Fanfiction

Ticho

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

Profesorka Walshová přednášela, Buffy se pokoušela co nejpozorněji poslouchat a dělat si poznámky, to obojí pokud možno najednou. Psychologie se ukázala být jejím nejlepším předmětem a určitě nejzajímavějším, tak to chtěla dělat co nejlépe. "Lidská povaha," říkala právě profesorka Walshová. "Něco, co fascinuje učence, filosofy, theology a samozřejmě i nás psychology, již po staletí. Jsou to drobnosti, které nás vytváří, znaménka, která určují kým opravdu jsme. Někteří lidé tvrdí, že lidská povaha je universální, společná všem, že jsou stanovena pevná pravidla, podle kterých lidé žijí. Jiní zase dokazují, že vzhledem k tomu, že neexistují dva zcela identičtí jedinci, je nemožné předvídat, jak budou jednat." V té chvíli se dveře posluchárny rozletěly a dovnitř si to nakráčel Spike, jeho oči pozorně zkoumaly tváře studentů, dokud nenašly Buffy. "Tady máme perfektní příklad," pokračovala profesorka Walshová, na Spika jen letmo pohlédla. "Nikdo nemohl předpokládat, že tento mladý muž prostě vejde do místnosti, jako právě nyní." Buffy se zmateně rozhlížela okolo sebe, čekala, že se někdo zeptá o co tady jde, ale všichni jen pozorně naslouchali výkladu profesorky a zapisovali si její slova do sešitů, včetně Willow. Vstala ze sedadla a zvolna scházela po schodech dolů ke katedře, až se zastavila před Spikem. Profesorka Walshová stále hovořila a studenti pilně psali.

"Spiku?" oslovila ho Buffy nakonec, když viděla, že se nikdo nezdá být jeho přítomností rušen. "Co tady děláš? Stalo se něco? Jak jsi se sem dostal za denního světla?" "Nedostal," odpověděl a než stačila byť i jediným slovem reagovat, naklonil se k ní a přitiskl své rty na její, líbal ji, jako by na tom závisel osud světa. Buffy chtěla bojovat, uhodit ho, odstrčit, ale její tělo bylo proti. Zvláčněla mu v náručí a prohloubila polibek, ty pocity si nemohla nechat ujít. Když od sebe konečně odstoupili, uvědomila si, že posluchárna je prázdná a ozářená pouze světlem měsíce, které přicházelo z jednoho z oken. "Vidíš?" řekl měkce Spike. "Venku není denní světlo." Otevřela ústa, aby se ho zeptala o co tady jde, ale jeho štíhlé prsty, které jemně přitisknul na její rty, ji umlčely. "Šššš," tišil ji jemně, potřásajíc hlavou. "Nepotřebujeme slova." Buffy kývla, nestěžovala si, když ji vzal za ruku a vedl ven do chodby. Zaslechla nějaké huhlání a otočila se na Spika s otázkou v očích, němě ukázal na druhý konec chodby. Pohled jejích očí ulpěl na malém děvčátku, které šlo zvolna k ní, s malou dřevěnou škatulkou v rukou. Jak tak šla, začala zpívat sladkým hláskem něco, co znělo jako dětská říkanka, ale s tajuplnými, strašidelnými a hrůzu nahánějícími slovy.

„Nemůžeš křičet,

nemůžeš brečet,

Gentlemani přicházejí,

dívají se do oken,

klepou na dveře,

potřebují jich sedm

a mohli by vzít tvé,

nemůžeš zavolat maminku,

nemůžeš nic říct,

zemřeš s křikem, ale nebudeš slyšen.“

Vzdorujíc touze rozklepat se hrůzou se Buffy obrátila zpátky na Spika, ale už tam nebyl. Otevřela ústa, aby ho zavolala, ale zůstala potichu, protože jen letmo, koutkem oka, něco zahlédla. Nebyl to Spike, bylo to něco mnohem horšího.

"Vaše referáty očekávám koncem týdne." Buffy sebou trhla a probrala se sedíc na svém místě v posluchárně. Oknem dovnitř dopadalo jasné denní světlo. "Dobrej šlofík?" zeptala se jí Willow s úsměvem a skládala si věci do brašny. Byl to jen sen. Samozřejmě, že to musel být sen. Ale zdálo se to tak skutečné. Zvláště pak písnička té malé holčičky. Cítila, že to musí něco znamenat. Musím co nejdřív navštívit Gilese. "Ale nechrápala jsem… nebo jo?" zeptala se ostýchavě Willow, nechtěla jí o svém snu říct dřív, než si bude jistá, že něco znamená. Hlavně ne o té části se Spikem. Willow se zazubila. "Trošku jsi slintala, ale podařilo se ti zůstat zticha." Buffy si se smíchem vzala věci a obě se vydaly zpátky do svého pokoje. "Jdeš dnes odpoledne na to setkání Wicca?" zeptala se Buffy po cestě. "Yeah, řekla jsem si, že to zkusím, mohlo by být pěkné potkat se s jinými lidmi, co rádi magii." Buffy se usmála a kývla. "Já zajdu za Gilesem, možná by se mu hodila společnost." "Nechápu proč," zakřenila se Will. "Yeah, ani si to neumím představit, žít v jednom domě na hromádce se Spikem, to přece musí být ohromná zábava."

Buffy strnula. Zapomněla, že tam bude i Spike. Jak se mu teď, po tom snu, podívám do tváře? Možná by stačilo Gilesovi zavolat a povědět mu to hezky po telefonu. Ne, už se tam přes týden neukázala, přesně od té pohromy, kdy se díky kouzlu Willow se Spikem zasnoubila. Věděla, že si o ni Giles už určitě začíná dělat starosti, prostě musí doufat, že Spike bude spát. Koneckonců je poledne, to by měl mít půlnoc. "Well, raději už půjdu," řekla Buffy a nuceně se usmála, snad až příliš rozjařeně. "Užij si to na sabatu, uvidíme se později," mrkla ještě na Will, zamávala a vydala se na krátkou cestu k Gilesovu domu.

