Ťuk Ťuk

 

„Dawn, jdi prosím tě otevřít.“  „Nemůžu, jsem v koupelně,“ zaznělo z patra. Buffy si povzdechla a brblajíce, kdože to co zase chce zamířila ke dveřím. Otevřela dveře a zarazila se. Jeho by tady nečekala … je den, skoro poledne a sluníčko praží, … jak? Proč? Co? Otázky se jí draly na jazyk, ale pohled do těch hnědých očí plných smutku ji zarazil. Ustoupila o krok  … „Pojď dál, Angele.“

„Já, .. je mi líto, že tě takhle přepadávám, nebo ne… promiň. Něco pro tebe mám …“vyndal obálku z kapsy bundy a podal jí Buffy. „Kdo to byl?“ vykřikla Dawn a sbíhala ze schodů. Zastavila se před přemožitelkou a „upírem“. „Jé, Angele, co ty tady?“ usmála se na něj. „Něco jsem přivezl Buffy.“ Dawn rozšířila úsměv a vydala se do kuchyně pro něco dobrého, najednou se na půl cesty zastavila, otočila a vytřeštila oči. „Angele, je den?!?“ „Já vím,“usmál se, „už nějaký čas nejsem upír.“ „Vau, to je super,“Dawn se otočila k Buffy, očekávajíc reakci na jejich rozhovor, ale přemožitelka zírala na dopis, který držela v roztřesených rukou. „Buffy, co se děje?“ Dawn se vrátila k sestře a dotkla se jejího ramene. Buffy sebou trhla a upřela nevidoucí oči na mladší sestru. „To psal Spike,“zašeptala na vysvětlenou. Dawn polkla a zavřela oči, vše dávalo smysl.

 

Buffy si sedla na postel ve svém pokoji. Dawn řekla, že se o Angela postará. Nic teď nebylo důležité, nic, jen dopis v její ruce.

 

 

Lásko moje,

 

Pokud čteš tenhle dopis, umřel jsem dřív než jsem za tebou přijel. Opravdu jsem chtěl za tebou, říct ti, že žiju (nejprve tedy že duchařím). Oh mazlíčku, to by se ti líbilo. Možná jsem zbabělý, možná jen představa, že mě už nemiluješ, … nešlo to jen tak. Občas jsem měl pocit, že jsem s tebou a touha dostat se k tobě mě celého pohlcovala. Jsi všechno o čem jsem kdy snil a chtěl jsem pro tebe víc. Víc než jsem já. Stačilo vědět, kde jsi a že jsi v pořádku. Nebudu ti tady psát, co a jak se dělo. Jediné, co ti chci říct je, že tě miluju, že jsem tě miloval a budu tě milovat na věky. Nikdy jsem nikoho nemiloval víc, ani Drusillu a ani Cecily. Na světě není bytost, která by tě mohla v mém srdci nahradit. Byla jsi jedinou správnou věcí v mém životě i neživotě. Od doby, co jsem tě poznal, celá má existence závisí na lásce k tobě. Vplížila jsi se do mě a od té doby mi koluješ v žilách. Ty jsi moje podstata a já si přeju jediné, abys prožila život jaký jsi vždycky chtěla.

 

Navždy tvůj William

 

PS: Řekni Dawn, že byla druhou nejdůležitější ženou mého života, a měla stálé místo v mém srdci.

 (očividně dopsáno později)

Angel se stal člověkem, buďte spolu šťastni, pokud on je tvým osudem. Nic bych ti nevyčítal (no možná jen trochu).

 

Buffy dočetla a slzy se jí kutálely po tvářích, na rtech mírný úsměv. Když četla dopis, jako by stál vedle ní. Věděla jak se tvářil, když to psal, dovedla si představit tón jeho hlasu, kdyby jí to říkal, … Vyskočila a rozběhla se do kuchyně.

