Buffy se unaveně vlekla do schodů. Celá umazaná, šaty, co má na sobě, rovnou vyhodí. Jinak náramně spokojená.

           

            Konečně jsem ho dostala. Immortale. Jen se ušklíbla. Všeho do času.

 

            Ale dal jí zabrat. Tak opatrného upíra ještě nezažila. Dokonce se s ním i vyspala a přesto se mu nedostala na kůži. Ochranku si bral i do postele. Až jí nakonec skvěle poradila Faith. Převlékla se za děvku. Sukni do půli zadku, vysoké holínky, paruka. Zmalovala se a polila těžkou kolínskou, aby nerozpoznal její pach. Díky kontaktním čočkám měla oči černé jako cikánka. Sama sebe v zrcadle nepoznala. A jako osamocená, nezkušená kurvička bez pasáka zabloudila v uličkách Říma. Přesně věděla, kdy odchází z kasina. Zakopla a upadla přímo pod kola jeho vozu. No a galantní Nesmrtelný nejprve seřval svého šoféra a pak ji posadil vedle sebe. Očividně měl v plánu ji povečeřet. Posnídat? To je jedno. Třásla se, děkovala mu a v nevkusné kabelce šátrala po kapesníku, aby si opravila make-up. Jen se usmál a skoro jí podal svůj vlastní.

            Udělal chybu. Ten zlomek vteřiny, kdy se na ni nedíval a ruce měl v kapsách, skvěle využila. Z taštičky vytáhla kolík a bleskově mu jím proklála srdce.

            Původně ho chtěla nejdříve vykastrovat, ale potom si to rozmyslela. Jednak by se tím zdržela, a mohla na svou pomstychtivost šeredně doplatit, jednak jí v posteli posloužil docela dobře.

            Asi to bylo věkem, ale rozpadal se pekelně pomalu. Pomaleji, než... vší silou se kousla do rtu. Už se nabrečela až až. Prostě jsem husa a lásku si většinou přiznám, až když o ni přijdu. Potřásla hlavou, aby se zbavila smutných myšlenek.

            Nesmrtelný ještě stačil šťavnatě zanadávat, ale praštit ji už se mu nepovedlo. Než absolutně zmatený řidič dokázal vyslat S.O.S. a zastavit, ochranka jedoucí ve voze za nimi a před nimi vyběhnout ven na pomoc svému šéfovi, stihla už Buffy na sebe vylít skoro půl litru svěcené vody. Kabelka byla nevkusná, ale nadmíru skladná. Pevně sevřela kolík a drobnou, nicméně ostrou sekerku s teleskopickým topůrkem. Poté vystřelila z limuzíny jako šílená. Jednomu bodyguardovi přiskřípla prsty do dveří a s gustem mu je zlomila. Další ji uhodil, ale ruka se mu svezla po svěcené paruce a on odskákal v bolestech stranou. Ještě pořád si foukal na popálené prsty, když ona už setnula několik jeho kolegů a toho posledního rozprášila starým dobrým kolíkem. Ani jeden z šoférů nebyl žádný hrdina a vystartovali hned, jak jim došlo, že od hromádky popela na zadním sedadle už výplatu nedostanou.

            Potom už jen utíkala a utíkala. Nikdo ji nehonil.

 

            Konečně byla nahoře. Milovala byt, který si s Dawn našly. Byl levný a krásný. Půdní vestavba s terasou. Cena nízká vzhledem k tomu, že dům byl prastarý a tudíž bez výtahu. Schody běžně brala poklusem, jako trénink, ale dnes toho bylo i na ni přespříliš. Snad ještě nikdy se na sprchu a postel netěšila jako dneska. Tak tak, že se trefila klíčem do zámku...

 

* * *

 

            "... no a pak jsem udělala šmik, šmik a bylo to. Ten odbarvenej parchant se už nikdy nikoho nedotkne." Buffy strnula na prahu. Zevnitř se ozýval šílený smích. Nikdy ještě tak příšerný zvuk neslyšela. Smích Drusilly vedle něj zněl jako smích malé, nevinné holčičky. "Nechápu, proč šel za ní sám. Peroxiďákovi asi nedošlo, že ne každá přemožitelka je jako Buffy a bude s ním chtít spíš spát, než ho zabít." Andrewův hlas poznala okamžitě. "Jo a moment," pokračoval samolibě. "Tohle jsem vymyslel sám. Když nám Angel Danu nechtěl dát, řekl jsem... pausa pro zvýšení efektu... Mám s sebou tucet přemožitelek a žádná s tebou nechodila." Další smích. Už ne tak šílený, ale spíš slaboduchý a hloupý. Tím pohár Buffyiny trpělivosti nezvratně přetekl. Rozrazila dveře a zkoukla přítomné. Giles, ten blbeček Andrew, Dawn a... cizí dívka. Neváhala. Vytáhla ji z křesla a přirazila ke zdi.

 

            "Cos mu ty kurvo udělala?" zařvala Buffy. Giles si odkašlal a začal si leštit brýle. "Buffy, jsi si jistá, že právě ty... v tom, co máš na so-" "Držte hubu." Dotčeně ztichnul a Buffy dala neznámé dívce pár facek. "Ty mluv!"

            "Jmenuji se Dana. Jsem poctěna tím, že poznávám přemožitelku přemožitelek. Nebo snad přemožitelku, která dělá upírům kurvu?" odfrkla výsměšně. Buffy ji pustila a tichounce, ale ostře řekla: "Buďto mi hned teď-" Dawn vstala a vzala ji konejšivě okolo pasu.

 

            "Buffy, Spike se vrátil. Nejdříve byl jenom duch, ale potom se zhmotnil. Nedovolil Andrewovi, aby ti o tom řekl. Asi se bojí, že by ztratil image spasitel světa stejně, jako když díky chipu přišel o image big bad. Pracuje ve Wolfram & Hart spolu s Angelem. Pořád je na dietě. Dana byla potenciální, nikdo to nevěděl. Ani ona sama. Jako holčičku ji unesl nějaký muž a mučil ji. Podařilo se jí utéct, ale skončila v blázinci. Moc si tím nepomohla. Poté, co Willow potenciální aktivovala, se dostala ven a narazila na Spika. Spletla si ho se svým únoscem a usekla mu-"

            "Ruce," vzlykla Buffy. Všechno se jí znovu vybavilo. Jeho chladné dlaně na jejím těle. Když ji objímal, když se s ní miloval, když se spolu rvali. "Ten muž kdysi Daně píchal spoustu injekcí. Sama je nemáš ráda, tak se nediv. Prostě se chtěla pomstít. Je pomatená, ale časem by se-" Buffy Dawn odstrčila a vrhla se k telefonu. Giles jí zastoupil cestu. "To přece nemyslíš vážně. Nemůžeš za ním jet. Buď ráda, že dostal rozum jako Angel a nechal tě na pokoji. Navíc pracuje pro Wolfram & Hart. Že prý právnická firma," ušklíbnul se. "Je to ambasáda pekla na zemi!" Buffy se na něj podívala tak chladně, že mu po zádech přeběhl mráz.

 

            "Gilesi, váš názor na Spika znám dokonale. A je v příkrém rozporu s mým. Z hloubi duše nenávidím politiky, právníky i doktory, ale buďte ujištěn, že kdyby mi to pomohlo získat zpátky Spika, třeba i jen na pár let, ochotně se nechám nalejt do volebního štábu samotného pána pekel. Budu vařit kafe a roznášet sendviče. A na Luciferově mítinku za zvolení prezidentem si klidně stoupnu hned vedle něj a budu se slabomyslně culit na něj i na davy voličů. Jasné? Teď mi jděte z cesty. Hned!" zasyčela a obešla šokovaného pozorovatele. Sáhla po sluchátku.

            "Potřebuji se dostat co nejdříve do L.A. ... ano... ano... moment..." Dawn už jí podávala pas a kreditku. "Pište si..." nadiktovala potřebné údaje a třískla sluchátkem. Vstala a rovnou se řítila se ke dveřím. Dawn jí podrazila nohy. Jinak by ji nezastavila. "Vážně chceš letět do L.A. v tomhle? Ne, že by to Spike neocenil." Buffy zrudla a přestala se vztekat. Unaveně vstala a zamířila ke koupelně.

            "Dawn, prosím-" "Klid, ségra, nachystám ti ohoz i věci s sebou. Zkulturni se a já ti zavolám taxíka."

 

* * *

 

            Zhroutila na sedadlo v letadle. Měla štěstí. Seděla u okénka a vedle ní bylo navíc volno. Po stresu v taxíku, který řídil typický Ital (hlasitě nadával na ostatní pomalu jedoucí auta, ale sám měl času dost a navíc jel metodou brzda plyn) byla dokonale vyflusnutá. Kdyby se za těch pár měsíců, co tady žila, nenaučila, že musí zařvat hlasitěji, než on a strčit mu EURa do kapsičky u kalhot, asi by odlet nestihla.

            Letadlo začalo rolovat ke startovací dráze a ona si zhluboka oddechla. Oči jí padly na její vlastní zápěstí. Proboha. Dana je krutější, než Walshová. Jak Spike vůbec dokáže žít dál... bez rukou? Oči se jí zalily slzami. Potom zaťala zuby. Jednoduše. Ona sama mu pomůže. Vezme si ho domů. Dawn určitě nebude proti. No a společně to nějak zvládnou.

            "Slečno, je vám dobře?" Uslyšela melodický hlas a vzhlédla. Soucitně na ni shlížela mladinká letuška. Buffy si otřela oči a přikývla. "Můj přítel měl… nehodu. Letím za ním," vysvětlila. Letuška také přikývla. "Hned jsem zpátky." Buffy ji úplně nepochopila, ale to už byla dobrá víla pasažérů zase u ní a podávala jí plastový kelímek. Buffy si jej vzala... letuška na ni s úsměvem mrkla a odešla. Buffy se zamračila. Tekutina byla průsvitná, ale minerálka to určitě není. Přičichla si a zajásala. Suché Martiny jí vklouzlo do žaludku jako po másle. Hned se cítila líp a začala myslet racionálně. Protézy. Dick Francis přece v jedné knize psal o žokejovi, který... Willow jim určitě pomůže. Zívla a dopila. Sid Halley. Podívala se z okénka. Začínalo se šeřit. Nebo ne? Možná je jen příliš una- V momentě usnula.

 

* * *

 

            Fred znovu zkontrolovala Spika. Spal. Už měl všechny údy zase tam, kam patří. Pod vlivem anestetik vypadal jako andílek. Usmála se a pohladila ho po vlasech. Ještěže jí ten jejich ANDÍLEK dovolil, aby použila zdroje W&H, protože jinak by Spikovi zbyly jen pahýly. Sice dobře věděla, že spousta lidí se s podobným údělem časem vyrovná a dokonce se naučí malovat nohama... nebo třeba drží štětec v ústech... Neskutečně je obdivovala, ale to by pro Spika nic nebylo. Hlavně proto, že je nesmrtelný. Lidé časem umřou a jdou dál, ale upíři? Ještě mrkla na monitory. Všechno vypadalo dobře. Graf, který zobrazoval, jak se nervová spojení v přišitých rukách obnovují, stoupal pomalu, ale pravidelně. Prima. Tak to má být. V kapse jí zavibroval mobil.

 

* * *

 

            Buffy sebou trhla a zamžourala do sluníčka, jehož paprsky jí padaly přímo do obličeje. Chvilku jí trvalo, než se vzpamatovala a uvědomila si, kde je. Další letadlo. V Paříži sice strávila více než hodinu, ale ajfelku neviděla. Jen si dala ledovou minerálku a hned se nechala odbavit do L.A.

            'Dámy a pánové, za pár minut přistaneme na mezinárodním letišti v Los Angeles. Děkujeme vám, že jste letěli s naší spo-' Dál už neposlouchala. Takže je tady. A za pár minut, no... spíš desítek minut, uvidí Spika. Prsty si prohrábla vlasy a zapnula bezpečnostní pás. Musí být silná a statečná. Nesmí brečet. Musí být silná i za něj. Letadlo bez problémů přistálo a Buffy se vydala vybojovat zavazadlo a taxík. Koneckonců, jsem přemožitelka, to zvládnu.

 

* * *

 

            Wesley si připadal jako idiot. Přešlapoval v hale, do níž vcházeli všichni, co přiletěli do L.A. V ruce měl plakát 'AHOJ, BUFFY!', který mu vrazila Fred spolu s upozorněním, že jeho ex-přemožitelka se možná od jejich posledního setkání trošku změnila. Zatvářil se sice ukřivděně, ale teď jí dával za pravdu. Holt je to chytrá kočka, beze vší diskuse.

            "Wesley?" uslyšel a shlédnul na unaveně vypadající dívku. Byla rozcuchaná a Sunnydaleskou Buffy by v ní nepoznal ani omylem. "Buffy?" vydechl. "Vy jste pro mne přijel?" "Ano. Fred říkala, že-" "Aha. Dawn zavolala Willow a ta zavolala Fred. Není nad holčičí mafii. Bezva. Nemusím shánět taxi. Jdeme?" Beze slova jí strčil plakát a převzal brašnu s věcmi. Ukázal k parkovišti. Nastoupili a Buffy si vděčně opřela hlavu o opěradlo.

            "Děkuju," vydechla. "Jak mu je? Ne, neříkejte mi to. Je mi jasné, že mizerně. Ale chci vás ubezpečit, že mu pomůžu. Někde přece musí vyrábět proté-" Wesley, který došel k závěru, že přerušit její zoufalý výlev se mu podaří jen obtížně, jí překryl ústa dlaní. "Buffy... Spike už je v pořádku. Ruce mu přišili. Ve hře byla magie, ale více než účinná. Sice je ještě nedokáže plně ovládat, ale má v nich cit a úplná rekonvalescence je jen otázkou času." Buffy se rozplakala. Úlevou. Kašlala na to, že někdo použil magii. Hlavně, že její Spike bude... Jenže... je ještě vůbec její?

 

* * *

 

            Spikovi se zdál krásný sen. Jeho milovaná, ale nemilující přemožitelka ho volala jménem a plakala, protože je zraněný. Pak se sen pokazil. Chtěl ji totiž obejmout a uklidnit, ale nemohl pohnout rukama. Paměť se mu vrátila. Šel hledat tu šílenou kočku- Vůně, kterou by poznal mezi tisíci, mu vzala schopnost uvažovat souvisle. Buffy. Beze vší pochyby je to Buffy. Otevřel oči.

 

* * *

 

            Buffy jako ve snách vešla do budovy, která v ní hned na první pohled budila hrůzu. Wesley ji držel pod paží a nesl jí tašku. Wolfram & Hart. Vlk, beran & jelen. Jméno zralé spíš pro organizaci zabývající se lovem či myslivostí. Myslivostí? Je to úplně správný výraz? Copak ti ubožáci, navlečení do zelených mundůrů, s dalekohledy vybavenými zbraněmi, jejichž kulky roztrhají něžnou laň na krvácející a bolest cítící torza myslí? Mají méně soucitu, než upíři. Než si začít s lovcem…

 

            Ve vestibulu se jich ujala kouzelná brunetka, jejíž přítomnost Wesleyho očividně nenechávala lhostejným, a vedla je k výtahu. Zrovna přijel a dveře se rozjely. Buffy skoro přestalo bít srdíčko. Ocitla se tváří v tvář Angelovi. Byl to on, tím si byla jistá, ale... vypadal jinak. Kdyby měla sílu to rozebírat, tak by řekla, že dost přibral. Nastoupili.

            "Buffy, co tady-" "Kde je Spike?" Angel zmáčknul tlačítko. Výtah se dal do pohybu. "Buffy, já-" "Mlč. Nejdřív chci vidět Spika." Dveře se otevřely a Buffy zavřela oči. Nadechla se a šla po čuchu. Instinkty přemožitelky se ozvaly. Zastavila se před jednou z místností. Skrz vertikální žaluzie nahlédla dovnitř. Byl tam. Její Spike. Co nejtišeji otevřela a vstoupila. Přístroje si spokojeně vrněly. Až na jeden. Na monitoru, který k němu patřil, byla souvislá čára. Brunetka si všimla, že Buffy zaujala. Pohladila ji po rameni a usmála se.

            "EKG. Bude v pořádku, ale srdce už mu asi nikdy tlouct nebude. Vypnuli jsme odposlech. To bzučení bylo k zešílení." Buffy se na ni usmála. "Já osobně se divím, že graf jeho EEG na tom není stejně," ucedil výsměšně Angel. Buffy se na něj nechápavě zadívala... a pak jí to došlo. Třísk. Hned se jí ulevilo. Druhou koupil o zeď. Tentokrát jí ránu nevrátil.

            "Zato ty jsi myslitel, co?" odsekla a po špičkách popošla k pacientovi. Zdálo se, že spí. Ruce měl položené podél těla. Okolo obou zápěstí se mu táhla zřetelná jizva. Buffy přeběhl po zádech mráz a vztáhla ruku. Na poslední chvíli se zarazila a očima našla Fred. "Můžu?" pípla. Fred přikývla. "Ano. Asistent doktora, který mu je přišil, spíš přikouzlil, říkal, že je Spike bude moci rychleji ovládat, pokud mu v nich budou drážděna volná zakončení nervová." Buffy vykulila oči. Wesley se na ni chápavě a povzbudivě zašklebil. Ta pecka, co dala Angelovi, ho náramně pobavila. "Prostě ho můžeš držet za ruku a přejíždět po ní prsty. Aktivují se tak nervová spojení a Spike ti to časem bude schopen oplatit." "Jen jestli bude chtít," povzdechla si Buffy a usedla na krajíček postele. Opatrně, jako by byla z velmi křehkého skla, si vzala do klína Spikovu pravou ruku. Přejela mu po dlani bříšky prstů a vzhlédla k jeho tváři.

 

* * *

 

            Spike nevěřil vlastním očím. Když před chvílí, skrz přimhouřené řasy, viděl, jak Angela kdosi praštil, myslel si, že má halucinace. Moc príma halucinace. No a teď, když se dívá do tváře dívky, která to patrně má na svědomí, si už tím byl úplně jistý. Diagnóza: LSD - Buffy. Sedí u něj a hladí ho po ruce. V očích se jí lesknou slzy.

            "Mazlíčku?" zachraptěl. Usmála se. "Jsem tady. Všechno bude zase v pořádku," zašeptala a jedna slza mu padla na zápěstí. "Co to máš s vlasama?" Podvědomě zvedla ruku k dávno už ne plavému ohonu. Hned po příjezdu do Říma ji začalo otravovat, jak po ní jedou všichni chlapi od deseti výš. Tak si prostě zašla k holiči. Dawn ji tam načapala. Na poslední chvíli jí zabránila nechat se ostříhat na ježka. Když už prý má pocit, že se musí přejinačit… prosadila obarvení na tmavohnědo, se zlatým melírem. "Vypadáš jako tříbarevné kotě, lásko." "Nelíbí?" šeptla. Spike se usmál. "Ty by ses mi líbila i holohlavá." "Nezeptáš se, co tady dělám?" Zavrtěl hlavou.

            "Zdáš se mi, to je jasné. Dali mi nějaké oblbováky a ta řeznice do mě předtím taky cosi píchala. Prostě jsi můj sen. Doufám, že se hned tak neprobudím." Buffy si přitáhla jeho, zatím jen malinko reagující ruku k obličeji a políbila ji do dlaně." Matně registrovala, že se Angel kdesi za ní začal dusit vzteky a pak práskl dveřmi.

            "Jenže já nejsem sen. Cítíš tohle?" Přitiskla si jeho dlaň ke své tváři. "Cítím. Ale i to se ve snech stává. Ne často, ale občas ano." Hrdinka jeho barevného snu se otočila na ostatní. "Mohli bychom zůstat na chvíli o samotě?" slyšel říkat Buffy. Fred popadla Wesleyho pod křídlem a vymanévrovala ho ze dveří. Osaměli.

 

* * *

 

            Buffy vstala a obešla lůžko, na němž Spike ležel. Vzala si na klín jeho levou ruku a začala ji masírovat, aby se necítila odstrčeně. Chvíli bylo ticho. Smaragdové oči tonuly v očích barvy letní oblohy, když se blíží bouřka. Potom vyčerpaně špitla.

            "Myslíš si, že jsem lhářka?" Spike na ni vyvalil oči. "Ne! Jistě, že ne." Kývla. "Myslíš si, že jsem ti někdy lhala?" Bylo mu jasné, o čem mluví, a proto mlčel. Měl strach jí odpovědět. "Nikdy jsem ti nelhala," zašeptala Buffy. "Nelhala jsem ani, když jsem říkala, že tě nenávidím ani, když jsem ti přísahala, že tě miluju." Do očí se jí zase nahrnuly slzy. "Proč jsi mi nevěřil? Proč ses mi neozval, že jsi... zpát-" Nedokázala to vyslovit. Rozvzlykala se nahlas a obličej zabořila do jeho přikrývky. Cítil, jak se mu opírá o kolena. Na moment ještě zvedla hlavu.

            "Už jsi o mne nestál nebo jsi prostě dostal strach z toho, že jsem člověk? Smrtelný, stárnoucí..." Tím už nadobro vyčerpala své síly. Zase si položila obličej na jeho deku a nechala slzy volně téct a vpíjet se do ní.

 

* * *

 

            Spike se nikdy necítil tak šťastný a zároveň tak bezmocný. Dobře věděl, co by udělal, kdyby byl zdráv. Sáhnul by po ní, rozpustil jí culík, pak prsty učesal rozcuchanou hřívu, která by momentálně v reklamním průmyslu moc neobstála, a přitisknul Buffy k sobě. Polibky a sexem- ne... milováním by ji přivedl na jiné myšlenky a pak by se vidělo. Jenže on tady leží bezmocně jako mrzák. Zatnul zuby a soustředil se. Zvedl paži. Ruka pod zápěstím mu zatím byla k ničemu, ale povedlo se mu položit ji Buffy na záda.

            "Miláčku, podívej se na mě." Zavrtěla hlavou, ale aspoň už nevzlykala tak nahlas. "Já se bál. Jednu chvíli už jsem měl v kapse lístek na loď do Evropy a Angelovu kreditku, ale nakonec jsem všechno vrátil. Měl jsem strach, že-" Buffy se narovnala a utřela si opuchlé oči. Ještěže jsem se před odjezdem nenamalovala. To bych vypadala jako výplod nějakého šíleného malíře modernisty, blesklo jí sice hlavou, ale nijak veselo jí nebylo. Podívala se na Spikovu tvář. Chvíli měla pocit, že je zbitá, plná modřin a s napuchlými fialovými očními víčky. Dáreček od ní a jejích pěstí. Poděkování za jeho lásku a starost. Zamrkala. Obličej měl už zase neporušený. Byl to jen pozdrav z minulosti.

 

            "Já vím. Že bych se k tobě zachovala stejně hnusně, jako každé ráno. Nebo jako vždycky po tom." Němě kývnul. Buffy vstala a přešla k umyvadlu. Roztočila kohoutek se studenou vodou a dlouze si umývala ruce i tvář. Vydrbala se dočista dočista a utřela do papírových ručníčků. Napřímila se a vrátila ke Spikovi. Stoupla si před něj rovně jako svíčka.

            "Dobře," začala s očima upřenýma na linoleum. "Úplně tě chápu, ale jsem tady. Miluji tě, i když věřit mi nemusíš a stejně asi ani nevěříš. Přestože je to čistá pravda, vnucovat se ti nehodlám. Ber nebo nech bejt. Rozhodni se sám. Máš na to plné prá-," to už chraptěla a skoro šeptala. V hlase jí byla slyšet ozvěna budoucích vzlyků. Usmál se. I když už na ni pár vteřin gestikuloval, čehož si ovšem nemohla všimnout, protože se na něj tvrdohlavě odmítala podívat, přesně tohle potřeboval slyšet. Snažil se vztáhnout k ní obě ruce, jenže mu hned zase upadly na postel. Nezbylo, než jí skočit do řeči.

            "Bloody hell, já jsem rozhodnutý!" vyjel na ni drsně. "Ale údy mne neposlouchají. Až na jeden. Pojď mi dát pusu, lásko, a přestaň se koukat takhle smutně. Nějakou dobu budeš muset iniciativu, fuj, to je ale hnusné slovo, vyvíjet sama, ale neboj. Jakmile se dám dohromady, vynahradím ti to." Buffy se rozesmála a konečně se mu podívala do očí. Úlevou jí znovu vytryskly slzy a velice ráda ho na slovo poslechla.

 

* * *

 

            Fred se zhluboka nadechla a pootevřela dveře Spikova pokoje. Buffy seděla u něj na lůžku, ruce zapletené do platinových vlasů a vášnivě ho líbala. Lépe řečeno, vášnivě se líbali. Spike si ji přidržoval lokty a očividně měl jisté výhrady k práci italských zubařů, jelikož ji důkladně prověřoval. Fred se uchichtla do dlaně, vycouvala a zase dveře zavřela. Potom ostentativně zaklepala.

            "Dá-dále," ozvalo se. Vešla. Buffy držela Spika za ruce a pilně je masírovala. "Haj, lidi, vidím, že usmíření je na dobré cestě. Nebo se mýlím?" zalaškovala. Oba svorně zavrtěli hlavou a Spike si odkašlal. "Nemýlíš. Jinak ti tady před svědky- svědkyní oznamuju, že jsem zbabělej pitomec. Měl jsem tehdy odjet a na všechno se tady vykašlat." Fred se na něj usmála. "Já vím. Jestli si pamatuješ, řekla jsem ti to už tenkrát. Jenže ty jsi chtěl hrát roli mrtvého, tudíž věčného hrdiny, viď?" Bylo jasné, že se pokusil mávnout nad svou pošetilostí rukou, ale nevyšlo mu to. Takže místo toho poslal Buffy vzdušný polibek, ale jen rty. "Jo, jsem idiot. Chtěla jsi něco?" Fred kývla a podala Buffy plastový kelímek s kávou. Vděčně po něm sáhla.

            "Děkuju. Tohle jsem potřebovala," vydechla a začala upíjet. Fred mezitím Spikovi vyměnila kapačky. "Takže. Volala jsem do Říma, že jsi dorazila v pořádku. Dawn povídala, že Giles je velice nadšen tím, že Spike neumřel a je víceméně zdráv. To nadšen je v uvozovkách." Buffy vyprskla smíchy a přidržela svoje kafe Spikovi u úst. Poděkoval očima a rád si zavdal. Vtom se lekla a koukla na Fred. "Neublíží mu to, že ne?" ujišťovala se. Ta s úsměvem zavrtěla hlavou. "Ne, jistěže ne. Jemu infarkt nehrozí." Buffy si spokojeně dál doplňovala kofeinové vakuum.

            "Co Angel? Už je při vědomí?" zeptala se a mrkla na Spika. Fred se rozchechtala tak, že se musela posadit na postel k nim, aby neupadla. "Jo. Je. Ale bylo to o fous. Nikdy v životě jsem ho neviděla tvářit se tak ublíženě. Naštěstí je úplněk, takže se zabaví." Tuhle narážku Buffy nepochopila, ale neřešila to.

            "Buffy, neber má slova jako provokaci, ale nechtěla by ses sprchnout?" zeptala se Fred opatrně. Buffy si rychle čichla do podpaží. "Nejen chtěla, ale hlavně měla. Páchnu moc?" Otočila se na Spika. "Vůbec ne, lásko. Ty mi voníš vždycky, ale je fakt, že dnes bych tě vystopoval i v L.A.," zakřenil se a Buffy si povzdechla. "Měl jsi něco říct. Já byla tak vyděšená, že mi to vůbec nedošlo. Jsou tady někde sprchy?" zeptala se s očima upřenýma na Fred. "Jsou, ale vezmu tě raději k sobě domů. Budeš mít větší pohodlí a můžeš tam i spát." Buffy zavrtěla hlavou.

            "Tvoji koupelnu použiju moc ráda, ale přespala bych raději tady. Stejně bych vám zavazela." Tohle zase nedošlo Fred, ale ani ona se tím nezabývala. Spike se rozzářil. "Jasně, mazlíčku, určitě se vejde-" "Na to zapomeňte," utnula ho rázně Fred. Rázem z ní byla přísná ošetřovatelka. "Vede do tebe a z tebe tolik hadiček a drátků, že si to ani neumíš představit. Navíc jsi v rekonvalescenci. Buffy, jestli chceš spát tady, nechám ti sem přivézt další postel. Jsou na kolečkách, takže to není problém. Takže... Spike teď bude odpočívat a my jdeme, souhlas?" Upír i jeho přemožitelka poslušně kývli. Buffy Spika ještě políbila a hned poté obě děvčata vyšla ven.

 

* * *

 

            Na chodbě se Buffy hned zastavila a podala Fred ruku. "V tom fofru jsme se ani nepředstavily, ale Willow tě popsala tak dokonale, že jsem tě poznala na první pohled. Děkuji. Za všechno." Fred její ruku přijala a potěšeně se usmála. "Willow je bezvadná." S tím bylo lze jen souhlasit. "To je. Je to moje nej- nej- kámoška. Prošly jsme si dobrým i zlým. Kde vlastně bydlíš?" Fred ji už manévrovala k výtahu. "Přímo tady v budově. Skoro pod střechou. Penthouse obývá, samozřejmě, Angel." "Kde bydlí Spike?" zajímalo ale Buffy víc. "V nějakém sklepním bytě tady v L.A. Ještě jsem tam nebyla." "Angel ho tady bydlet nenechal nebo on tady bydlet nechtěl?" "Nenechal. Jsou na sebe jak vzteklí psi. Důvod jistě tušíš." Buffy si povzdechla a Fred stiskla tlačítko výtahu. Ten je vyvezl do předposledního podlaží. Šly chodbou, minuly je dvě dívky. Skoro jim vypadly oči z důlků, jak na Buffy zíraly. Fred odemkla vchod k sobě domů. Za ním už stála kabela Buffy. Neměla ani tušení co v ní je. Balila Dawn. Fred otevřela dveře do koupelny a ze skříně vyndala ručník a osušku.

            "Za zrcadlem najdeš vše, co potřebuješ. Sprchový gel, šampon a bla bla bla. Kdyby ti něco scházelo, zavolej," dodala a klidila se ven. "Fred, prosím, nenašel by se tady peroxid? Spikovi se očividně líbím víc jako bloncka," poprosila. Fred se chápavě pousmála. "Mám něco lepšího. Vlez si pod sprchu, já ti to donesu. Akorát se mě nelekni, až pak sem za tebou polezu. Nechci přijít k úrazu." Buffy se na ni usmála a začala ze sebe shazovat pomačkané a propocené šatstvo.

 

* * *

 

            Rozesmátá Fred vešla do své koupelny. Buffy, zamotaná v osušce, si zrovna frotýrovala vlasy. "Máš? A čemu se tak směješ? Povídej, taky se chci pobavit," zaútočila okamžitě. "Mám," řekla Fred a na důkaz svých slov zvedla bílou nádobku. "Posaď se. Bude jednodušší, když ti to na vlasy naplácám sama. Už mám praxi." Buffy neprotestovala. Usadila se na kraj vany a Fred jí začala rozčesávat vlhké vlasy a hned jí na ně také nanášela krém vonící po kokosu. "Tak povídej, jsem celá zvědavá. Copak v právnické firmě se lidé někdy i smějí?" Fred zase vyprskla a Buffy se smála už jen při pohledu na ni. Její výraz kontrolovala v zrcadle před sebou. "Celá firma se může smíchy umlátit a tobě tady autorita vystoupala až do nebes. Sestřičky totiž na monitorech viděly, jak jsi knokautovala velkého Angela a on si to nechal líbit. Nelenily a ten kousek záznamu poslaly ostatním. Jediný, ke komu se to zatím nedostalo, je náš #1 osobně." Buffy se zamračila.

            "To jsem nechtěla. Ale děsně mě dožral. A taky mi měl o Spikovi říct hned, když se tady objevil. Kašlala bych na to, že je duch. Teda skoro. Hlavně jsem mu chtěla říct, že… že ho… opravdu mám ráda. Řekla jsem mu to jenom jednou a to zrovna hořel, umíral... On sám mi lásku vyznal nesčetněkrát. Přitom Angel věděl, že je v mém srdci. Měl mi to říct! Mobil na Gilese má. No nic, až se dám trochu do richtiku, nějak to s panem Dokonalým skoulím. Bude vrčet, ale já něco vydržím. Mimochodem, odkdy peroxid tak krásně voní a jak jsi to myslela s tím, že máš praxi... moment! Tys odbarvovala i Spika, co? Mně se hned zdálo, že je až podivně jako ze škatulky. Ten platinovej look mu fakt sekne, že?" rozplývala se Buffy šťastně. Fred shovívavě kývala. Hřál ji pohled na takovouhle Buffy. Byl to fakt rozdíl oproti ránu, když sem přijela.

