Fanfiction

Tainted by death

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Catnip.me.uk

Na Sunnydale padl soumrak. Buffy se probudila a rozhlédla po svém zatuchlém okolí. Už je to několik měsíců, co byla obrácena a přesto si pořád užívá, přímo vychutnává, pro ni stále ještě nové a úžasné atributy upíří existence. Tedy až na momentální životní podmínky. Její kníže je mrtvý. Pána jí zabil Angel společně se Xanderem krátce potom, co on zabil ji. Kousínek jejího já pro něj truchlil. Mohl ji toho tolik naučit. Smůla, ale už je to minulost. Nyní je na čase plánovat budoucnost.

Momentálně sloužila Pomazanému. Lépe řečeno, seděla mu po boku a byla jeho pravou rukou. Poté, co byl Pán zavražděn, učinil bývalou přemožitelku svým zástupcem a to s velkým nadšením. Sílu a hbitost, kterou oplývala za života, si totiž vzala s sebou do hrobu. Stala se cennou devizou užitečnou celé upíří komunitě. Ona a Pomazaný tvořili velice obávanou dvojici a to se jí moc líbilo.

V současné době byli nuceni žít v opuštěné továrně na kraji města. Nebyl to zrovna pěti hvězdičkový hotel, ale i to mělo svůj dobrý důvod. Věci se měly brzo změnit. Přípravy na noc svatého Vigeouse jsou v plném proudu. Té noci bude jejich síla na vrcholu a potom to přijde. Stanou se novými vládci Sunnydale. Měla trochu obavy, že nyní, když je po smrti, bude povolána další přemožitelka. Zatím se ve městě neukázala, ale jestli se objeví, ona na ni bude připravena. Pro přemožitelku není lepší smrti, než umřít rukou upírky, co jí bývala.

Pomazaný si vytvořil svůj dvůr. Ve středu tovární haly bylo k tomu účelu vymezené prostranství. Tam se rozvaloval ve velikém křesle jako na trůnu a Buffy mu seděla po pravici, na židli. Před nimi se shromáždila skupinka podřízených upírů a nyní společně plánovali nadcházející rituál. Jeden z nich stál hned u Pomazaného, klepal se strachy a nejistým hlasem plným respektu podával hlášení.

"Pokud Angel nepřestane spolupracovat s pozorovatelem, postupně se všichni připojíme k Pánu. Je mocný sám o sobě a jeho přátelé ho činí ještě silnějším." Buffy protočila oči. Dokud byla živá, Angela milovala. Nyní jím pohrdala pro to, kým se stal. Upírem s duší. Jak ubohé. Vstala a připomínajíc kočkovitou šelmu obkroužila krčícího se upírka.

"S Angelem si to vyřídím. Už brzy. Svatá noc uzří mnoho věcí, včetně jeho smrti. Až nadejde správný čas, udeřím na něj silou, kterou si nedokáže ani představit." Jeden ze smělejších upírů pokročil vpřed. "Proč čekat až do rituálu? Čím déle zůstane na živu, tím víc našich zabije." Minul Buffy a zastavil se před trůnem. "Dovolte, abych ho pro vás zabil. Jeho smrt bude největší událostí od ukřižování... Já to vím, byl jsem tam."

"Ty jsi tam byl?" Od vchodu zazněl ironický smích. "Oh, prosím, kdyby každý upír, který kdy řekl, že byl při ukřižování, mluvil pravdu, vypadalo by to tam jako ve Woodstocku." Všechny oči ulpěly na upírovi, který právě vešel a nyní líně kráčel vpřed. Buffy na něj hleděla s nesmírným zaujetím. Snažila se odhadnout co je zač. Vlasy odbarvené do platinova, obtažené černé triko, rudá rozhalená košile a jako tečka za parádou, dlouhý kožený plášť. Ze rtu mu visela cigareta s takovou samozřejmostí, jako by se s ní už narodil. Jeho oči planuly temným žárem. Okamžitě se jí zalíbil. Čímsi jí připomínal samu sebe. Upír, jehož slova zesměšnil, vztekle zavrčel. "Měl bych ti roztrhnout hrdlo." Blond upír se jen pousmál, nerušeně kráčel vpřed a pokračoval ve svém monologu.

"Já ve Woodstocku vážně byl. Zažil jsem tam něco opravdu zvláštního. Vypil jsem jedno děvče, dítě květin, a dalších šest hodin jsem strávil tím, že jsem pozoroval, jak hýbám rukou." Zezadu se na něj vyřídil jeden z upírů. Blonďák se ani neobtěžoval na něj ohlédnout, pouze zvedl pěst, praštil ho do obličeje a tak srazil k zemi. Buffy se potěšeně zasmála, tenhle kluk je fakt silný a navíc dobrý bojovník. Z výčtu jeho pozitiv zatím vynechala bonus. Je to první upír, kterého od svého znemrtvění poznala, co vůbec nevypadá špatně. Oprava, vypadá velice dobře. Celá fascinovaná k němu takřka dolétla.

"Ahoj zajíčku," usmál se na ni. "kdopak ty asi jsi?" "Buffy," odpověděla prostě.

"A kdo jsi ty?" zavolal na něj Pomazaný z trůnu. Sledoval Buffy, jak si povídá s nově příchozím a cítil, že ji mocně přitahuje. Jenže v tomto čase bylo nesmírně důležité zajistit, aby jeho pobočník nepodléhal vlivu svých hormonů. Potřeboval ji na zničení Angela. "Spike," odpověděl upír a obrátil se na dítě. "Ty budeš ten pomazanej klučina. Četl jsem o tobě." Buffy s rozkoší naslouchala, jak hovoří. Měl britský akcent. Zajímalo by ji, jak ke svému jménu přišel. Jedna či dvě představy jí proletěly hlavou a tak si usmyslela, že se ho na to někdy později zeptá. Najednou Spike obrátil hlavu a upíří tvář přijala lidskou podobu. Buffy sledovala směr jeho pohledu... oči jí padly na tmavovlasou dívku, která stála ve dveřích. Tipovala ji na upírku. Byla dokonce ještě bledší, než ostatní.

"Drusillo," řekl Spike měkce a okamžitě šel za ní. "Ještě by ses neměla toulat sama, jsi slabá," domlouval jí něžně jako dítěti. Buffy v té chvíli neviděla nic, než jeho zbožňující oči naplněné láskou. Tiše zaklela. Jak typické. Jediný zajímavý chlap, na kterého narazí, a on je nestydatě zamilovaný do nějaké jiné. No co, užije si ještě spoustu legrace, ať už se Spikem nebo bez něj.

"Podívej na všechny ty lidi," vrněla Drusilla. "Jsou hodní?" "Snášíme se," odpověděl Spike a střelil pohledem po Buffy. Drusilla udělala pár váhavých krůčků k trůnu Pomazaného. "Tenhle je silný," špitla ke Spikovi. "Cítím to z něj." "Yeah. Je to velké zvíře. Pomazaný... bla bla bla." Drusillin pohled se náhle ztratil někde v dálavách. Oslovila Pomazaného jako dítě, kterým byl, dokud žil. "Máš rád sedmikrásky? Já je pěstuji, ale vždycky mi umřou. Vše, co zasadím do země, zvadne a zahyne." Dítě-upír vypadalo zmateně a Buffy jen protočila oči. Začínala mít dojem, že téhle holce straší ve věži. Něco takového se jim právě teď příliš nehodilo do karet. Náhle se do ní zabodnul Drusillin pohled. Pohnula se směrem k Buffy a zůstala stát přímo před ní.

"Tahle páchne smrtí. Zabila mnohé." Lhostejně se tvářící Spike okamžitě ožil a začal jevit zájem. Postavil se Drusille po bok. "Co to slyším, mazlíčku?" "Bývala jsem přemožitelka," oznámila Buffy lakonicky. Tohle Spika nejen překvapilo, ale zdál se být skutečně ohromen. "Vážně?" ujišťoval se skoro potěšeně a zálibně si ji prohlížel. "Nikdy dřív jsem se s přemožitelkou nesetkal. Well, teda až na ty dvě, co jsem zabil. Ale nikdy v životě jsem neměl tu čest s přemožitelkou, která by byla upírem." "Well, všechno je jednou poprvé," odpověděla Buffy a hrála si na chladnou a nezúčastněnou. Takže Spike zabil dvě přemožitelky! Kdyby to slyšela od kohokoli jiného, mávla by nad jeho slovy rukou, jako nad pustou lží, ale po tom, co dnes viděla, si byla úplně jistá, že říká čistou pravdu. Potvrdil tím správnost názoru, který si o něm utvořila hned na první pohled. "Ty a já si někdy musíme popovídat," zakřenil se na ni a Buffy si nemohla pomoci, úsměv mu ochotně oplatila.

"Spiku," postěžovala si Drusilla, "je mi zima." Úsměv okamžitě zmizel a nahradila ho starost. Svléknul kabát, přehodil jí ho přes ramena a přitáhl si Dru blíž k sobě. "A mám tě," zašeptal mazlivě. Drusilla vztáhla ruku a prstem mu přejela po tváři. Dlouhý ostrý nehet se zařízl do kůže a zanechal po sobě krvavou cestičku. Při pohledu, jak karmínová kapička stéká po mléčně bílé pleti, si Buffy podvědomě olízla rty. Drusilla, snad jí četla myšlenky, se naklonila a olízla Spikovi tvář. Vzdychnul rozkoší. Jejich ústa se blížila k sobě, zdálo se, že spějí k polibku, ale v poslední chvíli otočili hlavu, aby viděli na Pomazaného.

"Já a Dru se sem stěhujeme," oznámil Spike, jako by to byla hotová věc a nebylo o čem diskutovat. Buffy se ohlédla na svého vůdce, zvědavá na jeho reakci. Možná měl tělo dítěte, ale přesto byl mocný a ona nepochybovala, že kdyby se mu zachtělo, dokáže Spika zabít přímo tady a hned. Chlapec pouze kývnul. "Takže domluveno," zazubil se Spike a tlesknul. "Ubytuji nás a potom ti přinesu něco k jídlu, bejby," pokračoval už k Dru. Jenom se usmála. Vzal ji za ruku a vedl dolů. Když byli pryč, Buffy znovu zaujala své místo po boku Pomazaného.

"Co si o nich myslíš?" zeptala se, už tušíc jaká bude odpověď. "Nevěřím mu," odpověděl hoch. "Je neukázněný. Hrozí nebezpečí, že pokud začne jednat příliš brzy, pokazí rituál. Pozorně ho sleduj. Až se ujmeme vlády, může si dělat, co chce. Dřív ne. A hlavně, jestli uvidíš Angela, tak pamatuj, že nesmí být zraněn. Musí to počkat do soboty." Ačkoli dítě cítilo, jak Spike Buffy přitahuje, nemělo nikoho jiného, komu by věřilo natolik, aby si bylo jisté, že zabrání možnému neúspěchu. Buffy na jeho pokyny poslušně kývla a ze všech sil se snažila potlačit radost, která ji zaplavovala při pomyšlení na čas strávený o samotě se Spikem. Po pár minutách se zezdola vynořila blonďatá hlava.

"Buffy půjde na lov s tebou," řekl chlapec oznamovacím tónem, který dával tušit, že jde o příkaz, nikoli o návrh. "Ukáže ti, kde jsou nejlepší loviště ve městě." Spike si byl dobře vědom toho, že hoch mu nevěří a že Buffy se na něj nepověsila, aby mu dělala společnost. Viděla mu na očích, že zná pravdu, ale jeho hlas nic z toho nevyzradil. "Výborně, to se může hodit. Jdeme, mazlíčku. Nerad nechávám Dru čekat na večeři." Každému jinému, kdo by si troufnul říci jí 'mazlíčku', by Buffy bez meškání rozervala hrdlo, ale z jeho rtů vyklouzlo něžné oslovení tak přirozeně, že to nechala plavat.