* * *

Dům vypadal až podezřele klidně, Buffy zatlačila do dveří a vešla dovnitř, Giles jí i Scoobies už dávno řekl, že jsou u něj všichni kdykoliv vítaní. "Gilesi?" zavolala z předsíně. "Jste doma?" "NÉÉÉÉÉÉÉ!" Uslyšela bolestné zaúpění svého pozorovatele a v předtuše toho nejhoršího se rozběhla do obývacího pokoje… na půli cesty ztuhla, jako by ji přimrazil. Giles se Spikem seděli svorně vedle sebe na gauči a s hrůzou rozšířenýma očima zírali na televizi. Na obrazovce právě dívka poklekala vedle těla mladého muže a dramaticky vzlykala. "Oh, Ethane, nikdy na tebe nezapomenu, má lásko. Prosím, odpusť mi co jsem udělala." Rozběhly se závěrečné titulky, výraz ve tváři plně zaujatých diváků se však nezměnil. "On... zemřel," řekl nakonec skoro až překvapeně Spike. "Po tom všem, co pro něj udělala." "Možná ho přivedou nazpět," dělal si naděje Giles. "Proč bys mi jinak říkal, že se takové věci stávají." Spike ochromeně kývnul. "Jestli ne, já první na internetu zveřejním velice ostře formulovaný dopis na toto téma."

Buffy si nemohla pomoci, ale při pohledu na tyto dva tak odlišné muže, které nyní spojila hloupá telenovela, se musela smát. Bylo to téměř sladké… a hlavně pořádně divný způsob, jak překonat vzájemnou nevraživost. "Čaj?" zeptal se Spike a zvedal se z gauče. Giles potřásl hlavou. "Po tomhle bych snesl něco ostřejšího. Upřímně, Spiku, nemůžu uvěřit, že jsem se od tebe nechal ukecat ke sledování tohohle slaďáku. Teda spíš hororu." Spikovi se v očích uličnicky blýsklo a sáhnul do kapsy kabátu. Vytáhnul plácačku s bourbonem a podal ji Gilesovi. "No ták, Ruperte, chytilo tě to stejně jako mě. Přiznej se." Giles si skoro už zavdal, ale vtom si konečně všimnul Buffy, rychle ruku zase spustil a vyskočil. Neměl rád, když ho viděla pít.

"B-Buffy?" koktal v rozpacích, doufal, že toho moc neviděla. "J-jak dlouho už tady jsi?" "Jen pár minut," odpověděla se smíchem, sledujíc jak si Giles nervózně sundává brýle a začíná je leštit. "Užili jste si podívanou?" provokovala a oči jí jiskřily smíchem. "Well... já... ano," drmolil a čistil brýle stále zuřivěji, což Buffy přimělo k ještě širšímu úsměvu. Vědomě se na vyhýbala i sebemenšímu pohledu na Spika. Bohužel si toho patrně všimnul a zaměřil se přímo na ni. "Měla's přijít trošku dřív, mazlíčku. Mohl jsem tě seznámit s opravdu kvalitní televizní tvorbou." Konečně zvedla oči, aby se setkala s těmi jeho a doufala, že se nebude červenat až řekne: "Well, to bych moc ráda, ale, na rozdíl od tebe, já ještě můžu zabíjet a taky mám co na práci. Gilesi, potřebuji vaši pomoc. Měla jsem sen a myslím, že to mohl být přemožitelský sen. Bylo to pořádně podivné." Giles viděl, že jde spíše o pracovní, než o společenskou návštěvu, s úlevou kývnul a vydali se do kuchyně, Spika nechali samotného u televize. Povyprávět Gilesovi sen Buffy dlouho netrvalo, zvláště když vynechala část, v níž vystupoval Spike.

"Gentlemani?" ujišťoval se Giles při přípravě čaje. "Nic mi to neříká." Vystrčil hlavu ze dveří a zamračil se, když viděl, že Spike leží roztažený na gauči, nohy v botách položené na jednom z polštářů. "Spiku, slyšel jsi o skupině co si říká Gentlemani?" Spike zvedl hlavu tak, aby viděl přes opěradlo gauče. "Jak?" "Gentlemani," zopakoval Giles. "Je to nějaká retro-kapela, která mi unikla?" Giles si povzdechl a zavrtěl hlavou. "Nevadí." Vracel se do kuchyně a duševně se připravoval na další problém, kterému se musí postavit. "Well, podívám se do knih, jestli tam nenajdu nějaké zmínky o Gentlemanech. Mezitím jdi na hlídku jako normálně a dávej pozor, jestli nenarazíš na něco podezřelého." "Něco podezřelého u brány pekla?" zeptala se Buffy se smíchem. "Máte tak rok, abych stihla udělat seznam?" Když viděla, jak dotčeně se tváří, raději zabrzdila. "O.k., tak já půjdu. Dejte mi vědět, kdybyste na něco přišel, o.k.? Je vždycky pěkné vědět proti čemu stojím."

"Buffy, než půjdeš, potřebuji se tě na něco zeptat," řekl váhavě Giles. "Nikdy bych o tom neuvažoval, kdybych měl jinou možnost, už jsem se ptal Xandera, ale zdá se, že mají s Anyou nějaké plány." "To zní vážně," řekla Buffy, v žertu vystrašeným tónem. "O co jde?" "Přijede ke mě na návštěvu přítelkyně z Anglie a rád bych s ní byl… sám. Ocenil bych, kdyby Spike mohl pár dní zůstat u tebe a Willow." Buffy zmrzl úsměv na rtech a vyvalila oči tak, že jí málem vypadly z důlků. "To nemyslíte vážně!" "Je mi líto, Buffy. Kdyby byla nějaká jiná alternativa, věř, že bych ji využil. Je to jen na několik dní, jsem si jist, že nenadělá moc potíží." Buffy si z celého srdce přála, aby existovaly nějaké racionální důvody proč s ní Spike nemůže zůstat, ale ke svému zděšení zjistila, že ji nic nenapadá. Už to nebylo jako když Spike mohl kdekomu ublížit a ona se cítila provinile, že by jen kvůli pitomému snu měla Gilese připravit o tu trochu společnosti, kterou si určitě zaslouží. "Tak dobře," povzdechla si. "Může zůstat." Giles se usmál, věděl, že je to pro Buffy těžké, ale věřil, že udělá správnou věc a ona ji taky udělala. "Dnes pořídím zásoby krve, takže se o to nebudeš muset starat. Děkuji, Buffy." "Děkujte mi až to bude za námi," zasmála se unaveně. "Nezaručuju, že z toho Spike vyvázne v jednom kuse." Giles ale věděl, že jen dělá ramena. Buffy by bezbranného Spika nikdy nezabila, ať už říká co chce. Vydali se do pokoje, kde se Spike ještě pořád válel na kanapi. "Moc si na pohodlí nezvykej," oznámil mu Giles. "Hned jak slunce zapadne, stěhuješ se na pár dní k Buffy." Spike vyletěl a vyvaleně zíral na něj i na přemožitelku.