            "Správný odhad. Nevadí ti to? Nežárlíš?" "Hlavně, že nežárlí Wesley." Fred se zarazila. "Proč by měl zrovna Wesley na Spika žárlit?" "No... chodíte spolu přece a když si pozveš chlapa do koupelny a probíráš se mu vlasama, mimochodem, je to moc příjemné. Někdy ti to oplatím. Jsi hodná, že se se mnou zdržuješ. Co je?" Buffy nechápala, proč Fred zrůžověla.

            "Proč si myslíš, že spolu chodíme?" pípla brunetka. "To je přece jasné na první pohled. Když se díváš jinam, nespouští z tebe oči, a když se podíváš na něj, září jako sluníčko. No a s tebou to není moc jiné." Buffy zmlkla a pomalu se otočila, aby Fred viděla přímo do tváře.

 

            "Prosím, teď mne dobře poslouchej. Tuhle moudrost jsem zaplatila desítkami probrečených nocí a občas i dní. Jestli ho máš ráda, řekni mu to. Nestyď se. Na nic si nehraj. Dej mu najevo, že ho miluješ. Nic neriskuješ. Maximálně, že by svoji lásku k tobě zapřel, ale to mi na něj nesedí. A i kdyby, aspoň budeš vědět, že tady ti pšenka nepokvete. Jenže Wesley je do tebe blázen, takže tuhle alternativu zrovna vypusť. Uvědom si, že nikdy nevíš, jestli ho zrovna v této chvíli nevidíš naposled. Já jsem tuhle chybu udělala hned dvakrát. Rileymu, druhý a poslední člověk, co mne (nebo já jeho?) dostal do postele, jsem nedávala dost najevo, že ho potřebuju a milu- vlastně to bylo dobře. Jen jsem si nalhávala, že ho miluju. Splňoval totiž většinu kritérií, kterým podle mne… a Gilese, měl dokonalý muž vyhovět. Utekl ode mne. No a podruhé to byl Spike. Dal mi svou lásku a posléze i duši. Já mu nedala nic. Používala jsem ho," vzlykla Buffy. Fred jí dál mechanicky pročesávala vlasy, nyní již důkladně pokryté krémem. Dobře věděla, že to báječně uklidňuje zjitřené nervy. Na chvíli se rozhostilo konejšivé ticho. Ozvalo se zaklepání a... do dveří strčil hlavu Wesley, zavřené oči si poctivě zakrýval dlaní.

            "Můžu dál nebo uvidím něco, co nechci, teda chci, ale neměl bych vidět?" Fred byla rázem zase jako růžička a Buffy se ulehčeně rozesmála. "My o vlku- Pojďte dál. Máte smůlu. Fred je oblečená a já mám na sobě osušku." Wesley, s očima upřenýma na Fred, napřáhl ruku. Měl v ní krabici s pizzou. "Já už jsem takový smolař. Zmeškaly jste oběd, tak mne napadlo- Moment, jak jste to myslela? My o vlku? Vy mě tady drbete?" zeptal se a otevřel škatuli. Fred si ještě umývala ruce, ale Buffy už se cpala. "S žampiónama. Tu mám nejraději. Díky. Nebudeme si raději tykat?", navrhla s plnou pusou a hned pokračovala. "Jo, drbeme. Právě jsem Fred vykládala," ta očividně pobledla, "že od doby, kdy jsem tě viděla naposled, a hlavně od doby, kdy jsi mne chtěl pozorovat, jsi se pořádně změnil. Bejt tehdy takovej, jako seš dneska, tak jsem tě prostě sbalila a měla bych vystaráno. O chlapa i o pozorovatele. Giles je sice fajn, ale na mě moc starej." Wesley ostentativně protočil oči, ale bylo jasné, že ho potěšila.

            "Od kdy jsi zrovna ty na zajíce? Co vím, tak věkový průměr tvých partnerů je bratru stotřicet. Kupříkladu zrovna Giles. Vedle Spika je ucho. Když ještě čural do plínek, tak Spike už se s Drusillou producíroval nočním Římem." Buffy se jen zašklebila a sáhla po dalším kousku té voňavé dobroty. "Kdys vlastně jedla naposledy?" zajímala se Fred, aby změnila choulostivé téma. "Předvčírem," zahuhlala Buffy, zase s plnou pusou. "Byla jsem na takové větší hlídce a v letadle jsem pak měla jen minerálku a Martiny. Nic jiného bych spolknout nedokázala. Jo, jak dlouho to mám nechat působit? Aby mi taky zbyly nějaké vlasy." Fred se usmála a ještě jí ke kořínkům přidala trošku krému. "Neboj. Tohle není z obchodu. Tohle mi namíchal Knox." "Knox?" pozvedla Buffy obočí. "Můj asistent. Večer ti ho představím. Pár lidí chce jít na večeři a říkali mi, abych šla s nimi. Můžeš se přidat." Buffy ale zavrtěla hlavou. "Ne, jsi hodná, ale ne. Jakmile se pobafím, vrátím se ke Spikovi, ale toho génia Knoxe mi určitě musíš představit. Ukecám ho, aby mi dal recept. S Wesleym se pobavíš líp, než se mnou." Fred zalapala po dechu.

            "Buffy, já nejdu. Jdou tam jen lidi z labora-" zachraňoval situaci Wes, ale Fred mu najednou skočila do řeči. "Budu ráda, když s námi půjdeš," vydechla. Váhavě se na ni usmál a oči mu zazářily. "Tak fajn. V kolik tě mám vyzvednout?" "V šest?" "Bezva, takže já mizím. Buffy se bude sprchovat a já si nechci nechat od Spika zmalovat ciferník. Určitě by se pak vymlouval, že to bral jako rehabilitaci po úraze." Škatuli se zbytkem pizzy nechal na skříňce, skoro se přerazil o vlastní nohy a vyklopýtal ven. Bylo slyšet, jak za sebou zabouchnul dveře. Tvář Fred dávala tušit, že infarkt a ona budou brzy přátelé.

 

            "Já ho vlastně pozvala na rande...!" Buffy ji chlácholivě hladila po ruce. "A on řekl: 'Fajn.' To je přece fajn, ne?" Fredino srdce se zase zklidnilo a nabralo normální rytmus. "Ano. Moc fajn. Díky." "Nemáš zač. Už to mám smýt?" Fred ji zkontrolovala a zavrtěla hlavou. "Dej tomu ještě pět minut. Spika jsem dělala na dvakrát, než byl spokojen." "Vždyť se v zrcadle nevidí!" "Digitální fotoaparát. Moc jsme se tehdy nasmáli. Ale jen jako kámoši," zdůraznila. "Aha. Pověz mi, jak to tenkrát vlastně bylo? Pěkně prosím, smutně koukám..." Fred se zaculila a kousla do pizzy. "Ten den dostal prázdnou krabici, pak začaly zvonit všechny telefony naráz a Spike se zhmotnil," líčila mezi jednotlivými sousty. "Nejdříve si pořídil bouli, protože už neuměl procházet dveřmi jako duch, pak vypil Angelovi jeho super-krev a potom skoro pře- to není důležité. Prostě, hned ten večer mě poprosil, jestli by se u mne nemohl osprchovat a vyprat si oblečení. Jak se tehdy vyjádřil, nechce obtěžovat sám sebe."

            "Proč si vlastně řekl tobě?" Fred pokrčila rameny. "A komu? Angel ho nenávidí, Wesleyho ani Gunna skoro neznal, Harmony byla uražená-" "Harmony?" Buffy se rozkašlala, protože jí právě tohle jméno zaskočilo v krku. Přítomnost Spikovy ex-milenky a její ex-spolužačky jí, mírně řečeno, vzala dech. "Co tady ta čůza dělá?" "Sekretářku Angelovi. Pardon. Asistentku. Mám pokračovat?" "Ale jo. Jsem vlastně v předpeklí, tak co se divím. Povídej." Fred kývla. "Kde jsem to- aha... a Cordélie je v komatu. My, já a Spike, jsme se skamarádili, když jsem zkoumala jeho nehmotnou substanci a pokoušela se mu vrátit tělo. Buffy?" zmlkla hned, když uviděla, že její klientka lapá po dechu.

            "Cože?" vydechla Buffy, která nevycházela z údivu a sotva se vzpamatovala, zašeptala: "Cordélie je v-" "V komatu. Myslela jsem, že to víš." Buffy zavrtěla hlavou. "Nevím. Ne, že bych ji nějak zvlášť milovala, ale přece jen. Byla to kamarádka." "Nevadí ti ani, že odešla do L.A. spolu s Angelem? Že tě nahradila po jeho boku i... v jeho srdci?" V té chvíli by se v Buffy krve nedořezal. V obličeji byla skoro popelavá. Pak zatřepala hlavou. "To jsem až doteď netušila. Myslela jsem, že pro něj jenom pracuje. Dnes už je to stejně jedno. Co se jí vlastně stalo?" zeptala se statečně. Fred se zamračila. Promnula si spánky a zmateně na Buffy koukla.

 

            "Já si to nepamatuji," vydechla. "Kdy si ji pamatuješ naposled? Myslím Cordy," napovídala Buffy. "Vrátila se z vyšších sfér... měla amnézii... Lorne udělal kouzlo... všichni jsme si pamatovali jen své mládí. Jakoby paměť končila střední školou. Pak je všechno tak zmatené! Pořádně si vzpomínám až na to, že jsme všichni Angelovi kývli na změnu zaměstnání. To už byla Cordy v komatu." Buffy kývla. "Jasně. Někdo se vám hrabal ve vzpomínkách. Také už jsem si tím prošla. Moment, vyšší sféry, co tím myslíš?" Fred nešťastně pokrčila rameny. "To kdybych věděla. Nebe?" Buffy si povzdechla. "Už chápu, jak se cítil Angel, když zjistil, že není jediný upír s duší. Takže ani já nejsem jediná, co se vrátila z ráje. Chudák Cordy. Tohle bych nepřála ani jí. Ale možná by se na ni mohla podívat Willow. Třeba by ji dokázala probudit k životu. Faith se přece nakonec také probrala," meditovala. Fred přikývla. "Bezva nápad. Navrhni to Angelovi. Stejně budeš potřebovat nějakou zbraň, až zjistí, že je tady díky tobě pro srandu králíkům. Ale abych ti to dopověděla… Pozvala jsem Spika dál, do své koupelny. A stejně jako ty po mě chtěl peroxid. Tak jsem zašla k sobě do laborky a požádala o něj Knoxe. Myslel, že je pro mne, tak si dal záležet. Když se později dozvěděl, že se vlastně angažoval kvůli Spikovi, prskal jako kocour." Obě se zasmály. "No a když jsem viděla, jak si Spike neví rady, protože v zrcadle na sebe nevidí, pomohla jsem mu. Přitom mi povykládal, že nejdřív mu vlasy odbarvovala Drusilla a v Sunnydale prý chodil do nějakého malého holičství, kde pracoval letitý upír. Prý už stovky let. Kupodivu tam údajně měl převážně lidskou klientelu. Všichni si mysleli, že to, jak není v zrcadle vidět, je nějaký trik, aby se odrážel pouze jeho zákazník." Buffy posmutněla.

            "To vůbec nevím. Nikdy jsem si s ním takhle nepovídala. Víš o něm za pár týdnů víc, než já za pár let. Proboha, já na něj byla tak zlá... a on kvůli mně..." Najednou to na ni padlo a ona se zoufale rozplakala. Fred neváhala a rázně zakročila. Bylo jí jasné, že utěšování je tady k ničemu. "Přestaň bulet!" houkla na ni. "Už je to pryč. Vlez si do vany a sedni si. Opláchnu ti vlasy. Máš je moc dlouhé, než aby ses mi vešla do umyvadla jako Spike. Teď na něj budeš hodná a bude dobře." Buffy posmrkla a otřela si oči i nos do toaletního papíru.

 

            "Fred?" Ta se k ní otočila. "Kdy dostane najíst? Myslím tím, ehm, no prostě… kdy zase bude moct normálně pít krev?" Fred se na ni nechápavě dívala. "Proč se ptáš?" Buffy zrudla. "N-no, víš..." koktala a Fred jí pomohla z rozpaků: "Vlastně jsem mu ji chtěla donést hned teď, sotva budeš hotová." Buffy vzdychla. "Dobře." Odhrnula si vlasy z krku a předvedla jizvu od zlobivého štěňátka. "Těsně před tím, než Angel odešel ze Sunnydale... Faith ho trefila otráveným šípem. No a jediným protijedem byla moje krev." Fred na ni vytřeštila oči. "On tě kousnul?" "Jo, ale musela jsem ho k tomu přemluvit. Pěstí. To už teď ale není důležité. Hlavní je, že se během chvíle uzdravil. Napadlo mne, že kdybys mi vzala trochu krve a pak ji dala Spikovi, že... no že by se mu ty ruce zahojily rychleji," vysypala ze sebe. Bylo vidět, že i tak nadmíru inteligentní osůbce, jakou Fred byla, dalo práci její informaci strávit, ale nakonec řekla: "To by asi šlo. Donesu si nástroje. Kolik mu mám dát?" Buffy se ulevilo. Bylo vážně příjemné hovořit s někým, kdo uvažuje logicky a není přehnaně sentimentální. "To nechám na tebe. Co snesu." "Fajn."

 

 

* * *

 

            Wesley byl nervózní, jako kdyby měl předstoupit před Radu a vysvětlit své úspěchy v Sunnydale. Zašel si ke kadeřníkovi, doma se pečlivě osprchoval, oholil, zuby si čistil snad půl hodiny, vzal si novou košili, rifle si koupil po cestě od holiče a ze skříně vytáhnul božíhodové kožené sako. Ještě váhal, jestli neinvestovat do kontaktních čoček, ale pak to zavrhnul. Fred ho zná příliš dlouho, než aby tím na ni mohl udělat dojem. A také bych s nimi asi nemohl usnout, napadlo ho. Proboha! Na co to myslím? vynadal si.

            Takže nyní stál před jejími dveřmi a odhodlával se zaklepat. Zhluboka se nadechl. Fred otevřela dřív, než zaklepat stačil. Ostýchavě se na něj usmála a jemu málem vypadly oči z důlků. Vlasy totiž neměla ani stažené do ohonu ani si neudělala drdol. Čokoládově hnědé lokny se jí vlnily na ramenech a spadaly dozadu na záda. Jenže to nebylo všechno. Jeden pramen, ten úplně nalevo, měla odbarvený do zlatova. Splýval jí až k srdci. Nádherně kontrastoval s jejíma očima i tmavozelenou halenkou.

            "Bože, tobě to sluší," vydechl Wes a váhavě pohladil zlatý pramen. "Jsi krásná." Ostýchavost zmizela a Fred se rozzářila. "To napadlo Buffy," ukázala na zlaté vlasy. "Zbyla nám troška krému, tak jsme zaimprovizovaly. Fakt se ti to líbí?" Ten dotaz byl zhola zbytečný. Civěl na ni jako bacil do lékárny. Usmál se. "Moc. Vypadáš jako pohádkové stvoření." "Čarodějnice?" mrkla na něj. Wesley pokrčil rameny. "Proč ne? Willow je docela kus… i když na tebe nemá. Jenže já měl na mysli spíš princeznu nebo vílu." "Jsi pěknej lichometník, ale děkuji," zhodnotila jeho komplimenty a u srdíčka ji jeho slova hřála jako kamínka.

            "Ale mám pro tebe špatnou zprávu. Lidi z laborky cosi mají, takže se dnešní akce nekoná." Wesley pobledl. Kdyby miminku sebrali dudlík, netvářilo by se smutněji.

            "Ledaže bys chtěl jít jen se mnou. Koneckonců... jsem už na to oblečená," pokračovala a pečlivě analyzovala jeho výraz. Sledovala, jak mu mozkovými závity protéká její informace a jak se mu na rty vrací úsměv. Odkašlal si. "To by bylo moc pěkné," řekl ochraptěle. Skoro jí bylo líto, že ho tak trápí. Ale potřebovala si být jistá. A to si teď byla. "Fajn, tak já ještě zkontroluji Spika a můžeme vyrazit. Kam půjdeme?" zeptala se a sáhla po svetříku. Dvorný Angličan se nezapřel a zcela samozřejmě jí do něj pomohl. "Nevím, kam bys chtěla?" "Docela bych si zatančila," přiznala se. Wesley znejistěl. "A něco jako disco nebo spíš klasiku?" Pokrčila rameny. "Nejraději bych se jen tak pohupovala do rytmu," řekla s jemným úsměvem. "Co takhle trošku džezu?" navrhla. Wesleymu hrozilo, že mu vypadne sanice. Sousloví úsměv od ucha k uchu se ani vzdáleně neblížilo jeho výrazu.

            Fred zamkla dveře a společně mířili k výtahu. Wesley zmáčknul šipku dolů. Stáli vedle sebe. Oba byli šťastní, styděli se a... rozpačitě na sebe nekoukali. Potom se Fred odhodlala. Udělala krůček vpřed a lehoulince ho políbila na rty. Okamžitě sklopila oči. Temné, dlouhé řasy jim poskytly skvělou ochranu. Výtah zrovna přijel a dveře se rozestoupily. Zkoprnělý Wesley zkouknul reálie a vzal ji okolo pasu. Beze slova nastoupili. Byli tam sami. Už neváhal a objal ji. Vpil se do jejích purpurových rtíků a ona se k němu nadšeně tiskla. Probral je až smích. Vůbec si nevšimli, že výtah už zastavil v nemocničním patře a teď na ně kouká aspoň tucet lidí, sem tam démon. Wesley Fred z náruče nepustil, jen ji něžně vyvedl z kabiny.

            "Diví se mi snad někdo, že ji miluji?" zeptal se provokativně. "Nééé!" sborově zakřičeli voyeuři a hrnuli se do výtahu. Koneckonců, mají padla. Tenhle drb počká do rána. Najednou bylo na chodbě prázdno. Fred, tvář rozkošně zrůzněnou, oči vlahé slzami dojetí, se dívala na muže, kterého... "Já tě taky miluji," šeptla. Pohladil ji po tváři. "Děkuji. Já se ti to bál říci. Měl jsem strach, že-" Položila mu prsty na rty. "Já se taky bála, ale Buffy... dodala mi odvahu." "Buffy?" nechápal Wesley. Fred kývla. "Myslela si, že spolu už dávno chodíme. Žijeme. Něco jsem blekotala, ale ona- Prý je škoda každého dne. Prý nikdy nevíme, kdy toho druhého vidíme naposledy." Wesley si ji k sobě přitáhnul ještě blíž. "A v tom má absolutní pravdu. Jenže bych nikdy neřekl, že zrovna ona... Vlastně... Pojďme. Podíváme se na ty dva a potom spolu půjdeme ven, ano?" "Dobře."

 

            Ve vteřině stáli u Spikova pokoje. Žaluzie byly zatažené. Fred pootevřela dveře a nakoukla dovnitř. Prázdná, čistě povlečená postel pro Buffy byla prázdná. Ležela na ní jen taška s věcmi a džíny. Buffy spočívala vedle blaženě se tvářícího Spika, blonďatou hlavu položenou na jeho rameni, přikrytá jednou dekou spolu s ním. Tvrdě spala. Spike měl zavřené oči, ale otevřel je sotva vstoupili. Pokusil se rukou naznačit, aby Buffy nevzbudili a docela se mu to povedlo. Jeho pantomimické pšššt s ukazováčkem u úst bylo skoro bez chyby. Fred loupla očima po Buffy a v žertu mu pohrozila, ale vážně to nemyslela. Beze slova ho vzala postupně za obě ruce. Reagovaly podstatně lépe, než když to udělala naposled. Skoro se jí ani nechtělo věřit, že jí už dokázal lehce stisknout prsty. Krev i přítomnost Buffy byla očividně léčivá.

            Když mu před pár hodinami dala jeho první opravdovou poúrazovou stravu a sledovala, jak pije, čekala, že něco řekne, ale zůstal zticha. Buďto nic nepoznal nebo poznat nechtěl. Jenom všechno, s její drobnou pomocí, vypil do poslední kapičky a tiše poděkoval. Ještě zkontrolovala kapačky a zamávala mu. Wesley jen kývl. Spike pozvedl ruku na rozloučenou a unaveně zavřel oči. I na upíra toho bylo v poslední době až až. Fred si ještě všimla, jak si Buffy přitiskl k sobě blíž. Ta cosi zamumlala a přitulila se k němu. Nechali je spát a odešli.

            Na chodbě se zastavili. "Chceš jít ven nebo-" Fred v rozpacích zmlkla. "Budeme dodržovat správný postup, miláčku. Nejdříve večeře, pak tanec a potom... se uvidí," usmál se na ni šťastný Wesley a Fred mu dala vděčnou pusu na tvář. Dokonale si rozuměli. Potom vyšli do ulic, na své první oficiální rande.

 

* * *

 

            Angel seděl ve své kanceláři a nasupeně sledoval monitor. Pohled na Buffy, tiše oddechující ve Spikově náruči, mu rval duši z těla. Že prý sušenka. Nedopečená. Zlatý voči. Spike si ji očividně upekl do křupava. Měl jsem si ji strčit do mrazáku a časem upéct sám, zaklel v duchu. Když před pár hodinami viděl, jak se protáhla do nemocničního pokoje a probudila Spika polibkem, načnul láhev letité skotské. Byla stará skoro jako on sám. Jistě, mohl monitor prostě vypnout, ale to nedokázal. Tak tam jen seděl, pil a čučel. Spike se zatím dost neohrabaně probíral už zase blonďatými vlasy a ona mu něco vykládala.

            Angel vstal a chvíli koukal z okna na šeřící se L.A. Potom se zase vrátil do své soukromé mučírny. Buffy se mezitím svlékla jen do spacího trika a opatrně vklouzla za Spikem pod deku. Chvíli se kočkovali a líbali. Buffy Spika něžně kousala do prstů. Patrně testovala proces hojení. Znovu si nalil a vypil sklenku na ex. No co, on je také ex, tak proč ne? Vzpomínal na chvíle, kdy byla s ním. Vlastně ji takhle uvolněnou nikdy dřív neviděl. Pořád ho sledovala, jestli ji má dost rád a jestli nedělá něco, co jemu nejde pod nos. Musel si, velice nerad, přiznat, že vedle Spika je konečně sama sebou. Je veselá a pořád se směje. Vůbec nevypadala jako přemožitelka. Buffy zívla a Spike ji jasně přemlouval, aby si zdřímla u něj v náručí a ne o postel vedle. Moc práce mu to nedalo. Věnovala mu jeden dlouhý, jazýčkový polibek (další dávka skotské) na dobrou noc a pak se uhnízdila na jeho rameni. Skoro okamžitě usnula. Spike ji nešikovně hladil po vlasech a usmíval se jako idiot. Angel zazůmoval a podíval se mu do tváře. Jeho vnouček měl oči zalité slzami. Pohnul ovladačem a přesunul se na obličej Buffy. Její tvář byla klidná, absolutně vyrovnaná, spokojená. Buffy je šťastná. Jednou, už je to dávno, ji i on sám takovou zažil.

            Dnes, v téhle chvíli, skutečně z hloubi duše litoval, že nezůstal člověkem. Jenže tehdy o vánocích jí řekl pravdu. Je slaboch. Zvykl si na svoji sílu a nedokázal bez ní žít. Raději žil bez Buffy. Přitom mohl začít chodit do fitness klubu a pěstovat si muskulaturu vlastní dřinou a poctivým cvičením. Předpoklady k tomu měl slušné. Buffy přece také trénuje. Dokonce i Cordy to zvládala. Cordy... Povzdechl si. Zrušil dalšího panáka a přiznal si tvrdou, holou realitu. Rileyho odjakživa nesnášel a teď mu došlo, jak moc si jsou podobní. Neunesli ztrátu vypůjčených schopností a fakt, že je jejich holka přepere. Že ona chrání je a ne oni ji. Že to není žádná SVT (slečinka v tísni). Prostě jí dali sbohem.

            "Jsme pěkní prevíti," zašeptal Angel. Spike jí místo nich stál po boku i když si o něj otírala boty. Takže vyhrál na body. Někdo zaklepal. "Dále," zavrčel přívětivě. Koho to sem čerti...

 

            "Ahoj," špitla blonďatá hlava, která koukla do dveří. "Byla by tu pro mne volná jedna klec?" zeptala se Nina ostýchavě. Angel na ni hleděl, jako by ji viděl poprvé v životě. Blond, docela pěkná i když by mohla malinko zhubnout. Jen o fous. Nebo raději ne. Nemiluje ji, ale sex mu chybí už hodně dlouho. Onehdy o Halloweenu si trochu užil a o duši nepřišel. Ani s Darlou ne. Dobře jsem to vymyslel, pochválil se a věnoval svému novému mazlíčkovi široký úsměv. Koneckonců stačí, když jí stoličku s oblečením šoupnu kousek dál od klece a ráno pak... Vstal a šel jí vstříc.

 

* * *

 

            Saxofon hrál pomalou, tklivou melodii. Fred si připadala jako ve snách. Wesley ji vzal nejdříve do italské restaurace na večeři. Pili červené víno a pod stolkem se drželi za ruce. Tiše si vyprávěli. O všem možném. O domově, rodičích a... co by od života chtěli. Po chvilce se shodli, že hlavně jeden druhého… a pak dvě děti. To už byli po jídle a Wesley chytil taxíka. Zavezl je k džezovému baru. Nyní seděla Wesleymu na klíně a společně poslouchali tu zvláštní hudbu. V baru bylo narváno, takže víc, než jedna židle na ně nezbyla, ale ani jeden z nich si nestěžoval. Chvíli dokonce i tančili, ale pak se prostě posadili a byli spolu. Fred napadlo, že ten krutý Danin čin se paradoxně začíná ukazovat jako užitečný. Buffy se Spikem se konečně našli a ona a Wesley... Trošku se natočila a podívala se mu na rty. Pochopil... S žádným ňoumou by se taky podruhé nezahazovala.

 

* * *

 

            Buffy kráčela temným prostorem. Někde za ní bylo světlo a teplo a bezpečno, ale nedokázala se otočit a vrátit se. Mohla jenom jít dál. Byla jí zima a měla strach. V dálce před ní se cosi objevilo. Něco tam zářilo. Šla dál. Bylo stále jasněji. Potom to uviděla. Oheň. Plameny šlehaly do výšky a v nich stál... Spike. Rozběhla se k němu. Díval se na ni smutně a strašně vážně. Otevřela ústa, aby mu řekla, že ho miluje, ale slova nevycházela. Natáhla k němu ruku, ale on ji nepřijal. Rozbrečela se. Potom se začal rozpadat na prach. Pomalu, pomalounku. Nesnesitelně pomalu. Mohla jen přihlížet... "Nééé!" vykřikla, jako už tolikrát.

            "Probuď se, lásko. Něco ošklivého se ti zdá. Otevři očička, no tak!" uslyšela milovaný hlas. Ráda poslechla. První, co uviděla, byly jeho oči. Polekané až vyděšené. Zmateně se rozhlédla. Trvalo, než si na všechno vzpomněla. Rozplakala se úlevou a vztáhla k němu ruce. Přitulil si ji do náruče a šeptavě konejšil. "Šššš, už je dobře, mazlíčku. Co tak hrozného se ti zdálo? Zase o rakvi?" Znal její noční můru. Kdysi u něj v hrobce po sexu usnula a zdálo se jí o návratu na svět. Zase byla v rakvi, potmě, sama a dezorientovaná. Probudil ji, utěšil a ona ho za odměnu praštila a odešla se zvednutým nosem.

            Patří mi to, pomyslela si. Udělal dobře, že za mnou nejel. Každou prořvanou noc jsem si zasloužila. Zavrtěla hlavou.

 

            "Ne. Něco horšího. Pořád tě vidím umírat, ale nemůžu nic udělat, nemůžu mluvit… doma mě budívá Dawnie," přiznala a utírala si slzy. "Budívá?" pozvedl lehce obočí. Buffy se ani nepokusila lhát. "Nejdřív se mi to zdálo každou noc, pak každou druhou noc... teď už jen občas. Dawn spí se mnou v posteli. Říká, že je pro ni pohodlnější jen se mnou v polospánku zatřást, než vstávat." Spike se na ni dlouze díval. "Vážně jsem ti tolik scházel?" zašeptal dojatě. Kývla. 

            "Vážně. Jak jsi mě vůbec mohl v Sunnydale vystát? Nechápu. Kdyby se někdo takhle choval ke mně, tak-" zmlkla. Angelus, a občas i Angel, s ní zacházeli zhruba stejně, nebo i hůř, a přesto Angela milovala ještě dlouho poté, co ji opustil. Zvedla oči. Musel jí číst myšlenky.

            "Už to chápeš?" zeptal se tichounce. "Ano, chápu. Spiku?" zhluboka se nadechla. "Vážně mne ještě chceš? Tím myslím, chceš se mnou žít?" Místo odpovědi ji políbil. Když ji po dlouhé chvíli pustil, tak se zakřenil jako kluk. "Jo. Chci. Ve všech slova smyslech. Myslíš, že bys dokázala odpojit ty zasraný kamery?" Bradou ukázal ke stropu. Buffy se podívala stejným směrem a pak jí to došlo. "Takže oni se koukali jak tady spím a jak-" Slova jí došla. "Ano, mazlíčku, ale moc ti to sluší, takže o nic nejde. Hezky se usměj, společně jim zamáváme, teda když mi trochu pomůžeš a pak..." Chlípně na ni zamrkal. Buffy se ulehčeně rozesmála a poslušně zamávala. Vstala z postele a překvapivě zručně vytáhla konektor. Ještě na možné zvědavce stihla vypláznout jazyk. "Dobrý?" optala se. "Ještě támhletu. Odkdy se vyznáš v elektronice, brouku?" zajímal se Spike. Protočila oči.

            "Willow mne trénuje. Namontovala různý mašinky po všech hřbitovech Říma, abych se neulítala. Takže když večer přijdu z práce, Dawn už mi hlásí přesné souřadnice kde kdo podezřelý leží a já to pak obejdu buď sama nebo- Vážně si chceš povídat?" zamračila se. Spike zavrtěl hlavou.

            "Ne, to ani omylem. Ale můžeš počítat s tím, že příště ti vypomůžu já, lásko, jenže momentálně jsem si postavil stan. Teda, právě jsem nám postavil stan, kočičko. Pouta nemám, ale ty hadičky je skvěle nahradí. Co ty na to?" navrhl s prohnaným pohledem jižním směrem. Buffy zvážněla. Pomalu, nyní již beze svědků, se k němu blížila. Chvíli se jí skoro bál. Ale když si ve zlomku sekundy svlékla triko, začal se těšit. Zatřepala hlavou a zlaté vlasy se jí rozlily po ramenou. "Tak stan, říkáš," zašeptala provokativně. Z něj stáhla deku a ze sebe tanga...

 

* * *

 

            Angel se vrátil z šéfovské obchůzky budovou. Pár hodin poseděl s Gunnem. Probírali jeho soudní aktivity. Předtím do podzemí zavřel svou novou fenku. Bylo mu podstatně lépe. První kolo zvládli dřív, než obrostla srstí. Duše zůstala nedotčena, takže mu jí bylo docela líto. Seděla u mříže a kňučela, aby páníček ještě neodcházel. Jenže on na zoofilii nikdy moc nebyl. Ani s duší ani bez ní. Rád si počká do rána. Když bude hodná, dokonce jí potom dá i snídani. Automaticky přešel ke svému stolu a stisknul čudlík na monitoru. Jen zrnění. Že by se mi v tom tady někdo vrtal? Třeba ta slepice Harmony? Zrnění, to by na ni tak sedělo. Přepnul kanál na vstup do budovy. Vše bylo po technické stránce v pořádku… vyvalil oči. Dovnitř zrovna vešel Wesley, společně s Fred. Vedli se za ruce. Angel se usmál. Ti dva k sobě báječně pasu- Aha. Znovu zkusil průmyslovou kameru v pokoji, kde leží Spike. No signal. Takže Buffy a Spike... Bezmocně sevřel ruce v pěst. Do sklenky vylil zbytek láhve a... položil ji nedotčenou na stůl.

            Určitě dělají totéž, co on a Nina před chvílí. A Fred s Wesleym za chvíli. Nesuď a nebudeš souzen. Unaveně popošel k osobnímu výtahu, který vedl z jeho kanceláře rovnou do jeho bytu. Raději půjde spát. Aspoň bude odpočatý a na Ninu po ránu udělá dojem.