* * *

Brzy se ocitli na čerstvém nočním povětří a mířili do centra města. Buffy lov milovala. Byla to jedna z mnoha věcí, které si do současné existence přinesla ještě ze života. Tehdy lovila upíry a nyní jsou její kořistí lidé. Pokládala lov za skoro stejně rozjařující, jako vlastní zabíjení, protože vyžadoval, aby použila všechny své dovednosti dravce.

"Ten tvůj hošík je docela zajímavý," poznamenal Spike cestou. "Je tvým knížetem?" Věděl, že bylo zapotřebí upíra mimořádně veliké síly a moci, aby dokázal zupířit přemožitelku. Buffy protočila oči už při tom pomyšlení. Pomazaný je mocný, ale dokonce ani on na přemožitelku neměl.

"Mne stvořil Pán," odpověděla se špetkou povýšenosti v hlase. Spike překvapeně vyklenul obočí. Tahle bloncka je teda fakt něco. "Jó? Slyšel jsem o něm. Prý byl vážně mocný." Ačkoli se s Pánem nikdy osobně nesetkal, věděl, že i jeho žilami proudí Pánova krev, promíšená s krví několika dalších jedinců. Kdosi kdysi se mu snažil vysvětlit detaily jeho rodokmenu, ale tohle ho nudilo. Dokud měl z věci samé potěšení a užitek, o ostatní serepetičky se nestaral. "Byl to nejmocnější upír, kterého kdy tahle země nosila," zdůraznila Buffy dopálená nedostatkem respektu v jeho hlase. Byla uvyklá, že každá zmínka o jejím knížeti u všech vzbuzuje posvátnou úctu. Pak si smutně povzdechla. "Už je mrtvý." Ta slova jí vrátila Spikovu pozornost. Slyšel, že něco velkého bylo nedávno v Sunnydale poraženo, ale nikdy si nepředstavoval, že by někdo skutečně dokázal Pána zabít. Přemožitelka očividně ne, tak kdo to k čertu mohl být? "Kdo?" zeptal se stručně.

"Já," odpověděl mu mužský hlas. Dva upíři zvedli hlavu a zjistili, že stojí tváří v tvář třetímu. Angel. Spikův rozmrzelý výraz se rychle proměnil. Poznání se mísilo s nelíčenou radostí. "Angelusi! Zatraceně." Angel se dál tvářil ponuře. "Slyšel jsem, že jsi ve městě, Spiku. Pořád se taháš s Dru?" Spikův úsměv poněkud pohasl. "Yeah, věci se změnily, odkdy jsi odešel. Není stejná, jako bývala." Angel kývl. "Myslím, že jsme se všichni změnili." "Já ne, kámo. Jsem pořád ten starý Spike." Angel si nahlas povzdechl. "Nic jiného jsem ani nečekal."

Dříve, než Spike stačil zareagovat, Angel švihnul kolíkem, míříc mu na hruď. Měl stěží čas ránu odklonit. Srazil kolík stranou a udeřil Angela, takže odklopýtal kousek vzad. Buffy na ně moment koukala, než jí na mysli vytanula slova Pomazaného. Popadla Spika a odtáhla ho dřív, než stačil Angela napadnout. Bryskně se otočil a odstrčil ji. "Do tohohle se nepleť," zasyčel. "To není tvůj boj." Buffy ho okamžitě zase chytila. "Je příliš brzo. Ještě ho nesmíš zranit. Není na to správný čas." Spikův obličej ovládl démon. "Myslíš, že bych za tebe nebo za ten váš prokletý rituál dal zlámanou grešli? Tohle je osobní, takže se drž dál." Angel využil jejich hádky a znovu zaútočil. Tentokrát na Buffy. Tvrdě ji uhodil, tím ji srazil k zemi a na moment omráčil. Spike zavrčel.

"Co se ti do pekla stalo? Byl jsi můj pra-kníže, můj Yoda. Jsme démoni, my se neměníme!" Hněval se, ale také se cítil zraněn a zrazen. Angel to vycítil. "Je to složité," zašeptal. "Složité? To je mi u prdele! Ty's prostě proklatě změknul. Vždycky jsem věděl, že jsi buzna a myslím, že teď jsi to dokázal." Zhluboka se nadechl. Slyšel, jak za ním Buffy pomalu vstává. Ignoroval ji. "Vím, dlouho jsme to spolu táhli, Angelusi, ale jestli si myslíš, že se vykašlu na fakt, že jsi se mne právě pokusil zabít, tak to se šeredně pleteš." Angel se ani nepohnul. "Spiku, odjeď odtud. Nabízím ti tu možnost. Vezmi Dru a vypadněte." Spike si odfrknul. "Nic takového, zatraceně. Právě jsem přijel. Co uděláš? Zabiješ mě?" "Jestli budu muset." "Ne, pokud dřív zabiju já tebe." Aniž dal Angelovi možnost odpovědět, vrhnul se na něj. Oba padli na chodník. Spike si na Angela obkročmo zaklekl a začal do něj soustředěně bušit. Rány jen pršely. "Ty bastarde!" vřískal. Nepřestával ho bít, ale ani se ho nepokusil zabít. Nakonec přece jen zvedl kolík, který Angel upustil, nad hlavu, aby... Buffy mu ho okamžitě vykopla z ruky a vytáhla blonďáka na nohy.

"To by stačilo," řekla s ledovým klidem. "Udělal's cos musel. Jestli ho zabiješ teď, všechno zhatíš. Nech si to na jindy." Spike shlédnul na Angela. Ležel v bezvědomí u jejich nohou s tváří, která připomínala krvavou kaši. Byl k nepoznání. Přinejmenším slušná satisfakce, pomyslel si, i když bych se pravděpodobně cítil mnohem lépe, kdybych ho rovnou rozprášil. Koneckonců, jak už řekla Buffy, může si to nechat na jindy. Pokrčil rameny a lidské črty se vrátily na své místo.

"Tak jo, mazlíčku, přistoupím na tvá pravidla hry. Ale až přijde má chvíle, nebudeš mi stát v cestě." Kývla a beze slova pokračovali v cestě do města.

* * *

Po pár minutách došli k Hammersmithovu parku, který byl jedním z nejlepších upířích krmelců. Mezi lidmi se šířily zvěsti, že tady straší. Chodily sem hlavně děti, aby sobě i ostatním dokázaly, že se nebojí a mají odvahu. V parku se vždycky našlo něco k snědku a dnes v noci jakbysmet. Asi desetičlenná parta, uhnízděná na a okolo lavečky, popíjející a chichotající se. Oba v mžiku ukázali svou pravou tvář. Zachvátila je touha po krvi.

"Nevím jak ty," olízla se Buffy, "ale já mám po všem tom mluvení a násilnostech hlad." Spike se na ni shovívavě usmál, i když i on sám cítil, jak se v něm po boji s Angelusem všechno vaří. Bez pochyby se mu po dobrém zabíjení uleví. "Já taky, mazlíčku. Nezabij je všechny. Potřebuju něco pro Dru." Žlutozelené oči se znovu zabodly do lavečkářů. "Je jich dost i všude okolo," odpověděla a skočila vpřed. Prvního kluka vysála dřív, než si ostatní vůbec všimli co se děje. Zasmála se, když viděla, jak se rozeběhli všemi směry jako hejno koroptví, ječíc z plných plic. Bojí se, budou chutnější.

Když se napili do sytosti, Spike ještě omráčil jednu dívčinu - na doma. "Doufám, že Dru má ráda jídlo-s-sebou," ušklíbla se Buffy a Spike si hodil dívčino bezvládné tělo na rameno. "Já osobně večeřím raději venku." Nemohl si pomoci, ale musel se zasmát. Navzdory té patálii s Angelem, tahle ex-přemožitelka byla hodně jako on.

"Víš, mazlíčku," začal, když se vydali na zpáteční cestu. "Neuděláš na mě žádný extra dojem, když budeš fanaticky poslušná holčička, co dá na všechny ty hovadiny s rituály. Proč tomu spratkovi dovolíš, aby ti říkal, co máš dělat?" Buffy pokrčila rameny. Něco na tom bylo. Nejšťastnější se cítila, když mohla běhat po venku, zabíjet a ubližovat všemu živému. Ale tak už to v upíří komunitě chodilo. Pán stál na špičce společenské hierarchie jejich druhu a když zemřel, jeho místo zaujalo dítě. Dělala, co pomazaný chtěl čistě proto, že se to tak slušelo. "Věci se brzy změní," bránila se. "Po noci svatého Vigeouse bude méně obřadů a více legrace. Už se na ten den moc těším." Pár minut šli potichu, až už to Buffy nevydržela.

"Co je mezi tebou a Angelem? Zdá se mi, že vy dva máte společnou minulost." Spike sebou škubnul. Vzpomínka na Angelusovu zradu v něm stále hlodala. Nechal to být. "Well, když jsem ho viděl naposledy, říkal si Angelus. Nedávno tomu bylo sto let. Naše parta, my čtyři, jsme cestovali společně. Já, Dru, Angelus a Darla." "Hmm, setkala jsem se s Darlou. Angel ji zabil." Spike zůstal stát jako solný sloup. Po pár vteřinách se obrátil tváří k ní.

"Cože? On zabil svoji kněžnu?" Cítil, jak jeho nálada míří k bodu varu. Nikdy moc nedal na pravidla a konvence, ale jsou věci, které se prostě nedělají. A vražda vlastního knížete mezi ně patří. Na co do pekla myslel? "Fajn, mazlíčku, zřejmě toho víš víc. Co je s Angelusem? Proč najednou napadá upíry?" Buffy na Spika chvíli překvapeně zírala. "Ty to nevíš? Asi ne. Angel má duši." Spike byl připraven na spoustu důvodů Angelusova chování, ale tenhle mezi nimi nebyl. Má duši. Hnusnou duši. Tím se všechno mění. "Jak?" zeptal se jenom. Buffy si povzdechla. Ještě pamatovala, jak moc ho přemožitelka milovala. K zblití. "Říkal něco o tom, že ho prokleli cikáni." Spike se zachechtal. "Yeah, tihle cikáni měli na pomsty vždycky dobrý vkus. Well, to je zatraceně úžasné. Máme tady metlu Evropy, co dělá pro nepřítele." "Už moc dlouho ne. Brzy zemře, společně se zbytkem města."

* * *

Dorazili k továrně a vešli dovnitř. Ocitli se tváří v tvář Pomazanému a všem jeho poskokům. Buffy se zmateně rozhlížela. Nikdy je neshromáždil všechny najednou, pokud nešlo o něco vážného. Šla dál a posadila se na své místo vedle trůnu. "Co se děje?" zeptala se. Dítě nespouštělo oči ze Spika, který si složil bezvědomou dívku z ramene a odhodil ji na zem. Cítil, že něco není v pořádku. Drusilla k němu přistoupila a vzala ho za ruku. "To je pro mě?" zavrkala, ukazujíc na dívku. "Dru, mazlíčku, o co jde?" Pomazaný vstal a odpověděl současně jemu i Buffy.

"Bylo vám řečeno, že nesmíte Angelovi ublížit. Nyní jsem se dozvěděl, že dnes večer byl napaden. Poté zmizel a někde se ukryl. Díky vám noc svatého Vigeouse vzala definitivně za své." Buffy se zamračila. Mohl se o tom dovědět jedině tak, že je nechal sledovat. Je evidentní, že ten fracek už jí nevěří. Spike přešel k trůnu a pokorně pokleknul. Vzhlédnul na chlapce.