„Angele … povídej.“sedla si vedle bývalého upíra a upřela na něj zrak. Angel se nadechl a začal:

„Po hrozbě velké apokalypsy od W&H jsem se díky proroctví Shanshu stal člověkem. Spike, který se u nás objevil pár dní po konci Sunnydale, byl nejprve duchem, pak opětovně upírem s duší a další kandidát na to proroctví. Já a lidi i nelidi, co jsme přežily jsme v L.A dál bojovali, pro mě to bylo horší, neboť bez superschopností a tak, no prostě Spike převzal většinu té bojové práce. Vypadalo to, že je s tím smířený a je v pohodě. Před pár měsíci začal mluvit o tom, že by chtěl za vámi jet. Vypadalo to, že si dodává odvahy a tak. No a je to měsíc, bojovali jsme, hodně démonů, bylo to tvrdý. Když už byl konec, otočil jsem se na Spika a najednou záblesk a Spike zmizel. Hledali jsme ho nejen my, ale i různí známí démoni, a nikdo nic neví. Podle všeho už není naživu a tak jsem přijel.“ Angel domluvil a zhluboka se napil ledového čaje co měl na stole před sebou.

Buffy jen kývla hlavou a se zamumláním, že se potřebuje projít vyrazila ven. Hlavou se jí honila jedna myšlenka za druhou a jediné na, co dokázala myslet je, že chce Spika a nebo chce zjistit, co se stalo.

Cestou domů ještě mobilem zavolala Willow, aby dorazila k nim a spěchala domů, plna energie zjistit, co se dá.

 

Když došla domů, zjistila letmým pohledem na hodinky, že byla pryč asi dvě hodiny. Sakra, snad tam Angel ještě bude, potřebovala jeho pomoc. Rozrazila dveře, Angel s Dawn seděli v kuchyni a při zvuku spěchající Buffy se usmáli. Vše je v pořádku, horší by bylo kdyby se ploužila a smutnila.

„Za chvíli je tady Willow, ještě skočím zavolat Gilesovi, zjistíme, co se mu stalo,“ otočila se na ně a v očích se jí zaleskli slzy, „musíme to zjistit.“ Oba jen přikývli a Buffy šla k telefonu, aby zapojila svého bývalého pozorovatele v Anglii.

„Co vlastně Giles dělá?“ zeptal se šeptem Angel Dawn, nějak nemohl mluvit v té všeočekávající atmosféře nahlas. Dawn se na něj usmála: „Vede pozorovatele, víš, nikdo to nechtěl dělat.“ Angel se usmál a pozoroval Dawn, byla svým způsobem tolik podobná Buffy, … zarazil se, ne na takové věci by myslet neměl, není přece nějaký zvrhlík, to že Buffy chce Spika neznamená, že bude myslet na Dawn jinak než na mladší sestru jeho osudové ženy. Pche, osudové ženy, osudová žena, která si vybrala jiného osudového muže. Musel zarazit úsměšek, který se mu dral na rty. A musel si přiznat, že si za to může z části sám. Je to už skoro sedm let, co od Buffy odešel sám a nikdy jí nedával naději, že budou moci být spolu. Vzdal se jí dokonce dvakrát. Teď už musí jen přihlížet…

 

Asi za pět hodin, s Gilesem na telefonu a nejsilnější čarodějkou světa, která mezi čtením starých textů a různými kouzly štěbetala zamilovaně po telefonu s jinou ženou, si Angel myslel, že už na to snad i přišli.

„Ale stejně to nechápu, jak se to mohlo stát?“ Buffy se otočila na svou nejlepší kamarádku s otázkou v očích. Angel se opřel a zavřel oči, alespoň neměl tendence hltat Dawn očima. Začínalo mu připadat, že blázní. Buffy byla nádherná, to ano, ale najdou mi přišla vedle své mladší sestry tak nějak, … nevýrazná. Jako by ten drahokam, co dříve zářil, najednou pohasl a vedle něj zazářil jiný.

