,,Angel, musím vždycky tak utíkat? Nestíhám tě,“ John se ani nepodíval s kým to stojí a opřel si ruce o kolena a zhluboka dýchal, ,,Je to fuška. Angel, posloucháš?“ konečně k ní vzhlédl.

 

,,Jo.“ Odpověděl nepřítomně Angel-us.

 

,,Ou… ehm, Angel?“

 

,,Hmm, jo Johne, už jdu.“ Stáhla kolík a obrátila se k pozorovatelovi, jakoby nic. ,,Dáme ještě pár koleček kolem hřbitovů, nebo toho máš už dost?“ Dala hlavu na stranu.

 

,,Hej!“ Křikl Angel-us a upoutal svou pozornost, ,,Mohl by mi někdo vysvětlit, o co tu jde?“

 

,,On  to ještě… tys mu to…“

 

,,Ne.“

 

,,Hohoho přemožitelko,“ z křoví vylezl jeden upír, ,,jak dlouho jsme se neviděli? Slyšel jsem,že vaše veličenstvo bylo K.O.?“

 

,,Jejda nánky kdo se nám tu zase objevil? Já jsem byla funkční, ale ty si nenavštívil dlouhou dobu toto posvátné místo.“

 

,,Přemožitelko?“ Angel-us si to pro jistotu zopakoval. Přišel k němu John.

 

,,Představuji ti moji přemožitelku.“ Poukázal na Angel.

 

,,Jak…“ problesklo mu hlavou, ,,Buffy…“

 

,,Co?“ pozorovatel se díval na přemožitelku a upíra, nezávazně komunikovali, mezitím šel on a Angel-us do mírného ústraní, John se chtěl tak trochu pochlubit, jaká je Angel přemožitelka.

 

,,Buffy změnila všechny potenciální na přemožitelky, takže Catherin je přemožitelka, proč mi to neřekla? Nemůže to být zas tak dlouho… max. tři týdny, ne?“

 

,,Ježiš, upír starý stovky let a stále nic nechápe,“ zabrblal si pro sebe, ,,ne, zaprvé jmenuje se…“

 

,,Hej!“ křikla na Johna Angel, ,,mohl bys být decentní? A nejsi náhodou unavený? I když si tady povídám s... neidentifikovatelným tvorem, neznamená to, že vás neslyším, běžte domů, oba!“

 

,Povídáme? Odkdy?“ upír na ní zaútočil. Angel se sehla.

 

,,Tak nepředvídatelné opravdu, myslela jsem, že už budeš mít rozum,“ zablokovala mu ránu.

,,Jsi tu už moc dlouho přemožitelko, zemřeš!“

 

,,Máte v slovníku něco jiného než přemožitelko zemřeš? Je to otřelé!“ Nakopla ho.

 

,,Je na tebe vypsaná odměna a promiň kotě, ale ty prachy potřebuju, prachy za losangelského anděla.“

 

,,Pche,“ napřáhla ruku a probodla mu srdce, ,,mé jméno je Angel,“ otočila se ke svému otci, když jí popel padal k nohám, ,,Johne, uvidíme se zítra, musím nějak zařídit tu školu, jsem přece vynikající žák, tak mě určo přijmou po údajné dovolené.“

 

,,Opravdu nechceš…“

 

,,Ne, běž prosím, já už taky půjdu, je na mě vypsaná odměna, asi si jí půjdu proplatit, nezeptala jsem se, jestli za živou či mrtvou.“ Zamračila se.

 

,,Hahaha, dnes se už do ničeho nepouštěj, Angel(us) tě doprovodí domů.“

 

,,Mám Angela odvést domů? On to zvládne sám…“

 

,,Angel! To nebylo směšné…“

 

,,Promiň a dobrou noc, Johne.“

 

Angel-us mlčel díval se na dívku před sebe. ,,Vysvětlíš mi to?“

 

,,A je co?“ Rozhodila rukama.

 

,,No… ano!“

 

,,Ok, jmenuju se Angel Catherin… jsem přemožitelka.“

 

,,Jak dlouho?“

 

,,Hmm. Nějaký ten pátek to už bude.“

 

,,To není možné, Buffy ani Faith neumřeli.“

 

,,Ve skutečnosti v tom všem hraje roli ještě jedna pravá přemožitelka, před tou velkou kolosální bitvou, ta nastoupila po mé… ehm…“ naschvál poslední slovo polkla, ,,ale tu jsme neobjevili, je to zvláštní… Giles o tom ví nějaký ten pátek, ale neměl čas se tomu věnovat.“

 

,,Mě nezajímá nějaká přemožitelka, to už žádné pravidla nefungují? Že když jedna přemožitelka zemře, druhá nastoupí?“

 

,,Ale ano, platí, tedy platilo… nechci to už rozebírat, prostě je to tak. Ber či neber.“

 

,,Ne, to je blbost. Jmenuješ se Angel… anděl.. to ty si tedy celou tu dobu ta neznámá dívka co mi zachraňuje život, která vybila tolik gangů….a… proč jsi mi to neřekla?!“

 

,,Bavilo mě z tebe dělat hlupáka… ne Angele, měla jsem toho dost, Spike se tu objevil a…“

 

,,Další věc! Spike! Odkud ho znáš?“

 

,,To je fuk!“ Otočila se a vydala se pryč, Angel-us jí doběhl.

 

,,Není a jak to, že jsi upír? Viděl jsem tvoji tvář, když jsi chtěla Cordy zabít.“

 

,,Hej!“ Zastavila ho, ,,pamatuj si já jsem nechtěla nikdy Cordelii zabít! To ona mě! A nesčetněkrát! Zapamatuj si to ano!“ Křičela na něj, ,, A ano jsem i poloupír, když mám vážné zranění potřebuju kapku krve, kvůli Holtzovi, páč mě infikoval nějakou divnou krví! Stačí? Jestli ne tak máš smůlu! Je to jen tvoje věc, že jsi to jako jediný nepoznal, kdo jsem. Omluv mě, ale už mě z toho bolí krk. Musím za Emmou.“ Znovu se otočila a odešla, když uslyšela, že se chce za ní vydat tak jen zakřikla, ,,Opovaž se mě sledovat, neměl jsi se mnou ještě tu čest a buď rád!“ 

 

 

,,Sakra!“ Angel(us) třískl dveřmi, všichni bývalý obyvatelé Hyperionu se na něj podívali. Nevěděli co dříve, balit si věci, kvůli vystěhování a nebo žasnout nad Spikem, který byl jaksi duchem?