"Jste BLÁZEN??? Já s ní nezůstanu. Nejpozději za dvě minuty mě rozpráší." "Jedině, když provedeš něco, čím si to zasloužíš," zavrčela Buffy. "Prostě, ať jsi za soumraku připraven… o.k.? Mám z toho stejnou radost jako ty, ale musíme to vydržet." Než se Spike stačil začít dohadovat, byla pryč. "Fantastický," mumlal si. "William Krvavý bude žít na hromádce s přemožitelkou."

* * *

"Spike zůstane tady?" zasténala Willow nevěřícně, když ji Buffy seznámila se situací. "Je mi to líto, Will, taky se mi to nelíbí. Ale cítila jsem, že to Gilesovi dlužím, musíme ho nechat na pár dní od Spika odpočinout, zvlášť když tady bude mít přítelkyni. O nic nejde, můžeme upíra nechat přivázaného a když se bude chovat jako osina v zadku, jako ostatně vždycky, dostane roubík." Willow se zasmála a kývla. "Myslím, že mít ho tady nebude konec světa." Buffy koukla na hodinky a vstala. "Well, slunce zapadne za pár minut. Je čas vyzvednout našeho hosta."

* * *

"Jen chci dát do protokolu, že tvrdím, že je to špatnej nápad," stěžoval si Spike, jako by byl u soudu, když spolu s Buffy kráčel chodbami koleje k jejímu pokoji. "Well, naštěstí nikoho nezajímá co si myslíš, tak proč si aspoň na pět minut nepřestaneš stěžovat?" Zatlačila do dveří a vešli dovnitř, Spike se rozhlédnul hodnotícím pohledem. Pokoj, jak očekával, působil dívčím dojmem, jak jinak. Dvě postele a v rohu malý televizor. "Předpokládám, že tady nemáte kabelovku?" Kouknul na ni téměř s nadějí. Buffy zavrtěla hlavou. "Spiku, tohle není hotel. Jsme studenti. Žádný kabel." Smutně si vzdychnul. "Bezva, to znamená, že propásnu Vášně. Ale… možná mi je Giles nahraje. Tvůj pozorovatel je začal docela prožívat, však víš." Buffy protočila oči. Nápad s roubíkem se zdál minutu od minuty lepší a lepší.

"Hey! A kde jako mám spát já?" houknul najednou Spike, když dokončil rekognoskaci terénu. "Slyšel jsi mne?" odsekla Buffy. "Tohle není hotel. Spíš na zemi." "Well, to není příliš pohostinné." Spike se uculil, oči mu zajiskřily. Být tady byla zábava, skoro lepší než Vášně. "Jsi si jistá, že nechceš někoho, ke komu by ses mohla přitulit?" Buffy si ho jen chladně změřila a ukázala na prostor na zemi mezi postelemi. "Nijak mi nebude vadit umlčet tě, takže buďto budeš spát tam a ještě rád, nebo tě omráčím a svážu." Spike pozvedl obočí a v koutku rtů mu vykvetl úsměšek. "Přemožitelko! Nepřipadala's mi jako typ co si rád hraje na otroka a otrokáře. Přesto, jestli na tom trváš, rád vyhovím." Buffy si povzdechla, byla s ním jen chvilku a už cítila, jak ji začíná bolet hlava. Jak ho Giles dokázal snést tak dlouhou dobu nechápala.

"Na spaní je stejně ještě brzo," pokračoval upír, aniž by bral na vědomí jak je podrážděná. "Proč se nepodíváme na nějaký film nebo tak něco. Video snad máte, ne?" Buffy přikývla, od té doby, co se zasnoubili, se vedle Spika necítila ve své kůži. Na druhou stranu Willow vypadala, že ji ta myšlenka nadchla. Film jim aspoň poskytne něco, na co se můžou soustředit a nebude nutné příliš hovořit, uvědomila si i Buffy. "Na co se podíváme?" zeptala se Willow, prohledávajíc sbírku kazet. "Žádný holčičí serepetičky," zareagoval hned Spike. "Něco v čem je hodně násilí," poručil si věrný fanoušek Vášní. Sedl si na postel vedle Buffy a ušklíbnul se, když se od něj hned odsunula. "Nemusíš se upejpat, mazlíčku. Já už tě nepokoušu." Nakonec se shodli na Terminátorovi. Spousta násilí pro Spika a love story pro holky. Když po bratru dvou hodinách skončil, Willow tiše posmrkávala a Spike vypadal znuděně, přestalo ho to bavit hned, jak skončila závěrečná bitva.

"Hádám, že už bychom mohli jít spát," řekla Buffy, doufala, že Spike chytí narážku a zvedne se z její postele. Překvapivě to také udělal, sklouznul přes kraj a usadil se na podlaze. Jak se tam hnízdil a pokoušel se udělat si aspoň trošku pohodlí, Buffy si nemohla pomoci a trošku ji zahryzalo svědomí. Ačkoliv ne natolik, aby mu dala svoji postel. Právě zvedala polštář, pod nímž měla pyžamo, když najednou Willow vyjekla. "Spiku! Co to děláš?!" Stočila hlavu ke zdroji Willowina zděšení a při pohledu na Spika, který už měl triko dole a právě si zouval boty, vytřeštila oči. Původně měla v úmyslu na něj zaječet, ať už udělal cokoliv, ale teď zjistila, že má v krku poněkud vyschlo a oči jí samovolně ulpívají na jeho svalech. "Um, chystám se do postele?" odpověděl zmateně. "Ne, nahý tady nebudeš!" zdůraznila Buffy trošku ochraptěle a snažila se dívat kamkoliv jinam, jen ne na jeho tělo. Zlomyslný úsměšek mu zvlnil rty. "Proč ne, mazlíčku? Máš strach, že by tě konečně někdo pořádně rozehřál a vzrušil?" "To těžko," ucedila lživě. "Tady," hodila mu polštář a deku, hned potom vyběhla ven, aby si nevšiml, jak se červená. Spike se ušklíbnul a myslel si své, uložil se na zemi jak jen to šlo a skoro okamžitě usnul.

