po BtVS V/10 Into the Woods

Spike pověděl Buffy o svých citech, ale epizoda V/14 Crush se nekonala

 

 

            Buffy se odpotácela dozadu. Rovnováhu udržela jen stěží. Právě totiž inkasovala kopanec od démona, který byl patrně uctívačem Chucka Norrise. Jeho roundhouse kick okopíroval dokonale. Burácel jako vichřice, připraven na další útok a ona zoufale hledala nějakou zbraň. Konečně uviděla kolík, co jí démon vykopl z ruky už na začátku souboje. Jen o fous uhnula ráně a odkutálela se přímo ke kolíku. Popadla ho, vyskočila na nohy a rychle se otočila tváří k útočníkovi. Takovému démonu ještě nikdy čelit nemusela. Vysoký, mohutný, celé tělo pokryté ostny, což jí boj poněkud ztěžovalo. Jak na něco takového zaútočit a nepřijít sama k úhoně? Ale to byl jen dílčí problém. Nejhorší je, že neví jak tuhle věc zabít. Zadívala se na kolík ve své dlani a pokrčila rameny. Na většinu hnusáků obvykle zabral. Démon zavrčel.

            "Tvoje smrt dá povstat nejvyššímu z nejvyšších," vyhrožoval hlasem drsným jako rašple. Buffy protočila oči. "Máš vůbec ponětí kolik démonů a upírů se mne snažilo dostat? Jedním slovem, hafo. Nemám v úmyslu dovolit nějakému démonímu zakrslíkovi uspět tam, kde-"

            Její žertíky rázně utnula ruka, která se jí přitiskla na obličej. Držela kus mokré látky. Buffy tlumeně vykřikla a pokusila se bojovat, ale to už se kontury světa okolo ní začaly rozmazávat. Omamné výpary její křik brzy zdusily. Bojovala stále slaběji, až se nakonec přestala bránit úplně. Kolík, který svírala, jí bez užitku vyklouznul z ochablých prstů.

 

            Lexacus jí nepřestával držet gázu přes ústa a nos, dokonce i když ucítil, že mu zemdlela v rukou. Obyčejná holka by šla k zemi skoro okamžitě, ale tohle nebyla obyčejná dívka. Má mimořádnou sílu a on si chtěl být jist, že chloroform zaúčinkuje dokonale. Nemá v úmyslu ji nechat vzbudit, dokud nebude hotov. Když uplynula další minuta, odhodil konečně čpící látku a chvíli se díval na bezvědomou přemožitelku, která mu bezvládně ležela v náruči. Vypadala nádherně. Mnohem krásněji, než ostatní přemožitelky, které kdy viděl. Dokonalé zlaté vlasy a bezvadná pleť. Škoda jen, že ho najali, aby ji zabil. Byla mu hanba zmarnit takovou krásu. Se smutným povzdechem si hodil její bezbranné tělíčko přes rameno a šel za démonem na místo určení.

 

* * *

 

            Spike se ukrutně nudil. Už půl hodiny brouzdal hřbitovem, hledal nějakou zábavu a nic. Ani jeden démon ani jeden upír. Dokonce se přistihl, jak si vroucně přeje, aby se objevila Buffy a nakopala mu zadek. Všechno lepší, než tohle. Jenže má smůlu a Buffy, od té doby, kdy jí tak hloupě vybreptal co k ní cítí, zase dobrý důvod se mu vyhýbat. Zklamaně si povzdechl. V Sunnydale je mrtvo. Dneska se žádná sranda nekoná. Otráveně se loudal po cestičkách mezi hroby, když vtom jeho citlivý nos zaregistroval pach, který sem nepatřil. Rozhlédl se okolo a uviděl jakýsi hadr, páchnoucí chloroformem dokonce až k místu, kde stál. Navíc jeho pozornost upoutal kolík ležící na zemi opodál. Buffy. Nemusel mít Nobelovku za matiku, aby si uměl spočítat, co se stalo.