 

,,Co se děje, mrzoute?“ Spike se na něj zakřenil.

 

,,Věděl jsi to?“ Chtěl ho chytnout za kabát, ale jeho ruku projela skrz.

 

,,Ou… trošku ti to nevyšlo co? Co jsem měl vědět?“

 

,,Že Catherin tedy Angel, sakra nevím už ani jak jí mám říkat, že je přemožitelkou?“

 

,,Naval prachy, Gunne.“ Obrátil se na svého společníka bývalý pozorovatel. Angel-us se na něj jen s nechopením otočil.

 

,,Tady…“ Gunn vykasal bankovky, ,,taky si to mohl chvíli vydržet Angele.“

 

,,Chvíli? Vsadil si se, že mu nikdy nedojde, koho má pod střechou, tu kterou hledá.“ Vyprskl smíchy.

 

,,Vy jste se vsadili o to, kdy pozná že Angel je přemožitelka, nebo že je to právě ten losangeslký anděl?“

 

,,Obojí.“

 

,,A mě jste o tom neřekli? Taky bych se vsadila.“ Naoko naštvaně na ně sykla.

 

,,Počkat!“ Křikl na všechny, ,,kdo všechno to věděl?“

 

 Po chvilce napětí byly zvednuty všechny ruce, i ta Spikova se rázně vztyčovala výš.

,,Skvělý!“ Rozmáchl ruce.

 

,,Angele, jak ses to dozvěděl?“ Zeptala se Fred.

 

,,Byl jsem na hřbitově, zaútočili na mě upíři tak jsem je zlikvidoval, pak jsem cítil ještě další přítomnost no a když jsem už chtěl vyrazit, tak jsem se zarazil, nějaká dívka mi mířila kolíkem na srdce, asi si domyslíte kdo.“

 

,,Tak když jste byli spolu na hřbitově, tak kde je?“

 

Běžela co jí nohy stačily. V boku už cítila palčivou bolest. Po tváří jí stekla slza. V rukou držela asi dvouročního chlapečka, znovu přišla pozdě a tentokrát dostala pořádnou nakládačku. Zprvu rány necítila, až teď začínaly nepředstavitelně štípat, triko se pomalu nasakovalo krví a jediné v co pevně doufala je, že jí Cismonk už nepronásleduje, další kolo by na 100% nezvládla. Cesta k Emmě se jí stávala nepředstavitelně dlouhou. Nohy se jí podlamovaly, ale stačil jediný pohled na chlapečka, který se k ní tiskl a znova byla plná síly.

Konečně se před ní zjevoval dům, který byl mnohým očím skryt. Podvadily se jí nohy, už cítila jak padá malého snažila zachránit před pádem když náhle pocítila úlevu, malého chlapce si od ní kouzlem někdo převzal, ale ona spadla na zem. Vzhlédla s velkým vypětím sil nahoru, kde uviděla Emmu jak drží chlapce v náručí, usmála se. Emma k ní vztáhla ruku  a ona jí přívětivě přijala.

,,Dala sis na čas.“ Angel na ní mírně vyplázla jazyk.

 

,,Šla za Emmou či co, myslím, že o ní nemusím mít strach, přežila za tím, proč ne teď že?“

 

,,Tupče, nejradši bych ti vrazil, jsi naštvaný kvůli tomu, že z tebe udělala blbce, no bože! Konečně někdo kdo se tě nebojí. Smiř se s tím a já bych  o ní měl strach, ta když si něco zamane…“

 

,,Odkud se znáte?“ Angel-us se vrátil k své minul otázce.

 

,,Je to dlouhej příběh, krasavče, plnej ehm soukromých věcí,“ Angel-us už se napřahoval, že mu vrazí, ,,Počkej bručoune, nezapomínej, že se mě nemůžeš dotknout.“

 

,,Ale Angel ano, jak je to možné?“ Pronesla Fred otázku, která ještě dlouho visela ve vzduchu.

 

Procházela se po nočním L.A. . Všechno kolem  jí nahánělo strach, ten chlad a falešné veselý. Noční bary produkovaly zábavnou hudbu a mnoho ožralců. Víc se zabalila do bundy, kterou jí dala Emma, nenechala se od ní ošetřit, na co taky? Brzo bude v pořádku. Jako vždy… přejel jí mráz po zádech, myslela, že nyní bude už vše oky. Vyhráli nad Prvním! Ale jak se mýlila, vše teprve začínalo, tušila, že se bude muset brzo rozhodnout, nemůže u Angela zůstat, až příliš to bolí a postupem časem jí docházelo, že jemu to jen tak nedojde, a jak by taky? Netuší že si Buffy vše pamatuje a porodila mu dceru…  A nyní Spike, nevěděla, co má dělat, jak moc jí zasáhla jeho smrt, byl to přítel, její opora! Jen on věděl o všem, byl vlastně něco jako její hodný strýček, jejich večerní pizza, při těchto vzpomínkách se musela pousmát. Zastavila před onou pizzerií. Z mysli se jí nevytratil ani Connor, co se s ním stalo? Jak to, že si ho nikdo nepamatuje? Jediné co jí uklidňovalo byl pocit u srdce, který značil, že  je v pořádku.

 

Nastalo ticho… všichni mlčeli a jen po sobě házeli očka.

,,No ducha se může dotknout jedině duch…“ špitla Fred.

 

,,Brr krásko, Angel není duch, ta je až moc živá.“ Zatetelil se.

 

,,Tak co potom? Něco vás pojí...?“

 

,,Je a něco pojit. Pche.“ Začal se smát bručoun.

 

,,Divil by ses kolik nás toho spojuje…“ Angel vešla do hotelu.

,,Ano, jsme žhavě zamilovaní.“ Přitakal Spike a liboval se při pohledu, jaký nasadil jeho upírský protivník, hned pak sjel pohled na svou ,,neteřinku,,. ,,Tys mi přinesla moji oblíbenou pizzu? Jsi moje zlato.“ Pelášil k ní.

 

,,Ta není pro tebe, Spiku.“ Hodila jí Angelovi. ,,Jsi duch a duchové, nejí.“ Pokrčila rameny, když sena ní naoko škaredě podíval.

 

,,Tady je cítit… krev.“ Bručoun nakrčil čelo.