"Mohlo to dopadnout hůř," uvažovala nahlas Willow, když si vykartáčovala vlasy a pak se v koupelně připojila k Buffy. "Přinejmenším jste se nepokusili zabít jeden druhého." "Dej nám čas," zaksichtila se přemožitelka. "Přísahám, řekne ještě jedno slovo, které mě naštve a budeme bydlet s hromadou prachu." Obě dívky se vrátily do pokoje, prokličkovaly kolem upíra tvrdě spícího na podlaze a zalezly si do postelí, usnuly, jako když je do vody hodí.

* * *

Druhý den ráno Buffy probudily mdlé paprsky ranního slunce, které prosvítaly skrze zatažené závěsy. Zazívala na celé kolo, chvíli se spokojeně protahovala, aby si zahřála ztuhlé svaly a srovnala obratle, potom koukla na druhou postel, Willow ještě spala. Vyštrachala se z postele a skoro zakopla o Spika, spícího na zemi. Úplně na upíra zapomněla. Koukala na něj a neubránila se úsměvu. Viděla jen šošolku hlavy čouhající zpod přikrývky, do které byl celý zakuklený. Vlasy mě rozcuchané a trčely mu na všechny strany, zatímco zbytek jeho já byl zahrabaný pod dekou. Jak se snažila udusit v sobě hihňání, které se už už dralo na povrch, s hrůzou si uvědomila, že právě uvažuje o tom, jak vypadá roztomile. Roztomilý! Spike! Ta dvě slova přece nejdou dohromady! Tohle by k němu tedy rozhodně cítit neměla. Když si brala toaletní potřeby a mířila do koupelny, popleteně potřásala hlavou.

Buffy se vrátila do pokoje a uviděla, že Willow už nespí, ale sedí na posteli a pobaveně shlíží dolů na Spika. "Myslíš, že bychom ho měly vzbudit?" zeptala se Buffy. Nebo si to spíš myslela. Cítila, že její ústa slova formují a vyslovují, ale neslyšela nic. Odkašlala si a zkusila to znovu. 'Myslíš, že bychom ho měly vzbudit?' Willow vypadal sklíčeně a na tváři se jí objevil strach. 'Buffy! Já neslyším!' Buffy se dívala Willow na ústa, ale slova nevycházela. Něco bylo špatně a ona si nemyslela, že to jsou její uši. Všechno ostatní slyšela úplně jasně. Zavrtěla hlavou a ukázala na svá ústa. 'Nemůžeme mluvit,' názorně artikulovala. Ačkoli pořád vypadala vystrašeně, Will kývla. Něco se jim v noci muselo stát. Jsme v tom samy? Napadlo je obě současně, oči jim padly na dosud spícího Spika. Buffy vedle něj poklekla a surově s ním zatřásla. Spike se s trhnutím vzbudil a jeho pěst instinktivně vystřelila, aby se střetla s čelistí Buffy. Oba padli naznak, Buffy silou úderu a šokem, Spike bolestí, která mu vystřelila z čipu do mozku. Dát se do pořádku jim trvalo jen pár vteřin, pak se Spike posadil a zíral na ni. 'Co to do pekla děláš?' pokusil se zaječet, ale nakonec se jenom zamračil, nic se neozvalo. Buffy si povzdechla a vstala, vzala ze stolu tužku a kus papíru. Načmárala zprávu a podala ji Spikovi.

'Něco se nám stalo a ztratili jsme hlas. Musíme se dostat k Gilesovi.' Spike si to přečetl a předal dál Willow, horečně začala kývat na souhlas. Spike ukázal na okno, pak na sebe a rozhodně zavrtěl hlavou. Buffy kývla, že rozumí, uvědomila si, že Spike před soumrakem nikam nemůže. 'Kanály?' artikulovala na něj. Spike se začal obouvat a přitom se snažil povzpomínat si, kde všude jsou vchody do podzemí. Předpokládal, že tady v budově určitě nějaký být musí, může to zkusit. Přikývnul. Buffy napsala a pak mu i podala další lístek. 'Jdi hned. Jakmile se s Willow oblečeme, vyrazíme, potkáme se až tam.' Spike znovu kývnul. Hmátnul po tričku, natáhl si je a zamířil ke dveřím. Buffy ukázala papírek i Will a obě se začaly rychle oblékat.

* * *

Než Buffy a Willow dorazily k Gilesovi, stihnul se tam už objevit Xander s Anyou a samozřejmě i Spike. Po cestě také zjistily, že to nepostihlo jenom je. Vypadalo to, že o hlas přišlo celé město. Sotva vešly do dveří, Buffy si všimla, že všude po zemi leží hromady knih a další jsou ještě na stole. Xander, Anya, Giles a cizí žena tmavé pleti, Buffy ji tipovala na Gilesovu přítelkyni, byli zabraní do čtení, zatímco Spike seděl na gauči a na tváři si držel mokrý hadřík. Když Giles nově příchozí uviděl, šel je přivítat. Willow se přidala ke čtoucí většině a Buffy tázavě ukázala na Spika. Giles z kapsy vytáhnul kousek papíru a pero. 'Spike se trochu popálil, když běžel z kanálu do mého domu. Není to nic vážného.' Buffy kývla a odepsala mu na papír, který si přinesla. 'Víme už o co jde?' Giles zavrtěl hlavou a ukázal za sebe na ostatní, kteří se ještě pořád věnovali bádání.