            Nevěděl si rady. Když půjde nejdřív za Scoobies a řekne jim, že Buffy je v maléru, nemusel by ji pak stačit zachránit a vyrvat z rukou jejího únosce. Na druhou stranu ho nenapadalo, kde ji začít hledat nebo co jiného podniknout. Nakonec usoudil, že v Sunnydale existuje pouze jediné místo, kam může jít, když rychle potřebuje informace.

 

* * *

 

            Willyho překvapilo, že vidí Spika takhle se vřítit do baru. Nepřátelské pohledy démonů, kteří věděli o jeho stycích s přemožitelkou, očividně ignoroval. Spike neotálel a zamířil rovnou k barpultu. Opřel se o něj a zblízka pohlédl Willymu do očí. Potom ho oslovil. Jeho hlas zněl tiše a nebezpečně.

            "Kdo dostal přemožitelku?" Willie sklopil oči. Moc dobře po těle mu nebylo. Čekal, že se tady nakonec někdo z přemožitelčiných přátel ukáže, ale rozhodně nečekal Spika a hlavně ne tak brzy. "Já nic nevím," odpověděl jako vždy, když se ho někdo na něco zeptal. Tu větu si klidně mohl dát vytisknout na navštívenky. Byl si dobře vědom faktu, že Spike mu nemůže ublížit. Upír mu zřejmě četl myšlenky, protože ho chytil za košili a přitáhnul si ho blíž. "Nuže, oba dobře víme, že já sám ti držku rozmlátit nemůžu, ale vsadil bych se, že to místo mne zdarma a rád udělá jeden z tvých klientů hned, jak tě prásknu, že jsi v minulosti donášel přemožitelce." Willie zbledl. Znal Spika natolik dobře, aby mu bylo jasné, že neblafuje. A své štamgasty znal také. Většina z nich by ho bez výčitek svědomí zabila kdykoliv. Rychle na ubrousek naškrábal adresu a podal ji Spikovi. Ten si ubrousek vzal a na znamení díku úsečně kývnul. Pustil a trochu uhladil lehce pomačkanou košili.

            "Co mne tam čeká?" "Párek Croec démonů a... člověk. Kouzelník. Jmenuje se Lexacus. Zaslechl jsem, že jde o nějaký rituál, ale fakt netuším o jaký." Spike znovu kývnul a rychle odešel. Modlil se, aby nepřišel pozdě.

 

* * *

 

            Buffy tiše zasténala a otevřela oči. Rozhlédla se okolo sebe. Podle věcí, na které jí padl ještě stále zkalený zrak, byla patrně v nějakém skladišti. Na druhém konci místnosti stály tři postavy, ale byly příliš daleko, než aby byla schopná poznat kdo to je. Několikrát zamrkala, aby se zbavila mlhy, která jí stále halila mysl. Bojovala s démonem. To je poslední, na co se pamatuje, pak zavládla tma. Když se jí hlava konečně pročistila, uvědomila si, že je připoutaná ke zdi. Okovy jí pevně svíraly zápěstí. Zatahala za řetězy, aby otestovala, jestli se může osvobodit.

 

            Chrastění řetězů Lexacovi zvěstovalo, že Buffy je už vzhůru. Obrátil se na démony a vážně je oslovil. "Čas se blíží. Sotva vyjde měsíc, vykonám oběť a váš bůh znovu povstane." Oba Croecové spokojeně kývli. Celá léta hledali někoho, kdo má magické schopnosti a současně je ochoten obětovat přemožitelku při obřadu, z něhož vzejde jejich pán a vládce. Lexacus otevřel brašnu, kterou si přinesl s sebou a vyňal z ní dlouhou úzkou krabičku. Démoni se na něj zvídavě zahleděli. "Jen taková drobnost, aby zůstala tiše," vysvětlil. "Osvobodit se z těch řetězů jí dlouho nepotrvá. Nemůžeme riskovat přerušení rituálu. Proveďte potřebné přípravy a já to s ní zatím vyřídím." Kývli, klesli na kolena a začali nábožně prozpěvovat mateřským jazykem.

            Lexacus přešel k Buffy, která stále cloumala řetězy. Vztekle zírala na muže, který se k ní blížil. Trochu ji překvapilo, že je to člověk, zhruba čtyřicátník, vlasy mu už začínaly šedivět.