 

* * *

 

            Buffy se probudila. Mžourala a spokojeně postupně registrovala, že za a) leží Spikovi na hrudi, za b) nic se jí nezdálo a jestli jo, bylo to pěkné, protože si to nepamatuje a za c) že... je jí prostě fajn. Během společně strávených chvil si vzájemně všechno vyříkali. V zásadě dospěli k názoru, že si nemají co vyčítat. Ubližovali si navzájem. Nejdříve on jí, pak zase ona jemu. Takže za minulostí udělali tlustou čáru a rozhodli se, že začnou od znova. Kde, to ještě nevěděli, ale věděli, že spolu. Ani jeden z nich neměl obzvláště přesnou představu co v budoucnu dělat, tak se shodli, že nejdříve se nějak dostanou do Říma a tam pak uspořádají rodinnou poradu. Oni dva a Dawn. Jsou rodina. Buffy se opatrně vymotala zpod přikrývky i zpod Spika a jeho vedení, a vstala. Vzala si na sebe nemocniční župan, co visel na dveřích a pak se prokutala svou brašnou. U Fred ji vlastně skoro ani nepotřebovala. Sláva. Dawnie je poklad. Našla ručník i toaletku, takže se bosa vydala na chodbu. Určitě tady někde budou sprchy. Vyšla ze dveří. První, na koho narazila, byl démon. Čemu se divit. Zelený, v růžovém obleku.

            "Přemožitelka ve vší své kráse," zahlaholil. Buffy se ušklíbla. "To je poněkud přehnané. Raději bych se nejdříve osprchovala. Byl byste tak laskavý a navedl mě ke koupelně?" zchladila jeho nadšení. "Jistě, jistě. Jinak... jsem Lorne. Patřím k bandě Angelovců. Pojďte se mnou. Můžete si vybrat. Společnou koupelnu zaměstnanců a příležitostných pacientů nebo tu moji. Mám lepší sprchový gel a kdybyste dala přednost koupeli-" "Ta společná bude stačit," utnula ho. "Jak je ctěná libost, dámo," usmál se. Byl to sice démon, ale tak okouzlující, že mu úsměv nedokázala nevrátit. Dovedl ji k jedněm dveřím a dvorně jí je otevřel. Ven se vylinul oblak páry a také pachu a někdo si tam děsně nahlas a děsně falešně zpíval. Žena to nebyla. Nebo asi ne. Buffy dveře rychle přibouchla.

 

            "Co by stálo osprchovat se u vás?" zeptala se a omluvně se na něj zašklebila. "Níííc. Spike je kámoš. Zakroutil by mi krkem, kdybych k vám nebyl galantní. A to se ani nezmiňuji o našem velkém šéfovi. Utrhl by mi hlavu. Ale i kdyby jich nebylo... je mi potěšením. Tudy, krásná lady. Mimochodem," ozval se, když vstoupili do výtahu. "Ne, že by to byla podmínka, ale kdybyste mi věnovala písničku, moc by mne to potěšilo." Buffy na něj vykulila oči. "Písničku? Vy chcete, abych vám zazpívala? Proč?" Lorne se zatvářil prosebně. "Spike se onehdy chlubil, že jste si spolu střihli duet. A že i vaše sólo stálo za slyšení. Miluju zpěv," dodal škemravě. Buffy pokrčila rameny. "Tak fajn." Lorne odemkl dveře svého bytu a dal Buffy přednost.

            "Koupelna je zde. Ve sprchovém koutě je vše potřebné. Nebo radši vanu? Mám vířivku," pochlubil se. Buffy se zasmála. "Díky, mám raději sprchu. Tak jakému žánru dáváte přednost? Mám skvělou náladu. Asi si budu ve sprše zpívat. Ale něco méně depresivního, než jak vám líčil Spike." Lorne se rozzářil a spokojeně si mnul ruce. "Cokoliv, cokoliv! Budu poslouchat za dveřmi a NEBUDU nakukovat. Přísahám." Buffy jen kývla a vešla do tmavomodré koupelky. Shodila župan a zkontrolovala sprchový kout. Čisťounký, na poličce celý výhřad tělové i vlasové kosmetiky. Pustila vodu a s rozkoší si pod ni zalezla. Chvíli jenom tak stála. Potom se nadechla a spustila písničku, kterou znala z CDčka, které jí věnovala Dawn pár dní po příjezdu do Říma. Nebylo originální. Dawn je vypálil někdo ze školy. Zpívala si ji od té doby, co ho na Dawn vymámila. S neznámým interpretem, jehož hlas si zamilovala, takže ji znala nazpaměť.

 

"Now she's gone

Alone again

You made her cry

Now you win

 

Made her leave, no goodbye

Pissed you off, don't know why

 

And all that she wanted

All that she wanted

All that she wanted was you

And all that she wanted

All that she wanted

All that she wanted was you

 

You miss her hair

And her skin

She'll never see

You again

 

And all the tears you're gonna cry

She'll never see them in your eye..."

 

--------------------------------------------

 

"No a teď je pryč.

Zase jsi sám.

Donutil jsi ji plakat.

Takže jsi vítěz?

 

Donutil jsi ji odejít, bez rozloučení.

Opustila tě a ty nevíš proč.

 

Přitom jediné, co chtěla,

jediné, co chtěla,

všechno, co chtěla, jsi byl ty.

Přitom jediné, co chtěla,

jediné, co chtěla,

všechno, co chtěla, jsi byl ty.

 

Chybí ti její vlasy,

její pleť.

Už nikdy tě neuvidí.

 

A nikdy neuvidí žádnou ze slz,

kterou pro ni vypláčeš."

 

* * *

 

            Spike se probudil. Sám. Její věci byly fuč. Takže je to jasné. Všechno byly zase jenom lži. Její slzy, její smích a její přísahy. Ty krásné chvíle, když se po milování bavili o tom, co bude dál. Teď přijde tvrdá realita. Jako ostatně každé jejich společné ráno, svítání, stmívání… prostě chvíle skoro hned potom.

            Okamžitě se rozhodl. Zmizí z L.A. Duše neduše, šampion nešampion. Odjede někam na sever, kde je většinu roku ošklivě. Bude žít sám. Občas se vyspí s nějakou- Uslyšel, jak vrzly dveře a dovnitř nahlédla Fred. Očividně si oddechla, že leží v posteli sám.

            "Dobré jitro," zazpívala. "Ty ses nám nějak dobře vyspala," konstatoval rádoby klidně, ale v hlase mu zazněly špatně skrývané stopy bolesti a zklamání. "Jsem už skoro fit. Mohla bys mne odvázat?" Fred se na něj zamračila. "Srabe." "Cože?" nevěřil vlastním uším. "Seš srab. Můžu ti to dát i písemně." Srabe? Z Frediných něžných úst to znělo jako ta nejhorší urážka. Což vlastně byla. "Proč to říkáš?" zeptal se a tvářil se jako neviňátko. Aspoň se o to snažil. "Nejsem hloupá. Tváříš se jak o funuse. Co ti přeletělo přes nos? Ty chceš Buffy utéct, že?" Nezmohl se na odpor.

            "Bude to jako pokaždé. V noci láska a ráno se bude vztekat, že se se mnou zahodila. Nebo jednoduše zmizí jako dnes. To už jsem zažil tolikrát, že... Škoda hovořit. Aúúú," zavřeštěl, protože mu Fred vyrvala kapačky ne zrovna citlivým způsobem. "Takhle bych to zvládnul i já," vztekal se. "Odkdy jsi tak surová?"

            "Od té doby, co se chováš jako srab." "Mohla bys přestat opakovat to slovo? Můžeš říci rozumný." "Srab, srab, srab," sypala ze sebe jako kafemlejnek. Otevřela skříň a házela po něm jeho oblečení kousek po kousku. Když na něj zamířila botou, vzdal se. "Nech toho, ženská. Vždyť se podívej okolo sebe. Je pryč. Ona je pryč, její taška s věcmi je pryč. Je to jasné. Nebudu tady čekat jako-" Znovu vrzly dveře a dovnitř nakráčela rozesmátá, čisťounká Buffy spolu s Lornem. Ten ji vedl okolo pasu a v druhé ruce nesl její brašnu.

 

            "Teda Spiku, ty chlape šťastná," spustil okamžitě a hned pak se nechápavě podíval na Fred, která držela v ruce baganče jako zbraň. "Na co si tady vy nezbedné děti hrajete?" optal se. Fred nezaváhala a hodila botu Spikovi. Už opatrně. "Zkoušíme, jestli Spike chytí letící předmět," zalhala bez uzardění. Lorne pozvedl obočí. "Botu?" Buffy začínala něco tušit. "Nebyl by míček praktičtější?" Buffy si od Lorna vzala svoje věci a koukla na Fred. "To je dobrý. Já už to tady zvládnu." Osaměli.

            Neřekla ani slovo, ale položila na zem tašku, sundala ze Spika všechno, co na něj Fred naházela, a uchichtla se, protože Spike sedící na posteli v roztrhaném andělíčku (její práce) byl k sežrání. Tak si mu vlezla na klín a dala pusu na nos.

 

            "Neutekla jsem, nic jsem si nerozmyslela, nebudu tě bít a NEMÁM VÝČITKY SVĚDOMÍ. Jak jsi na tom ty?" ukončila zpověď a zahájila výslech. "Skoro jsem utekl, nebyl jsem si jistý, jestli ti můžu věřit a Fred má u mne- Já nevím. Pusu ne, ale co třeba velkou čokoládu?" Buffy ho pohladila po tváři. "Asi nám to chvilku potrvá, že? Věřit si," špitla. "Chce to čas a... čas." Přitisknul ji k sobě. Chvíli jenom tak seděli a potom se Buffy odtáhla.

            "Takže já teď zajdu za Angelem-" "O čem jsme se to před chvílí bavili?" zeptal se zvýšeným hlasem a káravě pozvedl obočí. "O důvěře," setřela ho. "Proč jsi vlastně tak zpanikařil?" "Zmizela’s ty i tvá taška." Buffy protočila oči. "Lorne mě nechal u sebe vysprchovat a pak byl tak hodný, že mi sem zašel pro věci. To jsi měl ještě půlnoc/poledne, abych se mohla rovnou obléknout a obout a nemusela cupat zpátky bosky. Spokojen?" "Ne. Co máš s Lornem?" zavrčel. "Dvě nemanželské děti a třetí je na cestě, blbečku žárlivá," řekla supervážně a kousla ho do krku. "Zachránil mne před osudem horším, než smrt. Před společnými sprchami. Říkal, že jsi kámoš a za odměnu jsem mu jenom zazpívala. Ještě něco?" "Proč jdeš za Angelem? Myslel jsem, že se prostě vypaříme." Buffy si povzdechla.

 

            "Já také, ale... Fred mi řekla o Cordy. Willow by jí mohla pomoci." "Ta otravná bruneta, co se tahala se Xanderem?" "Za ten minulý čas můžeš ty sám! Pane Kouzlo lásky. Pamatuješ? Jinak díky. Představa, že by nezmizela ze Sunnydale, je pro mne infernální. Zlatá Anya. Chudinka. Kde je jí asi konec..." Spike na ni zpytavě kouknul.

            "Anya tam zůstala. Andrew říkal, že mu zachránila život. Radši měla zdrhnout," zašeptala Buffy. Její slova nekomentoval, i když s ní souhlasil. Jenže Anya toho měla hodně na svědomí. Andrew taky, ale asi míň, takže... Raději obrátil list. "Tak si běž za dědou. Ale ne, že se k němu budeš tulit!" Buffy se uculila. "Nebudu. Slibuju. Ty se taky zajdi sprchnout, ať můžeme vypadnout. Fred říkala, že Angel má k dispozici auta se speciálními skly, takže z něj míním nějaké vydyndat." "Kam pojedem?" "Myslela jsem, že bychom mohli jet k tobě," přiznala a provokativně zvedla obočí. Spike se usmál. "Není to žádnej luxus. Varuju předem." "Jsou tam kamery?" "Ne." "Máš postel?" "Jo." "Fajn. To vyhovuje. Takže já jdu a ty buď hodnej a mnou si jistej," nakázala a přidala superpusu.

 

* * *

 

            Angel vystoupil z privátního výtahu a vešel do své nóbl kanceláře. Moc se nevyspal. Pořád se mu v hlavě honila Buffy a Nina. A taky Spike. V duchu vrčel. Měl jsem se tehdy Drusille víc věnovat a nemusel jsem ho mít na krku. Jenže Darla... Zvenku se ozval kravál a jeho soukromí narušila současně přemožitelka upírů, Buffy a upírka Harmony. Ještěže třetí blondýna, vlkodlak, je pod zámkem.

            "Šéfe, já za nic nemůžu," bránila se Harm. "Prostě sem vpadla a kašlala na mě." "Dobrej nápad," ucedil. "Vypadni!" zavrčel ještě. "No dovol?" ohradila se vztekle Buffy. "Ne ty. Harmony!" "Ona mi vyhrožovala kolíkem," žalovala postižená. "Škoda, že naplano!" zasyčel Angel a jeho asistentka uraženě odkráčela. Potřásl hlavou a snažil se zkoncentrovat. Potom se podíval na Buffy.

            "Co chceš?" zeptal se nerudně, aby přehlušil touhu vzít ji do náruče a přijít v ní o- "Omluvit se." "Cože?" "Nechtěla jsem tě praštit, ale děsně jsi mne vytočil. Promiň." "Fajn. To je vše?" optal se chladně a sedl si za svůj masivní psací stůl, aby mu neviděla na partie těsně pod opaskem. Zavrtěla hlavou a vyskočila si hned vedle něj, právě na ten stůl a houpala nohama. Peklo.

 

            "Fred mi řekla o Cordy. Je mi to líto." Angel zpopelavěl. "Mě taky," zašeptal. "Miluješ ji?" přešla Buffy bez varování do útoku. Zvedl hlavu a zadíval se jí do očí. "Ano." Vyděsilo ho, jak to Buffy zjevně neublížilo. Spíš, jako by se jí naopak ulevilo. "To je dobře. Láska je k životu potřeba. Bez ní jen vegetujeme. Napadlo mne, že by Cordy mohla pomoci Willow." V Angelovi se všechno sevřelo.

            "Tobě nevadí, že miluju někoho jiného?" zeptal se bolestí zastřeným hlasem. Tohle bylo horší, než taneček ve španělských botách. Vztáhla ruku a prsty mu prohrábla vlasy. "Ne. Je to úleva. Kdybys tehdy odešel s tím, že miluješ jinou ženskou, snesla bych to asi líp, než... Teď už je to jedno. Chceš pomoct Cordy? Mám se vůbec snažit? A hlavně... co tvůj starší brácha?" mrkla na něj. "Starší- Aha. Neboj se. Zase až tak moc ji nemi-"        

            "Šéfe, vaše štěně potřebuje vyvenčit," ozvala se náhle Harmony z interkomu. Angel začínal zvolna propadat panice. "Tak to udělej a neotravuj," mlžil. "Rozkaz šéfe, ale bude zklamaná." Angel toužil po kolíku. Jenom si nebyl úplně jist, zda pro sebe nebo pro Harm. "Ty máš pejska?" zajímala se hned Buffy. "Jak dlouho a proč není tady u tebe? Musí mu být smutno," peskovala ho. "Ještě před chvílí spala." "Takže je to psí slečna? Prima. Jaká rasa? Spí s tebou v posteli?" zeptala se bezelstně. "Velká a chlupatá. Maxipes Fík. Zatím ne, ale asi jí to brzy dovolím. Stačí? Měla bys zájem o štěňátko?" dodal zlomyslně. Buffy se ošila. "Ani omylem. Tak co bude s tou Willow?" Angel si oddechl, že zažehnal pohromu. "Zavolej ji. Za optání nic nedáme."

            "Ale dáme. Bůh ví, kde je jí konec. Takže vytáhni svůj mobil. Nehodlám se zruinovat poplatky za telefon." Angel poslušně sáhl po přístroji a vytáčel čísla, která mu Buffy diktovala. Při pohledu na jejího mobilka-stařečka, který kupodivu přežil zkázu Sunnydale, se rozhodl, že pro ni vyfasuje nový. S paušálem na účet W&H. Ozval se vyzváněcí tón a hned potom nějaká divoká hudba. "Haló? Kdo volá?" Hlas své dobrodějky poznal okamžitě.

 

            "Tady Angel. Co je to tam za kravál?" "Moment-" hudba se trošku ztišila. "Kdes vzal tohle číslo? Nic neříkej, už vím. Dej mi Buffy." A já jsem vosk? Vztekal se v duchu, ale bez odporu telefon předal. "Haj, Will. U vás je nějak veselo." "Jasně že je. Nezdržuj a povídej. Co Spike?" "Všechno je o.k. Ruce se dávají do pořádku a my taky." "To je skvělé. Proč voláš? Ne, že bych tě neslyšela ráda, ale vím, jaký jsi šetřílek." "Jasně. Rvát peníze do telefonu, místo do bot, je blbost. Proto volal Angel. Ulož si jeho číslo. Může se hodit." "Už se stalo. Teď k věci." Buffy si povzdechla. "Cordy upadla do komatu. Už je to pár měsíců. Podrobnosti neznám, ty ti poví Angel, ale... Willow, nemohla bys? Něco? Nějak?" Chvíli bylo ticho. "Snad ano. Ale to bych musela být u ní a zjistit, jestli její duše odešla nebo zůstává v těle a jen se jí nechce do reálného světa. Hmmm... ozvěte se mi tak za... osm hodin. Musím tady něco dokončit a trošku se vyspat. Pak ti povím víc. Pozdravuj Fred. Na slyšenou." "Pá," odpověděla Buffy. "Takže jsi slyšel." "Jo. Mám strach doufat." Buffy se na něj smutně usmála.

            "Jsi chargé d’affaires pekla na zemi a máš strach?" Jen pokrčil rameny. "Angele, proč to děláš? Gilese tvoje nynější zaměstnání štve skoro víc, než když jsi kdysi ztratil duši a Angelus mu zabil Jenny. Po tom tvém zásahu před bitvou s Prvním si tě postavil na piedestal a ty mu to takhle kazíš. Proč? Když nebudeš chtít, nikdo se ode mne nic nedozví." Zadíval se jí do výstřihu, který měl skoro v úrovni očí, a frustrovaně si povzdechl. Zakázané ovoce. "Všechno je mnohem složitější, než se na první pohled zdá. Momentálně ti to vysvětlit prostě nemohu. Nejsem na to připravený... a myslím, že ani ty." Buffy ho vzala za bradu a podívala se mu zpříma do očí. "Až budeš připraven, pamatuj, že já umím naslouchat. Snesu i dlouhou historku. Už nejsme pár, a nikdy ani nebudeme, ale přátelé jsme pořád. Někdy pomůže, když se svěříš. Uleví se ti. Já tě soudit nebudu." Kývnul a Buffy neodolala a zase mu vjela prsty do vlasů. "Proč to nosíš tak naježený? Hladný účes by ti slušel mnohem-"

 

            "Dobré jitro, drahý, můžu-?" Oba se otočili ke dveřím, v nichž stála blondýna, jejíž zprvu nadšený výraz pomalu uvadal. Angel si pogratuloval k faktu, že infarkt dostat nemůže, ale slabší mozkovou příhodou si už nebyl tak docela jist. "Buffy, to je Nina." "Nino, to je Buffy." Nina měla slzy na krajíčku. Po včerejšku si myslela, že... A teď přijde sem a ONA sedí na desce JEHO psacího stolu a hladí ho po vlasech. Skoro se otočila a utekla, když vtom Buffy elegantně seskočila a šla k ní.

            "Ahoj. Mně se hned zdálo podivné, že by Angel měl štěně. Jak se ti to stalo? A kdy?" Nina jí zmateně potřásla rukou. "Co tím myslíš? Aha. On ti to řekl," zašeptala a polkla první slzičku. Buffy se usmála a zavrtěla hlavou. "Kdepak. Jenom něco mlel, ale já mám vlkodlaka za kamaráda už roky. X krát jsem ho hlídala, aby za úplňku netropil neplechu, takže vás poznám. Stejně jako upíry. Tak se uvolni a relaxuj. Ze mne mít strach nemusíš. A řekni si mu o snídani. Oz měl po ránu vždycky hlad jako vlk. Ještě se uvidíme. Já pro teď mizím!" křikla na Angela. "Až bude čas volat, vrátím se. Jdu za Spikem."

 

* * *

 

            Buffy byla ráda, že vypadla. Harmony, která se na ni škodolibě ksichtila zpoza pultíku, raději nevěnovala pozornost. Mohl by ji začít svrbět kolík v kapse. Raději sjela výtahem do Spikova poschodí. Se zatajeným dechem vstoupila dovnitř. Skoro se rozchechtala, protože na jeho prázdné posteli byl opřený veliký výkres a na něm jediné slovo. KLID! O něj se opírala A4ka popsaná už drobnějšími písmeny: 'Přijď za námi do bytu Fred. Miluji tě.' a místo podpisu neumělá malůvka upíra. Podobná jako ta, co do ní Spike bušil během jejich poslední noci. Houby poslední. Dneska už je předposlední a ona se postará, aby těch 'před', neustále plynule přibývalo. Všimla si, že pokoj je uklizený a její i Spikovy věci jsou pryč. Bezva. S chutí za sebou zabouchla dveře. Nemocnice nenáviděla z hloubi duše.

 

* * *

 

            Angel zvolil taktiku já nic, já muzikant. Stisknul tlačítko interkomu. "Harmony, přines Nině něco ke snídani. A mě také." "Provedu, šéfe." Obrátil se na svého hosta. "Jak ses vyspala?"

            "To má být vtip?" špitla Nina. "Proč?" "Včera jsme se milovali, pak jsi mne šoupnul do klece a dnes ráno tady potkám tvoji milenku. Buď bez obav. Drby o vás dvou se ke mně už donesly."

            "Ták, tady se to nese," hlásila Harmony, která nacouvala do dveří se servírovacím stolkem. "Nech to tady a vypadni." "Není zač," vyprskla Harm a odešla.

            "Nijak jsi proti sexu," to slovo zdůraznil, "neprotestovala a potom jsi dozrála na kompletní depilaci. Kávu nebo čaj?" "Whiskey!" Jen pokrčil rameny a nalil jí čaj. Do něj nasypal dvě vrchovaté lžičky cukru a dolil mléko. "Přestaň se vztekat. Hezky si sedni a pij. Buffy tady není kvůli mně, ale kvůli svému nynějšímu příteli a naší společné známé z minulosti. Je v komatu a my se jí snažíme pomoci. Mezi mnou a Buffy už nic není a… ani být nemůže. To patrně víš." Nina upila. "Tak proč tě hladila po vlasech? To jsi mě nikdy nedovolil." Angel zavrčel.

            "Protože ona se na dovolení většinou neptá a hlavně... nehladila mne, ale kritizovala můj účes." Nina vyprskla smíchy a pobryndala se. "To dává smysl," připustila. "Do hajzlu, jakej smysl?" vyletěl Angel. "Češu se tak už nejmíň padesát let." "No právě." "Co se vám furt nelíbí?" Na svoje vlasy byl extrémně háklivý. "To se právě tobě těžko vysvětluje. Večer si přinesu foťák-" "Neser mě ještě i ty!" zařval. "Pardon," omluvila se pokrytecky, ale už se cítila lépe. Byla paní situace a začala si pochutnávat na obrovském hamburgeru. Angel se zhroutil do křesla vedle ní a obsah hrnku #1 vypil na ex.

            "Promiň. Nechtěl jsem být na tebe sprostý, ale cvičí mi nervy. Chutná?" Nina měla plnou pusu, takže jen kývla. "Máš dneska něco v plánu? Myslím... musíš do práce nebo do školy?" Polkla a utřela si ústa. "Ne." "Bezva. Já si naordinoval den klidu. Nechceš jet se mnou nahoru do ložnice a zopakovat si včerejšek? Že bych se ti trošku podstatněji omluvil za své hrubiánství. Ale varuju. Hned jak ti začne houstnout obočí, zase tě zamču!" Nina se šťastně zasmála. "Takové galantní nabídce žádná žena neodolá. Beru."

 

* * *

 

            Zaklepala na dveře, ale nikdo jí neotevřel. Zkusila to znovu. Zase nic. Takže vzala za kliku a pootočila. Dveře si daly říci a Buffy uslyšela, a posléze i uviděla, důvod proč ji nikdo nemohl slyšet. Spike se totiž držel s Lornem za ruce, oddaně si hleděli do očí a procítěně pěli:

 

"... are so beautiful

To me

Can't you see

 

You're everything I hoped for

You're everything I need

You are so beautiful to me

You are so beautiful to me

 

You are so beautiful

To me

Can't you see

You're everything I hoped for

You're every, everything I need

You are so beautiful to me."

 

            Píseň dozněla a Fred s Wesleym se roztleskali. "Slyšet vás dva Joe Cocker, tak si u něj Pavarotti už ani neškrtne a on sám pověsí řemeslo na hřebíček," tvrdil dočista vážně Wesley. Buffy si odkašlala a významně se zadívala na propletené bílé a zelené prsty.

 

            "Spiku, měla bych něco vědět?" zeptala se výhrůžně. Všimli si jí až teď. Lorne neváhal a bez meškání Spika objal. "Ano. Přiznávám se. Zamiloval jsem se do tvého upíra. Že nám nebudeš bránit ve štěstí, viď? Náš souzvuk je téměř doko-" Spike ho okamžitě odstrčil.

            "To víš, že jo. Já vyměním krásnou blond ženskou za vošklivýho zelenýho chlapa s rohama. Pracky pryč nebo použiju Daninu metodu," odbyl ho a už stál u té své jediné.

            "Vymámil na mě písničku. Já to chtěl zpívat sám nebo s tebou, ale nedal se odbýt. Odpustíš mi? Věř mi! Já ho vážně nemiluju," šaškoval. "Jenom aby," zapochybovala Buffy a všichni se rozesmáli. Lorne vstal a políbil jí ruku.

            "Omlouvám se, že jsem si tvého partnera trošku vypůjčil, ale nešlo odolat. Na oplátku ti mohu sdělit, že jste na tom oba stejně." Dívali se na něj poněkud překvapeně. Lorne se usmál a dodal.     "On miluje tebe a ty jeho a oba máte čistou duši a čisté úmysly." Spike se ušklíbnul. "No, já mám momentálně spíše chlípné úmysly," přiznal bez uzardění. Buffy zrudla.

 

            "Tady Lorne pozná skutečné úmysly a budoucnost lidí i démonů podle jejich zpěvu. Byl to prostě test," vysvětlila Fred. "Aha, tak proto to moje sólo ve sprše." Spike se zamračil. "Vy jste se spolu sprchovali? Lorne!" zavrčel výhrůžně. Buffy mu dala pusu. "On byl ZA dveřmi. Už toho nechme. Nemohli bychom raději na chvíli vypadnout? Do večera máme volno." "A pak?" zvedl Spike obočí. "Konferenční hovor s Willow. O Cordy. Vždyť víš. Moment. Já zapomněla na to auto," vyhrkla provinile a přikryla si ústa dlaní. Spike se na ni usmál a pohladil ji. Nedokázal odolat. "Klid, lásko. Vím, kde je garáž. Už jsem měl tu čest si jednoho Angelova mazlíčka vyzkoušet. Jedem. Čau lidi!" A už byli ze dveří. Lorne se otočil na Fred.

 

            "Buffy vidím poprvé, ale představoval jsem si ji jinak. Zato Spike se za těch několik hodin, co je s ní, řádně změnil. Netušil jsem, že je takový romantik. Nechal by se pro ni rozkrájet. A to doslova. Už jsem ho slyšel pobrukovat si, tehdy o Halloweenu, ale to byl prakticky bez vlastních emocí. Jen v něm hlodala bolest, že není s ní a zároveň úleva, že ona je v pořádku. Ale moc jsem ho nestudoval. Byl tam zmatek. Vždyť víte. Myslel jsem, že je sobecká a tvrdá, což by bylo pochopitelné. Jako přemožitelka ani jiná být nemůže. To by dlouho nepřežila." Fred se smutně usmívala a Wesley si povzdechl.

            "Já ji znal jen krátce a neviděl do ní. Tehdy byla přesně taková, jak říkáš. Tvrdá, silná a téměř bezcitná. Až na jednu výjimku. Milovala Angela přes všechno, co o něm věděla a co od něj zakusila. A stejně nakonec zůstala sama. Pak jsem ji viděl až po několika měsících, když přijela do L.A. kvůli Faith. Pořád byla silná, ale navíc také zraněná. Pořád ho milovala. Když se loučili, jestli se jejich tehdejší rozhovor na chodbě v budově policie, těsně před jejím odjezdem, vůbec dá takhle nazvat, předstírala spokojenost se svým současným životem, ale odjížděla zlomenější, než sem přijela. Ani jsem se moc nedivil, když jsem se dozvěděl, že umřela. Dobrovolně. A potom... ta holka si prošla peklem. Několikrát. Na letišti jsem ji skoro nepoznal. Předtím jsem ji plakat nikdy neviděl. Pořád držela hlavu vzhůru. Aspoň na veřejnosti. A včera... uplakaná, slabá a strhaná, ale odhodlaná se o Spika starat. Za každou cenu. Vůbec netušila, že mu ruce přišili. Přijela si sem pro mrzáka. Navíc nesmrtelného. Nikdy nikomu jsem neřekl dobrou zprávu raději, než jí. Myslím, že Spike už Angela v jejím srdci nahradil nadobro. Nechápu, jak se mu to povedlo. Co vím, moc předpokladů pro to neměl. Musel se hodně snažit." Fred přikývla.

            "Neměli to jednoduché. Něco mi naznačili, ale podrobnosti neznám. Snad už teď budou šťastní. No nic. Já bych měla jít do laborky." Wesley ji objal a políbil. "Taky půjdu něco dělat. Jenom ještě-" "Nechám vás, hrdličky," zacukroval Lorne a ohleduplně se vypařil. "Co?" Usmála se. "Musíš tam hned?" zašeptal Wesley s ústy na jejím labutím hrdle. Odpovědí mu byl tichý smích a dlouhé útlé prsty mu vjely do vlasů...

 

* * *

 

            Spike popíjel pivo a ze své úzké, nepohodlné postele fascinovaně sledoval Buffy, jak sedí v jeho ubohém bytě, u otlučeného kuchyňského stolu, a baští čínské nudle se zeleninou a houbami. Nijak se neupejpala a zapíjela jídlo jeho pivem. Nakoupili po cestě k němu. Spike si totiž jednu chvíli uvědomil, že ji viděl pít jenom kafe a podrobil ji výslechu. Přiznala, že naposledy měla pizzu, kterou jí a Fred koupil Wesley. On sám dostal najíst už včera a znovu se nakrmil hned, jak ho Fred tak citlivě odpojila od přístrojů a vzala na milost. Včera mu chutnalo lépe. Dnešní krev byla vydra. Moc dobrá, ale... to včera... něco mu ta chuť připomínala, jenže pořád nevěděl co. Možná to bylo těmi léky a drogami, co do něj během posledních hodin napustili.

            "Mazlíčku, mám takový dojem, že jsi jedla naposledy v Sunnydale. V Itálii ti nedali najíst?" popichoval ji. Polkla a odpověděla úplně vážně. "Skoro máš pravdu. Určitě jsem něco jedla, ale nevím co ani jak to chutnalo. Ale víno maj dobrý. Jsem plná. Tys jed'?" "Jo. Fred se o své pacienty stará na výbornou. Dokonce štípla Angelovu vydru." "Vydru?" zašklebila se. "Fuj. To je jen větší krysa." Spike se zasmál. "Jo, ale nemusí se honit po kanálech. Nalili mi ji pěkně do hrnečku. Mimochodem, lásko, vážně nemáš ponětí o upířích chutích. Až na tu jednu," zaculil se. Buffy na něj vyplázla jazyk a dopila pivo. Po cestě k posteli si svlékla flanelku, kterou jí půjčil. U něj se netopilo. Zalezla si k němu pod peřinu a přitulila se. Zavřela oči. Okamžitě ji objaly dvě chladné, svalnaté paže, ale kupodivu hřály. Hlavně na duši. Zívla. Cítila, jak ji hladí po stehně, pod koleno jí vklouzly jeho prsty, hmat se mu už vrátil téměř k normálu, a opřely si její nožku o své stehno. Jejich oblíbená poloha.

            Vztáhla ruku a pohladila ho po tváři. Přitáhl si její dlaň a jazykem pomalinku vytvářel vlhkou cestičku až k ohbí lokte... doširoka otevřel oči a podíval se zblízka. Z žíly se na něj smála tmavá tečka s drobnou modřinkou. Sevřel se mu žaludek.

