Truth - 4. kapitola

Autor: Keyt

Stál tam a hleděl na záda Angel, ta stála před východem, nebyla si jistá jestli dobře slyšela, ,,Angele, nech ji jít, je to neteř Gilese…“ šeptl Wes, všichni čekali co se bude dít, Angel se podívala na Gunna, který seděl na zemi a oči mu běhali od Angela k Angel, dalo by se říct, že nikdo nedýchal napětím, ,,Wesi… prosila jsem tě…“ sklonila hlavu, ,,Aáá.“ Vykřikla, chytla si hlavu, vlasy měla přes celý obličej, ,,Už jdu…“ podíval se na Angela, dala by cokoliv, aby věděla co se mu teď honí hlavou, obrátila se zpět a vyběhla do tmy L.A. S omluvou znící v její hlavě ,,Promiň tati…“

Ani nevěděla jak a stála v malé uličce lemované starými budovami a kontejnery s odpadky, jediný bílý dým vycházející s jedné továrny ,,zářil,, na nebi, ani hvězdy dnes neozařovali tmavě modré nebe. Zaposlouchala se do ticha, chtěla najít nějaký náznak něčeho proč je tady, za chvíli uslyšela zvuk.

Angel sice před chvilkou vyběhla z hotelu, ale nikdo od té doby nepohnul kromě Cordelie, ta si sedla. Connor se z Wesem nejrychleji vzpamatovali, Wes šel ke Gunnovi a Connor k Angelovi. ,,V pořádku?“ Gunn kývl hlavou, že ano a pomalu se zvedal, ,,Nevím co to se mnou bylo, nechtěl jsem na ní být tak…“ ,,Protivný? Zlý? Naštvaný?“ ,,Ano, ta holka má, ale ránu.“ Protáhl si tělo, ,,A to tě ještě šetřila.“ Wes od Gunna dostal tázavý pohled, ,,To nic.“ Wes si vzpomněl jak bojovala, když byli uzavření v hotelu, sliboval si, že s ní aspoň jednou půjde na hlídku a podívá se jak je dobrá, ale díky bestii nebyl čas.

,,Tati? Jsi v pořádku?“ Angel(us) zabručel na odpověď a chtěl se vydat do svého pokoje, ,,Kam jdeš? Nechceš to vysvětlit?“ Angel(us) se zastavil, ,,Takže i ty jsi o tom věděl? Nevím jestli to chci vysvětlit, vodila mě za nos, to nemá vysvětlení.“ A odešel do svého pokoje.

 Přiběhla k místu od kud slyšela zvuk, nějaký tvor právě zabíjel muže, ,,NE!“ vykřikla žena, která v náručí držela malé dítě, démon se na ni otočil, žena věděla co ji čeká, opatrně dítě položila do jedné blízké bedýnky, tvor se k ní přibližoval, Angel vyběhla k ženě, pomoct jí, ale než stačila cokoliv udělat, tvor ženu probodl, žena vědíc že umírá, podívala se na miminko, pak na Angel, která tam stála, podívala se na ni a posledním dechem řekla, ,,Není to tvá vinna, ochraň ho, řekni mu, že jsme ho milovali..“ a umřela, tvor vytáhl meč se žaludku ženy, nevšímal si Angel, obrátil se na bedýnku a chtěl k ní jít. Angel se probrala, ,,Opovaž se ho jenom dotknout!“ tvora to nejspíš vyrušilo a obrátil se na ní, byl vysoký, hnědý démon statné postavy, Angel hned tušila, že to nebude snadný boj a ani u sebe neměla žádnou zbraň. Tvor se k ní rozběhl, byl neskutečně silný, začalo poprchávat, dítě v bedně plakalo, naštěstí na něho moc nepršelo. Angel dopadla k jedné popelnici, než se stačila rozkoukat tvor ji vytáhl na nohy, rozpřáhl se, že ji uhodí, tento útok Angel vykryla, z posledních sil se otočila a nohou zasáhla tvora do břicha, ten odletěl až ke stěně, Angel byla zaskočená kolik síly do toho úderu dala, rychle než se stačil tvor vzpamatovat vzala opatrně dítě do náruče, přikryla ho svou mikinou a vydala se uličkami pryč.

Angel si sedl ke stolu, chvíli tam jen tak seděl, vstal, bouchl pěstí do ledničky, ta se nárazem zatřepala, ,,Proč! Proč mi lhala! Věřil jsem jí… byl jsem idiot, celou dobu mi lhala a já jsem si začínal myslet…Ne!“ znovu praštil ale tentokrát do stolu, ten taktak stál.

Modlila se, aby nepotkala žádného upíry, dnes ne, nemohla… měla na čele škrábnutí, ale díky jejím uzdravovacím schopnostem to nebolelo a pomalu přestávalo krvácet. Byla celá mokrá, kromě té části kde držela miminko, bylo přikryté mikinou, ale mohlo volně dýchat, Angel cítila to teplo, které z něho vyzařuje, d té chvíle co ho držela v náručí už neplakala, během cesty se otáčela jestli za ní náhodou neběží, uviděla menší kavárnu, která měla přístřešek, zaběhla tam, opatrně si odtáhla tu část mikiny, která zahřívala a chránila před deštěm, spatřila dvě krásné oči, mimiko si jí se zájmem prohlíželo, Angel se mírně přívětivě usmála, neměla čas na to přemýšlet, co byli ty hlasy v její hlavě, říkající o pomoct, znovu si vybavila ženu, která má zabudnutý meč břiše, jak jí prosí aby se postarala o to malé stvoření co právě drží v náručí, též to jak jí říká, že to není její vina, ,,Je..“ zašeptala, opatrně znovu přikryla dítě a rozeběhla se směrem k jedinému místu které dobře znala a kde se může postarat o dítě.

,,Musím se vybít!“ vzal si kabát a prásknul dveřmi od pokoje.

Lorne, Wes, Fred, Gunn a Connor byli dole a diskutovali o Angel, Cordelie si šla lehnout do svého pokoje.

