"Já jsem tak vzrušená," vykřikovala Willow zpoza plenty, kterou nainstalovala v jejím a Buffyině pokoji místo pořádného paravánu. Blížil se konec druhého roku jejich studia na vysoké škole a s ním i výroční školní ples. Willow si zkoušela šaty a Buffy seděla na posteli v roli jejího osobního vizážisty, připravená co nejupřímněji zhodnotit její módní kreaci. Willow se konečně vynořila zpoza zástěny. Na sobě rovné, smaragdově zelené šaty, dlouhé až na zem. Zatočila se před Buffy kolem dokola. "Tak co?" vydechla napjatě. "Will, vypadáš nádherně." "Vážně? Děkuju." V jejím hlase zazněl malinký náznak překvapení. Ten prozradil, že navzdory auře sebejistoty, která ji nyní obklopovala, v ní stále přežívá kousek ostýchavé školačky Willow, kterou byla, když se s Buffy seznámila.

            "A co ty, Buffy? Co si oblékneš?" Buffy koukala na zem a rozpačitě komíhala nohama. Upřímně řečeno, vlastně měla v úmyslu nejít nikam. Od té doby, co ji Riley opustil, se mezi Scoobies cítila jako páté kolo od vozu. Kamarádi jí sice pořád dávali najevo, že je mezi nimi vítaná, ale... Xander měl Anyu a Willow Taru. Rileyho odlet už ji sice skoro přebolel, všichni na ni byli hodní a byli jí oporou, ale přesto jí občas něco připomnělo co ztratila. Pořád to maličko bolelo. "Něco vyhrabu," zalhala. Jenže Willow už ji znala příliš dlouho a příliš dobře, než aby jí na to naletěla. Sedla si vedle své kamarádky a…

            "Buffy, ale hodláš tam jít, že ano? Bez tebe by to nebylo ono." Buffy přestala předstírat. Věděla, že Willow lhát nedokáže. "Já nevím," pípla sklíčeně. "Ples je událost, kam se chodí v párech. No a já jsem momentálně sólo." Willow jí jemně stiskla ruku. Dobře věděla jak byl pro ni Rileyho odchod obtížný a bolestný a že je stále zraněná. "Buffy prosím, slibuji, že bude zábava. Aspoň řekni, že si to ještě rozmyslíš." Buffy zvedla ruce na znamení, že se vzdává. "Dobrá, budu o tom přemýšlet." Willow se usmála. Získala čas. Bude do Buffy nekompromisně rýt a to by bylo, aby ji do zítřka do večera nezlomila. Buffy vstala a protáhla se.

            "Dám si před spaním krátkou hlídku. Vrátím se tak za půl hodinky." Willow kývla. Hlídkování byla Buffyina metoda jak se zbavit napětí a zatím se zdálo, že to funguje. Plus, vždycky při tom také zbavila tento svět pár zlých hochů a to nikdy nebylo na škodu. Sledovala, jak si dává do batůžku několik kolíků, kříže a lahvičku svěcené vody. Buffy pak jen mávla na pozdrav a zamířila k jednomu z dvanácti hřbitovů Sunnydale.

 

* * *

 

            Když třetímu upírovi názorně předvedla co v praxi znamená úsloví 'prach jsi a v prach se obrátíš', už jí bylo líp. Tenhle ples jí prostě připomněl další vztahy, které se jí podařilo pokazit. Nejdřív zavinila, že Angel přišel o duši a dokonce i když ji získal zpátky, stejně odešel. Parker byl jedním slovem katastrofa a pak Rileyho vlastně vehnala do náruče upírek, které ho kousaly výměnou za hotovost. Hlasitě si povzdechla a schovala kolík. Už půjde domů.

