„Co budeme dělat ?“

„Počkáme.“

„Tady?“

 

Claire na něj vrhla netrpělivý pohled. „Samozřejmě, že tady,“ odsekla.

„Peter se ujistí, že jsou pryč. A mimo jiné naše mokré oblečení by nás jenom zpomalovalo.“ Pohodila blonďatou hřívou.

„Strávíme tu noc a zítra uvidíme, co bude dál.“

 

Zack si povzdychl a rozhlédl se po šatníku. Byla tu tma, nepohodlno, zatuchlo  a bylo tu cítit staré dřevo a moli. Taky si nemohl vůbec natáhnout nohy, protože jinak by narazil do Claire.

Dívka, kromě toho, že se snažila vysušit si vlasy, se zabývala ještě něčím dalším - snažila se vytáhnout si trny, které měla zabodnuté v levém rameni. Zach ji sledoval a snažil se nevypadat ohromeně, zatímco se její rána zacelovala a nezůstalo nic než bílá a neporušená pokožka. 

Claire se na něj podívala s podezřením, že jí celou dobou sledoval, ale Zach se jí jen podíval do očí s nepředstíranou zvědavostí. Neptal se jí, jak se cítí, nebo jestli jí to bolí. Už jí takhle viděl, když si zastrkávala žebra zpět do hrudníku a vydala přitom jen jednu bolestnou grimasu.

Zach se snažil najít pohodlnější pozici a nějaký prostor, ale jakkoliv se natočil, stále to nebylo ono. Ke všemu tomu, šatník byl starý a nepohodlný a všude ležel prach. Snažil se sám sebe aspoň trochu oprášit.

 

„Tohle bude teda příšerná noc,“ zamumlala a rozhlédla se kolem, jestli někde v té temnotě nezahlédne nějaké pavučiny nebo snad i něco horšího.

Zach jí chvíli sledoval. Možnost strávit s ní noc… ta holka byla už tak  dost strašidelná…. Ale ještě víc mu vadilo, že se tuhle noc pravděpodobně vůbec nevyspí. Už teď se cítil unavený a pokud si v dohledné době neodpočine a nevyspí se, ráno se bude cítit jak přejetý parním válcem.

Samozřejmě, že tu byla možnost, jak si to tady udělat víc pohodlné, ale Claire by mu asi nejšpíš utrhla hlavu, kdyby jenom ten návrh řekl nahlas.

Díval se na ní – kroutila sebou, jak se snažila pořádně se opřít o skříň. Soudě podle jejího výrazu jí to moc nešlo a tak se Zach rozhodl zkusit štěstí.

Snažil se znít jasně: „No,“ ..udělal pauzu, aby si získal její pozornost. „Nechápej mě špatně nebo tak a hlavně se nenaštvi.“ Ztišil hlas. „ Ale… myslím, pokud bys chtěla, pokud by ti to nevadilo, můžeš se natáhnout ke mně.“

Otočila hlavu a důkladně se na něj podívala. I když tu byla tma, nebo spíš šero, které je obklopovalo, téměř mohl vidět jak nadzvedla obočí. „Promiň, přeslechla jsem se..?“

 

Zach sebou trhnul a proklínal sám sebe. „ To je jen nápad.. mohli bychom si alespoň natáhnout nohy a trochu se prospat.“

Podívala se na něj s nečitelným výrazem ve tváři, dokud se nezačal tvářit ještě víc nervozněji.

 

„Zapomeň na to.“ Řekl nakonec a podíval se jinam. Doufal, že si nevšimla, jak zčervenal.

Bylo ticho. Claire na něj stále zírala s podivným výrazem ve tváři. Nakonec si rozzlobeně povzdechla. „Doufám, že nejsi takový vyžle.“

A k jeho překvapení se posunula blíž, natáhla si svoje tělo  mezi jeho nohy a opřela se mu o hruď. To náhle teplo ho přinutilo být v pozoru.

V hlavě mu přelétla myšlenka – tak takhle se asi cítí to nejšťastnější křeslo na světě.

 

Jeho ruce byly položeny nečinně vedle těla, zatímco sledoval, jak si dělá pohodlí na jeho klíně. Nikdy si nemyslel, že Claire je mazlící typ a kdyby jí neznal tak dobře, tak by si musel myslet, že se snaží o jediné – přitulit se k němu co nejvíc.

