásl se. "Výborně," zahlaholila Willow autoritativně. "O.K. Jdeme na to.

            'Ahoj Buffy!'" řekla zrzka nepřirozeně jásavým tónem. "Ahoj Willow!" odpověděla Buffy, stejně přirozeně. "To je děs," mumlal Spike. "Sklapni," odsekla Buffy mimo roli. Hrdinné Willow se podařilo nevyprsknout smíchy. "Oh, to je ten kluk, co jsem o něm, ehm... něco málo zaslechla?" "Dozajista, Willow. Tohle je můj přítel Spike." "Ahoj, ráda tě poznávám." Spike nechytil narážku, tak ho Buffy šťouchla loktem do žeber. "Cože? Aha. 'Ahoj.' Tohle je absurdní. Jste si toho vědomy, že ano? Nic hloupějšího jsem ještě nikdy nedělal! Posloucháte mne vůbec?" "Ne," přiznala Buffy na rovinu. "No nic, dál. Kde jste se vy zamilovaní blázínci mohli tak nejspíš seznámit?" snažila se dál Willow. "Blázínci?" zopakoval Spike a zadíval se na Buffy. Pokrčila rameny. "V Bronzu," vyhrkla a hned zase zmlkla. Pak si povzdechla. "Spike má pravdu. Je to směšné. Musíme na to jinak." "Ne, ne, jste skvělí. Potkali jste se v Bronzu. O.K. Spiku, co dělala, když sis jí všiml poprvé." "Bojovala," odpověděla místo něho Buffy. "Ne, to ne," přerušil ji Spike. "Tancovala's s Harrisem. Špatně."

            "Cože?" urazila se Buffy. "Já netančím špatně." "Ne ty, zlato, Harris. Je děsnej. Proč jsi ho vůbec brala na parket? Vždyť díky němu hrozí ztráty na životech." Pak se na ni zblízka zadíval. "Notabene, na někoho, kdo bojuje jako by k tomu byl zrozen, tancuješ jako holčička." "Jako co?" Willow potřásla hlavou a z poličky vedle sebe vytáhla knížku. "Poslouchej ušima. Na parketu máš asi tolik sexappealu, jako cihla." Hodně zveličoval a byl si toho dobře vědom. Nebyla nijak zvlášť špatná tanečnice. Se správným partnerem, například s ním, by se stala královnou parketu. Jenže on ji moc rád vytáčel. "Já jsem náhodou skvělá tanečnice," oznámila mu chladně. "Říká kdo?" optal se nedůvěřivě. "Well, Angel... jednou." "Už jsi viděla jeho veličenstvo tančit?" zeptal se Spike velice zraněným tónem jako někdo, kdo si zažil své. "Naposledy jsem ho viděl tancovat na jakémsi bále, je to tak sto let. Dodnes se mi o tom zdá. A nejsou to pěkné sny." "No a co Riley. Riley přece uměl tančit." "Tančit co?"

            "Lidi!" skočila jim do výměny názorů Willow a odložila knížku. "Myslím, že problém 'KDE' je vyřešen. Proč nepřejít k otázce 'JAK DLOUHO'? Buffy, cos řekla v práci?" Přemožitelka pokrčila rameny. "Jen, že už spolu nějakou dobu jsme. Občas jsme od sebe a pak zase... však víš." "Well, bezva. Není nad dvojsmyslnost a záhadnost," pochválila ji Willow. "Víte co? Myslím, že se znáte dost dobře na to, abyste tohle zvládli. Jen ještě jednu otázku. Co důvěrnosti?"

            "Cože?" Buffy vypadala nervózně. "Zrzko, o čem to mluvíš?" naléhal Spike. Už nebyl ani trošku nad věcí. Willow dnes už po několikáté s úspěchem složila bobříka 'nezasměješ se'. Nemusela být jasnovidcem, aby viděla, že se Buffy její malý plán začíná vymykat zpod kontroly. Tušila, že kdyby ti dva zjistili, jak moc svými žabomyšími půtkami připomínají manželský pár - zapomeňme na randění - zhrozili by se. Jenže oni stále žili v blažené nevědomosti. "O důvěrnostech," zopakovala trpělivě. "Držení se za ruce, hubičky, objímání... no, co asi lidi na rande provádí?" A co ty už dávno neděláš, připomněla si v duchu. Najednou ji jako ostrý šíp proklála bolest ze ztráty Tary. Přála si, aby s ní teď byl Xander. Ubohý Spike, pomyslela si. V jeho očích totiž spatřila paniku a děs. Vypadal, že se o něj pokouší infarkt. Well, jenže to by nesměl být už dávno mrtvý. Jeho plus. "To musíme dělat taky?" zeptal se a vypadal vážně ustaraně. "Well, yeah," utrousila Buffy a hned dodala. "Cos dělal, když jsi měl naposled s nějakou ženskou vztah?"

            "Poslední vztah jsem měl s tupou blondýnou, s hloupýma vlasama, rozumu měla, co by se za nehet vešlo. A to ještě hodně přeháním." Buffy zrudla. "My jsme ne- Teda, to nebyl vztah. A nemám hloupé vlasy." Jeho rána pod pás se jí musela opravdu hodně dotknout, protože vyhrkla: "Tvrdil's mi, že se ti moje vlasy líbí," ale úplně potichounku a hodně nejistě. Překvapeně na ni pohlédl. "Nemluvím o tobě. Harmony. Vzpomínáš?" Na okamžik zmlkl. "Tvoje vlasy se mi moc líbí."

            Ó můj bože, zanaříkala Willow v duchu a pomyslně sáhla pro kbelík, aby se mohla vyzvracet. Mají ti dva vůbec ponětí, jak se chovají? Jestli to takhle půjde dál, tak z nich onemocním. Potřebuju se stočit do klubíčka na gauči a pustit si 'Samotáře v Seattlu'. S kelímkem Ben & Jerry'sovy lahodné zmrzky na dosah.

            "Poslyšte," zvýšila trochu hlas, protože Spike si soustředěně namotával jednu z blond kadeří Buffy na prst a ani jeden z nich nebudil dojem, že jsou duchem přítomni na planetě Zemi. "Mám dojem, že tohle už jste si vyjasnili." "Myslíš, že to dopadne dobře?" zeptala se Buffy a násilím odtrhla oči od těch Spikových. Tenhle jejich výraz znala moc dobře. Hlásal jasné nebezpečí. Když ho viděla naposledy... raději vytáhla pomyslný padací most své paměti. "Budete v pohodě," odvětila Willow pevně. "Nerada vás vyhazuji-" To určitě, ušklíbnul se Spike v duchu. "-ale chci jít brzy na kutě. A taky se možná staví Xander, tak-"

            "Padejte?" napověděl jí Spike. "Well, yeah," přiznala bez mučení. "Zlomte vaz. Ehm. Ne doslova, Spiku!" "Neměj obavy, Zrzko. Mám duši, vzpomínáš?" řekl a hořce se ušklíbnul. Oči Willow sklouzly k monitoru počítače. V doručené poště se jí hromadily maily od Cordelie. Stěžovala si v nich na Angela a ona ještě neměla čas ani náladu jí odpovědět. Vrátila se v myšlenkách ke Spikovi. "Ale pořád jsi chlap," vydechla a hned si uvědomila, že zase myslí nahlas. Buffy už mezitím posbírala tašky s nákupy a zamířila ke dveřím, ale Spike pořád nehnutě stál před ní. Oříškové oči potkaly modré.

            "Co myslíš, o co tady jde?" zeptal se jí měkce majitel těch modrých. Willow pokrčila rameny. "Co ty myslíš, o co tady jde?" odpověděla mu stejnou otázkou. "Myslím, že si mě přetváří k obrazu svému. Snaží se ze mne udělat někoho, s kým by mohla s čistým svědomím chodit." "Well, to sedí," souhlasila s jeho rozborem situace. Kývl a skoro už se otočil k odchodu, když vtom se k ní najednou sklonil. "Pořád ji miluji," řekl tiše a úplně vážně. "Přinejmenším si to myslím." Willow se kousla do rtu.

            "Věř si, Spiku. A nenech se od ní příliš komandovat nebo si najednou uvědomí, že se jí ten nový Spike, kterého vyrobila, vlastně ani nelíbí," řekla a udělala obličej. "Dává to smysl? Hlavně se drž. Ať z tebe není něco, co jen musí přežít." "Domluveno," slíbil a narovnal se. Willow ho ještě chytila za ruku. "Jestli jí ublížíš, zabiju tě. Víš, že to dokážu." Uchechtnul se. "Bez obav, Zrzko. Nebudu si vyskakovat. Nemám chuť se vrátit pod zem." Opatrně si ji prohlížel. "Stejně mám takové tušení, že bys mne zase vytáhla ven." "Mohla bych," kývla Willow, "ale když mi nedáš důvod, nebudu muset ani jedno ani druhé. Jo a prosím, neříkej Gilesovi, že jsem ti vyhrožovala smrtí a tak. Hned začne šílet, když povídám takovéhle věci. Nechápu proč." "Ani já ne," souhlasil ironicky Spike.

            "SPAJKŮ! Hejbni tím svým britským zadkem! Volala jsem Sophii, všichni se sejdeme v Bronzu. Za deset minut, tak dělej," zaječela Buffy z předsíně. "Už běžím, drahá," odpověděl vlídně, ignoroval Willowin hysterický záchvat a klidně odcházel směrem, odkud jekot zazněl.

            Nejdřív nákupy, teď ještě tanec? dumal. Tohle je velice dlouhý den. Vlastně noc. Začal se usmívat. Bude legrace.

* * *

            V Bronzu bylo narváno. Řádila zde omladina, bez zábran podléhající vlivu svých hormonů, celá žhavá se pářit. Tohle místo připomínalo jeden velký kotel, až po okraj naplněný mladými zralými věcičkami. A ďábel pod kotel přikládal. Ty, co patřily k údajně slabšímu pohlaví, dychtivé samičky, se bez ustání snažily narazit na pana Správného. Nebo aspoň na pana Jdeme na věc. Zkušený muž tím davem dokázal projít jako horký nůž máslem. Po cestě si navíc vybral nejchutnější sousta a zbytek prostě hodil zpátky. Spika z toho všeho začala bolet hlava. Musel se převléknout. UŽ ZASE! Jeho džíny-a-šedý-top zřejmě nebyly na večer dost dobré. Ochotně se nabídnul, že vyhrabe svá klasicky černá riflátka a rudou hedvábnou košili, načež mu bylo jasně sděleno, že s tím se může jít leda vycpat. Mohlo být hůř, uvažoval, když si popotahoval rozepnutý límec tmavomodré košile, která mu byla bez diskuse vnucena. Když se prodrali dovnitř, rozpačitě se rozhlédnul okolo sebe, ale připadalo mu, že sem překvapivě dobře zapadá. Což pro někoho, kdo strávil skoro sto let tím, že se snažil nezapadat nikam, byl dost nezvyklý zážitek. Přinejmenším zajímavý.