            Ona mi dala svoji krev. Dostal jsem krev přemožitelky! Proto se mu všechno tak zázračně hojilo. Včera byl rád, že pohnul prsty a dneska neměl problém s držením volantu. A on ji podezíral, že mu zase ublíží. Přitáhl si její tvář a začal ji zoufale líbat. Nebránila se, ale cítil, že nechápe. Jazykem obkroužil vpich po jehle.

            "Děkuju, lásko," zašeptal. "Nemáš zač," vydechla. Potom už byli zticha. Vpíjeli se do sebe očima a ledy, kterými si ohradili svá bolavá srdce, pozvolna tály. Spike si všimnul temných kruhů pod zelenkavýma očima. Byla vyčerpaná. Fyzicky, ale hlavně psychicky. "Spinkej, lásko. Jsi utahaná. Budu hlídat čas." Dala mu pusu na krk a usnula jako kotě. Cítil, jak mu její tělo zvláčnělo a ztěžklo v náručí. Beze stínu podezření, že by jí mohl ublížit, se mu vydala na milost. Ležel a v hlavě mu běžel film jeho života. I neživota.

 

* * *

 

            Zrovna když končil, Buffy se pohnula a otevřela oči. Spike zatajil dech a čekal. Tohle byl vždycky napínavý okamžik. Buffy se na něj usmála a spokojeně se protáhla. Zívla. Naklonil se k ní pro polibek a v té chvíli v duchu udělal i on, nyní již snad doopravdy, tlustou čáru za svým životem a rozhodl se začít znovu. Poctivě, upřímně, bez postranních myšlenek a hlavně... beze strachu. Z Buffy. S Buffy.

            "Už se těším zpátky do Itálie," zašeptala, když se od ní poodtáhnul. "V noci se budeme procházet po městě. Dáme si červené na Plaza Navona-" "A budeme se milovat u fontány di Trevi..." doplnil ji. "To těžko, to by nás sebrali," pokazila mu radost. "Italové jsou vlastně děsní puritáni." "Proč? Budeme diskrétní. Pamatuješ tehdy v Bronzu?" Zahihňala se. "Jo, pamatuju. Dost obtížně jsem pak vysvětlovala, že jsem se domů dostala až druhý den večer po šichtě. Ještěže Dawn byla u kámošky." Ztichla. Oba věděli, co bylo dál. A ani jeden z nich na to nechtěl vzpomínat. Raději se znovu políbili. Přestali řešit minulost i budoucnost. Spike dovolil svým rtům, aby jí začala putovat po těle...

 

* * *

 

            Angel chodil po kanceláři jako Angelus v kleci. Bylo už půl deváté a Buffy nikde. Fred mu řekla, že odjela se Spikem s tím, že se včas vrátí. Když se začal vztekat, protože si Spike vzal bez dovolení jeho auto, Fred se na něj podívala tak znechuceně, že raději zmlkl. S Ninou si během dne docela užil, ale sex není všechno. Sotva se začalo stmívat, bez řečí ji odvedl do klece a zamknul. Vrzly dveře a ozval se smích. Otočil se právě včas, aby viděl, jak už dávno ne jeho Buffy vchází. Spolu se Spikem. Drželi se za ruce a něčemu se smáli. Pohled na jejich šťastné tváře ho navztekal.

            "Kde seš tak dlouho?" zavrčel. "A co tady dělá on?" Buffy se mu podívala do očí a pokrčila rameny. Ledová ruka mu sevřela staletí nehybné srdce. Její oči, ještě před vteřinkou naplněné štěstím, totiž ochladly. "My můžeme zase klidně jít. Oba," konstatovala klidně. Pochopil, že to přehnal. "Promiň. Já-já jen, že jsem nervní. Mám strach o Cordy," snažil se vyspravit si image. Buffy se na něj konejšivě usmála.

            "Klid. Určitě to dobře dopadne. Už jsi volal Willow?" Zavrtěl hlavou. "Ne. Čekám na tebe." "Tak volej. A nemohla by nám Harmony udělat kafe?" Kývl a zmáčknul knoflík interkomu. "Harmony, dones kávu a mě krev." Buffy si významně odkašlala. Zamračil se, ale poslušně dodal. "Tu krev dvakrát. Na, tady máš mobil. Zavolej sama," pokračoval už k Buffy. "Fajn. Hele, není jinej než ráno?" Angel se na Spika škodolibě usmál.

            "Tenhle není můj. Je tvůj. A o kredit se nestarej. Máš tam paušál bez omezení, na můj účet. Opožděný dárek k narozeninám, miláčku." Buffy zajásala a bez zábran se mu pověsila okolo krku. Líbla ho na tvář, ale než stačil udělat na Spika další obličej, zase ho odstrčila. "To je skvělé. Takže ten můj starej si vezme Spike." Angel zatnul pěsti. Spike se na něj jen křenil a prsty dělal kiš-kiš. Už mohl. "Díky. To se nám bude hodit. Je číslo Willow v adresáři? Jo, je. Už ho vidím," pokračovala Buffy soustředěná na technické aspekty nové hračky. Vzájemné výměny ksichtů svých upírů si ani nevšimla a průběžně komentovala souboj s přístrojem. Konečně našla a zmáčkla správný čudlík.

 

            "Ahoj, Buffy. Co, že voláš tak pozdě?" zaburácel místností hlas Willow a Buffy leknutím mobil skoro upustila. Omylem totiž zapnula hlasitý odposlech. Angel se zatvářil spokojeně. Asi nejsem zase až tak paranoidní. Buffy se jím nenechala vyvést z míry a nechala to nahlas. "Trošku jsme se se Spikem zapovídali." Z reproduktorku se ozval smích. "Mě to bylo hned jasné. Zuří Angel hodně?" Buffy andílka zkoukla. "Přiměřeně. Tý, ale... jak to, žes věděla, že volám já? Je to jiné číslo a jiný mobil," zeptala se na to, co ji opravdu zajímalo.

            "Protože jsem na tebe vyladěná. Koncentruji se už pár hodin, aby můj transport proběhl co nejbezpečněji. Je prima, že jsi tak pozitivně naladěná. Díky bohu za Spika. Takhle to bylo snazší, ale podrobnosti až na místě. Hele, kde teď jsi. Přesně." "V Angelově kanceláři ve W&H." "Jak je velká?" "Dost. Tak deset metrů dlouhá?" odhadla Buffy s tázavým pohledem na Angela. Kývnul. Když nastoupil, odkrokoval si to. "Na šířku asi pět. Plus mínus." "Bezva. Odsuňte nábytek ke stěnám," poručila čarodějka a Buffy jen kývla na upíry. Oba se zaškaredili, ale bez odporu začali stěhovat. Buffy ani nenapadlo, že by se namáhala pokusem o pomoc a raději s Willow štěbetala co je nového v jižní Americe a co se tam nosí. Když uslyšela o korálkových sandálkách, jen si toužebně povzdechla a aby přišla na jiné myšlenky, bavila se pohledem na Angela se Spikem, kteří svorně poponášeli obrovskou sedačku. Hodili ji v koutě na zem a zhroutili se na ni.

 

            "Tak hotovo," oznámila, když estráda skončila. "Bezva. Zabezpeč dveře, aby nikdo nemohl vejít. Hoši ať zůstanou sedět-" Buffy už se ani neptala, jak Will ví, kde zrovna jsou a zastrčila petlici na lítačkách. "- a ty se postav doprostřed. Zavři oči a nehýbej se. Však víš, jak je to v pohádkách. I kdyby ti za patama hořelo a nebe nad hlavou se bořilo," zaveršovala Willow. "Jsem tam," oznámila Buffy s křečovitě stisknutými víčky. "Co dál?"

 

            "Dál nic. Ahoj lidi," zamávala opálená Willow, která se vedle nich zčistajasna zjevila. Zírali na ni v němém úžase. "Jak jsi to udělala, Zrzko?" nevydržel Spike. "Jednoduše. Teleportace. Je dost užitečná. Jsem ráda, že to šlo tak hladce. Na takovou dálku jsem ji ještě nezkoušela," pochvalovala si a z žebradla vytáhla korálkový nesmysl, Buffy zajásala, láhev Cachaça, Spike byl nadšen, a Pelého letitý dres, na nějž se Angel koukal trošku vyděšeně. Buffy si botičky hned zkusila.

            "Koukej, Spiku. Padnou mi?" bezostyšně zatoužila po komplimentech. "Dokonale, mazlíčku," pochválil ji, to mu žádný problém nečinilo. Hned si čupnul vedle křesílka, na němž se usadila, a vzal její nožku do dlaní. Pod klamnou záminkou prohlídky obuvi ji políbil na kotník. Angel temně zavrčel. "Můžete toho nechat?" Willow se uchichtla a ujala se vedení.

            "Nevztekej se, žárlivej upíre. Ty bys taky rád, ale máš duši jen s.r.o., takže se kroť. Raději mi řekni, kde Cordélie leží." To ho probralo. "V nemocnici, kterou vlastní firma. Mají speciální oddělení pro lidi v podobném stavu." "Tak proč zdržuješ? Jedeme," zavelela Willow skoro vyčítavě a vykročila ze dveří. V závěsu za ní Buffy se Spikem. Angel jen nevěřícně zíral, ale neřekl nic. Bylo mu jasné, že jsou v převaze.

 

* * *

 

            Willow pomalu obcházela okolo lůžka, na němž ležela téměř smrtelně bledá Cordélie. Že je živá dokazovaly jen displaye přístrojů a její hrudník, který se pravidelně zdvihal a zase klesal. Will se tvářila vážně, spíš nepřítomně, ruce vztažené nad nehybným tělem. Zdálo se, že ohmatává něco, co vidí jen ona. Angel stál v patách postele a nervózně si mnul čelist. Bylo na něm znát, že se musí moc ovládat, aby Willow nerušil svými netrpělivými dotazy.

            Spike seděl na malém, nepohodlném křesílku v rohu místnosti, ale cítil se velice pohodlně. Buffy se mu totiž usádlila na klíně skoro hned, jak se tam usadil. Drželi se za ruce a podvědomě procvičovali jeho motorické funkce. Buffy měla oči zafixované na tenkých jizvách, které se mu táhly okolo obou zápěstí. Na Angela se nedívala. Usilovně se bránila bolesti, kterou zcela iracionálně cítila. Už ho nemilovala... nebo lépe řečeno, tohoto Angela už nemilovala. Příliš se změnil. Její Angel se ztratil v minulosti.

            Naposledy se s ním setkala před lety v L.A. Na pět minut. Pět minut bolesti. Pět minut loučení s první láskou. Jejich další setkání už byla o ničem. Už to nebyli oni. Ona nebyla naivní zamilovaná středoškolačka a on nebyl její, spíš jenom do ní zamilovaný, upír. Dospělá přemožitelka a šéf firmy. Přesto ji pohled na něj, jak očima visí na Cordéliině tváři, zraňoval. Chvíli dumala, v čem asi udělala chybu. Vážně je Cordy lepší, než já? Proč s ní žít chtěl a se mnou... To už se asi nikdy nedozví.

            Raději šťouchla Spika nosem do spánku. Vzhlédl k ní. Poznala mu na očích, že tuší co se jí honí hlavou. Pohladila ho po tváři a on jí přejel prsty po šíji. Přitáhl si ji blíž. Jejich ústa se setkala v něžném polibku. Buffy s chutí hodila za hlavu marné vzpomínky a užívala si doteky rtů, které tak dlouho postrádala. Pootevřela ústa a Spike nezaváhal. Tiskli se k sobě. Jako by umírali žízní... po sobě... po společném životě... jazyky propletené... šermovali jimi jako o život. Vychutnávali se...

 

            "Ehm," odkašlala si Willow. Lekli se a odtrhli se od sebe. Will se na ně vědoucně usmívala. Angelova tvář byla jako vytesaná z mramoru. Prostá veškerých emocí. Zvenku. Buffy si rozpačitě olízla rty a rozhodla se to ignorovat. Koukla na Willow.

            "Co víš? Povídej." "Takže... její duše opustila tělo. To je dobře. Kdyby totiž zůstala uvnitř, museli bychom asi Cordy nechat doktorům. Znamenalo by to totiž, že se jí nechce žít. Že se schovala sama do sebe. Buffy, pamatuješ, jak to bylo s tebou? Musela jsem ti vstoupit do mysli a doslova tě vykopat ven." "Pamatuju, ale zvládla jsi to. Tak proč by to u Cordy nešlo?" Willow si povzdechla.

            "Jenže tebe jsem znala. Naše duše byly v harmonii. Měly jsme se rády a věřily si. Přesto mi to dalo zabrat. V Cordélii bych se mohla ztratit. Nebo by mne mohla zajmout a nepustit ven. Moc jsme se v lásce neměly. A i kdyby ne, asi by mne stejně neposlechla. Jenže to, zaplať pánbůh, řešit nemusíme," usmála se spokojeně. "Dušička je na výletě, takže ji jenom musíme objevit a upozornit, že by se mohla vrátit domů." To už Angel nevydržel.

 

            "Takže ty jí vrátíš duši stejně jako mě?" Willow se na něj zazubila. "Něco podobného, ale nebudu ji proklínat. Žádná koule Thesulah nebude zapotřebí. Ani mi nepoleze z pusy had-" zmlkla, protože se na ni všichni nechápavě zahleděli. "To bylo tehdy, když jsem tahala z nebe Buffy," vysvětlila stoicky klidně a pokračovala. "Vlastně jsem se ti nikdy pořádně neomluvila, ale já prostě nedokázala snést pomyšlení, že jsi pryč. Že jsi mrtvá. Bylo to příšerné. Musela jsem to udělat. Promiň, ale já musela." Angel k dojaté čarodějce shlédnul s nadějí v očích.

            "Tak to udělej znovu. Já také nedokážu snést, že je Cordy takhle. Je to úplně stejné, jako by byla mrtvá. Nevidím žádný rozdíl mezi nevědomým tělem v zemi a nevědomým tělem tady na přístrojích." Spike jen zachroptěl.

 

            "TY nikdy nic nevidíš, ignorante!" zařval vzápětí a skoro násilím si sundal Buffy z klína. Dlouhými kroky rychle vyšel ven. Třísknul dveřmi. "Co se mu zas děje?" odfrkl si Angel. Buffy vstala z křesílka. "Půjdu za ním-"

            "Ne," zabrzdila ji Willow. "Angele, běž ty. Možná ti bude k užitku, co ti poví. A ne, že se servete nebo vzájemně rozprášíte. Buffy tady potřebuji, takže vás nemůže ani ona, ani já hlídat. Buďte dospělí. Zůstaňte na chodbě, dokud pro vás nepřijdeme. A ať sem nechodí ani nikdo z personálu," rozkázala. Angel poslušně kývnul. Neměl odvahu té drobné, ale nesmírně charismatické osůbce vzdorovat.

 

* * *

 

            Willow se zadívala Buffy do očí. "Abych zodpověděla Angelovu otázku. Cordy musím JEN vrátit duši. Tobě jsem musela navíc rekonstruovat tělo. Odpustíš mi to někdy?" zaprosila. Buffy se na ni usmála. "Dávno jsem ti odpustila. Na začátku to sice byla síla, ale pak mne život zase postupně začal těšit. Jenom lituju, že jsem nedala Spikovi šanci dřív. Všechno by bylo snazší. Jenže já-"

            "Jenže ty jsi přemožitelka. Upíři jsou pro tebe ta nejodpornější stvoření na světě. Je to předsudek a s těmi se bojuje těžce. Navíc oprávněný předsudek, založený na zkušenostech a Spike je jen výjimka, potvrzující pravidlo. Netrap se. Máte všechno před sebou. Takže, vše odpuštěno?" "Odpuštěno," usmála se Buffy. "Co bude dál?" optala se, aby obrátila list. Tahle debata ji nijak zvlášť netěšila. Willow ožila.

            "Takže, stoupneme si každá z jedné strany postele, vezmeme se za ruce a budeme se dívat jedna druhé do očí. Soustředíme se. Měly bychom spojit své mysli v jednu. Vynesu ji do éteru a budu hledat frekvenci duše Cordélie. Teda, jestli ji vůbec má," uculila se čarodějka a Buffy jí potutelný úsměv vrátila, ale hned zase zvážněly. "Znáš ji stejně nebo spíš lépe, než já." Buffy se kousla do rtu, ale říci to musela.

            "V tom případě by se ti ale asi víc hodil Angel, ne?" Willow zavrtěla hlavou. "Myslím, že v jedné fázi jí půjdou vstříc naše duše. To bych s Angelem neriskovala. Také si nejsem jistá, že bych se s ním dokázala psychicky spojit. Ne, musíš to být ty." Buffy rezignovala. Poslušně zaujala příslušnou pozici a podala Willow obě ruce. Ta nastavila dlaně a Buffy své položila na její.

            "Připravená?" "Ne," špitla Buffy. "Výborně, tak jedem," zavelela Willow a zorničky hnědých očí se zabodly do zorniček obkroužených smaragdovou duhovkou. Svět okolo nich začal ztrácet ostré obrysy. Obklopilo je jasně modré světlo, složené z paprsků v různých odstínech modři. Měly pocit, jako by letěly modrým tunelem. Buffy se zmocnila euforická nálada. Strach zmizel. V dálce uviděla východ z tunelu... Tady to přece znám...

 

* * *

 

            Angel otráveně vyšel na chodbu. Štvalo ho, že musel odejít. Chtěl zuřit na Spika, ale tušil, že by ho Willow vykvindovala tak jako tak. Rozhlédl se. Kam se vlastně ten Drusillin omyl poděl? Už ho viděl. Stál pod cedulí s nápisem 'Zákaz kouření!' a třesoucíma se rukama bojoval se zapalovačem. Konečně se mu povedlo vykřesat plamének a zapálit si cigaretu. Zhluboka vdechl nikotin do mrtvých plic a vyčerpaně se opřel o zeď. Angel k němu hned zamířil.

            "Co tě kouslo, žes tak vypad’?" zahájil diplomaticky rozhovor, když vtom se na něj Spike podíval. Angel podvědomě couvnul. Blankytné oči byly plné nenávisti a slz. Angel si byl jist, že tak zle se Spike nedíval ani na Angeluse, když mu přímo před očima oprašoval Dru. Spike zašlukoval a vyfouknul kouř. Potom promluvil. Tiše, ale každé slovo se podobalo svistu biče.

 

            "Chceš vědět jaký je rozdíl mezi živým, i když bezvědomým tělem na přístrojích, a mrtvým tělem? Já ti to povím. Živé tělo je vláčné, teplé, protéká jím krev, dýchá. A hlavně... má naději. Mrtvé tělo je na tom jinak. Ne, že bys žádné neviděl. I já jich viděl stovky, spíše tisíce, ale ten rozdíl jsem si uvědomil až před dvěma lety." Další dávka nikotinu a obláček dýmu.

            "To jsem pozoroval, jak ze zfušované Eifellovky padá drobné tělo. Vlála za ním blonďatá hříva. Měl jsem pocit, že se dívám na zpomalený film. Ve vzduchu se několikrát otočilo. Chtěl jsem doběhnout na místo, kam padalo a zachytit ho i kdyby mi mělo zlomit páteř, ale... měl jsem pocit, že stojím po kolena v medu. Nemohl jsem udělat ani krok. Pak to tělo dopadlo. Slyšel jsem, jak v něm praskají kosti. Ještě teď se mi zdá o tom křupnutí. V té chvíli se med ztratil a já k ní doběhl. Čekal jsem, že otevře oči, zasténá a vstane... ale nic se nedělo. Tak jsem ji vzal za ruku. Říkal jsem si... to ji probere. Jednu mi vrazí a všechno zase bude tak, jak má být. Jenže ona se mi nevytrhla. Její, jindy tak teplounká ruka mi bez odporu spočívala na dlani a chladila. Pohladil jsem ji po čele, po tváři. Políbil jsem ji. Tohle už musí zabrat! Ne, nezabralo. Nepohnula se ani když jsem ji objal a přitisknul k sobě. A pak jsem to uslyšel. Ticho. Vždycky jsem si užíval tichounký zvuk, s nímž jí krev protékala tepnami a žilami. Každou vlásečnicí. Položil jsem jí dlaň na srdce. Bylo nehybné a němé. Jako naše. Ale pořád to byla ona. Vypadala stejně. Tak jsem vstal a zvedl si ji do náruče. Nikdo mi v tom nebránil. Xander nesl Anyu, Willow se podepírala s Tarou navzájem a Giles vedl Dawn. A hlavně myslel. Šli jsme pryč. Už po cestě začal spřádat plán co dál. Šel jsem za nimi, s Buffy na rukou. Hlavu měla opřenou o mé rameno. Byla vláčná, údy se jí komíhaly v rytmu mé chůze. Jako zdáli jsem slyšel Gilese:

            'Nemá smysl brát ji domů. Nemůžeme zavolat pohřebáky ani policii. Kdyby zjistili, že Buffy je- že Buffy není, poslali by Dawn k otci. Klid, Dawn. Také je nutné udržet povědomí, že přemožitelka žije. Vezmeme ji rovnou na hřbitov. Seženeme rakev a pohřbíme ji sami. Willow, dáš zase do kupy Buffybota?'

            Strnul jsem. Oni ji chtějí dát pod zem? Ne, to ne. Jen přes mou mrtvolu. Je to přemožitelka. Potřebuje si jen pořádně odpočinout, říkal jsem si v duchu. Den, dva a srdíčko určitě zase naskočí. Vezmu ji k sobě a uložím do postele. Přidal jsem do kroku a za chvíli jsem byl v hrobce. Hodil jsem si Buffy přes rameno, abych ji snesl dolů po žebříku, ale najednou byla jaksi tužší. Raději jsem ji položil na náhrobek. S mírnými obtížemi jsem ji narovnal tak, aby ležela rovně na zádech. Zespodu jsem přinesl deku a polštář. Dal jsem jí ho pod hlavu a přikryl ji, aby jí nebyla taková zima. Byla studenější, než já. Zapálil jsem svíčky a rozestavil je tak, aby jí dopadaly na tvář. Nesmí se probudit ve tmě, napadlo mne. Polekala by se.

            A v té chvíli jsem si toho poprvé všiml. Její pleť, měnila se přímo před mýma očima. Ztrácela barvu. Už nebyla měkká a vláčná. Buffy začínala připomínat voskovou figurínu. I Buffybot vypadala živěji. Tehdy jsem poprvé uvěřil, že umřela. Willow a Tara se objevily asi za dvě hodiny. Přinesly šaty do rakve. Schoval jsem se dole. Nedokázal jsem se dívat, jak ji připravují. Pak mne zavolali. Giles se Xanderem donesli rakev. Ani nevím, kde ji vzali. Uložili jsme do ní Buffy, ale ještě jsme ji nezakryli. Svítalo. Bylo nutné počkat do večera. Všichni odešli. Celý den jsem tam s ní seděl a pozoroval, jak se mění. Minutu od minuty mi bylo jasnější, že tohle je konec. Že už jí nikdy neřeknu jak moc ji miluju. Že mne už nikdy nevyslyší. V hrudi se mi usadil kámen. Tvrdý a studený. Zkamenělá bolest. Rostl každičkým okamžikem. Skoro mne zadusil. Potom růst přestal a já zjistil, že jsem uvnitř dočista mrtvý, ale žiju nežiju dál. Ten šutrák nikdy úplně nezmizel, ale teď je z něj už jen malý hrášek. Začal se zmenšovat toho dne, kdy Buffy vzkřísili, jenže to jsem tehdy, sedíc vedle rakve s Buffy, nevěděl.

            Za soumraku se vrátili ostatní. Měli krumpáče a lopaty. Byl jsem vděčný, že můžu něco dělat. Vybrali jsme místo ve stínu vzrostlých tújí, aby jí slunce nesvítilo do očí. Za hodinu nebo snad dvě, byl hrob vykopán. Vrátili jsme se do hrobky. Všichni jsme byli na dně. Až na Gilese. Tichým hlasem řídil celou operaci. A my bez řečí poslouchali. Dokonce ani Dawn nedělala potíže. Naposledy jsem se na ni podíval. Už to nebyla Buffy. Bylo to jen její tělo. Pomohl jsem Xanderovi s víkem, ale zatloukl ho sám. Rány kladiva se rozléhaly mojí hrobkou. Nikdy jsem nic děsivějšího neslyšel. Potom jsme ji vynesli ven. Přední konec rakve jsem nesl sám, vzadu šel Giles s Harrisem. Holky v průvodu za námi. Spustili jsme ji na provazech dolů. Dawn a Anya za ní hodily květiny. Pak přišly na řadu zase lopaty. Zasypali jsme ji a ušlapali zem, jak nejlépe to šlo. Povrch jsme zase zakryli drny.

            Až teď se Giles zhroutil. Splnil svůj úkol a konečně si mohl dovolit propadnout žalu. Vzal jsem ho k sobě. Část noci a celý den jsme pili a mlčeli. Další noc a den jsme pili a povídali si o ní. Pak Giles usnul a když se vzbudil, byl zase schopný fungovat. Spíš vegetovat. Ztratili jsme Buffy i naději. Oba bychom ochotně dali ruku za to, kdyby ležela v komatu ve špitále a ne v zemi v rakvi. Tolik k rozdílu mezi živým a mrtvým tělem."

 

            Angel mlčel. Nikdy předtím nepřemýšlel o detailech její smrti. Zajel se podívat na hrob a pak do Tibetu. Mrtvou Buffy neviděl. Nyní už Spikovu reakci chápal. Divil se sám sobě, že dokázal tak hloupě žvanit. "Promiň," vydechl omluvně. To bylo poprvé, co se Spikovi za něco omluvil. Ten típnul vajgla o podrážku a zasadil ho do květináče. Třeba z něj vyroste krabička Marlborek. "Měl jsem tam být." Spike zavrtěl hlavou. "Ne. Kdybys byl tam, tak je Fred pořád v té zasrané Pyjeli." "Pylei," opravil ho podrážděně Angel. "Je vidět na co myslíš." "Já můžu," ušklíbnul se Spike. Angel to přešel a pozvedl obočí. "Ty o tom víš?" vrátil se k tématu. Spike kývnul. "Hodně jsme si s Fred povídali. Byla by jí škoda. Nebýt Buffy a Wesleyho, s chutí bych ji sám sbalil," dodal a benevolentně mávnul rukou. "Nech to plavat. Ani si nejsem jistý, jestli bys byl v Sunnydale co platný. Nakonec všechno dobře dopadlo. Co se tam vlastně děje?" zeptal se a kývnul bradou k pokoji. Angel pokrčil rameny. "Nevím. Willow mne vyhnala. Nemáme tam chodit ani my ani sestry." Spike se zamračil. "Jak je to dlouho? Nějak jsem ztratil pojem o čase." Angel mrknul na své rolexky. "Budou to dvě hodiny." Koukli na sebe a jako jeden muž se vydali ke dveřím. Zvyk je zvyk.

 

* * *

 

            Angel vzal za kliku a tichounce otevřel. Nahlédl dovnitř a Spike přes něj nakukoval. V místnosti bylo absolutní ticho. Vešli a bezchybně využili své schopnosti chodit a skoro se nedotýkat země. Obešli zástěnu a strnuli. Křivka EEG Cordy bláznivě kmitala. Willow a Buffy stály nad ní, tváře pošedlé únavou. Zíraly si do očí, ale bylo jasné, že sebe nevidí. Byly ztracené v jiném světě. Lehce se potácely, jakoby jim docházely síly a hrozilo, že upadnou. Spike nelenil a dřív, než mu v tom Angel dokázal zabránit, se postavil za Buffy a objal ji. Cítil, jak se o něj opřela a úlevně vydechla. Přesto se z transu neprobrala. Angel přestal váhat a poskytl oporu Willow. Chvíli se nic nedělo. Pak obě cestovatelky jinými dimenzemi současně zasténaly, stiskly si ruce pevněji a graf EKG napodobil brášku. Oba upíři jasně uslyšeli, jak se Cordy rozbušilo srdíčko a hned potom zalapala po dechu. Zakašlala a sípavě se nadechla. Vytřeštila oči. Willow se pustila Buffy a skoro upadla, protože ji Angel předčasně nechal být, aby mohl ke Cordélii. Zachytil ji na poslední chvíli a usadil na lůžko. Dychtivě se sklonil nad svou milovanou pravou rukou. Bez ní by A.I. asi nebylo.

            "Angele," zašeptala Cordy a jemu se oči zalily slzami. Vzal ji za ruku a políbil na zápěstí. "Cordy," zachraptěl. Jenže ta už mu nevěnovala pozornost. Otáčela hlavou a někoho hledala.

            "Buffy!" vykřikla ještě nejistým hlasem, když spatřila toho správného člověka. Buffy vyčerpaně ležela Spikovi v náručí. Hladil ji a tisknul k sobě. Když uslyšela Cordy, otočila se k ní. Nemocná k ní natahovala volnou ruku. Se Spikovou pomocí se k ní Buffy dobelhala. Usmála se. "Tak co? Jak ti je? Nezlobíš se na nás?" Cordélie zavrtěla hlavou tak prudce, že hrozilo, že si ji ukroutí. "Ne! Nikdy ti to nezapomenu. V dobrém slova smyslu! Sama jsem se odtamtud nedokázala dostat. Děsně jsem se nudila," stěžovala si. Buffy se na ni usmála a pohladila ji po ruce. "Tak fajn. Holt, každý je jiný. Já tam byla šťastná." Angel si odkašlal.

 

            "Mohly byste nám laskavě říct, co se dělo?" zvýšil hlas. Buffy se na něj podívala. "Mohly, ale ne teď a tady. Jestli se do minuty nedostanu z tohohle příšernýho místa, tak upadnu do komatu taky," zanaříkala. Willow se mezitím dala dohromady a začala z Cordélie odstraňovat všechno, co k ní bylo přilepeno, přisáto, do ní zabodeno či zastrčeno. Do dveří se vřítila ošetřovatelka. "Co to děláte? To nesmíte!" vřeštěla. Angel se k ní otočil a zahřměl s veškerou svou autoritou CEO. Dokonce si stoupnul na špičky.

            "CO JÁ NESMÍM?" Ubohá sestřička se zajíkla. Zatím ho viděla jen na fotografii ve vestibulu. Už se viděla, jak při nejlepším maže z nemocnice na hodinu, spíš na minutu, bez doporučení, a při nejhorším, podvědomě si přejela dlaní po krku. Buffy protočila oči. "Můžeš laskavě přestat pouštět na lidi hrůzu? Vždyť tu holku z tebe klepne!" vyjela na něho a obrátila se k pobledlé dívce. Usmála se na ni. "Klid, on jenom tak vrčí, ale nekouše. Ví, že bych ho srovnala. Ale tuhle si vezmeme rovnou s sebou," ukázala na Cordélii. "Už je v pořádku. Byla byste tak hodná a sehnala nám pro ni něco na sebe? Stačí župan a nějaké pantofle. Máme dole auto." Sestra se vykašlala na pravidla, kývla a zmizela. Buffy se na Angela vyčítavě podívala, ale neřekla ani slovo. Zamračil se.

            "Děkuji, že mi tak dodáváš autoritu. Nejdřív mne praštíš, teď mě před personálem seřveš jako malýho kluka, co bude dál?" vztekal se. "Nehádejte se," přerušila ho Cordy, která se pokoušela posadit. "Jsem děsně ztuhlá," stěžovala si a s Angelovou ochotnou pomocí přehoupla štíhlé, dlouhé nohy přes pelest. Spike se uchechtl. Chlap, či démon, v něm se nezapřel. "Andělíček ti sluší víc, než mě, kočko." Buffy mu dupla na nohu a Cordy si zašátrala po zádech. "Mám nahej zadek!" vyjekla. "Docela pěknej, tak nešil," uklidňoval ji Spike a přidržel Buffy ruce, protože jinak by inkasoval pecku. "Ale tvůj je hezčí, lásko," zachraňoval situaci a raději se díval Buffy do lehce (těžce) dožraných očí, než na Cordéliino pozadí. "Přestaň ji očumovat," vrčel Angel a sundal si sako. Pomohl Cordy vstát a zakrýt kůži kůží, přičemž i on ocenil přednosti (či zadnosti?) svého bavlněného jmenovce. Jeho oko na Cordéliině zadečku spočinulo s jasným zalíbením. Spike se jen ušklíbnul. Do místnosti vešla sestra s županem, pantoflemi a vozíkem. Cordélie se odmítla znovu svléknout, tak si jen obula pantofle. Angel ukázal na pojízdné křeslo.

            "Tohle si nechte. Sbohem. Jdeme!" zavelel a zvedl Cordy do náruče. Hlavou mu proletěla Spikova slova. Vděčně ji k sobě přitisknul. Její tvář nezvoskovatí. Aspoň ne v nejbližší době.

