3.série


Moje oblíbené hlášky z třetí série. Čerpala jsem ze stránek Roswellu . Tímto moc děkuju :o)



3.01 – Busted (Zatčeni)
Liz a Max se chystají vykoupat v jezeře.
Liz: Takže ty už jsi porušil asi dvanáct pravidel mojí mámy.
Max: Pravidel? Ona má nějaká pravidla?
Liz: No ano. Od té doby, co jsem jí řekla, že jsi mi zlomil srdce. Bez jakýchkoli mimozemských detailů samozřejmě. Myslí si, že bychom měli zpomalit. Jen večeře, pak rovnou domů, žádné plány do budoucnosti. Žádné mazlení.
Max: (Vstává) Předpokládám, že koupání bez plavek by taky bylo proti jejím pravidlům.
Max se začíná svlékat.
Liz: Hmmm. (Posadí se) Ne. To neuděláš. Dobře, už jsi to vysvětlil dostatečně názorně. Už to není zábavné. Můžeš přestat. Co - - ne, Maxi. Maxi. Nemůžu věřit tomu, že se to chystáš udělat!
Max oblečený jen do trenýrek skočí do vody.
Max: Húúú! Pojď za mnou. Je to nádhera.
Liz: To teda není. Vždyť ta voda je úplně ledová.
Max: Tak pojď, Liz. O tomhle jednou budeme vykládat svým vnoučatům. Pojď už, Liz. Pojď!
Liz: Fajn! No tak jo! (Sama k sobě) Vnoučata. A jak budou asi vypadat? Tři stopy do výšky a zelené barvy? (K Maxovi) Hej! Nesvleču si ale spodní prádlo.


Max a Liz jsou zatčeni v Utahu za ozbrojené přepadení obchodu.
Přijíždí tam Maria a zaparkuje před vězením.
Maria: (Sama k sobě) Proč se ti mimozemšťané nemůžou dostat do potíží někde, kde je to aspoň trochu na úrovni? Třeba v Gracelandu nebo u jezera Tahoe nebo v New Orleansu. Ne, musí to být v Utahu, kde jsou jen hory a mormoni!

Maria přichází za Liz do vězení, přináší jí s sebou jídlo.
Liz: Bože, Mario! Nemůžu uvěřit, že jsi tady!
Maria: Kdo myslíš, že jsem, Liz? Samozřejmě že jsem tady.
Liz začíná jíst a zároveň s plnými ústy hovoří.
Liz: Dík. Podej mi cukr.
Maria: No, ahoj. Hmmm. Tak ze všeho nejdřív, tady máš čerstvý limetkový koláč z vaší restaurace.
Liz: Ó, Mario, ty - - ty jsi bohyně. Víš, kdybys byla kluk, já bych - -
Maria: Ne, ne, to nemusíš, kamarádko. No dobře. kdo je do tohohle zapletený, a myslím, že mám celkem nezkreslené informace. Soudce a okresní státní zástupce se snaží, jak můžou, protože příští měsíc se bude jednat o tom, jestli budou zase jmenovaní do svých funkcí. Tady ale nechytili žádného kriminálníka aspoň deset let. A vypadá to, že jdou po vašich skalpech. To je asi tak všechno, co mám. (Liz vypadá zdrceně) Teď je řada na tobě. Kápni božskou. Moje poslední zprávy jsou, že ty a Max jste se snažili zpomalit.



Zpátky ve vězení, Parkerovi si přicházejí pro Liz.
Pan Parker: (K dozorci) Dáte nám minutku?
Liz: Co se děje?
Paní Parkerová: Obvinění bylo staženo.
Liz: Co?
Paní Parkerová: Maxův otec zjistil, že zatčení bylo provedeno nesprávným způsobem, takže byl případ uzavřen.
Liz: (objímá své rodiče) Bože, mami. Panebože.
Pan Parker: Liz, než odejdeme, chci ti něco říct.
Liz: Co?
Pan Parker: Já a máma ti zakazujeme, aby ses nadále stýkala s Maxem. V naší restauraci už není vítaný. Nepůjdeš s ním na žádnou schůzku ani na žádný večírek. Jestli ho potkáš ve škole, prostě se budeš dívat na druhou stranu. Myslíme to s tebou dobře.


Před budovou vězení se Evansovi připravují na odjezd, pan Evans hovoří s Maxem.
Pan Evans: Maxi… v pokladně bylo přes 200 dolarů. Neudělali jste to kvůli penězům. Nikdy jsem si ani nemyslel, že jste to udělali z nějaké mladistvé nerozvážnosti. Udělali jste to proto, abyste se dostali tam dolů. Chci, abys mi řekl proč.
Max: Já ti nemůžu říct pravdu. Nechtěj po mně, abych ti lhal.
Pan Evans: Je mi líto, Maxi. Mlčení není přijatelné vysvětlení. A lež taky ne, ne po tom, co jsme teď spolu prožili. Ne. Ne pod mou střechou.
Max: Já to respektuju. Chci ti jen poděkovat za to, že jsi pomohl Liz. Vždycky si toho budu vážit. Přijdu si domů sbalit věci. Sbohem, tati.