Angel(us) chtěl přejít kolem všech bez povšimnutí, ale Connor ho zarazil, ,,Kam jdeš?“ byl před ním, ,,Ven, něco zabít.“ ,,To kvůli tomu, že jsi nevěděl, že je Catherin Gilesova neteř?!“ ,,Wesi,“ obrátil se k němu, ,,lhala mi, nevím jak tobě, ale mě ano, k tomu všemu proč když tu byl Giles neřekl, že je to jeho neteř? A dělal jakoby ji neznal?!“ ,,Takže kvůli tomu, že ti neřekla, -ahoj, jsem neteř Gilese, padněte na zadek,- ji snad odsoudíš a nebudeš ji brát, tak jaká je? Víš co tati něco ti řeknu, myslel jsem si, že Catherin máš možná rád, svým způsobem ale ano, pomohla nám atd. ale ty tady raději hraješ pana uraženého, neboť ti záměrně neřekla kdo je, ani nechceš vědět proč, ani se nestaráš co se vlastně stalo, že musela jen tak vyběhnout ven?!“ Connor si oddychnul, tak dlouhý proslov ještě snad neměl. Angel(us) se zaujatě díval na svého syna a pak na ostatní, Fred se na něho káravě dívala. ,,Kdyby neměla zlé úmysly, tak by nám nezatajovala, že je Gilesova neteř, nebyl by důvod, nejspíš měla nějaký záměr, lhala, tečka.“ ,,Promiň Angele, ale si úplně vedle.“ Rachot dveří přerušil jejich rozvíjející se hádku.

Angel doběhla ke dveřím hotelu, otevřela je a hned co za ní zavřeli sjela po dveřním skle dolů. Opřela se o sklo, zhluboka dýchala, odkryla mikinu, tak aby viděla hlavičku miminka, bylo v pořádku, pravidelné oddechy značily, že děťátko usnulo. Zavřela oči, uslyšela kroky a tak je znovu otevřela.

Wes společně s Connorem a Lornem se k ní rychle vydali. ,,Jak to pane bože vypadáš?“ ,,Jak asi Connore, byla jsem na romantické procházce ve dvou.“ Pomalu vstala. ,,Co? Mám něco na tváři?“ ,,Ne, jen šrám a slepenou krev, co si pro…“ nedořekl to neboť si všiml pochrupujícího uzlíčku.

Nevěděl co říct, nečekal, že se tak brzo vrátí a vůbec nečekal to, že  bude promočená a hlavu mít hlavu od krve.

,,Dítě?! Kde si ho vzala?!“ ptal se naléhavě Wes, Angel místo odpovědi, opatrně odkryla mikinu, ,,Fred, prosím tě dones něco suchého.“ ,,Pro tebe?“ ,,Ne, já to vydržím, tady pro malého,  rychle prosím, nechci aby nastydnul.“

,,Další tajemství?“ řekl nevrle Angel(us), ,,Angele já pro…“ ,,Nechci nic slyšet, nevím proč si mi lhala, věřil jsem ti a ty si mě celou dobu vodila za nos.“ ,,Vysvětlím ti to!“ ,,Pro to není žádné vysvětlení!“

 Cordelie přišla dolů, ,Co se to tu děje? Proč ten rámus?“ přišla k Angelovi. Fred přinesla velkou teplou osušku, ,,Na.“ Podala osušku, ,,Děkuju.“ Přešla k pohovce, ,,Je překrásné, chlapeček?“ Angel přikývla, ,,Celá se třeseš.“ Řekl Lorne, ,,To bude v pohodě, hlavně aby nic se mu nic nestalo, slíbila jsem to.“ ,,Catherin, co se stalo?“ Angel se napřímila nad malým dítětem, ,,Pokud jsem dobře slyšela, vysvětlení se tu nebere.“

,,Ne od toho kdo tu celou dobu lže.“

,,Vidíš všechno jen černý a bílý viď?“

,,Ano, nebudu poslouchat někoho kdo tu celou dobu lže.“

Angel se nad jeho slovy rozesmála. Nechtěla ho už poslouchat, obrátila se k malému, který začal plakat, ,,Pšš broučku to nic, jen pan nikdy-jsem-nelhal-jsem-pan-dokonalý mi tady chce udělovat přednášky.“

,,Kdybys byla…“

Angel se naštvala, ,,Kdybych byla co Angele?!“ opatrně děťátko předala Fred. Přešla k němu, ,,Dopovíš to? Čekám, chci slyšet jaká mám být… Víš co je pravda, nevíš o mě nic.“

,,Přesně tak, proč bych měl ubytovávat někoho o kom nic nevím?“

Lorne: ,,Angele tak to by stačilo!“

Angel: ,,Ne, Lorne ať mi poví co má na nebijícím srdci!“

Wes: ,,Tak to stačí.“

Angel: ,,Wesi, jen ho nech, možná že všechny své problémy musí na někom vybít, tak proč ne teď a proč ne na mě? Celý život něco dusíš vyklop to.“

Wes: ,,Možná, ale nemusíte to řešit teď.“

Uslyšela nářek, Angel přišla k Fred a k malému, ten se hned zklidnil když ho pohladila.

,,Myslíš si, že každého znáš že ano?“

Angel: ,,Mám toho dost. Nemáš mi tu co vyčítat apod. chtěla jsem ti vše vysvětlit ty jsi nechtěl,“ začalo ji znovu krvácet škrábnutí na hlavě.

Cordelie: ,,Mluvíš jakoby Angel(us) byl ten špatný.“

Angel: ,,Neříkám tady, že je špatný, naopak pomáhá lidem, jen by mohl víc lidem věřit.“

Cordelie: ,,Nemůže věřit někomu o kom nic neví.“

Angel(us): ,,Cordy…“

Angel: ,,Ok, chceš slyšet něco o mě, máš to mít!“ Cordelie se stáhla a šla k Fred.