"Já... uh... se budu kát." "Selhal jsi," procedil mezi zuby jeden z pohůnků. "Měl bys položit život." Spike sklonil hlavu na důkaz pokání. "Byl jsem zbrklý a kdybych to všechno mohl zopakovat-" Rozesmál se a vstal. "Dělám si srandu. Kdybych to všechno mohl zopakovat, udělal bych přesně to samé. Až na jednu maličkost. Ze všeho nejdřív bych totiž udělal tohle." Popadl kluka a nesl ho ke kleci, co stála uprostřed haly. Po cestě složil jednoho nohsleda, který ho chtěl zastavit. Buffy vyskočila. Spíš překvapením, než touhou hocha bránit. Spike hodil dítě do klece a zabouchl dveře. Zabral za řetěz a vytáhnul ji na půli cesty k otevřenému střešnímu oknu. Svítalo, právě jím začínaly pronikat první sluneční paprsky.

"Od teď tady budeme mít trochu méně rituálů-" Znovu zatáhnul za řetěz a klec vjela přímo do slunce. Dítě pronikavě, zoufale zakřičelo. Potom se rozpadlo na prach. "- a trošku víc zábavy." Buffy fascinovaně sledovala, jak si Spike v pohodě vykračuje zpátky ke Dru. Pod jednu paži si dal dívku-večeři a druhou objal svou milenku. Zatímco ti dva scházeli dolů, Buffy dosedla zpátky na své místo.

Věci se začaly vyvíjet velice zajímavě.

* * *

Týdny, které následovaly po smrti Pomazaného, byly pro Buffy docela klidné. Poté, co na Angela zaútočili, se po něm slehla zem. To je víceméně zbavilo starostí s panováním v Sunnydale. Několikrát narazili na Gilese a jeho partu upírobijců, ale ti nebyli tak hloupí, aby se o něco pokusili bez Angela, který by jim kryl záda. Buffy si nový život užívala. Byla volná. Mohla lovit a zabíjet po libosti, kdekoliv a kdykoliv chtěla, a poprvé od chvíle, kdy byla proměněna, si nemusela dělat starosti s obřady a opěvováním. Hlavně první dva týdny byly zábavné. Každou noc lovila se Spikem a ukazovala mu město. Konkrétně místa, kde se lovilo nejlépe. Bylo to bezvadné. Jenomže Spike poslední dobou chodil ven stále míň a míň. Opouštěl továrnu jenom, když se musel nakrmit nebo přinést něco pro Dru. Podařilo se mu totiž získat jakýsi starobylý svitek, který zřejmě měl něco společného s Drusillou a jejím uzdravením. Buffy si nebyla jistá, co s ní není v pořádku ani co se jí stalo. Spike se zmínil o nějakém davu v Praze, ale nebyl ochotný zacházet do detailů.

Takže Buffy teď byla nucená lovit sama. Nevadilo jí to, ale při lovu už nebyla taková zábava. Vždycky si moc užívala Spikovo vyprávění o místech, kde byl, a lidech, které zabil. To bylo dřív. Během posledních několika dnů od něj uslyšela stěží dvě slova. Ale měla lepší věci na práci, než na něj tlačit a otravovat ho. Konečně, asi po týdnu, se vrátila domů a našla Spika u sebe v pokoji. Čekal na ni. Hned si všimla, jak unaveně vypadá. Zřejmě nespal a podle propadlých tváří odhadovala, že ani nejedl.

"Vypadáš pekelně," podotkla, když vešla k sobě a uviděla ho sedět na posteli. "Díky, mazlíčku," usmál se. "Ačkoliv, tohle není přátelský potlach. Potřebuji od tebe laskavost." "Spusť," vyzvala ho a sedla si vedle něj. "Well, ukázalo se, že ten svitek, co jsme vyhrabali, je zakódovaný. Potřebuji tento kříž z Du Lacovy hrobky. Je na druhém konci města. Poslal bych chlapce, ale sama víš, jací to jsou idioti. Kdyby se objevil Angel nebo některý z jeho kumpánů, vezmou nohy na ramena." "Považuj to za hotovou věc," odpověděla okamžitě. Pobíhání po městě je sice taky zábava, ale Buffy poznenáhlu začínala zjišťovat, že bez Spika, který by jí dělal společnost, se začíná nudit. Tento úkol ji aspoň na chvíli zabaví a jestli se střetne s Angelem, tím lépe. Nemůže se skrývat navěky, časem ho ta jeho ubohá dušička donutí vylézt a zase začít pomáhat lidem. Měla v úmyslu čekat, dokud neudělá první krok.

"Vydám se ven hned, jak zítra zapadne slunce," dodala. Věděla, že čím dřív se Dru uzdraví, tím dřív z něj zase bude ten starej zlej Spike. Kývnul a vstal. Bez dalšího komentáře se otočil a odešel. Sotva byl pryč, Buffy vlezla do postele a zavřela oči. Při usínání dumala, co všechno se změní, až se Dru dá zase dohromady.

* * *

Věrná svému slovu, sotva zmizel poslední sluneční paprsek za obzorem, Buffy se vydala do Du Lacovy hrobky. Brzy našla, co hledala. Kříž, zabalený do sametu, byl zazděný v hrobě spolu s posledním příslušníkem Du Lacovy rodiny. Sevřela kořist a obrátila se k odchodu… místo toho pohlédla do tváře Angelovi. Usmála se.

"Doufala jsem, že na tebe narazím. Hádám, že už jsi o tom slyšel. Vyměnili se u nás hlavouni. A když už mluvíme o hlavounech, hlava má krk a já mám hlad. Musím pamatovat, abych si po cestě domů našla něco k zakousnutí. Mám tak široký výběr… od té doby, co ti Spike nakopal zadek. A nejen ten." Ztišila hlas, jako by mu chtěla povědět nějaké tajemství. "Dokonce ani nemůžeš říci, že už to nikdy neudělá," zahihňala se. "Vsadila bych se, že tě to muselo zabíjet. Vědět, že tvá andělská tvářička je dokonale zmasakrovaná."

"Buffy, co tady děláš?" zeptal se Angel unaveně, aniž se pokusil reagovat na její invektivy. "Hledám nějaké tretky," odpověděla pohotově. "Víš, pořád nemůžu najít nic, co by se mi hodilo k tomuhle ohozu." Angelova tvář měla zarmoucený, hloubavý výraz, ze kterého se jí dělalo špatně od žaludku.

"Nevím, proč kvůli mně truchlíš," vyjela na něj. "Měl bys vědět lépe, než kdokoliv jiný, jak plný života se cítíš, když se staneš upírem. No ták, jako bych o něco přišla. Vždyť sám dobře víš, že v minulém životě jsem toho moc neměla. Byla jsem v zajetí osudu a nemohla jsem před ním utéci. Žila jsem život, o který jsem nestála. Prvně jsem skutečně volná a svobodná." "Můžeš svobodně brát nevinné životy," doplnil Angel smutně. Buffy se na něj výsměšně ušklíbla.

"Co je pár životů ve srovnání s těmi stovkami, které jsem zachránila? Myslíš, že mi některý z těch bezcenných lidiček někdy poděkoval za záchranu? Ne, žili dál své nesmyslné malé životy a brzo na všechno zapomněli. Nemyslím si, že lidstvu něco dlužím. Ty jo?" Tentokrát Angelovi chyběla slova. Věděl, že Buffy se sebou vždycky musela bojovat, aby se podrobila osudu přemožitelky, ale až když uslyšel syrovou pravdu z úst démona, došlo mu, jak tvrdé to pro ni muselo být. "To ale ze zabíjení nedělá správnou věc," řekl nakonec. Buffy se zasmála a protlačila okolo něj.

"Nepleť se mi do cesty, Angele, nebo dokončím, co Spike začal." Když se ji nepokusil zadržet, zamířila zpátky do továrny. Zastavila se jen u jednoho mladíka, starého asi jako ona v den své smrti, na večeři. Udělal osudovou chybu, když Buffy považoval za člověka a pokusil se ji sbalit.

* * *

"Speciální dodávka, s donáškou až do domu!" volala vcházejíc do hlavní haly továrny. Byla neobydlená, vyhrazená pro Spika, Dru a Daltona, což byl zdejší písař. Buffy podala kříž Spikovi, který ho bez meškání hodil Daltonovi. "Dej se do toho," vyštěkl a mávnutím ruky ho odehnal. Brýlatý upírek se ustrašeně vypoklonkoval. Sotva zmizel, Spike se přesunul k Dru. Přitáhl si ji do náruče a zajal její ústa vášnivým polibkem. "Už to nepotrvá dlouho, drahoušku," smál se. "Jakmile budeš silná, ulice Sunnyhell zrudnou lidskou krví. Dru se zahihňala a prsty mu vjela do vlasů. "Můj nezbedný, hříšný, malý Spike, to bude ale jízda."

Buffy při pohledu na tyhle jejich hrátky přes čelo přeletěl stín. Co Spike na tak praštěné ochechuli jako je Drusilla vidí, jí nikdy nebylo jasné. Dru k ní vzhlédla, jakoby věděla na co myslí. Znovu se ke Spikovi přivinula a hladově ho políbila. Přitom z Buffy nespouštěla oči. Té bylo naprosto jasné, co upíří bruneta dělá. Značkuje si ho. Prohlašuje ho za svoje soukromé teritorium. To už mu rovnou mohla na krk pověsit cedulku s nápisem: 'Ruce pryč'. Zachmuřená Buffy sledovala, jak se upíří pár od sebe pomalu odtáhnul. Teprve teď si Spike patrně vzpomněl, že tam ještě je. Obrátil se k ní čelem, přičemž ho ale Dru nepřestávala hladit po propadlých lících, s malým zlomyslným úsměškem na rtech a očima přikurtovanýma k Buffy.

"Nějaké problémy?" zeptal se. 'Mimo toho, že jsi s ní, když bys mohl být se mnou?' blesklo jí hlavou a pak jen pokrčila rameny. "Narazila jsem na Angela." Ejhle, tak tohle zajímá oba.

"Tys viděla mého Angela?" zašeptala Dru zasněně a konečně odtáhla dlaň ze Spikovy tváře. Tón jejího hlasu Buffy důvěrně připomněl intonaci dívky, která na střední trpí pro nešťastnou lásku. "Dru," zavrčel Spike rozhněvaně, "tohle už není tvůj Angel. Teď je to náš nepřítel." Pohledem se vrátil k Buffy. "Zabila's ho?" Zavrtěla hlavou. "Myslela jsem, že bych tuhle prácičku měla přenechat tobě." Spike se zakřenil. "Hodná. Bude legrace." Po chvilce, během níž si vychutnával živé představy, jak zabíjí Angela, vzal na vědomí tupou bolest, co mu hlodala v žaludku. Vlastně si ani nedokáže vzpomenout, kdy se naposledy pořádně najedl. Když šel ven, tak se vždycky postaral, aby donesl něco Dru, ale byl natolik ponořený do myšlenek o hledání léku, že sám na sebe často zapomněl.

"Chceš jít ven, mazlíčku?" zeptal se Buffy. "Seženeme něco k jídlu." "Jistě," usmála se. Sotva to vypustila z úst, Dru začala kňučet a Spike okamžitě obrátil pozornost zpátky k ní. Klesla mu do náruče, celá slaboučká a on ji zvedl jako malé dítě. Kolébal ji a pevně držel u sebe. Zabořila tvář do jamky na jeho krku.

"Neopouštěj mě," šeptala. "Nikam nejdu, bejby," slíbil měkce dřív, než ji odnesl do ložnice. "Uložíme tě do postýlky, potřebuješ si odpočinout." Když byli z dohledu, Buffy protočila oči. Začínalo ji zajímat, nakolik je vlastně slabost Dru nefalšovaná. Měla pocit, že se jí přitíží právě jenom tehdy, když se jí to hodí a Spike je natolik zaslepený láskou, že to nevidí. Povzdechla si. Jak to tak vypadá, čeká ji další obyčejná noc a jíst bude opět sama.