            "Rozhodla ses užít si drobet zábavy beze mě, přemožitelko?" Buffy se otočila a uviděla Spika, který se na ni křenil. Uvolnila se a usmála. Od doby, kdy Riley utekl, byl Spike celý žhavý jí pomáhat a v poslední době s ní dokonce hlídkoval. Zpočátku se zdráhala jeho pomoc přijmout, ale jak měsíce plynuly, znenadání se přistihla, že si jeho společnost vlastně užívá. Byl to pořád ten starý otravný Spike, jakým byl odjakživa, ale dokázal ji rozesmát a rozptýlit natolik, že nemyslela na Rileyho. Vlastně právě Spike zavedl nepsané pravidlo, nebavit se o Rileym, ledaže by se o něm sama zmínila. Pokrčila rameny.

            "Nechtělo se mi ještě do postele." Spike byl zvyklý na její hlídkování hluboko do noci a obvykle se s ní právě tehdy nejčastěji setkával. Proto také věděl, že když šla ven tak pozdě, něco ji trápí.

            "Je všechno v pořádku?" zeptal se jen tak mezi řečí, aby ho tón hlasu nezradil a neprozradil jakou o ni má ve skutečnosti starost. Momentálně bylo mezi nimi všechno v pořádku a on to za žádnou cenu nehodlal pokazit tím, že by jí dal svou lásku najevo.

            "Ano," odpověděla Buffy a on jen pozvedl obočí. "No tak ne," přiznala s povzdechem. "Willow a ostatní mě nutí jít na náš školní ples a to mi jen připomíná, že jsem sama... zase." Povzdychla si a opřela se zády o jeden z náhrobků. "Spiku, co je se mnou v nepořádku? Jak je možné, že všechny muže, co o mě projeví zájem, prostě časem odradím a zaženu?" Jazyk ho svrběl jí říct, že on o ni stojí a pořád je tady, ale zůstal potichu a nechal ji mluvit dál. "Měla bych si prostě přiznat, že jsem odsouzená zůstat sama." "Přemožitelko, měj rozum. Vůbec nejsi odsouzená. Yeah, měla jsi párkrát smůlu, ale ještě bych to nevzdával." Zmlkl a zhluboka se nadechnul.

 

            "Kdybys chtěla, šel bych na ten ples s tebou." Buffy zvedla hlavu a zadívala se na něj s překvapeným výrazem ve tváři. "Teda, jen jako kamarád, samozřejmě," dodal spěšně. Výraz Buffy se nezměnil. "Nevadí, byl to hloupej nápad," řekl ještě a cítil se jako dokonalý idiot. "Půjdu," oznámila Buffy měkce. "Hey, netrap se tím, prostě na to zapomeň, já... cože?" Buďto se mu to zdálo nebo souhlasila, že s ním půjde.

            "Půjdu s tebou," zopakovala Buffy, sama překvapená slovy, která vycházela z jejích úst. Právě souhlasila, že se Spikem půjde na něco jako poloviční rande. Pak se nad tím zamyslela. Proč by vlastně neměla jít? Vycházejí spolu dobře a tohle je vlastně podobné, jako kdyby byl jeden z nich napaden. Ten druhý mu jednoduše pomůže. Mimo to, jak řekl Spike, jdou tam jenom jako přátelé. V té chvíli bylo na Spikovi, aby vypadal překvapeně.

            "Uh... skvělé. Kdy chceš, abych tě vyzvedl?" "V sedm?" "Dobře." Byla to ta nejpodivnější a nejneočekávanější konverzace, co oba kdy zažili. Natož, aby ji spolu vedli. Buffy zívla. "Nejlíp udělám, když se půjdu vyspat. Poslední věc, kterou by sis zítra v noci mohl přát, je rozmrzelá přemožitelka. Spike se zazubil. "Yeah a jestli se opozdím, můžeš mne probodnout." Buffy se zasmála. Vlastně se začínala těšit. "Dobrou noc, Spiku." "Dobrou, přemožitelko."