Neviděl jí do  obličeje, bránily mu v tom její blonďaté kadeře. Trochu se nadzvedla a téměř se na něj nepodívala, když řekla: „Nic si nezkoušej, jo?“

„Ne.“ Odpověděl a uvědomil si, že Claire nevěří těm blbostem, které o něm rozhlašuje Jackie. On má rád holky a byl vděčný, že si to Claire také myslí.

Claire si konečně našla pohodlnou pozici a snažila se usnout, zatímco Zach se snažil nemyslit na její dech, který cítil na krku, na vůni jejich vlasů a na její kůži. Ležela klidně, cítil z ní teplo vlhkost a měkkost – nesporné známky ženství. 

 

Někdy byla Claire tak sladká, tak rozkošná až ho z toho bolelo u srdce. Když jí sledoval jak usíná, jak se jí vlasy rozprostírají po čele a lících, věděl, že to je jeden z těch okamžiků.

 

A kvůli čemu se cítil ještě hůř, bylo to, že není schopný jí ochránit. Neslyšně polknul. Téměř mohl přísahat, že se teď usmála, ale je možné, že za to také mohla ta tma, vyčerpání, blízkost a přicházející spánek.

Nakonec také zavřel oči, navzdory tvrdé zdi se cítil naprosto dokonale.

 

Claire se probrala ve čtyři hodiny v noci. Měla ztuhlý krk a cítila vlhkost někde kolem tváře, ale na druhou stranu také cítila teplo, pohodlí, sucho a co bylo nejvíce důležité .. .bezpečí.

Cítila pod sebou něco měkkého, a když se trochu pohnula, rozpoznala, že je to tělo. Zachovo tělo, aby byla přesná.

Trochu se posunula a tím mu obličej skouzl přímo na její rameno. Měl zkroucené nohy a lokty měl opřené o kolena, zatímco jeho ruce byly propletené a tvořily kruh okolo Claire. Téměř se jí nedotýkal, nicméně i tak to bylo přespříliš.

 

Jak ho sledovala, povšimla si slin na jeho tváři (to byl ten vlhký pocit před tím)  a zatímco se snažila setřít to ze sebe, pocítila vůni jeho mýdla a vody po holení… a pak… ještě něco zvláštního… Něco.

 

Zdvihla ruku a zamávala mu před očima. Zkoušela, zda opravdu spí.

Netrhl sebou, ani se nepohnul a ani necítila, že by mu rychleji bušilo srdce. To bylo její vlastní.

Znovu si k němu lehla, lehce se k němu natáhla a nadechla se jeho vůně. Povzdechla si a užívala si ten pocit. Poté, co se ujistila, že opravdu spí, se Claire opět vydala do říše snů a opatrně si položila jeho paži podél jejich boků.

 

Když pak Zach o několik hodin později otevřel oči, díval se přímo do páru modrých očí, které na něj zíraly.  Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že je to Claire, a když mu to došlo, zasněně se na ní usmál, což jí přimělo pobaveně se zasmát a nahnout k němu hlavu.

Díky té chvíli se jeho tělo opravdu probralo a uvědomil si, že :

tu bylo opravdu hodně dotýkání

se mu nějak podařilo jí v noci obejmout

V ten moment byl opravdu vzhůru a snažil se odtáhnout. Pak si uvědomil, že  ona ho nepouští.

I v té tmě mohl vidět, jak se červená.

 

„Já… nechtěl jsem … chci říct, varovala jsi mě ..a ..“

 

„Zachu.“ Rychle ho přerušila.

„Promiň.“ Omlouval se s lítostí.

Její sevření povolilo a mohl cítit, jak její ruka bloudí po jeho tričku.

 

„Zachu.“ Znovu zašeptala a natáhla krk.“ Prostě ….sklapni.“

Zamrkal jednou ( to kvůli tomu : „sklapni“) a podruhé, když v temnotě toho zaprášeného šatníku ucítil, jak ho políbila a přitáhla si ho blíž. Položila mu ruce na ramena a přitulila se k němu.

Byl to euforický, radostný a naprosto báječný pocit – její rty, .. mohl cítit její sladký dech. Bylo to zprvu trochu ostýchavé.. ale když se polibek prohloubil, cítil, jak mu objala ruce kolem krku.