„Byl přenesený do minulosti, budu muset udělat ještě pár menších kouzel, abych zjistil do jaké doby přesně, podle mě to byly vyšší síly, nechápu proč, ale znám někoho kdo mi to pomůže zjistit, zítra budu vědět víc. Takže, co kdybychom to pro dnešek rozpustily a já dám zítra vědět?“ Willow pohlédla na Buffy a ta jen jemně kývla. Bylo na ní vidět, jak se bojí pustit naději ven, strach, že se něco nepodaří, že se k němu nedostane včas, že už ho neuvidí… Usmála se na sestru a Angela a se slovy, že je grogy a jde si odpočinout je zanechala dole samotné. Věděla, že Dawn je už velká a tak se o Angela postará, bylo to vlastně zvláštní, po tom co měla zodpovědnost nejprve za své přátele, pak za sestru, za svět, … a najednou nic, už ji nikdo nepotřeboval, … bylo to tak osvobozující. A pokud najde Spika, usmála se, zavrtala se do peřina začala snít ….

Sen který jí pronásledoval už přes dva roky, od zničení Sunnydale, od jeho smrti, … i když věděla, že se znovu objevil, sen přesto nezmizel a trýznění pokračovalo…

Znovu stála v jeskyni u brány pekla a znovu sledovala Spike jak pomalu uhoří k smrti, ale tentokrát, jako vždy ve svém snu, viděla jeho smrt až do konce a jako tolikrát před tím, vzbudila se zalitá potem s úsměvem na rtech, protože věděla, že teď až usne bude se jí o něm zdát opět, ale tentokrát ho zachrání, zvolí jinou taktiku, odvleče ho pryč, nebo něco jiného, ale zachrání ho (kdysi jí něco podobného vyprávěl Spike, poté co se vrátila z nebe, ale tehdy to nechápala, teď už ano) a tak zavřela oči a se Spikovým jménem na rtech se pomalu opět propadala do říše snů …

 

Den se chýlil ke konci a nejslavnější a nejsilnější přemožitelka na světe, přecházela po svém obýváku jako lev v kleci. Willow se ještě neozvala a nešlo se jí dovolat. Tak nějak si nedělala starosti, cítila by kdyby s ní bylo něco v nepořádku, … najednou se zarazila, milovala Spika, sice si to přiznala až když už bylo pozdě, ale přiznala. Milovala ho a podle toho, co cítila tak ho milovala více než kohokoliv v celém jejím životě. Vkradl se jí do srdce pomalu, ale tak hluboko, že měla dojem, že se stal její součástí. Znala každý jeho výraz, každý tón hlasu si pamatovala, když si s ním povídala o samotě, když si jen představovala, že je s ní, viděla ho před sebou jako by tam byl, takže jak to, že nevycítila, že je naživu, na každého ve svém životě byla napojená, na každého koho milovala, … jak je tedy možné, že na bytost kterou milovala nejvíce ne. Nechápala to, něco je špatně, co když je něco špatně s ní, co když nemá právo na štěstí,

Dumala a dumala a chodila a chodila …

Angel s Dawn seděli na gauči a jen jí sledovali – tedy poslední asi hodinu a půl, před tím se asi hodinu a půl líbali v kuchyni, ale Buffy si ničeho nevšimla, oba si určitým způsobem oddychli, bylo těžké vysvětlovat to, co se mezi nimi děje.

 

Záblesk ozářil místnost a zjevila se čarodějka. Oklepala se „Tyhle mezi dimenziální přenosy z duše nenávidím,“ usmála se na Buffy, která vypadal, že po ní, co nejdříve skočí a vytřese z ní informace.