            Buffy, na druhou stranu, nezapadala. Její šaty se sem nehodily. Dnešní večer jí evidentně byla vzorem Faith, protože se celá oblékla do černého, nicméně s množstvím látky to nijak nepřeháněla. Obtažený top s nahými zády, jištěný pouze tenkou stužkou uvázanou okolo krku, a kratinká sukénka přiváděly Spika na velice, opravdu velice nemravné myšlenky. A to se ani nezmiňoval o křehkých střevíčcích s riskantně vysokými podpatky. Zeptal se jí, poněkud hloupě, jak se brzy ukázalo, co se stane, jestliže je napadne parta upírů. Sladce mu sdělila, že to zbude na něj. Ona své nové botičky nehodlá přivádět do nebezpečí. Můžou vzít z holky přemožitelku, ale...

            Vlastně mohl být o.k. Mohl dnešní večer přežít a zachovat si aspoň špetku důstojnosti, pokud- ach jo. Pokud by se nerozhodla zahalit prakticky od hlavy k patě. Jeho kožeňákem. Jeho mimořádným ukradl-jsem-ho-přemožitelce pláštěm. Měla tu drzost si obléknout jeho milovaný kabát, který se mu za bezmála třicet let denního nošení vytvaroval podle postavy. Kůže je měkounká a pohodlně zajetá. Je to spíš část jeho těla, než oděv. A ona si ho klidně půjčí, jako by nešlo o nic důležitého. Ale tohle je důležité. Velice důležité! Dokonce ani Drusilla ho nenosila.

            Nejhorší na tom všem ale byl fakt, že ačkoli věděl, že má pod pláštěm šaty (lze-li tomu titěrnému kousku látky říkat šaty, sám má kapesníky, které jsou větší) vypadala jako nahá. Až na své oblíbené bytelné boty, se Spike nikdy nepovažoval za někoho s fetišem na obuv. Nicméně začínal tušit, že by se u něj jeden mohl vyvinout. Bloody hell. Zatracený ženský a není to zatraceně typické? Zatracená Buffy. Takže když ho vlekla na schůzku s bandou podivných lidiček, kterým říká mí kolegové, měl k dobré náladě na míle daleko. Fakticky byl sám sebou. Otočila se na něj právě včas, aby zahlédla, jak se mračí.

            "No ták," přemlouvala ho škemravě. "Buď milý, kvůli mně," dodala ještě a zamrkala na něj dlouhými řasami pečlivě pokrytými černou mascarou. Laškovný kukuč jí oplatil kamennou tváří. "Hele, chceš vrátit plášť?" nabídla mu snaživě a neochotně ho začala setřásat z ramen. Spike si najednou v němé hrůze představil, co se asi přihodí, jestli dovolí, aby někdo viděl, co nemá na sobě – všichni chlapi ji okamžitě začnou očumovat - bryskně jí kabát zase natáhnul a důkladně ji do něj zabalil. "Ne!" vykřikl. "Jen si ho nechej." A nech si ho na sobě, dokud nebudeme někde, kde tě svleču osobně a rád. Rozbalím si tě jako vánoční dárek, dodal ještě v duchu.

            "Díky," usmála se na něj vděčně. "Je mi trošku zima. Asi jsem si přece jen měla vzít spodní prádlo, huh?" Věděl, že určitě neslyšel to, co si myslel, že slyší, protože jestli slyšel, co si myslí, že slyšel, pak se blíží konec světa a on zemře. Ale moment, on už mrtvý je, takže je docela možné, že řekla, co si myslí, že řekla.

            Bože, pomyslel si nebohý Spike, nejsem si jist, že se dokážu pohnout. Nemá spodní prádlo. Ona nemá žádné spodní prádlo. Že by mě šoupli do pekla a já si to ani neuvědomil?

            "Spiku? Jsi O.K.? Máš divně skelný pohled," starala se Buffy, čímž narušila klidný průběh jeho duševního zhroucení. "Mmrgh," odpověděl inteligentně. "Óu-kéééj," vydechla a podezíravě ho pozorovala.

            "Buffy! Tys přece přišla!" zapištěla nějaká dívka, kterou, když zaostřil, Spike dokázal identifikovat jako Sophii. Potkal se s ní při oslavě jednadvacátých narozenin Buffy. Bože, to tenkrát bylo ale fiasko. Můžou za něj poděkovat Dawn a jedné praštěné démonce pomsty.

            "Hey, Sophie," pozdravila Buffy. "Pamatuješ na Spika?" Sophie se na něj podívala a usmála se. "Jasně. Já nevěděla, že jste spolu." Buffy kývla. "Měli jsme takové krizové období, ale myslím, že už je za námi." Spike hrdinně ustál touhu ji praštit.

            "Buf-fy," vplížil se do debaty další hlásek. "Kdo je tvůj přítel?" Buffy lehce ztuhnul úsměv na rtech. "To je Spike," ucedila a kývla na oplácanou brunetu. "Můj kluk," dodala krvelačně a propletla své prsty s jeho. "Spiku, to je Vanessa." "Kde si tě celou dobu schovávala, fešáku?" vrněla Vanessa a nestydatě ho svlékala očima. Purpurové rty zkřivil téměř chlípný úsměv. Spike se na ni zakřenil. "Nebyl jsem ve městě." "Ale už ses vrátil," konstatovala Vanessa svádivě. "Možná se někde uvidíme. Ráda chodím na oběd do Sabretooth Cafe. Nemyslíš, že tam při rekonstrukci odvedli neuvěřitelně dobrou práci?" Buffy byla dočista ohromená. Vanessa po Spikovi bez skrupulí vyjíždí - a on jí to klidně dovolí. "Já přes den ven moc nechodím," zkazil jí radost. V hlase mu cinkal potlačovaný smích.

            "Skoro bys mu mohla říkat upíre," dodala Buffy kysele. Vanessa na ni stěží pohlédla. "Škoda." Koukla k baru, odkud na ni kdosi zběsile mával. "Ách jo. Zdá se, že Lauren potřebuje mou pomoc. Ráda jsem tě poznala, Spiku. Jsem si jistá, že se ještě uvidíme," dodala sladce. Spike jí odpověděl úsměvem, ale Buffy se vztekala.

            "Hey Buffy, Sophie," ozval se za nimi mladý mužský hlas. "Christiane," oslovila nově příchozího vděčně Buffy. "To je můj kluk." Christian, uhrovitý šestnáctiletý klacek, se usmál a podal Spikovi ruku. "Rád tě vidím, chlape. Buffy o tobě hodně vykládala." "Oh, opravdu?" podivil se Spike s pozdviženým obočím. Buffy se nepřítomně dívala kamsi do dáli. "Well, vlastně ne," připustil beze studu Christian. "Ale jsem si jistý, že to měla v úmyslu." "Oh, i já jsem si tím jist," odkýval mu jasnou lež Spike a nedokázal na Buffy nevrhnout ublížený pohled. Ta jen pokrčila nosík.

            "Jsme všichni?" zeptala se Christiana, ostentativně Spika ignorujíc. "Ty, já, Soph... Lauren a ta děvka sedí u baru... Čekáme už jenom na Maxe a Jamese. Pak můžeme začít," odpověděl.

            "Děvka?" zajímal se hned Spike. "Proč jí tak říkáte?" Christian se na něj podíval a bez okolků vyhrkl: "Protože vojede všechno, co má ptáka, chlape. Co's myslel?" "Za-jí-ma-vé," mumlal si Spike a sklátil se na pohovku vedle Buffy. "Velice za-jí-ma-vé." "Ani na to nepomysli!" zasyčela Buffy varovně. "Je tak vulgární," dodala ještě a zhnuseně si prohlížela Vanessino přiléhavé odění. "Podívej na ty kluky, skoro slintají." "Copak, zelenooká stvůra vystrčila hlavičku? Ty žárlíš, mazlíčku?" zeptal se Spike žoviálně a vzal ji okolo ramen. Nahrbila se, aby před jeho rukou uhnula. "Samozřejmě, že ne. Je jen trochu ubohé, že mužští jdou po něčem, co se takhle chová a takhle obléká." Momentálně byl nad věcí, tak si odpustil komentář na téma, co si ona zase neobléká a jak se k němu chová.

            "Buffy!" Spike i přemožitelka se obrátili. Dva mladící, zřejmě studenti, stáli za Christianem, takže nemohli vidět, jaké dělá ksichty. "Maxi, Jamesi! To je, ehm, fajn, že jste se ukázali," přivítala je Buffy licoměrně, zase se narovnala a pohodlně opřela o Spika, který němou výzvu okamžitě pochopil a poslušně ji objal. Pak začal ty dva odhadovat. Žádný z nich nevypadal vyloženě hrozně. Akorát, že ten subtilnější měl ohnivě rudé vlasy a bledou pleť, což příroda obvykle naděluje v jednom balení. Druhý byl trochu vyšší a mnohem mohutnější, ale spíš díky svalům, než tuku. Vlasy i oči měl světle hnědé a z nějakého důvodu Spikovi připomínal kapitána Papundekla, pardon, Rileyho, Buffyino ex-zlatíčko a osinu v jeho zadku. Tohle musí být Max. James, po uši zamilovaný do Buffy, je určitě ten červenáček.

            "To je Spike," pokračovala Buffy. "Můj kluk." Spike si její slova nestydatě užíval. "Hey," ozval se červenáček. "Já jsem Max a tohle je James." Podařilo se mu tím Spika dokonale udivit. "Proč nepopadnete nějaké židle? Chris se Spikem se chystají k baru, ale myslím, že Lauren a Vanessa se k nám už vrací," začala organizovat Buffy.

            "Já se chystám k baru?" zeptal se jí Spike se škádlivým úsměvem. "Dám si dietní kolu, díky miláčku," odpověděla nevinně. Pochopil. Nealko party. Bezva. Zřejmě mu nehodlá dát šanci se opít a dělat jí ostudu nebo vykecat pravý stav věcí. Chvíli měl v úmyslu jí poskytnout rychlou přednášku na téma: Odlišnosti mezi lidskou a upíří fyziologií. On totiž může pít jako duha, všechny opije do němoty a když už budou ležet pod stolem, pořád ještě bude schopný jít ven a servat se s démony. Pak si to ale rozmyslel. Rozhodl se, že raději zůstane na živu. "O.K., mazlíčku," odvětil proto krotce. "Jdeme, Chrisi." "Už se valím." U baru bylo neuvěřitelně plno. Spike nevěřícně potřásl hlavou. Je to sice dávno, co byl v sobotu v noci v Bronzu, ale tohle je vážně absurdní.

