Šíleně zamilován

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Buffy vyjekla bolestí, její vlastní kolík se jí zabodl do břicha. Vzhlédla na upíra, co s ním ještě před zlomkem sekundy s přehledem bojovala a vtom jí to došlo. Umřu. Vytrhla si kolík z těla a zalapala po dechu, bolest ji téměř ochromila. Přinutila se vykročit, klopýtala ke hřbitovní bráně. Než stihla udělat pár kroků, upír už zase stál před ní.

            "Copak, už jdeš? Nějak brzy," vysmíval se jízlivě, uhodil ji přímo do ošklivě krvácející rány, takže se zapotácela. Oblil ji studený pot. "Ale já jsem s tebou ještě neskončil." Znovu se po ní ohnal pěstí, ale Buffy se jako zázrakem podařilo jeho úder vykrýt, jenže... bylo jí jasné, že bojuje předem ztracenou bitvu. Její čas se krátil a oni oba to věděli. Vyměnili si ještě pár ran, které Buffy odrazila stěží napůl, potom se upírovi podařilo přirazit ji ke zdi a jednou rukou jí přidržel ruce nad hlavou. Sklonil se k ní, aby ji zabil.

            "Vždycky jsem toužil okusit krev přemožitelky," zašeptal jí do ucha, z jeho mrtvolně páchnoucího dechu se jí zvedal žaludek. "... a jak to tak vypadá, dnes k tomu budu mít příležitost." Buffy zatajila dech a zavřela oči, modlila se, aby to bylo rychlé. Jen doufala, že se ostatním podaří udržet Dawn před Glory v bezpečí. Už se skoro rozžehnala se světem, když vtom z ničeho nic ucítila, že má ruce zase volné. Někdo od ní upíra odtrhnul. Otevřela oči právě včas, aby viděla jak se rozpadl v prach, s úlevou se svezla na náhrobní kámen.

            Spike se spokojeně zakřenil, když zručně rozprášil toho amatéra. Upír, který by dokázal přemoci jeho se ještě nezrodil. To by musel být jinej frajer. Jo, není nic lepšího než kapka násilí před spaním. Lepší než Valeriánské kapky. Jenom litoval, že boj netrval trošku déle. Prach se usadil a Spikovi se rozšířily nozdry, začenichal, ten pach ho úplně omámil. Krev, velice silná krev. Rychle se rozhlédl po hřbitově, oči mu spočinuly na Buffy, která se nejistě pokoušela postavit. "Oh, bloody hell," zamumlal a v mžiku stál vedle ní. "Jak to tak vypadá, objevil jsem se tady za vteřinu dvanáct," zaculil se na ni, pevně rozhodnut nedat najevo jak moc ho zasáhlo vidět ji zraněnou. Buffy pomalu zvedla hlavu a jejich oči se setkaly.

            "Spiku..." zašeptala a v bezvědomí mu padla do náruče. Spike na ni vyděšeně zíral, něžně jí z tváře odhrnul neposlušný pramen vlasů. Snad tisíckrát si představoval, že mu bude ležet v náručí, ale ne, že bude bez sebe, protože ji nějaký gauner bodl do žaludku. "Nejlíp bude, když tě ošetříme, mazlíčku," zamumlal a zvedl si ji na paže tak opatrně, jak jen to šlo. Jeho hrobka naštěstí nebyla daleko.

* * *

            První věc, kterou si Buffy uvědomila, když se probrala, bylo, že už není na hřbitově. Cítila, že leží na něčem tvrdém a pod hlavou má měkký polštář. Konečně otevřela oči, rozhlédla se po jí dobře známém prostoru. Měkká záře svíček sice osvětlovala jen část Spikovy krypty, ale Buffy nedělalo potíže ji poznat. Pokusila se posadit, ale bolestí sebou škubla, rána v břiše se přihlásila o slovo. "Ještě bych nevstával, být tebou," řekl Spike a vynořil se ze stínu. "Ovázal jsem ti to jak nejlíp jsem dokázal, ale lásko, nejsem zrovna expert na první pomoc. Plus, nemám tady lékárničku, ta by moc nepasovala k mému image big bad." Buffy sklouzla pohledem dolů a uviděla, že má vyhrnutý svetr a ovázané břicho, byť poněkud neohrabaně. Ačkoliv, mohlo by to fungovat. Podívala se zpátky na Spika a všimla si, že má na sobě černé triko a rifle, jako obvykle, ale kožený plášť, jeho druhá kůže, je pryč. Došlo jí, že to je ta měkká věc, co má pod hlavou místo polštáře. "Um... díky," zamumlala rozpačitě a ráda si znovu lehla. Cítila, že uzdravovací síly přemožitelky jedou naplno, jenže stejně potřebuje čas, než bude schopná jít domů.