„Víš?“ zeptala se jí bez pozdravu a Willow se na ní usmála .. „Vím, a můžu ti pomoci.“

 

„Kde začít … Spika přenesly vyšší síly. Přemístili ho do doby kdy ho Drusilla změnila na upíra a protože se nic neděje, tak ještě nenastal ten správný okamžik. – nepřerušuj mě,“obořila se na Buffy, který jí chtěla skočit do řeči a optat se, co by se mělo dít, „Byl tam poslán za odměnu. Bylo pouze jedno Shanshu proroctví, ale Spike udělal spoustu dobra a za odměnu dostal šanci rozhodnout se znova, zda se stane nebo nestane upírem. Pokud se rozhodne nebýt upírem, změní se historie, my ho pak již nebudeme znát – proto jsem říkala, že ještě nenastal ten správný okamžik. Pokud se rozhodne stejně jako doposud, síly ho opět vrátí zpět.“

Buffy se dívala na svou nejlepší kamarádku, ale její pohled šel skrze ni. Co teď? Tahle otázka jí zněla v hlavě, ale ona na ni neznala odpověď. Věděla, že je sobecká, ale nechtěla se Spika vzdát, ne teď, když měli šanci být spolu. Ostatní se již nějak vyřeší a pokud to bude nutné – půjde s ním třeba na věčnost do pekla … aby tam nebyl opuštěný:-)

 

Všichni v místnosti (Dawn, Angel a Willow) sledovaly hru emocí na Buffyině tváři a čekali na její konečné rozhodnutí. Buffy se zadívala do očí čarodějky a vyslovila rozhodující otázku: „Dostaneš mě k němu?“

 

Stála uprostřed hřbitova, to by jí zřejmě nijak neiritovalo, pokud by se podle všeho neměla na tom hřbitově ocitnout v roce 1880. Dobové šaty, které nějakým způsobem sehnal Angel, jí nepříjemně tížily na těle. A při představě, že by v tom  měla bojovat, se jí dělalo nevolno. No hlavně se modlila, aby byla na tom správném místě, Willow říkala, že jí nemůže přenést na stejné místo kde je Spike=William, ale může zadat místo … takže snad je tohle opravdu … Londýn. Rozhlédla se kolem sebe, pokrčila rukama a vydala se …prostě někam. Přemítala cestou, jestli v téhle době měli přemožitelky nějakou šatovou výhodu, nebo tak a při představě, přemožitelky a upírky obě bojující v těchto nemožných šatech se musela usmát. No asi by v této době musela mít více šatů.

Náhle se zarazila. Zvuky boje přicházeli z leva. Hřbitov, noc, … Spike. Rozběhla se tím směrem dokud neměla boj vizuálně. Spike, ve svých obvyklých hadrech – při tomhle zjištění se jí zúžily oči- a asi pět dalších upírů. Chvíli počkala a hodnotila situaci. Věděla, že by si s tím nakonec poradil, ale její touha obejmout ho a líbat nebo ho zmlátit do bezvědomí, byla příliš silná. Odepla vrchní sukni a vrchní spodničky dokud tam nestála s vrškem a dole jí koukala jen „košile“. Ulomila kousek větve opodál, aby měla co použít jako kolík a ještě při rozběhu přemítala, jak bojovat v korzetu.

Spike zahlédl něco bílého, vykryl úder z leva a zaměřil se na …Buffy. Jeho Buffy tady? Co se to tady děje? Nebo už je zase ve 21. století? Ale proč má tedy na sobě Buffy – šaty, korzet, …? Zrazil se a najednou ho jeden z upírů ve chvíli nepozornosti poslal k zemi. Zatmělo se mu před očima, asi už má halucinace, usmál se, moc hezké halucinace.

Buffy při pohledu, jak se Spike hroutí k zemi dostala opravdu vztek. Pokud mu má dneska – včera – minule – dneska, sakra co je vlastně tohle za období, kromě toho, že se dozvěděla, že je to Novověk – pche, novověk, sto let za opicema jsou, no prostě pokud Spikovi někdo namlátí – tak ona, …. hudrovala a běžela k místu boje.