 

,,Jo taky to cítím a to nejsem upír.“ Přitakal Wes. Angel si k sobě ještě víc přitáhla bundu.

 

,,To je z té pizzy, jdu spát.“ Obrátila se a svižně vyšla pár schodů.

 

,,Ne tak rychle, máš mi co vysvětlovat, nám…“ Zastavil jí její otec.

 

,,Jsem přemožitelka, ano, schovávala jsem si ti za zadkem. Ano, jsem příbuzná s Gilesem. Ano, znám důvěrně Spike. Ano, jdu spát. Bez námitek.“ Neotočila se a  vyběhla schody… SPike se na schodiště ještě dlouho díval, i po tom co Angel zmizela do  svých loží.

 

,,Připadala jenom mě taková divná?“ Brunetka se na všechny podívala.

 

Blondýn zatřepal hlavou a šel směrem k Angel.

 ,,Kam jdeš?“ Urval se na něj jeho upírský společník.

 

 ,,Víš co fešáku, sněz si pizzu s krví, jíš jí naposled, toto privilegium patří mě. Jdu za ní, musím jí pár věcí vysvětlit.“ Nečekal na jeho odpověď

 

Opatrně si vyvlékla bundu, která pomalu prosakovala její krví. ,,Táta… tedy, ehm… Angel vše málem pokazil, ten jeho čuchací zlozvyk…“

,,Ou“ sykla a jemně se dotkla rány, která se zahojovala, ale pomalu. ,,když půjdu do sprchy, tak to bude pálit…“

 ,,Super.“  Řekla cynicky, když si všimla roztrhnutého ramínka jejího tílka. ,,Kde mám brát furt peníze na nové? Mámu už ždímat nemůžu… a zašívat je to zbytečné.“  Uslyšela zaklepání. ,,Nejsem doma a jsem nahá.“ Náhle se jí utrhlo i druhé ramínko a triko jí sklouzlo dolů, kde se zastavilo na bocích, rukou si ho stáhla dolů a nechala ho volně spadnout na zem.

 

,,Jo jasně…“   pomyslil si Spike.

 

Stále v pokoji a prohlížela si jaké ošetření bude potřebovat. ,,Už je to lepší, ale stejně je budu muset obvázat a vydezinfikovat. Wow...“  podívala se na svou sportovní podprsenku, ,,ani se neušpinila. Aspoň nemusím vysvětlovat proč mám opět vše od krve.“

 

 Spike otevřel rázně dveře. ,,Sakra pardon.“ Rychle zavřel, když uviděl Angeličiny skoro nahé záda. Zatřepal hlavou, když mu došlo, že byla od krve.  Angel se zatočila hlava, netušila proč. Mírně zavrávorala, ale udržela rovnováhu, aspoň prozatím. Okamžitě otevřel dveře a přiběhl k poraněné přemožitelce. Přišel taktak, aby jí zachytil do náruče. Automaticky se k němu přitiskla.

 

,,Hej přemožitelko, co si zase vyváděla?“ Položil jí opatrně na postel.

 

,,Spiku?“ Zamrkala, zrak se jí znovu vracel do normálu.

 

,,Jo jsem to já, krásko, věděl jsem, že s tebou není něco v pořádku. Si pořádně zřízená…“

 

,,To nic není,“ pokusila se vstát.

 

,,Ne,lež.“ Vrátil jí do postele, ,,Kde máš obvazy?“

 

,,Už se ptáš jak Wes… bude to v pořádku, už se to hojí…“ jemně se usmála.

 

,,Ví o tom Buffy?“

 

,,Ne a ani nedozví, měla by strach.“

 

,,Ty se divíš? Podívej se na sebe, domlácená, celá od krve… co mi to děláš Angel…“

 

,,Co ti dělám já? To ty se tu zjevíš jako duch a …“

 

,,A? jestli chceš tak odejdu, teda až tě obvážu, nebudu nikoho nutit, aby snášel moji přítomnost, když nechce.“

 

,,Pako.Kdybych mohla, tak tě něčím praštím. Ani nevíš, jak jsem ráda, že jdi tady, bylo mi smutno… chyběl jsi mi.“ Upřela na něho svoje štěněčí oči.

 

,,To je lepší, kde máš lékárničku?“

 

,,V koupelně…ale to není nut-né.“ Dořekla když ho viděla jak se k ní šine i s lékárničkou. Když ho tam viděla, vzpomněla si, že má vůči němu dluh. ,,Spiku?“

 

,,Přetoč se, musím ti vyčistit rány co máš na zádech, já se otočím, mezi tím se ..vysleč…“ jak řekl tak i udělal. Angel si přetáhla podprsenku a zanadávala si, proč si nevzala nějakou na rozepínání. Lehla si na záda.

 

,,Můžu?“.

 

,,Jo.. Spiku já, musím ti něco říct…“

 

,,Teď to bude pálit, vydrž, takové zranění míváš často?“

 

,,Jo, poslední době jo, ale já ti musím….“

 

,, už to bude, asi začneme s tréninkem, když tě John nedokáže naučit pořádně se bránit.“

 

,,Ale naučil mě to, jinak bych byla mrtvá. Cismonk je silnější než… to je jedno. Nedovolíš mi to doříct.“

 

,,Jdu za nimi.“ Angel-us vyběhl schody a nedbal varovných rad, který slyšel od svých přátel.

 

,,Co mi chceš říct?“ naklonil se nad ní a chtěl jí přelepit poslední ránu na zádech.

 

 

,,Musíme si pro…“ Angel-us rozevřel prudce dveře. Zorničky se mu zvětšily snad 10 krát, když viděl Spika u polonahé Angel. ,,Nech jí na pokoji, ty bastarde!“ Vrhl se na něj mez slitování.

 

,,Ne!“ Křikla Angel, ale to už byl Spike i brunet na chodbě a ,,vyměňovali názory.“ Zabalila se do kusu prostěradla a vyběhla za nimi.

 

,,Ty hnusáku jeden.“ Angel-us se snažil mu dát pěstí ale jen proletěl skrz.

 

,,Tady je někdo žárlivej.“ Spike se též pokusil, ale dopadlo to stejně jako u Angela.

 

,,Schválně tě dáme do kupy, abych tě mohl pak mučit, ty slizkej….“

 

,,Ty no jasně!“ Nikdo z nich si nevšiml Angel.