            "Co se nepovedlo?" otázal se Spike, přitáhnul si křeslo vedle már, na nichž ležela a sedl si. "To ti není podobné dovolit jedinému upírovi, aby ti dal na frak, přítomné samozřejmě nevyjímaje." Buffy si povzdechla. "Nevím co se stalo. Prostě mě porazil." "A na to nejsi zvyklá, viď?" zeptal se Spike měkce. Buffy kývla. "Vždycky jsem byla přesvědčená, že se o sebe dokážu postarat. Nevím co se pokazilo." "Nic," odpověděl Spike. "Nejsi nesmrtelná, mazlíčku. Žádná přemožitelka nežije navždy." "Yeah," ucedila Buffy hořce, "ty sám to musíš vědět nejlíp." Spike ztichnul, vzpomenul si na ty dvě přemožitelky, které sám zabil." Ne, že by toho litoval, pravda, ale právě tohle Buffy očividně vrtalo hlavou. Otočila k němu svou tvář. "Spiku, můžu se tě na něco zeptat?" Přikývnul. "Do toho."

            "Když jsi tehdy zabil ty přemožitelky, proč jsi zvítězil? Kde udělaly chybu? Co způsobilo, že prohrály?" Spike si povzdechl. "Vážně to chceš vědět? Bude to dlouhý příběh." Buffy se významně zadívala na svoje břicho. "Nikam nespěchám." "Dobře. Well, jestli ti to mám vysvětlit pořádně, musím začít od začátku. Psal se rok 1880, tehdy v Londýně žil jeden, poněkud zženštilý chlápek, jmenoval se William..." rozpovídal se upír. Asi po deseti minutách se už Buffy dusila smíchy. "Strašlivý, hrůzu nahánějící William Krvavý byl... básník? Kecáš, tomu nemůžu uvěřit. A co mělo znamenat to jiskřivý?" hihňala se. Spike si raněně povzdechnul. Jak jsem mohl být takový idiot a říct jí pravdu o tom, kým jsem ve skutečnosti byl. Nechápal sám sebe. "Tak chceš to slyšet do konce nebo ne?" vyjel na ni. Buffy zvážněla, skoro zapomněla proč jí to vlastně povídá, ale přesto se jí rty pořád vlnily pobaveným úsměvem. "Omlouvám se, pokračuj."

            "Dobrá, takže Cecily se mnou nechtěla nic mít. Musel jsem vypadnout z toho zatraceného večírku, potácel jsem se městem, chtěl jsem domů za mámou, ubrečená, posmrkávající troska mužského. Ačkoliv, netrvalo dlouho a do cesty se mi postavil někdo jiný, dívka jménem Drusilla." Buffy tiše naslouchala jeho vyprávění, pověděl jí do detailů jak to bylo, než se změnil. Jak jej Drusilla objevila ve chvíli, kdy byl nejzranitelnější, oslovila ho, dala najevo, že o něj má zájem a přemluvila ho, aby se stal démonem, kterým je dodnes. Moc práce jí to nedalo. Buffy si nebyla jistá, jestli ho má litovat nebo ne. Spike byl, zcela jistě, obětí okolností, ale nezdálo se, že by svého obrácení litoval. Zda z něj promlouvá jeho démon nebo Williamova bolest, nevěděla.

            "Co bylo dál?" zeptala se. Spike pokrčil rameny. "Nějakou dobu jsme cestovali po Evropě, s Dru, Darlou a Angelusem. Většinu času jsem strávil rvačkama, vyhledával jsem boj, kdekoliv, s kýmkoliv." Buffy poslouchala, jak se postupně změnil z Williama na Spika, zbavil se své minulosti s použitím železničního bodce.

            "Chystáš se mi povědět jak jsi zabil ty přemožitelky?" otázala se nakonec Buffy. Jeho životní příběh ji fascinoval, ale ráda by se dobrala cíle akce. "Už se k tomu dostávám," zařval Spike vztekle. "Šlo by to rychlejc, kdybys mi furt neskákala do řeči. Takže dál, na přelomu století jsme byli v Číně, byla tam zrovna boxer rebellion. A tady to vlastně teprve začíná." Buffy se svíral žaludek nejen díky jejímu zranění, už velice vážně a bez hlesu totiž naslouchala Spikovi, který jí podrobně popisoval boj, který svedl s první z přemožitelek, které zabil. To už bylo dost příšerné samo o sobě, ale mělo být ještě hůř. Hned potom dal totiž Drusille ochutnat krev přemožitelky a... jelikož je to silné afrodiziakum, ti dva se tam mezi troskami ještě pomilovali, přitom tělo mladé dívky, kterou zabil, leželo jen kousek od nich. Spike si povšimnul jejího znechuceného výrazu a pozvedl obočí.