            Po cestě domů se rozhodla Willow neříkat, že jí partnerem bude Spike. Jednak by pravděpodobně začala šílet, jednak bude ohromná zábava dívat se, jak se zatváří až přijdou společně. Když se vrátila do ložnice, Willow už spala. Buffy si zalezla do postele a brzo už spala také. Druhý den ráno Willow řekla, že se rozhodla na ples jít, ale o Spikovi se nezmínila. Ta tím byla tak nadšená, že ji ani nenapadlo vyzvídat co její úmysly změnilo.

            "Potřebuješ šaty," vyhrkla Willow vzrušeně. "Odpoledne můžeme jít na nákup." "Bezva, to zní dobře." O dvě pronakupované hodiny později se Buffy rozhodla pro pastelově modré šaty, o nichž ji Willow ujišťovala, že jí senzačně sluší.

 

* * *

 

            Večer se blížil a Buffy si uvědomila, že je poněkud nervózní. Co řeknou ostatní, když přijde se Spikem? Willow už odešla za Tarou a Buffy neklidně rázovala po pokoji. Možná to nakonec nebyl až tak dobrý nápad. Když uslyšela klepání na dveře, leknutím nadskočila. Zhluboka se nadechla a šla otevřít. Oči se jí údivem rozšířily a dech uvíznul v hrdle. Na prahu stál Spike. Na sobě černý smoking a sněhobílou košili s černým motýlkem. Vypadal úžasně. Dokonalý gentleman, ale pak se náhle se nespokojeně zavrtěl.

            "Cítím se v tom jak buzerant." Buffy se zahihňala. Až teď si byla jistá, že je to ten Spike, co ho tak dobře znala. Dala hlavu na stranu a sjela ho hodnotícím pohledem. "Nový vzhled," připustila, "ale vypadáš dobře." "Ty taky," řekl s pousmáním a nabídl jí rámě. Přijala je a ruku v ruce kráčeli k plesovému sálu.

            "Spiku... ještě jsem ostatním neřekla, že jdeme spolu." "S tím jsem počítal. Mohlo by být zajímavé vidět, jak se budou tvářit," zabublal smíchem. "Well, myslím, že to brzy zjistíme," řekla Buffy sotva došli ke dveřím. Zhluboka se nadechla a společně vešli. Sál byl narvaný a Buffy pár minut trvalo, než si všimla Willow. "Támhle jsou," ukázala Spikovi a už ho vedla za partou.

 

            "Hey, lidi," pozdravila jásavě. "Hey, Buf-" Willow slova zamrzla na rtech, když uviděla kdo s ní přišel. "Spiku!" zapištěla. "Hi." "Hello, Zrzko," zakřenil se. "Nečekala's, že mě tady uvidíš, eh?" "Well... já... uh," koktala Willow. Tara, Anya a Xander zírali na Spika, oči vyvalené, pusy dokořán. "Takže... vy dva... víš... spolu chodíte?" vymáčkla ze sebe Willow. "Zklidni hormon, Will. Jsme tady jako přátelé, to je vše." "Yeah," souhlasil Spike. "Já se chci uchovat pro Claudiu Schiffer. No a než si uvědomí jak fantasticky oslňující osobnost jsem, spokojím se s přemožitelkou."

            "Ale Spiku," zakňourala Buffy a tvářila se zraněně. "Já myslela, že miluješ mě." Bylo mu jasné, že si z něj dělá srandu, ale přesto se nebezpečně přiblížila pravdě. "No ták, přemožitelko," vycouval zbaběle a táhnul ji k parketu. "Raději si pojď trsnout." Začali se pohupovat do rytmu. Buffy se uvolnila, tohle se jí líbilo. Xander byl konečně schopen promluvit a obrátil se na Willow.

            "Věděla jsi o tom?" zeptal se hlasem, který byl směsicí šoku a vzteku. Willow jen ochromeně zavrtěla hlavou. Všechno bylo vážně podivné, nemohla uvěřit, že se jí Buffy nesvěřila. "Já nevím co s tím všichni tak naděláte," podotkla Anya. "Mám Spika ráda a Buffy vypadá šťastně. Tvrdím, že se do toho nemáme co plést. Je to jejich věc." Xander se nevěřícně odvrátil od Willow ke své přítelkyni.

