Stín vrby - 1. kapitola




Autor: Annys


Objevila se ve velkém pokoji. Stáli tam ještě čtyři osoby. Dvě ženy a dva muži. Poznala, že jsou to upíři i když jim neviděla do tváře. Rychle se skryla za velkou skříň a poslouchala, o čem mluví. Bavili se mezi sebou o nějaké cestě. Jeden z nich se otočil. Málem přestala dýchat, když mu uviděla do tváře. Tu tvář by poznala mezi milióny. Jen pokřivená zlostná grimasa hyzdila tu andělskou tvář, kterou milovala. Byl to Angel. Ale způsob, jakým se smál, nebo spíš řechtal napovídal, že nejde o jejího Angela, ale o Angeluse. V tu chvíli se otočila i žena, kterou držel rukou kolem pasu. Kolem pasu? Její Angel drží nějakou ženu? Pak ji poznala, byla to Darla. V tom případě jednoduše doplnila totožnost zbývající dvojice. Byl to William a Drussila. Angelus se stále díval jejím směrem. Asi vytušil její přítomnost. Rychle přemýšlela, jak se skrýt. Angelus pustil Darlu a vydal se jejím směrem. Snažila se utéct, ale neměla kam, Angelus ji chytl. Nevěděla proč ale vůbec se nebránila. Nechala se chytnout. „Večeře.“ Usmál se Angelus a přejel jí rukou po krku. Nemohla se ani pohnout. Já toho Gilese zabiju, pomyslela si a konečně byla schopná odpovědi.
„Nejsem žádná večeře Angelusi.“ Bylo první, co ji napadlo a hned to taky vypustila z pusy.
William: „Ta buchta zná tvoje jméno.“
Angelus: „No a?“
Darla: „Na co čekáš, miláčku?“
Angelus: „Mlč Darlo, pro tebe platí, že řeč je tím lepší, čím je kratší.“
Drusilla: „Je zvláštní.“
Angelus: „Taky se mi zdá.“
Darla: „Zabijeme ji.“
Angelus: „Už tě mám dost!“
„Ještě se připlazíš.“ Odfrkla si Darla pohrdavě a odešla.
Angelus: „Ženská bláznivá.“
Drussila: „Co s ní teď uděláme?“
„Kdo jsi?“ obrátil se Angelus znovu k Buffy a ta jen lapala po dechu. Znovu zatoužila, aby se jí Giles dostal co nejdříve do rukou a rychle přemýšlela, co mu odpoví.
„Jsem Buffy, přemožitelka upírů.“ Řekla tu větu, kterou řekla už tolikrát.
William: „Na té není nic zvláštního. Vždyť se ani nedokáže bránit. To ta poslední byla mnohem lepší.“
Angelus: „Mýlíš se, něco v ní je.“
Drussila: „Viděl jsi ji už někdy?“
Angelus: „Právě, že ne, ale připadá mi, že ji znám, to mě mate.“
Drusilla se usmála svým obvyklým bláznivým smíchem a zašeptala něco svému knížeti do ucha. Ten se chvíli mračil, ale potom odešel.
„Dem si najít nějaký ženský, pojď Williame.“ Uhodil, když šel kolem něj. William se souhlasně usmál a šel v závěsu za ním. Drusilla se znovu podívala na Buffy, párkrát kolem ní prošla.
„Cítím ho z tebe, všude. Jsi ho plná.“ Prohlásila Drusilla a znovu začala přecházet po místnosti.
„Nechal na tobě svoji stopu, stejně jako ty na něm. Cítím to z vás, ty malé provázky, co vás k sobě táhnou. Nechal na tobě svoje znamení, patříš mu a on tobě. Nejsi zdejší, nikdy jsem tě neviděla….“ Mumlala si Drusilla spíš pro sebe, než pro ni.
„Kdo jsi?“ uhodila na ni a tentokrát se dívala přímo na ni.
„Jsem Buffy, přemožitelka upírů.“ Odpověděla jí s ledovým klidem. Drusillu to zřejmě neuspokojilo. Zaryla se jí dlouhými nehty do tváře a zopakovala svoji otázku: „Kdo jsi?“
„Jsem Buffy, přemožitelka upírů, krávo.“ Odpověděla jí znovu Buffy, tentokrát s menším klidem.
„Je v tobě víc, než se zdá.“ Zamumlala si Dru a víc jí nehty zaryla do tváře. Buffy musela střádat všechny síly, aby nevykřikla bolestí. Potom jí sundala ruku z tváře a odhrnula jí vlasy stranou. Chystala se ji kousnout, nemohla se vůbec bránit, ale vysvobodil ji Angelus. Teď jí to došlo, Dru ji omámila těmi svými čáry. Bezmocně mu padla do náruče.
Angelus: „Co to děláš, Dru?“
Drusilla: „Mám hlad.“
Angelus: „Nemáš právo, je moje.“
Drusilla: „Já vím. Ale je nebezpečná.“
Angelus: „I kdyby, dokážu se snad ubránit jedné holce ne? Zvlášť, když teďka omdlela.“
Drusilla: „Poslechni mě. Ona je tvoje zkáza.“
Angelus: „I kdyby…“
Drusilla: „Já tě varovala.“
Angelus ji chytil do náruče a někam ji nesl.