            "Cože je tu takový nátřesk?" zeptal se Chrise, když pokorně čekali, až je někdo obslouží. Pokrčil rameny. "Lidi tady nemají nic lepšího na práci. Stejně umřou." "Umřou?" Christian se na něj podíval. "Tohle není moc zdravé město pro život. Je tady spousta věcí, co tě snědí... tím myslím zabijí dřív, než mrkneš." Znovu pokrčil rameny. "Musíš být opatrný. Davy mohou pomoci." Spike kývnul a přistihl se, že se mu tenhle kluk zamlouvá. Rozumný, nepříliš velký, takže není žádnou výzvou pro idioty, kteří záměrně vyhledávají rvačky. Pravděpodobně je i rychlý a nemá línou hubu, takže se dokáže vykecat z průšvihu. Zajímalo by ho, jestli by nechtěl randit s Dawn.

            "Znáš ségru Buffy?" zahájil nenápadný výslech. Christianovy oči se jakoby zasnily. Jo, pomyslel si Spike. Bingo. "Dawn? Yeah. Už jsem ji viděl. Je fakt moc pěkná," další rozpačité pohyby, tak typické pro jeho věk. V klidu nepostojí. "Myslím, že spolu chodíme do školy. Proč se ptáš?" "Jen jsem tak dumal. Měl jsem pocit, že jste stejně staří. Znáš Duncana?" "Duncana Ashcomba? Je to kretén," ucedil Chris, aniž si bral servitky. "Hmmm," pokračoval Spike. "Nemáš ho rád?" "Ne." Jen ho nemá rád nebo tady máme další zelenookou příšerku, uvažoval Spike nepřítomně.

            "Ahoj Spiku," řekl za ním měkký, smyslný hlas. Christian protočil oči a raději se přesunul k pultu, aby objednal pití. Spika nechal ve spárech Vanessy. "Hello," odpověděl upír jako slušný chlapec. Byly chvíle, kdy by její nepokrytou nabídku bez rozmýšlení přijal. Dnes měl v hlavě něco jiného. Pro začátek jednu podrážděně vyhlížející blondýnu. Až na to, že vůbec nevypadala podrážděně. Vlastně, spíš budila dojem, že si užívá. James zabral jeho místo vedle ní a živě si povídali. Well, do hajzlu s ní. Soustředil se na to, co se mu Vanessa pokouší říci. "... Tanec?" předla a vzhlížela k němu s jasným očekáváním. "Ehm, ano?" odpověděl, aniž si byl docela jist tím, na co byl tázán. Ale ona se jen spokojeně usmála, popadla ho za ruku a odvlekla na přecpaný parket. Kapela nehrála špatně, hoši už byli skoro svlečení, jak do toho usilovně bušili.

            "Všichni tady jsou z dohledu / Neštěkají ani nekoušou / Drží to zlehka / Drží to pevně / Všichni tančí ve svitu luny," snažil se zpěvák se všech sil. Spike Vanessu roztočil, takže ji oddálil na délku ruky, hned vzápětí si ji však rázně přitáhnul ještě blíž. Vzala ho okolo krku a tiskla své boky na jeho. Rozpálené líčko si otírala o chladnou tvář a on náhle cítil, že je jí přemožen. Její kyprou postavou, těžkým parfémem, umíněnou snahou ho dostat. Nebyl zvyklý být loven. Byl zvyklý být lovcem. Nicméně hřála, ženská krev a mléko a zatraceně dobrá tanečnice, napadlo ho a vřadil do tance trošku dráždivého pohupování. Díky bohu, že píseň je dost rychlá, což jí bránilo být na něho celou dobu nalepená. Dělala pro to, co mohla a on je jenom člověk, takříkajíc. Ačkoliv už asi dlouho nebude.

            Určitě ne, pokud do toho bude mít co mluvit jistá přemožitelka upírů. Pozorovala, jak tančí s Vanessou. Vypadala rozzuřeně. Do prdele.

* * *

            Spike nikdy moc nedal na pověsti, že když někdo bezprostředně čelí hrozbě smrti, proběhne mu před očima celý život, ale v náručí svíral brunetu a kráčela k němu blondýna s vražedným pohledem. Tohle už se mu jednou nebo dvakrát stalo. Dřív. Ách. Obvykle ale chtěl bloncku při té příležitosti zabít. Well, jo, chce ji zabít i dnes. Za to, že ho dostala do téhle prekérní situace, ale nejdřív...

            "Bude vadit, když vystřídám?" zeptala se ledově, poklepávajíc Vanessu po rameni. Bruneta prokázala, že má pozoruhodně vyvinutý pud sebezáchovy, protože bez odporu couvla. "Je celý tvůj," pravila úlisně. Patrně měla nejednu zkušenost se vzteklými partnerkami svých tanečníků. "Já vím," zavrčela Buffy a Spike se trošku naštval. Moc se mu nelíbilo, že s ním zachází, jako by jí patřil. Nezáleželo na tom, jak moc ho manýry Buffy, alias zelenooké příšery, vzrušují. Nespouštěl z ní oči. Jako had se vykroutila, lepší pojmenování pro to nenalezl, z jeho pláště a nedbale ho odhodila na nejbližší židli.

            Spikovy oči zalétly k Jamesovi, který budil dojem, že se právě chystá zemřít. Máš štěstí, napadlo Spika, nemusíš se s ní sblížit. Nemusí dojít na důvěrnosti. A pak už jen sledoval, jak se k němu blíží, vlní se… vtančila přímo do jeho náruče... Nikdy to nebudeš ty. Nikdy si nebudete blízcí. Nikdy. Už je ti to jasné? Komu vlastně? Mě nebo jemu?

            "Vrčíš," pošeptala mu a obtočila štíhlé paže okolo jeho krku. Obestřela ho lehká, svěží, květinová vůně. Snažil se dát dohromady a trochu si pročistit hlavu. "Well. Yeah," odkašlal si. "Lidé se na tebe dívají," dodal bezmyšlenkovitě. "Fakt?" zazářila. Patrně už zapomněla na žárlivý záblesk, který ozářil její nečekané entrée na taneční parket. Kde se k čertu naučila takhle hýbat? Spike se snažil vzpomenout, v mozku mu šrotovalo, ale myšlenkové pochody měl jaksi zlenivělé. Momentálně byl schopen pouze zcela prostinkých úvah: Moje. Přemožitelka. Moje. Dívka. Mmm. Moje. Svalovec? Už není jejím věrným stínem. Téměř. Psycho přemožitelka? Snad. Trhač?

            Co na tom do pekla záleží? ozvalo se Spikovo libido a skočilo tak mozku do řeči. To, jak si pro tebe přišla, bylo zatraceně žhavé a vášnivé, vzrušující a možná, když ji naštveme, udělá to znovu. Ale ne teď. Protože tisknout ji k sobě se nám moc líbí. Je to blaho samo. Zasténal.

            Poslední věc, kterou potřebuje, je hádat se sám se sebou. Obvykle bez problémů ovládal mozek i libido, ale poslední dobou se mu zdálo, že se začínají bránit a bojovat s ním. Navíc se za jeho zády domlouvali se srdcem. Připomněli mu, že s ní nikdy dřív netančil. Pamatoval by si, že ano.

            Stěží se hýbali, bylo to nesmírně zvláštní. Jen se mírně pohupovali do rytmu. Jedna její ruka ho hladila vzadu na krku, ta druhá si klidně spočívala na jeho rameni. Zjistil, že mu činí veliké obtíže nepoložit dlaň na nahou pleť. S těmi hazardně vysokými, sexy podpatky, měli oči téměř ve stejné výšce a on cítil, že ho to lehce znepokojuje.

            Hudba hrála přímo neodolatelně. Blues. Nic nového, klasický kousek. Jedna z těch melodií, co vám bez pozvání vlezou do hlavy. Dlouze vás laskají, až zůstanete bez dechu. Cítíte napětí ve slabinách, hudba vám proudí žilami spolu s krví, jako tekutý oheň. Obejde mozek a získá si vaši duši. Stanete se jejím šťastným otrokem. Pak už se jen pomalu a vzrušeně ploužíte po parketu.

            Tlukot jejího srdce mu hlasitě duněl v ušních bubíncích. Lahodný zvuk orgánu, který pumpuje drahocennou, po železe vonící krev, teplou jako paprsky slunce, do jejího těla, se mísil s bicími a rozpustilou, svůdnou kytarou. Zpěváci se vyměnili. Hlas ženy, měkce zastřený, se mazlil s jednotlivými slovíčky. Matně rozeznával skladbu. Pamatoval si, že ji zpívával drsný, mužský hlas. Z úst ženy nyní jakoby prýštilo zlato. Tóny téměř bolely, dráždily. Vždy byl naladěn vychutnat si hudbu ve vší její rozmanitosti. Měkce opakoval fráze, téměř šeptal a ve spáncích mu rezonoval rytmus.

            "Fade to black. Zemřít." "Co jsi říkal?" optala se Buffy tichounce. V krku měl knedlík. "Nic," zamumlal v odpověď a odvážil se ji dlaněmi pohladit po zádech. Její kůže ho pálila jako svěcená voda. Slyšel, že vydává hluboké, hrdelní zvuky. Předla spokojeně jako kočka. Zavřel oči. Fade to black. Umřít. Dobrovolně.

            Prosím?

* * *

            Byl v pekle. Vážně. Hrát videohry s jejími nanicovatými kolegy, nic pro něj. To už by dal přednost večeru s Harmony a hrál s ní ‚dvacet otázek‘.

            Buffy žádala, aby si s ní zatančil. Za prvé se chtěla ujistit, že James pochopil. Tohle se povedlo bez chyby. Ten ubožák vypadal, že mu nejdříve vyrvala srdce z hrudi a pak ho navíc podupala. Spike s ním soucítil. Upřímně, ale ne dost, aby mu vykecal, že on a Buffy nejsou... nejsou pár. Druhým překvapivým důvodem byla Vanessa. Buffy jí mínila zatnout tipec. Poněkud jedovatě poznamenala, že neměla v plánu pasivně přihlížet, jak šuká její kolegyni. Následovala pohotová herda, když se bránil tím, že jí by přece vždycky nabídnul, aby se přidala. A nakonec, samozřejmě, mu také chtěla dokázat, že je vynikající tanečnice. Nestěžoval si. Bože, to ne. Ne po noci, během níž se k němu Buffy Summersová vinula, tiskla své měkké, hřejivé křivky k jeho vzrušenému tělu. Ošidná síla jejích štíhlých údů a pečlivě skrývaný sklon k násilí, neodmyslitelně spjatý s její povahou, mu byly důvěrně známé.