            "HALÓ! Už jsi zapomněla, že ten upír, ke kterému se momentálně tulí, se ji pokusil už několikrát zabít?" Anya se na něho zašklebila. Jeho argument byl více než pádný a nikdo nevěděl ani neslyšel o ničem, co by ho vyvážilo. "A nezapomínejte," pokračoval Xander, "že kdyby se Spikovi nějak podařilo zbavit chipu, máme tady dalšího Angel/a-use. Poslední, co můžeme mezi námi potřebovat, je upír-psychouš."

 

            "Hey," pozdravil Angel měkce. Oči všech se na něj okamžitě upřely. Dojem jaký vyvolal Spike se s jeho nedal porovnat. "Angele? Co tady děláš?" zeptala se Willow. "Pěkný kvádro. Armani?" odhadovala Anya. Angel měl na sobě smoking jako ostatní muži, ale díky tmavým vlasům a pronikavému pohledu všechny vzhledově zastínil. Anye připomínal Jamese Bonda. Tedy co se sexappealu týká. "Chtěl jsem zapadnout," vysvětlil Angel. "Musím mluvit s Buffy. Je tady?" Oči všech sklouzly z Angela a zamířily k Buffy a Spikovi. Angel je napodobil a uviděl, že Buffy se důvěrně drží nějakého kluka a tančí s ním. To bude určitě Riley. Potom mu to došlo. Ne, to přece není možné. "Spike?" ucedil krutě a Willow znervózněla. Dobře věděla jak žárlivý dokáže být a to šlo jen o obyčejné chlapce, kteří nebyli jeho dlouholetými úhlavními nepřáteli. "Uh... Angele? Jsi o.k.?" Angel se k ní zmateně otočil.

            "Willow, o co tady do pekla jde?" zasyčel skrz sevřené zuby. Willow mu položila dlaň na paži a zoufale si přála ho ukonejšit dřív, než zupíří a provede nějakou pitomost. "Angele, od chvíle, kdy jsi tady byl naposledy, se toho hodně událo. Možná bychom mohli jít ven a já ti všechno vysvětlím." Angel po tančícím páru střelil vzteklým pohledem, ale přikývnul. "Hned se vrátím," řekla Willow Taře a líbla ji na tvář. "Lidi, neříkejte Buffy, že jsem tady," požádal Angel mrazivě. "Nechci jí pokazit večer. Najdu si ji později." Xander neochotně kývnul. Udělal to jenom proto, že ani on nechtěl Buffy pokazit náladu. Nikdy ji, od Rileyho odchodu, neviděl šťastnější. Willow popadla Angela pod paží a táhla ho ze sálu. Procházeli se po školním dvoře a Willow povídala. O tom, jak Spike dostal chip, takže nemůže ubližovat lidem, jak Riley odešel a také o tom, že Buffy se teď se Spikem stále víc přátelí. Došli k lavečce a posadili se. Do Angelovy tváře byly vryty obavy a starost.

            "Willow, ty Spika neznáš jako já. Chápu, že momentálně nemůže zraňovat lidi, ale to jeho přátelení s Buffy...  o něco mu jde a já hodlám zjistit o co. Zůstanu pár dní v Sídle. Mohla bys ji požádat, aby tam za mnou zítra v noci přišla? Vážně s ní potřebuji mluvit." Willow kývla. "Měla bych se vrátit. Buffy by se mohla začít na mě vyptávat." Angel přikývnul a vstal. "Byla bys tak hodná a neříkala o mě Buffy dokud Spike neodejde? Myslím, že všechno bude jednodušší, když se nedozví, že jsem tady byl." Willow znovu kývla a Angel jí poděkoval úsměvem. "Ještě se uvidíme." "Sbohem, Angele." Pak se otočil na patě a zmizel. Stejně nečekaně a tiše jako se objevil. Willow si povzdechla a vrátila se za ostatními. Buffy a Spike už netančili a stáli vedle Xandera, Anyi a Tary. Když se Willow přiblížila, Tara ji beze slova objala.