 

,,Nechte toho řvaní, oba.“ Přemožitelčiny slova byly na nic, ani jeden z upírů si jich nevšímal.  Angel se znovu začínalo být nevolno, její zrak už nebyl ta dobrý od boje s Cismonkem, co vedla na střeše, ale bála si to přiznat. Nyní jí to sám zrak hlásal. Obě postavy viděla rozmazaně. Netušila, jak je oddělit.

,,Byla jsem tam… když ti vrátili duši…“

 

,,Ty zavšivenej…“ Spike se zarazil a až nyní si všiml Angel, která se celá třásla a tiskla si k sobě prostěradlo.

 

,,…to já tě tam zavedla, já jsem byla ta osoba, kterou jsi viděl, když jsi pokaždé omdlel. Musela jsem ti pomoct, i přesto co jsi udělal mámě… já totiž viděla, věděla co bude dál… nevíš co mají s tebou v plánu,“ po tváři jí stekla slza, ,,ona se hněvá, zabil jsi jí tehdy a ona se chce pomstít, je mezi vyššími bytostmi a i přesto, co jsi udělal si ti chce pomstít. Musíš dávat pozor… prosím..“ podlamovala se jí kolena. Angel-us byl tentokrát rychlejší než šokovaný Spike.

 

,,Angel…“ promluvil k ní znepokojený bručoun.

 

,,Můj křížek…“ Angel se dotkla kříže, který ztratila a Angel-us ho našel. Daroval jí ho před lety, ale díky silám to zapomněl. Křížek, který patřil jen právoplatnému majiteli a samotný Angelus, si myslel, že on je ten majitel.

 

,,Cože?“ Zamračil se a sjel očima na předmět, který jemně sevřela. Přemožitelka mu neodpověděla, neboť se ponořila do říše snů.

 

,,Chápeš mě, co jsem u ní dělal?“ Spike poukázal na šrámy, které poodkrylo mírně spadnuté prostěradlo.

 

 

O pár hodin později

 

,,Proč se neprobírá?“ Angel-us chodil znepokojeně sem tam.

 

,,Uklidni se, angele, znervózňuješ nás. Bude v pořádku. Neodrovná jí pár škrábanců…“ Znejistěl Lorne a též začal chodit sem tam.

,,Ta holka odmítá krev, je tvrdohlavá jak…“ nahněvaně oznámil Wes, když otevřel dveře.

 

,,Už se probrala?“ Vrhlo se na něj celé osazenstvo.

 

,,Jo, je v pořádku, tedy v míře. Je slabá, ale už teď drzá.“ Otevřel dveře dokořán, aby tak dal přístup ,,návštěvám.“

 

,,Kdo umřel?“ Angel se opatrně sedla. Povytáhla obočí a při výrazu upírů se rozesmála.

 

,,Nechápu co je tu k smíchu.“ Spike si přitáhl židli k posteli  a uvelebil se.

 

,,Opovaž se tu kouřit!“ Přemožitelka výhružně vztyčila prst.

 

,,Jak ti je?“ Znepokojivě si jí změřil Angel-us.

 

,,Počkej,“ na okamžik se zamračila, ,,žiju, dýhám, mám hlad a zítra písemku z fyziky… kéž bych byla KO!“

 

,,S písemkou ti pomůžu.“ Spiklenecky na ní mrkla Fred.

 

,,Takže jsi v pořádku, nic tě nebolí?“

 

,,No… 10 upírů bych sice nezvládla, ale 11 ano… ne, bude mi fajn… slibuju.“

 

,,A panička už odmítá vydatnou svačinku v příchutí železa?“ Spike povytáhl jedno obočí.

 

,,Víš, máš ji málo a až se zhmotníš budeš mít hlad, přece ti jí nemůžu spapat.“ Vyplázla a něj jazyk.

 

 

O pár dní později

 

,,Výkop, obrat, kryj si záda.“

 

,,Pche dneska mám dost.“ Dawn se rozvalila na žíněnkách.

 

,,Cccc zbabělče.“ Přidala se k ní Angel. ,,Co máma? Všimla si vůbec, že jsi zmizla?“

 

,,No to nevím, Buff má teď dost starostí, ale ano, všimla si toho, půl hodiny do mě drtila ať ti vyřídím, že si máš dávat pozor a kdo ví co… znáš ji.“

 

,,Jo, vždyť si telefonujeme každý den, a každý druhý jdeme na večeři, buď tady v L.A. a nebo  v Římě.“

 

,,No ale stejně se jí stýská, vlastně si mi neřekla jak to bude? Zůstaneš tu?“

 

,,Já nevím, pořád doufám, že… to je jedno. Řekla si jí o Spikovi?“

 

,,Jo, kdybys věděla jak vyváděla, okamžitě se s tebou chtěla spojit ať jí sem přeneseš, ale neboj, zachránila jsem situaci.“

 

,,Hodná holčička. Budeme muset jít.  John už dávno šel domů, já mám po tréninku, ty taky… a nechci zůstávat ve školní tělocvičně víc než je zapotřebí…“ Angel nahodila obličej, alá chce se mi z toho zvracet. Obě dívky se začali smát a po pár minutách přemožitelka přenesla Dawn domů.

 

,,Grrr.“ Angel si naštvaně sedla na gauč.

 

,,Co se stalo?“ Wes  zdvihl hlavu od rozečtené knížky.

 

,,Ztratila jsem tady někde ve firmě svoji náušnici.“ Přehodila si nohu přes nohu a zamračila se.

 

,,No to je katastrofa, to je  hrozba války gangů dvou násilnických démonů, oproti tomu naprostá prkotina.“

 

,,Jejda, Wesi,“ vyplázla na něj jazyk, což bylo její oblíbené gesto v poslední době, ,,nedělej si ze mě srandu, tady jde o vážnou věc.“

 

,,Nemáš nic na práci? Jsi přeci taky zaměstnankyni této právnické firmy… najdi si něco o tvém kříži.“

 

,,Který jsem strááášně dlouho neviděla, nemůžu přijít za Angelem a říct mu. Hej, ten křížek, daroval jsi mi ho a já k němu mám citový vztah, že si to nepamatuješ? To je tvůj problém. Je můj!?... neblázni… a nejsem zaměstnanec, Lilah mě tu dovolila být páč jsem jí vyhrožovala.“

 

,,Jak?“

 

,,teď si nevzpomínám… a co bych tady dělala za práci? Zalepovala obálky? To je lepší vás tu otravovat.“

 