 

* * *

 

            Rozzářená Cordélie vystoupila z vozu. Dvířka jí Angel galantně otevřel a pomohl jí ven. Buffy, Willow a Spike se bez pomoci vysoukali ze zadního sedadla. Byli tam namačkaní jako sardinky. Vůz byl sice efektní, ale s přepravou více než tří, čtyř osob, očividně nepočítal, takže Buffy seděla Spikovi na klíně a Willow byla napresovaná vedle nich. Po cestě Cordy nakoupili nové šaty a Buffy bez výčitek svědomí přihodila pár kousků pro sebe a hlavně Spika. On to CEO určitě unese. Unesl. Kreditku měl bezednou a očima hypnotizoval Cordélii a ne pokladní. Dostali se z auta zrovna včas, aby viděli, jak Angel s Cordélií odjíždí nahoru bez nich. Podívali se po sobě.

            "Jedeme domů. Co vy na to?" navrhla Buffy a začala z kufru vytahovat tašky s jejich věcmi. Čarodějka i upír jí to odkývali a Spike se rozhlédnul, který z vozů znárodní ve prospěch sil dobra tentokrát. "Hlavně vezmi něco pohodlnýho a prostornýho," zdůraznila Buffy. "Radši nějaké žihadlo," škemrala Willow. Spike si povzdechl a vydal se hledat prostorné žihadlo. Willow zakukal mobil. "Fred, ahoj. Cože? No, my jsme vlastně na odchodu. Teda na odjezdu. Dobře. Které patro? Fajn. Hned jsme tam." S povzdechem mobil zaklapla.

            "Máme jít nahoru. Fred je celá žhavá po detailech. Nemůžeme jí jen tak ujet." Odevzdaně pokrčili rameny a vydali se k výtahu.

 

* * *

 

            "Jinak jste zdraví?" křičela Fred, která jako velká voda bez okolků vpadla do Angelova bytu. Wesley jí šel v patách a skvěle se bavil. Jeho na první pohled bázlivá a nesmělá láska se vážně dokázala rozohnit, když jí o něco šlo. "Vrátili Cordélii mezi živé a můžou si jít po svých? To je chování," reptala. Cordy se na ni zmateně podívala. "Já myslela, že jedou za náma. Do toho výtahu bychom se všichni nevešli," řekla a zadívala se na Angela. "Spike nikdy nepotřeboval extra pozvání," vymlouval se. Cordy se na něj zamračila. "Já jim chci ještě jednou poděkovat. A přestaň se navážet do Spika. Dost mne překvapil. Za tu dobu, co jsem ho neviděla, se asi dost věcí změni-" Willow vyšla z výtahu jako první.

            "Tak jsme tady, připravení přijímat gratulace. Dala bych si nějaké pití s deštníčkem," hlaholila. Buffy se spolu se Spikem vloudala dovnitř hned za ní. "Já bych šla raději spát," zívla. "Za chvíli svítá. A taky padám hlady." Cordélie se k ní vrhla.

            "Spát ne. Prosím. Já se naspala do foroty na několik let." Fred k nim popošla. "Buffy, přemož se. Objednáme nějaké jídlo sem. Já jsem děsně zvědavá." Buffy si povzdechla. "Tak jo. Ale když bez varování usnu, tak-" "Tak tě uložím, lásko," uklidňoval ji Spike, který na tom byl se zvědavostí zhruba stejně jako Fred. Buffy kapitulovala. "Chci suché ledové Martiny bez ledu, šest oliv. Chybí mi chlorofyl. K jídlu něco bez masa a se žampióny. Kam si sedneme?" "Do obýváku," ukázal Angel k pokoji s velikou sedačkou.

 

* * *

 

            "- už jsem si myslela, že to budu muset vzdát," povídala Willow mezi sousty středně propečeného steaku, který zapíjela černým irským pivem. "Nemohla jsem ji nikde najít, až mne napadla nejvyšší posmrtná dimenze. Podařilo se mi tam dostat, ale tím jsem končila. Něco tak rozlehlého jsem si nikdy nedokázala představit. Slova na to nestačí. Ještěže jsem si vzala s sebou Buffy. Suverénně se ujala vedení a já jí už jen dodávala energii. Teď povídej ty," předala slovo a strčila si do papulky další kus býka. Buffy usrkla Martiny.

            "Pro mne to bylo, jako bych se vrátila domů. Najít Cordy nebyl problém, ale měla jsem pochyby, jestli ji vůbec mám rušit. Je tam tak krásně," zasnila se. "Ale nuda. Mohla jsem se ukousat. Raději bych tenkrát dojela na to rande," vyhrkla Cordélie a loupla očima po Angelovi. Buffy se na ni zamyšleně dívala. "Patrně proto, že jsi tam ještě nepatřila. Nebyla jsi dost unavená životem. Pořád jsi od něj něco očekávala. Já tam byla šťastná," přiznala. Na moment se rozhostilo rozpačité ticho. "Nebýt Spika, tak jsem tam dnes zůstala místo tebe," dodala tiše. Spike, sedící vedle ní, se pobryndal whiskou.

            "Takže Buffy našla Cordy, já obě popadla za křídlo, v přeneseném slova smyslu, a šup zpátky do těl," přerušila tíživé ticho Willow.

            "Jak jsi to myslela nebýt Spika?" zeptala se zmateně Fred. Nebylo jí úplně jasné co tím Buffy chtěla povědět a přejít to nehodlala.

 

            "Kdybych se neměla ke komu vrátit, zůstala bych tam. S mámou a... Tarou. Měla jsem tu možnost. Nabídli mi to." "Kdo ti to nabídnul, mazlíčku?" "Oni. Nevím co nebo kdo jsou. Mají na starost duše, které se tam dostanou. Dovolili Cordy odejít a mě nabídli, abych se k nim vrátila. Už jsem skoro souhlasila... potom jsem tě ale uslyšela. Jak mne tvoje duše volá zpátky. Nemohla jsem ti to udělat podruhé." Pootočila hlavu, aby se setkala s jeho pohledem. Nemluvili. Nepolíbili se. Přesto bylo všechno jasné. Jim oběma. Willow se zakuckala.

            "Ty jsi s někým mluvila? Ničeho jsem si nevšimla. Myslela jsem, žes našla Cordy a..." Buffy se jí podívala do očí. "Všechno bylo trošku delší a složitější. Blokovali tě. Mají na tebe řádnou pifku. Vnášíš jim do ráje chaos. Ale Tara tě pozdravuje. Je šťastná. Mám ti vyřídit, že máš být šťastná také." Willow se tiše rozplakala. Fred ji vzala do náruče.

            "Šťastná, šťastná," brblala Cordy. "Já na takovéhle platonické štěstí nejsem. Pořádné tělo tam jeden nemá, žádné šaty, žádný mejdan, žádné vzrušení. Žádná vůle. To raději tady na zemi občas schytám jednu přes hubu a taky to pak dotyčnému vrátím. I s úroky." Buffy se rozesmála. "Nechápu, proč udělali přemožitelku ze mě. Ty bys byla mnohem lepší. A já mohla být povrchní a tuctový jedináček v L.A., místo abych masakrovala démony a starala se o falešnou sestru v Sunnydale." Hrklo v ní hned, jak to z ní vypadlo.

            "Chtěla’s říct fešnou sestru, že lásko?" hodil jí záchranné lano Spike. Vděčně mu stiskla ruku. "Jasně, že fešnou... a co jsem řekla? To je fuk. Za chvíli po ní pojedou, v tom lepším případě, všichni živí kluci Říma, turisty nevyjímaje. Brzo se budu muset rekvalifikovat z přemožitelky upírů s kolíkem na zlou sestru s brokovnicí." Všichni se zasmáli.

            "Kolik je vlastně Dawn? Už jsem ji roky neviděla," zeptala se Cordélie. Buffy spolkla poznámku, že ji neviděla nikdy. Bylo až zarážející, že podle pražských mnichů byla Cordy významnou součástí jejího života i když v době, kdy se zjevila Dawn, už dávno nebydlela v Sunnydale. "Šestnáct. Tolik mi bylo, když jsme se přistěhovaly do Sunnydale. Jenže ona je pořád ještě dítě. Nemá žádnou zodpovědnost. To já-" "Byla’s úplně stejná. Rozkošná a paličatá. Giles z tebe šílel," přisolil si Angel a vyfasoval vražedný pohled zelených očí. "Takže pedofilie. Tím se vysvětluje, proč's mi dal kopačky, sotva jsem byla plnoletá, viď? Nejezdi do Říma," vrátila mu to sladce. Cordélie neměla náladu probírat minulost, tak změnila téma.

 

            "S týnejdžry jsou holt starosti. Connor je taky pěkný kvítko. Kde vlastně je? Už jste se udobřili? No co je?" vyjela, když uviděla, jak na ni ostatní nechápavě civí a Angel modrá. "Omluvte mne," řekl formálně a zmizel ve své ložnici. Cordélie se rozběhla za ním. "Rozumíte tomu někdo?" ozval se Wesley. Všichni svorně zavrtěli hlavou. Na zdi zabzučel telefon a Spike, který seděl nejblíž, po něm sáhl.

            "Co je Harmony? Ne, není tady. Co chceš? Tak ji vypusť a ať se přijde za náma nasnídat. Jídla je habaděj," řekl a uvolnil tlačítko. Oči se mu škodolibě zaleskly. "Co jsi proved'?" zeptala se Buffy bez váhání. Zato Spike s odpovědí váhal a jen se křenil. "Já? Nic. Jen, že-" Dveře soukromého výtahu se rozjely a vešla Nina. Ostýchavě se usmála. Buffy kopla Spika do holeně a zamávala na ni.

            "Pojď se najíst. My tady rozebíráme noční akci. Angel je u sebe. Hned přijde." Nina zavrtěla hlavou. "Děkuji, ale nemám hlad. Raději půjdu za ním," řekla a než jí v tom stačili zabránit, vešla do ložnice. "Zdrháme," zavelel Spike a všech pět zmizelo v kabině výtahu dimenzované pro tři lidi. Skrz zavírající se dveře ještě uslyšeli, jak Cordy zaječela. Bez nesnází sjeli o patro níž a vystoupili.

 

            "Navrhuji, abyste přespali u mne v bytě," řekla Fred. "Mám dvou lůžko a gauč v obýváku je rozkládací a docela pohodlný." "Kde budeš spát ty?" zajímal se Spike. Fred zrůžověla a nadechla se. Než stačila něco říci... "U mne," oznámil jednoduše Wesley a přitáhnul si ji blíž. Spike na ně zamrkal. "Tak dík. Jsem rád, že se nemusím kodrcat domů. Asi bych usnul za volantem. Pojď, mazlíčku. Uložím tě. Dobrou, lidi." To už otevíral dveře a usínající Buffy víceméně nesl s sebou. Její přání dobré noci splynulo se zívnutím. V ložnici odhrnul pokrývky… to už ze sebe Buffy shazovala vše, až na spodní prádlo. Se zavřenýma očima zalezla pod deku a usnula dřív, než ji stačil zachumlat.

            "A mě uloží kdo?" postěžovala si ode dveří Willow. "Roztáhnu ti gauč a dám pusu na čelo. Stačí? Jestli ne, máš smůlu," nabídnul Spike. "Stačí. Hodnej." Během desíti minut byla v posteli i čarodějka a okamžitě začala řezat dřevo. Pečlivě zavřel dveře mezi pokojem a ložnicí. Svlékajíc se proklínal upíří smysly. Zauvažoval o vatě do uší, ale pak jen vklouznul pod peřinu k Buffy. Lehl si vedle ní na bok a pohladil ji po tváři. V mžiku se k němu přitulila. Objal ji a šťastně zavřel oči. Usnul. Nic se mu nezdálo. Noční můry likvidovala přítomnost teplounkého těla v jeho náruči a sny... sny se mu přece splnily.

 

* * *

 

            "Takže ty jsi syna zašantročil, aby sis mohl bez problémů užívat jako CEO firmy, která je naším dlouholetým nepřítelem a navíc šoustat vlkodlaka?" vřeštěla Cordy. "Chápu to správně?" Angel byl na mrtvici. Euforie z jejího vzkříšení se kamsi vytratila. Momentálně by dal přednost tomu, aby zase ležela bezpečně (a hlavně mlčky) ve špitále a Nina v jeho posteli. Bezradně se rozhlédl okolo sebe. Nina bezmocně vzlykala opřená o zeď a Cordy před ním stála jako bohyně pomsty. Rozhodl se rázně tomu všemu učinit přítrž. Obešel Cordélii a vzal Ninu do náruče. Pohladil ji.

            "Jdi domů. Tohle bude na dýl. Úplněk je za námi, takže sem večer nejezdi." Nina vrtěla hlavou a otevřela pusu, aby něco řekla. Lehce ji políbil, aby jí v tom zabránil. "Po setmění přijedu za tebou. Ano? Tohle musím vyřídit sám." Nina znovu nahlas vzlykla. "Kdo to je? Vy spolu chodíte?" ptala se a hlásek se jí chvěl zoufalstvím. "Moje spolupracovnice. Měla nějaké zdravotní problémy. Chodit jsme spolu začít ani nestačili. Vážně je to složité. Buď hodná a jeď domů. Zavolám ti. Všechno je v pořádku," zalhal a vyprovodil ji do výtahu. Sledoval, jak mu její uplakaná tvář mizí mezi zavírajícími se dveřmi. Zatnul zuby a otočil se na Cordy.

            "Nechápeš to správně," odpověděl skoro až mrazivě. "Co si pamatuješ naposledy?" zeptal se zkoumavě. Cordy se malinko zamračila. I ona už začínala tušit, že věci jsou teď složitější a že jí toho patrně dost uniklo. "Jedu za tebou kamsi na pobřeží. Point Dume? Pak mne odchytil ten kretén Skip. Kdybych věděla co mne čeká, tak jsem mu prostě nakopala koule a jela dál. Co se tak šklebíš?" vyjela na Angela. Jen potřásl hlavou. "Cordélie, hezky se tady posaď... vezmi si tohle," nalil jí i sobě whisky ze svojí ředitelské flašky, "a poslouchej. Nebude to nejkratší," řekl a padl do pohodlného křesla v rohu místnosti, která byla posledních několik měsíců jeho ložnicí. Cordélie se uvelebila na jeho posteli, s nohama na turka. Ovládl se a neseřval ji, že v botách se do postele neleze. Místo toho se nadechl a spustil.

            "Všechno začalo tím, že jsem ztratil mobil a ten můj a Darlin dáreček mne omráčil paralyzérem. Takže ty jsi stoupala k nebesům a já klesal na dno moře v kovové rakvi-"

 

* * *

 

            Willow vytřeštila oči do tmy. Srdce jí bušilo tak, že měla strach, aby jí nevyskočilo z hrudi. Tara. Sen o její smrti se vrátil. Z očí jí tekly slzy. Vzpomněla si, že jí dnes v noci byla tak blízko, ale... nebyla hodna se s ní setkat. Koukla na hodiny. 06:06. Spala jen pár minut. Pro ni to bylo jako mnoho hodin. Vstala a šla do koupelny. Rožnula a zadívala se na svoji ubrečenou tvář. Opláchla se studenou vodou. Trošku lepší, ale ten pláč a vzlykot neustával. Znovu se zkontrolovala v zrcadle a zaksichtila se na sebe. Dobrý. Takže ona sama nebrečí... Po špičkách se vydala ke dveřím z bytu. Opatrně je otevřela. Vzlykot byl rázem hlasitější. Už neváhala a šla najisto. Výtah stál v jejich patře, mezi jeho dveřmi byla zhroucená blondýnka, kterou před chvílí zahlédla u Angela. Plakala a dveře se marně pokoušely zavřít. Vždycky se rozjely, pak se začaly zavírat, ale stopnul je senzor, tak si to zopakovaly. Pořád dokola a dokola. Willow si k nešťastné dívce přiklekla.

            "Vstaň," zašeptala. "Tady zůstat nemůžeš. Za chvilku se sem přihrnou lidi i démoni." Blondýnka koukla uplakanýma očima na zrzku. "Já nemám kam jít. Sestra počítá s tím, že se dnes neobjevím. Myslela jsem, že-" Znovu se rozplakala. Willow vstala a vší silou potlačila chuť Angela uškrtit vlastníma rukama. Nebo raději kouzlem. On vždycky holku rozbrečí a na ní pak je, aby ji dala dohromady. Ještěže už v tom má praxi. "Vstávej a nebul. Vyspíš se se mnou. Fred mi dala k dispozici svůj gauč a Spike ho rozložil, takže se tam v pohodě vejdeme obě," oznámila odhodlaně ve chvíli, kdy se ozval alarm výtahu. Někdo ho chtěl použít a nemohl. Willow posbírala rozsypanou kabelku a podala té brekuli ruku...  ztuhla.

            Cítila totéž, jako když byla s Ozem... Dívka vstala a vděčně se na Willow usmála. "Já jsem Nina." "Willow." "Miluju vrby." "Já zase miluju vlkodlaky. Obojího pohlaví," odvětila Willow bez rozmýšlení. "Ale nemusíš mít strach. Nebudu se ti vnucovat." Budova se začala budit. Willow čapla Ninu pod paží a vedla ji do bezpečí. Ta se nebránila. Sotva za nimi zapadly dveře, Willow si dala prst na ústa. "Musíme být potichu. Spike a Buffy spí támhle a ne dlouho. Máš hlad nebo žízeň?" improvizovala. Nina zavrtěla hlavou, ale potom paradoxně kývla. "Děsnej. Neuvědomovala jsem si to, dokud ses mne nezeptala," usmála se. Willow se neudržela a pohladila ji. "Tak si opláchni ksichtík, já se obléknu a půjdeme někam na snídani. Já mám hlad pořád." Když se jí Willow dotkla, Nina měla pocit, jako by jejím tělem proběhl slabý elektrický výboj. Ale nebylo to vůbec nepříjemné. Ba právě naopak. Ucítila vzrušení, které ještě nikdy s žádným mužem, ani upírem, nezažila.

            Ale Willow přece není muž... a ona není... už není... člověk. Nejistě se usmála a vešla do koupelny.

 

* * *

 

            Fred otevřela oči. Bylo ráno. Zkoukla hodiny. Spíše poledne. Wesley vedle ní ještě spokojeně chrápal. Nahlas. Jenom se usmála. No, mít oddělené ložnice má něco do sebe, pomyslela si. Obzvlášť, když jeden z partnerů vydává takovéhle zvuky. Pak se lekla. Co když taky chrápu... Wesley se pootočil a zvuky ustaly. Lepší mít chlapa, který v noci chrápe, ale miluje mě, než... rázně utnula tok svých myšlenek a rychle se oblékla. Vyšla z jeho bytu a přešla do svého. Všude ticho jako v kostele. Gauč byl prázdný, Willow je patrně ranní ptáče. Opatrně nakoukla do ložnice. Upír s přemožitelkou byli schoulení do klubíčka jako dvě koťata a měli ještě půlnoc. Zase potichu zavřela a ztratila se v koupelně.

 

* * *

 

            "-takže já se vrátila, nic jsem si nepamatovala, pak díky kouzlu přišli o paměť i ostatní, zase jsme ji nějak získali zpátky, objevila se Bestie, všude zavládla tma, vyspala jsem se s Connorem... brrr. To je skoro incest, ne?" vzhlédla k němu Cordélie. Angel jen přikývnul. Byl dokonale na dně. Poledne v tom okamžení... a on by nejraději spal. Jenže to nejde. On musí vyprávět události posledního roku. Proč do pr-kýnka na Connora nezapomněla jako ostatní? No ale, zase je to chyba ve smlouvě. Toho by se dalo časem využít, napadlo ho. "Nechal sis vzít duši, zabil Bestii, Willow ti ji zase vrátila a já pak porodila bohyni," pokračovala mírně zmatená Cordélie, zcela zahlcená novými informacemi.

            "Po porodu jsi upadla do komatu. Connor mne nenáviděl, takže jsem W&H kývnul a vzal tenhle džob. On je teď normální a šťastný kluk, co má mámu a tátu, Buffy zavřela bránu pekla, Spike shořel, jenže mu to nevydrželo. Škoda. Vedlejším efektem je, že se Sunnydale propadlo... patrně do pekel," dokončil ve stručnosti a měl pocit, že právě vyfáral z uranového dolu po trojité šichtě.

            "Sunnydale už... není?" zašeptala vyděšeně Cordélie. Angel zavrtěl hlavou. "Co naši?" Zastyděl se. "Nevím. Nepátral jsem po nich." Jen kývla. "A co my?" optala se a tázavě se na něj zahleděla. "Co cítíš ty?" "Miluji tě," přiznala poctivě. Angel se ulehčeně zasmál.

            'To by vlastně šlo,' pomyslel si. 'Ona mne miluje, já ji mám jen rád. I když dost. Mojí životní láskou rozhodně není. Tou je pořád Buffy. Uvědomil jsem si to hned, jak se mne dotkla. I když mi pocuchala frizúru. Jenže ona a já... Prostě to nejde. Asi trest za moji minulost.' Potřásl hlavou a v myšlenkách se vrátil ke Cordy. 'Takže o duši nepřijdu. Zvlášť, když popustí uzdu své vyřídilce.'

            "Ale co ta bloncka?" pokazila mu hned náladu, čímž potvrdila správnost jeho názoru. Angel se na ni nevinně podíval. "Buffy? Tu už má ve spárech Spike." Cordélie ho zmrazila pouhým pohledem. Nebyla dost hloupá na tak špatnou výmluvu. "Myslíš Ninu? To je charita. Nedokázal jsem ji zachránit před vlkodlakem, tak ji mám momentálně na krku," lhal, ale jen částečně. Cordélie zívla. "Jdu spát. Už nevidím na oči. Musím si to všechno nechat projít hlavou. Nejpohodlnější se mi jeví tvoje postel. Máš k tomu nějaké výhrady?" zeptala se, ale to už byla svlečená a zalézala pod pokrývku abnormálních rozměrů. "Ne? Tak dobrou. A stáhni žaluzie," poručila si. "Ano, paní," ucedil otráveně Angel a poslechl. Hned pak se ale svlékl a zalezl si k ní. Způsob, jakým se mu začala omlouvat za svá strohá slova, se mu velice zamlouval. Ospalá mu už nepřišla ani trošku. Rozhodně měli více pohodlí, než na skalách Point Dume.

 

* * *

 

            "Grazie tante!" zaperlila Willow a Nina jen lapala po dechu. Netušila, že když ji někdo v L.A. pozve na snídani v italském stylu, tak se záhy ocitne na jednom z římských náměstí, kde jí v malé vinárničce naservírují pizzu a víno. "Nechutná?" "Já-já nevím," přiznala Nina. Willow se omluvně usmála. "Asi jdu na tebe moc hrrr, ale..." Ukousnula si ostrými zoubky ze své pizzy a la gyros a s chutí ji zapila červeným. Musela si dodat odvahu. "Víš," začala a koukla na Ninu. "Můj první kluk byl také vl-ček," řekla takticky. "Když jsme se rozešli," zhluboka se nadechla, "lépe řečeno… když mi utekl, tak jsem si našla přítelkyni a zjistila, že mám asi raději... jsem lesba," vyhrkla najednou, protože už to nemohla vydržet. Tajemství a ona… "Prosím tě, jenom se neboj, že tě budu k něčemu nutit. Ale s Angelem moc nepočítej. Nedá se mu věřit ani datum. Už ho pár let znám," dodala. "Užívej si Řím. Já ti jen chtěla v klidu a na pěkném místě říct, co cítím." Willow se odmlčela, ale když Nina zůstala potichu, pokračovala.

            "Ať už budeš mít zájem nebo ne, tak myslím, že já, teda spíš Oz, ten- však víš, by ti mohl pomoci. Umí přeměně zabránit." Kdyby se u jejich stolku zrovna neobjevil sexy číšník, jehož figura i ostatní přednosti je obě nechaly chladnými, asi by mezi nimi zavládlo trapné... rozpačité? Prostě ticho. Jenže ten gigolo hned začal mlít. "Dají si signoriny ještě něco?" optal se s profesionálním úsměvem. Nina se najednou rozzářila a kývla.

            "Dáme. Ještě jednou to skvělé červené a pár oříšků. Mimochodem, mohla by nám to přinést vaše kolegyně?" optala se a schválně provokativně sjela očima dlouhovlasou brunetku, která právě přivlekla dva megatalíře s pizzou k vedlejšímu stolku. Snažila se současně bez nehody naservírovat jídlo a uhnout ruce, která jí mířila pod minisukni. Willow, kterou Ninina replika příjemně překvapila, sledovala směr jejího pohledu. Hned jí bylo všechno jasné. Protočila oči a luskla prsty.

            "Jaúúú," kvílel majitel ruky, s nechutným chmýřím nad horním rtem, jako by se dotknul žhavých uhlíků. Postarší žena vedle něj mu přidala pohlavek a vynadala mu, že se neumí chovat. Očividně s ním měla své zkušenosti. Servírka jim ještě škodolibě popřála: „Buon appetito!“ a... vrhla se Willow do náruče. Nina si překvapeně uvědomila, že žárlí!

 

            "Willow!" pištěla útlá hnědovláska a když se od sebe odtáhly, bez ptaní dopila Will zbytek vína ve sklence. "Co ty tady?" "Já-my tady snídáme. Tohle je Nina," ukázala na svou spolustolovnici. "Nino, seznam se se sestrou Buffy." Zběžně si potřásly ploutví a Willow se podívala zvědavě na Dawn. "Odkdy děláš servírku?" Ta jen mávla rukou.

            "Chci si koupit něco nového na sebe a fakt mne štve, že všechno platí Buffy. Nechce mi dovolit ani žádnou brigádu. Mám se jen učit. Takže, když tady není-" usmála se prohnaně. Willow kývla. "Chápu. My jsme tady jen na skok. Po jídle se vracíme do L.A." Dawn se ušklíbla. "Jasně. Je mnohem pohodlnější se teleportovat přes půl světa, než přejít ulici k nejbližší pizzerii." Willow se usmála. "Kupodivu máš skoro pravdu. Přestaň si ze mne utahovat. Jinak počítej s tím, že k vám domů dnes nebo zítra přemístím i Spika.." Dawn vyhrkly slzy. "Fakt už je-" výmluvně shlédla na svá zápěstí... Nina to už nevydržela a rozhodla se popadnout štěstí za pačesy. O Angelovi si iluze nedělala. Sice tvrdil opak, ale ta uječená bruneta v jeho ložnici nevypadala, že se hodlá dělit. A vlastně o to nestála ani ona sama. Willow jí doslova spadla z nebe.

            "Ano. Spike je v pořádku. Viděla jsem jeho i Buffy a vypadali náramně spokojeně. Ale já bych se tě chtěla zeptat na něco jiného. Chodí, zrovna teď, s někým... tady Willow?" upřela oči na Dawn a zrzka rozlila vodu, kterou si pokoušela dolít ze skleněného džbánku, co stál na stolku. Dawn jen zamrkala a pak zavrtěla hlavou. "Už skoro rok ne. No a předtím... Kennedy byla stejně jen omyl, že?" koukla na Willow, která kývla jako loutka. "Ano. Ale, prcku-" Dawn zaječela. "Takhle mi může říkat jenom Spike!"

           

            "Máte výpověď," ozvalo se vedle nich. "Nejprve urážíte mé hosty, potom v pracovní době plkáte a ječíte-" Zrzka, brunetka a blondýnka synchronně sjely pohledem toho pupkatého ubožáka, který byl patrně přesvědčen, že jeho zaměstnanci mají být poslušnými otroky a že jejich osahávání je součástí obsluhy. Jenže v tom se hluboce mýlil. To opocené, chlípným mozkem řízené stvoření s hrůzou zjistilo, že nikoho nevyděsilo. Dawn po něm hodila nevkusnou zástěrku a suverénně si přisedla ke stolku.

            "Dala bych si ledovou minerálku. Ale vážně ledovou! Fofrem!" poručila si.

 

* * *

 

            Fred vešla do svého království. Milovala je. Tolik přístrojů a všemožných jiných věcí. Drahých a užitečných. A všechny mohla používat.

            "Má královno," zazpíval Knox. "Chyběla jsi mi. Bez tebe to nebylo ono." Fred zjistila, že už se ve lhaní docela vytrénovala. Pravidelné večeře s partou svých spolupracovníků sice měla moc ráda, ale šanci být s Wesleym sama si nemohla nechat ujít. Kdyby čekala, určitě ztratí odvahu. A když s ním měla jít někam poprvé, nechtěla, aby jim někdo dělal křena. Zvlášť tady z Knoxe by Wesley mohl získat špatný dojem.

            "Přijeli Angelovi známí. Chápeš..." Kývnul. "Něco nového?" zeptala se už jako šéfka. Rozpačitě se rozhlédnul. "Asi ano, ale až za chvilku." "Fajn," usmála se, "takže já si dám do pořádku stůl." Jak tak svižně stoupala po schůdcích ke své kanceláři, sledoval ji se zálibným úsměvem.

 

* * *

 

            Dawn rozkošnicky upíjela vinný střik. Minerálku si trošku řízla vínem, co objednala Willow a naslouchala novinkám z L.A. Byla nadšená, že se tak elegantně nenáviděného zaměstnání zbavila. Celou dobu, co v něm strávila, u ní Buffy stoupala v ceně. S lítostí v duši vzpomínala na její éru v Double Meatu. Buffy dřela a ona jí ještě vyčítala, že není dost doma a nedělá jí pestré večeře.

            Jednou jí to musím oplatit, slíbila si v duchu a myšlenkami se vrátila ke konverzaci.

 

            "Takže Spike je o.k., Cordy je o.k. a vy dvě jste do sebe blázen stejně, jako Fred a Wesley a ségra se Spikem. Bezva. Co se tak ksichtíte? Já si zas nějakou brigádu seženu," přesvědčovala je i sebe. Willow jen naprázdno otevírala pusu a ostýchavě hleděla na usmívající se Ninu. Ta vypadala v pohodě. "Víš, my-" "Aha," zhodnotila situaci s přehledem klíč. "Vy si budete hrát na schovávanou tak dlouho, dokud jedna z vás neumře. Lidi jsou fakt děsný. Ještěže Buffy konečně dostala rozum. Jo a mimochodem... společně vám to sekne," zařehnila se na ně.

            Willow dala Dawnie s povzdechem za pravdu. Zhluboka se nadechla, naklonila se k Nině a opatrně ji políbila... obě zmizely ve vzdušném víru. Majitel restaurace omdlel. Dawn jen zavrtěla hlavou a bez meškání vstala. Měla v úmyslu vzít si věci z šatny a vypařit se dřív, než ho vzkřísí. O účet si starosti nedělala. Ať zkusí někomu tvrdit, že mu hosté uletěli...

 

* * *

 

            Spike otevřel oči. Chvíli hleděl do stropu, který neznal, a snažil se povzpomínat kde je a co se s ním děje. "Dobré jitro... vlastně odpoledne," ozvalo se vedle něj a on zatajil dech. Opatrně se otočil za hlasem, který by poznal kdykoliv a kdekoliv. Takže se mi to nezdálo. Okamžitě k Buffy vztáhnul ruku. Poslouchala na jedničku. Ruka i Buffy. Přeochotně se k němu přimazlila. Voněla mentolovou zubní pastou a broskvovým sprchovým gelem. "Jak dlouho jsi vzhůru?" zeptal se. "Měla jsi mne vzbudit. Přišli jsme o tolik společných chvil, že teď je mi líto každé vteřiny." Buffy se vedle něj na posteli posadila a bříšky prstů mu klouzala po hrudi.

            "Jen chvilku," zašeptala. "Jak ti je? Co ruce?" Místo odpovědi ji objal a překulil pod sebe. Pohladil ji po tváři, sjel dlaní po krku, přes odhalená ňadra a pokračoval stále níž. "Jsem ve skvělé kondici," dodal, když uslyšel, jak se jí rozbušilo srdce. "Dokaž to," zašeptala svádivě. To mu nemusela říkat dvakrát. Viděl, jak jí zelené duhovky potemněly. Odhodil přikrývku. "Milerád," zachraptěl a-

 

            "Bože, to bylo neskutečný!" ozvalo se odvedle něčí štěbetání a Spike nešťastně zasténal. Buffy jen zklamaně vydechla. Zase přes ně deku raději přetáhla. "Měl jsem Zrzku tehdy sníst. Chip nechip," remcal její nadržený upírek. Buffy se usmála a konejšivě ho pod dekou hladila. "Jenže to bych byla mrtvá a ty bys neměl duši a patrně bys byl v pekle. Kdyby se totiž Riley vrátil, jako special guest star, a já byla pod drnem, těžko bys jeho návštěvu přežil. I kdyby ano, později by tě zabil chip. Nebo hůř. V Sunnydale by teď vládl Adam." Spike zvedl ruce nad hlavu. "Máš pravdu. Vzdávám se-"

            "Ahoj! Ještě spíte?" přerušila ho Willow, která zrovna vtrhla bez klepání do místnosti. "Neruším, že ne?" zeptala se pozdě, ale přece. "Ne, vůbec ne, mazlíčku," lhal poslušně frustrovaný upír. "Co je nového?" optal se ze zdvořilosti a zasmušile pozoroval, jak se Buffy obléká. "Mám novou známost, skvěle jsem se nasnídala a pozdravuje vás Dawn. Tebe, Spiku, extra." Buffy zvědavě pozvedla obočí. "Kohos sbalila?" Willow zářila jako sluníčko. "Ninu." Buffy na ni hleděla s pusou dokořán.