            "Hey, Will," zazpívala Buffy. "Kam jsi nám zmizela?" "Jen jsem se potřebovala nadýchat čerstvého vzduchu. Bylo mi horko." "Jsi o.k.?" zeptala se Buffy znepokojeně. Willow se usmála. "Je mi fajn. Přišla jsem o něco?" "Ani omylem," zabrblal Spike. "Tahle muzika je jedním slovem příšerná. To už radši každej den poslouchat Sex Pistols." Buffy ohrnula nos. "Yeah, protože na ně se fakt skvěle tancuje." Spike pokrčil rameny. Kapela začala hrát ploužák. Xander odvedl Anyu na parket a Willow s Tarou je následovaly. Při pohledu jak objímající se páry pomalu tančí, se oči Buffy zalily slzami. Spike si odkašlal. Byl si vědom toho, že by měl něco říci.

            "Chtěla by sis...?" Bradou ukázal k parketu. Buffy zavrtěla hlavou, nebyla si jistá, že by dokázala promluvit. Spíš by se nahlas rozbrečela. "Chtěla bys, abych tě vzal domů?" zkusil to znovu. Přikývla. Spike zamával na Willow a naznačil, že odvede Buffy domů. Willow kývla. Spike vzal Buffy pod paží a vedl ji zpátky k její ložnici. Na chodbě se zastavili. Buffy byla více než jen trošku v rozpacích. "Jsi si jistá, že jsi o.k.?" zeptal se Spike. "Nemám s tebou zůstat než se vrátí Willow?" Buffy se na něj usmála. Bylo úžasné jak sladký dokázal být, když se trošku snažil. "Je mi fajn," ujistila ho. "Jen jsem se utopila ve vzpomínkách."  "Yeah, to znám. Well, takže já vypadnu a nechám tě vyspat." Otočil se k odchodu, když vtom ho chytila za ruku.

            "Počkej, Spiku." Obrátil se tváří k ní. "Chtěla bych ti za dnešní noc poděkovat. Moc mi to pomohlo." "Kdykoliv k službám," zakřenil se šibalsky, s malou úklonou. Buffy se k němu nahnula a něžně ho políbila na tvář. Potom vešla do pokoje a zavřela za sebou dveře.

 

* * *

 

            Spike zvedl ruku a nevěřícně přejel prsty po místečku, jehož se před chvilinkou dotkly její rty. Buffy. Ústa se mu samovolně roztáhla do širokého, šťastného úsměvu. Zamířil k domovu a při chůzi si skoro poskakoval jako školáček o prvním jarním dnu. Sotva vešel do hrobky, okamžitě se snažil sundat si z krku motýlka. Někteří lidé jsou prostě předurčeni nikdy motýlka nenosit a on se rozhodl stát členem jejich klubu. Když se mu podařilo zbavit oprátky, motýlek odletěl na opěradlo nejbližší židle a v rychlém sledu ho následovalo sako a košile. Svalil se na křeslo a začal se zouvat, když vtom ho něco udeřilo do hlavy a on se propadl do tmy.

 

            Poté, co se probral, viděl, že leží na podivné posteli. Posadil se a rozhlédnul okolo sebe. To místo mu připadalo povědomé... a pak mu došlo kde je. V Sídle. Zkontroloval se a zjistil, že má na sobě to, co v hrobce. Kalhoty a boty. Je bez košile i bez saka. Ať už ho sem přinesl kdokoliv, očividně neměl v úmyslu ho hned zabít. Dokonce ani nebyl svázaný. Ve dveřích se objevila čísi postava.