Srazila prvního upíra, co byl na dosah ruky jen dobře mířenou ranou hřbetem ruky. Košile jí vlála kolem lýtek a Buffy kopala a bušila do upírů kolem sebe … a bušila a kopala, ani si neuvědomila, že svírá v ruce kousek větve jako kolík, že košile se jí už rotrhla, takže jí kouká celé stehno pravé nohy, nevšimla si a dál dělala z upírů krvavou fašírku.

Spike chvíli ležel na zemi a jen se snažil uvědomit si, co se to tady děje. Pozoroval přemožitelku, … ne tohle nebyla jeho Buffy, tohle byl stroj na zabíjení, kdyby neslyšel její srdce a zrychlený dech, myslel by si, že snad někdo opravil Buffybota. Začínal se nudit, a tak šel a začal to co zbylo z upírů měnit na prach. Buffy dál jako stroj, mlátila a mlátila, věděl, že něco není v pořádku, vždycky se potřebovala ventilovat … Odtrhnul jí od posledního chudáka upíra a dobře mířenou ranou kolíkem ho poslala na věčnost. Přemožitelka stála kousek od něj, v předklonu , dlaně opřené o kolena, zhluboka oddechovala a dva zelené drahokamy jejích očí se vpíjely do těch jeho.

„Pojď, zabral jsem si tady jednu hrobku, musíme si promluvit v klidu,“kývl Spike hlavou směrem za ní a vykročil kolem Buffy. Ta ho chytla za ruku, jemně sevřel její teploučkou zpocenou ve své, pousmál se a srovnal krok, aby vedle něho nemusela popobíhat. Před hrobkou jí jemně naznačil, aby zůstala stát, otevřel dveře, nahlédl dovnitř a když zjistil, že je tam klid a ticho, otevřel dveře do kořán a gestem ruky jí pozval dál :-)

 

Vypadalo to tam jako ve většině hrobkách. Nasměroval jí k náhrobní desce, přes kterou byla přehozena nějaká kožešina a posadil se naproti ní, do jediné židle. Hltala ho očima  a on si jí také podrobně prohlížel, skoro si oddechla byl v pořádku, všechno tak, jak má být. Najednou jako by ty roky, co se neviděli ani nebyly. To vědomí v ní vzedmulo novou vlnu hněvu. Vyskočila na nohy a vrazila mu dobře mířenou ránu pěstí do čelisti. Spike, který ránu nečekal, se zhroutil i s židlí dozadu. Pomalu se sbíral na nohy a opatrně jí pozoroval . „Co jsem provedl?“ zeptal se ublíženým hlasem.

„Ty nevíš? Ty opravdu nevíš? Já se před tebou přes dva roky neschovávala?“ útočila teď již jen slovně a postupovala směrem k upírovi, který před ní naopak couval. „Já jsem se před tebou neschovával, … jen jsem ti nedal vědět …. Sakra, jak jsem měl vědět jestli chceš abych byl naživu, … ne sorry, blbě formulované…“Spike koktal jedno přes druhé, Buffy se mu zadívala do očí a uviděla tam bolest, podobnou, jakou cítila i ona. Povzdechla si, otočila se a znova se posadila.

Spike si sedl vedle ní, chvíli se na sebe dívali, pak pootevřel náruč a Buffy se do ní vrhla. Držel jí, hladil po zádech, líbal do vlasů a šeptal jí všechny ty krásné blbosti. Nebyl schopen uvěřit, že je zase s ním, o téhle chvíli snil, no od Sunnydale a najednou tu byla, objímala ho a snažila se k němu, co nejvíce vtisknout.

Nevěděla, jak dlouho takhle seděli, ale nějak si lehli a nějak usnuly, když otevřela oči, ležela sama v hrobce a cítila, že slunce může vyjít každou chvíli.