            "Co?" zeptal se nechápavě. "Tebe to vzrušuje!" "Chceš mi tvrdit, že tebe ne?" Buffy otevřela pusu, aby proti jeho obvinění protestovala, ale pak si vzpomněla na to, jak se poprvé vyspala s Rileym. Bylo to chvilku poté, co společně zabili Polgar démona. "Tak proč jsi vyhrál?" zeptala se raději, rozhodla se, že změnit téma bude nejlepší. "Druhá přemožitelka byla víc jako ty," řekl Spike, ignorujíc její otázku. "Byla silná, duchapřítomná... přesně taková, jaká má přemožitelka být. Nevím jak dlouho jsme spolu bojovali, vydržel bych to celou noc."

            "Tak co se stalo?" naléhala Buffy. "Pořád mi vykládáš jak jsi s nimi bojoval, ale já potřebuji vědět čím byly zrovna tyto dva souboje tak výjimečné. Bylo to jenom proto, že jsi byl lepší bojovník, než ony?" Spike se zasmál. "Přál bych si, aby to tak bylo, mazlíčku. Ale tady nešlo o to jak jsme tu noc bojovali. Chceš věděl proč prohrály? Dobře, ale asi se ti to nebude líbit." Pohled jí ztvrdl. "Zvládnu cokoliv, co mi řekneš. Teď mi to pověz, chci to vědět." Spike si povzdechl. "Důvodem proč podlehly bylo, že... ony to chtěly. Možná ne vědomě, ale hluboko uvnitř už měly všeho dost, chtěly to vzdát. Dříve nebo později si každá přemožitelka uvědomí, že její bitva nikdy neskončí. Můžeš zabít tolik upírů, kolik chceš, ale všechno je to o ničem, protože jednou se objeví jeden, co si vybere správnou chvilku a... je konec. Mír navěky." Buffy na něj zůstala hledět úplně zhrozená, pochopila co právě slyšela.

            "Nemáš pravdu! Já nechci umřít." "Ještě jsem neskončil," řekl Spike. "Chceš vědět proč jsi přežila mnohem déle, než ostatní přemožitelky? Jsi se světem svázaná. Obyčejné přemožitelky jsou od počátku trénovány na to být bojovníkem na jednu sezónu. Tvrdým a bezcitným. Bez přátel, bez rodiny, jen zabíjení. Ty jsi jiná, máš blízké přátele a rodinu, to ti nedovolí vzdát se. Máš proč žít, to ty ostatní dívky nikdy neměly. Dneska jsi se sice dostala blízko, ale nakonec by ses znovu začala bránit. Jaká byla tvoje poslední myšlenka, když se k tobě sklonil, aby tě zabil?" Buffy vzpomínala.

            "Bála jsem se, že kdyby se se mnou něco stalo, nezbude tady nikdo, aby chránil Dawn." Spike se zasmál. "Tak vidíš. To je to, co by tě mělo udržet naživu." Buffy si vzpomenula na Kendru, jaký byl její život. Ani si nepamatovala na své rodiče. Proto se šílené upírce, kterou Drusilla je, podařilo ji zabít? Byla Kendra připravená umřít? Cukla sebou, když na břiše ucítila něco studeného, uviděla Spika, jak jí mění obvaz.

            "Za minutku to bude," zazubil se na ni. "Jenom klidně lež." Spike se zabýval převazováním rány a Buffy zavřela oči, snažila se nevnímat doteky chladných prstů na nahé kůži. Skoro by přísahala, že cítí jak ji lechtá jeho dech. "Hotovo," oznámil nakonec a jí se to zdálo snad o věčnost později. Sedla si a přehodila nohy přes okraj katafalku. "Měla bych jít domů. Máma a Dawn už určitě mají strach kde jsem." "Doprovodím tě." Buffy pečlivě studovala tvář upíra před sebou, byl jediný, kdo jí řekl pravdu o tom, kým přemožitelky skutečně jsou. Dumala, jestli to Giles ví a záměrně jí to nepověděl nebo jestli se prostě rozhodl ignorovat to, co se jí nyní zdálo do očí bijící. Neviděla to, dokud jí to Spike nevysvětlil. Nejvíce ji však ohromilo, že jí to neřekl krutě, aby ji zranil, naopak. Řekl jí to tak jemně, jak jen to šlo. Chtěla s ním jednat s odporem kvůli tomu, že zabil dvě přemožitelky, ale pravdou bylo, že kdyby je nezabil on, nějaký jiný upír by to stejně udělal. Možná to bylo morbidní, ale vlastně ji těšilo, že přijaly smrt z rukou důstojného soupeře a ne nějakého čičmundy, jako se to dnes v noci málem stalo jí. Než stihla protestovat, Spike jí pomohl slézt z katafalku, aby si nenamáhala čerstvou ránu. Zastavil se na prahu a otevřel jí dveře.