,,Mám krásně jednoduchý život, od malička nemůžu být se svou rodinou, žila jsem v jiné dimenzi s maminkou, táta o mě neměl vidu! Ještě k tomu přidám bonus jsme neteř pozorovatele, to už samo o sobě ti nedává do života to správný grády, no a nejen to jsem neteř toho nejlepšího pozorovatele po kterém jde hodně démonů nejen kvůli tomu, že má za svěřenkyni jak on říká, tu nejlepší přemožitelku, odmala jsem musela bojovat abych přežila, hodiny a hodiny mě buď strejda učil, ale to zřídka, většinou jsem  se výkopy, útoky a krytí učila sama nebo máma, démoni mi nedali ani chvilku aniž by mě nechtěli zabít, dětství jsem měla, ale díky mámě jakž takž s občasnými ,,hrátkami,, z démony, krásný život! Znám démony, upíry a jiné chamratě, zdá se mi o nich a to není moc příjemný snění, pak se rozhodnu, chci aspoň dostudovat v klidu, odjedu po přemlouvání do L.A. najít tátu, začít od znova bez zabíjení… Ne nešlo to, najde si mě Oldrev, chce mě kupodivu zabít! Atd. ubráním se. Dnes večer mi v hlavě začali křičet lidé ať jim pomohu a víš co nepomohla!“ začali ji kapat slzy, ,,Přišla jsme pozdě, poslední co jsem stihla je zachránit to malé!“ Cordelie si ho od Fred přebrala, ale hned jak se ho dotkla začal chlapeček brečet, Angel k němu rychle přiskočila a vzala si ho, podivně se podívala po Cordelii. ,,Pšš to bude v pořádku.“ Přestal brečet, ,,Bohužel nejsem tak silná jako anděl co tu zachraňuje…“ utřela si slzu ,,Ale zatím jsem ničeho nelitovala, ani toho, že ze všech hotelů v celém L.A. jsem v noci musela narazit na Hyperion, kde bydlí strejdův přítel, známý se Sunnydale a Cordelie, bývalá část gangu.“ Řekla mu a šla pomalu ke schodišti, ,,A je mi opravdu líto, že jsem ti neřekla že jsem Gilesova neteř, protože jsem chtěla začít od začátku bez nálepky, pozorovatelova neteř, strejda se o mě už tak bál a bál by se mnohem víc, kdyby věděl, že v L.A. kde má nepřátele ví, že tu má příbuznou.“ Pomalu vycházela schody s malým v náručí, ,,Connore?“ ,,Ano?“ ,,Prosím tě dones mi nahoru teplé mléko a šití.“

,,Jistě už pro to jdu.“ ,,Děkuju. Wesi promiň, že jsem byla…“

Wes: ,,Ne v pořádku, ráno mi popíšeš, který démon tě tak zřídil.“ Šla do svého pokoje.

Angel(us) byl sám na sebe naštvaný, ,,Jsem idiot…“

Connor už chtěl jít pro věci, ,,A nejen to, tahle holka,“ ukázal nahoru na schody, ,,je jedna za tří žen které pro mě nejvíc na světě znamenají,  ani nevíš jak moc mi pomohla když jsem nemohl.“ ,,A zachraňovali jsme se na vzájem v nejrůznějších bojích.“ ,,Stačilo aby ses zeptal Lorna, co četl když…“ zarazil se, to by ji prozradil.

Angel(us): ,,Když co?“

Connor: ,,Když… zpívala, ano  když šla ze školy šťastná, že má jedničku, on byl u toho.“ Pak si to uvědomil, ,,LOrne byl u toho když zpívala, on všechno ví!“ Pořád k němu stál zády.

Angel(us): ,,Lorne?“

Lorne: ,,Ano?“

Angel(us): ,,Je to tak?“

Lorne: ,,Ano, nemusíš se jí bát, není zlá.“

Fred: ,,Asi bychom jí někdo měli jít pomoct, bude asi potřebovat sešít ránu a pomoct s malým.“

Cordelie: ,,Mě malý nebere. Takže jsi jdu lehnout.“

Wes: ,,Měl by ses jí omluvit.“

Angel(us): ,,Ano měl.“ ,,Jsem idiot! Sakra… jak jsem měl ale vědět, že ji Lorne slyšel zpívat?“

Vešla do svého pokoje, bylo jí tak líto, co jí Angel(us) řekl, jediné co jí vykouzlilo úsměv na tváři byl ten malý tvor, kterého držela v náručí, opatrně ho položila na měkkou postel a zavřela dveře, šla si pro ručník a suché oblečení, převlékla se a šla si sednout vedle malého, který kopal nožičkami, ručníkem si sušila vlasy, ,,Co jsi zač maličký? Máš jméno? Příbuzné? Nebude se o tebe někdo bát?“ malý se rozbrečel, ,,Pššš… promiň.“  Dala si vlhké vlasy do culíku a vzala si malého do náručí, houpla s ním, nevěděla co má dělat, aby přestal brečet, ,,Hochu snad tě neuspí jen běh v dešti? Pššš… Malý děti, čím mě asi máma uklidnila… že by probodnutím upíra? Hmm to asi nepůjde…“ usmál se, nepřestala se pohupovat a začala zpívat.

Connor vešel do salónku, plné ruce věcí v jedné ruce vlašku z mlékem a v druhé lékárničku. ,,Pomoc! Nebo mi to vše spadne! A nebo ne,“ přišel k Angelovi a všechno mu to předal, ,,Na vezmi jí to nahoru, máš aspoň důvod proč tam za ní jít a když bude nahoře dlouho klid a Catherin začne pšikat kvůli tomu, že má v nose prach, víme co se s tebou stalo.“

Lorne: ,,Půjdu s tebou. Podívám se na chlapečka a když tak tě budu bránit.“

Gunn: ,,Myslíte, že je až tak naštvaná?“

Fred, Connor, Lorne i Wes se na něho podívali.

Gunn: ,,OK to mluví za vše, až budete hotovi tak se přijdu i já omluvit, nevím co to do mě vjelo.“

Fred: ,,Kde si vůbec vzal flaštičku pro miminka?“

Connor: ,,Byla v kuchyni.“ Kývnul rameny.

Wes: ,,To tam je ještě po tobě.“

Fred: ,,Vyvařil jsi to?!“

Connor: ,,To dítě přežilo napadení démona, myslíš že ho zničí nevyvařená láhev?“

Fred ho probodla očima.

Connor: ,,neboj, dal jsem to do horké vody, stačí?“

Lorne: ,,Tak mi jdeme.“ A šel směrem ke schodům, Angel(us) se otočil, pořád mě skleslý výraz a odešel za Lornem.

,,Co to… jakoby někdo zpíval.“ Pomalu se zastavili na chodbě, ,,Angele?“ ,,Hmmm.“ ,,Pojď, myslím, že Catherin uspává malého.“ Zase se dali do chůze. Zastavili před jejím pokojem, zaposlouchali se do ukolébavky, Angel(us) a Lorne tam jen tak stáli a poslouchali.

Lorne se smutně usmál, ,,Není na tebe naštvaná, jen jí to mrzí.“ Angel(us) se na něho podíval a nejistě zaťukal.