Max odchází ke svému autu, sledován ohromeným panem Evansem. Max se dívá, jak Liz vychází se svými rodiči z vězení, jde k autu, nasedá a odjíždí. Po chvíli odjíždějí i Evansovi. Max nastupuje do svého auta a odjíždí také. Závěrečná scéna ho zachycuje, jak leží na předních sedadlech ve svém autě a dívá se na hvězdy.


3.03 – Significant others (Jiní důležití)

Isabel měla sen o Jessem, jak jí požádal o ruku… Chce si o tom s někým promluvit a zajde za Mariou.
Maria: (K Isabel) Co potřebuješ?
Isabel: Jen jsem si tady měla něco vyzvednout.
Michael se svými spolupracovníky se hurónsky smějí.
Isabel: Michael se směje?
Maria: Zjevně ano. Chceš něco k pití?
Isabel: Ne. Hmmm… můžu se tě na něco - -
Maria: - - zeptat?
Isabel: Mm-hmm. Kdyby tě Michael požádal o ruku, souhlasila bys?
Maria: Ó!Maria upustí talíř, který držela v ruce.
Michaelovi přátelé tleskají.
Maria: Je něco, co bych měla vědět?
Isabel: Ne. Ne, ne, ne. Jenom dělám do školy takový sociologický výzkum.
Maria: Aha, tak tvoje škola chce vědět, jestli bych si vzala mimozemšťana?
Isabel: Zapomeň na to, že je mimozemšťan. Předstírej, že tady nejde o nic takového. Jak dlouho, myslíš, by mělo trvat období dvoření předtím, než je společensky únosné uspořádat svatbu?
Maria: Ten párek je asi opravdu zamilovaný, co?
Isabel: Dobře, předpokládejme, že je velice zamilovaný.
Maria: A věděli od prvního okamžiku, kdy se setkali, že chtějí být spolu?
Isabel: Předpokládejme, že ano.
Maria: No, já myslím, že počínaje první sekundou druhé minuty se klidně můžou vzít.
Isabel vypadá překvapeně. Záběr na Michaela, kterému právě zaskočilo. Jeho přátelé ho poplácávají po zádech, všichni se nevázaně smějí.
 Maria: (S pohledem na Michaela) No ale říkám ti znovu, že já jsem beznadějný romantik.



Isabel přijde za Maxem a Michaelem
Isabel: Musím s vámi mluvit.
Michael: No dobře. Ale urychli to. Mám před sebou náročný večer.
Max: Co se děje, Iz?
Isabel: No, tak já to zjednoduším. Stejně si nemyslím, že by o něco opravdu šlo. Jen vám to chci říct a vy můžete reagovat.
(Michael s Maxem se na sebe významně podívají)
Isabel: Je - - je někdo, komu chci o nás říct.
Michael: No, jsem rád, že si nemyslíš, že by o něco opravdu šlo.
Max: Kdo je to?
Isabel: Jmenuje se Jesse Ramirez. Oba ho znáte. Je to - -
Max: Ten právník, co pracuje pro tátu?
Isabel: Jo.
Max: A proč mu to chceš říct?
Isabel: Protože jsme se dost sblížili.
Max: Sblížili?
Isabel: Jo, sblížili.
Max: To znamená, že ty a on jste - -
Isabel: Zapletli jsme se spolu.
Michael: Jsi těhotná?
Isabel: Ne! A ani jsme spolu nespali.
Michael: Viděl tě někdy, jak používáš svoje schopnosti?
Isabel: Ne.
Michael: Tak proč se o tom vůbec bavíme?
Max: Proč mu to musíš říct?
Isabel: (Dívá se střídavě na Michaela a na Maxe) Nemusím, ale chci. Chci, aby to věděl, protože k němu chci být upřímná. Miluju ho a chci, aby o mně věděl všechno. Nechci se schovávat. (Michael vrtí hlavou) Copak si neuvědomujete, jak je pro mě ponižující přijít sem a žádat vás o dovolení, abych se mohla otevřeně bavit se svým přítelem? Můžete si sami sebe aspoň na chvilku představit na mém místě?
Michael: Řeknu to jednoduše. Isabel, jsem rád, že máš přítele. Gratuluju. O té mimozemské věci prostě zalži.
Michael odchází.

Isabel: On odjede, Maxi. Jestli k němu nebudu upřímná, odjede.
Max: Jak dlouho jste vy dva…
Isabel: Tři měsíce. Ale já ho znám, znám ho. (Max potřese hlavou) Tohle je úplně poprvé, kdy k někomu cítím něco takového. Miluju ho a jestli ho ztratím, tak už k čertu nevím, co tady pohledávám. Ty máš Liz, Michael má Mariu. Tohle je poprvé, kdy mám někoho i já.
Max: Isabel, a co když se vy dva za tři nebo za šest měsíců rozejdete?
Isabel: Nerozejdeme.
Max: Jak to můžeš vědět?
Isabel: Jak jsi věděl, že to můžeš říct Liz?
Max: Zrovna teď si nejsem jistý, jestli to byl dobrý nápad říkat Liz pravdu. Změnilo jí to celý život.
Isabel: Ať jí to změnilo život nebo ne, pořád máte jeden druhého. Copak to není to nejdůležitější?
Max: Mysli na Jesseho, Isabel. Když Alex zemřel, dohodli jsme se, že už to nikomu neřekneme, protože jsme nechtěli riskovat život nikoho dalšího. V té chvíli, kdy to řekneš Jessemu, jeho život se změní… navždycky. Stane se součástí tajemství, aniž by se o to prosil. Nemůžeš mu to říct, Isabel. Už kvůli němu samotnému.