            Více, než to. Znal její tělo stejně, jako svoje. Znal slabiny Buffy bojovnice i Buffy ženy. Věděl, že je lechtivá pod kolínky a že má ráda, když ji hladí po vlasech, zatímco se vzpamatovává z právě prožitého orgasmu. Věděl, jak ji žere, že neudělala kariéru a také má strach, že nezvládá rodičovské povinnosti vůči Dawn. Nikdy nikoho nepoznal tak dobře, jako ji. Nikoho. Za celá ta dlouhá léta, kdy byl chlapcem, mužem a nakonec upírem. Darla byla příliš povýšená a Angelus příliš nedotknutelný. Sto let strávil s Drusillou, smířený s faktem, že na světě je spousta temných míst. Jedno z nejtemnějších pak mezi jejími oušky.

            Je velice zvláštní být někým natolik pohlcen. Dojde to tak daleko, že ani nevíte, kde končí, a vy začínáte, meditoval Spike, pozorujíc, jak pár kroků před ním opouští Bronz. Zajímalo ho, co k němu vlastně cítí. Ta věc s Anyou ji vzala pořádně, vzpomínal. A ještě víc ji rozrušilo, když opustil město, aby... nakonec získal duši. Spolknul úsměv, když mu na mysli vytanulo její přivítání. To je sama podstata Buffy, uvědomil si. Zhmotnělý, živoucí paradox ...

... Noc byla vlahá a plná nadějných příslibů. Buffy nepostála. Nervózně chodila z pokoje do pokoje. Konečně svou neposedností upoutala něčí pozornost. "Možná bys měla jít na hlídku," navrhl tiše Giles a odložil knihu. "Možná," připustila, ale její oči přitahovaly schody. Giles její pohled sledoval. "Myslím, že Dawn tady bude hodinku v bezpečí i bez tebe," poznamenal suše. "Já vím," přiznala. "To jen, že... když jsem ji tady nechala naposled, nechala jsem ji tady s Tarou, víte?" Vyčistil si brýle. "Vím. Proč nejdeš na hlídku a po cestě se nestavíš u Xandera? Zjistíš, jak je na tom Willow. Budeš mít novinky pro Dawn, Anyu i mne," nabádal ji dál. "Dawn se nebude cítit opuštěná a ty můžeš prohodit pár slov s Xanderem na téma: Proč nevypínáme telefon." Anya se toho chytila.

            "Možná bys mohla jít do mého bytu se mnou," navrhla. Giles i Buffy se na ni zadívali. "Well, musím jít domů. NĚKDY," zdůraznila. "Oh, O.K.," svolila nakonec Buffy a zamířila k truhle se zbraněmi, aby si vzala pár nových kolíků. Anya nevypadala svolná k další konverzaci. Buffy byla ve skrytu duše ráda, že s ní blond ex-nevěsta odmítla do Xanderova bytu jít. Pakování svršků by měla jako skvělou výmluvu. V Atlantě se totiž konalo symposium 'Pomsta v moderním světě' a Anya na ně byla pozvána. Měla vést panelovou diskuzi. Buffy byla ráda, že ji konečně něco potěšilo. Od Gilese a Dawn přemožitelka zjistila, že věci mezi Xanderem a Anyou, jejíž místo obsadila Xanderova nejlepší kamarádka, jsou ještě poněkud citlivé. Xander takhle získá trochu času, aby si vztah s démonkou pomsty zrekonstruoval.

            Pohled, který se očím Buffy naskytnul, když jí Xander otevřel, by Anya patrně nijak vřele neuvítala. Polonahý Xander ze tří čtvrtin spal a když otevíral dveře, zíval na celé kolo. Za ním, na posteli ze které očividně právě vstal, Willow. Na sobě nic, jen jeho košili. Hmmm. Čarodějka byla hubená, dokonce i na ni, oči zarudlé od pláče a pod nimi kruhy. Tmavofialové stíny poznačily bledinkou pleť a byly jasným důkazem nedostatku spánku, ale oříškovýma očkama koukala na svět Willow, žádný zlý vetřelec. Takže došlo na objímání, vřelá slova a Buffy se zase rychle vypoklonkovala. Nechtěla rušit jejich nezvykle intimní pohodu.

            Přestože hlídkovala na okraji jednoho z větších hřbitovů, neopouštěl ji neklid a nesoustředěnost. V Sunnydale vládla neobvykle klidná noc, což Buffy zklamalo. Předpokládala totiž, že by z ní dobrá rvačka vyhnala to zvláštní toužení. Skoro jako by ji něco svrbělo, bohužel na místě, kam si nedosáhla a tudíž se ani nemohla poškrábat. Páteří jí proběhlo podivné, ale dobře známé brnění, které zvěstovalo, že ji někdo pozoruje. Nebyla si jistá, jestli je její voyeur přítel, či nepřítel, tak dál nonšalantně kráčela mezi hroby, uši našpicované, oči dokořán. Ni hlásek se neozval, ni větvička nezapraskala, neslyšela ani nikoho dýchat. To rozhodlo. Zvrtla se na patě, dokonale natrénovaným plavným pohybem zvedla kolík, připravená zabořit ho do hrudi upíra, který stál za ní. Nedosažitelný. Přirozeně, jak jinak. Jako by nikdy neodešel. Jako by je nedělily dva týdny, tvrdá slova a ještě krutější činy.

            Stál tam. Celý v černém. Ve vlasech se mu odráželo světlo lamp, ale obličej měl ve stínu. Byl tam. Byl zpátky. Vrátil se. Ale nehýbal se, nic neříkal a Buffy dumala, jestli si ho jen nevysnila. Jestli to není přízrak, který si vykouzlila. Vždycky se totiž objevil, když jí bylo mizerně nebo se cítila osamělá. Nebo obojí. "Buffy, já..." začal, jenže hlas měl tak nejistý, tak neSpikovský, že ji to v první chvíli ohromilo. Jen na moment. Pak se na něj vrhla. Nebyla si jistá, jestli ho míní zabít nebo obejmout. Věděla, že brečí, upustila kolík (Giles by ji zabil, kdyby věděl, že to udělala), ale on je tady, je zpátky a pokouší se ji vzít do náruče a ona do něj buší. Pokouší se ji chytit za zápěstí a uklidnit, jinak se vůbec nebrání. Ona pláče a on se nebrání. Uplynuly dlouhé minuty, než mu konečně klesla na hruď, její slzy se mu vpíjely do černého trika. Na chvíli si dovolila být slabou, křehkou bytostí. O ten luxus se sama připravila ve chvíli, kdy se vzpamatovala a připomněla si, že jsou nepřátelé a ona není šťastná, že ho vidí.

            A taky že není. Není to štěstí, ne přesně. Má to spíš co dělat s totální a naprostou úlevou. Úleva. Nevěděla, proč vlastně se jí ulevilo, ale bylo jí to šuma fuk. Je zpátky. Díku bohu...

            ... Nevěděl, jestli to byl instinkt nebo něco jiného, co ji tehdy přimělo se k němu tak přiřítit. Make love not war. Ten slogan mu zrádně vytanul na mysli. Milujte se, neválčete. Jen si odfrknul. To bylo něco. Fakt něco, když to na ně, jeho a Buffy, přišlo.

            "Tak co máme na rozvrhu teď?" zeptal co, když ji dostihnul. Zrovna za Bronzem zahýbala za roh. Pokrčila rameny. "Jít domů a spát," odsekla. Čekal. "Tím myslím, že půjdeme každý zvlášť do svého vlastního domů a vlezeme si každý do své vlastní postele, "objasnila rychle, aby náhodou nedošlo k omylu. "Bezva," ucedil a ani se nepokoušel skrýt zklamání.

            "Ach jé, copak je, Spiku?" spustila, když už se jí zasmušile klátil po boku. "Zranila jsem tvé city?" "Konečně jsi aspoň ochotná připustit, že nějaké mám," zabručel a otočil se. Vzteky přímo planul. "A co sis myslel? O co podle tebe dnes večer šlo, Spiku? Vypadla ti snad z hlavy ta část, kdy jsem říkala, že budeš PŘEDSTÍRAT, že jsi můj kluk?"

            "Ne, postrádám tu část, v níž se nechováš jako DĚVKA!" zařval sprostě. "Já nejsem," teď zněla pořádně navztekaně, "žádná děvka!" "Ne. Ty si jenom myslíš, že si se mnou můžeš pohrávat. Vždycky připravená rozškubat mé city na kousíčky," stěžoval si hořce a hned pokračoval: "No bóže, je to jenom Spike. Ten je přece zvyklý, že se s ním zachází jako se psím lejnem. Na něm přece nezáleží, vždyť ani není člověk." "To si nemyslím," bránila se vehementně. "Ale jo. Je to přesně, jak říkám. Přiznej si to, Buffy! Jeden musí být kapitán Amerika, aby sis dovolila mít ho ráda." "Ježíši Kriste, to už jsme zase skončili u lásky? Už tě někdy napadlo, že tě možná nemiluju kvůli tobě a ne kvůli tomu, že jsi démon?"

            Jako by se náhle ochladilo. Podíval se na ni. Díval se na ni, jako by ji viděl poprvé v životě. Jeho naivní, v hloubi duše hýčkané naděje se v jediné sekundě sesuly jako domeček z karet.

            "Ne," zašeptal, "nikdy." Nedokázal ani poskládat celou větu. On, William Raine, rádoby básník. A on to nedokázal. "Omlouvám se," zamumlal. Hluboce se styděl. Byl zraněný jako nikdy dřív. Vše, čím byl, vše, čím kvůli ní kdy být chtěl, jí pokorně složil k nohám, ale nebylo to dost. Nikdy to nebude dost.

            "Spiku," jeho jméno vyslovila, jako by se bála. "Spiku!" Slepě se od ní odtáhnul. Musel pryč. Pryč. Kamkoliv. Někam, kde by se mohl schovat a lízat si rány. Znovu najít sám sebe. Nabídnul jí své srdce, jedinou věc, kterou má. Hodila mu ho pod nohy. Nabídl jí svou sílu k obraně její sestry a bohyně ho kvůli tomu skoro zabila. Nabídnul jí své tělo, když byla bolavá a zmatená a ačkoliv si mohla zvolit kohokoli jiného, použila ho. Nejspíš proto, že s ním nemohla ani otěhotnět ani se něčím nakazit. Byl mužem v její posteli, ale ne v jejím srdci. Kvůli ní podstoupil mučení a nekonečnou trýzeň. Za odměnu mu byla navrácena duše, ale skoro při tom umřel. Zase. Dokonce držel klapačku, když ho odvlekla do GAPu a jemu se chtělo nahlas řvát. Šel by za ní třeba do pekla a zase zpátky... stejně ho nebude nikdy milovat. Nebude ho ani chtít. Nikdy si ho nevybere. Cítil se pošpiněný. Zneužitý.