,,A co Emma? Jak je na tom? Našla jsi něco o tom démonovi?“

 

,,Velmi mě baví si pročítat knížky, ale ne když jich je 100 a ani v jedné není nic přímého… o Cismonkovi není ani řádek, spíš jak ho zabít. Emma zmizela, stejně jako dům, slehla se po ní zem. Hlasy v hlavě taky zmizeli. Ale ona se vrátí, vím to.“

 

,,A Buffy? Giles? Jak jim to jde?“

 

,,Hrůza děs. Buffy je v jednom kole. Giles začíná nanovo. Alex dělá vedoucího různých akcí pro přemožitelky atd. atd. víš co, když tě otravuju, tak se pak moc ptáš,“ zvedla se z gauče, ,,tak půjdu radši o kus dál, někde se natáhnu, třeba u Fred na gauči.“

 

,,Máš dnes po tréninku?“

 

,,Ano pane, John teď pomáhá Gilesovi, neřekl mi s jakou záležitostí, ale co je hlavní dneska mi dal padla, přijela nějaká nová přemožitelka a chce jí to tu ukázat. Cítím se odstrčená…“

 

,,Jasně.“ Zasmál se Wes. ,,Tak se uvidím večer.“

 

 

,,Jo a Wesi…“ přemožitelčina hlava vykoukla z pootevřených dveří, ,,kdybys potřeboval vyvolat nějakou pořádnou bitku a….“

 

,,Ano, vím kde hledat. Padej pryč.“

 

,,Ok.“

 

,,Nebudu ťukat, stejně mě slyšíš dřív než jsem vejdu teda.. ble to byla věta.“ Angel zatřepala hlavou.

 

,,Nemáš být ve škole?“ Upír podepisoval jeden dokument za sebou.

 

,,Hle tu má někdo špatnou náladu. Ne nemám, máme prázdniny… a hledám svoji náušnici kdybys jí našel… byla bych ti vděčná.“

 

,,Co? Huh… promiň jsem zahrnut papíry, nevím co se to děje…“

 

,,Vánoce Angele, Vánoce, pro to nejdu do školy, máme volno, víš? To je to když odložíš pero… slyšíš?!“

 

,,Um…?“

 

,,Odložíš pero….“

 

,,Jj jasně.“ Upír zavřel pero a podíval se na přemožitelku.

 

,,a uděláš si volno, vyzdobíš si svátečně byt a najdeš mi náušnici.“

 

,,Ok dnes už dám pokoj, jo byt.., viděla jsi svůj nový byt?“

 

,,Já mám byt? To mi říkáš až teď?“ Dívčiny oči se rozzářily blahem.

 

,,No všichni se z Hyperionu už odstěhovali jen ty ne a ne si zabalit věci…“

 

,,Tys mi zabalil?“ Angel se zhrozila.

 

,,Ne, to bych ani pro tebe neudělal, sbalit si musíš sama, já tě jen zavezu do tvého bytu…“

Zatřepal před ní klíči.

 

,,Víš, že je mi jen 15let, ne? Není byt pro studenta až velký luxus?“

 

,,Není ti 16?“

 

,,Ještě ne.“

 

,,No pro studenta možná jo, ale pro zaměstnance právnické firmy?“

 

,,Jo, máš pravdu, byt potřebuju.“ Převzala si od něj klíčky.

 

 

Jiná dimenze

 

,,Musíte mne za Livedem pustit.“ Whistler dupnul jednomu démonovi na nohu.

 

,,Nech to ho, znám ho.“ Pomalými kroky se k nim blížil Lived. ,,Co potřebuješ?“

 

,,Zahrát si karty, víš co mám na mysli ne?“

 

,,Nechápu proč tě dávno nezabiju.“

 

,,Protože jedině já tě můžu dovést k neznámé dívce, kterou jsem ti ukázal, a nedělej, že je ti jedno jestli jí uvidíš.“

 

,,Livede…“ dolehl k nim půvabný hlas.

 

,,Jak vidíš, nemám zájem o tu tvoji… ani nevím jak jí nazvat… nepotřebuju jednu, když mám stovky!“ roztáhl vítězoslavně ruce.

 

,,Doufal jsem, že se tomu je tak nepoddáš, ale jak vidím, tvůj přítel odvedl dobrou práci… znovu jsi vrah na té nejšpičkovější úrovni.“

 

,,Ne jsem démon, démon démonů… a ano, znovu můžu zabíjet…“ křikl na celé kolo ,, a nebrání mi v tom její tvář, už jí ani nevidím ve snech,“ promluvil tiše, aby ho slyšel jen Whistler.

 

,,Ok, když myslíš… jen je krásnější než dřív, měl bys jí vidě v boji… sakra ta holka umí dobře vykonat svojí práci.“

 

,,Táhni! Uvidím tě ještě jednou a neručím za sebe!“

 

 

L.A.

 

Rozvalila se na svém novém gauči, všude kam se jen podívala ležely barevné třásně, bývalé Angel investation jí uspořádali pořádný uvítací večírek v jejím novém bytě. Dárky už měla všechny nakoupené. Za poslední týdny toho stihla mnoho. Usmála se při představě jak se bude Angel tváři na dárek, který pro něj má. S Buffy se už domluvila, přenese se zítra večer na večeři a ráno si rozbalí.

,,Miluju 23. prosince!“ Zvonivým hlasem pronesla, už chtěla jít spát, kdyby jí neobklopila zář  a nepřenesla by jí.

 

 

Síně sil

 

,,Hej! Právě jsem šla spát.“ Sedla si na zem. ,,Co pro mě máte.“ Dala si ruku před pusu a zívla.

 

,,Žádnou práci…“

 

,,Ne? Jsem překvapená, že s váma ty svátky taky mávaj, že jo?“

 

,,Tady,“ Angel se v náručí objevilo 8 zářivých koulí, ,,to je tvoje odměna.“

 

,,Wow… no že by nebyly pěkný, ale na co mě budou zářivé míčky? Zas tak malá nejsem. Už mám dokonce byt.“  V očích jí zaplápolaly radostně plamínky.

 

,,Každá magická schránka může splnit jakékoliv přání.“

 

,,Jasně… jakože když si budu přát, aby táta věděl kdo opravdu jsem, kdo je moje matka, by jsme prostě byli spolu bez zábran jako opravdovská rodina se vším všudy tak to splní,jo?“

Zasmála se ironicky.