            "Nezdálo se mi, že bych tě udeřil tak tvrdě. Musel jsi změknout, Spiku." Ten hlas znal až přespříliš dobře. "Bloody hell. Ty jeden zmetku. Jestli jsi chtěl, abych k tobě přišel na návštěvu, stačilo mne pozvat." Angel na to nic neodpověděl a vrátil se zpátky do haly. Spike vstal a šel za ním. Angel se opíral o krb, oči upřené na řeřavé uhlíky v ohni. Slyšel jak Spike vešel dovnitř, ale neotočil se k němu.

            "Co to provádíš s Buffy?" zeptal se měkce, ale nebezpečně. Oči neodtrhnul od plamenů. Spike chvíli mlčel a potom se zachechtal. "Tak o tohle tady kráčí? To mě taky mohlo napadnout. Přemožitelka je jediná věc, která je sto donutit tě k návratu. Copak, bráško, nelíbí se ti, že by se tvoje holka, pardon... ex-holka, mohla zamilovat do dalšího upíra?" Po této replice mu už Angel věnoval řádnou pozornost. Tvář mu potemněla vztekem. Bůh hněvu vedle něj rázem vypadal jako beránek.

            "Bedlivě mi naslouchej, Spiku. Nevím jakou úchylnou hru tady hraješ, ale buď si jist, že ti nedovolím, abys jí ublížil. Už si toho zažila více, než dost." "Yeah... a čí je to vina?" Spike se tvářil pobaveně, ale současně uvnitř zuřil. "Možná jsi byl velké eso, dokud jsi tu byl. Možná jsi jí tehdy mohl kecat do života, ale mám pro tebe novinku, kámo. Už nejsi součástí jejího života. O tuhle výsadu jsi se připravil sám, když jsi ji opustil. Skončil jsi to sám, stručně a jasně. A ať jsem zatracen, jestli ti dovolím mi diktovat s kým smím nebo nesmím trávit čas. Nevím proč nám všem neuděláš laskavost a nevysmahneš zpátky do L.A." Angel na Spika chvíli zlověstně zíral a pak přešel ke skříni v rohu místnosti. Otevřel ji a vyňal z ní dva meče. Jeden hodil Spikovi, který ho obratně chytil za jílec. "Co to je?" zeptal se lehce zmateně.

            "Vyřešíme to jednou pro vždy," odpověděl Angel, zkoušející váhu meče ve své ruce. "Boj na život a na smrt?" zasmál se Spike. "To si musíš dělat srandu. Chceš mne vyzvat na souboj... meči... kvůli přemožitelce? Vždycky jsem věděl, že jsi jen zatracenej sráč, ale tohle je už moc. Co je špatného na starém dobrém pěstním souboji?" Angel pokrčil rameny. "Pěstí ti nemůžu useknout hlavu. Ačkoliv, za pokus by to stálo. Mohla by to být zábava." "A když odmítnu?" Angel pozvedl meč.

            "Zabiju tě a tím pádem zvítězím." Spike si povzdechl. Tohle bylo šílené. Dříve, než stačil říci cokoliv dalšího na protest, Angel zaútočil. Spike stěží jeho výpad odrazil. Mířil mu přímo na srdce. Souboj, zdá se, započal. Už to bylo nějakou dobu, co šermoval naposledy a teď jen doufal, že si vzpomene jak se to dělá. Naštěstí, když Angel znovu zaútočil, všechno se mu vybavilo. Začal útočit a zahnal Angela do defenzívy. Angel se po Spikovi ohnal a špičkou meče mu poranil paži, takže se na scéně objevila krev. Spike se mu to pokusil oplatit, ale podařilo se mu jen rozseknout Angelovi košili. Stáhnul se a pokračoval v boji. Oba byli zbrocení potem, ale ani jeden z nich nezpomalil, navzdory Spikovu zranění. Rozhodně v tom boji muže proti muži bylo hodně primitivního a ryze zvířecího, ale současně zde byla jasně patrná elegance. Způsob jakým bojovali připomínal tanec.