* * *

"Zatraceně, já tomu nemůžu uvěřit!" vykřikl Spike zírajíc na papíry ve své ruce. "Copak?" zeptala se Buffy a nakoukla mu přes rameno. Dnes totiž získal veškeré detaily rituálu, který měl plně uzdravit Dru. "Well, dobrá práce, včera večer. Měla's za ušima, že jsi Angela nezabila. Zdá se, že k léčení budeme potřebovat jeho krev." Buffy vypadala pobaveně. Ironie dokázala vystrčit hlavičku v těch nejpřekvapivějších okamžicích. "Děláš si psinu!" Spike se zazubil. "A teď ta nejlepší část: vyléčíme Dru a to zároveň bude znamenat 'Bye, bye, Angele'." Je to pořád lepší a lepší. "Zabije ho to?" zasmála se. Spike kývnul. "Dovol mi jít pro něj," zaprosila Buffy vzrušeně. "Slibuju, že ho nezraním... moc." "Dobrá, mazlíčku, ale nepocuchej mu fasádu příliš. Pamatuj, že na obřad ho potřebujeme živého." Na minutku se ztratil ve své ložnici a vrátil se s malou krabičkou, kterou jí podal. Otevřela ji a našla injekční stříkačku naplněnou jasně zelenou substancí.

"Co to je?" zvedla tázavě oči stejné barvy. "Sedativum. Dost, aby složilo stádo slonů. Až skončíš se zábavou, píchni mu ji a rázem přestane dělat problémy." Buffy kývla a vydala se ke dveřím. "Připrav si všechno, co potřebuješ. Nebudu tam dlouho." Bez ohlédnutí vyběhla do noci a mířila přímo k Angelovu bytu. Dnes v noci zaplatí za zradu na jejich druhu.

* * *

Buffy překvapilo, že našla Angelův byt odemknutý, jako by na někoho čekal nebo kašlal na svou bezpečnost. Vstoupila dovnitř a moment se rozhlížela. Nic se tu nezměnilo. Stejná minimalistická výzdoba. Podle toho, co se dozvěděla od Spika, byl úplným protikladem Angeluse, který měl rád všeho hodně a muselo to být krásné. Z myšlenek ji vyrušil zvuk dveří, které se za ní otevřely. Otočila se. Angel.

"Ahoj milovaný," zašvitořila. Díval se na ni nervózně, skoro jako kdyby tušil proč tam je. "Co chceš, Buffy?" "Well, zdá se, že jsi ke mně nebyl docela upřímný. Teda, když jsem ještě byla živá. Pověz mi, je pravda, co jsi provedl Dru? Vážně jsi z ní udělal šílenou, kterou, jak všichni víme, je pořád a taky... well... však víš." Pohled Angelových očí, plný bolesti a žalu, jí dal odpověď. Buffy se zachechtala. "To je skvělé!" vykřikla radostně. "Nikdy bych nepomyslela, co všechno v tobě vězí." Udělala krůček blíž k němu a pošeptala mu do ucha: "Mohl bys být znovu takový, jako jsi býval." Angel se zajíknul překvapením a odstrčil ji. "Co to říkáš?"

"No tak, Angele, proč bojuješ s tím, kdo jsi, spíše co jsi. Jsi zabiják, duše neduše. Přijmi to. Mohl by ses k nám připojit. Ke mně, Spikovi a Dru. Mohli bychom dělat cokoliv, jít kamkoliv, zabít kohokoliv." "Buffy, víš dobře, že nemohu." Hlasitě si povzdechla. "Well, bylo nutné se o to pokusit. Myslím, že přistoupíme k plánu B." Rychlostí světla se ocitla vedle něj a zabodla mu jehlu do krku. Vší silou stiskla píst. Angel byl sotva schopen nějak zareagovat dřív, než klesl v bezvědomí na podlahu. Buffy na jeho nehybné tělo pár minut zírala, aby se ujistila, že drogy odvedly dobrou práci. Když se nepohnul, rozhlédla se. Telefon nikde. Koukala dolů na Angela a dumala, jestli by ho unesla sama. Pravděpodobně ne. Problémem nebyla ani tak jeho váha, jako spíš délka. Dostala nápad. Otočila ho na záda a začala mu prohledávat kapsy. Našla, co hledala. Vytáhla jeho mobil a rychle namačkala kombinaci čísel.

"Spiku? Tady Buffy. Jsem u Angela. Můžeš sem pro něj poslat kluky?"

* * *

Angelovy bolestné výkřiky se rozléhaly budovou. Buffy vzdychla. Dru ho měla v práci už celé hodiny. Trvala na tom, že si s ním chce hrát o samotě. Spike, jak jinak, souhlasil. Své milované nechtěl nic odepřít, ale Buffy měla dojem, že ho to rozhodnutí nijak zvlášť netěší. Poslední hodinu už neposeděl, chodil sem a tam jako tygr v kleci a hulil jednu cigaretu za druhou. Buffy se z toho začínalo dělat zle.

"Spiku, mohl by sis sednout? Točí se mi z tebe hlava." Jenom na ni zavrčel a kroužil dál. Trhnul sebou pokaždé, když uslyšel Angelův řev. O.K., čas na změnu přístupu. "Hele, uklidni se. Slunce už brzy zapadne a Angel bude za pár hodin mrtvý, Dru při plné síle a pak můžeme dělat, co se nám zlíbí." Bingo. Spike si přitáhl židli a zhroutil se na ni. Vstala a stoupla se za něj. Začala mu masírovat ramena. Na to byla vždycky dobrá, už jako živá. Pomalu ho hnětla a Spike si něco slastně mumlal. Cítil, jak mu její ruce vyhání ze zatuhlých svalů napětí. Po pár minutách přestala. "Lepší?" Otevřel oči a podíval se na ni.

"Bloody hell, mazlíčku, kde ses to naučila?" Pokrčila rameny a koukla nahoru do okna. Slunce právě zapadlo. "Čas se naplnil. Kostel čeká," oznámila tiše. Spike vzhlédl. Kývnul a postavil se. Zmizel v ložnici. Objevil se po několika minutách, jednou paží objímal Dru. Za nimi šli dva poskoci a vlekli Angela. Nebo spíš co z něj zbylo. Byl bez košile a celý trup měl posetý řeznými ranami, podlitinami a popáleninami. Bylo jasné, že když Dru začne někoho mučit, ví perfektně jak na to. Spike se u Buffy zastavil.

"Vrátíme se hned po skončení rituálu a potom začne ta pravá legrace. Hlídej to tady, dokud budeme pryč." Buffy přikývla. Dru neřekla nic, jen si položila hlavu na Spikovo rameno. Buffy věnovala Angelovi poslední pohled a povzdechla si. Věděla, že když zmizí on, zmizí i poslední pouto, které ji váže k lidskému životu. Bude docela volná. To znělo báječně. Trochu ji mrzelo, že přijde o pohled na jeho smrt, ale Spike trval na tom, že tady někdo musí zůstat pro případ, že by sem ten idiotský knihovník a ostatní z jeho bandy přišli hledat svého upíra s duší. Sotva se dveře zavřely, Buffy převzala Spikovu roli a začala chodit sem a tam.

* * *

Něco se určitě stalo. Něco zlého. Byli pryč víc, než čtyřiadvacet hodin, ale pořád po nich nebylo ani vidu ani slechu. Nemohla je jít hledat, protože nevěděla, kde jsou. Poprvé od doby, co byla proměněna, se cítila marná a k nepotřebě. Frustrovaně zařvala a udeřila pěstí do jedné z židlí. Rozpadla se na prvočinitele. O chvilku později uslyšela, jak se otevírají hlavní dveře a rychle se tam podívala. Sotva uviděla, kdo to je, v šoku se vymrštila na nohy.

Drusilla. Už od pohledu bylo jasné, že je zdravá jako řípa. Na rukách nesla Spika v bezvědomí. Buffy ho poznala jenom podle platinových vlasů. Šaty měl ohořelé a roztrhané, tvář pokrytou sazemi. "Co se stalo?" vykřikla. Dru si jí nevšímala a zanesla Spika do ložnice. Opatrně ho položila na postel. Sedla si vedle něj a měkce fňukala.

"Ptala jsem se: 'Co se stalo?'" zopakovala Buffy, která jim šla v patách. Docházela jí trpělivost. Konečně se k ní Dru otočila tváří. Tváří démona. "Můj Spike mne vyléčil," řekla s úsměvem. Buffy ztratila nervy. Popadla Dru za krk a přišpendlila ji ke zdi.

"Kdo mu to udělal?" procedila mezi zuby. "Kamarádi mého Angela. Přišli a zachránili ho. Nechali nás ohni napospas." "Well, ty vypadáš docela v pořádku," odsekla Buffy a pustila ji. Upíří hnědovláska se rozesmála. "Ubohá, malá přemožitelka se nám zamilovala do mého Spika. Zlobivá holčička, zkouší si vzít, co jí nepatří." Najednou uslyšely vrznout dveře.

"Well, je to tu pěkné. Trochu šedivé a jednotvárné na můj vkus, ale naučím se s tím žít," řekl výsměšný mužský hlas. Buffy se spolu s Dru vydala na výzvědy. "Ahoj, milovaná," pozdravil ji Angel, který stál přímo uprostřed místnosti a prohlížel si své okolí. Buffy se celá roztřásla, byla přímo ochromená vzteky.

"Nemůžu uvěřit, že jsi skutečně tak hloupý, abys sem přišel," zachraptěla, když se jí konečně podařilo promluvit. Angel pokrčil rameny. "Zrovna jsem byl v téhle části města a nedokázal jsem se nestavit, abych řekl: Čauky. Jak se ti vede, Buff?" "Buff? Co to s tebou do pekla je?"

"Angele?" vydechla Dru skoro s posvátnou úctou. Zakřenil se.

"Jo, kotě. Jsem zpátky."

* * *

"Jak se to stalo?" naléhala nadšeně Dru, která mu přímo visela na rtech. Angelus ale nespouštěl oči z Buffy, dokonce ani, když mluvil s Drusillou. "Well, zdá se, že rituál měl velice zajímavý vedlejší efekt. Jednu chvíli jsem byl uvězněný v tom slabochovi a hups... najednou mávám a volám: Sbohem, dušičko!" šklíbil se. "Nejlegračnější na tom je, že kdyby mě odtam Giles se svojí kohortou nedostal, byl bych na prach. Neuvědomili si, že jsem volný, dokud nebylo příliš pozdě."

"Zabil's je?" zeptala se Buffy nedůvěřivě. Teatrálně hluboce a srdceryvně si povzdechnul. "Nic nepřinese větší uspokojení, než to křupnutí, když se zlomí lidský vaz. A chutnali také dobře." Pokrčil rameny. "Na ničem z toho vlastně nezáleží. Proč si nejdeme ulovit něco k jídlu? Už uplynula celá půlhodina od chvíle, co jsem měl v ústech lidskou krev. Musím dohnat čas, který jsem tady ztratil." Dru vesele zatleskala. "Oh, to je sladké, můžeme jít na lov jako rodina." Buffy na ni nevěřícně zírala.

"A co Spike?" vyštěkla. Angelus se rozhlédnul. "Kde vlastně je ten odbarvenec? Vážně bych mu měl poděkovat za své vysvobození." Dru malinko zakňourala a chytila se Angelusovy ruky. Táhla ho do ložnice. Buffy šla těsně za nimi. Spike se zatím ani nehnul. Zůstal ležet ve stejné poloze, jak ho Dru uložila. Vidět ho v tomhle stavu Buffy bolelo. Jako by jí prošel mráz. Normálně byl čilý a aktivní. Teď vypadal jako mrtvola, jíž byl. "Hmm," zamračil se Angelus. Potom se uculil. "Well, jak to tak vypadá, Spikey se k nám dnešní noci nepřidá. Půjdeme, mé dámy?" Jednou rukou objal Dru a druhou se pokusil dát okolo ramen Buffy, ale ta couvla. Na Angelusově tváři se mísilo roztrpčení s překvapením. Nebyl zvyklý, aby se mu ženy zpěčovaly. "No ták, Buffy, ten s duší je jednou provždy pryč. Už ti nebudu brečet na rameni ani číst sentimentální levity." Buffy neřekla ani slovo, jen se pohledem vrátila ke Spikovi. Dru se naklonila a pošeptala něco Angelusovi do ucha.