 

Spike vběhl do hrobky, dá se říci za pět minut dvanáct. Buffy vyskočila a běžela k němu „Ty troubo, víš jak jsem se bála.“ vyčítavě se na něj podívala a Spike se zase usmál, bála se o něj. „Potřebuješ něco na sebe, já ne, v noci je to jedno, ale ty tady nemůžeš běhat v tom, co zbylo z tvých šatů.“ Podal přemožitelce ukořistěné šaty a ta si je se zájmem prohlížela. Najednou jí napadlo „Víš proč jsi tady?“ Spike se na ní nechápavě podíval „Ne, nebo spíš ne tak jistě. Vím, že jsem se tady ocitl a je doba, kdy ještě nejsem upírem, ale proč přesně … ne nevím.“ Buffy se nadechla, teď přijde ta chvíle, a pomalu mu řekla, co se stalo od chvíle, kdy u ní s dopisem zaťukal Angel a na co přišli. Když domluvila, Spike seděl zařezaný a nic neříkal. Popošla k němu a položila mu ruku na rameno, „Budeš se  muset rozhodnout, lásko.“ „Nevím, bylo by to dobré, … asi, ale nic bych si nepamatoval, … ani tebe. Nevím, musím se rozmyslet, ale nejprve musíme zjistit, kolik máme času.“ Buffy se na něj nechápavě podívala – „Jak?“ „Vyrazíš do ulic, mazlíčku.“usmál se na ni.

 

Buffy se potily ruce, měla na sobě nádhernou smaragdově zelenou róbu – musí se pak Spika zeptat, kde ji vzal, když se na ni díval, byl sám se sebou až moc spokojený. Cesta ze hřbitova byla klidná a ona si v hlavě přehrávala všechno, co jí řekl. Musí zjistit datum, no snad někde najde noviny. Ptát se lidí by asi bylo divné. Když vyšla ze hřbitova, dala se podle instrukcí doprava až narazila na poměrně širokou cestu po níž se měla dostat ke středu města. Čím dál se dostávala, tak ruch kolem ní sílil. Věděla, že se má chovat nenápadně, osamělá žena v této době, to bylo něco nevídaného a tak na sebe neměla upozorňovat. Pokradmu sledovala lidi kolem sebe, to oblečení, ty způsoby, .. ta zvláštnost. Nahlížela do výkladů krámků, pozorovala kočáry a povozy, připadala si jako Alenka v říši divů. Náhle do ní někdo ze strany narazil a ona ztratila rovnováhu, už už očekávala pád, když ji zachytily čísi ruce … zvedla zrak a setkala se s pohledem, který tak důvěrně znala a na rty se jí dralo … Spiku ….

„Jste v pořádku, lady?“ Zírala na něj a nebyla schopna odpovědět.  William se díval na to rozkošné stvoření ve svých rukách, usmál se a nevěděl proč, zatoužil jí políbit. Co se to sním děje, hezká tvářička  a on by skoro zapomněl na svou Cecily. „Oh odpuste, pane, ztratila jsem rovnováhu.“zareagovala Buffy, která se pomalu dostávala z latergie. „Nic se neděje, ale měla by jste dávat lepší pozor, aby jste si neublížila. Váš doprovod…?“hleděl na ni a čekal odpověď. Sakra, sakra, láteřila v duchu, Spike byl neodbytný už jako člověk. Hledala tu nejlepší výmluvu, … „Matka šla k švadleně a já jsem jen zaskočila něco vyřídit do lékárny, musím se za ní hned vrátit,“improvizovala. „Ke švadleně, oh, asi myslíte madam Devulloweovou, samozřejmě, omlouvám se, zapomněl jsem se představit, mé jméno je …“ „Williame, tady jste, hledala jsem Vás všude možně, …“ Buffy zahlédla ještě ženu, oh bože, to je Halfrek, co ta tady dělá ?!?, radši se příliš nezdržovala a okamžitě zahnula za roh a zmizela prapodivné dvojici z očí. William se otočil od Cecily, která k němu kráčela důstojným krokem, ale neznámá kráska již byla z dohledu.