„Ona je tvůj osud, tvá zkáza a tvé spasení Angelusi. Ona tě pohltí.“ Zamumlala ještě k jeho zádům, pohodila rukama a začala si zpívat písničku. Začala tančit dokola a prozpěvovat si, než za ní přišel William a přidal se k jejímu bláznivému tanci. Giles se usilovně snažil něco najít ve svých knihách. Zrovna teď se mu moc nehodilo, že poslal Bufy kdoví kam. Jejda, ta ho zabije, až se vrátí. Tentokrát to už vážně udělá. Ztrácel už trpělivost a stejně nemohl nic najít. Vědě, jak ji dostat zpět, ale jedině, když přesně věděl, kde je, ale to teď nevěděl, neměl tom nejmenší tušení. Buffy se probudila ve velké posteli s nebesy. Postel obklopovaly závěsy. O jeden sloup se opíral Angelus a pozoroval ji. Byla neobyčejně klidná na to, že ji mohl kdykoli zabít. Neřekl ani slovo, jen ji dál pozoroval. Navzájem se na sebe dívali a nemohli ze sebe spustit oči. Šel pomalu k ní. Sedl si na postel vedle ní, stále se jí díval do očí. Neměla tam vůbec strach. Sama se tomu divila, ale vůbec se ho nebála. Odhrnul jí vlasy z krku, podval se na jizvičky po kousnutí upíra. Takže už někomu patří, ne Dru přece říkala, že patří jemu, třeba… to není možné. Novu se jí podíval do očí. V zelené záři jejich očí našel odpověď, byl to on. Na nic se neptal, nepromluvil. Naklonil se k ní. Políbil ji na to místo na krku. Byla napjatá, ale ve chvíli se uvolnila a nechala se od něj laskat. Roztrhl jí tričko a podprsenku, pak kalhoty. Byla před ním naprosto nahá. Vůbec nic nevnímala, byla jako v extázi. Přitiskl se na ni a váhou svého těla ji přinutil lehnout na postel. Rychle si sundal kalhoty. Roztouženě zavřela oči a dokázala vnímat jen jeho blízkost vedle sebe. Znásilnil ji a potom ji nechal ležet nahou na posteli. Teprve potom jí došlo, co se stalo. Vydala nepopsatelný zvuk a rozplakala se. Stál nad ní, pozoroval ji, jak brečí. Připadal si jinak. Hrozně se mu to líbilo, ale bylo to jiné, než když znásilňoval ostatní svoje oběti. S ní cítil nesmírnou vášeň. Teď ho ale ničilo, jak brečela. Nechápal to, on něco cítí? ON cítí lítost? Celý svět mu připadal jako obrácený naruby. Raději se oblékl a odešel z pokoje, protože její vliv na něj měl špatné následky. Protože její vliv byl dobrý. Venku potkal Williama.

„Tak co, užil sis?“ zeptal se ho místo pozdravu.
Když se nedočkal odpovědi, pokračoval: „Tak si půjdu užít já.“
„Ani se k ní nepřiblížíš.“ Varoval ho Angelus hlasem, který nepřipouštěl námitek.
William si něco pomyslel, ale raději odešel, nechtěl rozzuřenému Angelusovi přijít do rány. Nebála se toho ale Darla. Pomalu se vplížila do pokoje, kde bezmocně ležela Buffy, úplně nahá. Když Angelus odešel, stulila se do klubíčka a dál plakala. Nevšimla si, že přišla Darla.
„Doteď miloval jen mě. To já jsem byla jeho vášeň. Teď jsi přišla ty a já ho už nezajímám. Je mi to líto, myšičko, ale vypadá to, že musíš zemřít.“ Šeptala Darla, když se přibližovala s velkým nožem k jejímu lůžku. Buffy se ani nepohnula, jen se otřásala vzlyky. Napřáhla se a chystala se bodnout, ruku jí ale zadržel Angelus a odhodil ji od Buffy. Ta se vzpamatovala a uslzenýma očima těkala z něj na Darlu, která se sbírala ze země.

Darla: „Co je na ní? Proč už nechceš mě?“
Angelus: „Protože jsi nudná a hloupá. Víš moc dobře, že je pod mou ochranou a pokusila ses ji zabít.“
Darla: „Co s tím naděláš?“
Angelus: „Zmiz!“
Darla: „Změkl jsi Angelusi a to tu není ani šest hodin.“
Angelus: „Zmiz!!“
Darla: „No tak Angelusi, vrať se ke mně, toužím po tobě.“
Angelus: „Zmiz!!!“
Konečně Darla poslechla, zlostně se podívala na Buffy a odešla zadními dveřmi, kterými přišla.
Angel se naklonil k Buffy, chtěl se dotknout její ruky, ale prudce ucukla. Narovnal se a otočil se k ní zády, aby na jeho tváři nemohla poznat, jak ho to mrzí a jak ji touží znovu líbat. Vzal tác s jídlem, kvůli kterému vlastně přišel a dal jí ho. Odstrčila ho a otočila se k němu zády.
„Jsi člověk, musíš jíst.“ Snažil se ji přemluvit. Neodpovídala, ani se neotočila. Cítil, že znovu pláče.
„Musíš nabrat sil.“ Zkusil to znovu, ale nic nepomohlo. Položil tác na stůl a sedl si vedle ní na postel.
„Promiň.“ Řekl k jejím zádům. Přestala plakat.
„Je mi to líto, neměl jsem to dělat. Nemohl jsem se ovládnout….“ Pokračoval a věděl, že ho poslouchá a je klidnější.
„Strašně jsem tě chtěl a nemohl jsem se ovládnout.“ Dokončil předešlou větu. Otočila se k němu a upřela na něj svoje uplakané oči.