            "Angelovo štěně?" ujišťoval se Spike, který nevěřil vlastním uším. "No dovol," zamračila se na něj Willow. "Ona není žádné ště-" "Dobrý, sorry," brzdil ji. "Hluboce se omlouvám za nevhodný termín. Hlavně si nech kouzelnou hůlku v kabelce. Neudělej se mne žábu. Já už mám magických proměn plný zuby," dodal a najednou se rozchechtal. "No to je síla," řval smíchy, že až sípal. "Takže svalovcův výkon očividně nepřesvědčil. Není to ostatně ani poprvé-" Buffy po něm hodila polštářem a dotčeným pohledem, "-ani naposled," nedal se vyrušit žádným z nich a skvěle se bavil.

            "Willow, tu žábu, teda žabáka, za trest. Na dvě hodiny. Hned!" poručila si Buffy. Willow se ale jen rozesmála. "Angelova ztráta je má výhra. Hlavně, abych přesvědčila já. Nino, nestyď se a pojď za námi." Oslovená fenečka se zastavila na prahu. "Ahoj," pozdravila a plaše zamávala. Spike zasténal. "Jasně, pojďte všechny dál. Která dáma ještě neviděla nahého upíra v posteli?" frflal. Přihlásila se čarodějka.

            "Z nás tří akorát já, ale viděla jsem nahýho vlkodlaka, to se počítá?" Vedle vrzly dveře a bylo slyšet Fred. "Vstávat, ospalci!" zahlaholila nadšeně. Spike zavyl a na důkaz porážky si přetáhl peřinu přes hlavu. Všechno má své meze.

 

* * *

 

            Angel scházel po schodech do patra, v němž bydlela Fred. Potřeboval se zklidnit. Před chvílí seřval Harmony, aniž za cokoliv mohla, protože mu nikdo nepřišel na poradu. Chudák Harm. Dostala vynadáno jako študáci typu Willow, co na přednášky chodí a musí pořád poslouchat, že ti flákači (Buffy a spol.) tam nejsou. Musím jí dát prémie. A pár deci lidské, nejlépe panenské, by ji určitě potěšilo. Proč jsem na ni vlastně pořád jako pes? Vždyť je to kočka!

            Bránila se, že nikdo nikde není. Dal jí za pravdu. Nině volal domů, jak slíbil, ale její sestra mu řekla, že se ještě nevrátila. Kde krucinálfagot všichni jsou? Vztekal se. Připadal si jako páté kolo od vozu.

            Upřímně? Hlavně kvůli tomu, že Cordélie se s ním momentálně nebavila. Vyspal se s ní, jenže o duši nepřišel. Řádila hůř, než Darla. Jeho tvrzením, že si dával pozor a ovládal se, se jen ušklíbla. Sám si nebyl jistý, kde je pravda. Pokusil se ji zpacifikovat ironickým podotknutím, že by patrně dala přednost něžné post coitum péči jemného a citlivého Angeluse. Trochu zaváhala, ale stejně po něm hodila jakousi moderní vázou (žádná škoda jí nebyla) a tvrdohlavě opakovala, že když ji nemiluje, tak neví, proč by se s ním zahazovala. Přestalo ho to bavit a prásknul dveřmi. Dojatě si vzpomněl na rozumnou Ninu. Hodinku si zdřímnul na gauči v obýváku, ale nijak zvlášť se nevyspal. Gauč byl na delší spaní nepohodlný a navíc pořád meditoval o Cordéliině přístupu.

 

            To chce, aby na tom byli stejně jako on s Buffy? Jednou a dost? Vlastně dvakrát, ale o tom nevěděla. Ani jedna ani druhá. Nebo měla v úmyslu stanovit přesná pravidla?

 

Rozvrh hodin na sobotní noc:

sex               - 22:30:00 až 23:00:00 (odjakživa byl optimista… nebo pesimista?)

zjevení Willow    - 23:00:01 až 23:00:05

prokletí Angeluse - 23:00:06 až 23:01:59

loučení s Willow  - 23:02:00 až 23:03:00

zmizení Willow    - 23:03:01 až 23:03:05

A pak na viděnou příští týden? Hrůza pomyslet.

 

            Nepochyboval, že před lety by Buffy drobítek jeho vřelých citů s radostí oželela. Je to rok a kousek, co si byl jist, že je do Cordélie skutečně zamilovaný. Miloval ji nebo byla jenom po ruce? Když mu kouzelník bral duši, o milování s ní se mu zdálo a hups, Angelus byl na světě. Jenže si musel přiznat, že součástí jeho vize nebyla jenom Cordy. Ta byla jen sladkou tečkou... nebo spíš poslední kapkou. Začínalo mu to vrtat v hlavě.

 

            Jsem vůbec ještě schopný prožít skutečné a dokonalé štěstí? Co to vlastně je? Sex sám o sobě asi ne. V poslední době si užil docela dost a nic. Uvědomit si tohle dřív, žilo se mu posledních několik let veseleji. Pak si vzpomněl, jak mu včera Buffy seděla na stole, což nenávidí, a cuchala mu vlasy, což bytostně nesnáší... v té chvíli něco cítil. Bylo to slabounké, ale bylo to tam. Jenže si to v té chvíli neuvědomil. Až teď.

            Že by moje prokletí dokázala zrušit pouze a jedině Buffy? Jediná na celém světě? Že bych mohl přijít o duši jenom díky ní? V ní?

            Kdyby se nebál, že skončí v popelníku, navrhl by jí sex na zkoušku. Aby v tom měl jasno. Koneckonců, Willow je zrovna tady. Nehrozilo by žádné nebezpečí. Jenže není sebevrah. I kdyby ukecal, či svedl, ji, Spike ho složí jako škodnou. Dnes už na něj má. Potřásl hlavou, aby se zbavil marných myšlenek. Konečně stál přede dveřmi nejmilejšího člověka, co znal. Jestli mu neporadí ani ona, tak nikdo. Zaklepal. Nic. Vzal za kliku. Uslyšel smích. Ve dveřích její malé kuchyňky zůstal stát jako solný sloup.

 

            Byli tady. Všichni. Jedli a skvěle se bavili. Nijak jim nevadilo, že se tam skoro nevejdou. Spikovi seděla na klíně Buffy, Fred Wesleymu. Willow s NINOU! se svorně dělily o lavičku a kelímek se zmrzlinou. Krmily jedna druhou stejnou lžičkou a tulily se k sobě! Gunn byl uvelebený na zemi, kvádro nekvádro, a cpal se hamburgerem. Lorne se hrbil na malém štokrlátku a popíjel něco barevnějšího, než byl on sám.

            "-low je úplně boží!" básnila zrovna Nina a na své sousedce mohla oči nechat. "Ucítila jsem jen trošku chladu, jakýsi vánek," vysvětlovala nadšeně ostatním, "a najednou jsme se vám ocitly v Římě! Když mne zvala na snídani po italsku, já hloupá myslela, že si dáme pizzu někde tady v bufetu," rozesmála se jako malá holka a strčila Willow do pusy lžičku se zmrzlinou, na níž trůnil největší kousek čokolády, co v kelímku našla. Willow jí poděkovala polibkem na ústa a to už Angel nevydržel.

 

            "NINO!" zařval. "Co to proboha děláš?" Všichni nadskočili leknutím. Až dosud si ho nikdo z nich nevšimnul. Buffy si v duchu jednu vrazila. Nějak ztrácím reflexy. Dalšího upíra v cimře by si přemožitelka měla všimnout, i když jednomu sedí na klíně. Musím se o tom poradit s Gilesem. Ten ze mne zase sedře kůži, povzdechla si a zaměřila se na své okolí.

            Angel začínal mít barvu jako člověk. Dlouholetý ožrala. Skoro fialovou. Nině, bílé jako stěna, upadla lžička do zmrzliny a krve by se v ní nedořezal. Křečovitě se držela Willow za ruku a na Angela zírala jako myška na hada.

            "Nemáš, tak náhodou, líbat mne?" chroptěl.

 

            "To bys ji nesměl vystrčit za dveře a poslat domů hned, jak se ti vrátila Cordélie," srovnala ho suverénně Willow. Tuhle scénu čekala a on pro ni už dlouho nebyl žádná autorita. Snad vůbec nikdy. "Nedělej na nás ramena. Mám Ninu ráda. Je nám spolu fajn." Nina se konečně dokázala pohnout a přikývla. Zhluboka se nadechla a trošku roztřeseným hlasem řekla: "Budu raději s Willow. Pro tebe jsem jen hračka, když máš zrovna náladu. Chci být s někým, kdo mne má skutečně rád," zdůraznila. Angel pro změnu zezelenal.

 

            Co to do pekla dneska všechny mají s tou pravou láskou? Nejdřív Cordy a teď zase Nina. Kdybych věděl, jak to dopadne, tak jsem Spika v tom sklepě prostě dorazil, dokud to šlo, Buffy si hned po příletu strčil do klece ve svém bytě (samozřejmě se vším komfortem), Willow neřekl ani půl slova a Cordy nechal ve špitále. Pěkně pod kontrolou. Dělal bych si o ní iluze, Ninu bych šukal a Buffy měl pro platonické potěšení.

 

            Potěšení se najednou rozesmálo. Proboha, snad jsem nemyslel nahlas, vyděsil se Angel. Velice dobře si dokázal představit to tóčo, co by tady Buffy, znát jeho poslední myšlenky, uspořádala. Při nejlepším by naopak on skončil v kleci v její ložnici. A nechala by ho koukat... Osud horší, než smrt. Buffy se smíchy skoro dusila. Zaskočila jí rýže a Spike ji snaživě plácal po zádech.

            "No tak už se přestaň vztekat," uklidňovala ho, když znovu začala dýchat. "Nina má pravdu. Oba víme, že jste s Cordy byli zamilovaní. Já to vydejchala díky Spikovi, Nina díky Willow. Tak co?" vstala ze Spika, letmo ho políbila a zamířila k lince. Nalila Angelovi zbytek krve, ukázala ať jde dál a podala mu hrnek. "Najez se, bude ti líp. Co Cordy?" Angel by v té chvíli mohl z fleku hrát pokera v Las Vegas. Nepohnul se mu v obličeji ani jediný sval.

            To tak. Vykecat téhle bandě, že Cordélie ho více méně poslala do háje. A hlavně proč. To určitě. Spike se už teď královsky baví. Počká, až odjedou. Koneckonců, Nina ani Cordélie nejsou jediné ženské na světě. Ačkoliv... Dopil a pohledem se vrátil k Nině. Fakt je kus. V duchu se ušklíbnul. Jen jestli jí Willow bude stačit. Leccos jsem ji naučil, za těch pár hodin, co jsme spolu strávili. Chlap-já jí bude chybět zcela určitě. O příštím úplňku mi zase bude kňučet za dveřmi. Navíc, láska neláska, hlídat potřebuje.

            "Kam máte namířeno?" zeptal se, aby řeč nestála. Nina se opatrně podívala na Willow. Ta se ujala slova.

            "Neboj se. Na krku ti nezůstaneme. Buffy a Spika šoupnu domů, Dawn tam pěkně vlčí." Angel se v duchu zakřenil. Na má slova ještě dojde, těšil se. Ninuška zůstává- "No a my s Ninou pofrčíme do hor." Došel mu humor. "Do hor?" nechápal. "Jo. Jen co seženu Oze. Už jsem s ním pár vteřin mluvila, ale má vymlácenou baterku v mobilu a je někde v divočině. Ozve se hned, jak bude moci. Dá Nině první lekci v sebeovládání a nasměruje nás k těm správným lidem. Už se do Tibetu moc těším. Budu si rozvíjet koncentraci stejně jako ona, jen v jiném směru. To, že jsem zvládla teleportaci, bude fakt užitečné." Angel jen úsečně kývnul. "Fajn. Jdu nahoru. Své zaměstnance prosím, aby zítra nezapomněli na poradu," pravil šéfovsky a pak se naposled obrátil na Buffy.

            "Přijdeš se rozloučit?" Zářivě se na něj usmála. "Samozřejmě," řekla něžně, bylo jí ho skoro líto. Beze slova se otočil a vyšel ze dveří.

 

* * *

 

            Hned, jak je za sebou zavřel, musel se o ně opřít. Takže má jasno. Testu netřeba. Buffy. Když se jí díval do očí, zřetelně slyšel, jak démon v něm dychtivě zavrčel. Už aby byla z baráku. Vrhl se k výtahu. Nechám si Cordélii. Jednak jsem na ni zvyklý, jednak je to bezpečné. Nějak už ji ukecám. Zakřenil se. Něco ho napadlo.

 

* * *

 

            Nina si oddechla a s úlevou se schoulila Willow do náruče. Zůstaly potichu. Slova Willow jim oběma změnila život. Možná navždy. Nina měla do poslední chvíle strach, že je to jen na chvilku. Gunn si odkašlal. "Dík za žvanec, lidi, zítra mám stání. Musím jít. Rád jsem tě poznal, kočko", mrknul na Buffy. "Tebe jakbysmet. Říkáš teleportace? Hmmm, to smekám," řekl směrem k Will a s úklonou odešel.

            "Ten oblek mu sekne," podotkla Buffy a Spike zamračil. "Vážně s váma lovil upíry?" Wesley kývnul. Na téma Gunn byl dost citlivý. "Nějak nám tady chlapec povyrostl," podotknul jízlivě. Fred ho vzala za bradu, otočila k sobě a dala mu konejšivou pusu. Spike využil situace a přiblížil rty Buffy k oušku.

            "Já mám taky stání. Právě teď," šeptal a při té příležitosti ji zlehýnka kousnul do lalůčku. Zrudla a zvedla oči v sloup. To je celej Spike. Můj Spike. Srdíčko se jí radostí zatetelilo. Snad ho nikdo neslyšel, doufala, ačkoliv pohoršená tedy rozhodně nebyla. S chutí by se s ním někam vypařila, ale momentálně to nešlo.

 

            "Chcete se podívat ke mně do laborky?" navrhla Fred. Buffy zuřivě přikyvovala. "Určitě. Chci poznat toho tvého alchymistu. Ten odbarvovač z něj dostanu za každou cenu. Klidně ho z něj vymlátím. Budeme ho potřebovat. Oba," dodala s očima upřenýma na Spika. Konečně se usmál. Její 'oba' zahnalo slabé podezření, které v něm její komunikace s Angelem vyvolala.

            "Fajn, máte dojezeno? Bezva. Jdeme."

 

* * *

 

            Angel po špičkách vstoupil do své ložnice. Cordélie ještě spala. Přilehl si k ní a políbil ji. Něco zamumlala. Po chvilce otevřela oči. Angel ji prohnaně nenechal vzpamatovat a hned zašeptal: "Miluji tě. Na důkaz toho jsem před chvílí skončil s Ninou. Už ji tady vídat nebudeš. Willow ji odveze někam, kde jsou i jiní vlkodlaci," interpretoval vlastními slovy nové informace. Poněkud volněji. "A Buffy mizí se Spikem do Evropy. Zůstaneme sami," zamrkal na ni. Cordélie si ho zkoumavě prohlížela. "Nevím, jestli ti mám věřit. Duše?" pozvedla káravě obočí.

            "Vážně jsem o tom přemýšlel. Ta kletba není o sexu ani o lásce, ale o úplném a dokonalém štěstí a blaženosti. Což už mne, po tom všem co jsem prožil, nečeká. Connor a tak... chápeš?" Povzdechla si. "Snad máš pravdu."

            "Jasně, že mám. Šéfuju ambasádě pekla na zemi. To pro upíra s duší není žádný extra zdroj uspokojení," shledával rychle další argumenty. Jenže Cordy toho o něm věděla příliš mnoho. "A proč se ti to stalo tehdy s Buffy?" Angel v duchu zanaříkal a všechno vsadil na jedinou kartu.

            "Protože jsem se právě vyhrabal z kanálů, v nichž jsem o krysách a vodě žil pěkných pár let a dal si život konečně dohromady. Měl jsem najednou kde bydlet, co jíst, byl jsem hodný. Kopal jsem za stranu dobra, úleva pro duši. Dělal jsem chůvu mladinké přemožitelce. Víc anděl, než upír. No a navíc se do mne zamilovala. Já ji také nadevše miloval a... měl jsem ji jako pannu." To slovo zbortilo poslední zbytky Cordéliina odporu. Usmála se na něj.

 

            "Jasně, že mne to hned nenapadlo! Krev, prolil jsi krev přemožitelky a navíc panenskou krev!" vykřikla a vyskočila z postele. "Což je pro upíra absolutní top!" Angel na ni jen zíral. Takhle by milování s Buffy nikdy necharakterizoval, ale... objektivně vzato, že by měla Cordélie pravdu? Něco takového by ho ale ani ve snu nenapadlo. Že by všechno bylo mnohem jednodušší, než si ještě před chvílí myslel?

            "Takže si musíš dávat pozor, abys omylem nezabil ani nepřeříz' přemožitelku, co ještě neměla chlapa," pokračovala bez zábran Cordy. Nikdy si nebrala servítky. Anya hadra. "Jenže to se ani o Buffy ani o Faith říci nedá, takže je to v cajku na pěkných pár let. Jdu koupelny!" oznámila spokojeně a nechala absolutně vykolejeného Angela samotného. Její teorie by vysvětlovala hodně věcí, které mu zatím nedávaly smysl. Má to jen jeden malý háček. Svět se teď dívčími přemožitelkami přímo hemží. V duchu si zrekapituloval, co vše Cordélii řekli. Oddechl si. O aktivaci potenciálních nic.

            Ať se to dozví co nejpozději. Nejlépe nikdy, bylo poslední přání, které v duchu pronesl, než vyčerpáním, psychickým i fyzickým, a také momentální úlevou, usnul na své měkounké posteli. V botách.

 

* * *

 

            Buffy si připadala jako na exkurzi v ZOO. Ještěže je tady jen na návštěvě, v podstatě inkognito, protože jinak by se strhala. Démoni a upíři se po chodbách suverénně proplétali mezi lidmi. Všichni šli za prací, většinou vlekli laptopy, aktovky, šanony a bůhvíco ještě. Vzájemně se zdravili. Vládl zde čilý pracovní ruch jako v každé jiné právnické firmě. Jen jejich soudní případy asi nebyly zcela košér, ale jsou to přece právníci a spravedlnost je slepá.

            "Prosím, vejděte, tady je mé království," perlila Fred, když konečně došli do místnosti plné laboratorního náčiní, zařízení, přístrojů a mašinek všeho druhu. Po hlase jí bylo znát, že tuhle větu neříká poprvé a hlavně, jak to tady má ráda. Buffy byla přesvědčená, že ji osobně by něco takového spolehlivě zabilo. Zdvořile se usmívala a kývala hlavou. Spikovi jiskřily oči. O jejím zájmu o věci chemické, které nejsou spojené s kosmetikou, cosi tušil. Kdysi se mu přiznala, že jednou utekla z důležité školní písemky a raději šla s Faith lovit démony a pak trsat do Bronzu. Od jednoho z laboratorních stolů se zvedl nenápadný mladík a na všechny se klukovsky usmál.

            "Ano a Fred je jeho královnou," řekl a obdivně na ni hleděl. Ta se zapýřila. "Dobře, ale potom je tady Knox korunním princem-"

 

            Buffy strnula a přestala ji vnímat. Pomalu šla vpřed... upřeně se princi dívala do obličeje. "Já tě znám," zašeptala. "Jsi můj spolužák... Holden Webster!" vykřikla po krátkém zaváhání. Byla ráda, že se jí jeho jméno vybavilo. Jejich psychologický pohovor s ní kdysi řádně zamával, ale na jména nikdy moc nebyla. Fred se hned na Knoxe obrátila.

           

            "Já nevěděla, že se znáte. Ty jsi bydlel v Sunnydale?" Knox lehce znervózněl. "Nikdy jsem tam nebyl. Celý život žiju tady v L.A." "Takže se znáte odtud. Buffy zde přece dlouho bydlela a studovala... na Hemery High?" prokázal Wesley svoji fotografickou paměť a znalosti záznamů Rady. "Tak to je možné, já tam chodil taky. Ale tehdy jsem byl spíš na učení, než na hol-"

            "To nebylo dávno ani v L.A.," skočila mu do řeči Buffy. "Bylo to loni. V Sunnydale. Na hřbitově. Zabila jsem tě." Atmosféra rázem zhoustla. Knox pobledl. "Jenomže já jsem živý. Takže mne jsi zabít nemohla. S někým si mne pleteš." Začal couvat. Buffy po něm sáhla a přidržela si ho. Fred jí konejšivě položila ruku na rameno. "Tohle bude vážně omyl. Proč jsi vlastně toho člověka zabi-" Doříci nestačila.

            "Protože se z něj právě stal upír!" vykřikla Buffy. "Zabila jsem ho dřív, než stačil začít zabíjet sám." Wesley zvážněl. "Darlu také vrátili. Dokonce jako člověka. Angel přece říkal, že z ní Drusilla zase udělala upírku, aby nezemřela na syfilis. Ale proč by vraceli toho kluka. Byl nějak úchylný?" Buffy zavrtěla hlavou. "Snad ne. Pletl se do psychologie, ale nic víc. Prostě zjistíme o co tady jde a hotovo." Přetáhla Knoxovi plášť přes ramena, čímž ho vlastně spoutala. Pak mu položila dlaň na srdce.

            "Tluče," řekla a mračila se. Začínala ji bolet hlava. Něco tady nehrálo, ale nevěděla co. Nechala dlaň sklouznout- přitom narazila na něco drsného a tvrdého. Neváhala a poněkud neurvale mu jediným škubnutím rozepnula košili. Knoflíčky se rozlétly na všechny strany a Spikovi se oči zamžily vzpomínkami. Buffy zalapala po dechu. Kousek pod tlukoucím srdcem se klikatila ošklivá jizva, nedbale zašitá obyčejnou nití. Pod ní se cosi tvrdého a hrbolatého nadouvalo... vztáhla ruku a lehce přitlačila. Knox se ušklíbnul. Hrál chlapáka.

            "Taková pitomost. Udělal jsem si to jako kluk. Četl jsem, že si lidi nechávají zašít drahokamy pod kůži, tak-" "Mlč. Lžeš, jako když tiskne. Tohle muselo pekelně bolet a patrně je to i nebezpečné. Co to je?" zasyčela Buffy. Bolest a ona byly důvěrné přítelkyně. Knox se přestal šklebit a sevřel rty.

            "Moje věc," ucedil. "Jsem živý. Pracuju tady už několik let. Můžete si to ověřit. Pusťte mne nebo si půjdu stěžovat," začal se stavět na zadní, jakoby najednou dostal odvahu. Buffy se na něj shovívavě usmála. Z jejího úsměvu ale šel strach, "Komu?" "Přece až nahoru. CEO," odvážný hlas se pozvolna vytrácel. Došlo mu za kým a na koho si chce jít stěžovat.

 

            Willow Buffy lehce odstrčila a usmála se na něj. "Neboj se. Ona všude vidí démony. Nemoc z povolání," vrkala a Buffy na ni hleděla jak z jara. Willow mu povytáhla a urovnala plášť a trošku ho zahalila, i když díky Buffyinu způsobu rozepínání košil neměla moc šanci. "Pojď, pojedeme nahoru. Wesley ti určitě věnuje nějakou novou košili, dáme si panáka a zapomeneme na to. Platí? Já náhodou o těch drahokamech četla taky a R.R. to v Havaně udělal úplně stejně..." Šel s ní jako beránek. Spike vzal Buffy útěšlivě okolo ramen a nepatně přimhouřil víčko. Zmateně se mračila, ale zůstala potichu. Jen vzala za ruku Ninu, která byla Willowiným chováním zmatená stejně jako ona a katastrofické scénáře o náhle vzniknuvším zalíbení pro Knoxe jí už začaly nahlodávat dobrou náladu. Šli za ostatními. Wesley ještě očima kontaktoval Fred a hned pak se rozběhl dopředu, aby je zavedl ke svému pokoji.

            "Vezmu si ještě něco u sebe a přijdu za vámi," zavolala Fred. Vyšla po schůdcích do své kukaně a zadumaně sledovala ten podivný zástup. Zvedla mobil. Chvíli to vyzvánělo, pak se ozval ženský hlas. "Haló?" "Je tam Angel?" "Spí," zašeptala Cordélie. "Tak ho nech spát. Kdyby se vzbudil, ať přijde za námi k Wesleymu. Děkuji." "Jo."

 

* * *

 

            "Spokojen?" usmívala se Willow na Knoxe do zrcadla, v němž si prohlížel Wesleyho zánovní košili s havajskými vzory. Padla mu dokonale. Knox Willow úsměv vrátil. "Nikdy jsem na Havaji nebyl. Vždycky jsem tam chtěl jet s dívkou svého srdce a přesně takovouhle košili bych si koupil. Tys tam už byla?" zeptal se svádivě. Willow překonala nutkání zvracet a mrkla na něj. "Ne. A na návštěvu Havaje mám podobný názor jako ty. Takže už se na nás nezlobíš? To víš, všichni máme nervy na pochodu. Wesley... kde je to pití?" změnila obratně téma a natočila se tak, aby jí Nina viděla do tváře (ale Knox ne). Škleb, který vyrobila a jasným posunkem přisoudila ubohému alchymistovi, Ninu dokonale zklidnil, co do jejich společné budoucnosti, ale hned jí, a všem v dohledu, vytvořil další problémek. Jak nevyprsknout smíchy a zrzce nepokazit úspěch dosažený tvrdou dřinou předstírání. Buffy se kousla do jazyka a rozhodla se kout železo, dokud bylo žhavé.

            "Knoxi, promiň. Mne nutnost zabít Holdena dost vzala a asi jsem podvědomě chtěla uvěřit, že se to nestalo. Takže, když jsem tě uviděla... vážně jste jak dvojčata. Můžeš mi odpustit?" Knox se na ni zeširoka usmál. "Jasně, že jo. Mimochodem, tvůj útok byl jedním z mých nejerotičtějších zážitků vůbec. Kecám. Byl beze sporu nejerotičtější. A jako bonus jsem dostal tuhle bezva košili. Takže vlastně já musím poděkovat tobě. Kdybych pro tebe mohl něco udělat," předvedl svůj chrup a Buffy rychle položila dlaň Spikovi na stehno, čímž mu zabránila Knoxe napodobit.

            "No, vlastně bys mohl," pravila měkce. "Víš... ten fantastickej odbarvovač vlasů. Nikdy jsem neměla lepší. Kdybys-" dodala škemravě. "Tvé přání je mým rozkazem," zadeklamoval a vytáhnul mobil. "Canny, to jsem já. Namixuj mi megadávku PerKnoxe. Je to pro kámošku. A složení nalep na škatuli. Neodmlouvej. Nech mi to na stole. Díky," zavěsil. "Spokojená?" "Ohromně. Hlavně moc děkuju za ten návod. Hned tak se sem do L.A. asi nepodívám. Máš to u mne."

 

            "Ke strojům," zavelel Spike, který měl co dělat, aby momentálně opěvovaného výrobce peroxidu s vůní kokosového háje a bůhví čím zašitým pod srdcem, jednoduše nechytil pod krkem.

            "Co to je?" zeptala se podezíravě Buffy. "Havajský rum. Dovezl jsem si ho spolu s tou košilí," vysvětlil Wesley. "Spiku, mám to vůbec pít?" Při pohledu do jejích očí upír zjihl docela. Vlastně úplně poprvé se na něj obrátila jako na partnera a ne jako na kumpána v boji. I když šlo jen o hloupost, stejně ho dojalo, že jí záleží na jeho úsudku. "Přece víš, jak jsem na tom s alkoholem." Kotníky, díky její krvi už zcela uzdravených prstů, jí lehoulince přejel po bradě.

            "Jedna sklenička ti neuškodí." "Fajn. Takže na zdraví!" Skleničky se zvedly do výše. "Na zdraví!" zvolali všichni jako jeden muž a obsah sklenek zmizel v útrobách lidských i upířích. Willow okamžitě znovu bryskně nalila. "Ať nám ještě dlouho nehrozí žádná apokalypsa!" Druhá runda sjela do žaludků. "Na světový mír!" Třetí sklenku vypil za Buffy Spike.

 

            "Když jsem zjistil, že tě miluju, prosil jsem boha i ďábla, aby mne toho prokletého citu zbavil. Nenáviděl jsem se za to, co cítím," vychrlil sotva dopil a roztříštil sklenku o stěnu. On už měl čtvrtou. Tvář mu planula vášní, upíří rysy probublávaly těsně pod jejím povrchem.

            "A když jsi mne pak nechala, nešel jsem za tím zkurveným démonem pro duši, abych ti ji mohl věnovat. Chtěl jsem se zbavit chipu, abych tě mohl zabít." Ticho by se dalo krájet. Potom složil hlavu do dlaní a rozbrečel se. "Přesto přese všechno tě miluju víc, než jsem koho kdy miloval. Víc, než sám sebe. Jestli mne znovu opustíš, zabiju se." Buffy se celá chvěla.

 

            Přitáhla si ho do náruče. Přitisknul ji k sobě.

 

            "Já se taky nenáviděla. Věděla jsem, že tě miluju, ale bojovala jsem s tím. Tu noc, kdy jsem tě od sebe odehnala, jsem probrečela. V hloubi duše jsem se chtěla na všechno vykašlat a zůstat s tebou. Strašlivě jsem žárlila na tu pank obludu, co sis dovedl na Xanderovu svatbu. Chtěla jsem, abys tam byl se mnou. Abych ti viděla na očích, že mi to sluší, i když ty šaty byly fakt děsný, a hlavně… že mne máš rád. Doprčic… ale tos ty mě přece měl…

            Když jsi se pak vrátil… a měl jsi dokonce duši... nikdy jsem se nemusela tolik ovládat, abych... abych nezačala žebrat o tvoji lásku. Ale byla jsem hrdá. Měla jsem se vykašlat na pýchu i na názor ostatních, protože potom, co jsi se propadl do pekla pod Sunnydale, jsem žila jen kvůli Dawn," rozvzlykala se.

 

            "Chtěl jsem ti říct, že tě miluju už ten večer, co jsme byli v divadle na Giselle," šeptal Wesley. "Pohled na Gunna vedle tebe mi vrážel nůž do srdce. Proto jsem spal s Lilah. Občas jsem ji nutil, aby nosila úzké černé brýle." Fred lapala po dechu. "Já se tě hrozně dlouho styděla a trochu i bála. Vypadal jsi strašně nepřístupně. S Gunnem byla legrace, ale... nebylo to ono. Miluju tebe. O té Lilah už nechci slyšet ani slovo. Jasné?" a očima probodávala svého milence. "Jasné."

 

            "Bojím se, jaký bude náš intimní život," přiznávala mezitím Nina. "Já si to mezi dvěma holkama vlastně ani neumím představit." Willow se na ni smutně dívala. "To znám. Také jsem si tím prošla. Chceš zpátky Angela?" Nina rezolutně zavrtěla hlavou. "To ne! Ale-" Willow se usmála. "Tak mi věř. Povedu tě. Bude se ti to líbit, uvidíš. A jestli ne, tak... ale nejprve to zkusíme. Co ty na to? Fajn?" "Fajn."

 

            "A já miluji bohyni jménem Illyria. Uctívám ji od mládí. Jsem její Qwa'ha Xahn!" oznámil Knox.