Buffy přikývla a šla za Spikem. Sedla si vedle něj a jemně ho vzala za ruku, odtáhla mu obklad z tváře, aby mohla posoudit škody. Giles měl pravdu, nebylo to tak zlé. Kůže na pravé tváři byla jasně červená a začínala se loupat. Ale nenadělaly se mu puchýře a to byla dobrá zpráva. Přesto ho to pravděpodobně pořádně bolelo. Na stole uviděla sklenici s mazáním, podala si ji a trošku nabrala na bříška prstů. Spike ji ostražitě sledoval, když mu ukazovala, že to bude v pořádku. Kývnul, ale okamžitě ucukl, protože zrovna v té chvíli se mast seznámila s jeho nyní velice citlivou pletí. Musel ale uznat, že se Bufy snaží být tak něžná, jak jen to jde a také, že se na něj, sotva si všimla, jak moc ho to bolí, soucitně pousmála. Když byla hotová, podařilo se mu dokonce na ni místo poděkování usmát, pak se oba vydali k ostatním, aby pomohli s hledáním. Za soumraku byli už o krůček dál. Giles měl hotový seznam démonů a monster, kteří by mohli být za krádež hlasu odpovědní.

Buffy šla na hlídku hned po západu slunce, věděla, že dokud lidé nezískají zpět svůj hlas, všude bude vládnout chaos. Uběhlo ještě několik hodin, když najednou Gilesovi cosi padlo do oka. Jak četl pořád dál, oči se mu rozšiřovaly, až nakonec chvatně načmáral vzkaz pro ostatní: 'Myslím, že jsem to našel. Musíme se přemístit do posluchárny, abych to mohl náležitě vysvětlit. Někdo z nás by měl najít Buffy.' Sotva si to Spike přečetl, vstal a vzal si kabát. Ostatní jen zmateně přihlíželi jak píše vzkaz a odhazuje ho na stůl, odešel dřív, než si to stihli přečíst. Sotva dveře zapadly, Xander se jako první lístku zmocnil. 'Najdu přemožitelku a přijdeme tam za vámi.' Xander potřásl hlavou a ukázal vzkaz ostatním. Spike je idiot. Jestli ho tam venku někdo napadne, nemá nejmenší šanci se ubránit. Jít ven sám, jako právě teď, pro něj může znamenat jediné, rozsudek smrti, zbude po něm jen trocha prachu.

* * *

Buffy měla pravdu, celé město přišlo o rozum. Výtržnosti byly vidět na každém kroku a lidé vyrabovali každý krám, který jim přišel do cesty. Bylo ohromující pozorovat, jak pouhá ztráta hlasu má za následek zhroucení celé společnosti. Buffy dělala co mohla, aby ukončila každou bitku, na kterou narazila, a snažila se lidi uklidnit, ale sama viděla, že bojuje prohranou bitvu. Ti lidé nepotřebovali ji, ale získat svůj hlas nazpátky. Nakonec byla nucená přiznat si porážku, rozhodla se, že se vrátí k Gilesovi, aby se dozvěděla, jestli měli štěstí a zjistili co nebo kdo, tohle všechno způsobil.

Spike o ní zatím neměl ani tušení, bloudil městem a hledal ji už nějakou dobu. Zatím měl štěstí, staral se sám o sebe a nikdo ho neobtěžoval. Nenáviděl to, musel jako baba každému ustupovat z cesty a dokonce by se ani nemohl bránit, kdyby to bylo nutné. Jednu chvíli se ptal sám sebe, proč krucifix byl tak hloupý, že se jen tak sám vydal ven. Pak si vzpomenul na Buffy. Nemohl zapomenout jak byla něžná, když ošetřovala jeho popáleniny. Pro ni to pravděpodobně nic neznamenalo, ale způsob, jakým se ho dotýkala, v něm zanechal palčivou touhu pomoci jí, jak jen bude moci. Ať už mu bránilo ubližovat lidem cokoliv, současně ho to patrně dělalo měkčím a citlivějším. Jako dětská prdélka, zasmál se v duchu a vzpomněl si, jak kdysi dávno bojoval s Buffy bok po boku. S teskným povzdechem dumal, jestli se mu to ještě někdy poštěstí. Tak nějak pochyboval, že... ať už mu udělali cokoliv, to půjde jen tak jednoduše zrušit a i kdyby ano, Buffy ho zapíchne hned, jak si k lidskému hrdlu byť i jen přičichne. To bylo těsně předtím, než ji uviděl, jak se vrací městem zpátky a vzhledem k tomu, jak to vypadalo všude okolo, šla nejspíš k Gilesovi. 'Buffy!' zavolal a hned protočil oči nad svou vlastní stupiditou. Rozběhnul se za ní.

Buffy byla ponořená ve svých myšlenkách a když ucítila dotek cizí ruky, zareagovala čistě instinktivně. Sevřela ruku v pěst a ta jen zasvištěla, aby se ostře střetla s jakoukoli tělesnou částí útočníka... teprve když viděla, jak se Spike potácí směrem od ní, došlo jí, co udělala. Spike si utíral krev, co mu tekla z nosu a uraženě po ní pokukoval, bezradně pokrčila rameny. Snažila se mu signalizovat, že nevěděla že je to on. Spike se trochu uvolnil a ukázal směrem ke škole. Buffy se zamračila, nechápala co tím chce říct. S hlubokým povzdechnutím ji Spike chytil za ruku a táhnul za sebou určeným směrem. Po pár minutách Buffy pochopila kam jdou a ukázala Spikovi, že rozumí. Víc ji však překvapilo, že Spike jenom kývnul a pokračoval v chůzi. Její ruku nepustil. Ještě víc ji překvapilo, že se od něj neodtáhla, naopak... líbilo se jí mít své prsty propletené s jeho. Připomnělo jí to ten sen, který se jí zdál při přednášce. Takže tak pokračovali dál, dokud nepřišli k hlavní budově školy. Xander stál venku a čekal na ně. Hned jak ho Buffy zahlédla, osvobodila svou dlaň ze Spikovy ruky... to jak jeho tělo při náhlé ztrátě kontaktu ztuhlo, pominula bez povšimnutí. Připojili se ke Xanderovi a společně vešli dovnitř.

Giles byl dokonale připraven. Sotva Buffy, Xander a Spike vešli do jedné z poslucháren a zaujali svá místa, zahájil svou prezentaci. Zapnul projektor a také malý magnetofon, ze kterého se linul mírně depresivní zvuk houslí. Položil na osvitnou plochu první fólii. Bylo na ní napsáno Gentlemani, pod tím byl okopírovaný obrázek skupiny démonů. Buffy sebou trhla, když uviděla jméno, které si pamatovala ze snu, včetně té části, kde byl i Spike. Podívala se na něj, ale on se zájmem sledoval obrázky. Vrátila se k nim pohledem a pozorně je studovala. Démoni vypadali hrůzostrašně, vysocí a hubení, s kůží pevně napjatou na lícních kostech, celí v černém. Připomínali jí zřízence pohřebního ústavu z hororu Stephena Kinga. Giles vyměnil fólie.