Je tak krásná, pomyslel si, když se k němu otočila a on si ji pořádně prohlédl. Vztáhl k ní ruku a toužil se dotknout té nadpozemské krásy. Neucukla, nechala se od něj pohladit po tváři. Setřel jí z tváří slzy. Přitáhla si k sobě přikrývku a přiblížila se k němu. Objal ji a přitiskl k sobě. Cítil, že se pod přikrývkou rýsují dokonalé křivky jejího těla. Zasnil se a začal jí rukama putovat po zádech, po zadečku a stehnech. Opatrně ji zkusil políbit. Vůbec se nebránila. Žádostivě se k němu tiskla. Pořád ale cítil v jejím chování opatrnost, strach. Pohladil ji po vlasech, byly tak jemné a opojně voněly. Prvně se ho rukama držela kolem krku, ale pak sjela níž a začala mu rozepínat košili. Musel jí pomoct, protože se jí třepaly ruce. Pak ji od sebe kousek odtáhl a sundal z ní přikrývku. Při pohledu na její dokonalé tělo se ještě víc rozechvěl vzrušením. Předtím si toho nestihl všimnou, ale její tělo bylo bez chyby, dokonalé. Její pokožka byla tak teplá a on se jí nemohl nabažit. Laskal ji rty. Tiše vzdychala pod jeho polibky. Po celém těle jí z toho naskákala husí kůže. Znovu ji začal líbat na rty. Rukou mu zabloudila do kalhot. Drobnou ručkou zajela pod kalhoty a přejela mu přes jeho vzrušený pyj. Zavrčel a těžko se ovládal. Pomohl jí se sundáváním kalhot. Už byli oba nazí. Žádostivě ji k sobě přitiskl a položil ji na postel. Prvně jí přejel rukou po vnitřní straně stehna a oddělal jí nohy od sebe. Potom do ní vnikl, něžně, ale nedočkavě. Přivřela oči a pootevřela rty. Byla tak smyslná. Pořád víc po ní toužil i teď, když byla jeho. Rty naznačila nějaké slovo, nerozuměl jaké, řekla ho tak tiše, že ho nezachytil, protože se nebyl schopen soustředit. Pomalu se v ní začal pohybovat. V tu stejnou chvíli začala tiše vzdychat. Jak zrychloval, byla hlasitější a hlasitější. Když dosáhla vrcholu, vykřikla a kousla se do rtu. Skoro omdlela, přestal a počkal, až se vzpamatuje. Ve vteřině trochu omámeně otevřela oči, podívala se na něj a olízla si ret. Narovnala se a přitiskla se k němu. Vášnivě ho políbila a on cítil její krev ve svých ústech. Udělala to schválně, to mu bylo jasné. Víc ji k sobě přitiskl a znovu se v ní začal pohybovat, dokud i on nedosáhl vrcholu. Tentokrát dosáhli orgasmu současně. Její napětí bylo tatam, už mu jen uvolněně ležela v náruči. Položil ji na postel a lehl si vedle ní. Přitulila se k němu a nechala se sevřít v náruči. Když cítila, že je blízko ní, usnula. Chvíli potom usnul i on.

Giles se snažil Willow podrobně vysvětlit, jak s Buffy dostala do jiné dimenze.
„Chtěl jsem si vyzkoušet menší kouzlo pro přemístění. Buffy zrovna neměla co dělat¨, tak mi dělala pokusný objekt. Já ji někam přemístil a nevím kam.“ Sdělil bezradně čarodějce. Willow se schválně kvůli tomu vrátila z Paříže, kde byla na nějakém sněmu čarodějek, kterému s oblibou říkala Čabat. Když bylo Sunnydale zničeno, rozutekli se každý na jinou stranu, ale zůstali ve spojení. Dawn před dvěma lety odjela do Londýna, kde se věnuje historii a Buffy zůstala s Gilesem.
„Tak já jí zkusím jít do podvědomí, abych zjistila, kde je.“ Oznámila mu Willow a už si připravovala kouzlo.
„Ale to je přece nebezpečné.“ Zadržel ji vyděšený Giles.
„Nemusíš mít strach Gilesi, postarám se o to.“ Oznámila mu nesmlouvavě a začala odříkávat kouzlo.
Hned se dostala do jejího podvědomí, bylo to lehké, protože spala.
„Buffy! Ráda tě vidím, Giles se o tebe bojí.“ Vyhrkla hned čarodějka na kamarádku. Buffy před ní stála v dlouhých býlích šatech. Vlasy měla spletené do dvou copů a ozdobené malými perličkami.
„Nemusíte se bát. Mám se skvěle. Jsem šťastná.“ Odpověděla Buffy přítelkyni s úsměvem na rtech. Willow to překvapilo: „Šťastná? Kde jsi?“
„Řekla bych, že v ráji. Ne, jsem s Angelem.“ Reagovala hned Buffy a začala se točit a pobrukovat si písničku.
„V jiné realitě?“
„Nejspíš. Milujeme se.“
„Brzy tě dostaneme zpátky, nemusíš se bát.“
„Ne, já tu chci zůstat.“
„Cože?“ vyděsila se Willow a vůbec kamarádku nechápala.
„Tady nemám nic a nikoho, jsem sama. Tam mám všechno, jsem s ním a miluji ho. On miluje mě.“ Vysvětlovala Buffy, překvapená postojem přítelkyně.
„Dobře, můžeš tu zůstat. Kdyby sis to rozmyslela, vycítím to a přijdu za tebou.“ Skončila to Willow a odešla. Hned se probrala a řekla to Gilesovi.
„Je dobře, že je šťastná, necháme ji tam dokud bude chtít.“ Rozhodl Giles a poděkoval Willow za snahu a nalezení Buffy.