,,Pojď dál Connore,“ dívala se  z okna ven, otevřeli se dveře, ,,promiň, ale to šití nebudu nakonec…“ otočila se, ,,potřebovat…“ dopověděla, když viděla, že nevešel Connor, ale Angel(us) a Lorne. Pořád se houpala a mírně chlapečka plácala po zadečku, už spinkal, ,,Hezká ukolébavka.“ Usmál se Lorne, ,,No… plakal, nejspíš mu bylo smutno, nevěděla jsem jak ho uspat, jestli to bylo slyšet tak…“ ,,Ne, jen tady na chodbě, ale nemusíš se bát hezky zpíváš. Jde z toho poznat jaké máš srdce.“ ,,Opravdu?“ dívala se na Angela, který nepromluvil, jen se na ni a na malého díval, v hlavě se mu vynořil obraz, ,,Dítě v postýlce, boj, pak dostal zvláštní pocit, dál žena, blondýnka si bere miminko do náruče a kolébá ho, pak on… sklání se nad postýlkou, vedle něho je Buffy, usmívá se na něho i na tvorečka v postýlce, je šťastný, mluví k miminku.. konec. ,,Angele!“ ,,Co?“ ,,Promiň, nějak jsem se zamyslel.“ Podíval se na Angel, ,,Já už půjdu, kdyby něco Cathrerin tak přijď, stejně si musíme o něčem promluvit.“ ,,Jasně Lorne, dobrou noc.“ Lorne se přívěti usmál na Angel a pak na Angela a odešel.

Přišla k oknu. ,,Jdeš mi říct abych si sbalila věci?“ Angel(us) k ní šel, ,,Ne.. Catherin.. chci si ti omluvit.“ Položil věci na noční stoleček, ,,Tohle ti posílá Connor.“ ,,Že mu děkuji.“

,,Omluvit?“ ,,Ano… neměl jsem dělat tak rychlé závěry, já jen… povídal jsem ti o Buffy o Sunnydale, ty jsi mě poslouchala a pak zjistím, že jsi Gilesova neteř,  přišel jsem si obelhaný.“

Angel: ,,Nikdy jsem ti, ale neřekla, nejsem neslyšela o Buffy a nebo že neznám Gilese.“

Angel(us): ,,Vím… jen mohla si mi to říct.“

Angel: ,,Nemohla.“

Angel(us): ,,Proč?“

Angel: ,,Stačilo, že když se to dozvěděl Wes, málem mě nepustil na krok, co  bys dělal ty? Za ty týdny co tě znám, by si mě poslal za strejdou. To nemůžeš popřít.“

Angel(us): ,,Máš pravdu, ale jen aby se ti nic nestalo.“

Angel: ,,Angele, přežila jsem výbuch Rady, vím co je to kolík-srdce-prach, něco jsem pochytila.“ Usmála se.

Angel(us): ,,Jen se ti chci omluvit.“

Angel: ,,Omluva přijata.“ Podala mu opatrně chlapečka. ,,Potřebuju si vzít náplasti.“

Angel(us) se na malého spícího drobečka usmál, ,,Připomíná mi Connora.“ Angel se usmála, ,,Vlastně jsou všechny miminka skoro stejný.“

Angel(us): ,,Co se vlastně stalo?“ Angel posmutněla, ,,Přišla jsem pozdě… ten démon nebo co to bylo zabil jeho tátu a mámu před mýma očima a já jsem tomu nezabránila.“,,Jak bys mohla?“ ,,Mělo to nějaký důvod, že jsem slyšela ty hlasy a věděla jsem kam mám jít, kdybych neměla zachránit rodiče tak proč o vše?“ ,,Třeba aby si pomohla jemu?“ podíval se n spící miminko. ,,Ano pomohla… dostala jsem pěknou nakládačku a pak jsme utekla.“ ,,Ale zachránila jsi ho.“ ,,Jo jsem vděčná výkopům vpřed a do břicha. Ještě že zítra nemusím do školy, najdu něco o tom démonovi a Fred nebo Wes by se mohli podívat jestli není nějaká zmíňka o jeho rodičích nebo o něm na internetu, nebo ve zprávách.“ Promnula si oči. ,,Jsi unavená, měla by sis odpočinout.“ ,,Možná.“ Vzala si malého, ,,Nesmí mu nikdo ublížit.“ Zašeptala, ,,Neublíží, myslím, že mám ještě něco po Connorovi donesu ti to.“ ,,To bys byl hodný.“ ,,Ty si mezitím lehni.“ ,,Angele?“ ,,Ano?“ ,,Kdybych nebyla neteř Gilese, myslel by sis, že jsem zlá?“ ,,Ne… nemyslel a Lorne by to i potvrdil.“ ,,Lorne?“ ,,Ano, slyšel tě jak zpíváš.“ ,,No a?“ ,,Je to démon, umí číst myšlenky, budoucnost, minulost v tom jak kdo zazpívá.“ Angel se zděsila, ,,Co-co že?“ ,,A říkal něco?“ ,,Ano, že jsi dobrá, nemusel to ani říkat, to jsem věděl.“ Otevřel dveře, usmál se pak vykročil, zavřel dveře a tím zmizel z dohledu Angel, odešel dolů k ostatním.

Angel(us) přišel dolů, Fred nervózně pošlapávala sem tam, Wes s Connorem by tam nejlépe vtrhli, jediný Lorne v klidu seděl a přemýšlel. ,,Angele!“ vykřikla mírně Fred, když Angela spatřila v ,,neprašivém,, stavu. ,,Wesi nevíš kam sem dal tu jednu krabici s Connorovými věcmi? Jednu mám u sebe v pokoji, ale..“ ,,Tak?“ ,,Co tak?“ ptal se Angel(us).

Connor máchnul rukama, ,,Sem to věděl, každému odpustí.“

Fred: ,,Já být na jejím místě tak se vztekám.“

Wes: ,,To možná teprve přijde, byla dost unavená a ještě měla strach o chlapečka. Takže možná zítra bude řádit.“

Lorne: ,,Odpustila ti že?“

Angel(us): ,,Ano, ale nevím jestli měla…“

Lorne: ,,Sem to věděl dřív, než jsme tam vešli, jen ty ses tam nějak zasekl.“

Angel(us): ,,Já.. na něco jsem si vzpomněl.“

Wes: ,,Ty věci.. myslím, že jsou u mě, donesu ti je.“

Angel(us): ,,Děkuju.“

Lorne: ,,Connore.“

Connor: ,,Ano?“

Lorne: ,,Pak si s tebou potřebuju promluvit.“

Connor: ,,Jistě, až donesu Wes ty věci tak půjdeme do pracovny.“

---------------------------------------------------------------

Jemně zaťukal na její dveře, nic se neozývalo, skrz dveře uslyšel pravidelné oddychování. Potichu otevřel dveře, podíval se na postel, Angel tam spala a vedle ní miminko, její ruka opatrně svírala chlapečka, tak aby mu neublížila a ihned ho bránila, kdyby mu někdo chtěl ublížit, Angel(us) tam jen tak stál, ,,Co to se mnou děláš Catherin, nejraději bych tě objal a ochraňoval tě, koho mi tak připomínáš, nějaká část tebe mi připomíná mou Buffy, to avšak není možné a jedná část mi někoho taky připomíná jen nevím koho… jsi sama, vzdorovitá, veselá avšak klidná a hodná…“  Angel se zavrtěla, Angel(us) opatrně zavřel dveře, hlavou mu probleskl obraz, obraz kříže, který ztratil a před pár dny znovu našel, nevěděl jak se tam dostal, něco mu, ale říkalo, že Catherin a kříž mají něco společného, jen zatím nevěděl co, ,,Je tak jemná, křehká… skrýváš tajemství… jen rozluštit jaké.“ Opatrně dal krabici na stůl, naposled se podíval na ty dva a odešel.