 

Takže William je ještě William. No alespoň něco. Ale sakra, co tam dělala Halfrek a jak to, že ho znala. To bylo přímo do očí bijící. Šla dál a najednou uviděla mladého chlapce, který vykřikoval do světa nejnovější zprávy a v ruce svíral kupu novin. Vytáhla peníze, které jí Spike dal, než ji vypustil, se slovy, že kdyby něco ať si najme drožku a zamířila koupit plátek. Když měla vše vyřízeno, rozhlédla se kolem sebe a … začala panikařit. Kde to je? Vrátila se cestou, kterou si myslela, že přišla, ale najednou kolem ní byly jen malé uličky a nikde cesta, kterou by si pamatovala. Rozhlížela se kolem dokola a nevěděla kam dál. Na to aby tam počkala, až se setmí a Spike si pro ní přijde bylo ještě moc brzo a asi by bylo podezřelé, kdyby tam na rohu stála několik hodin. Pokrčila rameny a vydala se … někam. Po asi hodinové chůzi, kdy si začínala již připadat zoufale, narazila na širokou ulici, která vypadala jako hlavní. Všude kolem ní projížděli kočáry a drožky ale Buffy pochybovala, že si na ně může mávnout jako na taxi. Najednou vedle ní zastavila jedna a záclonky v okně se roztáhli: „Mohu Vám nějak pomoci, Lady?“ William se na ní díval skrze sklíčka brýlí. Buffy zavřela oči a odevzdaně si povzdechla. „Potřebuji na ulici Highgate. Ztratila jsem se, nejsme s matkou v Londýně dlouho, mohl by jste mi prosím ukázat cestu.“ „Nemohu Vás tam jen tak nechat dojít,“bránil se William, „Pokud mohu odvezu Vás tam, jaké je číslo popisné?“ Buffy zbledla ještě víc, co mu má říct, desátá hrobka zprava, ach můj bože, za tohle Spike asi už doopravdy zabije. Ale na druhou stranu, byl v té své lidské podobě tak zatraceně roztomilý. „Je to blízko hřbitova.“odpověděla mu doufajíc, že tohle žádné fopa není. William vystoupil, podržel Buffy galantně dveře a počkal až nastoupí. Jakmile se usadil naproti ní, začal ji skrytě pozorovat. Buffy se dívala z okna a modlila se ať se na nic neptá. V tom přerušil ticho: „Už tam budeme, …hm, …no, ….tak, … mohl bych Vás opět vidět?“ optal se a bylo vidět i v šeru drožky, jak mu znachověly tváře. „No víte, nejsem si jista, …“Buffy nevěděla, jak mu odpovědět aniž by ho urazila. William se na ní ublíženě díval a přemožitelka myslela, že se propadne do země. „Omlouvám se, asi jsem se zachoval nevhodně …“řekl a otočil se od ní, pohled upřený ven.

Drožka zastavila vedle hřbitova. „Nerad Vás vidím vystupovat tady,“zastavil jí, když už se chystala vystoupit. Otočila se k němu a z náhlého popudu se nahnula, své rty přitiskla na jeho a políbila ho se vší vášní, kterou cítila ke Spikovi. Ano bylo to skoro stejné, až na to, že jeho rty žhnuly teplem. Podkasala si sukni, vyskočila z drožky a rozběhla se na hřbitov. Slyšela, jak za ní volá, ale ani se nezastavila a ani se neohlédla.