"To si ze mě děláš prču!" vykřikl. "Jsi přemožitelka proměněná v upíra, Buff, můžeš si vybrat, koho si jen zamaneš a ty chceš jeho?" Buffy se zle zamračila. Nebyla zvyklá nechat se komandovat, co má dělat nebo chtít a už vůbec ne od svého bývalého.

"Přinejmenším posledních osmdesát let nepáchnul duší," odsekla. Angelus se zakřenil. "Pořád plná ohně, to rád vidím. Vždycky jsem miloval tvůj temperament." Vztáhnul ruku, aby ji pohladil po tváři, ale pleskla ho po ní, couvla ještě dál a zavrčela. Angelus okamžitě zavrčel na ni. "Měla by ses naučit, kde je tvé místo, holčičko. Mne možná nestvořil Pán osobně, ale jeho krev proudí mými žilami. Kráčím po tomto světě více, než dvě staletí a ty uděláš moc dobře, když mi prokážeš úctu."

"Úctu? Zavraždil jsi Pána, zavraždil jsi dokonce i vlastní kněžnu! Měla bych ti tu laskavost na místě oplatit." Angelus se k ní výhrůžně blížil, dokud je nedělilo sotva pár palců. "Ano, zabil jsem Pána," pravil měkce. Buffy z té zdánlivě mazlivé intonace naskočila husí kůže. "Nectíš odvěká pravidla, mohlo by se to stát i tobě," dodal. Pak změnil tón a už mluvil normálně. "Well, jestli chceš zůstat a hrát si na chůvu, fajn. Dru a já půjdeme sami, dobře, bejby?" Drusilla neodpověděla, jen se k němu přitulila blíž. To mluvilo za vše.

Buffy byla znechucená. Upírka nebo ne, nedokázala uvěřit, že Dru je ochotná Spika opustit jenom proto, že se ten bastard, její kníže, vrátil. Nicméně bylo evidentní, že tomu tak je a výčitky si kvůli Spikovi nedělá. Když spolu s Angelusem odešla, Buffy klesla na kraj postele vedle Spika. Nepředstavovala si, že se to vyvine takhle. Po minutce potřásla hlavou, vyhnala z ní tu proradnou dvojku a raději obrátila pozornost ke zraněnému upírovi. Protože se nikdo jiný k ničemu nemá, může se o něj stejně dobře postarat sama. Nebo lépe.

* * *

O hodinu či dvě později už měla Spika umytého a převlečeného do jiných šatů. Celou tu dobu zůstal v bezvědomí, což jim oběma ušetřilo možné rozpaky. Stála u postele a tiše se na něj dívala. Bylo jí jasné, že aby se mohl začít hojit, musí ho pořádně nakrmit. Angelus s Drusillou se ještě nevrátili, ale Buffy si byla úplně jistá, že pro něj stejně nic nepřinesou. Je to na ní. Musí něco sehnat sama. Vyšla ven a polapila prvního člověka, co jí zkřížil cestu. Nočního hlídače, který patroloval v areálu továrny. Rychle ho znehybnila úderem do zátylku a odtáhla do ložnice. Tam nastaly potíže. Spike byl stále v bezvědomí a Buffy netušila, jak ho nakrmí. Nakonec dostala nápad. Připoutala muže ke stěně a zašla do vedlejší místností pro hrnek. Potom jídlu prokousla zápěstí a ránu držela nad šálkem. Nechala do něj kapat krev tak dlouho, dokud nebyl plný a pečlivě zápěstí ošetřila. Neměla ani tušení jak dlouho na tom Spike bude tak jako teď, takže čím déle hlídače udrží naživu, tím lépe.

Usedla vedle Spika a položila si jeho hlavu do klína. Pak mu přiložila hrnek ke rtům. Instinkty zapracovaly a on začal pít, rychle šálek vyprázdnil. Když byl hotov, položila ho zpátky do polštářů a několik minut pozorovala. Jak ho Dru může tak ochotně nechat kvůli Angelusovi, bylo nad její chápání. Začal se mrvit, oči se mu pod víčky pohnuly, ale neotevřely se.

"Dru?" zaskřehotal. Díky sežehnutým sliznicím byl jeho hlas stěží chraplavým šepotem. Buffy otevřela ústa, aby mu odpověděla, ale pak je zase zavřela. Nějak se nedokázala přimět k tomu, aby mu řekla, že Dru je pryč a dovádí s jejich bývalým nepřítelem. Místo toho vztáhla ruku a lehce přejížděla prsty po nepopálené straně jeho tváře. V koutku rtů mu zahrál malý úsměv a brzy poté opět odplul do říše snů. Několik minut nato Buffy uslyšela, jak se rozlétly dveře. Raději šla do haly. Naskytnul se jí pohled, který by s lehkým srdcem oželela. Samolibě se ksichtící Angelus pyšně nakráčel dovnitř, ruku okolo Drusillina pasu. Dokonce i z místa, kde stála, cítila pach krve. Zřejmě se dobře nakrmili.

"Jak se má náš invalida?" ucedil chladně. Pořád se na ni zlobil kvůli jejímu odmítnutí. "Spí," odpověděla Buffy stejně cituprázdným tónem. "Mohu se jít na něj podívat?" zeptala se Dru tiše. Angelus jí vtisknul mlaskavý polibek na líčko. "Jen si jdi." Dru odcupitala do ložnice a nechala Buffy s Angelusem samotnou. Ta se na něj zamračila.

"Vidím, že ti Dru už zase žere z ruky." Angelus pokrčil rameny. "Je to jen bláznivá holka. No ták, Buff, nevím, proč spolu takhle válčíme. Naše oduševnělé protějšky jsou v éteru. Neexistuje žádný důvod, proč bychom nemohli pokračovat tam, kde ti dva skončili." Buffy neřekla nic. Vše, co by jí slina na toto téma přinesla na jazyk, by Angeluse jenom víc rozzuřilo. "Nemá smysl, aby ses šetřila pro Spika," pokračoval jedovatě. "V jeho životě byla, je a bude jenom jediná žena. Drusilla, jeho kněžna. Můžeš se s tím jedině smířit a vzít zavděk tím, co se ti nabízí. Slibuji, že se mnou nouzí trpět nebudeš. V žádném ohledu. Budeš mít všeho dostatek. Vždycky se starám, aby mé ženy žily jako královny. Můžeš mít, co si zamaneš. Jen řekni, že budeš mojí. Že jsi moje."

Buffy na něj upřeně hleděla. On skutečně čeká, že se před ním budu plazit a dělat mu děvku jenom proto, že to řekl. Nikdy příliš neposlouchala příkazy, ani když ještě žila, a ať je zatracená, jestli s tím začne právě teď. Přehodila si vlasy přes rameno a ráznou chůzí odešla do svého pokoje. Práskla za sebou dveřmi.

Angelus na zavřené dveře chvíli ohromeně zíral. Nakonec ji stejně dostanu. Vždycky dostanu to, co chci, ať už tak nebo onak. Do té doby se ale budu muset spokojit s druhou jakostí. "DRU!" zařval.

* * *

Příštích pár týdnů Buffy trávila tím, že se Angelusovi pečlivě vyhýbala. Vlastně to nebyl zase až takový problém, jak se původně domnívala. On se zaměstnával obveselováním s Dru a Buffy trávila většinu času dohlížením a péčí o Spika. Ten po mukách, které vytrpěl při rituálu, ještě nenabyl vědomí. Dru občas přišla a poseděla s ním, ale častěji ne. Byla příliš zaneprázdněná Angelusem.

Po několika dnech se Buffy do Spikova pokoje prakticky přestěhovala. Dru trávila dny i noci s Angelusem a Buffy nenáviděla představu, že by se Spike probudil sám. Pravidelně ho krmila, stejně jako té první noci. Zjistila, že lidi udrží při životě dva i tři dny, stačí jim po odčerpání krve ránu pěkně ovázat. Tak Spika musela opouštět jenom, aby nakrmila sama sebe nebo, když poslední krevní kohoutek vyschnul.

Dnes v noci se poté, co venku pojedla a doma nakrmila Spika, usadila na posteli vedle něj a listovala v časopise. Našla ho u dívky, kterou právě zabila. Nebylo tam nic moc zajímavého, ale aspoň jí ubíhal čas. Právě ji začínaly nudit módní typy, když ucítila, jak se Spike vedle ní pohnul. O momentík později zasténal.

"Spiku?" oslovila ho měkce. Jeho oči se napůl otevřely a on k ní mrákotně vzhlédnul. "Buffy?" zašeptal slabě. "Yeah, jsem to já. Jak se cítíš?" "Jako by mi někdo na hlavu shodil zatracený varhany." Otevřel oči dokořán a začal obhlížet své okolí. Je zpátky v továrně, ve svém pokoji. Neměl ani tušení, jak se sem dostal. Naposledy se pamatoval, že zkouší vynést Dru z kostela dřív, než ho ten prokletý knihovník rozpráší. Dru. Zvedl hlavu a rozhlédl se po místnosti.

"Je Dru...?" došla mu slova. Nebyl schopen se donutit to říci. "Je v pohodě," odpověděla Buffy nepřítomně. "Rituál zabral, takže je zase normální... well, tak normální, jak Dru může být." "Kde je?"

Co mu na to měla říci? 'Právě provozuje sex s Angelusem, kterého se ti podařilo přivést zpátky, a on ti teď přebral holku?' "Asi je na lovu," odpověděla vágně. Zklamaně protáhnul obličej a pokusil se posadit. Uspěl tak napůl, když vtom se mu na tváři objevilo zděšení a čirá hrůza. Buffy si toho všimla. "Co je?" zeptala se znepokojeně.

"Moje nohy, nemůžu hýbat svýma zatracenýma nohama!" vyjekl. Padl zpátky na postel a moc se snažil mrkáním zahnat slzy, které ho řezaly v očích. Buffy poprvé nevěděla co říci. Je více, než pravděpodobné, že paralýza by mohla být pouze dočasná, je koneckonců upír, ale co když ne? Škody napáchané na jeho tělesné schránce jsou rozsáhlé. Měl horší zranění, než kterýkoliv upír, o kterém kdy slyšela.

"Vyléčíš se, jenom to chce čas," řekla tak přesvědčivě, jak mohla. Spike neposlouchal, nikdy dřív na tom nebyl takhle. Je k ničemu. Co když se mu nohy nikdy nezahojí? Zůstane tady upoutaný po zbytek věčnosti? Nebo aspoň do té doby, než někdo využije jeho oslabení a promění ho v prach. Stěží si všiml, že Buffy vstala z postele a vrátila se o pár minut později s hrnkem plným krve. Takže mu zbylo jenom tohle. Almužna, protože je příliš neschopný, než aby si nalovil sám. Nenávistně hleděl na šálek ve své ruce. Potom ho vypil na ex a mrštil přes celou místnost. Nevinný porcelán dopadl na zeď a roztříštil se na tisíc kousků.