Michael má rande s Mariou, ale zároveň měl smluvenou schůzku na bowlingu se svými přáteli z práce. A tak se vždycky na chvíli vytratí, aby mohl být s nimi. Zrovna hrají… Michaelovi se hod podaří, jeho přátelé jsou nadšeni a gratulují mu. Michael se otočí a uvidí za sebou stát Mariu.

 Michael: Víš, špatně jsem si to domluvil, slíbil jsem klukům, že půjdu s nima, a potom jsem to slíbil i tobě…
Maria: Sklapni.
Michael: Mario - -
Maria: Sklapni. Chci ti něco říct.
Michael: Poslouchám.
Maria: Dobře. Onehdy v Crashdown Café, když jsi tam byl s nima, tak přišla Isabel a zeptala se na něco, na co jsem se rozhodla v tu chvíli neodpovědět. Zeptala se, jestli se směješ. A ty ses vážně smál. A já žárlila, protože já prostě - - ty se nikdy nesměješ se mnou tak jako s nima.
Michael: Ale směju.
Maria: Ne, tak ne. Nikdy předtím jsem tě neslyšela se tak smát. Něco se stalo. Je důležité, že máš přátele.
Maria se usměje.
Michael: Ty mě mateš.
Maria: Jsem hloupá, že jsem tě chtěla celého jenom pro sebe. Nebylo to správné. Nikdy předtím jsem tě neviděla tak šťastného a já chci, abys byl šťastný. Miluju tě.
Michael: Takže je to v pořádku?
Maria: Jo, je to v pořádku. Doufám, že si teď uvědomuješ, že mě musíš někam vzít, abys mi vynahradil tu tuňákovou směs.Maria s Michaelem se obejmou a políbí.



3.04 - Secrets and lies (Tajemství a lži)

Isabel večeří se svými rodiči v restauraci, chystá se jim říct o svém zasnoubení s Jessem, ale je z toho dost nervózní.
Paní Evansová: Když jsi byla malá, měla jsem moc ráda Halloween.
Pan Evans: Pamatuješ si, jak ses převlékla za Madonnu?
Paní Evansová: A Max se převlékl za Adama Anta. Pamatuješ, jak tě vláčel po celém městě, aby našel tu pravou košili?
Pan Evans: Jo. Jo!
Paní Evansová: A další rok prostě musel mít rukavici Freddyho Kruegera.
Pan Evans: (k Isabel) Neslyšela jsi náhodou...
Paní Evansová: (zarazí ho) Phillipe.
Isabel: No, podívejte, já vám oběma musím něco říct...
Paní Evansová: O Maxovi?
Isabel: Ne. Ne o Maxovi. Týká se to mě. (nervozní smích) Už dlouho se vám to snažím říct, ale pravděpodobně se mi nikdy nepodařilo najít tu pravou chvíli, víte, a potom jsem si pomyslela "teď je ta pravá chvíle", protože jde o fakt dobrou zprávu. Je to opravdu, opravdu… opravdu dobrá zpráva a jestli naše rodina něco právě teď potřebuje, tak je to trocha radosti, že? Trocha štěstí. Tak, hm…
Paní Evansová: Nezdá se mi, že by šlo o tak dobrou zprávu, zlato.
Isabel: Ale jde… opravdu… je to…. Mami.. tati… (Nervózně se směje) Já se budu vdávat za Jesseho z tátovy kanceláře, víte? Skvělé, co? (směje se a zhluboka se nadechne) Už je mi líp. Tak… co si dáme?
Pan a paní Evansovi se na sebe zděšeně a nechápavě dívají.


3.05 - Control (Kontrola)

Liz a Maria si povídají v kuchyni v Crashdown Café. Liz vytahuje koláčky z trouby
Liz: Koukni, tabaskové koláčky. Ten recept jsem vymyslela úplně sama.
Maria: Starostlivá. Úplně Maxe rozmazlíš, holka.
Liz: Ale ne.
Maria: Liz, ještě není pryč ani týden.
Liz: Necháš mě to dodělat? Asi za hodinu by měl volat.
Maria: Cože? Fakt?
Liz: Hmmm.
Maria: A to spolu budete mluvit nebo jen tak funět do telefonu? Nebo opakovat jméno toho druhého pořád dokola?
Liz: Přestaň! (obejme Mariu a směje se)

Vejde Isabel.
Liz: Ahoj!
Isabel: Ahoj. Já…. Budu se vdávat za Jesseho Ramireze.
Liz: Cože?!
Maria: Cože?!
Isabel: Jo, a na svatbách se dodržuje spousta hloupých tradic jako třeba házení podvazkem nebo ten… ten kuřecí tanec a… družičky…a vy dvě jste moje nejbližší přítelkyně… tak jsem chtěla vědět, jestli byste mi šly za družičky?