            "Až se dostanu z těch nesmyslů, uděláte nejlíp, když už budete za horama," zasyčela na něj skrz sevřené zuby a nepřestávala škubat těmi odpornými věcmi, co jí omezovaly svobodu pohybu. Muž, klidně stojící před ní, se jen usmál. "Ale no tak, Buffy, není nutné mluvit ošklivě." Hovořil s měkkým britským akcentem, který jí děsivě připomínal Ethana Rayna. Vzhlédla k němu. Takže on mne zná. "Ó ano. Vím kdo jsi. Nějakou dobu jsem tě studoval," přiznal a zašermoval rukama.

            "Ačkoliv na ničem z toho vlastně nezáleží. Dříve, než přejdeme k věci, bych se asi měl představit. Byla by pěkná ostuda zemřít rukou muže, kterého ani neznáš, viď? Jsem Lexacus. Ovládám mocná kouzla, jsem mistr všelikých rituálů-" "A taky si nevidíš do huby," přerušila ho netrpělivě. "Tobě úsloví mluviti stříbro, mlčeti zlato asi moc k srdci nepřirostlo, viď? Proč jste vy hoši, kteří kopete za stranu zla, vždycky tak užvanění. Rádi se posloucháte, že?" Lexacus se zase usmál. Natáhl ruku a lehce jí bříšky prstů přejel po líčku. "Tolik ohnivá a prchlivá na někoho tak mladého," mumlal. "To mám na dívkách moc rád." Buffy před jeho rukou ucukla. Ztišil hlas, aby je zpívající démoni neslyšeli. "Víš, takhle to dopadnout nemusí. Slib mi, že budeš moje a já tě pustím. Zlikviduješ ty dva a potom si můžeme dělat, cokoliv budeme chtít." Buffy na něj chvíli nevěřícně zírala. Nakonec se jí oči zúžily vzteky.

            "Táhni- do- pekla," slabikovala zhnuseně, s pečlivou výslovností. Lexacus si hlasitě povzdechnul. "Jak myslíš. Tušil jsem, že mi nějak takhle odpovíš." Otevřel škatulku a vyňal velkou injekční stříkačku. "Jestli půjdu do pekla, tak tě tak potkám." Při pohledu na blížící se jehlu Buffy skoro vypadly oči z důlků a hrůzou znásobenou silou zuřivě trhala řetězy. Nepovolily. Lexacus ji rychle bodnul do krku a s chmurným zadostiučiněním pozoroval, jak se sesula vpřed. Teď už ji podpíraly jen řetězy. "Neříkej, že jsem ti nedal na vybranou," ucedil krutě a obrátil pozornost k démonům.

 

* * *

 

            Spike se ukrýval ve stínech u vchodu a nakukoval do skladiště. Vše bylo, jak řekl Willie. Na jednom konci klečeli dva Croec démoni a člověk, zřejmě onen kouzelník, stál nad nimi. Spikovy oči pečlivě zkoumaly zbytek prostoru, až zabloudily na druhý konec haly. Náhle cítil, jak mu srdce svírá ledová ruka. Uviděl Buffy. Bezvládně visela v řetězech. Přišel jsem pozdě? Existoval jen jediný způsob, jak to zjistit. S divokým řevem se vrhl na démony. Prvnímu zlomil vaz dřív, než si vůbec stačili uvědomit, co se děje. Osiřelý démon na něj zaútočil, zatímco Lexacus v němé hrůze přihlížel. Spike byl tak rozzuřený, že útočníka v mžiku odrovnal a bez meškání zaměřil svoji pozornost na třesoucího se kouzelníčka. Rychle povolal na pomoc vlastního démona a ukázal pravou tvář. Jenom doufal, že masakr, co s oběma démony uspořádal, byl dostatečně zastrašující. Snad to bude stačit, aby se muži rozvázal jazyk.

            "Mám na tebe dvě otázky," zavrčel. "Odpověz rychle a možná... jenom možná zůstaneš naživu." Lexacus, poprvé v životě skutečně vyděšený, poslušně kývnul.