 

Spike přecházel v hrobce, nemohl spát, nemohl nic, a nemohl ani jíst. Už včera večer si chytil zajíce a měl ho zavřeného v provizorní kleci. Byl nervózní, už by měla být dávno zpět. Co když něco není tak jak má? Věděl, že si Buffy ve všem poradí, ale co kdyby … Náhle se rozrazily dveře a upír musel rychle uskočit slunečním paprskům, které se hrnuly dovnitř. Přemožitelka vpadla, rychle za sebou zabouchla a opřela se o dveře. Spike chtěl něco říct, ale Buffy mu naznačila, aby byl zticha. Chvíli nic, pak náhle uslyšel volání, uslyšel a …poznal. Poznal ten hlas, svůj hlas. Vytřeštil na Buffy oči. Co se to tu, do pekla, děje? Chvíli ještě bylo slyšet volání, ale za chvíli utichl hlas a nakonec se vytratily i kroky. Buffy si zhluboka oddechla, odstoupila ode dveří a vypálila Spikovi ránu. Ten spadl na zem a zůstal ležet, pohledem říkal, já za nic nemůžu.

„Mohl jsi se mi zmínit, že znáš Halfrek,“dívala se na něj a zelené plameny z jejích očí ho málem na místě usmažily. „Ach, tak,“to bylo jediné, co ze sebe dovedl vypáčit. „No, jak bych ti to řekl, … víš, jak jsem ti kdysi vyprávěl o Cecily, ženě kvůli níž “jsem se stal“ upírem? Tak Halfrek je … Cecily,“domluvil a přemožitelka si radši sedla, protože tuhle zprávu bude muset chvíli trávit. Spike se zvedl a sebral i noviny, které při rychlém vpádu Buffy odlétli a leželi v koutě. Zkontroloval zprávy a datum a … dnes v noci, dnes v noci se o něm rozhodne. Buffy zvedla hlavu a uviděla, jak Spike zbledl při pohledu do novin a pomalu se sesunul na zem do sedu. „Dnes?“ani nemusela vysvětlovat a dostala odpověď kývnutím hlavy. „Už víš …“otázka se pomalu vytrácela a upír natáhl ruku směrem k ní. Vyskočila a vrhla se mu do náruče. Dnes možná naposled a i kdyby si to neměla pamatovat, nehne se od něj už ani na krok. Její rty našly ty jeho a jejich jazyky se o sebe začali otírat. Jeho ruce přejížděli po jejím těle, ty její se snažily přitáhnout si ho blíž. Strhávali ze sebe oblečení. Milovali se divoce a naprosto bez zábran. Unavení, ale neskutečně šťastní z blízkosti toho druhého leželi na zemi. Po chvíli Spike stáhl kožešinu a deku, natáhl se a Buffy vedle něj, hlavu položenou na jeho rameni. První, kdo přerušil ticho byl taky on. „Nechci o tohle přijít, miluju tě a i když to bude náročné, chci být s tebou. Nikdy jsem nedostal naději dozvědět se, jaký by byl můj život. Ale raději budu mrtvý a šťastný s tebou, s možností udělat něco dobrého, než abych prožil prázdný a obyčejný život bez tebe.“ Pozvedla se na loktech a zadívala se mu zpříma do očí. „Jsi si jistý,“i když Buffy byla vděčná a neskutečně šťastná nechtěla, aby měl pochybnosti. „Ano, jsem,“usmál se na ni. „Miluju tě, tolik, že bych se tě vzdala, pokud by to bylo lepší, ale když myslíš, že ne ,“ušklíbla se, „nic nenamítám.“

 

Den se pomalu blížil ke konci. Oblékli se a jakmile nastala noc, vypravili se do města. Stáli v temném koutu uličky a pozorovali, jak Drusilla z Williama vysává život. Ve chvíli, kdy se on poprvé napil z ní oba dva se náhle ocitli na hřbitově – na hřbitově v Římě. Pohlédli si do očí, bude to těžké a bude to složité, ale oni dva to zvládnou, protože jejich osudem je …

 

…. Být spolu – NAVĚKY!

 

 

>> KONEC <<