Angel se probudil, když vešel do pokoje William. Rychle na sebe hodil Kalhoty a šel k němu.
„Byli jste slyšet až před dům.“ Konstatoval William a zaujatě si prohlížel spící ženu.
Angel: „Proč jsi přišel?“
William: „Darla vyvádí.“
Angel: „Už zase?“
William: „Je to pořád horší.“
Angel: „Hned tam přijdu, jen…“
William: „Nechci ti radit, ale tady je každá minuta drahá, víš jaké jsou její záchvaty vzteku.“
„Dobře.“ Přikývl Angel a oblékl si košili. Nechal ji spát a společně se Williamemm odešel.
Darla byla na chodbě vedle jednoho pokoje, řvala a házela kolem sebe věcmi. Tyto stavy byly u ní stále častější. Dostala záchvat vzteku a rozbíjela vše kolem sebe. Potom musel zakročit Angel a uklidnit ji. Šel rázně k ní a chytil ji za ruce. Přela na něj nepříčetný pohled.
„Naše štěňátko je tady.“ Řekla, nebo spíš křikla.
Angel: „Měla bys jít, Darlo.“
Darla: „Nikam nepůjdu. Chci být teď tady.“
Angel: „Ne, běž si odpočinout.“
Darla: „Nikam nepůjdu. Prvně ji zabiju.“
Angel: „Ne, nezabiješ.“
Darla: „Odteď si jako budeš vybírat, ze kterou z nás budeš spát?“
Angel: „Ne, nebudu.“
„Vrátíš se ke mně?“ ptala se s nadějí v hlase.
„Ne, protože ty jí nesaháš ani po kotníky.“ Odpověděl s odporem v hlase a Darlu znovu přemohla nepříčetnost.
Angel jí rychle propleskl. Darla se uklidnila, ale dál jí šlehaly blesky z očí.
„Ještě jsem neskončila.“
„Pro teď ano, vypadni.“ Řekl jí naprosto klidně.
William: „Ta maličká z tebou dělá divy, Angelusi.“
Angel: „Ještě někdo má problém s její přítomností?“
William: „Já ne, mě je jedno, s kterou spíš, když to není ta moje.“
Drussila: „Ona je tvůj osud. Drž se jí.“
Angel: „Takže všichni souhlasí.“
William: „Jdeme se něčeho napít, půjdeš s námi?“
Angel: „Když tak jindy.“
Drusilla: „Užij si to tady.“
Angel: „To se můžeš spolehnout, Dru.“

William a Drussila se vytratili. Angel se otočil a viděl, že ve dveřích do pokoje stojí Buffy. Kolem sebe měla obmotanou přikrývku a na tváři jí hrál úsměv. Šel spěšně k ní a objal ji kolem pasu. Opřela mu hlavu o rameno, políbil ji do vlasů a pohladil ji po zádech.
Angel: „Musím ti najít něco na oblečení.“
Buffy: „Jak to, že jsi ještě s Darlou a ostatními?“v Angel: „Co tím myslíš?“
Buffy: „No, jste spolu už dlouho, ne?“
Angel: „Stovky let. Ale ty mi něco tajíš.“
Buffy: „Víš, já nejsem odtud.“
Angel: „Jsi z jiného města?“
Buffy: „Z jiné reality.“
Angel: „Jak je to možné.“
Buffy: „Giles, přítel na mě zkoušel kouzlo a dostal mě sem.“
Angel: „Takže jsem se nemýlil, když jsem si myslel, že už se známe.“
Buffy: „Známe. V mé realitě už jsme se potkali.“
Angel: „Co se stalo?“
Buffy: „Odešel jsi.“
Angel: „Teď neodejdu.“
Buffy: „teď nemusíš. Jaký je teď vlastně rok?“
Angel: „Nevím přesně. Něco po roce 2000.“
Buffy: „Asi jako u mě.“
Angel: „Pár věcí je tu jistě jinak. Například tady ženy chodí v kalhotách jen, za jistých okolností, které nechtěj znát. Musíme ti najít nějaké šaty.“
Buffy: „Nemůžu se dočkat.“
Angel: „A taky musíme něco udělat s těmi vlasy.“
Buffy: „Co s nimi mám?“
Angel: „Jsou krátké. Krátké vlasy mají jen nevěstky, prostitutky víš?“
Buffy: „Aha.“
Angel: „Neboj, něco s tím uděláme.“
Usmála se a letmo ho políbila na tvář. Připadalo mu, jakoby spolu byli už stovky let.