,,No jasně…“ Zdvihla hlavu od zářivých kuliček a podívala se mírně vyděšeně na Síly, které mlčely. ,,To… myslíte vážně? Opravdu můžu…“

 

,,Cokoliv.“

 

,,Lidi já bych vás objala, fakt vás začínám mít ráda.“

 

,,Nejsme lidi, nejsme hmotní, takže nás nemůže obejmout.“

 

,,Neva, tak díky…a nebude v tom nějaký háček?“

 

,,ne, nyní ne, můžeš je klidně i někomu darovat. Jsou jen tvoje…“

 

,,Oki… super. Hezký Vánoce.“ Zářivě se na ně usmála a rozplynula se.

 

,,Má na nás špatný vliv.“

 

 

L.A.

,,WooooooooooooW.“Zatočila se radostí.

 

Příští den

,,Zdravím, Harmony, dneska ti to děsně sekne. Nějaká práce? Že se vůbec ptám, nikdo nechce přemožitelku, no nic. Nevíš kde se toulají všichni?“

 

,,Ne nevím, máš dneska nějakou dobrou náladu, ne?“

 

,,Vždyť jsou Vánoce.“ Spiklenecky na ní mrkla, podívala se na hodiny v hale, měla nejvyšší čas vyzvednout dárek pro Angela.

 

 

,,Ano, podívám se, jistě, ano vyřídím. Nashle.“ ,,Kde zas ta Angel je!“  Wesley vstal od načatého případu. Právě mu volal John, sháněl svou svěřenkyni, ale nikde jí nemohl najít. Ještě když mu na záznamník nahrála vzkaz, že si bere na týden volno a odjíždí do Říma. Bývalý pozorovatel si připadal občas jak chůva.

 

,,Hej Angel!“ Wesley uviděl mladou dívku vystupovat s výtahu.

 

,,Za toto mě máma zabije.“ Podívala se na své natrhlé kalhoty, ušpiněné triko a z vlasů si vyndala kus trávy. ,,Co je Wesi, mám Vánoční náladu, takže po mě nic nechtěl, vyhověla bych ti.“

 

,,Hledal tě John…“

 

,,Na hlídce jsem bila, nic moc, dva upíři, slabota, někam se vytrácejí.“

 

,,Co se děje? Si taková…“

 

,,Nezachmuřená, směju se?  Ve škole jde všechno skvěle, doma taky, sice máma reptá ať se přestěhuju, ale sama má dost práce, takže jí vždycky zdrhnu. Mám byt a dneska se mi povedl bravurní kousek. Tohle,“ dala mu do ruky velkou sekeru, ,,prosím předej do skladu. Nemají mě tam rádi. Za prvé jim ničím jejich zbraně, za druhé jsem přemožitelka a ty nemají v lásce a za třetí nemají dobrou náladu. Jo Wesi?“ pomalu se od něj vzdalovala. ,,Nemáš zač.“ A zmizela někde v chodbách než se stačil muž vzpamatovat.

 

,,Fred?“ Objala svou přítelkyni.

 

,,Šťastné a veselé Angel!“ brunetka se usmívala od ucha k uchu.

 

,,Konečně člověk, který sdílí mé nadšení. Tady,“ předala jí zabalenou krabici, ,,rozbal jí tak asi za… 1 hodinu, jo to by mohlo stačit.“

 

,,Děkuju, já pro tebe tady ale nemám dárek, myslela jsem si, že ti ho předám ráno.“

 

,,Nebudu tu, mámě jsem slíbila, že budu doma, počítám s tím a já se na to těším. Velký stromeček, ještě dneska večer ho budem s Dawn zdobit.“

 

,,Nevěděla jsem, že dojíždíš, nikdo mi to neřekl.“

 

,,Víš to jako první. Nevíš kde je Spike? Mám pro něho taky dárek, jo Fred, užij si ho.“

 

Zářivě se na ní usmála. ,,Není to nějaká bomba, že ne. Spike je v laboratoři.“

 

,,Ne, máš u toho návod. Už musím, spěchám.Gunna jsi tu neviděla, že?“

 

,,Ne, má přijet až večer.“

 

,,Aha, tak mu dárek nechám na stole. Pá.“

 

 

,,Víš, že pít 100% líh je sebevražda?“  káravým hlasem oznámila upírovi.

 

,,100% líh neexistuje. Zase se poprala?“ poukázal na její oděv.

 

,,Znáš mě, někoho jsem přemlouvala. Byl to tvrdohlavec. Mám málo času.“

 

,,Na co? Santa přiletí až ráno.“

 

,,Haha jsi stále vtipný, mám pro tebe dárek.“ Sundala si batoh a rozepla zips.

,,pizzu?“

 

,,Ne, tu nesmíš, něco lepšího.“ Předala mu stejnou krabici jako Fred.

 

,,No, kosmetika se vždycky hodí.“

 

,,Opatrně s ní, uvnitř máš návod a otevři minimálně až za hodinu. Snad se bude líbit.“

 

,,Špunte, svůj dárek máš pod stromem.“

 

,,Je to velký a špičatý?“ rozzářily se jí oči.

 

,,Nech se překvapit.“

 

,,Odjíždím na vánoce k mámě, nezabijete se mezitím s Angelem, že ne?“

 

,,Jak bychom mohli…“ uchechtl se.

 

,,Šťastný a veselí a dej na sebe pozor. Mám tě ráda, ale časový pres a tvoje hrdost mi neumožňuje tě objat. Užij si vánoce Spiku.“

 

,,Nevím, jak to tu přežiju bez tebe. Ještě že tu mám Fred.“

 

,,S ní nepočítej.“ Zavolala na něj od schodů.

 

,,Jak to?!“

 

,,To je tajemství.“

 

 

 

,,Tak to by bylo.“  Položila krabičku se jmenovkou na Gunnův stůl. ,,Ještě od koho to je…“ vzala do ruky papír a tužku. ,,… šťastné a veselé! Angel.“ Podívala se z okna. Za pár hodin se stmívalo. Mírně se usmála. Potichoučku vyšla z kanceláře. ,,Lorne… kde by mohl být? Ve své pracovně není…“  Zastavila se uprostřed poloprázdného sálu. Všichni zaměstnanci už odešli.  Její ruce rychle vystřelily k hlavě. ,,Znovu ty hlasy…“  Nyní to bylo o mnoho silnější než ty minulé, bolest jí donutila si kleknout. Cítila, jak se jí někdo dotknul, ale vůbec nevnímala kdo to je a nebo kde se nachází.