-------------------------------------------------------------

Connor: ,,Tak co máš na srdci Lorne?“

Lorne: ,,Bolelo jí to, když si odešel, myslela si, že od ní každý odchází.“

Connor: ,,Neměl jsem jí tam tehdá jen tak nechat, nebudu tady nic zapírat, došlo mi, že nejspíš víš kdo je, když zpívala na tom ostrově.“

Lorne: ,,Ano vím, kdo je, možná vím i to co bych neměl, ale na to bude později víc času, dnes jí Angel(us) ublížil, přišla sem, aby ho poznala…“

Connor: ,,Odpustila mu.“

Lorne: ,,Ano, na to jednou doplatí, věří lidem, je někdy až moc hodná, jedno ho dne to někdo použije proti ní.“

Connor: ,,Chtěl si mi říct jen to?“

Lorne: ,,Ani nevím, dám ti radu, nachystej jí boxovací pytel, nebo něco podobného, potřebuje ze sebe vybít tu zlobu.“

Connor: ,,Co má na tátu?“

Lorne: ,,Ne, že nezachránila rodiče toho miminka…“

----------------------------------------------------------

Budoucnost

Georgi přišel do kuchyně kde děvčata jedli, ,,Něco jsem našel,“ nasadil si brýle, ,,Tak ukaž, co to máš.“ Řekla Angel a Buffy se pro knihu natáhla, ,,tuhle knihu jsem hledal, ale nenašel jsem jí,“ ,,Tak proč je tu?“ podívala se na něho Buffy. ,,to je to zvláštní, ležela v knihovně jen tak na stole, okno otevřené a přesně byla i nalistovaná strana.“ Nalistoval stranu, ,,Ten kdo chce něčeho dosáhnout, musí žít minulostí a pokračovat v realitě.“ Přečetla Buffy, pak se zamračila, ,,Co to znamená?“ zeptala se Angel a přitáhla si k sobě starou oprášenou knihu. ,,Podle mě, je to ta nejdůležitější informace co jsme zatím našli.“

Angel: ,,Našli? Vypadá to jakoby to tam někdo nastrčil.“

Georgi: ,,Pokud ano, tak to byl přítel, je tam mnoho užitečných věcí.“

Buffy: ,,Vysvětlíš nám, co to znamená?“

Georgi: ,,Pak jsem ještě zkoumal text takže z toho vlastně vyp…“

Angel a Buffy: ,,Georgi!“

Georgi: ,,To vás nezajímá.. takže odpověď na to vše, co se teď děje, najdeme v minulosti.“

Buffy: ,,Minulosti?“

Gerogi: ,,Podle mě ano.“

Angel: ,,Myslíš si, že ty sny a to…“

Georgi: ,,Jsem si tím jistý, přesně to sedí… žít minulostí, sami jste říkaly, že jste to skoro prožívaly.“

Angel: ,,To je pravda, ale dá se tomu věřit?“

Buffy: ,,Co když je to bouda?“

Georgi: ,,I to je možné, ale kdo? Pro všechny jste mrtvé a je to jediná naděje.“

Angel: ,,Co s toho vyplívá?“

Georgi: ,,Sice se vám to nebude líbit, ale budete muset ,,žít minulostí,, vzpomínat na vše, myslím, že to bude bez problémů, když si stačí na něco vzpomenout a už tam jste, bohužel, budete muset prožít i ty škaredější a bolestivější části.“

Buffy: ,,Pomůže to?“

Georgi: ,,Snad v minulosti najdeme odpovědi.“

Angel: ,,Snad je tím ochráníme.“ A napila se horkého čaje.

--------------------------------------------------------------------

Minulost

Probudilo jí mumlání a kopání drobňoučkých nožiček, otevřela oči a viděla to stvoření co si cumlá paleček, ,,Dobré ráno.“ Smutně se usmála, doufala, že to byl jen sen. Posadila se a přitáhla si k sobě malého, ,,Jak ti budeme říkat? Třeba…Andy? Vincent? August? David? Nicholas? James? Seth? Tom? Daniel?“ docházela jí jména, žádné se ní k tomu chlapečkovi nehodilo, podívala se mu do očí, právě si hrál s jejím prstem, cumlal, ,,Jim… budeš se jmenovat Jimi.“ Usmála se, porozhlédla se po pokoji, pohled jí spadl na krabici od Angela, vstala v náručí držela Jimmiho, otevřela krabici, ,,Páni Jimi, máme tu na tebe oblečení.“ Hned ho přebalila a převlékla, s přebalováním měla sice zprvu menší problémy, ale byla to žena, takže si dokázala poradit. Položila ho opatrně na postel, šla do skříně a vybrala si tam nějaké oblečení-jeany a černé triko, vlasy si svázala do copu. Opláchla si tváře, zašla do koupelny, i když z tama neustále vybíhala neboť kontrolovala Jimmiho.

Vešla dolů, nikde nikdo a tak šla přímo do kuchyně zehřát Jimmimu mléko, sobě si ohřála čaj, od včerejška ji pěkně škrábalo v krku. Do kuchyně vešla Fred, celá záříla, hned se vesele pozdravili, ,,Celá dnes záříš.“ ,,Já?“ ,,No kdo jiný a že uhodnu jméno toho šťastného…Wesley.“ Fred se začervenala, ,,Přeju vám to Fred.“

Fred: ,,Můžu?“ ukázala na Jimmiho, kterého právě Angel krmila.

Angel: ,,Jistě, opatrně…“ předala. ,,Náš Jimmi je učiněný andílek.“

Fred: ,,Jimmi?“

Angel: ,,Ano, pojmenovala jsem ho, nechtěla jsem hlídat nejmenované dítě.“

Fred: ,,Jo, máš za Wesem kvůli tomu démonovi co tě napadl.“

Angel: ,,Spí ještě?“

Fred: ,,Myslím, že ne… je v pracovně.“

Angel: ,,Pohlídáš na chvíli Jimmiho?“

Fred: ,,Jasně, my tady společně posnídáme, že?“ mluvila na chlapečka.