            "Nemusíš mne doprovázet," pípla a vyšla ven. Spike pokrčil rameny. "Stejně si musím koupit krev." Buffy kývla. V úplném tichu se vydali na Revello Drive.

* * *

            Zastavili se až před vchodem do Buffyina domova, žádnému se nechtělo porušit zvláštní ticho, které mezi nimi panovalo od chvíle, kdy opustili jeho hrobku. "Měla bych jít dovnitř", řekla konečně Buffy, když už se začala cítit trapně. "Děkuji, že jsi mne ošetřil." Oběma bylo jasné, že tím nemyslí jen obvazy. Spike jí pomohl udělat další krůček na cestě k pochopení, co znamená být přemožitelkou. "Na viděnou," rozloučil se Spike nonšalantně a s malou úklonou rychle vykročil po chodníčku dřív, než mu mohla dát sbohem. Buffy si povzdechla a zamířila dovnitř.

* * *

            Jakmile Spike uslyšel, že za Buffy zapadly dveře, otočil se a vrátil se zpátky, aby zaujal své obvyklé místo, opřen o strom před jejím domem. Jak tam tak stál a kouřil, díval se jí do oken, představoval si, že by se jednou snad mohl stát součástí jejího života, v němž by už nebyla jen přemožitelkou. Přesto mu bylo krutě jasné, že to se nikdy nestane a on nikdy nebude někým, kdo by ji poutal ke světu. Ze smutných myšlenek ho vyrušil zvuk dveří, hned se vydal dozadu na dvorek, aby se podíval co se stalo. Buffy seděla na schodcích na verandu, jako hromádka neštěstí, hlavu v dlaních. Než si uvědomil co dělá, vyšel ze stínu a předvedl se Buffy v celé své kráse. Zvedla hlavu. Překvapeně hleděl na slzy, které se jí koulely po tvářích. Cítil jak se mu sevřelo srdce a jenom doufal, že to není jeho vina. Vypadala, že ji jeho přítomnost uvedla do rozpaků, protírala si rychle oči a snažila se utřít si slzy z tváří, čímž dosáhla jediného, slzy si rozmazala a líčka jí poněkud zčervenala.

            "Spiku, nevěděla jsem, že jsi ještě tady." Pousmál se na ni. "Jsem na cestě domů. Jsi o.k., mazlíčku?" Stupidní otázka, pomyslel si hned, jak mu ta slova vyšla ze rtů. Buffy popotáhla a zase sklopila hlavu, neodpověděla. Spike si k ní přisedl a podal jí kupodivu čistý kapesník. "Možná by ti pomohlo si o tom promluvit." Buffy byla ještě chvíli zticha, otřela si obličej a zdálo se, že přemýšlí jak nejlépe začít. "Moje máma. Je nemocná. Zítra musí do nemocnice." Zvedla k němu oči už zase plné slz. "Spiku, co když je to něco opravdu vážného? Nevím jak se s něčím takovým vyrovnám. Umím sice zabíjet démony, ale tohle zastavit nedokážu." Znovu se zoufale rozplakala. "Nemůžu ji ztratit." Spike si ji jemně přitáhnul do náruče, vzlykala mu na rameni a on ji něžně hladil po vlasech. Nemohl jí slíbit, že její máma bude zase zdravá, to nevěděl. Mohl jenom být s ní a když to bude potřeba, povzbuzovat ji. Konečně se od něj Buffy odtáhla a vypadala ještě rozpačitěji, než předtím. "Promiň," zakňourala. Spike jen potřásl hlavou.

            "Přece by ses neomlouvala, mazlíčku. Je úplně přirozené, že se o maminku bojíš. Nemusíš být silná úplně pořád. Dovol ostatním, aby se chvíli starali zase oni o tebe." Buffy se usmála. "Jako ty? Dnes v noci ses o mne postaral." Spike jí úsměv vrátil. "Yeah, jako já. Dobře si pamatuj, Buffy, kdykoli mne budeš potřebovat, jsem tady." Možná to bylo tónem, jakým vyslovil její jméno, ale Buffy náhle věděla, že to myslí vážně. Nebyla si jistá proč se o ni najednou začal tak starat, ale začala se díky jeho péči cítit v bezpečí. Ačkoli své mámě možná pomoci nedokáže, nezůstane sama. Ulevilo se jí při té myšlence a snad právě to ji přinutilo naklonit se a vtisknout upírovi na rty malý, něžný polibek. Spike byl v šoku, překvapeně se od ní odtáhl, hleděl na ni zcela konsternován. Buffy se, při pohledu na to, jak se tváří, přes všechno co se s ní zrovna dělo a co ji trápilo, rozesmála.

"Děkuji, Spiku," zašeptala, když vstala a zamířila zpátky do dveří.

"Za všechno." Dveře se zavřely.

Až teď se Spike vzpamatoval a po tváři se mu rozlil šťastný úsměv.