Liz se podívá na Mariu.
Maria: Jasně.
Liz: Ano, jistě.
Isabel: Skvělé! Dobře. To je vyřízeno. Fajn.

Isabel se podívá na plech s koláčky.
Isabel: To je pro Maxe?
Maria: Hmmm.
Liz: Jo, jistě.
Isabel: Ty ho tak rozmazluješ.
Maria: Hmmmm.
Isabel: Víte co? On o tom zasnoubení ještě neví, takže… nechme to zatím tak. A Mario, řekla bys o tom, prosím tě, Michaelovi? Dobře. Zatím ahoj.
Isabel odejde. Liz a Maria jsou naprosto ohromené.


3.06 - To have and to hold (Mít a nepustit)

Isabel jde spát a má sen o muži, kterého viděla ve svých představách už dřív. Opakuje se scéna u velkých oken s povlávajícími závěsy. Objevuje se Kivar, jde k Isabel a hladí ji po tváři.

Isabel: Souhlasíš s tím?
Kivar: Potřebuješ můj souhlas?
Isabel: Ne.
Kivar: Líbí se tvému manželovi tahle tvář?
Isabel: Není to můj manžel.
Kivar: Nevezmeš si ho.
Isabel: Ty mě nezastavíš.
Kivar: Ty se sama zastavíš. Vždycky budeš moje.

Zbývá 1 den a 5 hodin do svatby. Maria ráno odemyká Crashdown Café.
Maria: Dobré ránko.
Maria vyhlédne ze dveří ven a je překvapená, že tam není Isabel. (Bývala tam totiž každé ráno).
Isabel sedí na posteli a prohlíží si svoje poznámky týkající se onoho snu, který se pořád opakuje. Několikrát podtrhne větu Vždycky budeš moje.
Isabel: (sama pro sebe). Panebože.

Náhle na okno zaklepe Maria, Isabel vstane a okno otevře.
Isabel: Ahoj.
Maria: Ahoj. Je všechno v pořádku?
Isabel: Jo, fajn.
Isabel se znovu posadí na postel, Maria vleze otevřeným oknem dovnitř.
Maria: Hm, Liz a já jsme o tebe měly trochu strach, když ses neukázala, tak jsem si říkala, že až budu mít chvilku volna, zastavím se tady a podívám se, jak to jde se svatbou.
V pozadí slyšíme hrát svatební hudbu.
Isabel: (Začne panikařit) Panebože, kolik je hodin? Co je dnes za den?
Maria: Je sobota, půl dvanácté.

Isabel začne chaoticky pobíhat po pokoji a přerovnávat věci.
Isabel: Ach bože, panebože, Mario, mám strašné zpoždění. Hm, měla jsem být v tom pavilónu už před hodinou a… eh… setkat se s květinářkou a - - a musím zrovna teď vyzvednout šaty pro vás družičky. Zrovna teď to musím udělat. Už jsem to měla udělat dřív. Kdybych tak měla víc času a musím… hmm (zesiluje hlas) musím jet zaplatit za pronájem sálu… nebo ten sál nabídnou někomu jinému…. (Spadne jí na zem všechno, co měla v náruči) Ježíši.
Maria: Ne, ne, je to v pohodě.
Isabel: (Hystericky) Panebože, já musím…
Maria: Posaď se, posaď se, nedělej si s tím starosti. (Isabel se posadí, vypadá na pokraji sil) Prostě - - netrap se tím, to není problém. Všechno bude v pořádku, slibuju. Slibuju, že ti pomůžu, jo?
Isabel: Ty že mi pomůžeš?
Maria: Uhmm.
Isabel: Dík. Děkuju, Mario. (už klidněji) Dobře, dobře… začneme s… hm… hm… (Rozhlédne se po pokoji) Můžeš začít se vším. Já musím jít.
Maria: Počkej, kam jdeš?
Isabel: Už musím běžet. Díky, díky mockrát, Mario.
Vezme si sako, odchází a nechá stát zmatenou Mariu uprostřed pokoje.




3.07 - Interruptus (Přerušení)

Jesse a Isabel jsou na líbnákách. Objeví se tam také Kivar a Isabel je z toho nervózní.
Jesse: (volá na Isabel z ložnice) Jsi v pořádku?
Isabel: (hlasitě si odkašle a jde za Jessem) Jen… chvilku mě poslouchej, nic neříkej, dovol mi, ať ti řeknu, co chci. Nejsem ta, za kterou mě považuješ. Pocházím z jiné planety.
Jesse: (směje se) To jako myslíš - muži jsou z Marsu a ženy z Venuše?
Isabel: (usmívá se) Já jsem z Antaru. Jsem mimozemšťanka.
Jesse: (směje se) Jasně. Fajn.