 

* * *

 

            Angel si protřel oči a rozhlédl se okolo sebe. Ležel ve své ložnici. Odvedle byla slyšet televize. Znechuceně zjistil, že spal oblečený a dokonce v botách. Vstal. Cítil se jako rozlámaný. Nakoukl do pokoje. Na koženém gauči ležel mokrý froté ručník. Cordélie, s vlhkými vlasy, seděla na zemi před televizí a pokoušela se cvičit podle návodu, který na ni pokřikovala žena v elastickém cvičebním úboru z obrazovky. Doprovodná hudba se Angelovi zarývala do mozku jako ostrý nůž. Uvědomil si, že ho bolí hlava. Zadusil v sobě potřebu vynadat Cordy za ručník na kůži a raději se odpotácel do koupelny. Dá si sprchu a pak se musí domluvit... Leda pendrek, přiznal si, když už stál pod blahodárnou kapalinou. V jeho jindy tak precizně uklizené a uspořádané koupelně nezůstal kámen na kameni. Cordy se tam zařídila po svém, takže považoval za úspěch, když našel svůj oblíbený šampon. Na Cordélii bylo vidět, že už od dětství pořád měla někoho, kdo po ní uklízel. Později, v L.A., se o ni zase staral duch Dennis. Takže, buďto budou bydlet každý zvlášť nebo si na její manýry bude muset zvyknout. On i personál. Nalil si šampon na vlasy a důkladně napěnil. Vtom mu někdo vypnul vodu.

            "Volala Fred, že se něco děje, tak pohni," uslyšel Cordéliin hlas a cítil, jak mu pěna teče do očí. "Tu vodu!" zařval, ale nikdo mu neodpověděl. Poslepu zašátral po ovladači. Nejdřív se opařil, pak na sebe pustil ledovou, takže sice mrzl, ale oči si opláchnout zvládl. Proklínal paralelní kohoutek vyvedený mimo prostor sprchového koutu. A hlavně tu krá- Cordélie bude bydlet ve svém bytě a já k ní budu chodit jenom na návštěvu! rozhodl se pevně a rezolutně. Konečně si vyreguloval příjemně vlažnou vodou a dokončil očistu. Vyfrotýroval se a vstoupil do ložnice. Pohled na Cordy v nedbalkách, polehávající na posteli, jeho pevné rozhodnutí poněkud nahlodal. Nasupený výraz zněžněl a Angel se usmál.

            "Nevíš jak moc to spěchá?" zeptal se a očima jí pomáhal z té parodie na oblečení. Cordélie k němu vztáhla ruku. "Neprozradila jsem, že už jsi vzhůru, takže máme spoustu času. Dělej, zkusíme vyhnat Angeluse z doupěte," zaksichtila se na něj. Angel temně zavrčel...

 

* * *

 

            Knox seděl na židli, spoután hypnotickým kouzlem. Havajskou košili měl rozepnutou a Willow stála před ním. Pomocí telekineze odstraňovala nit, která u sebe držela cípy kůže, pod nimiž se rýsovaly tvrdé předměty. Ostatní se vzpamatovávali ze hry na pravdu. Buffy a Spike se skoro okamžitě vytratili do vedlejší místnosti, Fred držela Wesleyho za ruku a Nina upřeně sledovala Willow. "Můžeš mi pomoci?" požádala ji čarodějka. Nit už ránu držela jen stěží přivřenou a hrozilo, že se obsah vysype ven. Nina vzala bez řečí do ruky misku. Klekla si k Knoxovi a obratně vybírala jeden kousek po druhém. Vrzly dveře, jak zpátky dovnitř vklouznul Spike s Buffy. Oba měli zarudlé a trošku napuchlé oči, ale tiskli se k sobě, jako by se báli, že když se nebudou jeden druhého pevně držet, tak ten druhý zmizí.

            "Hotovo. Už tam nic není," vydechla Nina. Willow nyní již nepotřebnou nit vyvlékla docela a nechala klesnout k zemi. Znovu se soustředila. Zastavila krvácení a ránu zavřela. Ta se jakoby sama od sebe pokryla průsvitným gelem, namísto obvazu. Willow vyčerpaně zasténala a zhroutila se do křesla. Nina si sedla na opěradlo k ní. Operatérka se o ni vděčně opřela a ona ji něžně hladila po vlasech. Knox tam dál seděl jako robotek, z něhož někdo vytáhl baterie. Wesley si odkašlal.

 

            "Willow, nemohla bys nám konečně všechno vysvětlit? Tvoje: 'Klid a důvěřujte mi.' začíná ztrácet na půvabu." Mluvil všem z duše. Když totiž na sebe prozradili věci, které až dosud před ostatními, a snad i sami před sebou, pečlivě skrývali a Knox pronesl to prazvláštní vyznání lásky, Willow se okamžitě pustila do díla a jim věnovala jen pramalou pozornost. Suverénně uvedla Knoxe do hypnotického spánku a začala vykrádat jeho osobní trezor.

            "Dobře," povzdechla si Willow. Po hlase jí bylo poznat, jak je unavená. Svým zásahem přišla o značnou část sil. "Když Buffy Knoxe odhalila, na první pohled mi bylo jasné, že jde o něco velice závažného. A snad i nebezpečného. Jenže o co? Bylo na něm jasně patrné, že je ochoten za své tajemství položit život. Kdybychom na něj dál tlačili, mohl se zabít nebo... vlastně nevím. Došlo mi, že jediným řešením je zařídit to tak, aby nám všechno řekl dobrovolně. Tak jsem mu začala mazat med okolo huby-" "To přeskoč, Will," přerušila ji Buffy. "To jsme viděli i slyšeli. Začni tím blbým rumem." Willow pokrčila rameny. "Co by? Čáry máry. Něco jako sérum pravdy."

            "Máš rozum? Copak nevíš, jak je čistá pravda riskantní? Taky jsme si mohli skočit po krku! Proč's to z něj nevydolovala v hypnóze?" rozčiloval se Spike. Willow zavrtěla hlavou. "Člověk v hypnotickém stavu neudělá nic, co se příčí jeho svědomí. Můžu mu rozpárat břicho, ale pravdu z něj nedostanu, pokud mi ji nechce sám říci. Takže jsem vsadila na starý dobrý, trošku pančovaný, chlast. Řízla jsem ho kouzlem. Uvolní zábrany a člověk vysype, co ho nejvíc tíží na duši a co nejvíc ukrývá. Bohužel jsem to nemohla dát jenom jemu. Kouzlo alkohol projasní, že skoro až jiskří. Však se koukněte sami," ukázala na zbytek elixíru. Měla pravdu. Až nyní viděli, že háže odlesky, jakoby se v něm koupaly světlušky.

            "Všimnul by si, že má něco jiného, než ostatní. Musela jsem začarovat celou láhev. Věděla jsem, že s váma to můžu risknout a nemýlila jsem se. Po krku jste si neskočili, tak nešil, Spiku. Přiznejte si, že je vám líp. Dostali jste ze sebe svůj strach a špatné svědomí. Prima, ne?" Spike jen zakroutil hlavou a pozoroval vzorek na koberci. Buffy si stoupla těsně před něj a donutila ho podívat se jí do očí.

            "Má pravdu," špitla. "Teď už mezi námi nestojí vůbec nic. Dej mi pusu a přestaň se mračit. Já jsem náhodou ráda, že vím co si doopravdy myslíš. A hlavně co sis myslel." "Fakt? Nezklamal jsem tě?" zeptal se nejistě. Zavrtěla hlavou. "Ne. Mě se totiž hned od začátku nějak nezdálo, že by ses jen tak sbalil a jel si pro duši potom, co- Však víš. Takhle je jasno. Tu pusu nedostanu?" dloubla do něj prstíkem. Spikův strnulý výraz nesměle roztával. Přitáhl si ji do náruče a pečlivě políbil. Willow spokojeně kývla.

 

            "Bezva, jedna krize je za námi a teď co dál. Wesley, víš něco o tom, kdo je Illyria a co je Qwa'ha Xahn?" Wesley zavrtěl hlavou. "Nemám ani zdání. Nic mi to neříká. Budu se muset podívat do knih." Buffy vyprskla smíchem. "Giles druhý. Až teď v tobě poznávám pozorovatele. Willow, nebrnkneme originálu? Určitě by ho to zajímalo." Will zavrtěla hlavou. "Má svých starostí dost a hlavně, nemá skoro žádnou literaturu. Sama dobře víš, že většina svazků byla v knihovně, co vyletěla do vzduchu i s barákem Rady. Nechápu, jak mohli být tak namyšlení a nezodpovědní, že měli všechno na jednom místě a navíc většinou bez kopií. O digitální podobě ani nemluvě." Jen znechuceně mávla rukou. "A co ty Knoxovy poklady?" Wesley pokrčil rameny. "To samé. Jsou na nich nějaké znaky, ale v životě jsem je neviděl. Jediné, co mohu udělat je, že půjdu k sobě do pracovny a budu bádat. Stáhnu na to všechny lidi i démony, kteří můžou svoji vlastní práci odložit." Willow kývla. "Tak jo. My počkáme až se dostaví do růžova vyspinkaný #1, aby nevrčel, že něco kutíme za jeho zády. Mimochodem, Wesley, nezlobíš se na mě kvůli té košili? Když já ne-" Okamžitě ji přerušil: "Dost. Vůbec to neřeš. Jestli něco nenávidím, tak barevné košile. Chtěl jsem se jí zbavit, ale zase mi bylo líto jenom tak ji vyhodit. Aspoň posloužila dobré věci. Jdu něco dělat." Fred vstala současně s ním. "Půjdu s tebou. Bádat jsem ještě nezapomněla a v laborce bych se stejně nedokázala na nic soustředit." Wesley se rozzářil, jako by mu koupila nové Porsche. Vzal nádobku s Knoxovými drahokamy a oba ruku v ruce odešli. Spike vytáhl z kapsy cigarety. "Můžu?" zeptal se, ale než mu někdo stačil odpovědět, dveře se rozletěly a dovnitř nakráčel Angel s Cordélií. Oba vypadali odpočatě a uspokojeně.

 

            "Co se děje? Myslel jsem, že už jste na odchodu," optal se pohostinně Angel, který snad už i zapomněl, jak toužil po loučení s Buffy. Sebeobrana? "S radostí bychom ti ukázali záda. Věř mi, že si pohled na tebe nijak neužívám, ale objevil se problém," odpověděl mu kupodivu Spike. "Lásko, buď tak hodná a povídej." Buffy nejistě popošla k apatickému laborantovi.

            "Znáš ho, Angele?" začala otázkou. Pokrčil rameny. "Od vidění. Pracuje s Fred. Proč?" "Já ho znám jako Holdena Webstera. Identita: původně spolužák, potom klient. Rozprášila jsem ho loni v Sunnydale." Rozhrnula košili a ukázala na ránu, která nyní nevypadala nijak strašidelně. "Pod kůží, blízko srdce, měl zašity nějaké předměty. Wesley na tom teď dělá. Přiznal, že uctívá bohyni jménem Illyria. Mě se to nelíbí, Angele." Zamračil se. "Co říká on?" "Nic. Nejdřív všechno popíral. To o té Illyrii z něj dostala Willow podfukem."

            "Tak si ho vyslechnu já. Uvidíme, jak dlouho vydrží zapírat," ucedil šéf. Willow Knoxovi jediným pohledem vrátila svobodu. Ten si okamžitě sjel rukou pod srdce. "Bezbožníci," zasténal. "Co jste to provedli? Má paní, má ubohá paní," bědoval. Angel se nad ním výhrůžně tyčil. "O kom to mluvíš? Kdo je tvá paní?" Knox se postavil a nebojácně se mu podíval do očí.

 

            "Všechno se dozvíte, až nadejde čas. Ale to už bude pozdě. Já Illyriu nikdy nezradím!" řekl pevně a tvrdě skousnul. Bylo vidět, jak křečovitě sevřel čelisti. Ještě se trhavě nadechnul, obrátil oči v sloup a padl k zemi jako podťatý. Angel ho zachytil na poslední chvíli. Willow v mžiku stála vedle nich a snažila se mu otevřít ústa. Šlo to ztuha. Nina jí podala příborový nůž. Willow se podařilo vsunout mu ho mezi zuby. Použila nůž jako páku. Ústa se trošku pootevřela. Willow si k nim přičichla a ohrnula nos.

            "Cyankáli. Pojistil se. Už se od něj nic nedozvíme." Angel nechal mrtvolu padnout na zem. "Je to všechno moc podivné. Vrátím se k sobě a nechám si poslat jeho materiály. Snad se něco dozvíme. Takže bádání se ujal Wesley?" Willow kývla a Buffy chytila Spika pod paží.

            "My na bádání moc nejsme. Půjdeme se raději projít. Potřebuju si vyčistit hlavu. Willow, až něco najdete, tak mi brnkni, ano?" "Jasně," schválila jim útěk z bojiště Will a ti dva se protáhli okolo ředitele zeměkoule rychleji, než jim v tom stačil zabránit.

 

* * *

 

            Buffy vyšla spolu se Spikem před honosnou budovu W&H. Bylo vlaho a krásně se dýchalo. Před chvílí sprchlo. Chvíli kráčeli potichu. Došli až na malé náměstíčko s parčíkem. Spike vytáhl kapesník a otřel kapky z jedné lavičky. Sedli si a on políbil Buffy na zápěstí, pod kůží prosvítaly modré žíly. Téměř slyšel, jak jimi proudí krev přemožitelky.

            "Omlouvám se," zašeptal. Buffy se na něj něžně usmála. "Schválně, jestli vím za co." Položil si její dlaň na tvář. "Ta pravda mě příšerně vytočila. Co jsem na sebe prozradil... Dostal jsem panický strach, že mne zase odeženeš. Musel jsem se přesvědčit, jestli... že se tě pořád smím dotýkat. Že mě chceš. Proboha! Vlastně jsem tě bez ptaní odvlekl a prakticky znásilnil," zanaříkal a složil tvář do dlaní. Buffy zvážněla a přesedla si z tvrdé lavečky na jeho klín.

            "Na znásilnění musí být dva. Násilník a oběť, která se brání. To už máme za sebou." Čelem se mu opřela o spánek. "Dneska to bylo o něčem jiném. A jenom tak mimochodem, moc se mi to líbilo," uculila se laškovně. Spike pořád nevypadal přesvědčeně. Bezmyšlenkovitě jí klouzal rukama po zádech. "Mě taky, ale choval jsem se jako divoké zvíře." "Přestaň skuhrat. Nevím oč ti jde. Necítím se znásilněná, užila jsem si každý okamžik. Ruce se ti třásly tak, že jsem ti musela pomáhat se zipem tvých riflí, nepamatuješ? Tak už to nech plavat a neobviňuj se. Nejsem žádná křehule. Tenhle způsob řešení krizové situace se mi velice zamlouvá. Možná bychom si to měli podat jako zlepšovací návrh. Třeba v OSN? Doufám, že tě brzy zase někdo vytočí," utahovala si z něj, aby ho přivedla na jiné myšlenky. Jenže zvedl hlavu a ona si ve světle lampy zhrozeně všimla, že má v očích slzy a některé už se vydaly na toulky po jeho lících. Automaticky je začala slíbávat.

            "Spiku, tohle už vážně přeháníš. Měla jsem s sebou vzít zbytek rumu pravdy. Hned mi řekni, co se děje. Něco mi tajíš," mračila se láskyplně. Srdceryvně si povzdechl.

 

            "Celé mi to nějak připomnělo, jak se vrátil Riley a ty ses hned potom se mnou rozešla. Tos taky zjistila pravdu. Moje tajemství. Byl jsem přesvědčený, že tentokrát to dopadne úplně stejně." Vjela mu prsty do vlasů. "Neblbni. Nic tak hrozného jsi na sebe dnes neprozradil. Vlastně se ti ani nedivím, že jsi mi chtěl zakroutit krkem. Nezacházela jsem s tebou zrovna v rukavičkách. Ale jedna věc by mne vážně zajímala. Proč sis tehdy udělal z hrobky démoní kojeňák? Nikdy jsi mi zrovna nepřipadal jako mateřský typ. Navíc páchli a muselo ti být jasné, že až za tebou po hlídce přijdu, najdu je." Spike zavrtěl hlavou. "Mělo to být jen na týden a na tebe jsem čekal nahoře. Sama víš, že jsme to dolů většinou nestihli." Zčervenala. "Jo, máš pravdu. Vidíš, tehdy jsem se já vrhla na tebe. Je to 1:1. Ale pořád nevím PROČ jsi tam ty bestie měl." Spike se ošil.

            "Abych vydělal peníze. Za poskytnutí asylu jsem měl dostat padesát klacků." Vykulila na něj oči. "Tím myslíš padesát tisíc dolarů?" Přikývl. "Cos mínil s tolika penězi dělat?" "Chtěl jsem tě dostat z Double Meatu. Už jsem se nemohl dívat, jak tam otročíš za pár šupů. Mohla bys zase chodit do školy." Buffy vyschlo v krku. Trvalo jí pěkných pár chvil, než dokázala promluvit.

            "Proč jsi nic neřekl?" zachraptěla. Pokrčil rameny. "Celé jsem to pokazil. Ten idiot mi o teplotě, kterou musím udržovat, nic neřekl. Takže jsem z těch peněz neviděl ani cent, ale i kdyby, nechtěl jsem si tě kupovat. Pořád jsem doufal, že... že si ten rozchod časem rozmyslíš. Přece nám spolu bylo dobře a milování se mnou se ti líbilo. Sama jsi to přiznala. Jenže to dopadlo úplně jinak," povzdechl si zlomeně. Objala ho okolo krku a přitulila se k němu. Seděli tak dlouho. Snad půl hodiny. Pak se na sebe podívali.

 

            "Navrhuju hodit to všechno za hlavu, jak jsme si už několikrát slíbili," zašeptala Buffy. V krku měla knedlík. "Říkám zcela vážně, že tě mám ráda a chci s tebou zůstat. Co ty?" Ta otázka byla zbytečná, ale Spike ji přesto zodpověděl. "Miluju tě a také s tebou chci zůstat. Jen se asi budeme muset smířit s tím, že se nám minulost občas připomene a my si jí nesmíme nechat pokazit náladu ani budoucnost." Zlehka se políbili. "Bezva nápad."

            "Teď bych tě rád někam zavedl. Mimo jiné ti tam dají najíst," slíbil. Dobře slyšel, jak jí kručí v bříšku. "Kam?" vyzvídala Buffy a byla ráda, že už je řeč o něčem jiném, než o jejich minulosti. Jim dvěma moc šťastných chvil nepřinesla. Snad bude líp, zadoufala. "To je překvapení, lásko," usmál se a cítil, že se mu v duši rozhostil klid a mír.

 

* * *

 

            Willow a Nina sjely výtahem do podlaží, v němž měl pracovnu Wesley. Dohodly se, že pomůžou s bádáním. Nina byla šťastná, že ji pustí k něčemu zajímavějšímu, než je keramika a hlídání neteře. Willow, jak bylo poslední dobou jejím dobrým zvykem, vešla bez klepání a... na prahu se zarazila. Byla připravená na dvojici učenců, pečlivě studující zatuchlé rukopisy či surfující po internetu. Jenže uviděla páreček ztracený v polibku. Zamračila se a odkašlala si. Takové flinkání byla ochotná tolerovat Buffy, protože ta byla spíše ženou činu, než pera, ale ne knihomolu Wesleymu. Konečně si jí všimli. Oba zářili jako sluníčko. A provinile nevypadali ani trošku. Wesley nenechal Willow ani nadechnout a vyhrkl.

            "Winnie právě slíbila, že se stane mojí ženou." Willow se vší silou kousla do jazyka. Zasnažila se a vyloudila blahopřejný úsměv. "To je vážně skvělé. Gratuluji. A co že tak najednou?" "Nó, když jsme si vyznali lásku i pod vlivem toho tvého elixíru pravdy, tak jsem se rozhodl na nic nečekat a požádat ji o ruku," oznámil Wesley a bylo na něm vidět, že problém Knox je mu víceméně ukradený. Willow protočila oči. "Bezva a co bude dál? Chceš ještě bádat nebo to máme vzít za vás?" zpražila ho. Čerství snoubenci zrudli. "Ne, jasně, že ne. Hned se dáme do práce," vykoktala ze sebe Fred, ale Wesley ji láskyplně přerušil.

            "Nemáme se za co stydět, miláčku. Nejsme na galejích a tady čarodějka," zamračil se na Willow, "není bachař! Uděláme základní výzkum, ale nemyslím, že se zboří svět, když si pak vezmeme na pár týdnů dovolenou. Měli bychom zajet k vašim," obrátil se zase na budoucí nevěstu, "a uspořádat rodinnou poradu na téma: jaká bude svatba. Zcela na rovinu říkám, že nám hrozí Londýn. Jakmile totiž moje matka zavětří nevěstu, klidně nás do staré dobré Anglie přitáhne za uši. Tátu jsi už viděla, i když jen v androidí podobě, ale byl si dost podobný. Aspoň víš, co tě čeká. Ale nemysli si, že mi vrátíš slovo. Vyděsil jsem tě moc?" To už vypadal lehce zkroušeně. Blbost, dočista zpanikařil, protože si uvědomil, jak absolutisticky se ujal vedení. Byl Angličan tělem i duší a terorizování manželky měl v genech. Teď čekal, jak to dopadne. Nemusel se bát. Fred pořád jiskřily oči a pod jejím úsměvem by roztál i ledovec.

            "Ne, nevyděsil. Mě se líbí, že na svatbu spěcháš víc, než já. A tvůj scénář se mi líbí jakbysmet. K našim musíme tak jako tak a do Anglie se podívám moc ráda. Zatím jsem byla jen doma v Texasu a tady v L.A. Jo a chvilku v Las Vegas." "Pylea je vosk? Jiná dimenze je víc, než jiný světadíl." Fred pobledla. "Nechci na to vzpomínat. Nejraději bych zapomněla, že jsem se tam vůbec kdy ocitla." "Promiň, já si to neuvědomil. Jsem idiot. Už nikdy o tom nebudu mluvit," šeptal jí do vlasů a skoro křečovitě ji objímal. Willow už jejich melodrama přestalo bavit a raději se začala orientovat v knihách na stole.

 

            "Nino, pojď si vysloužit první ostruhy jako badatel v oblasti démonů, upírů a bohů. Jestli je ta Illyria stejná broskvička jako Glory, tak nás potěš pánbůh," lamentovala a podala Nině jednu z knih. "Co mám dělat?" "Prostě číst. Víš tolik, co my. Počítej s tím, že devadesát devět procent toho, co budeš muset nastudovat, je úplně na pytel a to jsem ještě hodně optimistická. Ačkoliv, může se to hodit někdy příště," potěšila ji, přidala pusu na tvář a začetla se. Wesley udělal otrávený obličej a usadil sebe i Fred. Během pár vteřin se v místnosti rozhostilo ticho jako v kostele. Bádací večírek začal.

 

* * *

 

„Mou duši svírá odpudivý, krutý klid.

Půlnoc k nám sestoupila v šatě havraním.

Ale ouha. Hle!

Toť paprsek slunce...

Prořízl temnotu ostřím

blyštícího se třpytu.

Mé srdce se rozpíná.

Vzdouvá se.

Inspirováno tvojí krásou...

jiskřivou.“

 

            Pár vteřin napjatého ticha a… zakouřenou, zatuchlou místností zabouřil potlesk. "To bylo dost dobrý, chlape," zařval hromotluk, který evokoval spíše představu, jak někomu rozbíjí o hlavu půllitr, než že tiše sedí a pozorně naslouchá básničkám. Štíhlý blond muž na malém jevišťátku vstal z rozvrzané židle a poklonil se.

            "Děkuji. Tato báseň je pro moji největší lásku. Pro Buffy," řekl s téměř plachým úsměvem a pravou rukou sáhl po bodovém reflektoru. Bez varování jej namířil na blondýnku, která seděla mezi jeho obecenstvem, s růžovou pusinkou dokořán. Oči všech se k ní okamžitě obrátily. Nebyla zvyklá na pozornost davu, takže zrudla a navíc prakticky neviděla. Světlo ji oslnilo. A po pravdě řečeno, oslnil ji i Spike.

 

            Když ji asi před hodinou vedl po špinavých schodech kamsi do sklepa, nijak zvlášť dobře se necítila. Dokonce ji napadlo, jestli to na ni neušil, aby se jí zbavil. Třeba ji předhodí bandě upírů... Jenže potom otevřel masivní pancéřové dveře. Ozvala se hudba a ven se linulo měkké světlo. Nakouknul dovnitř. Zjevně ho ten pohled uspokojil, protože jí dal přednost. Vešla a hned se zklidnila. Byla to tančírna. Bar, pár stolků, parket. Dohlédla i na pódium, na kterém se potil párek muzikantů. Na první pohled amatéři, ale hráli docela pěkně. Ucítila, jak ji Spike vzal okolo pasu a vedl dál. Kývnul na barmana a cosi objednal. Stačil mu na to posunek a jí došlo, že je patrně štamgast.

            "Kam si chceš sednout?" Buffy pokrčila rameny. "Nechám to na tebe." "Fajn." Ukázal na malý box v koutě. Posadili se. Buffy se líbilo, že mají krytá záda. Spike vylovil svůj stříbrný zapalovač. Stolek ozářilo mihotavé světlo robustní svíčky. Vrchní před ně postavil dvě sklenky z tlustého skla s jantarovou tekutinou. Buffy se zaškaredila. "Nebylo pro dnes pravdy až až?" Spike se zasmál a obrátil tu svoji do sebe na ex. "Potřebuji si dodat kuráž," vysvětlil a skleničku rovnou vrátil. "Ještě jednou a přines taky minerálku, bez příchuti. Mimochodem, moje dívka by ráda něco zobla." Obsluha zkoukla Buffy. "Na teplé jídlo jdete pozdě, ale mrknu co je v kuchyni," slíbil a zmizel.

 

            "Líbí se ti tady?" Buffy si dodala odvahu a malinko upila. "Jo, ale tohle piju na tvoji odpovědnost." Vrchní už byl zpátky. Před Spika postavil další tekutou kuráž a před Buffy minerálku. "Máte kliku, dámo. Kuchař ještě neodešel a je v dobrém rozmaru, protože se mu právě narodil vnuk. Co byste řekla hranolkům a steaku s oblohou?" Buffy v duchu zabojovala s pokušením říct si o něco od zeleniny, ale nechtěla dělat potíže. "Prima, ale ať je hodně propečený," poprosila. "Ona na krev moc není, víš?" dodal Spike. Vrchní překvapeně zvedl obočí, ale neřekl ani slovo a odešel. Buffy na Spika překvapeně zírala.

            "On ví, že jsi-" Kývnul. "Jo, trošku jsem jim tady onehdy píchnul, když se servali hosté. Jeden by neřekl, že kvůli názoru na Shakespeara se jinak klidní a mírumilovní lidé můžou poprat." Buffy už vůbec nic nechápala. "Na Shakespeara? V tančírně?" Spike se usmál. "Pořádají se tady čtvrteční večery poezie." Jakoby na stvrzení jeho slov vystoupil na pódium jakýsi kluk.

 

            "Ahoj všem. Nebudu dlouho zdržovat a pozvu sem prvního odvážlivce." Zezadu se vynořila dívka. Dlouhé vlasy, sukně až po paty. Upravila si mikrofon a začala cosi deklamovat. Buffy ohrnula nos. Básničky? To by si raději střihla pořádnou rvačku s upíry. Škoda, že to nebyla léčka, jak jsem se prvně domnívala, pomyslela si kacířsky. Spike jí asi četl myšlenky a dopil i druhou sklenku, jako by v ní byla voda. Lidé vlažně zatleskali a ozvala se hudba. Asi pauzu potřebují i ostatní, nejen já, řekla si Buffy v duchu škodolibě. Spike vstal a podal jí ruku.

            "Zatančíš si?" "Ráda," usmála se. Došli na parket. Vzal ji do náruče. Hudba byla pomalá a krásná. Nijak jí k baru ve špinavém sklepě nepasovala, ale líbilo se jí tady. Nikdo si na nic nehrál a ve Spikově náruči jí bylo dobře. Vzpomněla si jak, ještě v Sunnydale, vždycky škemral, aby si s ním šla zatančit do Bronzu. Nikdy nešla. Písnička dozněla a na podiu se objevil další umělec. Okamžitě spěchala do jejich kouta. Tam aspoň nebylo tolik slyšet. Lokla si whisky. Příjemně hřála. Spikova mírně zasmušilého výrazu si nevšimla, protože před ní přistál talíř zvící kola od vozu.

            "Proboha, to nemůžu nikdy sníst!" zabědovala. "Jen do toho, lejdy. Vždyť je to skoro dětská porce," uklidňoval ji vrchní. Buffy se ušklíbla. "Jo. To dítě se jmenuje Otesánek, že?" frflala, ale kousek masa si přece jen uřízla. Překvapeně vykulila oči. "To je dobrý!" zamumlala ještě s plnou pusou. Pan Obsluha se zakřenil a vytáhl z kapsy flašku. Podal ji Spikovi. "Tu máš. Ulítal bych se," zhodnotil upíří žízeň a odkvačil k dalším zákazníkům. Spike si nalil poctivou míru a nenápadně dolil i Buffy. Ta soustředěně žvýkala. "Já na maso moc nejsem, však víš, ale tohle je lahoda," řekla, když polkla. "K1, tak co se divíš? Jsem rád, že ti chutná." "Ty budeš jenom pít?" pozvedla obočí. "Jo. Nemám hlad. Neboj se, něco snesu. Klidně jez. Rád se na tebe dívám." Buffy si to vysvětlila po svém. Stvořila na své vidličce jedno dokonalé sousto a zakápla ho pepřovou omáčku. "Ham," nabídla mu jako dítěti. Neprotestoval. Posmutnělé oči se trošku rozveselily.

 

            Z poesie si dělá srandu, ale krmí mne vlastním příborem. Ještě před týdnem, když jsem tady seděl sám jako kůl v plotě, bych něco takového považoval za zázrak. A on to také zázrak je. Lidé ani upíři nejsou nikdy spokojení. Jsou nenažraní. S jídlem holt roste chuť. Už ji sem nikdy tahat nebudu. Stejně odlétáme do Evropy. Klidně rýmování oželím. Hlavně, když mám ji. Bože, já mám Buffy! A dělám si hlavu kvůli blbostem. Široce se na ni usmál. Úsměv mu vrátila trošku pokřivený, protože se cpala jako o život. Když už se na talíři krčilo jen pár hranolek a trocha zeleniny, odhodila příbor a odsunula talíř.

            "Uf. Tak za měsíc mi připomeň, že se mám zase najíst. Do té doby budu trávit. Ale bylo to skvělé!" zafuněla a dopila svoji sklenku. Oči se jí malinko leskly. Naklonila se k němu pro pusu. Chvíli si něžně ožužlávali rty. Pak se Spike odtáhnul a vzal ji za ruku.

 

            "Pojď," řekl a vstal. Nechala se bez odporu vést. Usadil ji na židli kousek od pódia. Musím to zkusit. Možná se mi vysměje, ale zkusit to musím, rozhodl se. Podíval se k jevišti. Ukázali mu, že může jít na to. Zhluboka se nadechl a vyšel po schůdcích nahoru. Usadil se. Obecenstvo se jako zázrakem zklidnilo a on začal...

 

            Buffy měla oči zalité slzami a nebylo to jen díky světlu. On je totiž rozdíl, jestli básničku drmolí někdo cizí nebo jestli... ji recituje muž, kterého milujete a navíc vám ji přede všemi věnuje.

 

            Spike vrátil reflektor tam, kam patřil a sestoupil napjatě z pódia. Pomalu kráčel k Buffy. Čekal na svůj ortel. Zastavil se těsně před ní. Vzhlížela k němu. "Hodně ti vadí, že jsi mojí múzou?" zašeptal. Než stačila odpovědět, ozvalo se z publika: "Vykašli se na tu vychrtlou buchtu, fešáku. Já budu tvou múzou z fleku! Jauvajs!" Buffy se totiž střelhbitě ohnula, popadla střevíc, který tam někdo ztratil či zapomněl, a takřka bez míření ho hodila po té drzé osobě. Trefila se jí podpatkem do účesu.

            "Ruce pryč! Sáhni na něj, ty tlustoprdko, a nebudeš mít čím listovat knihou milostné poesie," oznámila výhrůžně. Vstala a objala Spika okolo pasu. "Soukromý majetek, nevstupovat," dodala a políbila ho. Všichni se smáli. "Půjdeme?" zašeptal jí Spike do ucha. Přikývla.

 

            "Hej, co takhle přídavek?" zavolal někdo. "Až jindy, lidi, ale díky-" otočil se Spike. Přerušili ho. "Né ty, ta tvoje kočka. Umí ještě něco víc, než házet obuví?" provokoval černovlásek v country košili s bohatě vyšívaným sedlem, kterého před chvílí skoro vypískali, a lascivně pohnul boky. Buffy se na něj sladce usmála.