            "Kde jsou klíče od pout?" Lexacus zašmátral v kapse a hodil je Spikovi. Ten klíče nechal vklouznout do svého pláště. "Co přesně jsi provedl přemožitelce?" "D-dal j-jsem jí je-jenom s-sedativa... r-ráno přestanou p-působit," koktal. Spike na něj vycenil zuby. "Fajn. Teď vysmahni, než změním názor a sním tě." Něco takového mu nemusel povídat dvakrát. Mág se bez rozmýšlení rozběhl ven ani se neohlédnul.

 

            Spike spěchal za Buffy. Pořád byla v bezvědomí. Prsty jí podebral bradičku a pak něžně přizvednul hlavu. "Přemožitelko? Buffy? Hodláš se probrat?" Chvíli se nic nedělo. Potom trošku zasténala a pootevřela oči. Spike si oddechl úlevou. "Už jsi zase s námi, mazlíčku?" ujišťoval se šťastně. Buffy se musela hodně snažit, aby zaostřila na zdroj hlasu. Víčka měla příliš těžká a chtěla jenom spát. "Spiku?" zamumlala omámeně. "Jo, kotě. To jsem já." "Jsem strašně unavená," šeptala ospale. "Já vím, lásko, pojď. Vezmeme tě domů." Odemknul okovy a zvedl Buffy do náruče. Automaticky se ho chytila okolo krku a položila si mu hlavu na rameno.

            Spike vyšel do noci. Snažil se ignorovat libé pocity, které v něm její blízkost vyvolávala a kráčel k domu, kde byla doma.

 

* * *

 

            Několik minut šel mlčky. Předpokládal, že Buffy zase usnula, takže byl poněkud překvapen, když ji uslyšel něco povídat. Trošku huhňala, protože jako mikrofon používala kožený límec jeho pláště.

            "Spiku, proč mě máš rád, když jsem na tebe pořád tak zlá?" Říci, že ho její otázka ohromila, by nebylo dostatečně výstižné. Spíš byl úplně paf. Ačkoliv, když se ho ptá, nemá důvod jí neodpovědět.

            "Upřímně? Já nevím. Ptám se na to sám sebe od té chvíle, kdy jsem si poprvé uvědomil, co k tobě cítím. Po čase jsem se ptát přestal a jednoduše se s tím smířil." Buffy zůstala nějakou dobu zticha. Potom zase spustila.

            "Já nechtěla," špitla tiše. "Nechtěla jsi co?" zeptal se stále zmatenější Spike. "Nechtěla jsem na tebe být pořád tak zlá." Spike měl co dělat, aby se nezačal nahlas smát. Ví vůbec co povídá? "Určitě chtěla, mazlíčku. Tak už to mezi námi chodí."

            "Já jen nechtěla, abys odjel," pokračovala, jako by neslyšela co právě řekl. "Proč si myslíš, že se chystám odjet?"

            "Všichni odjedou. Každý, do koho se zamiluju, mne opustí. Angel... Riley... Líbí se mi mít tě u sebe." Skoro ji upustil. Její nečekaná zpověď pro něj byla skutečným šokem. "Já nikam neodjedu," ujistil ji něžně, sotva byl schopen promluvit. Zavládlo ticho. Kouknul na ni a uviděl, že se zase pohroužila do spánku. Za chvilku dorazili k jejímu domovu. Tonul v temnotě. Pomyslel si, že obě Summersové už jsou asi v postelích a otevřel dveře. Vyšel po schodech nahoru, tak potichu, jak jen to šlo. Vešel do pokoje Buffy a něžně ji uložil na postel. Pak se posadil vedle ní a díval se, jak mírumilovně spí. Myslel na to, jak byl vystrašený při představě, že by ji mohl ztratit. Úplně se v ní ztrácel. S hlubokým povzdechem přes ni přetáhnul přikrývku a vstal k odchodu. V té chvíli vystrčila ruku zpod deky a pevně mu sevřela zápěstí.