Angel: ,,Za chvíli se vrátím.“ Věnovala jim oběma úsměv a ,,vyplula,, z místnosti.

Po cestě kýchla, uslyšela hlasy, jakoby se někdo hádal. ,,Co to?“ běžela do recepce od kud zněly hlasy.  Uviděla tam nějakého otrhaného démona, jak chytil Cordelii a vyzvedl ze země, hned tam běžela, ale něco jí přišlo divné, Cordelie mu něco řekla nebo snad poručila a on ji pustil a klekl si, jediné co slyšela bylo, ,,Nevíš kdo já jsem, ty bídný červe?!“ pak už Cordelie nepokračovala neboť uviděla Angel, ,,Co se tu…“ nedořekla neboť se na ni ten démon vrhl.

Démon: ,,Tebe jsem hledal!“ skočil po ní. Angel se tomu vyhla, ,Opravdu? A proč?“ zvedl se ze země, pak jí chtěl chytit, to ho Angel udeřila do tváře, ,,Máš to dítě! Chceme ho!“ ,,Chcete?“ vyměňovali si rány, ,,A kdo my?“ ,,O to tu nejde, nevíš co to dítě je zač!“ ,,Možná, ale nevydám ho démonům!“ ,,Dej nám ho po dobrém nebo..“ ,,Nebo co?“ praštila ho do břicha, on se bolestí zohl, vyvrátila mu ruku, stále teď za ním, a ruku mu vyvracovala, svíjel se bolestí, ,,Proč ho chcete?“ ,,To ti nepovím! Víme i o tobě, dostala jsi dar, ale vůbec ses nezjišťovala proč že?“ zasmál se, Angel přitlačila, on vyjekl bolestí, ,,Co tím myslíš?“ ,,Nenapadlo tě, že ten dar máš pro to, aby si jen brala děti a dávala je nám? Pokud totiž vím, jeho rodiče jsou mrtví a ty na tom máš zásluhu!“ ,,To není pravda!“ ,,Ale je!“ ,,Co je to dítě zač?“ ,,Si zjisti sama.“ Pustila ho, se začal smát, se jen otočila a ze zdi sundala šafli, jedním mávnutím mu usekla hlavu, ,,Nemáš mě štvát když mě škrábe v krku.“ Pak se otočila, Cordelie to vše sledovala, ,,To-to bylo jen..“ Cordelie nečekala až to dopoví a odešla, ,,Safra!“

-------------------------------------------------------------------

Vešla do kuchyně, zkontrolovala malého, poprosila Fred, aby našla Connora a společně ho hlídali, nechtěla moc vysvětlovat, hned jak jí to Fred odkývla odešla … odešla do tělocvičny.

Hned co vešla, přišla k boxovacímu pytli, ruce si obvázala a začala do něj bez milosrdně bušit, občas ho podržela aby nespadl a uklidnil se. Cítila v sobě vinu, velkou vinu, ,,Co když měl ten démon pravdu? Co když jsem pomohla k tomu aby Jimmiho rodiče zemřeli? Nepomohla sem jim… měl pravdu…“ stekla osamělá slza po tváři, hned ji utřela a začala znovu ,,mlátit,,.

Fred: ,,Connore.“

Connor: ,,Ano?“

Fred: ,,Něco se stalo Angel.“

Connor: ,,Co?!“ zděsil se.

Fred: ,,Nevím měla jít za Wesem, ale nebyla pak se vrátila, hned zkontrolovala Jimmiho, řekla mi ať jdu za tebou, že společně ho ochráníme a pak se vypařila.“

Connor: ,,Za tu dobu co ji znám… vím kde je.“

Fred: ,,Kde?“

Connor: ,,V tělocvičně. Fred, myslíš že bych to měl říct Angelovi?“

Fred: ,,Vezmu Jimmiho k ostatním, ty běž za ní.“

Connor: ,,Děkuju.“ A běžel do tělocvičny.

Přiběhl tam, zůstal stát ve dveřích, věděl, že to ve potřebuje vybít, počká si, až bude správná chvíle, aby tam šel… ,,Počkám…“

Ange(us): ,,Fred.“ Usmál se.

Fred: ,,Tady vám nesu Jimmiho, kde je Cordelie?“

Angel(us): ,,Někam musela jít, takže Jimmiho? Už snad o něm něco víme?“

Fred: ,,Ne, Catherin ho tak pojmenovala, děkuje za oblečení.“

Wes: ,,Kde vlastně jsou?“

Fred: ,,Myslíš Connora a Catherin?“

Wes: ,,Ano.“

Fred se podívala do země.

Angel(us): ,,Fred?“

Fred: ,,No dobrá, Catherin byla divná, šla ze Wesem.“

Wes: ,,U mě nebyla.“

Fred: ,,To už vím taky, za chvíli se vrátila, byla divná, zkontrolovala Jimmiho, řekla i ať jdu za Connorem, že společně ho ochráníme a pak zmizela.“

Lorne: ,,Kam?“

Fred: ,,No…“

Wes: ,,Fred prosím.“

Fred: ,,Řekla jsem to Connorovi, ten mi řekl ať jdu za vámi a pak za ní odešel.“

Angel(us): ,,Kam?“

Fred: ,,Do tělocvičny.“

Angel(us): ,,Co tam?“

Lorne: ,,Asi vím…“

Už nechtěl čekat, mlátila do toho pytle tak dlouho, až se bál, aby ten pytel nevytrhla se zdi. Přišel opatrně k ní.

Angel(us): ,,Jdu tam.“

Wes: ,,Je to správné?“

Angel(us): ,,Nevím, ale jdu tam…“ a vyšel z pracovny.

Opatrně se jí dotknul ramene, trhla sebou, ještě že, byl trénovaný, jinak by schytal pěkný monokl. ,,Promiň, neslyšela jsem tě.“ ,,Co se to s tebou děje?“

Angel: ,,Se mnou?“ začala znovu bušit do pytle.

Connor: ,,Ano! A přestaň nebo vytrhneš ten pytel ze zdi. Angel! Zastav se.“ Chytl ji ruce.

Angel: ,,Pusť mě.“

Connor: ,,Ne.“

Angel(us) tam přiběhl, zůstal stát ve stínu tak, aby ho neviděli.

Angel: ,,Connore!“

Connor: ,,Ne! Co se stalo?“

Angel: ,,Nic.“

Connor: ,,Pojď.“ Stoupl se do bojové pozice.