 

* * *

 

            Mezitím Buffy seděla na své posteli, oči rozšířené údivem, jelikož jí Willow právě pověděla o Angelově příjezdu. Jen zamrkala a hned vstala a začala se oblékat. "Buffy, teď tam jít nemůžeš," protestovala Willow. "Chce, abys za ním přišla až zítra."

            "Will, jestli je Angel tady, jde o něco vážně důležitého. Neusnu dokud nebudu vědět o co jde." Než jí Willow stihla odpovědět, Buffy už byla venku ze dveří.

 

* * *

 

            V Sídle zatím Angel nad svým soupeřem nabyl převahy. Podařilo se mu Spika už několikrát pořezat a blonďatý upír viditelně slábnul. Angel byl starší, silnější, mohutnější a navíc měl mnohem více šermířských zkušeností. Spike se už jen zoufale pokoušel ubránit. Pomalu couval, ale zakopnul o židli a podlomila se mu kolena. Angel byl u něj dříve, než se mu podařilo vstát.

            "Tak co máš v plánu, Spikey? Přinutit ji, aby se do tebe zamilovala a pak jí zlomit srdce? Už jí nemůžeš způsobit bolest fyzickou, takže sis našel něco lepšího? Máš smůlu, že jsem se tady objevil a pokazil ti to." Angel pozvedl meč, připravený setnout Spikovi hlavu.

 

            "Angele! Přestaň!" Kat se otočil a uviděl Buffy. Stála ve dveřích, ve tváři vepsanou bolest. Bez meškání se vrhla k oběma upírům. "Co to děláš?" zeptala se rozzlobeně. "Chráním tě, aby tě nezranil." "Cože?" zařvala zmateně a vztekle. "No tak, Buffy. Vím, že ti Riley ublížil, ale to, že se zapleteš se Spikem, ti nepomůže." Otočil se na Spika, který byl stále ještě na kolenou. "Přiznej to, Spiku. Nikdy jsi ji doopravdy neměl rád, že ne?" Spikovi se podařilo vstát, tvář zkřivenou bolestí. "Máš pravdu. Nemám ji rád." Angel se samolibě zadíval na Buffy, která tam mezi nimi stála a vypadala zraněně.

            "Já ji totiž miluji." "COŽE?" vykřikli Angel a Buffy unisono. Spike Angela ignoroval a přistoupil k ní. "Buffy, já tě miluji." Chvilku na něj překvapeně koukala. Potom, aniž z něj spustila oči, řekla: "Angele, potřebuji si na minutku se Spikem popovídat. O samotě. Můžeš nás na chvilku nechat?" "Nikam nejdu!" zavrčel. "Angele, prosím, jestli ti na mě aspoň trošku záleží, běž se projít!" Konečně kývnul. Vzal si jinou košili a oblékl černý kožený plášť. Vyšel ven s kamenným výrazem ve tváři. Buffy ho sledovala pohledem a pak se obrátila zpátky na Spika. "Buffy, já-" Slova mu došla, protože ho srazila k zemi pravým hákem. Otřepal se a znovu se postavil. Podíval se jí do očí. Po tvářích se jí koulely slzy.

            "To má být nějaký vtip?" vzlykla. Spike nevěřil vlastním uším. Ona o tom neměla ani tušení! "Buffy, miluju tě už celé měsíce! Nemáš ani ponětí jak mne mučilo celou tu dobu se na tebe dívat a vědět, že mne nenávidíš. Potom jsme se začali přátelit a já byl tak šťastný. Měl jsem pocit, že zase mám duši. Prostě jsem chtěl být s tebou a vědět, že mne zrovna teď nechceš obrátit v prach." Všechna jeho frustrace a bolest nastřádaná za celou tu dobu se zkoncentrovala do osamělé slzičky, která mu vyklouzla z modrého oka a stékala po tváři. Buffy ji pozorovala a ona, společně s jeho tváří zrůzněnou bolestí, jí dosvědčila, že říká pravdu.