            "Zůstaň," zašeptala. Moment jen stál a nebyl si jistý, co má dělat. Nakonec se pokusil odtrhnout její prsty ze zápěstí. Nešťastně zakňourala a zpevnila stisk. "Neodcházej." Rezignoval. Jen vzdychnul a znovu si k ní přisedl. Okamžitě se k němu přitulila, aniž by jeho zápěstí pustila. Po nějaké době si dodal odvahu, vztáhnul ruku a začal ji hladit po vlasech. Měkce zavzdychala a uvolnila prsty. Spike ji nepřestávala konejšit. V duchu se pevně rozhodl neusnout a to navzdory vyčerpání, které ho začínalo zmáhat.

 

* * *

 

            Buffy se probudila a zmocnil se jí utkvělý pocit, že něco není v pořádku. Zůstala ležet a snažila se přijít na to, co to něco asi je, když vtom jí to došlo. Není sama. Oči měla v tu ránu dokořán a ony padly na Spika. Ležel vedle ní a tvrdě spal. Celá ztuhla hrůzou, nakonec se podívala dolů a oddechla si. Je úplně oblečená… a má dokonce i boty? Sláva. Přinejmenším se nestalo nic... proti přírodě. Což ovšem stále nevysvětluje, co upír dělá v její posteli. Hrubě s ním zatřásla. Na odpověď nehodlala čekat až se pán vyspinušká a probudinká. Když se přesto nevzbudil, tvrdě do něj strčila, až spadl z postele na podlahu.

            "Bloody hell," zabručel. "I tobě krásné ráno," popřál jí ironicky. Buffy zakaboněně přihlížela, jak si sedá a protírá ospalé oči. "Jsem si jistá, že máš dobrý důvod proč's ležel v mé posteli." Užasle k ní vzhlédl. To si snad dělá srandu. "Řekla jsi, abych zůstal," zachraptěl. Čekala od něj lecjakou odpověď nebo výmluvu, ale tahle mezi nimi nebyla. "Cože?" Náhle mu to docvaklo.

            "Mazlíčku, co si z noci na dnešek pamatuješ?" "O čem to mluvíš? Já-" Zmlkla. Čelo se jí svraštělo soustředěním. Usilovně vzpomínala. Všechno bylo tak rozmazané... Vzpomíná si, že šla na hlídku. Matně si ještě pamatuje na souboj s démonem... pak už nic. Vstala a vytáhla Spika na nohy.

            "Řekni mi co se dělo," přikázala rozhodně. "Dělo se to, že jsem tě připravil o hlavní roli v posledním pokusu o rozpoutání pekla na zemi." Kousnul se do jazyka, aby odolal pokušení se přitom zašklebit. Bylo mu jasné, že by ho za to pravděpodobně zpopelnila. Dala hlavu do dlaní a dosedla zpátky na postel. "Nic si nepamatuji," řekla tiše. Spike se posadil vedle ní. Usilovně odolával touze ji obejmout.

            "Na tom není nic překvapivého, lásko. Dostala's koňskou dávku drog," zakřenil se na ni. "Povídala jsi bláznivé věci." "Například?" Polknul. Teď anebo nikdy. "Říkala jsi, že jediným důvodem, proč jsi mi celou dobu šla po krku, a po nose, byl strach, že když se sblížíme, odjedu. Jak už jsem říkal, pomatené řeči. Moc jsem si toho nevšímal."

            Buffy na něj z hrůzou zírala, pusu dokořán. Mluvil úplně vážně. Nakonec se nejistě zasmála. "Yeah, potrhlé řeči." Podívala se z okna. Slunce stálo vysoko a pálilo ostošest. Popošla a zatáhla závěsy. "Musíš zůstat tady. Slunce už vyšlo. Mimoto, nebylo by ode mne fér nechat tě uhořet poté, co jsi mi v noci pomohl." Spike se v duchu usmál. Ta slova byla nejblíž poděkování, jakého se kdy od ní mohl dočkat. Zul si boty a zase se natáhnul na postel. Pozoroval Buffy, jak jde ke dveřím.

 

"Přemožitelko," zavolal na ni. Otočila se.

"Nikam neodcházím. Víš to, viď?"

Nic mu na to neřekla, jen vyšla ze dveří a zavřela za sebou.

Teprve pak si povzdechla.

"Já vím."

 

 

Konec