Angel: ,,Co to děláš?“

Connor: ,,Máš v sobě zlost, pojď ji vybít.“

Angel: ,,Ne.“

Connor ji udeřil, Angel to nevykryla, pak další, ale to už chytla, pak ona, on, ona, on, vlastně si jen kryly rány, Angel se postupně začala neštvávat, pak se zastavila, ,,Ne.. nemůžu… ty ne, nezasloužíš si, abych se na tobě vybíjela.“ Connor si stoupl normálně a přišel k ní, ,,Co se stalo?“ ,,Nic..“ chtěla ho obejít, on jí chytl a přitáhl zprvu se nenechala, bránila se bušila do něj pěstmi.. ,,Já! To já za to můžu!“ začala brečet, pomalu přestávala bušit do Connora, sesouvala se společně s Connorem na zem, ,,Můžu za to já… Zabila jsem je!“ ,,Co to povídáš?“ ,,Nezachránila jsme je Connore… ten démon měl pravdu… jako bych je sama zabila!“ oba byli na zemi, brečela a hlavu měla opřenou o Connorovo rameno. ,,O jakém démonovi to mluvíš?“ otočil si ji tak, aby jí viděl do krásně zelených očích, kde teď přebývaly zbytky slz, ,,Byl tu… v recepci, chtěl toho malého, vystartoval na mě.“ ,,Nestalo se ti nic?“ odtáhl si ji, aby se podíval jestli nemá zranění, ,,Ne… zabila jsem ho.. před tím mi, ale řekl, že po Jimmim jdou, nevím co je zač a vůbec že se nezajímám kde jsem vzala ten dar, že slyším hlasy v hlavě, řekl mi taky,  jestli jsem si neuvědomila, že tu možná jsme jenom proto, abych našla děti a předala jim je.“

Angel(us) to už nevydržel a vyšel ze stínu, ,,To je hloupost.“ Angel i Connor k němu vzhlédli, klekl si k nim, ,,Jsem si jistý, že jsi nedostala dar, proto abys jim dávala děti.“

,,Nic o tom nevím Angele, nic, o když opravdu můžu za smrt jeho rodičů?“

Connor: ,,Ne, Angel… teda Angel(us) a já jsme si jistí, že to tak není, neměla jsi tam být v tu dobu, možná to má význam, že jsi tam přišla v tu chvíli, abys zachránila Jimmiho, třeba jeho rodiče měli umřít.“

Angel: ,,Není to fér, děti mají vyrůstat s rodiči…“

Connor: ,,Catherin…“

Angel(us): ,,Zjistíme vše co se dá…“

Angel vstala, ,,Děkuju vám tohle, si budu muset především vyřídit já.“ A pomalu odcházela z tělocvičny u dveří ji zastavil hlas, ,,Kam jdeš?“

Angel: ,,Jdu zkontrolovat Jimmiho, dát si sprchu a ukázat jim, s kým si zahrávají.“

Angel(us): ,,Je dobrá.“

Connor: ,,V čem?“ oba se zvedali.

Angel(us) trochu mi připomíná našeho anděla.“

Connor: ,,Catherin zná Angel… do L.A. přijeli obě asi ve stejnou dobu, potkali se, nevím přesně kolikrát nebo za jakých okolností.“

Angel(us): ,,Ještě jsi mi ty neřekl, odkud ji znáš.“

Connor: ,,Předpokládám, že myslíš Angel.“

Angel(us) přikývl ,,Bydlela nějaký čas ve stejné dimenzi jako já.“

Angel(us): ,,To je vše?“

Connor: ,,Zatím nic víc vědět nepotřebuješ.“

-----------------------------------------------------------

,,Nic..“ rozvalila se na pohovce, ,,Ani jeden to není,“ přitáhla si k sobě svůj skicák, už tady seděla s Wesem asi 2 hodiny.“ ,,Tak počkej mám tu ještě tři knihy, ve kterých by mohl být…“ Angel protočila oči, zjevně ji to už nebavilo, Fred s Connorem hlídali Jimmiho. Do místnosti vešel Gunn, ,,Tak co?“ posadil se vedle Angel, ,,Wes mě tady chce unudit.“ Obrátila se na Wese, ,,Já ne…“ znovu se začetl, ,,Ok chápu, chci si ti omluvit.“ Angel dala skicák vedle sebe, ,,Za co?“ ,,Já když jsem tě nechtěl pustit.“ Podíval se do země, ,,Omlouvám se ti.“ ,,Gunne.“ Donutila ho, aby se na ni podíval, ,,Nic se nestalo.“ Usmála se, ,,Ne to…“ ,,Gunne!“ vesele se na něj zamračila, ,,Ok máš to u mě.“ ,,Stačí když ho dostaneš od knih a mě tím propustíš.“ Ukázala na Wese, ,,To ať tě ani nenapadne.“ Zamumlal. ,,Tak nic no, radši běž než tě to zachvátí taky.“ Angel(us) otevíral právě dveře když se Gunn zvedal, ,,Máte něco?“ Angel ukázala na Wese, ,,Ne.“ Hned přišli Connor s Fred a Jimmim, ,,Máte něco?“ ,,Ještě jednou se zeptáte a…“ zdvihl od knihy hlavu, ,,My jen no…“ Fred šla hned za Angel a předala jí Jimmiho, ta si ho vzala rychle udělala pár tahů do skicáku a hned se věnovala Jimmimu, ,,Catherin, nic víc si nepamatuješ? Žádné detaily?“ Angel se bavila na Jimmiho, ,,Catherin!“ Ta jen vytrhla se skicáku list, ,,Teď asi není správná doba na dělání vlaštovek.“ Připomněl ji Wes, Angel to nekomentovala a jen list podala Fred. Pak vstala. ,,Wow to je on?“ zeptala se, ,,Ano.“ Hned se na skicu podíval Connor, Gunn a Angel(us), ,,Tenhle si ti povedl.“ Pronesl Connor, ,,Nevěděl jsem, že maluješ.“ Díval se na namalovaného démona, ,,Můžeme to dokončit?“ Angel(us) jen předal list Wesovi, ,,No to je lepší. Kdy si to namalovala?“ ,,Pamatuješ si tu část s nudou, nudou a zase nudou? Tak v tu dobu.“ Houpala malého Jimmiho, který na ni prskal a žvatlal. ,,Někoho mi připomíná.“ Řekl po chvilce zadumání Angel(us), ,,Mě taky, jen to nemůžu nikde najít.“ Řekl Wes, Angel(us) odešel, ,,Kam šel?“ zeptal se Lorne, který vešel do místnosti.