"Nech mě," řekl tiše a zavřel oči. Chvíli bylo ticho. Potom ucítil, jak postel zapružila, a uslyšel klapnout dveře. Nebyl si jistý, jak dlouho tak ležel a hloubal nad svou novou životní situací, ale musel usnout, protože další věc, kterou vzal na vědomí, byl tlumený nářek přicházející odněkud zevnitř místnosti. Otevřel oči. Vedle postele stálo kolečkové křeslo. Moment doufal, že ochrnutí byla jen hrozná noční můra, ale křeslo je do očí bijícím mementem, že tomu tak není. Nicméně, memento nememento, všechno je lepší, než ležet na posteli jako neužitečný kus masa. Dokonce, i když nemůže chodit, aspoň bude mobilní. Namáhavě se začal posazovat a přitom si všiml živoucí příčiny pláče, který ho probudil. Nemocniční zřízenec, připoutaný ke zdi, se zalepenou pusou. Stačilo mu poslouchat to přidušené kvílení a hned si uvědomil, jaký má hlad. Pomocí rukou se vytáhnul z postele a klesl do křesla. Pak se dopravil ke zdravotnímu bratrovi.

Mladík, zhruba pětadvacet, zdravý. Tak to má být, pomyslel si spokojeně, když se mu zakousnul do zápěstí a zhluboka si zavdal. Pil dokud zklamaně nezjistil, že žádná krev už v těle oběti neproudí. Potom se zavezl do hlavní haly. Zajímalo ho, kde všichni jsou. Při zvuku otevíraných dveří Buffy vzhlédla, a když vjel dovnitř, spokojeně se usmála. Nebyla si jistá, jak na vozíček zareaguje, ale předpokládala, že se bude chtít dostat z postele a mít možnost se přemisťovat bez cizí pomoci. Také z něj ucítila krev, což značilo, že se nakrmil z muže, kterého tam pro něj nechala.

"Hey," přivítala ho s něžným úsměvem. "Ráda vidím, že jsi vzhůru a při chuti." "Díky, mazlíčku," odpověděl Spike. "To křeslo byl tvůj nápad?" Kývla. Popojel a zaparkoval přímo proti ní. "Řekni mi, co přesně se stalo. Poslední, na co si pamatuju, je kostel."

Tak se zhluboka nadechla a pověděla mu to. Všechno. Dokonce nevynechala ani detaily o Dru a Angelusovi. Došla k názoru, že pro něj bude lepší, když se pravdu dozví hned. Vždycky věřila na ostrý řez. Nevěřícně na ni zíral.

Úplně vážně mu tvrdila, že žena, kterou miloval a doslova nosil na rukou více než celé století, nyní spí se svým knížetem. Vždycky věděl, že Dru je na Angeluse fixovaná. Když od nich tenkrát odešel, naléhala, aby ho šli hledat a dlouho nebyla ochotná akceptovat skutečnost, že je prostě pryč. V té chvíli se dveře jako na zavolanou otevřely a v nich se zjevil Angelus s Dru. Vlasy rozcuchané, šaty pomačkané. Nebylo nutné býti géniem, aby každému došlo, co dělali.

"Spiku!" vykřikla Dru, ale nepohnula se ani o píď. Vůbec se nepokusila k němu přiblížit. Angelus měl ruku stále obtočenou okolo ní. "Rád vidím, že jsi zase... ehm... mobilní," zaculil se s očima upřenýma na křeslo. "Co dodat? Jak sám vidíš, zatímco ty sis dával dvacet, já se ti tady staral o Dru. Nepoděkuješ mi?" Spike celý strnul vzteky. Buffy mu konejšivě stiskla ruku. Trochu se uvolnil. Nepřestával zírat na Angeluse. Ten povolil stisk a dal tak Drusille volnost. Přešla místnost a vtiskla Spikovi polibek... na tvář.

"Nemůžeš vinit dívku, Spiku. Mám jisté potřeby." "Já byl v zatraceným komatu, Dru!" zaječel Spike. "Musíš mi odpustit, že jsem neuspokojoval tvoje potřeby." "No tak, Spiku, podívej se na sebe," zasáhnul do debaty Angelus. "V tomhle stavu nejsi dost dobrý vůbec pro nikoho. Nezbude ti nic jiného, než dovolit opravdovému muži, aby práci... odvedl místo tebe." Dru se šíleně usmívala. "Můj Angel se o mě pěkně stará," vrněla zasněně. "Mimoto, ty přece máš svou malou přemožitelku, co ve dne v noci vysedává u tvé postele, " obrátila se znovu na Spika. "A můj Angel někoho potřeboval."

"Ne, Dru, nepotřeboval," odsekla Buffy. "Jsi prostě jen příliš do větru na to, aby ses zajímala o někoho jiného, než o sebe. Nebo mám říci sobecká coura?" "Dávej si pozor na pusu, děvčátko," zavrčela Dru. "Možná bych ti měla dát lekci slušného chování na téma: kradení mých chlapců." "Tvých chlapců?" zasmála se uštěpačně Buffy. "Copak, Dru? Máš strach z konkurence?" S temným zavrčením se na ni Drusilla vrhla, ale Buffy před jejím útokem svižně uskočila, takže se tmavovlasá upírka natáhla na zem, jak dlouhá, tak široká. Rychle se ale vzpamatovala, rozběhla se na Buffy a porazila ji na podlahu.

Angelus kočičí rvačku se zájmem pozoroval. Dílem vzrušeně, dílem pobaveně, ale hlavně dožraně. Mají se prát o něj a ne o Spika. Sledoval Buffy a cítil, že ji chce víc, než kdykoliv jindy. Byla úžasná bojovnice, vyrovnala se mu ve všech ohledech. Přesto by ji porazil. Hodlal se o tom časem přesvědčit. Buffy se konečně podařilo přitlačit Dru k zemi. Klekla jí na hrudník a ulomila nohu nejbližší židli, připravená zabíjet.

"Bloody hell, ty kanče jeden zatracenej!" vyvřísknul Spike. "Dělej něco!" Angelus protočil oči a konečně se obtěžoval zasáhnout. Vytáhl Buffy na nohy a hlavně od Dru, současně jí sebral improvizovaný kolík. "Takovéhle ošklivé věci tady mít nebudeme," huboval Buffy škádlivě. Nepřestával ji k sobě tisknout a pevně objímat okolo pasu. Užíval si, že ji má tak blízko u sebe. Čichal jako foxteriér. Z té její zvláštní vůně přicházel o rozum. Hrubě ho odstrčila a nazlobeně na něj zhlídala. "To nebyl tvůj boj," vztekala se, zatímco Angelus pomáhal Dru na nohy. "Odteď se nepleť do mých věcí." Dru zabořila tvář Angelusovi do hrudi a tiše popotahovala.

"Můžeme jít ven?" mumlala. "Dobře," souhlasil Angelus a vedl ji pryč. Věděl, že po dobrém lovu na všechno pravděpodobně zapomene. V místnosti se rozhostilo ticho. Buffy byla vzteklá a Spike se pokoušel strávit vše, co se právě událo.

"Co to s tebou je? Zatraceně. Chystala ses ji zabít!" vyhrkl nakonec. Pokrčila rameny a smutně se na něj podívala. "Tím mi chceš dát najevo, že ji nechceš rozprášit dokonce ani, když souloží s Angelusem?" "Ne! Ta věc s Angelusem je jen malá chybička, následek šoku. Úlet. Ona se mi vrátí. Drž se od ní dál!" Spike odjel do ložnice a zabouchnul za sebou. Buffy se se sklíčeným povzdechem posadila. Tenhle plán mi moc nevyšel.

* * *

"Vypadneme z tohohle smetiště a přesuneme se na příjemnější místo," oznámil Angelus. Od souboje Buffy a Dru uplynulo několik dní a nikdo se o něm od té doby nezmínil. Dru dál sdílela postel s Angelusem. Občas i se Spikem, když Angelus neměl náladu. Buffy se starala sama o sebe. Ven chodila pouze, aby se najedla a přinesla něco Spikovi. Vždycky se ujistila, že kořist žije a pak ji hodila k němu do ložnice. Jak se nakrmí, nechala na něm. Nepromluvil na ni od té noci, kdy se pokusila rozprášit Dru. Trápilo ji to víc, než jí bylo příjemné připustit. Dnes se všichni čtyři sešli v jedné místnosti, poprvé od rvačky.

"Co je na tomhle místě špatného?" povzdechnul si Spike. Doufal, že teď, když se začíná uzdravovat, se k němu Dru hodlá vrátit, ale o tohle tady nešlo. "A co je na něm dobrého?" odpověděl Angelus otázkou. "Nemá úroveň ani lesk. Tohle není místo, na němž bychom měli žít. Je skoro tak hrozné jako ta důlní šachta, kam jsi nás kdysi dovlekl." "Podívej, Angelusi, jsme upíři. Tohle místo plní svůj účel dostatečně. Nepotřebujeme se stěhovat." "Já bych chtěla nový dům," řekla Dru. "Plný pěkných věcí, co šeptají svá tajemství. Tento dům nemá co říci."

"Well, takže ujednáno," konstatoval Angelus, zcela ignorujíc Spikův protest. Buffy se na názor ani neobtěžoval ptát. "Vím o perfektním místě."

* * *

"Oh, Angele, tady je to krásné," rozplývala se Dru a téměř uctivě se rozhlížela po hlavní místnosti sídla na Crawford Street. "Tento dům se hodí pro princeznu." "Well, tou přece jsi, zlatíčko moje," odpověděl Angelus se širokým úsměvem. Buffy a Spike vypadali poněkud méně ohromeně a vůbec ne nadšeně.

"Usmažíme se," konstatovala realisticky Buffy. "Podívej na všechna ta okna." Spike kývnul na souhlas. "Jak už jsem říkal dříve," zdůraznil, "na našem starém místě není nic špatného."

"Koukej," odsekl Angelus, "jestli se to vám dvěma nelíbí, prosím, jděte si zpátky do továrny. Nikdo vás nezdržuje. Já a Dru, my zůstáváme tady. "Buffy i Spike poraženě ztichli. Spike neměl v úmyslu opustit Dru a Buffy neměla v úmyslu opustit Spika. Když Angelus viděl, že to vzdali, spokojeně se zakřenil. "Výborně, pojďme se nastěhovat."

* * *

Buffy záhy shledala, že se životu v sídle přizpůsobila velice dobře. Měla velký pokoj sama pro sebe a dům byl natolik rozlehlý, že jí nečinilo potíže vyhnout se jak Angelusovi, tak i Drusille, docela. Pokračovala v donášce lidí pro Spika, protože se zdálo, že ti dva víceméně zapomněli, že tam vůbec je. Dodržovala stejný postup jako v továrně. Kořist, kterou chytila, hodila do jeho pokoje a ostatní nechala na něm. Znovu přišla, až když spal a zbavila ho těla.

Slunce se právě chystalo do hajan, když k němu vešla, aby odstranila nyní již bezduchou tělesnou schránku poslední Spikovy oběti. Jako obvykle ležel na posteli a tvrdě spal. Vysátá mrtvola byla zhroucená na hromadě v koutě. Přešla k ní a zvedla si tělo na rameno. Už byla skoro ve dveřích, když vtom ji zastavil Spikův hlas.

"Buffy?" Obrátila se k němu a viděla, že sedí na posteli a protírá si ospalé oči. "Slunce ještě nezapadlo," řekla tiše. "Spi dál." "Počkej," zaprosil. "Neodcházej." Nechala tělo sklouznout zase na podlahu a vrátila se k němu. Sedla si na kraj postele. "Co je?"

"Dru. Ta chybička, jak jsem říkal, že se mi určitě vrátí. Vypadá to, že ne," povzdechl si. "Nemůžu jí to klást za vinu. Nejsem nikomu k užitku, když jsem takhle. Mlč. Vím, co říkám. Stejně, rád bych ti poděkoval, že mi nosíš jídlo a… za všechno to ostatní. Byl bych dávno na prach, než by si mě Dru nebo ten zatracenej buzerant všimli." "Yeah, well, co čekáš od pomatené a grázla, který za to může?" usmála se na něj Buffy, šťastná, že si má zase s kým popovídat. Ne má s kým, ale může si s ním povídat. "Pravda," souhlasil Spike.