Seděli ve velké místnosti, před jejich pokojem. Seděli vedle sebe na velké sedačce a povídali si, když do domu zavítali William a Drussila. William hned po Angelovi hodil nějakou bílou plechovku bez etikety.
„Piješ pivo?“ zeptala se ho překvapená Buffy. Všichni tři upíři se rozesmáli.
„Ne miláčku, to je přece krev.“
Buffy: „V plechovce?“
William: „Ze kterýho jseš století, holka?Teď už nevysáváme lidi, máme uměle vyrobenou krev v plechovkách a láhvích.“
Drusilla: „Lidi kousneme jenom, když je chceme zabít.“
Angel: „Je to humánnější.“
Teď se rozesmála Buffy. Překvapeně tentokrát zírali upíři.
Angel: „Co je?“
Buffy: „Angele, kdyby jeden z vás tohle řekl u nás, mysleli bychom si, že se zbláznil.“
Angel: „Jak jsi mi to řekla?“v Buffy: „Nevím… Angele?“
William: „Novinka.“
Drusilla: „Ty nejsi odtud.“
Buffy: „Máš pravdu, Dru. Akorát si kladu otázku, jestli už máš svoji sbírku panenek.“
William: „Jak ví o tvých panenkách?“
Drusilla: „Bravo drahá přítelkyně. Snažila ses, ale o mých panenkách ti mohl říct Angelus.“v Buffy: „Ale neřekl. Ovšem myslím, že jsou z Prahy, ne?“
Drusilla: „Ano, to jsou.“

Buffy se pro sebe usmála a pomalu vstala, zpřeházela si záhyby sukně a pomalu šla do Angelova pokoje. Když Angel odcházející Buffy pozoroval, musel si blahopřát k výběru garderoby, bleděmodré šaty s velkým výstřihem a ozdobnou stuhou přes boky svojí elegancí umně spojenu s jednoduchostí jejímu tělu lichotily a dovolily tak pozorovateli vychutnávat dokonalost rysů jejího těla. Asi si všimla jeho zkoumavého pohledu, otočila se a na upíry se usmála. Její úsměv patřil především Angelovi, ale obrátila jím na svoji stranu i Williama, který se ještě nedokázal rozhodnout, i když jí byl příznivě nakloněn. Drussiliny sympatie jí byly nakloněny již od chvíle, když před ní Buffy Angel zachránil.
V pokoji si sedla na postel. Na stole měla znovu nachystaný tác s jídlem. V duchu Angelovi poděkovala a podivila se, kdy to stihl nachystat. Pak se do toho pustila. Potom, co dojedla si rozvázala šaty, což jí trvalo celkem dlouho vzhledem k tomu, že jí s oblékáním pomáhal Angel, a nahá si lehla do postele. Za chvíli usnula. Probudil ji tichý šramot u zadních dveří. Rychle se otočila a natáhla ruku k nočnímu stolku na levé straně. Věděla, že tam má Angel zbraň pro případ nouze. Pevně dýku stiskla v ruce a znovu si lehla. Nedlouho potom se tiše zadní dveře otevřely a vnikla menší postava. Šla pomalu až k posteli a nahnula se nad ni. Přemožitelka rychle odpověděla a přiložila jí dýku pod krk. Všechno proběhlo v naprosté tichosti a Buffy byla celou dobu ledově klidná. To Darla překvapeně vykřikla, protože čekala, že bude její sokyně stejně bezbranná, jako předešlou noc. Ve chvilce vběhli do pokoje zbylí upíři. Drussila se postavila u dveří a lhostejně divadlo sledovala, William stál vedle Angela a pozoroval zajímavou scénu. Angel stál těsně za Bufy, chvíli pozoroval jejich nehybnou grimasu a potom vykroutil Darle nůž z ruky.