 

,,A---!“ Svíjela se na podlaze jak had.

 

,,Angel, Angel!“ Lorne se jí snažil pomoct, když náhle vše přestalo. Přemožitelka chvíli zrychleně dýchala, pak se bez pomoci dostala na nohy a tupě zírala na výtah.

 

,,Angel! Broskvičko, co se děje? Děsíš mě.“

 

,,Lorne?“ Otočila se za hlasem. Viděl mlžně, její zrak jí opět zrazoval. ,,Nastal čas…“ šeptla téměř neslyšeně.

 

,,Jaký čas, o čem to mluvíš. Zazpívej mi.“

 

,,Ne,“ kývla záporně hlavou.

 

,,Angel, nepustím tě dokud mi nezazpíváš.“ Po chvilce se místností ozývaly jemné tóny.

 

,,Pane bože, takže je naděje, že to všechno bude mít šťastný konec?“ Lorne jí obejmul.

 

Přemožitelka si oddechla. Ovládla své myšlenky tak, aby ani zelený démon neviděl k čemu se dnešní noc schyluje.

 ,, Ty hlasy obětí, dneska to bylo silnější… mám o tebe starost.“

 

,,Nemusíš, najdu to dítě, Cismonk už tam stejně nebude. Předám ho Emmě a pojedu za mámou. Tady,“ znovu vytáhla z batohu krabičku, ,,hezké Vánoce, užij si to. Já musím za Angelem,rozloučit se a předat dárek.“ Rychle ho odbila a stejně jako Wes i Lorne zůstal stát na místě. ,,Jo a otevři ho až za hodinu!“ slyšel její hlas z dálky.

 

 

,,Nechystáš se nikam na Vánoce? To tu budeš jen tak čučet do blba a nebo budeš zahrabaný v papírech? Všichni si berou volno, když myslím všichni tak všichni i ti kteří o tom ještě nevědí, letos budou pohádkové Vánoce.“ Angel si dala ruce v kříž a dívala se na sedícího upíra.

 

,,Vánoce mě neberou.“

 

,,Škoda, jedu pryč, na Vánoce k mámě. Nechci abys byl sám.“

 

,,Neboj nebudu.“

 

,,Jo bude ti dělat společnost whisky. Hezké Vánoce…“ ,,Tati.“  Položila na stůl zabalený dárek.

 

,,Nevěděl jsem, že si máme dávat dárky.“ Zamračil se.

 

,,Ještě mi řekni, že jsi mi nekoupil dárek!“ naoko se rozčílila.

 

,,Ne,“ rozesmál se, ,,chtěl jsem ti ho dát zítra, ale když tu nebudeš tak…“

 

,,Dáš mi ho pak, budu se víc těšit. Už to říkám sice po sté, ale rozbal ho asi tak za hodinu. Doufám, že se ti to bude líbit. Musím valit, pá.“

 

,,Nadešel čas si vyřídit účty.“ Vytáhla z pod postele dlouhý meč. ,,I kdyby mě to stálo cokoliv.“ Zadívala se na papír na své posteli, nevědělo co přijde, netušila, co všechno bude muset obětovat, ale neměla dost síly se rozloučit v tváří v tvář.  Svůj zrak posunula na  malou zářící kouli. Kolik jich už rozdala, ale nelitovala.  Věděla, že dnešní noc přinese změny…

 

 

,,Angel, Angel, Angel,“ John vzal do ruky balíček, který našel u svých dveří. Prsty z něj stáhl mašli, otevřel krabici a vytáhl z něj pokrčený papír.

 

,,Johne, původně měl být tento list plný jiných slov, například jsem se ti chtěla pochlubit dvojkou z fyziky! Ale věci se změnily a vyvíjely jinak než jsem si myslela. Dnes v noci se pozná co ve mně je. Budu v pořádku, ať bude ¨výsledek jakýkoliv. Mám tě ráda. I přes to co jsme za ten čas prožily,  ti můžu stále věřit. Chci ti jen říct… nechtěj po mě odpuštění, kvůli té aféře s Radou a tím, že mě chtěly zabít, protože to už dávno máte.

 Šťastné a veselé Vánoce.

                                                                                                Angel Catherin Summers

 

,,Pane bože to je koule Santer, vyplní cokoliv co si daný člověk přeje, jen věci které  mají určený běh události, se nejdou pozměnit. Co chceš provést Angel…?“

 

,,Angele a Spiku. Určitě jste teď spolu, neboť vám nezbyl nikdo jiný. Chyba. Proč zahodit Vánoce, vždyť je to nejkrásnější období roku.

Jděte na roh Brooklyn a zkuste změnit své tradice , život, ať už je váš věčný, máte jen jeden.

 

                                                                                          Angel Catherin

P.S. určitě poznáte místo, kam jsem vás poslala.

       Angele, možná tam najdeš to, po čem se ti stýská…

 

,,Začínám si o té holce myslet, že je vědma.“ Spike stál ve dveřích a v prstech žmoulala kus listu i se zářivou koulí. ,,Já tam mám ještě napsaný, že odpověď, co je tahle věc,“ pozdvihl kouli do vzduchu, ,,najdu na tom  místě. Nevím, jak ty bručoune, ale já nemám žádné plány, tak co ty na to? Zahrajem si lov pokladu?“

 

 

,,Vítám vás.“ Emma rozevřela ruce a upíři potichu klely a nadávaly mladé přemožitelce, do jaké šlamastiky je uvedla tentokrát. ,,Pojďte, přišlo jste v čas, právě se chystáme na večeři.“

 

,,Tohle je nějaké nedorozumění,“ Angek-us se snažil s té situace vybruslit.

 

,,Ne, dlouhou dobu jsem vás chtěla poznat. Angel o vás hodně mluvila, má vás oba strašně ráda, vlastně jsem to byla já, kdo jí navrhl, aby vás pozvala.“ Angel-us vrhl na Spika

nenávistný pohled.

 

,,Děti, chci vám představit tyto pány. Jmenují se Angel a Spike. Budou dneska večer s námi.“

 

,,Angel? Jako naše Angel?.“ Přicupital ke staršímu upírovi malý klučina.

 

,,Emmo nechceme vás urazit, ale tohle není dobrý nápad.“

 

,,Proč ne? Znám Angel a to, že jsme tu má nějaký důvod. Tak kde je svátečný dlabenec?“

Otočil se na dámu.