            Nechal ji tam stát, se svým jménem na rtech. Muž, který před ničím necouvnul. Muž, který čelil a vzdoroval bohyni a přežil. Tento muž utekl před ženou, co miloval. Zase.

            Jenže byl v pasti. Je uvězněn i se svým zatraceným mikročipem, který celou tuhle noční můru odstartoval. Nebo za to může ono proklaté kouzlo Willow, díky němuž byl několik mámivých, bláznivých hodin zasnouben s Buffy? Na tom teď už nezáleží. Prostě je vězněm své duše a žádný okamžik-dokonalého-štěstí-jako-klíč-ke-svobodě ho nečeká. Je připoután k tomuto prokletému městu. A aby toho nebylo málo, navíc má zlomené srdce. Existovalo jen málo míst, kam by nešla, kdyby se ho rozhodla hledat. Ještě méně je těch, o nichž neví ani Xander. A pouze jediné, o němž neslyšel ani Giles. Musí se zbavit těch proklatých hadrů a pak zmizí v Jámě. Fakt příhodné jméno. Zaleze tam a už nikdy nevyleze. Lásku přece můžu spoutat, říkal si v duchu, nacpu ji až do nejzazšího koutečku svého srdce a utěsním, jako včela med v buňce plástu. Odborně řečeno, zavíčkovaná láska.

* * *

            Našli ho. Jasně, že ho našli. Lépe řečeno... našel. Ale ani Giles ani Xander ho neobjevil. Hromádku neštěstí utápějící se v chlastu a slzách. Žádný z nich ho nevzal domů, nezahřál a nestrčil do postele. Byl to Clem. Byl u něj i když se probudil a naříkal, svírajíc si hlavu v agónii bolesti duševní i tělesné.

            "Jak ti je?" zahalekal radostně laločnatý démon a podal zničenému upírovi hrneček krve. Kdyby ztišil hlas, udělal by ještě líp. "Kilo aspirinu by mi pomohlo víc," zasténal Spike a krev si prohlížel vyloženě znechuceně. "Jo. Tady máš." Clemův hlas dával tušit, že jeho volbu příliš neschvaluje. "Je to peklo. Cítím se příšerně," přiznal Spike beze stopy ironie. Rozhlédl se velice opatrně, aby se mu nezamotala hlava. Clem zřejmě nahoře koukal na telku. Zaslechl úryvky nějaké telenovely. Najednou zpanikařil a rychle se podíval na hodiny vedle postele. Ne, je to O.K., uklidnil se, ačkoli mu prudký pohyb nijak neprospěl. Jiskřičky palčivé bolesti se zahryzly do zmučeného mozku.

            Repríza Dawsonova světa začne až za několik hodin. Padl zpátky do polštářů a z ničeho nic se rozesmál. Dnes je neděle, což znamená, že stihne i opakování Akt X.

            "Dnes ráno jsi měl návštěvu," oznámil Clem a pořád si ho nesouhlasně prohlížel. "Jo? Čí? Prcek? Xander?" zeptal se hned Spike, s nadějí v hlase. "Ne. Přemožitelka. Vypadala, že se o tebe bojí." Spike zavřel oči. "Ó ano. To určitě. Srdce jí pro mne krvácí. Cos řekl?" Clem se na něj překvapeně zahleděl. "Řekl jsem jí, že jsem tě právě vytáhl z té neodpornější démoní putyky v Sunnydale, kde ses pokoušel propít do dalšího života a přitom si vybrečet oči, protože ti zlomila srdce. Zase." Spikova pravička vystřelila jako blesk, takže její pohyb bylo vidět jen jako šmouhu, a chytila Clema pod krkem. Potom otevřel oči.

            "Tohle's jí vážně pověděl?" zavrčel. Clem se snadno osvobodil. "Samozřejmě, že ne. Řekl jsem, že máš cosi na práci a že ti vyřídím, že se stavila." Spike se uvolnil a zase sklopil víčka. "Oh. O.K." "Přinesla ti zpátky kabát," vemlouval se Clem. Spike otevřel jedno oko. "Bezva." "Hodláš s ní mluvit?" "Ne. Hodlám tady ležet, nehýbat se a zbavit se kocoviny. Potom hodlám sledovat Dawsonův svět a dívat se, jak Joey odmítne Paceyho. POTOM se budu koukat na Muldera a Scullyovou, kteří zase ničeho nedosáhnou, a nakonec se někde s někým poperu.

            "Oh. Well, to zní obdivuhodně rozumně a zrale," konstatoval Clem sarkasticky. "Proč tak jízlivě?" nechápal Spike. "Aha. Protože se pořád chlubím, že nejsem ani rozumný ani zralý." "Well, to přece každý vidí na první pohled, idiote," potvrdil Clem, ale svůj odsudek natolik zadrmolil, že ho Spike mohl v klidu ignorovat. Znovu zavřel oči. "Zaječ- nebo ne. Zašeptej, kdybys něco potřeboval," dodal Clem, soucitně poplácal po peřině a vydal se nahoru. "Uh huh," zamumlal mu v odpověď znavený Spike a pokoušel se znovu odplout do snu…  Spánek a pletení... Co jen to bylo?

            Ve chvilce se ocitnul daleko odsud, vzdálen sto let a mnoho tisíc mil, nadšeně hltal Shakespearovy verše v soukromí své studovny v mámině domě. Neuznávala Shakespeara. Schvalovala ho dokonce ještě méně, než Miltona, Byrona a Shelleyho, ostatní jeho oblíbené spisovatele. Ó ano, už to má.

            Spánek, co přízi starostí dnem smotanou přec snadno rozplétá, rozpomenul se. "Zatraceně, to bych taky moc potřeboval," šeptal ze spaní a nahlas zadeklamoval: "Hle, proklatá Buffy vraždí spánek."

* * *

            Byl líbán. Nořil se z hlubin nevinného spánku, přičemž matně vnímal měkký dotek. Něco se o něj něžně otíralo. Uvědomil si, že to jsou dívčí ústa, přiložená k jeho vlastním. Naplnila ho zvláštní letargie, která neměla nic společného s bušením v hlavě, a on si dovolil probrat se k vědomí. Teplounká pusinka se posunula. Vzdálila se tiše jako stín. Otočil k ní hlavu. "Už jsi vzhůru?" Buffy. Stála vedle jeho postele, krásná až ho to zabolelo. Nádherná. Ale nedotknutelná, připomněl si a vzpomenul na polibek. Přísahal by... Jenže dívka, co tam stála se založenýma rukama a podrážděným výrazem ve tváři, se nezdála být tou vysněnou vílou, která ho tak něžně líbala.

            "Co chceš teď?" zeptal se unaveně. "Dawn se ztratila," oznámila krátce. "Nevrátila se domů od chvíle, kdy včera odjela s Duncanem." Spike se na posteli okamžitě vzpřímil a hned sebou cuknul, protože mu v hlavě stále bolestivě tepalo. "Co tím chceš říct 'Nevrátila se domů od chvíle, kdy včera odjela s Duncanem.'? Kolik je hodin?" zajímal se okamžitě, hlavu plnou děsivých představ, co se jí všechno mohlo stát.

            "Je chvíli po západu slunce," odpověděla Buffy. "Nikdo o ní už celý den nic neslyšel." Uvědomil si, že není podrážděná, ale zoufale vystrašená. "Willow zůstala doma a drží pevnost. Anya se vrátí příštím letadlem a Xander prohledává silnice. Já udeřila na Duncanovy rodiče, ale ti nemají ani ponětí, kde jsou. Jeho otec zavolal policii. Tenhle problém jsem hodila na krk Gilesovi. To je vše. Ty přece znáš všechna tajná místa ve městě, taková, kde by ji nechal kdyby... kdyby se něco přihodilo. Myslela jsem, že Clem by mohl zůstat tady pro případ, že by přišla sem a ne domů. Vím, že jsem pravděpodobně ta poslední osoba, s níž bys teď chtěl mluvit, ale prosím, Spiku, potřebuji tvou pomoc." Teď už přímo žebrala a to nedokázal déle snášet.

            "Samozřejmě pomůžu, do pekla," zavrčel. "Kam jeli?" Provinile žmolila dlaně. "Nevím. Myslela jsem, že do kina. Sebrala jsem Dawnin deník - přece víš, že si ho zase začala psát - minulý týden si poznamenala, že ji Duncan míní vzít na Fisher's Point. Ale netuším, kde to je a nemůžu to místo ani najít na žádné mapě." Spike se zamračil. "Ne, to's ani nemohla. Víš, Fisher's Point asi před sto lety odříznul oceán od pevniny. Slýchal jsem o tom vyprávět stařičké pamětníky. Teď je to jen několik maličkých ostrůvků." Zamyslel se. Dá se tam dostat pouze za odlivu." Střelil pohledem po Buffy. Najednou vše pochopil.

            "Příliv jim odříznul cestu. Vážně pěkné místo. Romantické," dodal pro případ, že by jí to nedošlo. "Myslíš, že tam uvízli?" zeptala se Buffy a tvář se jí trošku vyhladila. Pokrčil rameny. "To místo je stejně dobré jako kterékoliv jiné, abychom tam zahájili pátrání." "Kde to je?" "Tak deset mil kolem pobřeží, po silnici ve skalách. Nejlíp uděláme, když si vezmeme motorku."

* * *

            Proč přesně se do téhle situace proboha dostal? Nejlepší způsob, jak se vyléčit z posedlosti Buffy Summersovou, zřejmě je trávit s ní čas, pomyslel si sarkasticky. Bez zábran se mu tiskla k zádům a držela se ho okolo pasu. Brala mu tím nervy. Stroj s přehledem zvládal klikatou silničku a Spike byl rád, že se má na co soustředit. Dawnino zmizení, jeho náhle tak spletité pocity vůči Buffy. Utrápený mozek si vážně zaslouží pauzu.

            Byla pěkná, jasná noc a Fisher's Point nebo co z něj zbylo, ležel dost daleko od Sunnydale, aby se světla skryla za kopci jižně od města. Obrovský, romantický měsíc jim plul nad hlavami a hvězdy na sametovém nebi zářily jako žárovičky na vánočním stromku. Podobná noc uzřela Romea šplhat k Juliinu oknu, Rick byl představen Ilse a na vrcholku Empire State Building se Annie setkala se Samem. Noc jako stvořená pro milence. Ne na projížďky s cílem najít nezodpovědné puberťáky, ale Spike byl pragmatik. Musíš hrát s kartami, které ti osud rozdal. A on si právě líznul Buffy a nesmírně romantický výhled a... jestli ho oči neklamou, Duncanovo auto.