„Tak kuchyňákem jsi na mě chtěla jít… Minule ses aspoň pokusila mi zlomit vaz.“ Řekla neurčitě Buffy a nebýt toho, že byli přítomní upíři, nikdo kromě Darly by to neslyšel.
Drusilla: „No tak, Buffy. Nesmíš ji zabít.“
Buffy: „Já vím, ale pomyšlení na to mě těší.“
Drusilla: „Tak ji nechej jít, teď není ten čas.“
Buffy pokynula hlavou a svěsila ruku. Darla se narovnala a změřila si přítomné.
Darla: „Obmotala si vás kolem prstu. Byli jste mí přátelé, ale teď oddaně sloužíte jí, jako královně… vrátí se vám to.“
Angel: „Už jednou jsem tě varoval Darlo. Nezkoušej to znovu. Raději opusť dům.“
Darla: „Přišla nová milenka, pro starou už není místo.“
Angel: „Žádná milenka. Družka.“
Darla pohrdavě pohodila hlavou a oslnila je záplavou světlých vlasů s odstíny zrzavé barvy. Potom se k nim otočila zády a odešla. Angel si sedl vedle Buffy na postel a objal ji.
„Promiň mi to.“ Řekl jí tiše. Usmála se a přikývla.
„Víš, jestli mě každou noc budou chtít zabít tvoje bývalé, raději bych měla spát v pyžamu.“ Nadhodila s teatrálním tónem a zakryla se dekou.
Angel: „Nemusíš se bát. Darla už to znovu nezkusí.“
Buffy: „Ty můj blázínku.“
„Ta mu teda popletla hlavu.“ Postěžoval si William a chystal se k odchodu.
„Jdeš se napít?“ nadhodil ještě otázku mezi dveřmi. Angel mu odpověděl, že dnes ne. Má přece oslnivou společnost….
Za pár dní těsně před svítáním se jako obvykle sešli všichni doma. Buffy dorazila jako poslední s prvními paprsky slunce. Unaveně si sedla na sedačku.
William: „Náročný den?“
Buffy: „Řekla bych spíš, že život, ale to je jedno, jak jste si noc užili vy?“
William: „Jako obvykle, vymetali jsme bary.“
Buffy: „Už to není, co bývalo.“
William: „To víš, přemožitelky se bát nemusíme…“
Buffy: „Fakt? S ní se něco stalo?“
William: „Těžko nás bude chtít zabít přemožitelka, která s námi bydlí v baráku.“
Buffy: „Pro dnešek ne, jsem unavená. Ráno musím zařídit pár věcí.“
Angel: „Chceš jít spát?“
Buffy: „Nejmíň na rok.“
Usmál se na ni a jemně ji začal hladit na krku.
< Buffy: „Dnes ne, jsem unavená.“
Angel: „Cože?“
Buffy: „Unavená, víš, co to znamená unavená?“
Angel: „Jasně, že vím, ale já nechci, abys obíhala barák, chci se s tebou jenom milovat.“v Buffy: „To jsem pochopila, ale jsem unavená.“
Angel: „Já to nechápu, Darla nikdy nebyla unavená.“
Buffy: „Tak běž za Darlou. Všimni si, že ti vůbec nebráním. Ale až se vrátíš, musíš se pořádně umýt, jinak za mnou do postele nesmíš. Kdo ví, jaké má nemoci.“
Drusilla i William se nahlas rozesmáli. Rozmluva Buffy a Angela proběhla v tichosti, ale pro upíry to nebyl problém.
Angel: „Já to nechápu, neřekl jsem, že chci Darlu. Myslím, že jsem dal dost najevo, že chci tebe.“
Buffy: „Ty jsi vážně miláček. Musím aspoň chvíli spát. Za dvě hodiny mám být ve městě a jestli se teď budeme milovat, přijdu pozdě a ještě k tomu se nevyspím.“
Angel: „Hm, to je tam u vás moderní?“
Buffy: „U nás jsi nebyl takový protiva. Dnes nebudu spát ve tvém pokoji.“
Angel: „A kde jinde?“
Buffy: „V ložnici pro hosty.“
Angel: „Proč?“
Buffy: „Ach jo, s tebou je práce. Když řeknu, že budu spát v jiném pokoji, znamená to, že nebudu spát s tebou.“
Angel: „To bys stejně nespala ne?“
Buffy: „Jo, jenže teď jsme se kvůli tomu pohádali, místo toho, abychom šli spát.“
Angel: „Ty chceš spát?“
Buffy: „Ano, aspoň pár minut.“
Angel: „Už jsem myslel, že jsi robot. No konečně. S tebou to člověk fakt nemá lehký.“
Buffy: „Možná je to proto, že nejsi člověk. U nás jsi přes den spal a já byla ve škole. Byli jsme spolu odpoledne a pak v noci. Ale musela jsem i pár hodin spát. Víš, co tím myslím?“
Angel: „Že budeš chodit do školy?“
Buffy: „Ne, že musíme každý obětovat polovinu času pro náš spánek, abychom mohli být spolu.“
Angel: „Chápu. Je to dost složitý, víš?“
Buffy: Já vím, miláčku, ale jak jsi říkal, nejsem robot.“
Potom se mu opřela o rameno a usnula. Něžně se na ni díval a Spike s Drusillou se nepřestávali smát.