"Víš, mazlíčku, přemýšlel jsem. Měl jsem na to spoustu času. Až zase budu moct chodit, co bys řekla tomu, že bychom odtud vypadli? Nechat Dru a toho jejího bejka, ať si dělají, co chtějí. Pojedeme někam jinam. Najdeme si nové místo k životu. Jsem už ze Sunnydale dokonale otrávený. Z tohoto prokletého města nikdy nic dobrého nevzejde." "Myslím, že právě proto mu říkají Brána pekla," zakřenila se Buffy.

"Ale jinak jo. Teda ano. To by se mi moc líbilo." "Dobře," vrátil jí úsměv, "domluveno." "Měla bych jít," řekla vstávajíc. "Později ti přinesu něco na zub." "Děkuju, mazlíčku," zívnul Spike a uložil se k dalším pár hodinám uzdravujícího spánku.

Buffy tiše odešla. Musela nějak zabít čas, než sluníčko nadobro zapadne, tak si sedla v hale na gauč a listovala jednou z mnoha Angelusových knih. Nebyla velká čtenářka, ale potřebovala se zabavit. Obracela stránky, aniž věnovala velkou pozornost slovům, když vtom ji někdo popadl za vlasy a škubl jimi přes zadní opěradlo. Skoro jí zlomil vaz. Bolestí jí hrkly slzy do očí. Zamrkala a… úplně zblízka hleděla do Angelusovy tváře. Měla stěží čas vykřiknout, než jí zabořil tesáky do krku. Na nic nečekal a začal zhluboka pít. Když se konečně dostal ke slovu její pud sebezáchovy, byla už příliš slabá, než aby byla schopná Angeluse zarazit. Všechno okolo ní začalo blednout, ztrácet ostré obrysy a kalit se, až nakonec přestala vnímat úplně.

Angelus pil tak dlouho, dokud neucítil, že Buffy v jeho železném stisku zemdlela. Zvedl ji a bez dlouhých cavyků hodil na gauč. Tuhle lekci poslušnosti absolvuje tady. Když před chvílí zaslechl, jak se Spikem plánují odchod, nemohl uvěřit vlastním uším. Jak jsou naivní. Nikdo mne neopustí, dokud nedostane mé svolení nebo dokud ho já sám nevykopnu. Buffy si rozhodně fouknout nenechá. Slyšel, jak tiše sténá a shlédnul k ní. Viděl, že má otevřené oči. Přišla k sobě rychleji, než čekal, ale vysál ji dost, aby nebyla schopná nikam utéct.

Buffy se probrala a zjistila, že leží na zádech, na gauči. Její rozostřené vidění se začínalo projasňovat. Uviděla Angeluse, jak se na ni shora potměšile dívá. Instinktivně se pokusila utéct, chtěla bojovat, cokoliv… ale nemohla se hýbat. Spolkla slzy a s hořkou ironií si uvědomila, že takhle musí být Spikovi celou tu dobu. Angelus v jejích očích zahlédnul záblesk strachu a to ho rozesmálo.

"Takže, Buff, ty a Spikey jste zamýšleli nás opustit, pravda? Mám vážné obavy, že nemohu dovolit, aby se tak stalo. Víš, Dru si přeje, abychom byli rodina a co Dru chce, to Dru dostane." Sklonil se a začal olizovat krev vyteklou ze zranění, které jí sám způsobil. Když už žádná nezbyla, posadil se zase vzpřímeně. "Víš, vždycky jsem věděl, že tě jednou dostanu. Ať tak, či tak. Doufal jsem, že časem za mnou přijdeš sama, ze své vlastní vůle a nabídneš se mi." Hluboce si povzdechl. "Ale teď vidím, že to by se nikdy nestalo. Jak se zdá, zbývá jediný způsob." Natáhnul ruku a prsty jí pomalu přejížděl po lících, hrdle a pokračoval stále níž, dokud jeho dlaň neskončila na hedvábném stehně. S chlípným úšklebkem začal vklouzávat pod sukénku, co měla Buffy na sobě.

"Hey, o co tady jde?" Angelus prudce otočil hlavu a uviděl, že Spike právě vjíždí do haly. "Nepleť se do toho, kolečkáři," zasyčel. "To se tě netýká." Buffy na Spika prosebně hleděla. Její oči žebraly o pomoc. Angelusova ruka sice zůstala pod sukní, ale nepokusila se postupovat výš. "Yeah, well... vlastně jsem právě došel k názoru, že se mne to týká," oponoval klidně Spike a popojel blíž. "Tím chci říci, co je to s tebou Angelusi? Dru ti už nestačí?" Angelus se zlomyslně zachechtal. "Takže o tom to je. Nemůžeš přenést přes srdce, že ti odloudím všechny holky, co?" "To, jak se Buffy vnucuješ proti její vůli, mohu jen těžko nazvat odlouděním. Slovo znásilnění by bylo výstižnější." "Záleží na úhlu pohledu. Mohla by třeba nakonec zjistit, že se jí to líbí." Spike lehce zvýšil hlas. "Yeah… nebo také ne." "Well, existuje pouze jediný způsob, jak to zjistit. A teď, jestli ti to nevadí, rušíš mne při potěšení!" Angelus si ho přestal všímat a zaměřil všechnu svou pozornost na bezmocnou Buffy. Spike bleskově vytáhnul francouzák, schovaný pod kabátem, a vší silou udeřil Angeluse do zátylku. Ten se bez odporu odporoučel k matičce zemi.

"Potěšení skončilo, kámo," ucedil Spike a jemně zvedl Buffy z gauče. Přitáhl si ji na klín. Vzhlédla k němu a maličko se na něj usmála. Hned potom se jí očka zase zavřela. Upadla do bezvědomí. Spike oba zavezl do své ložnice a zamknul. Buffy uložil na postel. Přejel na druhou stranu, vyzvedl se z křesla a usedl vedle ní. Vyvstal mu vážný problém. Aby se Buffy vzpamatovala z vysátí, potřebuje krev. Jenže žádný z nich nebyl sto jít na lov. Věděl, že existuje pouze jediné řešení. Přišoupnul se blíž k ní, prokousl si zápěstí a ránu jí přidržel u rtů. Moment se nic nedělo.

"No tak, mazlíčku," naléhal. "Tohle ti pomůže, zase budeš silná." Po chvilce ucítil, že mu zápěstí začíná ocucávat a trochu se uklidnil. Dovolil jí pít, dokud sám nezačal slábnout. Tak jí mňamku sebral a podíval se na ni. Usnula. Až teď si uvědomil, jak je unavený. Spíš psychicky vyčerpaný. Položil se vedle ní a risknul spánek.

* * *

Buffy si nebyla jistá, jak dlouho spala, ale první, co si po probuzení uvědomila, bylo, že je uvelebená ve Spikově náruči. Pootočila hlavu, aby mu viděla do obličeje. Pořád mírumilovně spal. Paže okolo jejího pasu, hlavu opřenou o její rameno. Zůstala tiše ležet a užívala si tu pohodu, dokud se nezačal vrtět. Otevřel oči a usmál se na ni.

"Jak ti je, mazlíčku?" Ta slova jí vrátila paměť. Vybavila se jí minulá noc a zaplavily ji odporné vzpomínky. Zvedla ruku a sáhla si na krk. Cítila, že rána bude brzy zahojená. "Zabiju ho," oznámila hlasem plným jedu a zášti. Spike byl okamžitě dokonale vzhůru. "Nebuď hloupá, zatraceně!" vykřikl. "Sama proti nim nemáš šanci. Nezapomínej na Dru." Bez odporu souhlasila. "Fajn, můžeš mi pomoci." "V tomhle stavu ti moc užitečný nebudu, mazlíčku," zašeptal sklíčeně. "Na to kašlu!" zaječela Buffy. "Nehodlám dopustit, aby mu prošlo, co mi udělal a hlavně... hodlal udělat," syčela rozzlobeně.

"Dobře, mazlíčku," konejšil ji Spike, "ale jestli se teď na něj bez rozmyslu vyřítíš, dosáhneš jediného. Smetu si tě na lopatičku a budu nosit na srdci v krabičce od cigaret. Angelus očekává, že něco podnikneme. Takže... navrhuji, abychom se momentálně soustředili na to, jak se odsud dostat. Vypaříme se a někde v závětří naplánujeme další postup." Chvíli bylo ticho, pak Buffy dovolila svému napjatému tělu trošku se uvolnit a kývla.

"Souhlasím, ale až přijde ta správná chvíle, necháš mne ho zabít. Samotnou. Nebudeš se mi do toho plést. Platí?" "Platí, mazlíčku." "Tak jaký je plán?" "Naším prvním cílem je dostat se odtud. Umíš řídit?" "Dobře ne, ale ano." "Výborně, auto mám v garáži. Je to sedan se začerněnými okny. Počkáme až Dru a ten prokletej buzerant usnou, vezmeme auto a vypadnem'. Najdeme si nějaký motel a zůstaneme v něm tak dlouho, dokud nevymyslíme co dál." "Mám pocit, že jsi to už nějakou chvíli plánoval," usmála se Buffy smutně. "Možná," přisvědčil neurčitě Spike. Buffy ho vzala za ruku a zadumaně prohlížela prokousnuté zápěstí. Byly tři v noci, do svítání zbývalo pěkných pár hodin.

"Co budeme zatím dělat?" "Čekat." Jak řekl, tak udělali. Až do svítání si leželi v náručí a čekali.

* * *

"Pohni," šeptala Buffy netrpělivě cestou ke garáži. Vůbec si neuvědomila, jak krutě její pobídka zní. Myslela hlavně na to, že musí projít, či projet, skrz celé přízemí sídla a nikoho nevzbudit. Konečně byli u cíle. Spikovo autíčko na ně skutečně čekalo s klíčky v zapalování. Malý zázrak. Pomohla Spikovi na sedadlo spolujezdce, složila vozíček a strčila ho dozadu. Nastartovala a o pár minut později už byli na silnici. Sotva se dostali do rozumné vzdálenosti od sídla, našla odstavné parkoviště a zaparkovala pod stromy. Najmout si pokoj v motelu, dokud je slunce na obloze, pro ně bylo příliš riskantní. Budou muset spát ve voze a zase čekat. Tentokrát na tmu.

"Myslíš, že nás Angelus bude hledat?" špitla Buffy. "Možná." "Well, budu na něj připravená," zamumlala ospale. "Skvělý," zívnul Spike. Oba usnuli dřív, než stačili pronést další větu. Probudili se za soumraku, na obloze se zrovna objevila první hvězdička, a Buffy je v pořádku odvezla k nejbližšímu motelu. Pronajala pokoj, pomohla Spikovi z auta do vozíčku a následně do motelu. Tam se zabydleli a veškerou svou energii zaměřili na vypracování plánu akce: Svržení upíra, který nám udělal z neživota peklo.

* * *

Angelus nebyl nijak překvapen, když po probuzení zjistil, že Buffy a Spike jsou pryč. Vážně pochyboval, že odjeli daleko. Brzy vylezou a pokusí se mu něco provést. On musí jediné. Být na ně připraven. Ale nudit se nebude. Na světě je spousta jiných věcí, velice zajímavých věcí, kterými se do té doby zaměstná.

* * *

"Mazlíčku, mohla bys za mnou na vteřinku?" zavolal Spike. Buffy vystrčila hlavu ze dveří koupelny. Zrovna si myla vlasy. Upírka neupírka, pořád chtěla mít jistotu, že vypadá hezky. Hlavně se chtěla líbit Spikovi. Pohlédla na něj a... překvapením jí klesla čelist. Stál. Stál sám, bez pomoci. Kolečkové křeslo se za ním neužitečně krčilo.