            "Viděl's to?" zaječela mu Buffy do ucha. Kývnul, odpovědět jí nebyl schopen, a zatočil k opuštěnému vozu. Obklopilo je nebývalé ticho. Ani poprvé ani naposled ho napadlo, že jak je motorka hlučná, si všimne teprve tehdy, když přestane dělat kravál. Jediný zvuk tady momentálně bylo 'šůůů šůůů', které vydávaly vlny omývající břeh. Musel připustit, že je to vážně působivé. Nikdy si neuvědomil, že se pod vodou ukrývá zpevněný násep. Buffy odhodila helmu vedle motorky a prsty si projela vlasy.

            "Vsadila bych se, že jsou spláclé," brblala. Kouknul na ni. "Jo," potvrdil její obavy. Za odměnu ho pohledem skoro ukamenovala. Drze se zašklebil. Jakš takš si vlasy načechrala a uhladila. Viděla, že pozoruje pohyby jejích prstíků. Zdvořile, ale bylo jí jasné, že výsledek asi není nic moc. Otevřela pusu, chvíli nic neříkala a zjevně dumala, co chce vlastně říci. Nakonec se zasmála. "Jak to děláš?" zeptala se mírně. "Dělám co?" "Rozptyluješ mě. Jsem strachy bez sebe co je s Dawn a tobě se podařilo mě tak zpitomět, že najednou vyšiluju kvůli vlasům," zlobila se, ale jenom na oko. Výraz její tváře napovídal, že si ho vlastně dobírá. "Mám už takový dar," pochlubil se bezostyšně a po straně se na ni podíval. "Je ti líp?" "Jo. Je. Díky." Zmateně zamrkal. "Děkuješ mi, že tě dožírám? Jestli až se vrátíme u tebe v ložnici najdu lusk, tak..." vyhrožoval. Zahihňala se. "'Invaze zlodějů těl'. Ten film miluju. Myslím, že tohle je jediná hrůza, co jsme v Sunnydale ještě nezažili." Pak se zamyslela. "Well, teda když opomenu, jak se v mém těle producírovala Faith." Nakoukla okénkem do Porsche. "Nejsou tady. Další nápad?" Protočil oči.

            "Vážně se těším, až jednou dáš mozku přednost před pusou, přemožitelko. Přece jsem říkal, že se vydali na ostrovy. Nemůžeš řídit - teda můžeš, ale leda teréňák s náhonem na všechna čtyři kola. Rozhodně ne takhle drahou věcičku." Zjevně jí četl myšlenky. "Dobrá, dobrá," vzdala se podrážděně Buffy. "Well, tak co teď?" Váhavě se zadívala do vln. "Snad bychom mohli- Umíš plavat?" obrátila se na něj otázkou. "Bloody hell, ty fakt nemáš rozum. Když rozdávali vtipnou kaši, určitě sis šla raději koupit boty. Míníš v noci přeplavat nebezpečný násep? Jestli se chceš koupat na Evu, najdu ti nějaký pěkný bezpečný bazének." "Máš lepší nápad?" vyprskla. "Ne," přiznal a musel se moc ovládat, aby nevybuchl. Kopla do pneumatiky Porsche. "Well, nemůžeme tady jenom tak sedět a čekat na odliv. Mimochodem, kdy to bude?" "Promiň, ale vypadám snad jako někdo, kdo v hlavě nosí harmonogram přílivů a odlivů?" ucedil upír jízlivě.

            "Hey, nemusíš používat tenhle tón," bránila se, "jenom proto, že jsi na mě naštvaný." "Nejsem. Neštveš mě," povzdechl si. "Nešílím z tebe. Šílím ze sebe. Proč jsem se do pekla od tebe nechal ukecat na tu šaškárnu s předstíráním?" ptal se spíš sebe, než jí. "Já nemyslela, že tě to tak- hmm- rozruší," pokusila se vyžehlit trapnou situaci. Temně zavrčel. "Cože? A co sis myslela? Že tě jednoduše přestanu milovat? Napadá mne jedno slovo. Naivní." "Tehdy jsi neměl duši, Spiku. Jak jsem mohla předpokládat, že mne pořád... že mě máš rád i teď," odsekla.

            "Ježíši Kriste, přemožitelko, démon a chlap se od sebe moc neliší," řekl unaveně. "Co si do pekla myslíš, proč asi po tobě Angelus tak šel? Ten ubožák tě pořád miloval! Proto tě nenechal na pokoji." "On... on mě... fakt?" optala se nejistě, celá zmatená. "Já to nevěděla." "Well, nehodlal ti to věšet na nos. Zlobil se sám na sebe," vysvětloval Spike. "Well, a proč jsi mi TY nic neřekl?" "Věděl jsem, že zareaguješ přesně tak, jako včera v noci. Proto. Mám už plné zuby toho, jak mi furt všichni dupou po srdci. Díky, stačilo. Jsem z toho tak otrávený, že poslední tři roky prostě hodím za hlavu. To zní slibně," dodal zase spíš sám pro sebe. "Dostala's tenhle stupidní nápad a přejinačila mě. A právě o to jde. Nechtěla jsi mne jako mne. Já trouba to nepochopil. Do hajzlu. Získal jsem duši jen kvůli tobě. Chtěl jsem být pro tebe dost dobrý. Špatný vtip." Hořce se zasmál. Odtáhla se od auta a přišourala se k němu. Díval se na ni. Oči měla velké a nedůvěřivé. "Ty jsi získal duši kvůli mně?" zašeptala a dechu se jí zjevně nedostávalo. Bezmocně pokrčil rameny.

            "Well, yeah. Lhal jsem kvůli tobě. Zemřel bych pro tebe - a hned teď přestanu znít jako písničky Bryana Adamse," dodal smutně. Byla dočista ohromená. "Tys tím vším prošel- vybojoval jsi svou duši- pro mne? Ještě nikdo nikdy... Pro mě? Vážně?" Nedokázala tomu uvěřit. "Ne, kvůli úplně jiné na nervy mi lezoucí blonďaté přemožitelce, kterou, navzdory zdravému rozumu, miluju," ubezpečil ji uštěpačně. "Hey! Drž pusu!" vyjela na něj. "Tohle je něco velkého. Ať se ti to líbí nebo ne. Tohle... něco to znamená, jasné?" "Jo. Znamená to, že JÁ přišel o rozum. Pro TEBE, to neznamená vůbec nic. Můžeme se vrátit k meritu věci a hledat Dawn a pana Místo-mozku-mám-cement? Hey, není támhle oheň?" Ukázal na záblesk nečekaně se odrážející od skal, co jim byly nejblíž. Upíří super-zrak mu dokonce umožnil zahlédnout dvě postavy, krčící se vedle táboráku. Buffy přimhouřila oči a uzřela víceméně totéž. "Myslím, že to jsou oni," vydechla vzrušeně. Otočila se na Spika. "Napadlo tě vzít s sebou mobil? Jo a nemysli, že tím jsme skončili s konverzací. Považuj ji pouze za přerušenou. Dostal's odklad. Nic víc."

            "Ano, co se týká telefonu, ne konverzaci. Komu mám zavolat? Krotitelům duchů?" otázal se kousavě a vytáhnul z kapsy úhledný přístroj. "Zkus raději pobřežní stráž, chytroučká prdelko," poradila mu sladce. "A potom Willow. Chci, aby, když dorazíme domů, měla pěkně po ruce všechny ingredience, co jsou potřebné ke kouzlu vzkříšení." "Proč?" otázal se nechápavě. "Abych Dawn mohla zabít." "Chceš pomoct?" "Proč ne? Když jde o věc, která bude trvat mnoho, mnoho dní, pomoc se vážně hodí."

* * *

            Pobřežní stráži trvalo jen pár minut přes půl hodiny, než se k nim dostala. Jak Spikovi mladá žena přiznala, záchrana lidí z Fisher's Point pro ně není nic nového. Spíše se jedná o rutinní záležitost. Dokonce i v noci. Přes Buffyinu tvrdohlavou snahu Spike striktně odmítal nechat se zatáhnout do debaty o jeho pocitech k ní.

            Bylo jí jasné, že na něj příliš tlačí, ale nedokázala si pomoci. Vždycky, když se na něj koukla, ucítila uvnitř podivné hřejivé zachvění. 'On mne miluje!' Nebral její život do vlastních rukou, jako Angel, ani se v něm nevyskytoval jen tak mimoděk, že si toho stěží všimla, jako Riley. Zvolil zlatou střední cestu. S někým takovým se dá pěkně žít - nebo... možná se prostě chová jako Spike. Nesnaží se být, kým není. Když se začne chovat jinak, je jasné, že se změnil. Neměl dvě tváře. Jednoduše řečeno... za všech okolností je sám sebou. Snažila jsem se ho změnit? Možná, ale jen z vnějšku. Tedy, jeho šatník si vážně zaslouží kousek pozornosti. No a jeho manýry, když je mezi normálními lidmi, učiněná noční můra. Výjimku tvoří jen ti, co mu na nich záleží. Taky ještě nepřestal kouřit.

            Well, je to všechno? Ne. Ještě musí vzít do úvahy jeho dobré vlastnosti. Věrnost a spolehlivost. Navíc je bystrý, i když ne moc trpělivý. Nikdo není dokonalý. A tolik pěkný na pohled, pomyslela si Buffy a zcela objektivně si jej prohlížela. Ale to věděla odjakživa. Nic nového pod sluncem. Dokonce už v době, kdy byl ještě čistokrevným zloduchem a řádně jí ztrpčoval život, nemohla upřímně říci, že se, když odseknul: 'Stejně raději bojuji s tebou.', necítila polichocená. A ještě na jedno nezapomínejme, přiložilo si polínko její libido, je to chlap, teda démon, každým coulem.

            Ale chci s ním chodit? To je velká otázka. Bylo by vůči Spikovi fér, kdyby si s ním teď začala jen proto, aby zjistila, jestli spolu můžou chodit? Co když zjistí, že ne? Jsou ty zvláštně lechtající pocity v hrudi znakem, že je to TO PRAVÉ nebo jde jen o pozůstatky z doby, kdy si každou volnou vteřinku, kterou vyšetřili, užívali sexu? Spikova holka. Jsem to já? V duchu se otřásla. Už teď se o ní přece říká, že randí s upíry... Bylo to trošku podivné, protože dokonce ne-

            "Spiku?" Trochu se polekal. Společně sledovali, jak se k nim blíží loď, jejímž osudem byla záchrana lidských životů. Nebo aspoň měli. Když se občas na Buffy pokradmu podíval, všimnul si, že je v duchu na míle daleko. Vedla hádku a zřejmě prohrávala.