Angel: „Je tu něco k smíchu?“
William: „Když ses hádal s Darlou, lítaly kolem nás věci. S touhle maličkou se přitom div nezblázníte láskou.“
Drusilla: „Jak jsem říkala. Takhle se pozná osud.“
William: „Má blond vlasy a sexy tělo?“
Drusilla: „Ne. Ty to bohužel nemůžeš vidět, ty jiskřičky kolem ní.“
William: „To máš nějaký divný vidění, mazlíčku.“
Drusilla: „Moje slova budou stále platná.“
Angel se láskyplně podíval na Buffy, jak spí. Byla jeho, patřili k sobě. Tak, jak to mělo celou dobu být. Byli teď rodina: on, Buffy, Dru a William. Miloval ji a ona milovala jeho. Tomuhle se říká osud. V tuto chvíli se nemohlo stát nic, co by jim mohlo idylku narušit…. Potom to slyšel, šeptala tiše jméno, jakoby tomu člověku něco vyčítala, snažil se ho zachytit…. Willow, určitě to bylo Willow. Buď je to jméno, nebo vážně mluví o vrbě. Potom se probudila. Podívala se mu do očí a on v nich mohl číst, patříme k sobě. Pohladil ji po tváři, znovu se tak nádherně usmála. Ten úsměv ho odzbrojil, vždycky.

„Kdo je Willow?“ zeptal se nevinně. Ji ta otázka asi moc nepotěšila, úsměv zmizel a nahradil ho stín a smutek v očích.
„Moje kamarádka doma.“ Odpověděla mu smutně a sklonila hlavu. v Angel: „Stýská se ti?“
Buffy: „Není moc rozdíl, jestli nás dělí jiná realita, nebo polovina světa, ne?“
Angel: „Možná máš pravdu.“
Večer šla Buffy spát, ale Angel měl jiné plány. Chvíli ji pozoroval, jak spí, potom ji políbil do vlasů a odešel. Venku stála Dru.
Drusilla: „Kam jdeš?“
Angel: „Ty víš.“
Drusilla: „Ale ona to neví, že?“
Angel: „Neví.“
Drusilla: „Vrať se před půlnocí, ať si ničeho nevšimne, budu tě krýt.“
Angel: „Díky.“
Angel odešel a vydal se na druhou stranu města.

Našel ji přesně tam, kde ji hledal. Seděla ve velké hospodě, v rohu místnosti. Byla u stolu sama a skláněla se nad džbánkem piva. Byla už hodně opilá, ale rozeznávala osoby kolem sebe.
„Už jsi pila dost.“ Řekl, sedl si vedle ní a odsunul džbánek.
„Sama si určím, kdy mám dost.“ Odpověděla mumlavě a nahmatávala sklenici.
Angel: „Nechci, aby ses trápila.“
Darla: „Tak se jí zbav a vezmi zpátky mě.“v Angel: „To nemůžu.“
Darla: „Proč? Byli jsme spolu už tak dlouho….“
Angel: „Já ji miluji, chápeš?“
Darla: „Proč ji a ne mě?“
Angel: „Ona je tak jiná. Nemůžeš to pochopit. Ona je můj osud chápeš? Moje budoucnost, minulost i přítomnost.“
Darla: „Tvoje minulost jsem já.“
Angel: „Právě, že jenom minulost.“
Darla: „Prosím, vezmi mě zpět. Chybíš mi.“
Angel: „Promiň, nemůžu ji opustit.“
Darla: „Ani nemusíš. Můžeš nás mít obě.“
Angel: „Nemůžu. Promiň.“
Darla: „Nemůžeš mě milovat a potom odkopnout.“
Angel: „Ale můžu.“
Darla se znovu sklonila a lokla si ze skleničky. Angel jí sklenici vytrhl a položil ji na stůl vedle.
Angel: „Chci, aby ses vrátila. Jako naše přítelkyně.“
Darla: „Nemůžu, promiň, já nemůžu.“
Angel: „Tak odjeď, odjeď co nejdál.“
Darla: „Nechceš mě milovat?“
Angel: „Nemůžu.“
Darla rychle vstala a vyšla z hostince. Angel hned běžel za ní. Běžela od něj pryč a on ji následoval. V jednu chvíli se zastavila. Lekl se, ale hned ji dohonil. Mluvila s nějakým mužem. Když tam přišel Angel, muž zaměřil svoji pozornost k němu.

Muž: „Kdo jsi?“
Darla: „Jeho si nevšímej.“
Muž: „Kdo jsi?“
Angel: „Jsem Angel a ty?“
Muž: „Říkej mi třeba Holtz.“
Jakoby mu to jméno mělo něco říct. Muž se zlomyslně usmál a něco vytáhl z kabátu. Nevěděl, co vytáhl, ale Darla si toho všimla dřív, stoupla si před Angela. Než si stihl všimnout, co se stalo, zmizela Darla a Holtz s ní. Teď stál proti jinému upírovi. Holtz Darlu zabil, to co vytáhl byl kolík. Zachránila mu život. Nemohl se vzpamatovat. Potom se podíval proti sobě, ležel tam Holtz. Upír se usmál.
Angel: „Kdo jsi?“
„Justin.“ Odvětil upír a utekl. Angel si klekl na zem, prohrábl rukou hromádku prachu.
„Pokoj tvojí duši.“ Řekl tiše a čekal, než prach odvál vítr. Potom vstal a odešel.
Před svítáním se vrátil do domu. Nesl krev pro sebe i pro zbylé dva upíry. Ti oba seděli v předpokoji a s nimi i Buffy.
Angel: „Proč nespíš?“
Buffy: „Nemohla jsem spát, když nejsi se mnou.“
Angel: „Už jsem se vrátil.“
Buffy: „Pozdě, kde jsi byl celou dobu. Slíbil jsi mi, že dnes budeš doma.“
Angel: „Musel jsem si vyřídit staré účty.“
„Vyřízeno?“ zeptala se a přitulila se k němu. Vášnivě ji objal a políbil.
Angel: „Všechno v pořádku.“
Drussila: „Darla?“
Angel: „Mrtvá.“
Buffy se na něj podívala a odsedla si od něj.
„Jak to?“ nedovolila mu, aby ji znovu objal.
Angel: „Nevěříš mi?“
Buffy: „Co se stalo?“
Angel: Věříš mi?“
Buffy: „Co se stalo?“
Angel: „Tak věříš mi?“
Buffy: „Ano.“
Angel: „Obětovala se.“
Buffy: „Minulost se opakuje. Justin.“
Angel: „Jak to víš?“
Buffy: „U nás to bylo stejné, až na Connora.“