'Jsou to příšery z pohádek,' bylo napsáno na té další, spolu s dalším jejich obrázkem. Fólie Buffy, bez ohledu na vážnost situace, přiměla k smíchu. Slova 'Oni přijdou do tohoto města,' byla napsána vedle opravdu dětskou rukou nakresleného obrázku, který musel Giles pořídit sám vlastní rukou podle démonů, kteří se pohybovali v okolí města.

'Oni všem ukradnou hlas, takže nikdo nemůže křičet,' hlásala další průsvitka, spolu s další kresbou démonů, kteří na ní všem vytahovali z hrdla něco jako obláček mlhy. Giles opět vyměnil fólii.

'Potřebují sedm lidských srdcí.' Text byl doplněn neumělým obrázkem, na němž je vyřezáváno člověku srdce z hrudi. Buffy se otřásla odporem a chopila se tužky.

'Jak je můžu zabít?' Giles kývnul a založil další průsvitku.

'V pohádce princezna zaječela a oni zemřeli.' Willow vytáhla z žebradla CDčko a ukázala na něj. Giles zavrtěl hlavou a předvedl další obrázek.

'Skutečný lidský hlas.' Vypnul projektor i magnetofon. Přesunuli se za ním ke katedře.

'Musím ty chlápky najít dřív, než vyříznou první srdce. Doprovodím vás všechny domů a začnu je hledat,' napsala Buffy na papír. Giles kývnul a všichni se vydali k domovu. Nejdřív doprovodili Willow do její ložnice. Začne okamžitě hledat kouzlo, které by buďto lidem vrátilo hlas nebo aspoň našlo Gentlemany. Pak se zbavili Xandera a Anyi, nechali je u Xandera doma, bylo jasné, že chtějí být spolu sami a vzhledem k tomu, že pro ně momentálně neměli žádnou práci, Buffy se zdálo nejlepší jim vyhovět. Poslední zastávka byla u Gilese. Olivia jim vyšla naproti, očividně vystrašená. Giles se na ni usmál, aby ji uklidnil a oba vešli dovnitř, drželi se okolo pasu.

Buffy se Spikem osaměli. Ukázala na schody, po kterých jen před malou chvílí sešli dolů, posunky naznačovala, že musí vyrazit a začít hledat Gentlemany. Spike kývnul, ale sotva se Buffy obrátila k odchodu, popadl ji za paže a otočil zpátky tváří k sobě. Chvíli se jen dívali jeden druhému do očí, pak se její oči rozšířily, sice si to neuvědomovala, ale začala dýchat rychleji. Zlomek vteřiny si myslela, že se ji chystá políbit a aniž chápala proč, naklonila se trošku blíž. Jenže on ji najednou pustil a jenom ústy naznačil slova 'Buď opatrná'. Ramena jí poklesla a se zklamaným povzdechem zamířila nahoru. Jakmile byla z dohledu, Spike si v duchu nakopal. Byl jen krůček od toho, aby ji políbil a podle všeho, ona o to stála také. Nevěděl co ho zastavilo. Snad fakt, že by měli být nepřáteli nebo jistota, že až se jim hlas vrátí, už se ho nedotkne ani stometrovou tyčí. Jen si přál, aby si o tom mohli promluvit. Ohlédl se zpátky ke dveřím, uvědomil si, že nijak nestojí o to tady posedávat a pozorovat Gilese s jeho kočkou při líbání... nebo hůř. Vrátil se ke schodům, na nichž před chvílí zmizela Buffy. Povzdechnul si a vydal se za ní.

* * *

Buffy se sesula na lavičku nedaleko koleje a zabořila hlavu do dlaní. Byla vyčerpaná. Už celé hodiny hledala Gentlemany a pořád nic. Ať už byli kdekoliv, nechtěli být nalezeni. Taky moc nepomáhalo, že nemohla vyslechnout své zdroje z populace démonů, protože ani ti neměli hlas. Okruh dalších možností se stále zužoval. Jak tak zvažovala co dál, nepostřehla skupinu démonů, kteří se k ní blížili zezadu.

* * *

Spike běhal z místa na místo. Už prohledal většinu města a po Buffy ani vidu ani slechu. Musela od Gilese vyrazit jako raketa. Vždyť šel jen chvilku po ní. Měl poslední možnost, půjde zpátky na kolej, třeba už je doma u Willow. Je to jedno z mála míst, kde ještě nebyl. Procházel areálem školy a jeho oči málem přehlédly dívku, sedící na lavičce s hlavou v dlaních. Co je to za cvoka, když si v noci jen tak sedí sama venku, přímo si koleduje o to, aby ji něco nebo někdo... sežral. Už si jí skoro přestal všímat, když jeho pozornost upoutala skupina tvorů, kteří se chovali jako pomatení, hopkali po čtyřech a blížili se k ní odzadu. Za nimi plachtily dvě povědomé postavičky. Gentlemani. Spike začal couvat, nemůže přece bojovat, nemůže dělat vůbec nic. Bylo zjevné, že dívku není možné zachránit, nikdo jiný tam nebyl. Odvrátil se a skoro už se zase vydal hledat Buffy, když ztuhnul. Dívka na lavečce zvedla hlavu a unaveně si protírala oči. Byla to Buffy. A o nebezpečí, které se k ní blížilo, neměla ani zdání. 'Buffy!' pokusil se varovně zaječet. Samozřejmě se neozvalo nic. Kdyby byl Spike mocen slova, použil by v tu chvíli každou jemu známou kletbu a nadávku, pěkně nahlas... od plic. Nedalo se nic dělat. S bolestí nebo bez, Buffy nemohl nechat zemřít. Vypustil svého démona, aby získal jeho sílu a rozběhl se.