"Spiku!" vydechla. "Cítil jsem v nohách takové slabé píchání a brnění, tak jsem si říkal, že to zkusím. A ejhle," zubil se šťastně. "Zkusíš jít?" zeptala se opatrně a věnovala mu povzbudivý úsměv. Podíval se nejdřív dolů, na své nohy, a pak zpátky na Buffy. Konečně se odhodlal. Zvedl nohu a udělal první nejistý krok, pak druhý. Pracoval na třetím, když vtom se mu nohy podlomily… jenže to už vedle něj stála Buffy. Zachytila ho dřív, než upadl.

"Well, je to jenom začátek," usmála se na něj, "všechno je na dobré cestě." Vtom si uvědomila, že má rty jen kousilínek od jeho. Bez rozmýšlení se k němu naklonila a políbila ho. Spike neváhal a okamžitě jí začal hladově odpovídat. Padli na postel. A pak se tam, v levném motelovém pokoji, milovali tak vášnivě a ohnivě, jak to ani jeden z nich už dlouho, spíš nikdy, nezažil.

Ten večer se Buffy podařilo nalákat k sobě na pokoj dva týnejdžry. Lehká zdravá večeře. Zbytek noci strávili chozením sem a tam po místnosti. Spike se o ni opíral, protože už byl příliš unaven, než aby dokázal chodit bez pomoci. Cítil, jak se mu do nohou poznenáhlu vrací síla. Už by to nemělo dlouho trvat. Byl si jist, že pokud bude pravidelně a vydatně jíst, jeho upíří regenerační schopnosti se postarají o zbytek.

* * *

Zhruba o týden později, po absolvování série nelítostných tréninků s Buffy, byl Spike opět při plné síle. "Tak co náš plán?" zeptala se ho jedné noci, ještě celá rozjařená po společném bujarém lovu. Bylo moc fajn, že konečně zase mohli lovit spolu. Věděla, jak frustrující pro něj bylo, být odkázaný na vozíček.

"Je vážně velice jednoduchý," mrknul na ni a dal jí pusu. "Vejdeme. Ty utratíš Angela, já zabiju Dru. Odejdeme." Buffy překvapeně pozvedla obočí. "Hodláš zabít Dru?" "Zatraceně, to si piš, že hodlám. Nebo myslíš, že té šílené poběhlici něco dlužím? Sama víš, jak se ke mně zachovala. Kdyby nebylo tebe, tak tady nejsem." "Fajn. Kdy vyrazíme?"

"Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek, mazlíčku. Dnes večer, po západu slunce." Buffy ponuře kývla. Nastal čas ukončit tuhle denní můru jednou pro vždy.

* * *

"Co to do pekla je?" pošeptala Buffy Spikovi do ucha, když se vplížili do sídla. Slunce před hodinou zapadlo, a ačkoliv po Dru a Angelusovi nebylo ani vidu ani slechu, uprostřed haly stála velká kamenná socha. Z hrudi jí trčel meč.

"To je, mí drazí přátelé, Acathla," ozvalo se za nimi. Bleskově se otočili a stanuli tváří v tvář zlomyslně se culícímu Angelusovi. "Vybrali jste si perfektní čas na návrat. Dnešní noci rozpoutáme peklo na zemi." Spike zvedl oči v sloup. "Slyšel jsem, že peklo není nic moc, kámo."

"Ššššš," zavrkal známý hlas. Buffy očima fixovala Angeluse, zatímco Spike se obrátil a pohlédl do tváře Dru. "Ty jeden nezbedný Spiku," peskovala ho. "Nebylo od tebe vůbec pěkné utéct a opustit naši malou rodinu. Tvoji maminku to podráždilo, takže tě bude muset potrestat." "Rozhodně ano," dodal Angelus, "a není jediný, kdo potřebuje dostat naplácáno." S těmi slovy bez varování udeřil Buffy tak tvrdě, že odlétla přes celou místnost. Dru využila situace a zaútočila na Spika. Vší svou silou démona se na něj vrhla, takže ho porazila na zem.

Buffy a Angelus pokračovali v boji. Ve velice vyrovnaném boji. Oba s lehkostí odráželi každičký útok, každou ránu, kterou jim ten druhý uštědřil. Ani jeden z nich nevypadal, že by se v nejbližší době mohl ujmout vedení.

Spikovi se povedlo Dru ze sebe shodit a i jejich souboj dával tušit, že síly jsou v rovnováze. Po pár minutách, ale Dru využila šanci. Vyhnula se Spikově ráně a kopla ho do slabin. Dřív, než se stačil vzpamatovat, uchopila jednu z cenných Angelusových sošek (dynastie Ching) a rozbila jí Spikovi lebku. V bezvědomí se zhroutil na podlahu.

Angelus si nevedl ani zdaleka tak dobře. Buffy ho zahnala do defenzívy. Snesla se na něj sprška kopanců a ran, které jen stěží vykrýval. Nakonec vytáhla z kapsy kolík. Nemohl si pomoci a zařehnil se na ni. "Pořád je v tobě kousek přemožitelky, jak vidím, že Buff?" Tím ji jenom víc rozvzteklil. Pozvedla ten ostrý kousek dřeva a.... v té chvíli zasáhla Dru. Popadla ji za ruku a násilím otočila tváří k sobě. Uzamkla smaragdový zrak svým temným pohledem.

"Buď... ve... mě," mumlala Drusilla a vlnila jí prsty před obličejem. Zelené oči se zamžily a Buffy se začala pohupovat ve stejném rytmu jako Dru. Ruce jí klesly podél těla a kolík, který stále ještě svírala, vyklouznul z dlaně a neškodně klepnul o podlahu. "Působivé," komentoval počínání své milenky Angelus, "pozorovat tě, když provádíš tenhle svůj kousek, mne nikdy neunaví." Dru se potěšeně usmála, ale nepřestávala očima mentálně blokovat Buffy. Angelus střelil pohledem po Spikovi. Byl stále mimo hru. Nepředstavoval žádné nebezpečí. Zrak mu padl na kolík, který se válel na zemi, ale rychle ten nápad pustil z hlavy. Ačkoli, byla by to vážně ironie, kdyby ex-přemožitelka odešla ze světa vlastní zbraní. Jenže on chtěl, aby zemřela stylově. Nakonec jeho oči zakotvily na jílci meče, který vyčníval z Acathlovy hrudi. Angelus se rozzářil. Tomu říkám zabít dvě mouchy jednou ranou.

Smrt Buffy - opět - zaviní, že se otevře brána pekla. Plus, už se ani nepamatoval, kdy naposledy někoho sťal. Třemi dlouhými kroky se ocitl před Acathlou a vytáhnul meč. Zaklínání totiž pronesl chvíli před tím, než se objevila Buffy se Spikem. Obrátil se, aby šel zpátky... s hrůzou zaregistroval, že Spike je na nohou. Dříve, než stačil varovně vykřiknout, Spike zvedl tutéž sošku, kterou použila Drusilla na něj, a nechal ji plnou vahou dopadnout na její hlavu, čímž jí bezvědomí, se štědrostí sobě vlastní, oplatil.

Buffy si dala ruku na čelo. Cítila, jak se mlha, která jí halila mysl, zvedá. Zaostřila na Spika. Stál před ní, krvácel z rány na hlavě, ale jinak se zdál být v pořádku. Putovala pohledem dál a oči jí padly na Angeluse. Stál za Spikem s mečem v ruce. Odsunula svého upíra stranou a posunkem mu naznačila, že nechce, aby se vměšoval. Poslušně ustoupil.

"No ták, Angele," loudila Buffy, "dokončeme to." S temným zavrčením učinil výpad, ale ona útok snadno odrazila a pevně ho chytila za ruku. Meč s řinčením dopadl na zem. Než se Angelusovi podařilo vykroutit, ještě ho dvakrát tvrdě praštila do obličeje. Mocně jí sevřel předloktí a zvedl lehce nad zem, takže stála na špičkách. Díval se jí zblízka hluboko do očí a uviděl v nich stopu... něčeho.

Že by to byla touha? Hrudník se jí vzrušeně zvedal nepotřebnými vdechy a výdechy a místy odhalenou kůži pokrývala tenká vrstvička pronikavě vonícího potu. Angelus se na ni chlípně usmál a přitáhnul si její tvář, aby ji políbil. Hleděla na něj a svádivě se usmívala. Trpělivě čekala, až k ní nakloní hlavu blíž. Ve chvíli, kdy ucítila, že načasování i poloha jsou správné... mu dala hlavičku.

Zařval bolestí a pustil ji. Buffy získanou výhodu ve hře hbitě využila. Couvla a věnovala mu svůj oblíbený 'nůžkovitý dvojkopanec', který ho otočil o tři sta šedesát stupňů. Nepřestala a hned mu zasadila dvě ostré rány do prsou. Angelus se potácel vzad, s každým úderem o kousek. Najednou zády narazil do Acathly. Už neměl kam ustupovat. Buffy se na něj líbezně usmála. Věděla, že vítězství má na dosah ruky. Rozhlédla se po zbrani, aby dokončila, co začala. "Buffy!" zavolal Spike a hodil jí Acathlův meč. Suverénně ho chytila a otočila se zpátky k nepříteli.

Na Angelusův ksicht připravená byla, ale na pohled, jak socha otevírá tlamu a z ní se noří malé tornádo, ne. Vír se pomalu, ale jistě zvětšoval. Zdálo se, že Angelus o něj nedbá nebo o něm neví. "No tak pojď, Buff, doraz mne," sípal, celý zchvácený bojem. "Jedno mi ale musíš nechat. Ochutnal jsem tě. Však jsem ti říkal, že tě ochutnám, když se mi zachce." "Ochutnej tohle!" plivla po něm a vrazila mu čepel meče do prsou.

Tohle nečekal. Myslel, že se mu chystá srazit hlavu a všechno tak ukončit. Zaplavila ho nesnesitelná bolest. Vtom mu to došlo. Právě tohle je cílem akce. Buffy mu míní odchod ze světa učinit tak bolestivým, jak jen bude možné.

Spike fascinovaně sledoval drama, které se odehrávalo přímo před ním, na otevřené scéně. Vyrušilo ho sténání a fňukání, přicházející zezdola. Podíval se tam. Dru se začínala hýbat. Nebyl si jistý, jestli by ji měl znovu uspat nebo ne, tak se na to pro všechny případy aspoň připravil. Její pozornost upoutal Acathla. Viděla, že Angelus je k soše připíchnutý jako jednohubka a za ním se formuje vír. Hlasitě vykřikla a rozběhla se k němu. Když začala zběsile tahat za jílec meče, Angelus se kouknul přes rameno, aby viděl, proč ten povyk. Humor mu rázem došel a začal panikařit.

"Dělej Dru! Vytáhni to!" vřískal. "Snažím se," skuhrala a nepřestávala tahat. Buffy se už už chystala, že zakročí a zastaví ji, když vtom ostré bílé světlo prořízlo šero sídla. Instinktivně si zakryla oslepené oči. Světlo pohaslo. Opatrně se rozhlédla.

Po Dru a Angelusovi se slehla zem a meč byl na svém starém místě. Vězel v Acathlově hrudi.

"Co se to bloody hell stalo?" zeptal se zmateně Spike a přistoupil k Buffy. Vyslovil tak nahlas její vlastní otázku. "Nemám tušení," zašeptala ohromeně. "Snad je vcucnul ten vír." "Tím chceš říci, že jsou v pekle?" "Myslím, že ano," pokrčil rameny Spike. "Na lepší místo se ani dostat nemohli. Budou tam jako doma. Přece do pekla chtěli. Well, už nemáme žádný důvod tady zůstávat. Pořád chceš někam odjet, lásko?" Buffy kývla a položila mu ruku okolo pasu. Spike obtočil tu svoji okolo jejího a zvolna kráčeli ke dveřím.

"Slyšel jsem, že v téhle roční době je v Brazílii pěkně."

Konec