            "Proč jsi mi něco neřekl?" "Protože jsem věděl, že ty bys mne nikdy milovat nemohla. A uslyšet to navíc ze tvých úst...  ne, to bych nesnesl. No a tak jsem čekal a nalhával si, že třeba jednou o mě zájem mít začneš." Buffy k němu popošla a měkce ho políbila na rty.

            "Já mám zájem," zašeptala. "Když se na mě Riley vykašlal, byl jsi tady pro mne. Pomáhal mi to zvládnout. A dnes večer, na plese, zase jsi tam byl. Pro mě. Já-já myslím, že jsem se do tebe zamilovala." Dříve, než Spike stihnul odpovědět, si ho přitáhla do náruče a znovu ho políbila. Poněkud podstatněji. Tentokrát jí polibek oplatil. Bylo to téměř neskutečné. Když se od sebe odtáhli, Spike se zachvěl a Buffy si poprvé všimla, že je zraněný. Usadila ho na židli a ze skříně vytáhla lékárničku. Tiše mu čistila a ovazovala rány. Poté, co skončila, vstal a znovu ji políbil.

            "Měla bych jít najít Angela," konstatovala tiše. "Ty bys mohl jít domů a odpočinout si. Rychleji se ti to zahojí." "Pochybuju, že po tomhle usnu," zasmál se. "Zítra tě přijdu zkontrolovat. Musím říci ostatním co se přihodilo." Spike přikývl a na rozloučenou ji ještě jednou políbil. Potom odešel.

 

            Buffy se chvíli toulala po hřbitově a brzy našla co hledala. Angel se skrýval mezi náhrobky. Vzhlédl, když uslyšel, že se blíží. "Mám pocit, že tohle jsem moc nezvládnul," zamumlal. "Ne, to tedy ne. Ale chápu proč jsi to udělal. Angele, musíš vzít na vědomí, že jsme oba dva šli dál. Moc dobře víš, že část mne tě vždycky bude milovat, ale víš stejně dobře jako já, že spolu nikdy být nemůžeme. Uvědomuji si, že Spike je ta poslední bytost, do které by jsi čekal, že se zamiluju, ale musíš mi věřit. Opravdu se změnil a já jsem navíc schopná se o sebe postarat, kdyby se něco zvrtlo." "Já vím. Ale mám o tebe starost." Buffy ho políbila na tvář. "Vím, že máš. Také vím, že tam někde v dálce pořád jsi, kdybych tě potřebovala. To mne velice uklidňuje. Proč jsi se vlastně vrátil? Nějaký problém?" Angel by si nejraději nakopal. Úplně zapomněl na hlavní důvod proč vlastně do Sunnydale přijel.

            "Drusilla a Darla jsou zpátky. Zatím se zdá, že se zabydlely v L.A., ale je jistá pravděpodobnost, že by se mohly rozhodnout přijet sem. Jen jsem tě chtěl varovat." "Darla? Jak je to možné?" "Dlouhý příběh. Prostě buď opatrná." Buffy se usmála. "To jsem pořád." Angel se odpoutal od náhrobku, o nějž se opíral. "Měl bych jít. Jakmile zítra slunko zapadne, odjedu zpátky do L.A." Buffy kývla. "Opatruj se, Angele."

            "Budu. A Buffy... doufám, že vám to se Spikem bude klapat. Sice ho nemůžu vystát, ale doufám, že tě učiní šťastnou." "Děkuju." Buffy se dívala jak Angel odchází k Sídlu a když se jí ztratil z očí, zamířila domů. Jenom jedna otázka jí vrtala hlavou.

 

Jak já ubohá dokážu ostatním říct,

že chodím se Spikem?

Hodila si retro pohled na jejich tváře, když společně přišli na ples.

"Tohle bude ještě zajímavé," zašeptala pobaveně.

 

 

Konec