Buffy si konečně přestala protírat oči a zvedla hlavu. První co uviděla byl Spike, jak se k ní žene s upířím obličejem. Chystá se mě napadnout, blesklo jí hlavou. Všechny ty jeho žvásty o tom, jak není schopen ublížit ani mouše, byly lži, měly jediný cíl... dostat se k ní blíž. Jak je možné, že mi to nedošlo? A hned se jí také hlavou prohnaly pocity... sympatie... nebo... snad i něco víc, co k němu pocítila. Bože, já jsem opravdu idiot! Zvedla pěsti, připravená bojovat... Spike skočil… jenže ne na ni, těsně ji minul a srazil na zem... démona! Otočila se a hrůzou uskočila, Gentlemani a jejich nohsledi mířili přímo k ní. Sotva k ní opičí muži přihopkali, začala bojovat. Spike ležel na zemi a pokoušel se zvednout. Jak skočil po démonovi, rozbil si obličej o chodník. Podařilo se mu rozrazit si čelo, cítil, jak mu po tváři teče krev. Nicméně, jako plus se ukázala skutečnost, že démon, na kterého zaútočil, odpadl a Buffy měla o protivníka méně. Překulil se na záda a podařilo se mu otevřít oči, hned toho zalitoval. Přímo nad ním stáli dva Gentlemani, shlíželi na něj, úsměv jakoby byl vyřezán do jejich stále pootevřených úst. Zcela nevhodně se mu v té chvíli před očima zjevila obálka jednoho románu Victora Huga. Muž, který se směje. Jeden z nich nesl cosi, co vypadalo jako lékařský kufřík. Otevřel ho a vytáhnul skalpel. To nebylo dobré. Buffy stále bojovala s nohsledy a s nelibostí zjišťovala, že jsou silnější, než vypadají. Ztratila Spika z dohledu a jen doufala, že je o.k.

Jeden Gentleman Spika tisknul k zemi, zatímco ten druhý, co měl v ruce skalpel, se nahnul, připraven vyřezávat. Očividně neměli ani tušení, že Spike je upír a jeho, už dávno mrtvé srdce, je jim k ničemu. A Spike nebyl zrovna v nejlepší pozici, aby jim to byl schopen říct, mohl jen doufat, že se Buffy podaří dostat se pryč. Ještě než udělal první řez, skalpel démon se podíval přes rameno tam, kde Buffy ještě pořád bojovala s jeho pomahači. Dva už leželi na zemi mrtví a ona se právě snažila dorazit toho třetího. Obrátil se ke svému kolegovi a patrně telepaticky s ním začal komunikovat. Spikův věznitel kývnul, ale stisk nepovolil. Ten druhý naopak vložil skalpel zpátky do brašny a místo něj vytáhnul velkou injekční stříkačku, plnou jasně modré kapaliny. Spike tak tak zaregistroval co se děje dřív, než se mu jehla zabodla do krku. Téměř okamžitě mu klesla víčka a on ztratil vědomí. Oba Gentlemani spokojeně kývli a ten, co ho zatím držel, zvedl bezvědomého upíra a položil si jeho ochablé tělo na rameno. Opičí přisluhovače nechali jejich osudu a do doupěte si odnášeli svou první oběť.

Zlomení vazu posledního opičáka dalo Buffy možnost malinko se zklidnit předtím, než se rozhlédla okolo sebe. Při tom pohledu jí přeběhl mráz po zádech. To co uviděla... vlastně spíš neuviděla... Spike byl pryč. Nohsled, kterého Spike napadl, byl stále v bezvědomí a vedle něj viděla stopy Spikovy krve. Chvíli doufala, že vzal rozum do hrsti a zmizel, ale ve svém srdci cítila, že se mýlí. ONI ho odnesli. Zadívala se směrem odkud Gentlemani přišli a vyrazila.

* * *

Spike se probudil, byl překvapen, když zjistil, že je ještě naživu... tedy naneživu. Bohužel to nevypadalo jako setrvalý stav. Jeden Gentleman už zase stál nad ním, skalpel v ruce. Spike se cítil jako žába na praktických cvičeních v rámci hodin přírodopisu. Ta kreatura se k němu naklonila a zařízla mu skalpel do hrudi. Nesnesitelná, mučivá bolest zformovala jeho ústa do bolestného úšklebku, jedním slovem... agónie, řev, který slyšel ve své hlavě, se rozplynul někde v éteru. Přál si jen jedno... aby už byl konec. Po nekonečně dlouhé době, tedy pro něj, ucítil, že se skalpel vzdaluje a on si troufnul otevřít oči. Gentlemani byli pryč, zůstal sám. Vyhrabal se na nohy a přitiskl si ruku na hruď, v hlavě měl chaos, proč odešli? Zezdola uslyšel kravál, bylo jasné, že boj stále pokračuje. Ze všech sil se snažil potlačit neodbytnou touhu začít se smát... To je Buffy... to musí být Buffy. Takže... nehrozí, že tady zůstane sedět a čekat až ho zachrání. Musí vypadnout. Rozběhnul se, aby vyrazil dveře, ale... nebyly zamčené... narazil do zábradlí... ještěže dýchání je pro něj už out. Ve vteřině už sbíhal dolů po schodech. Když se tam dostal, proletěl kolem něj jeden ze slouhů a skončil hlavou ve zdi. Spike najednou zblízka zíral do hlavně jakési zbraně.

Rileymu trvalo jen okamžik, než poznal koho má před sebou. Přišel sem hledat tu stvůru, co má na svědomí, že lidé ztratili hlas, ale nežádoucího číslo 17 tady rozhodně nečekal. Zaváhal, pro to tady není. Na druhou stranu, profesorku Walshovou by určitě potěšila informace, že uprchlý HST byl eliminován. Natáhnul kohoutek, připraven vystřelit. V té chvíli dovnitř vtrhla Buffy, viděla jak z věže s hodinami vyběhl jeden opičák a došla k názoru, že právě tady se Gentlemani patrně skrývají. Její oči rychle přelétly scénu, které byla svědkem. Riley, v uniformě komanda, tu už znala velice dobře, mířil na Spika, který navzdory tomu všemu vypadal jen trošku polekaně. Okamžitě zareagovala, vykopla mu zbraň z ruky a uskočila dřív, než na ni stačil zaútočit. Riley překvapeně vytřeštil oči, poznal ji. Víc udělat nestačil, protože ho jeden z nohsledů napadl. Buffy popadla Spika a postrčila ho ke dveřím dřív, než se vrátila do boje.