Isabel použije svou sílu, rozloží svíčku do jiného tvaru a zase ji složí zpět.
Jesse: (vstane) Jak jsi to udělala?
Isabel: (zavolá) Maxi, Michaeli.

Za Isabel se objeví Max s Michaelem a založí si ruce na hrudi.
Jesse: C-co je to?
Isabel: Jsme mimozemšťané. Naše vesmírná loď havarovala v Roswellu před víc než padesáti lety. Nebyl to výmysl. Byl to krycí manévr vlády. Jsme hybridní, máme v sobě lidskou i mimozemskou DNA. Před 12 lety jsme se vyloupli z našich kukel a vyšli do pouště. Nikdo to neví, ani naši rodiče ne.
Michael: Někteří lidé to vědí. (ukáže na Maxe) Jako třeba jeho přítelkyně.
Max: (ukáže na Michaela) A jeho přítelkyně.
Isabel: A teď i ty.
Jesse: To je nějaký zvláštní rodinný žertík, že?
Michael: Jasně.
Max: Pamatuješ si, jak jsem s Liz přepadl ten obchod? Hledali jsme tam vesmírnou loď, která byla ukrytá v podzemních skladovacích prostorách.
Isabel: No, a jeho holka s ním otěhotněla. Je taky mimozemšťanka a teď je jeho dítě tam někde.
Michael: Tam kdesi.
Max: Potřeboval jsem tu loď, abych se mohl zkontaktovat se svým synem.
Michael: Tam někde.
Jesse: (zděšeně) Vy si neděláte legraci!
Isabel: Ne. Ale, zlato, hele, to neznamená, že nemůžeme mít naprosto normální a šťastné manželství.
Jesse: J-j-jasně… jasně. Jistě. (začne bušit na okno) Pomoc! Pomoc! Pusťte mě odsud! Musím se odsud dostat! Pomoc!

Tabulky v okně se otřásají, jak do nich Jesse buší. Vidíme, že to byla jen Isabelina představa.



3.08 - Behind the music (Za hudbou)

Do města přijel Mariin bývalý přítel z mládí a Michael na něj žárlí.
V Crashdown café:
Maria: Mmmm, víš co? Ta omáčka je trochu řídká. Měl bys tam nalít trochu smetany.
Michael: To není kafe.
Maria: Pomůže to. Billy mi to ukázal. Zahustí ji to.
Michael: Já do svých masových omáček nedávám mléčné výrobky. Není to košer.
Maria se podívá na misku se salátem.
Maria: Říkala jsem, abys nedával žádný sýr do toho salátu.
Michael prsty vyndá sýr ze salátu.
Michael: Zapomněl jsem. Poslouchej, přemýšlel jsem o tom, že se dnes večer vykašlu na kuželky a možná bychom něco mohli podniknout, abychom si vynahradili včerejší večer.
Maria: To by bylo bezva, ale já už něco mám. Jen…
Michael: Ty něco máš? S kým?
Maria: To není nic… důležitého. Jen chceme jít s Billym…
Michael: Billy? Copak neodjel autobusem?
Maria: Ujel mu. Zůstává ještě jednu noc.
Michael: Ještě jednu noc?
Najednou exploduje salátová miska přímo Marii do obličeje.
Maria: Proč jsi to udělal? Mohlo se mi něco stát.
Michael: Omlouvám se. Nevím, co se to vlastně stalo.


Michael a Liz zavírají Crashdown Café. Liz plní cukřenky.

Michael: Docela slušná honička, co?
Liz: Hmmmm.
Michael: Kolik myslíš, že jsme za takovej večer vydělali?
Liz: Víš, že mě nebaví s tebou mluvit o ničem? Proč se prostě nesvěříš doktorce Parkerové, co tě trápí?
Michael: No, řekni mi… mám si dělat starosti ohledně toho Billyho?
Liz: Ne. Je úplně neškodný.
Michael: Ale myslíš si, že vypadá dobře, že?
Liz: No, jo, snad jo, pokud se někomu líbí takový typ.
Michael: Tak dobře vypadající typ.
Liz: Michaeli…
Michael: Fakt si myslíš, že mu ujel autobus?
Liz: Jo, myslím. Tobě nikdy neujel autobus?
Michael: Ne, já nejezdím autobusem. A ani neskládám písničky. A nedávám do omáčky smetanu.

Exploduje zásobník na cukr. Cukr je rozsypaný všude.
Liz: (Ohromeně) Hej! Hej, Michaeli!
Michael: Omlouvám se. Moje schopnosti se nějak začínají vymykat kontrole.
Liz: Podívej se na ten nepořádek! Můj táta se zblázní!
Michael: Klídek. Uklidím to.
Michael se snaží svou sílou uklidit nepořádek, ale zjistí, že jeho schopnosti nefungují.
Liz: Michaeli, prosím tě, uklidni se, jo? Věř mi, že všechno mezi tebou s Mariou bude zase fajn.
Michael: Včera večer mu uvařila k večeři italské jídlo.
Liz: Ach.
Michael: Já to věděl. To je problém.
Liz: Ne, ne, není to problém. Je to jen… jídlo.
Michael: (rozrušeně) Ne, Liz. Je to... italské jídlo.
Michael odejde.
Liz: (křičí za Michaelem) Michaeli, jen prosím tě, neudělej nic hloupého nebo mimozemského, popřípadě obojí. Prosím!?