            "Ano. Umím házet noži," řekla a významně se mu podívala na citlivou oblast pod opaskem, na jehož masivní přezce rozpínal svá kovová křídla orel. "Ještě se mi nestalo, abych nezasáhla ptáka v letu." Tentokrát smíchy zařval komplet celý lokál, včetně personálu. Jejich malá etuda totiž přilákala i ty, co měli k veršům podobný vztah jako Buffy. Teda až dodnes. Kovboj vzteky zfialověl. Spike nelenil, hodil si Buffy přes rameno a fofrem vyběhl ven.

 

* * *

 

            "Jak to myslíte, že ve W&H nikdy žádný Knox nepracoval?" řičel Angel do sluchátka. "Do prdele, vždyť mi jeho mrtvola před pár minutami padla k nohám! Ne. Já ho nezabil. Byl to zkurvenej kamikadze." Cordélie mu beze slova podala sklenku. Krev s vodkou. Jedna ku jedné. Bloody Mary. "Takže vy mi tvrdíte, že o něm nemáte žádné záznamy, přestože pracoval v naší firemní laboratoři? Tak já vám velice, ale opravdu velice děkuji za perfektně vedené záznamy. Buďte si jisti, že než podepíši váš příští šek, prozkoumám ty vaše. Jestli ovšem nějaké máte. Pokud ne, asi byste na výplatní šeky měli zapomenout," přidal ještě jízlivě a třískl telefonem. Rudý nápoj vypil na jeden zátah. Potom vytáhl mobil. Zmáčknul prioritní předvolbu.

            "Buffy, jak se jmeno- moment, Willow, to jsi ty?" "Jo, jo," uslyšel. "Buffy si mobil zapomněla vzít s sebou. Chtěl jsi něco?" Angel spolknul několik peprných nadávek. Proč jí já idiot cpu novej mobil, když ho stejně nechá doma? "Ano. Nepamatuješ si náhodou jméno toho Knoxova dvojníka?" "Jasně. Jmenoval se Holden Webster. Proč?" "Až ústně. Nevíš jak Buffy lokalizovat? Měli bychom si udělat poradu." "Udělám lokalizační kouzlo. V kolik tu poradu?" "Za hodinu?" "Domluveno." Sluchátko ohluchlo.

            Angel vstal a nervózně přešel k oknu. Zasmušile zíral ven. Věci se mu začínaly vymykat z rukou. To nesnášel. Cordélie se na něj zezadu nalepila, vytáhla mu košili z kalhot a vklouzla pod ni rukama. "Jsi napjatý. Nechceš udělat masáž?" nabídla provokativně. Angel se zakabonil. Kdyby mu někdo před rokem řekl, že bude znuděný, když ho Cordy zcela nepokrytě vyzve, aby si to s ní rozdal, navíc úplně bezpečně, považoval by ho za blázna. Jenže od té doby, co ji vzbudili, nemluví o ničem jiném. Začínala mu tím lézt na nervy. Za těch sto let si odvykl. Už nebyl v tom tréninku, jako když měl na krku Darlu a Dru.

            Krucinálfagot, kde ta Buffy může být? "Nech toho, bolí mě hlava," zavrčel a zamířil zpátky k psacímu stolu. Po cestě se upravil. Znovu zvedl sluchátko a zmáčkl předvolbu informací W&H.

            "Chci vědět vše o chlápkovi jménem Holden Webster. Do loňského roku bydlel v Sunnydale. Doufám, že tentokrát budete úspěšnější!"

 

* * *

 

            Willow típla mobil. Nina jí visela na rtech. "No ták, dělej. Jsem strašně zvědavá na to kouzlo." Čarodějka se uchichtla a zalovila v adresáři. Našla číslo starého Buffyina telefonu... "Čau Spiku, za hodinu sraz u Angela v kanclu. O.K." Nina zklamaně nakrabatila ústa. "To je podraz." Willow si ji přitáhla a dala jí pusinku na usmířenou. "Kouzel si se mnou ještě užiješ až až. Slibuju. Takhle to bylo jednodušší. Až budeme samy, ukážu ti všechno, co tě bude zajímat. Spokojená?" Nina kývla. "Úplně všechno?"

 

* * *

 

            Spike si složil rozchechtanou přemožitelku z ramene a promnul si ho. "Proč jsme nezůstali? Mohla být zábava. Ten vazoun by koukal, co doká-" Umlčel ji polibkem. "Jo. A už bychom se tady nemohli ani ukázat. Šéf podniku nemá rád, když křehké dívčiny lámou jeho hostům sebevědomí. Teda, když mají štěstí a nejde o kosti. Promiň, ale začal jsem mít strach. Jinak, nenadávej mi, že jsem ti udělal ostudu, pěkně prosím. Už budu hodnej a mluvit jenom v próze," sliboval. Buffy se mu pověsila okolo krku.

            "Klidně veršuj. Od cizích mě to nudí, ale tvoje veršování se mi líbilo moc a moc. A navíc je ta básnička moje. Ne každá holka se může pochlubit, že má vlastní básničku a autora jako bonus." Spikovi se nesmírně ulevilo. Srdce měl sice mrtvé, ale ten šutrák, co mu z něj spadl... Její reakce byla mnohem vstřícnější, než čekal. Cecily ho o sebevědomí připravila už před dávnými lety. Holt démonka pomsty. Moment, já si ale tehdy žádnou pomstu ještě nezasloužil! Takže hlavně mrcha. Jen potřásl hlavou.

            V duchu se rozhodl nepokoušet Buffyinu trpělivost. Políbil ji na ústa. Pocitu, že to může udělat, kdykoliv se mu zachce, se pořád nemohl nabažit. Její polibky mu chyběly víc, než jejich sexy rvačky. V Sunnydale s nimi jaksepatří skrblila. Usmál se na ni. "Co s načatým-" večerem už nedořekl, protože mu zazvonil mobil. Willow. Němě ukázal display Buffy a hovor přijal... "Budeme tam."

 

* * *

 

            "Já to pořád nechápu," už podruhé zopakovala Fred a nešťastně vrtěla hlavou. "Vždyť se mnou dělal v jedné labině. Nebyl neviditelný, ochranka ho pouštěla do budovy. Jak to, že tady nikdy nepracoval?" upřela čokoládová kukadla na Angela. Nasraně praštil pěstí do stolu. "Vím já? Prostě vůbec nefiguruje v záznamech firmy. Neměl štípačku, nefasoval stravenky, nedostával výplatu. Na dokumentaci o výzkumech, které podle tebe prováděl, je pouze tvůj podpis. Postavil jsem do latě všechny, co mají na starosti papírování. Jediným výsledkem je, že se teď většinou rozbrečí, sotva mne zahlédnou. Muže nevyjímaje. Harmony tvrdí, že dobrá polovina z nich dostala po návštěvě, kterou jsem je poctil, prů- střevní potíže. Jsem si jistý, že nelžou." Buffy se přihlásila o slovo jako ve škole.

            "Z čehož vyplývá, že jsem měla pravdu a fakt tady něco zapáchá. Takže o Knoxovi víme houby. Co Holden?" Angel sáhl po útlé složce a otevřel ji. "Tady jsme už byli úspěšnější. Muž toho jména skutečně existoval. Narodil se v Sunnydale, 20.11.1973. Neměl dvojče, byl jedináček. Nic nenaznačuje tomu, že by jeho rodiče měli jiné dítě mimo manželství, i když tím si jistí být nemůžeme. Jeho zázračná podoba s Knoxem je zatím záhadou. Nicméně je to fakt. Máme fotku z řidičáku. Vystudoval psychologii a nastoupil do zaměstnání. Pak mu začalo hrabat a docházel zase do školy. Jen na pár předmětů. Zajímala ho historie. Byl ve stejné skupině jako ty, Buffy. Odtud se znáte." Buffy se provinile usmála.

            "Jo, to říkal, ale já si ho vůbec nepamatuju. Dokud se mi po proměně nepřipletl pod kolík, vůbec jsem netušila, že žije. Tehdy jsem měla jiný starosti." Angel na ni upřel zasněný pohled. "Pamatuju se." Spike si odkašlal. "To my všichni, Angelusi, radši pokračuj," zavrčel a pro jistotu Buffy objal oběma rukama okolo pasu. S úlevou zaregistroval, že se o něj spokojeně opřela. Angel zachoval kamennou tvář a to, jak si Spike občůral teritorium, raději přešel mlčením.

            "Celý život měl trvalé bydliště v Sunnydale. V L.A. byl leda na výletě. V listopadu 2002 ho našli v temné uličce za Bronzem s rozsápaným hrdlem. V úmrtním listě má napsáno: Zemřel na následky pokousání zdivočelým psem. Pohřeb se konal 12.11.2002. Konec. V análech W&H o něm není ani zmínka. Navíc, podle toho, co nám Buffy řekla, nikdy nikoho nezabil. Je nevinná oběť. Jako rekrut naší firmy, nic moc." Rozhostilo se ticho.

            "Kdo ho vlastně stvořil? Víš to? Třeba by to pro nás mohlo být vodítkem," oslovil po chvíli Angel Buffy. Cítila na sobě oči všech. "N-ne, nevím. Stejně si nemyslím, že je to důležité," lhala a doufala, že ji Willow nepráskne. Spike ucítil, jak se zachvěla. Wesley vstal.

 

            "Z toho všeho jasně vyplývá, že nevíme vůbec, ale vůbec nic. My jsme o Illyrii ani o někom, kdo by se jmenoval, či byl, Qwa'ha Xahn nenašli ani Ň. Texty, které mám k dispozici, by mi Giles záviděl. Sahají až do hlubin věků. Ty nejdávnější jsou staré jako lidstvo samo. Ten šrot, co měl v sobě zašitý, má na sobě symboly, které nejsou nikde zobrazeny. Navíc obsahuje olovo. Pitva odhalila, že jím byl silně kontaminován. Na jeho mozku se našly jisté anomálie, které mohou být spojeny také s užíváním drog, i když momentálně byl čistý. Můj osobní názor? Byl to cvok. Měl halucinace a uvěřil jim. Prostě neškodný blázen. Chodil sem soukromě. Byl to člověk a nosil bílý plášť. Choval se suverénně, takže ho nikdo nekontroloval. Nikomu neškodil. Kdyby se tady nechal normálně zaměstnat, mohl udělat kariéru. Jako chemik byl vážně šikovný, že Winnie?" Fred kývla a sáhla do kapsy pláště.

            "Tady máš ten peroxid, Buffy," řekla a hodila jí škatulku. "I s výrobním postupem. Složení jsem si opsala a dala do archivu jako jeho objev. Možná patent časem koupí nějaká kosmetická firma. Pokud někdy zjistíme, kdo jsou jeho příbuzní, dostanou část tantiém, či jak se to jmenuje." Wesley si vzal zpátky slovo: "Navrhuji jeho případ odsunout ad acta. Vydáme příkaz filtrovat jeho poštu, maily a telefony pro případ, že bych se mýlil. Navíc pověřím jednoho člověka, ať pátrá dál, měli jsme málo času a nikde není napsáno, že nám něco neuniklo. Také jsem si řekl o pomoc té geniální démonce, co hlídá archiv. Ta ví snad úplně všechno, ale ani ji nic nenapadlo. A já- vlastně my," řekl a široce se usmál na svoji budoucí lepší polovičku. Podal jí ruku a pomohl na nohy.

 

            "My tě tímto, pane šéf, žádáme o dovolenou. Budeme se brát." Angel na ně zíral. Hlavně na Fred, která štěstím celá rozkvetla. Uprchlou otrokyni živořící v jeskyni na jiném světě by v ní už nepoznal nikdo. Ani on ne. Vstal a popošel k ní. Exhumoval z paměti dávno zapomenuté způsoby. Lehce se uklonil a políbil Winifred ruku.

 

            "Gratuluji. Vám oběma. Přeji hodně štěstí. Vymyslete si nějaký hodně drahý svatební dar. Co se týká Akt Knox, souhlasím. Kdy se vrátíte? Přece  se vrátíte... doufám. To musíte! My tři s Lornem a Gunnem to tady sami nezvládneme," zaprosil. Fred ho pohladila po tváři. "Vrátíme, ale pár týdnů nám to potrvá. Jedeme k našim a podle Wesleyho pak i do Anglie k jeho rodičům, kde by mohla být svatba. Ale nesmutni. Budete jako tři mušketýři, co byli čtyři. Máš teď přece Cordy."

            Angel v duchu obrátil oči v sloup. Kmotřička víla A.I. se mu z osiřelého týmu jaksi vytratila. Ohlédl se po ní. Její oči v nasupené tváři mu slibovaly tvrdou pomstu. Nějak to přežiju.

 

            "Svatba musí být rozhodně v Londýně. Jsou tam nádherné kostely. Chci si vzít Winifred před bohem i lidmi, aby se se mnou nemohla jen tak rozvést. Žádná svatba za krásného letního dne v zahradě, když oddávajícím je při nejlepším starosta. Kdepak, starobylý zšeřelý kostel a kněz v ornátu. Mimochodem, všichni jste zváni. I vy dva, Buffy." Spike se rozchechtal. "No ze mne a Angeluse by byl tvůj táta vážně nadšen. Náš svatební dar nevěstě: infarkt myokardu budoucího tchána. My bychom si zase užili krůpěje svěcené vody a opěradla ve tvaru kříže." Angelovi hlavou problesknul sen... On a Buffy. Ve svatebních šatech, v kostele. Vyměnili si prstýnky i polibek...

 

            Komu se o vlastní svatbě zdá, ten se jí nikdy nedočká...

 

            Velice pravdivá pranostika. Zatřepal hlavou, aby se zbavil obrazu hořící, na popel se rozpadající nevěsty. "Spike má pravdu. Oslavíme to, až se vrátíte. Tak už mi milosrdně sdělte, kdy to bude? Wesley se zamyslel. "Tak za šest, sedm týdnů. Když už budeme v Anglii, mohli bychom svatební cestu prožít na kontinentu. Co ty na to lásko?" Fred vykulila oči. "Tím kontinent myslíš Evropu? Jako Francii, Itálii-" Wesley ji vzal do náruče a zatočil se s ní kolem dokola. "Přesně tak. A taky Španělsko a Holandsko a všechny ty malé země. Pojedeme, kam budeš chtít." Angel odevzdaně kývnul hlavou.

            "Tak fajn. Nashledanou příští rok touhle dobou," konstatoval otráveně. "Bohužel ne. Buď v klidu. Na roční líbánky nemáme dost financí," uklidňoval ho Wesley. "Ještěže tak."

            "Až dorazíte do Říma, tak se mi ozvěte. Můžete spát u nás. Ušetříte za byt a stravu," nabídla škodolibě Buffy a vysloužila si tak Angelův jedovatý pohled. Vyplázla na něj jazyk. Willow vstala.

 

            "Jak to tak vidím, je na čase se rozloučit. Před teleportací do Tibetu si budu muset hodně odpočinout, takže nesmím nějakou dobu čarovat. A ráda bych se tam dostala do příštího úplňku. Takže navrhuji, aby se Spike pobalil a zítra po obědě ho přesunu do Říma. Tak se tam zjevíme po soumraku. Buffy poletí letadlem, aby měla záznam, že opustila státy a vrátila se do Itálie. Spika předám Dawn, vyspím se a ráno se sem vrátím. Nina se tak v klidu rozžehná s rodinou a hned jak se mi ozve Oz, mizíme. Buffy, jsi pro nebo to chceš nějak jinak?" Ta se podvědomě přitiskla ke Spikovi.

 

            "Já-já myslela, že nás přeneseš oba, ale máš pravdu. Že jsem do Itálie doplavala, by mi asi nevěřili a stejně mám zpáteční letenku," konstatovala realisticky. "Ale Willow! Ručíš mi za něj. Nechci slyšet žádné umřel za záchranu světa nebo omylem uhořel, protože jsme skončili před chrámem svatého Petra v pravé poledne. Je ti to jasné. Jsi mi za něj osobně zodpovědná!" zdůraznila. Willow se na ni shovívavě usmívala.

            "Se mnou mu nic nehrozí. Na svět se vykašleme a kdyby náhodou falírovalo sluníčko, bouřková mračna umím na jedničku. Maximálně trošku zmokneme." "Dobře, takže já si zavolám na letiště, kdy mi to letí nejdřív." "Harmony ti to zjistí. Dej jí svůj pas a letenku, ať ti může zabukovat let. Běžte se sbalit. Zavolám ti hodinu odletu," vložil se do debaty Angel. "Děkuji," usmála se na něj Buffy a vytratila se spolu se svým upírem.

 

            "My jdeme taky, Nina mne chce představit sestře. Objevím se zítra, vlastně už dneska, v poledne. Můžeme startovat odtud? Máš už to tady tak pěkně vystěhované." Angel odevzdaně kývnul a sledoval, jak ho opouští už druhá ex-milenka. Když za nimi zapadly dveře, obrátil se na snoubence.

 

            "A co vy?" "Dneska doděláme všechno, co na nás nepočká a zítra za úsvitu tradá, směr Dallas." "Dobrá." Angel už rezignoval. "Vyberte si v garáži nějaké pořádné auto. Za sluneční clonou řidiče je platební karta bez limitu. PIN je stejné jako poslední čtyři čísla SPZky. Pusťte firmě pořádně žilou. Aspoň vám zbude víc na tu Evropu. Ale průběžně se mi hlaste, ať si nemusím dělat starosti, ano?" "Spolehni se," usmála se na něj Fred a stoupla si na špičky, aby ho mohla políbit na tvář. Angel ji láskyplně objal. "Moment, jsem tvůj šéf, nemám tak náhodou právo první noci?" mrkl na ni a Fred se potěšeně rozesmála. Wesley ji okamžitě vyrval z rukou upíra pokušitele a bez úsměvu dodal: "Feudalismus skončil hodně dávno, kolego. Zopakuj si dějepis. Na shledanou. Někdy. Co se svatebního daru týká, pošlu ti účet. Mějte se." Loučení vzal tedy řádně hopem a budoucí nevěstinku pevnou rukou vyvedl ven. Angel si povzdechl.

            Další žena, ke které měl vztah… divné slovo. Další žena, co měl a má rád… lepší… se mu vymyká zpod kontroly.

 

            "Ehm," odkašlala si Cordélie za jeho zády. V duchu šťavnatě zaklel. Otočil se a bez okolků se na ni chlípně usmál. Jako Liam. "Teď bych si dal tu masáž, D'Artagnane."

 

* * *

 

            Willow řídila vůz Niny, která ji navigovala ke svému stávajícímu domovu. Všude vládl klid a mír, tak mohly jet dost rychle. Netrvalo dlouho a Willow brzdila před nenápadným řadovým domkem, který tonul ve tmě. Vypnula motor a položila dlaň Nině na stehno, aby jí dala najevo, že ještě nemá vystoupit.

            "Měly bychom si popovídat. U vás nebudeme mít žádné soukromí. Přes zeď je slyšet skoro každé slovo. Bydlela jsem v něčem podobném. Mám jistý návrh." Nina se zachvěla. "Jestli sis to rozmyslela, pochopím-" Willow se rozesmála a naklonila se k ní pro polibek. "Né, nic jsem si nerozmyslela. Jenom když Wesley tak básnil o té jejich svatební cestě, něco mne napadlo. Do úplňku zbývají tři týdny a nějaký ten den. Co kdybychom na Ozovo zavolání nečekaly tady, ale na Havaji? Určitě přivítá, že si bude moct prohřát kosti. Bloudí teď někde na severu, bude zmrzlý jako preclík. Co ty na to? Budeme se koupat v moři, v noci trsat na pláži, pít drinky s paraplíčkem... milovat se v úplném soukromí... zvykat si na sebe?" šeptala a jemně Nině okusovala ušní lalůček. "Jsi pro?" Nině hrkly slzy do očí a přitiskla se k ní.

            "To by bylo skvělé. Willow?" "Ano." "Pojďme dovnitř. Musíš se vyspat. Mám širokou postel..." "Bezva, ale úzká by byla ještě lepší." Rozesmály se a vydaly se vstříc první skutečně společné noci."

 

* * *

 

            Buffy stála v prostoru pro již odbavené pasažéry. Dlaň měla položenou na přepážce, která je dělila od těch, co na své letadlo ještě čekali. Byla skleněná, takže se na sebe se Spikem mohli dívat. Nebýt toho otravného skla, jejich dlaně by se dotýkaly. Hleděli si do očí. Na pohyblivém páse zatím do nákladního prostoru letadla mířil velký kufr s logem W&H, který Buffy dostala od Angela, aby do něj mohla sbalit Spikovy i své věci. Její malá kabela do něj vklouzla jako oliva do Martiny.

 

            "Slečno, teď už opravdu musíte nastoupit," naléhala letuška, kterou pro Buffy poslali, protože se zatím neobtěžovala do kabiny, ale už byla na seznamu. "Ano, jistě. Promiňte," špitla a poslala Spikovi vzdušný polibek. Polapil ho do dlaně jako motýlka a strčil pod kabát. Usmála se a už bez ohlédnutí kráčela do letadla.

 

* * *

 

            Willow se usmála na Spika, který nervózně přešlapoval uprostřed Angelovy kanceláře. Ten seděl s Cordélií na pohovce u okna.

 

            "Tak co, připraven?" Spike přikývnul. "Ne. Jdeme na to, Zrzko nebo ti ještě uteču a risknu loď." Willow se na něj zamračila. "Přece nejseš žádnej srábek. To chceš vidět Buffy až za několik týdnů? Měsíců?" "Nejsem zbabělej. Tomu se říká zdravý rozum. Ale Buffy chci vidět co nejdřív." Zhluboka se nadechl a vdechl poslední příděl nikotinu. Špačka típnul do hrnku od kafe. Angel vstal a přešel k němu. Zadíval se mu do očí.

 

            "Jestli jí ublížíš, tak vedle toho, co ode mne zažiješ, bude peklo rajská zahrada." Spike se ušklíbnul. "Kyselý hrozny, kámo a uhni, nerad bych, aby tě Willow omylem přibrala s sebou. Představ si, že by se nám pomíchaly molekuly. Mám moc rád svoje kvádro, nechci zjistit, že je mi malý." Angel udělal pohyb, jako by ho chtěl chytit pod krkem, ale ne poslední chvíli připažil a vrátil se ke Cordy. Willow naposled zamávala. "Na viděnou zítra. Nešoupejte s nábytkem," přikázala a vzala Spika pod paží. Vzduch okolo nich zavířil...

 

* * *

 

            Buffy soustředěně hleděla z okénka. Měla štěstí. Harmony se podařilo zabukovat pro ni místo v letadle, které letělo přímo do Říma, bez mezipřistání. Byla ráda, že se vyhne zmatkům a ztrátě času spojené s přestupem. Podívala se na hodinky. Už měla za sebou šest hodin letu, takže je podle všeho zhruba v polovině cesty. Dopila další Martiny. Žaludek měla scvrklý strachem. Své jídlo dala hubenému blonďatému klučíkovi, který seděl hned vedle ní. Jeho porce do něj padla na to šup a na její, netknutou, smutně koukal. Když mu bez ptaní sebrala prázdný tácek a na poličku před něj postavila svůj plný, myslela, že mu díky vděčnému úsměvu vypadne pusinka z pantů. Takhle nějak musel vypadat malý Vilík, napadlo ji. Pak se usmála. Ale nevypadal. Ten měl vlásky hnědé. Smutně se zadívala do prázdného pohárku. Měla chuť se opít a probrat se až v Římě. Starostmi o Spika nedokázala usnout, i když dnes v noci vůbec nespala.

 

            Sotva totiž přijeli do Spikova bytu, volala Harmony, že může letět přímo, ale musí být na letišti za osmdesát minut. Takže nastal fofr. Do staré, roztrhané kabely, co tam kdovíkdo nechal, naházeli Spikův skrovný majetek, přidali věci, které mu i sobě nakoupila hned po Cordéliině znovuzrození a jako o závod se vraceli do W&H. Angel na ně čekal dole na vrátnici. Sám. S mailem potvrzujícím rezervaci letu, jejími doklady a prázdným kufrem. Dojalo ji, že ho to napadlo. Loučení v soukromí se nekonalo. Jen ho s vděčným úsměvem zběžně políbila na tvář a pelášila zpátky za Spikem do nastartovaného vozu. Sešlápnul plyn až k podlaze a před letištěm brzdil v rekordním čase. Klíčky hodil klukovi, co se jim vnucoval s umýváním předních skel a jen na něj houknul, ať zaparkuje v podzemní garáži. Svítání bylo na spadnutí.

 

            Teď jí přetažené nervy a nevyspání malovaly katastrofické scénáře. Spike po cestě shoří nebo ho Angel v afektu zabije nebo Willow-

 

            "Jste slečna Summersová?" Buffy polekaně vzhlédla k usmívající se letušce. "Ano. Ano, jsem." "V kabině kapitána máte hovor. Pojďte za mnou." Buffy strnule vstala. Hošík jí ukázal, že drží palce. Roztržitě se na něho usmála a protáhla se okolo svých sousedů. Kolena měla jako z hadrů, ale podařilo se jí dojít do kabiny bez maléru. Oba piloti ji sjeli pohledem od hlavy k patě stejně, jako to dělali všichni ostatní chlapi, okolo nichž prošla, a jejich profesionálně zdvořilý úsměv se změnil na velice potěšený. (eufemismus pro sousloví - svlékali ji očima) Letuška ji usadila na sedátko v rohu a podala jí masivní sluchátko. "Můžete hovořit." "Summersová, prosím, kdo volá?"

 

            "Tak si tady tak sedíme na kašně-" "Spajku! Ty už jsi-" "Jasně, lásko. Jsem v Římě a dohlížím na Dawn. Willow se podařilo dopravit nás sem bez nehod, právě zapadlo slunce. Skoro okamžitě usnula. Asi jsem se jí pronesl. Děsně chrápe, tak mne Dawn vzala na noční prohlídku města měst. Víno tady maj fakt dobrý, krev ujde. Dawn je poklad, už ji pro mne měla v lednici, ale strašně mi chybíš. Kdy tě uvidím?" Druhý pilot výmluvně zvedl šest prstů a Buffy došlo, že její hovor slyší ve sluchátkách. "Prý za šest hodin." "Skvělé, tak to tě budu moct vyzvednout, mazlíčku. Co piloti, jsou sexy? Nenech se odloudit!" Buffy se zaculila. "Ujdou, ale já miluju tebe." Spike se zasmál. "A já tebe. Těším se. Dawnie mi ukazuje, že musíme končit. V hale se dívej po špatným básníkovi a dlouhovlasém klíčku. Na shledanou, lásko." "Na shledanou." Buffy šťastně vrátila telefon. "Děkuji vám."

            "Že jsem tak smělý... krev?" zeptal se zmateně kapitán. Buffy pokrčila rameny. "Hemofilie," zalhala bez váhání a mazala pryč. Letuška se na ni pořád usmívala. "Dopadlo to dobře, že?" Buffy šťastně přikývla. "Nechcete něco k jídlu? Viděla jsem, že jste nic nesnědla." Buffy zavrtěla hlavou. "Ne, ale kdybyste mi pohárek na minerálku naplnila-" "Martiny. Že jste to vy... dám vám tam šest oliv, ať máte aspoň nějakou zeleninu. Raději osm." Tomu říkám kvalifikovaná letuška, pomyslela si Buffy a vděčně převzala nápoj.

 

            "Když už se tolik nebojíš, sluší ti to víc," zhodnotil její vizáž malý soused. Protřepla mu rukou vlásky a podala čokoládky, co jí strčila letuška. Znovu se zadívala z okénka. Přivřela oči a labužnicky upíjela. Sotva spolkla poslední doušek… a poslední olivu, usnula, jako když ji do vody hodí.

 

* * *

 

            'Právě přistálo letadlo - přímý let, Los Angeles - Řím', ohlásil letištní rozhlas a Spike se vykašlal na whisky, kterou mu koupila Dawn (dolary si ještě nestihl vyměnit za EURa) a řítil se do příletové haly. Dawn protočila oči a dorazila to místo něj. Zalapala po dechu a rychle dopila svoji minerálku. Na barmana, který se jí smál (nebo se na ni smál), vyplázla jazyk a mazala za švagrem.

 

* * *

 

            Buffy úspěšně ukořistila svůj kufr a už spěchala na tmu boží. Prošla turniketem. Rentgenovala čekající dav. Že by tady nebyl? Ale byl. Uviděli se ve stejné chvíli. Rozběhl se k ní. Popadl ji do náruče a pevně k sobě přitisknul.

 

"To je naposled, co jsem tě pustil z očí na takovou dobu,"

šeptal jí do úst.

"Nápodobně."

Jejich rty se spojily a oni náhle byli jedinou bytostí.

Bytostí složenou ze dvou,

dokonale do sebe zapadajících částí.

 

Konečně jsou spolu.

Navždy.

 

* * *   B&S 4ever   * * *

 

 

 

Epilog

 

            Harmony se zalíbením pozorovala svoji tvář v digitálním zrcadélku. Až teď si uvědomila, jak moc jí její odraz chyběl. Ten víkend, během kterého věnovala svoji přízeň i lepé tílko šéfovi výzkumu, se jí vážně vyplatil. Sex byl více, než uspokojivý a místo ranní kávy dostala tenhle prototyp. Byl to vlastně fotoaparát, ve tvaru plochého kolečka. Vypadal jako skutečné zrcátko do kabelky. Každou půlvteřinu vyfotí snímek a zobrazí ho na display. Osoba, co do něj kouká, se vidí skoro jako v obyčejném zrcadle. Jen malinko škubaně a se zpožděním. Na to se dá lehce zvyknout. Konečně se mohla namalovat a nešílet strachy, že si vypíchne oko nebo bude mít rozmazané stíny. O pultík před jejím stolkem se opřel vazoun.

 

            "Hele, krásko, už toho tady mám plný zuby. Lítám z patra do patra a nikdo se se mnou nechce bavit. Tak jdu rovnou sem. Objednej mne u CEO." Harmony se ušklíbla.

 

            "Vážený pane. Nevidím nejmenší důvod, proč byste mi měl tykat. A co se týče vaší žádosti, CEO nikoho nepřijímá. Já jsem jeho asistentka. Dneska mám skvělou náladu, takže mi vysypte co chcete a já usoudím, jestli vám mohu pomoci nebo ne." Borec v montérkách si ji podezřívavě prohlédl, ale pak to vzdal.

            "Mám tady doporučenou zásilku. Do vlastních rukou Winifred Burkleové." Harmony ohrnula nos. "A s tím tolik naděláte? Fred je na svatební cestě. Klidně mi to dejte." "Fajn, ale potřebuju váš podpis a razítko. A hlavně, musíte jít se mnou a tu monstrozitu sama převzít. Do kapsy se mi nevejde." "Co to je?" zašklebila se Harmony. "Sarkofág." "A jó, mumie? Je dost mrtvá? Já se s jednou potkala ještě na škole a velká sranda s ní nebyla." Stěhovák si ji zařadil mezi chlubilky, které neví o čem je řeč a shovívavě se usmál. "Jasně, že je. Teda nevím. Ta bedna je zavřená, takže žádný strachy. Mám ji v suterénu. Kam s ní?" "Odvezeme ji k Fred do kumbálu. Nemusí být v lednici, že ne?" ujišťovala se Harm. Pan Stěhuji mumie zavrtěl hlavou. "Kdepak, zlatíčko. Jdeme?"

 

            Harmony ještě na stolek položila cedulku: 'Přijdu hned' a potom chytili výtah dolů. Tam se k nim přidal stěhovací mužík číslo dvě a všichni tři, o rakvi nemluvě, se přemístili do prostor laboratoře. Harm odemkla dveře, které vedly do kamrlíku, kam se dávaly věci, které jinde zavazely. Bedna se sem vešla tak akorát. Harmony si pečlivě přečetla dodací list, přinutila muže, aby bednu otevřeli, zkontrolovala sarkofág podle přiloženého obrázku a teprve potom dodák orazítkovala, podepsala, originál si nechala a kopii jim vrátila. Na jejich nenápadný náznak, že dýško by si zasloužili, odpověděla její démonka a chlapci se ještě rádi vypařili. Harmony si srovnala obličej, vytáhla zrcátko a zkontrolovala make-up. Zadívala se na barevné krystaly ve víku sarkofágu. Odjakživa byla na barevné cetky. Vztáhla ruku a ten fialkový pohladila.

            Kulatý uzávěr se svinul do nitra rakve a Harm do obličeje udeřil závan smradlavého vzduchu. Rozkašlala se. Jedním okem nakoukla dovnitř. Pusto prázdno nehostinno. Vztekle plácla dodák na víko a uraženě odkráčela.

 

Už nikdy nikomu neotevřu žádnou poštu.

Ani kdyby prosil.

Jediné, co z toho totiž vždycky mám,

je zatuchlej vzduch a prázdná bedna.

 

 

 

Konec