            "Ano," ozval se obezřetně. Obrátila se přímo na něj. "Jaké máš příjmení?" Překvapeně zamrkal. "Cože?" "Ptala jsem se-" "Dost. Nejsem hluchý. Proč to chceš vědět?" Pokrčila rameny. "Já jen, vím toho o tobě spoustu. Tohle ale nevím." "Co? Co víš?" vyhrkl ostražitě. "Já vlastně ani-" odvětila nejistě. "Snad jen, že sleduješ britské kapely. Máš předplacený National Geographic a - jak ho vlastně platíš? Že máš rád zmrzku od Bena & Jerryho Phishových a taky, že si krev mixuješ s mlíkem. Máš truhlu s Drusillinýma panenkama a obrázky, které kreslil Angelus. Umíš hrát na kytaru a nesnášíš Britney Spearsovou. Díváš se na Akta X, ale ne na Roswell. Proč?" Zíral na ni jako tele na nová vrata. "Věnovala's mi jaksepatří pozornost, že mazlíčku?" vydechl. "Roswell? Nemám rád Liz - nebo Maxe? Jsou takoví nanicovatí. Příliš ubozí. 'Litujte mne, jsem vetřelec.' Měli by si zkusit, jaké to je být upírem. Akta X jsou jednička," dodal ještě.

            "Až vyrosteš, chceš být jako Mulder," poškádlila ho. "Ne. To Angel chce být Mulder, až vyroste. K smíchu. Já chci být Krycek," poopravil její úsudek. "Ale bez dílu: 'Přišel jsem o ruku, pánové' se rád obejdu."

            "Dál," popíchla ho a čekala, co bude. "Co?" "Chci znát celé tvé jméno. Nedělej drahoty. Jak zní?" "Ach jo," vypadal rozpačitě. Pak to vzdal. "Jmenuji se William Raine." "Raine? Ne jako Ethan Rayne? Že ne?" zeptala se rychle a pak jí z očí vyskočili rarášci. "Druhé křestní jméno náhodou nemáš?" Jasně se navztekal. "S Gilesovými zlotřilými kámoši nemám nic společného, mazlíčku. Pravopis je odlišný," zdůraznil. "No a další mé jméno... jsem Alexander."

            "Tak proto. Jasnačka. Alex Krycek," konstatovala s porozuměním. Potom: "Alexander? Hey, to je stejné jako Xander. Náhoda?" Opět byl nucen protočit oči. "Mazlíčku, Angel a já máme jména dokonce shodná. Víceméně. On je Liam, já William. Stejný slovní základ."

            "Hey! Tvoje iniciály jsou WAR! Jmenuješ se jako válka! Víš to vůbec? William Alexander Raine. W A R. Válka," slabikovala si Buffy jako potěšená školačka, co poprvé objevila, že 'Ema má mísu'.

            "Gratuluji. Máš postřeh. A nikdo jiný si toho ještě nikdy nevšimnul," pravil výsměšně, s lenivě protahovanou výslovností.

* * *

            Shledání Buffy a její pokrevní chybující odnože vlastně ani nebylo nějak zvlášť plačtivé a zachmuřené. Dawn zuřila a nijak se netajila tím, že během nedobrovolně prodlouženého pobytu na ostrovech Duncan ztratil veškeré její sympatie. Mírně řečeno. Ocitnul se v propadlišti dějin a Spikovi se ulevilo. Teď už mu nic nebrání, aby Dawn pod vybíravý nosík nenápadně strčil Christiana.

            Duncanovi rodiče se dostavili zhruba deset minut před přistáním lodi záchranářů. Jack Ashcombe ze syna osobně strhal bezpečnostní pásy, pěkně ho uzemnil a zabavil mu klíčky od auta. Buffy a Spike měli co dělat, aby nezačali aplaudovat vstoje. Poté byli oba mladiství podrobně informováni o nebezpečích, která na ně v noci na plážích a útesech číhají a oznámili jim, že by správně měli vypovídat jak u pobřežní stráže, tak i na policii. Při těch slovech Dawn pobledla, byla doopravdy vyděšená, ale zřetelně se jí ulevilo. Pustili je z háčku.

            Jack Ashcombe se velkohubě omlouval za chování svého syna a Buffy se omlouvala za nerozvážnost Dawn. Vyměnili si mnohé komplimenty a poděkování a Melissa Ashcombová nabídla, že je odveze nazpět do Sunnydale. Spike trval na tom, aby Buffy nabídku přijala. Pro něj nebude problém dopravit zpátky motorku i sebe a všem bude lépe, když Dawn zůstane pod přísným dohledem své sestry. Řekněme… pár let. Buffy sestru objala. "Pojedeme domů a tam to probereme," oznámila jí tiše, ale lehce výhrůžně. Dawn poslušně kývla. Nemohla se dočkat, až se dostane jednak z pláže, jednak z očí Spikovi (že je na ni naštvaný ani povídat nemusel), také Ashcombovým, o skvěle se bavící pobřežní stráži nemluvě. Spike její touhu ignoroval.

            "Když pominu slova jako nerozvážná, naivní a nezodpovědná... Tušíš vůbec, co kvůli tobě tvá sestra zkusila?" vyjel na ni. "Nechme to na později, Spiku," tišila ho Buffy. "Ne, teď," zavrčel a zase se obrátil na šestnáctiletou slečnu. "Máš vůbec ponětí, co všem ostatním provádíš? Můj bože, Dawn, vždyť od smrti Tary uplynulo jen pár měsíců! Willow je na dně. Xander posledních bezmála třicet hodin strávil za volantem a hledal tě. Anya letěla přes celou zemi. No a Giles, ten se zotavuje z vážného zranění! Vážně si myslíš, že nemáme nic lepšího na práci, než běhat okolo tebe? Bloody hell, Dawn, nezdá se ti, že je nejvyšší čas dospět?"

            Buffy zavřela oči. S jistotou očekávala, že Dawn předvede jeden ze svých hněvivých výbuchů, na které má skoro patent. Hned je zase překvapeně otevřela, protože jediné, co slyšela, bylo pokorné: "Promiň mi to, Spiku." A to prosím řekla její nezvladatelná, divoká sestřička. Tím překvapila dokonce i Spika, protože se zakoktal a ztratil nit. Kritická tiráda zašla na úbytě a on už jen špitnul: "Tak fajn." Sledoval, jak Dawn poslušně zalézá do vozu Ashcombových - a nesedá si vedle Duncana. Buffy ho vzala za loket.

            "Uvidíme se později. Doma," dodala a její oči mluvily jasně. Zasmušile přikývnul. Podle všeho se pevně rozhodla, že jejich rozhovor dokončí, stůj, co stůj. Takže ho to nemine. Jako správný gentleman podržel Buffy dveře, přičemž nechtěně zaslechl Duncanův komentář. Chlapec se snažil, ale Dawn měla tvář jako z kamene. "Přítel tvé ségry je fakt drsnej, že?" Sotva se Dawn uráčila mu odpovědět, Buffy okamžitě celá zrudla. "Tohle se ti zdálo drsný? Měl bys slyšet, jak ječí jeden na druhého." Buffy vklouzla do auta jako had a Spike za ní rychle zaklapnul dveře, celý šťastný, že o zbytek konverzace bude ochuzen.

* * *

            Svítání (svítáním rozuměj přírodní jev, nikoli schlíplou puberťačku) převzalo vládu a horizont zrůžověl dříve, než Buffy mohla splnit svůj slib (či hrozbu?), že si se Spikem promluví. Buďme k Dawn spravedliví. Svůj trest nesla statečně. Moment... trest... ptáte se od koho? Asi ode všech. Takový, jaký byl blízký jejich povaze. Nikdo na ni nevřískal, že... To ne. Giles, ten jen marně skrýval své zklamání. Willow se dařilo neplakat. Anya pořád dokola omílala, že nejdůležitější je, že Dawn je v pořádku. Vždyť můžou žít, jakoby se nic nestalo. Vlastně spíš ne. Xander ji objal a pošeptal jí do ouška, že se nikdy o nikoho nebál víc a že už ho nikdy nesmí takhle vyděsit. Dawn by se, jako každý náctiletý, okamžitě vzbouřila, pokud by na ni Buffy nebo kdokoli jiný začal hulákat, ale něžná starostlivost, láska a porozumění ji dokonale zmohly, takže začala popotahovat a kajícně se vyplakala sestře na rameni.

            Pro všechny to byl namáhavý den a hlavně noc, takže je Buffy rozehnala hned poté, co se přesvědčili, že jejich zlobivé Svítání je doma, v pořádku a bezpečí. A v jednom kuse. Dawn byla, stejně jako ostatní, odvelena do postýlky a Buffy zvažovala, že jí na pondělí napíše omluvenku, aby nemusela do školy. Zaprvé proto, že si musí odpočinout, zadruhé proto, že v úterý už budou víkendové skandály zastaralé a o ničem. Jakmile si byla jistá, že krev její krve spí, Buffy zavřela dveře jejího pokoje a zívla na celou pusu. Vloudala se do své vlastní ložnice a při pohledu do zrcadla zhrozeně zaječela. O patnáct minut později, po nejrychlejší sprše v historii a výměně ošacení, strčila hlavu k Willow, aby ji zkontrolovala dříve, než se pustí do Spika. Rozvaloval se dole na kanapi, na kterém ho nechala.

            "Čau," pozdravila Willow, sotva uzřela přemožitelku s vlhkými vlasy. "Neruším?" "Ne, vůbec ne." "Pojď dál," vyzvala ji. Čarodějka - bývalá čarodějka - už byla v posteli s knížkou. Tu teď odložila vedle sebe. Buffy se jí usadila v nohách. "Co bys ráda?" "Proč to říkáš? Jenom se chci ujistit, že jsi v pořádku," zajíkla se Buffy. "Uh huh," zahuhňala Willow a zblízka si kámošku prohlížela. "Když jsi za mnou takhle přišla naposledy, nechtěla ses mi tak náhodou svěřit, že spíš se Spikem?“ Willow najednou vyvalila kukadla. "TY spíš se Spikem?"

            "Ne! Ne. Teda teď ne. Já jen... Víš... Tím myslím, ano, upír, ale Angela jste přece taky vydejchali nebo ne? A on to s Dawn tak umí. A nehrozí, že by přišel o duši, když-" raději zmlkla. Willow na ni koukala s pusou dokořán. "Tím mi chceš říci, že si míníš začít se Spikem?" vyjekla. "NE! Ano. Já nevím. Bylo by to vážně tak děsné?" znervózněla Buffy. "Já nevím. Bavíme se o vztahu... o vážném vztahu? ... V každém případě," dodala, když jí to Buffy tiše odkývla. "Už se přihodily horší věci. Proč ne? Co můžeš ztratit? Ale co, kašlu na všechno. On tě vážně miluje. Víš to vůbec?" "Proč jsem vždycky já ta poslední, co se něco dozví?" zaskuhrala Buffy. "Jo. Vím to. Konečně se uráčil mi to povědět." "Fakt? No a co ty? Jestli ho chceš jenom do postele, tak to vůči němu není zrovna fér," řekla Willow, čímž překvapila obě. Přemožitelka se rozpačitě zavrtěla.