3.09 - Samuel rising (Samuelovou vzkříšení)

Jsou Vánoce. Isabel přijde domů za Jessem, který se vyzdobuje dům.
Isabel: Co to je?
Jesse: To je moje stará vánoční punčocha.
Isabel: Ach. Skvělé. No, je hrozně… hnědá.
Jesse: Jo. Sám jsem si vyrobil, když jsem chodil ještě do školky.
Isabel: O tom vůbec nepochybuju.
Jesse: Vždycky visela na krbové římse u nás doma a teď bude viset tady.
Isabel: Hmmm. (mumlá si pro sebe) To teda jo. (začne se přehrabávat ve svých taškách) Ach! Ach! Ach!
Jesse: Co? Co? Co je?
Isabel za pomoci svých sil vyrobí z ponožek nové vánoční punčochy a ukáže je Jessemu.
Isabel: Ale já jsem pro tebe udělala tuhle.
Jesse: Panebože! To jsi udělala sama?
Isabel: Jo.
Jesse: Kde jsi na to našla čas?
Isabel: Vlastně to netrvalo ani tak dlouho, jak by sis myslel.
Jesse: Páni. Takže letos budu mít na krbové římse dvě punčochy.
Isabel: Jo. Jo. Nebo… možná bychom tu tvoji mohli pověsit… (Isabel sundá Jesseho punčochu z krbové římsy) někde jinde.Víš… třeba… na stromeček. Možná bychom ji mohli… mohli bychom… třeba bychom ji mohli… mohli bychom… pověsit ji sem.
Isabel pověsí Jesseho punčochu na stromeček úplně dozadu, aby ji nebylo vidět.



3.10 - A tale of two parties (Příběh dvou večírků)

Max, Michael a Maria jsou na večírku. Michael vidí, jak jeden kluk poplácal Mariu po zadku a tak se raději odebere k baru.. Přijde k němu Max a vezme mu sklenici.

Michael: Ahoj.
Max: Podívej se na mě.
Michael: Smůla, mám oči jen pro Mariu. Ale ona rozdává svůj zadek chlapům, které ani nezná. Tak o co jde?
Max: Michaeli, co to děláš? Přece jsem ti vyprávěl, co se stalo, když jsem se poprvé a naposledy opil. Moje schopnosti byly úplně mimo.
Michael: Jsem v pohodě. Nemám žádný… problém se svými schopnostmi.
Max: No dobře. Stoupni si. No tak, jdeme.
Vezme Michaela za paži
Michael: Au!
Max: Co je?
Michael: Chlape, ten randál tady mě zabije.
Max: No jo. Můžeš jít po svých?
Michael: Je světlo. Je fakt světlo. Maxi, co to po mně leze? Maxi, co to mám na zádech?!
Max: Košili.
Michael: Ne, ne, Maxi, mám tam… Maxi, já hořím! Hořím! Maxi, já hořím! Hořím! Já hořím!
Max: Michaeli, Michaeli, prostě pojď.
Michael: Maxi, hořím! Já hořím! Já hořím! Já hořím! Uhas to! Uhas ten oheň! Já hořím!
Michael se válí po zemi, myslí si, že hoří, Max a Maria ho zděšeně sledují, zvednou ho a vyvádějí ven.



3.11 - I married an alien (Vzal jsem si mimozemšťanku)

Michael si sedne na gauč a zapne televizi. Dávají reprízu Čarodějek.
Samantha: (v televizi) Vůbec nevím, co se teď stane…
Michael: Dávají maratón repríz Čarodějek. Je jasné, co budu dělat o víkendu.
Isabel: Kdo jsi a co jsi to udělal s Michaelem?
Max: To ta věc s Mariou. Od té doby, co se rozešli, se s ním něco děje. Už je to patetické.
Michael: Jo, tohle je ta část, kdy Samantha promění Darrena v husu. Ta je dobrá.
Max: Potřeboval bys nějaký koníček.
Michael: Jako třeba golf? Jezdit pořád sem a tam v nějakém přihlouplém vozíku?


Isabel si představuje jak by její život vypadal, kdyby řekla Jessem pravdu o tom, že je mimozemšťanka. Přesouvá se do sitcomu z 60. let jménem "Vzal jsem si mimozemšťanku".
Jesseho přítel z mládí Erik (reportér) přijel na návštěvu a chce napsat článek o Isabel a Jessem.
-- > V sitcomu. Max přišel na návštěvu za Isabel a seznamuje se s Erikem - mávne rukou a promění Erika v psa. Isabel si povzdechne.