Spike od prahu sledoval, jak Buffy spolu s vojákem bojuje proti přisluhovačům. Zdálo se, že jim to jde a boj se pomalu přesouval vzhůru. Věděl, že by pravděpodobně měl prostě odejít a nechat to na nich. Jaksi se k tomu ale nedokázal přinutit. Dokud se neujistí, že všechno dobře dopadlo a Buffy je v pořádku... to byl přece hlavní důvod, proč se do toho všeho vlastně zapletl. Kvůli ní. S hlubokým povzdechnutím se opatrně vydal po schodech nahoru. Když dosáhl nejvyššího stupně, bitva pořád ještě zuřila. Buffy s vojákem teď byli nuceni čelit přesile, do boje se zapojili všichni nohsledi a dokonce i Gentlemani. Přál si, aby existovalo něco, co by mohl udělat, nějak pomoct, aniž by si nechal usmažit mozek při marné snaze bojovat. Propátrával místnost s hodinami, očima při tom zavadil o stůl pokrytý spoustou různých lahviček a nádobek. Uvažoval o tom, že by je mohl začít házet po démonech, ale uvědomil si, že by to určitě spadalo do kategorie ublížení živé bytosti.

Buffy si ale stolu všimnula taky, konkrétně malé dřevěné škatulky ležící přímo uprostřed. Vzpomněla si na svůj sen, byla úplně stejná jako krabička v rukou malé zpívající holčičky. Jeden opičák zrovna Buffy škrtil, takže ukázala na stůl a bezmocně gestikulovala na Rileyho, rukama napodobila tvar a jednou dlaní dělala jako že otevírá a zavírá víčko. Kývnul a doběhl ke stolu, pažbou své zbraně rozbil skleněnou fiólu a vypadal, že je se svým výkonem nadmíru spokojen. Buffy i Spike synchronně protočili oči, to už byl upír na cestě ke stolu, popadl škatulku a mrštil s ní o zem. Než démoni stihli jakkoliv zareagovat, zvedl nohu a podpatkem lehce rozšlápnul křehké dřevo.

Gentlemani mohli je s hrůzou přihlížet, jak stříbřitá mlha zaplnila místnost, v momentě se rozptýlila a zmizela docela. Buffy se zhluboka nadechla a zakřičela tak hlasitě, jak jen mohla. Gentlemani si zakrývali rukama uši, ale zcela zbytečně. Explodovaly jim hlavy. Jak hnusná těla démonů klesala k zemi, ještě navíc se všude rozstříkla jejich žlutá krev. Spikovi chvilku trvalo, než strávil fakt, že už je opravdu po všem, potom šel vyčerpaně k místu, kde stála Buffy. Jeho zranění se začala hlásit o slovo a on jen doufal, že Buffy zabrání vojákovi, aby mu ještě nějaká přidal. "Hey," oslovila ho Buffy s úsměvem, když se Spike před ní objevil. "Dobrá práce." Spike jí úsměv vrátil, hlas jeho přemožitelky byl rajskou hudbou pro jeho uši. Otevřel ústa, aby jí odpověděl, ale vyšlo z něj jen tiché zasténání, jak ho opustily poslední zbytky sil, ztratil rovnováhu a začal padat dopředu. Buffy ho rychle objala a pomohla mu udržet se na nohách. Nevěřícný Rileyho pohled ignorovala.

"Dostaneme tě domů," zašeptala Spikovi měkce a odhrnula mu vlasy z rány na čele. "Buffy-" začal Riley, ale Buffy ho utla rozhodným zavrtěním hlavy. "Ne teď Riley, o.k.? Promluvím si s tebou zítra." Než k tomu stačil něco dodat, Buffy pomohla Spikovi sejít po schodech z věže a oba zmizeli v tmavé noci.

* * *

Willow se na nic neptala, jen se dívala, jak Buffy vchází do pokoje a podpírá hned na první pohled dost zraněného Spika. Před chvílí zjistila, že se jí vrátil hlas a také jí došlo, že Buffy porazila démony. Když viděla, jak její kamarádka usazuje Spika na svou postel, najednou ji napadlo, že ti dva potřebují být chvíli o samotě. Rychle něco zadrmolila jako omluvu a proklouzla ven ze dveří dřív, než Buffy stačila něco říct. Buffy stáhla Spikovi triko a... rukou si zakryla pusu, zamrazilo ji hrůzou, když uviděla hlubokou ránu těsně nad Spikovým srdcem. Skoro ho ztratila a to pomyšlení ji trápilo víc, než jí bylo milé. Jak tak pobíhala po pokoji a shledávala věci, aby ho mohla ošetřit, všimla si, že sleduje každý její pohyb.

"Co's dělal sám venku?" zeptala se nakonec, když už to nemohla déle vydržet. "Dobře víš, že bojovat nemůžeš. Pokoušel ses o sebevraždu?" Cuknul sebou, jak mu obvazovala rameno, ale přes bolest se mu podařilo usmát. "Vadilo by ti, kdyby jo?" "Ne!" vykřikla, ale hlas ji zradil. "Ano. Spiku, dnes večer jsi mi zachránil život a přitom... jsi se skoro nechal zabít. O co vlastně šlo?" Pokrčil rameny, trhnul sebou, jak při tom pohnul zraněnými svaly. "Počítám, že jsem ti to dlužil za to, že jsi mne nechala u sebe a pomohla mi, když jsem onehdy zahořel." Byla to jen velmi chabá lež a oni oba to věděli. Buffy nevěděla co na to říct, tak jen namočila kus gázy do vody a začala mu jemně čistit ránu na čele.

"Děkuju," šeptla měkce. Spike na moment ztuhnul, nebyl si jistý, že slyšel dobře.

"Není zač," odpověděl nakonec. Sama nevěděla co ji přimělo k tomu, aby to udělala, ale...

Buffy se ke Spikovi sklonila a na rty mu vdechla měkký polibek.

Zlomek sekundy mu trvalo, než zareagoval, ale hned potom jí polibek oplatil.

Pro oba to bylo něco, co jim už velice dlouho chybělo.

Bylo to jako... vrátit se domů.