            "Když já- Nejsem si jistá. Ráda se na něj koukám. Těší mne být s ním. No a je lepší, když tady je, než- Taky je fakt roztomilý. A nenutí mne cítit se jako idiot nebo hříčka přírody a... co?" zmlkla, když si všimla, jak shovívavě se na ni Willow dívá.

            "Nic, nic," křenila se Willow. "Víš, co si vážně myslím? Měla bys pozvat Spika na kafe. Žádný vztah. Vztah fuj. Jde jen o požívání nápoje, který, mimo jiné, obsahuje kofein." "To už jsi mi jednou radila, jestli dobře pamatuji... a víš, jak to dopadlo," připomněla jí Buffy a vyskočila z postele. "Tak jo. Já jdu. Kofeinový nápoj... huh." "Tentokrát se ujisti, že je v něm hodně cukru," doporučila ještě Willow a potutelně se na kámošku usmívala. Buffy kývla a zhluboka se nadechla dřív, než otevřela dveře a vydala se dolů.

* * *

            Celou cestu po schodech pečlivě trénovala řeč, takže když došla dolů a zjistila, že její upír spí, byla příslušně zklamaná. Pak jí ale na rtech zahrál úsměv a ona spokojeně pozorovala, jak spinká. Hruď se mu nezdvihala ani neklesala, jak by tomu bylo u obyčejného smrtelníka, ale vrásky, které mu do tváře vrylo napětí a obavy, se vyhladily. Zase byla krásně hladká a prostě k zulíbání. Vypadal tak mírumilovně. Škoda, že ho musím probudit. Ale jak? Z vlastní zkušenosti věděla, jak tvrdý spáč je. Našpulila přemýšlivě rtíky, ale hned se zase usmála. Popošla k němu, klekla vedle gauče a začala ho líbat na ústa stejně něžně, jako před několika hodinami. Jenže tentokrát jí polibky oplácel. Chvíli trvalo, než si to uvědomila. Wow. Jak jsem jen mohla zapomenout na něco, co se mi tolik líbí. Spike líbal stejně, jako bojoval. S letitými zkušenostmi a nelíčeným nadšením. Ucukla a couvla.

            "Lumpe!" vykřikla a zahrozila mu prstíkem. "Ty jsi vzhůru!" Ani se nepohnul, ale otevřel oči a pobaveně si ji prohlížel, sám sebou potěšen. Byl se sebou náramně spokojený. "Copak? Musím spát, abys mě líbala? Tak jo," a zavřel oči. Nic. "Už spím," oznámil, aby ji k sobě přilákal. "Ty... jsi musel přijít o rozum," sdělila mu usmívajíc se od ucha k uchu. Otevřel oči a podíval se na ni. "Myslím, že na tom už jsme se shodli. Chceš mi teď něco říci?" Zvážněla.

            "Tys všechno slyšel," pípla pokořeně. Vyhoupnul se do stoje jediným ladným pohybem a přistoupil k ní. Zůstala stát na místě. "Buffy, moc rád s tebou půjdu na kávu," řekl vážně, ale v očích mu jiskřil smích. "Děláš si ze mě srandu," posteskla si a šťouchla ho prstem do hrudi. "Well, yeah. Mám to v popisu práce. Bereš se příliš vážně, lásko. Potřebuješ rozveselit. Oh. Já zapomněl. Nemáš ráda, když ti říkám 'lásko'," škádlil ji a vzal za ruce. Vzdala to. Propletla si s ním prsty.

            "Možná mi to už tolik nevadí," sdělila mu měkce. "Cože? To jako, že se mám trmácet nahoru a hledat lusky?" dobíral si ji, ale díval se moc nejistě. Usmála se na něj. "Dobrý nápad. A když už tam budeš, možná by neškodilo, aby ses osprchoval. Pak se můžeme jít konečně vyspat." Na chvíli zmlkla. "Klika, že jsem nestihla vytáhnout žaluzie, že?"

            Spike měl nepříjemný pocit, že ztrácí pevnou půdu pod nohama. Tím mne zve do své postele nebo si to špatně vykládám? Nebyl si jistý, tak začal raději opatrně. "Co to kafe?" Zamrkala na něj. "Můžeme si je dát, ale až se probudíme. Umím uvařit skvělou kávu. Se spoustou cukru." Potom změnila tón.

            "Já tě nechtěla změnit. Opravdu ne. Tedy, ne úplně. Není to, jak si myslíš. Jde jen o to, že jsme se změnili. Všichni. Dumala jsem, jaké by bylo, kdybys byl-" "Jiný?" napověděl. "Ne. Můj kluk," dořekla, čímž ho parádně rozhodila. "Nemůžu ti říci, co přesně k tobě cítím, protože to vlastně nevím. Je to něco jiného, než jsem cítila k Angelovi nebo Rileymu. Jsem jiná. To TY jsi mne změnil. Díky tobě se na věci dívám jinak. Už nemám chuť všechno rovnou sejmout. Nejsem ta Buffy, co umřela. Lépe řečeno, jsem i jí, ale jsme- jsem už dost jiná. A tahle nová Buffy, já, to jaká nyní jsem, fakt, že jsem přežila, to vše má hodně společné s tebou. Myslím, že jsme změnili jeden druhého," dokončila bezmocně. "Proto tě potřebuju. Potřebuji tě proto, že... Well, já nevím. Nevím proč, ale vím, že ano." Drželi se za ruce. Jeho ruce v jejích, její v jeho. Drželi se jako tonoucí záchranného kola.

            "Myslíš to vážně, přemožitelko? Ne-neděláš si legraci?" zakoktal se Spike. Vydala zvláštní zvuk, napůl zasmání, napůl vzlyknutí. "Samozřejmě, že ano. Né, špatně. Chci říci ano, myslím to vážně, ne ano, dělám si legraci. Chápeš? Nedokážu ti lhát. Nikdy. Potřebuji tě. To, že tě potřebuji, vím do pekla stejně dobře, jako vím, kým jsem." "Oh. Bože. Well. Víš... nápodobně," blekotal nesouvisle, ale ten podivný pocit, jako by se řítil volným pádem někam do propasti, zmizel. Najednou zase stál na pevné zemi. Jiné, než byla ta, na níž stál, když Buffy slíbil prokázat laskavost. Ale stejně pevné. Oči měla podezřele jasné, ale neplakala. Spike došel k názoru, že je to dobrá zpráva. Kdyby totiž začala brečet, určitě by se neudržel a přidal se k ní. Posmrkla.

            "Takže jsme v pohodě?" zeptala se opatrně. S úlevou si oddechnul. "Jsme v pohodě. Jsme úplně v pohodě," potvrdil a opakoval ta slova jako mantru. "Jsme v pohodě. Je to v pohodě. Všechno je v pohodě." "To je-" zívla, "dobře." "Pojď, mazlíčku," vyzval ji blaženě a táhnul svou zívající přemožitelku ke schodům. "Pojďme do postele. Spát! Budeme jenom spát," ubezpečil ji spěšně, když po něm střelila ospalým pohledem. "Spát. Jenom spát. Ráno mi můžeš udělat kafe. Vlastně večer. Kdykoliv." Kývla. Byla smířená s celým světem i s tím, že ji vleče nahoru po schodech.

            Jdu spát se Spikem. Well, nemohla říci, že si závěr večera představovala přesně takhle. Spike ji postrčil k její ložnici, počkal si, dokud neprošla dveřmi a pak bleskově zapadnul do koupelny. Buffy se po tváři rozlil shovívavý, chápající úsměv. Tiché šumění sprchy se mísilo s občasným vyjeknutím (to se Spikovi zrovna podařilo opařit) a hudbou, která se linula z pokoje Willow. Celou atmosféru navíc, jako každé ráno, podmalovával ptačí chór. Nevtíravé, domácké zvučíky, pomyslela si a zalezla do postele hned poté, co zkontrolovala, že závěsy jsou jaksepatří zatažené.

            Určitě mi sebere deku, bude chrápat, převalovat se a nakonec mne skopne z vlastní postele, zhodnotila ryze optimisticky (realisticky?) budoucí rozkoše prvního společného jenom spaní se Spikem. Oh well. Když se konečně objevil, v každé ruce jeden kouřící hrníček, skoro už spala. 

            "Tumáš," řekl a jeden jí strčil. Druhý opatrně postavil na noční stolek a vklouznul vedle ní. "Přinesl jsem ti kafčo." Zaňufala a ohrnula nosík. "To není kafčo," opravila ho ospale. "To je ten Willowin oříškovej nesmysl bez kofeinu."

            "Fakt?" divil se a zašilhal do svého hrnku. "Jak to víš?" S odpovědí se neobtěžovala, jen svůj šálek postavila na zem a ten jeho na noční stolek. Potom otočila Spikovu tvář ke své a pečlivě ho políbila. Byl to jeden z těch opravdových polibků, co mu měl z hlavy vyhnat myšlenky na kávu a všechny její deriváty a náhražky. Fungovalo to.

            "Tohle není káva," špitla a přitáhla ho k sobě do měkkých podušek. "To je vztah." Pohladil ji po vlasech a něžně jí je odhrnul z tváře. Potom ji pomalu políbil. "Oh. Bezva. Jsem rád, že jsme si to ujasnili," pošeptal, pohled hřejivý a pobavený. "Vždycky musíš mít poslední slovo?" Dotaz splynul se zívnutím. To už se mu uvelebovala v náručí. Skončila s čumáčkem zabořeným do jeho krční jamky. Přiložil jí rty na temínko. "Jo," přiznal upřímně a jeho slonovinově bílá tvář se rozzářila úsměvem, kterému nebyl sto zabránit. Volnou rukou ji pečlivě přikryl a pohodlně se natáhnul. Ostře vnímal každý kousínek štíhlého tělíčka, které k němu lnulo. Na to bych si lehko zvyknul. Popolezla, opřela se o něj a zase ho políbila.

            Jejich ústa se v sobě rozplynula. Vášeň. Hlad. Touha. To vše a mnoho jiného se v tom políbení zrcadlilo. Ale byla to věc 2 duší a 0 těl. Když se pomalu odtáhla, oba se usmívali. Položila hlavu do polštářů, hned vedle té jeho a olizovala jeho chuť ze svých rtů. Chutnal kávou, trochu hořce, trochu oříškově a povětšinou sladce.

Jó, tohle zvládnu.

Trošku hořké, trošku oříškové, ale hlavně... moc, moc sladké.

To zní dobře.