Max: Může mi někdo vysvětlit, o co tu jde?
Jesse: Maxi! Nemůžeš sem prostě nakráčet a proměnit lidi v psy!
Max: Nebudu tady stát a nechávat se poučovat nějakým potomkem opice!
Isabel: Maxi, proměň ho zpátky, prosím.
Max: Zdá se, že ví o našem malém tajemství. Jak k tomu mohlo dojít?
Jesse: Nic neví. Pokud jsi zase neoblétával sousedství v létajícím talíři…?
Max: Tak se taky proleť a uvidíš, že to bude nezapomenutelný zážitek.
Isabel: Maxi, nechci, aby nám počůral koberec.
Max: Minutku. Když mluvíme o létajícím talíři, Michael pokazil maskovací zařízení, tak jsme museli talíř zaparkovat u vás ve sklepě.
Jesse: Ve sklepě?
Max: Mluvím moc rychle, takže mě tvůj lidský mozek nestíhá sledovat?
Jesse: Jak jste se tam dostali?
Isabel: Použili časoprostorový urychlovač, drahoušku.
Max: Tak.
Jesse: Skvělé! V domě je reportér a vy necháte ve sklepě létající talíř!
Max: (ukáže na psa) Chceš, abych ho někam zavřel?


Realita - Jesse, Eric a pan Evans jsou na golfovém hřišti. Jesse se právě chystá napít z lahve a zničehonic odněkud přiletí golfový míček a zasáhne láhev a zakutálí se do jamky. K ohromeným mužům přijde Michael.
Michael: Omlouvám se! (volá) Čtyřka! Čtyřka! Viděli jste to! Čtyřka! (zvedne míček) Pane Evansi, Jesse.
Jesse: Ahoj, Michaeli. Znáš mého přítele Erika?
Michael: (potřese si rukou s Erikem) Ahoj.
Erik: Ahoj.
Pan Evans: Já ani nevěděl, že hraješ golf.
Michael: Začínám. Snažím se vypadnout z domu. Viděli jste ten úder do jamky, co šel kolem golfového vozíku? Takový úder se nevidí každý den.
Pan Evans: Michaeli, jsem v dost prekérní situaci, jelikož si myslím, že nejsi členem místního golfového klubu Glen Hills.
Michael: Oficiálně ne.
Pan Evans: Tak potom bys měl být raději s námi.
Michael: Bezva. Hrajeme o peníze nebo o co?




3.12 - Ch-ch-changes (Z-z-změny)
Pan Parker se baví s Liz o jejím zhoršujícím se prospěchu a o vysoké...
Pan Parker: Jo. Miláčku, Ty máš v jednom prstíku víc inteligence a talentu než všechny děti v Roswellu v celém těle.

Liz: Tati, prosím Tě.
Pan Parker: Myslím to vážně. Kolik z nich přemýšlí o studiu na univerzitě? (Podává jí aspirin.) Jen se poflakují u televize a sní, že z nich budou rokové hvězdy.
Vejde Maria.
Maria: Wahoo!!! (Zdvihne ruce do vzduchu.) Chtějí mě, bude ze mě rocková hvězda!

Liz se svěří Kylovi s tím, že se začíná měnit.. a že to má asi souvislost s tím, jak jí Max zachránil život.
Liz: Kyle, myslím, že se měním.
Kyle: Mluvila jsi o tom všem s Maxem?
Liz: Zatím o tom Maxovi nechci říkat.
Kyle: Ale on je ten, kdo nás vyléčil. Měl by to vědět.
Liz: Bojím se mu to říct.
Kyle: Proč? Říkáš mu všechno.
Liz: Ne, on tolik riskoval, když mě vyléčil. Proto jsem se do něj zamilovala.
Kyle: Jo, já taky.
Liz: Kyle!

Maria přichází za Liz. Právě se vzdala šance jet do New Yorku a nahrát svoje vlastní cd.
Liz: Ok. Ale opravdu sis nemohla nechat to nahrávání ujít.
Maria: Řekla jsem Ti….
Liz: Tak co? Musíš dělat kompromisy. Tak co.
Maria: Nejsem na prodej.
Liz: To je skvělé. To můžeš říct všem svým kolegům v sýrárně. Myslím, že na ně uděláš dojem.
Maria: (směje se) Ok, Ty mrško.
Liz: Mario, máš v jednom prstě tolik talentu jako nikdo jiný v tomhle městě.
Maria: (zvedne 2 prsty) Ve kterém?


3.14 - Chant down Babylon (Zpěv pro Babylon)

Za Liz přijel do internátní školy Max/Clayton. Liz si myslí, že Max už je mrtvý. Ale kousky Maxe stále přebývají v Claytonově těle a ovládají jeho mysl. Max/Clayton chce aby ho Liz zabila a tím ho vysvobodila. Liz to zprvu nechce udělat, ale pak sebere odvahu. Vezme do ruky hůl a rozmáchne se. V tu chvíli přebere kontrolu nad tělem Clayton a pokusí se Liz ublížit. Začne Liz škrtit. Liz se podaří vyprostit, ale Clayton jí zase dostane. Vrhne se naní s takovou sílou, že oba propadnou oknem a padají z velké výšky dolů. Během pádu Liz vidí záblesky svého otce, matky, Marii, Maxe a Alexe. Max/Clayton vidí chvíle strávené s Liz a rozbrečí se.

Max/Clayton: Ne-e-e-e-!!!!