 

Dotýkal jejích boků, takže nemohl nic jiného než bezmocně brumlat pod jejím měkkým tělem. A kromě toho - vše co jí dělalo ženou se právě teď tisklo k němu. V další sekundě byli beznadějně propleteni mezi sebou a téměř  leželi na celé ploše šatníku, ať už to bylo poholdné nebo ne. Zatímco ležela na něm, udělala si z něj teplou a měkkou matraci. A při své malé výšce to bylo docela příjemné a nemohla dělat nic jiného, než si to užívat.

 

Věci se ve skutečnosti nezačínaly vymykat kontrole, protože Zach ani Claire neměli v úmyslu sundávat si jakkékoliv oblečení. Ale i tak ta blízkost a její entuziasmus si začly vybírat příjemnou daň. A poté co se Claire znovu nechtěně pohnula hýžděmi, tak se Zach nečekaně odtáhl, ztuhl a zasténal.

 

„Zachu?“ její hlas byl zabarven obavami a jistou známkou bolesti. „Jsi v pořádku?“

Trochu se zašklebil a znovu jí objal, tentokrát ještě pevněji, aby si o tom všem nezačínala myslet, něco jiného.

„Jsem v pořádku.“ zachraptil, nedíval se na ní a nehýbal se. „Já jen… jestli se ještě jednou takhle pohneš, tak se začnu cítit tak moc dobře, jak jen to je možné.“

Na tváři se jí rozlil pobavený pocit. Nehýbala boky, ale její prsty putovaly po jeho krku, k jeho bradě, přes rty až ke tvářím motýlím dotykem.  Podíval se na ní … a výraz jaký uviděl v jejich azurově modrých očích.. ta něžnost mu téměř vzala dech. To teplo, ten nestřežený výraz v jejím obličeji, to bylo něco, co u ní ještě nikdy neviděl. Náhle vypadala mnohem mladší než on – najednou vlastně vypadala na to, kolik jí opravdu je.

 

Její výraz se téměř zrcadlil v tom jeho.

Zach se cítil pohodlně, zatímco ho hladila po tváři a vlasy ho šimrala po krku.

Slabě se usmál. „Je .. mi to opravdu líto.“

Claire se zasmála zvonivým a uvolněným smíchem. „Věr mi, Zachu, beru to jako kompliment.“

 

„Mmm.“ Byla jeho jediná odpověď. Rukou putoval po její tváři a dostal se až k jejím rtům, které zlehka polaskal. Byly trošku nateklé, ale jinak bez vady.

„Jsem vážně rád, že jsme skočili do toho jezera, nechali se honit psy, potkali tvého strýce a skončili v šatníku tvého otce, opravdu.“

 

„Já taky.“ Zašeptala.

Jejich pohledy se střetly  a Claire se natáhla až se jejich čela dotkla.

„Takže..“ Zach trochu váhal. „Kam jsme se to dostali?“

 

Předstírala vážný výraz. „No víš, každýho kluka, kterýho potkám lákam do tohohle šatníku.“

 

Zach se uchechtl. Jeho tělo se při smíchu zatřáslo. „Jo, trochu jsem se bál, že tohle řekneš.“ Otevřel pusu, aby něco dodal, ale nic smysluplného ho nenapadlo.  „Já jen..“ hledal slova, nejistý jestli Claire cítí to samé. Dokud se na ní nepodíval a neviděl ten svolný výraz a její zářivé oči plné naděje.

 

„Zachu.“ Zašeptala a on cítil její dech v obličeji.

„Prosím?“

Sebral odvahu a podíval se na ní. A slova z jeho úst jen plynula:

„Já jen .. chtěl jsem ti říct, že jsi ten nejkrásnější  člověk, jakého jsem kdy potkal. A nechápu, proč sama sebe nemáš ráda, i navzdory tomu, že jsi nezranitelná. Já tady pro tebe vždycky budu.. a ..“ Vzal její obličej do rukou a pohladil její sametovou kůži.  „A miluju tě víc než cokoliv jiného.“

 

Na chvilku zavřela oči a když je opět otevřela, zářivě se usmála. Zach viděl  mokrou cestičku na její tváři. Natočila hlavu a podívala se na něj.

„Taky tě miluju.“ Pronesla a poté jí Zach tu slzavou cestičku slíbal.

 

KONEC