,,Tady mám to… bohužel to není příznivé.“ Přinesl knihu a předal ji Wesovi, ,,Hmm tak to máme problém.“ ,,O co tu jde? Mohli by jste zasvětit mě i Jimmiho?“ zašeptala neboť Jimmi usnul, ,,Ano,“ Wes se podíval a taky začal šeptat, ,,pojď se podívat.“ Ke knize přeli všihni kromě Cordelie, která byla opět pryč. ,,Cismonk…Pomocník bestie… hups…“ přečetla Angel.

Lorne: ,,Proč chce ale pomocník Bestie Jimmiho?“

Angel(us): ,,Cismonk nechce Jimmmiho, chce ho Bestie.“

Gunn: ,,Proč?“

Angel(us): ,,Nemám ponětí.“

--------------------------------------------------

Budoucnost

Buffy: ,,Tak co tedy Georgi?“

Georgi: ,,Jedna z vás se ponoří do vzpomínek…“

Angel: ,,A ta druhá?“

Georgi: ,,Očarujeme vás… neboť je možné, ne je to jisté, že někdo chce změnit realitu a kdyby se tak nedejbůh stalo, aby jste si to aspoň vy dvě pamatovali, kouzlo trvá, ale dlouho a musí se provádět po jedné.“

Angel: ,,První půjdu já.“

Buffy: ,,A já je půjdu všechny zkontrolovat.“

------------------------------------------------

Minulost

Bestie klekla v temné místnosti, dívala se do země a přitom něco mluvila, ,,Paní…. Další je zabito.“ ,,Ne! Opět tvůj sluha zabil jen rodiče! Ne to dítě!“ ,,Paní Cismonk je silný, ale překazila to všechno ta přemožitelka, nevím teď kde to dítě je, ale jdou po něm i jiní démoni, najdou ho.“ ,,O to jsem se už postarala! Vím kde je! Dám ti poslední příležitost, ať ho Cismonk zabije a nebo ty!“ ,,A kde je?“ ,,V hotelu Hyperion.“ Cordelie se začala smát.

Angel šla uložit Jimmiho, šla s ní i Fred.

Angel(us): ,,Musíme zjistit víc o Bestii a proč chce Cismonk to dítě, nevím, ale jako bych něco věděl, jen si nemohl vzpomenout.“

Lorne: ,,Jediný náš záchytný bod je ten papirus.“

Gunn: ,,Který je součástí démonické ceny.“

Wes: ,,Ještě nevíme koho tam nasadit.“

Gunn: ,,Co Cordelie? Budeme ji hlídat a někdo mezitím ukradne tu cenu, stačí přece aby se zúčastnila ne? Vy mezitím ukradnete papirus. A je polodémon k tomu všemu hezký.“ Usmál se, ,,Takže by v tom nebyl problém.“

Angel(us): ,,Nevím, nechci ji tam jen tak nasadit.“

Wes: ,,Poslední dobou sem moc nechodí.“

Cordelie vešla, ,,Něco jsem zaslechla půjdu tam.“ Usmála se a znovu odešla.

Gunn: ,,Tak to je vyřešeno, nebojte ochráníme ji.“

----------------------------------------------------

Stála na střeše, její vlasy vlály v noci jakoby slunce na zemi zapomnělo své paprsky, někdo k ní zezadu přišel, opatrně se jí dotknul ramene, ,,Potřebuješ něco Lorne?“ ,,Jak si…“ otočila se k němu a usmála se, ,,Chci ti poděkovat, že jsi Angelovi nic neřekl,“ zadívala se na Jimmiho, kterého Lorne držel, ,,Brečel, jediná ty ho umíš co nejdřív utišit, jakoby věděl, že jdeme z tebou, přestal plakat, není zač, nemám právo mu říct.“ Angel se zamračila, ,,Co? Řekl jsem snad něco?“ dala si prst před pusu a tím Lorna upozornila aby byl ticho. Během pár minut Cismonk vyskočil na střechu, Angel nevěděla, jestli se tam dostal z dola nebo snad z nějakého portálu, nemohla nad tím dlouho dumat, jediné co ji znělo v hlavě bylo, ,,Chránit a zabít!“ ,,Lorne rychle uteč s Jimmim.“  Křikla a vrazila do démona, který se rozeběhl k Lornovi, Cismonk ji rychle ze sebe shodil, vytáhl dlouhý ostrý nůž, napřahoval se, Angel do něho kopla, Cismonk se jen zatřepal, jakoby se čas zpomalil, Angel viděla jak Cismonk hází nůž na Lorna, který právě utíkal ke dveřím. ,,NEÉÉ!“

-----------------------------------------------------

Budoucnost

Angel začala rychle dýchat, ,,Nebude to tak snadné jak jsem si myslela… bolí to stejně jako tenkrát.“ Zavřela znovu oči, tentokrát se jí do paměti vloudila vzpomínka, která se stala za tři dny po tom co se utkala s Cismonkem.

-------------------------------------------------------

Minulost

Visela v řetězech, pomalu se k ní přibližoval, byl už těsně u ní, ,,Říkala sis o to přemožitelko, co jsi čekala? Že tě jenom tak pustím? Jak dlouho tu jen tak visíš? Hodinu? Dvě?“ nahnul se a zašeptal ji do ucha, ,,Měl jsem nabítky, dost velký prachy by dali za to, aby si s tebou užili, možná jim vyhovím, ale nejprve si užijeme spolu ne?“ blížil se jeho rukou pomalu k jejímu břichu, sklouzl mírně níž, chytl kraj trika, ,,Bude to zábava:“

-------------------------------------------------------

 Budoucnost

,,Ne…“ zatřepala hlavou, ,,Musím popořadě, tak to řekl Georgi, musím vzpomínat tak jak to bylo a šlo po sobě.“

------------------------------------------------------

Síně sil

Muž: ,,Budeme muset na chvíli odcestovat, smíme je tu jen tak nechat, i když už víme…někdo mění realitu, že se teď musí vzpomínat na minulost a tím ji oživují?

Žena: ,,Musí vzpomínat, ani my nevíme kdo to způsobil, jen v minulosti poznají kdo to způsobuje.“

Muž: ,,Pomalu se to rozplétá a znovu zamotává.“

Žena: ,,Ano, každý den nevědomky odkryjí část. Jejich životy jsou jak kapitoly povídky, čtenář je čte, zaměří se na nějaký detail, čeká a čeká až autor rozplete záhadu a přitom sám neví, že ji rozplétá v každé kapitole, v každé kapitole je něco, něco čím pak pochopíte záhadu.“