Natáhne ruku, aby pomocí svojí síly vytvořil pole, které zabrání Liz v tom, aby si při pádu ublížila. Liz je zachycena v ochranné zelené síti a Max/Clayton propadne stříškou. Lizino ochranné pole zmizí a Liz dopadne teď už z menší výšky na zem. Oba zůstanou ležet nehnutě na zemi.

Liz se začne pomalu zvedat a vidí Maxovo tělo. Sehne se k němu a snaží se najít puls. Ale beznadějně. Dojde jí, že je Max mrtvý. Skloní se k němu a chce ho naposledy políbit. S tváře jí ukápne slza na Maxovu tvář a najednou uvidí, že Maxovým obličejem prochází vlna bílé energie. Začne se ve tváří měnit zpět na Claytona a pak zase na Maxe. Najednou Max procitne.

Liz: Maxi?
Max: Liz? Přivedla jsi mě zpět…
Liz: Užasle se dívá na něj dolů Myslím, že jsme vyrovnaní.
Max se pokusí usmát, ale je stále slabý a v bolestech, snaží se pohnout. Obejme ho a pomůže mu posadit se. Max a Liz sedí spolu na zemi a Liz ho drží v nářučí. Objevuj se tam Maria a užasle se na ně dívá. Zatím nevidí, koho to Liz objímá.
Maria: Co se stalo?
Liz a Max se k ní otočí. Maria už rozezná Maxův obličej a jen zůstane užasle koukat.
Liz: Pojďme domů.

Při této scéně hraje ::Sense field - Save yourself::


3.16 - Crash (Nehoda)

Isabel právě ukončila telefonát s Jessem, který jí varoval, že její rodiče začínají něco tušit. Nechá volný průchod svým schopnostem. Po celém pokoji poletují předměty. Isabel však neví, že všechno nahrává videokamera, kterou tam tajně nachystala paní Evansová.

Paní Evansová: Slyší seshora nějaké zvuky a volá na Isabel Isabel? Jsi v pořádku, zlato?
Isabel: Vstane a pomocí svých schopností uvede vše do původního stavu Ano, mami. Jsem v pořádku. Úplně v pořádku.

Později večer. Paní Evansová si přehrává pásku z videokamery a nemůže uvěřit tomu, co vidí. Pan Evans přichází domů.
Pan Evans: Miláčku, tak jsem doma. Vejde dovnitř a uvidí ustaranou paní Evansovou Co se děje? Jsi v pořádku? Miláčku, jsi v pořádku?
Paní Evansová pokývne směrem k televizi a znovu pustí pásku.
Pan Evans: Sleduje na videopásce Isabel, jak používá svoje schopnosti Panebože!
Paní Evansová si zdrceně opře hlavu o jeho rameno.



3.17 - Four aliens and baby (Čtyři mimozemšťané a dítě)

V poušti havarovala raketa. A Max s Michalem se snaží zjistit, co se doopravdy stalo. Michael má v ruce úlomek z té rakety.

Max: Neexistuje žádný důvod, proč bychom měli věřit, že někdo na palubě té lodi byl. A i kdyby na palubě té lodi někdo byl, pravděpodobně zahynul při té havárii.
Michael: My při té naší havárii nezahynuli. Max se na Michaela významně podívá Co mám udělat s touhle věcí?
Max: Sleduj ji. Dávej pozor, jestli se z ní nevyklube armáda nepřátelských mimozemšťanů.
Michael: Měl jsem tě raději, když jsi byl věčně zamyšlený a paranoidní.
Max se na něj ušklíbne a odejde. Michael stále pozoruje onu věc.


3.18 - Graduation (Maturita)

Liz přemýšlí ..
Liz: Dokonce i když můžete vidět budoucnost, stále mezi váma leží nevyhnutený osud. A všechny plány se vám mohou zbořit stejně rychle jako domeček z karet. Robert Burns, 1785. Tohle mi leží také stále v hlavě.

Závěr dílu:
Liz: Nemůžu ti říct víc, abychom nebyli v nebezpečí. Ať už ty, nebo my. Můžu říct, že jsme daleko a budeme se pokoušet vyhýbat se agentům a budeme se snažit na světě konat dobro. Pan Parker čte Lizin deník Jo, a doufám, že ti můžu říct, že... Záběr na malou kapli Max a já jsme se vzali. Max a Liz se líbají. Maria nad ně vyhodí lístky růží. Vzkaž mámě, že ji mám moc ráda. Dej jí přečíst tenhle deník. Pan Parker začne plakat Pak ho předej Amy, mámě Marie a potom ho vem a spal ho v poušti, u jeskyně, kde se narodil můj manžel. Isabel obejme Maxe a Liz A to je konec. Konec života v Roswellu. Je to dlouhá a těžká cesta. Liz podá Maxovi ruku a nastoupí do minidodávky Budem se moct někdy vrátit? Nevím. Nemůžu znát celou budoucnost. Všechno co vím je, že se jmenuju Liz Parkerová a jsem šťastná. Zavře dveře minidodávky a na její tváři vidíme úsměv





KONEC SERIÁLU