Znovu se k němu přitulila a on ji vzal do náruče. Vstal a odnesl ji do svého pokoje. Když si potom v posteli povídali, zeptal se jí Angel na něco důležitého…
„Řekl jsem ti někdy, že tě miluji?“ ptal se naprosto vážně a líbal ji přitom na krku.
Buffy: „Ne, ale já myslela…“
Angel: „Cos myslela? Že tě nemiluji a mám tě jen na sex?“
Buffy: „Třeba.“
Angel: „Miluji tě, jsi můj život.“
Pohladil ji po ruce a při tom se líbali.
„Vlastně jsem na něco zapomněl… mám pro tebe dárek.“ Řekl tajemně a vstal z postele.
Z velké skříně vytáhl balíček zabalený v růžovém papíře. Sedla si a obmotala kolem sebe přikrývku. Položil jí balíček na klín a klekl si před ni.
„Promiň mi tu barvu, ale v tom obchodě jinou neměli.“ Omlouval se ještě, když začala rozbalovat dárek.
Když ho otevřela, měla před sebou bílou lesklou látku pečlivě složenou, aby se nepomačkala. Na kraji byly malé vyšité kytičky. Zmateně se podívala a látku vytáhla, aby se dozvěděla, co to vlastně je. Byly to dlouhé šaty se stříbrným vyšíváním. Na živůtku měla stříbrné stužky, které byly i kolem pasu.
„Nové šaty, jsou krásné, ale.“
„To není celý můj dárek…“ přerušil ji a vytáhl z kapsy malou krabičku.
„Vezmeš si mě?“ Byla otázka, která jí ještě chvíli zněla v uších.
To nebyly jen takové šaty, to byly svatební šaty. V očích se jí objevily slzy a otočila se. Položil krabičku vedle ní a naklonil se k ní.
„Co se děje?“ zkoušel se to zjistit a přitom jí rukou utíral tváře od slz.
„Já si tě nemůžu vzít.“
„Proč?“
„Já, já nepatřím sem.“
„Chceš mě opustit?“
„Nechci, ale ani nemůžu zůstat.“
„Prosím, zůstaň“ žádal úpěnlivě a objal ji.
„Musím zpět. Tam nejsou upíři jako tady, tam je musím zabíjet.“
„Ne, já tě miluji, nesmíš mě opustit.“
„Nechci, ale musím.“ Řekla smutně. A přela mu hlavu o rameno.
Angel: „Kdy odejdeš?“
Buffy: „Až pro mě přijde Willow.“
Angel: „Víš, kdy to bude?“
Buffy: „Nevím, možná nikdy.“
Angel: „Tak musíme užívat času, který nám byl dán.“
Buffy: „Dobře…. ANO.“
Angel: „Co?“
Buffy: „Vezmu si tě, chci se stát tvojí ženou.“
Šťastně se na ni usmál a ještě pevněji ji objal.

Potom usnuli, šaty nechali ležet na stole a krabičku s prstýnkem vedle nich. Čekala je vášnivá noc, která skončila klidným spánkem ve vzájemném objetí. Buffy stála ve velké bílé místnosti. Proti ní stála Willow. Na očích měla brýle a na sobě měla černou košili a černou sukni.
Willow: „Je čas…“
Buffy: „Ne, teď ještě ne, je brzy.“
Willow: „Je mi líto, Buffy, je čas.“
Buffy se rozbrečela a klekla si před kamarádkou na kolena.
„Prosím Willow, já teď nemůžu odejít. Konečně jsem šťastná, nic mi nechybí. Budeme se brát.“ Úpěnlivě ji na kolenou prosila a měla slzy v očích.
Willow se k ní sklonila a chytla ji za ruku. Pomohla jí spát a podala jí kapesník.
„Je mi to vážně líto, ale je čas.“ Řekla smutně čarodějka a kolem ní se rozlilo bílé světlo.

Buffy se probudila ve své posteli ve svém domě v Itálii. Vedle ní stál Giles a starostlivě si ji prohlížel. Podívala se kolem sebe a rozplakala se. Plakala dlouho, bez přestání a nikdo ji nedokázal utišit. Jednou v životě byla opravdu šťastná a zase jí to vzali. Milovala ho víc, než svůj život a když už nebyl, její život neměl smysl….





2. kapitola