 

,,Pro vás máme speciálně několik druhů krve.“

 

,,Vy jste ti grr.“ Malá holčička zavrčela a hned na to se zasmála. ,,I Angel je občas grrr, ale je hodná a vy taky, že jo?“ Podívala se na ně těmi svými velkými kukadly.

 

 

,,Kde můžeš být?“ Angel procházela ulicemi něco přes hodinu  a půl. Uslyšela tiché zaskuhrání, běžela k místu, odkud tento hlas vycházel.

 

,,Klid, pšš už je vše v pořádku.“ Klekla k malému klukovi, který se krčil mezi popelnicemi.

 

,,Jsem Angel, budeš v pořádku, už se ti nic nestane.“ Pohladila hocha ve vlasech.

 

,,Máma a táta, on je…“ bradu se mu roztřepala ve stejných intervalech, jako vzlykal.

 

,,Já vím, bude to už v pořádku,“ přitiskla ho k sobě.

 

,,Mám ti něco vzkázat.“

 

,,Cože?“ Odtáhla se od něj, aby mu viděla do tváře.

 

,,On říkal, že pro mě přijdeš a mám ti vzkázat toto: už mě nezastavíš, dneska se všemi skončím.“

 

Angel zůstala zaraženě stát.

 

,,Ty malá mrcho!“ Vykřikl na ní a rázem zmizel. Angel se bezmocně dívala do  míst, kde ještě před chvílí seděl klučina.

 

,,Ou ne. Našel je…“

 

 

,,Co se to děje?“ celý dům se začal třást, knihy padaly z regálů a celou budovou se rozeznělo ječení vystrašených dětí.

,,Emmo!“

,,Je tu.“ Obrátila se z hrůzou k upírům. ,,Jak nás našel… rychle děti pojďte se schovat.“

,,O čem to mluvíte?“ Angel-us chytil emmu do pevného sevření.

,,Cismonk, tyhle děti jsou vyjmečné, mají nadpřirozené schopnosti, ale ještě je neumějí ovládat.  Cismonk z nich chce vysát jejich sílu. Zatím se mu to nepodařilo, zabil jejich rodiče, ale potom tam přišla Angel a dostala nějakým způsobem děti sem. Nyní nás asi našel. Rychle děti, běžte do zadních budov.“

,,Angele!“ Spike držel skříň, aby nezavalila jedno dítě.

,,Musíte nám pomoc.“

,,Ale jak? Máte tu nějaké zbraně?“ Upír převzal dítě a dal ho Emmě.

,,Brzy se dostane přes magickou bariéru.“ Dům se třásl víc a víc. ,,Poslední setkání s Cismonkem Angel jen o vlásek přežila. Budeme potřebovat zázrak…“

,,Odveďte děti, my ho se Spikem na chvíli zdržíme.“ ,,Že jsem sem vůbec lezl.“

 

,,Hej! Angels tála pár metrů před Cimonkem, který se snažil dostat do domu.

,,Čekal jsem tě, ale ne ta, brzo. Vidím, že jsi dostala můj vzkaz.“

,,Neočekával jsem, že to překvapení bude veliký sestřičko, ale že až takhle.“ Z jedné uličky vyšel Vysmátý muž.

,,Jdeš pozdě.“ Angel si dala ruce v bok.

,,To je dojemné, rodinné shledání. Chtěl jsem zabít jen tebe, ale když se do toho připletl i tato spodina, tak proč ne?“  Rozmáchl se, ale Conner stačil uhnout, pár salty se dostal vedle Angel.

,,Ty si vážně dokážeš užít Vánoce.“

,,Měl jsi povečeřet s tátou, ne se tu zabít.“ Oba se skryly za kontejner.

,,a ty jsi měla být v Římě, pokud se nemýlím. Tak jaký je plán sebevraždy?“

,,Odlákám ho, ty se dostaneš dovnitř, bariéra na tebe nepůsobí.“

,,Sama ho nezvládneš.“ Mohutné kroky Cismonka se k nim nezadržitelně přibližovaly. Conner se jí podíval zpříma do očí.

,,Běž!“ Křikla na něj a vyběhla proti Cismonkovi.

 

,,Ne, to neudělá…“ Johnovi došlo, co má jeho svěřenkyně v plánu. Rychle si oblékl kabát a vyběhl do noci.

 

,,Co se tam děje? Proč to přestalo?“ zajímal se Angel-us.

,,Třeba to vzdal.“ Odpověděl Spike.

,,Pochybuju, něco se tam venku děje…ne.“ Emma se zadívala na dveře.

 

 

,,Nech ho jít, je to mezi mnou a tebou.“ Angel a Cismonk stáli naproti sobě. Connnor mezitím nepozorovaně mířil k domu. Když už byl těsně u něho zasáhla ho vlna energie a mrštila s Connorem o dveře, které se roztříštily na stovky kousků.

,,V tomto máš přemožitelko pravdu,“ začal kolem ní kroužit, ,,víš, že dnešní noc umřeš.“

,,Už jsem jednou umřela, není to nic extra.“

Cismonk zaječel a vrhl se na přemožitelku.

,,Rychle,“ Conner se zvedl ze země, ,,musíme jí pomoct.“ Otočil se na strnulého upíra. ,,Ahoj tati.“ Hlesl potichu. ,,Pak ti to vysvětlím,“ proběhl kolem něho, ,,máte tu nějaké zbraně? Sama ho nezvládne.“

,,Connore.“ Zastavila mladíkovo počínání Emma. ,,Nech toho. Je to na ní.“ Promluvila hlasem ve kterém šlo poznat, že je smířená s realitou.

,,On jí zabije!“ Křikl na ní rozhněvaný Spike.

,,Rozhodla se a ať se stane cokoliv, nikdo a nic na to nezmění.“

,,Tím  mi chcete říct, že se máme dívat jak umírá!“ Angel-us zavrčel. Tohle nemyslela vážně…

,,Ano…“

,,Ne!“ Connor se s tím nemohl smířit, vyběhl do zadu za dětmi.

 

Tvrdě dopadla na zem. Náraz jí vyrazil dech, cítila jak jí z pusy vytekl pramen teplé krve. Zorničky se jí rozšířily hrůzou a překvapením, když zjistila, že Cismonk je bez sebemenší újmy.

,,Ale, ale přemožitelce docházejí síly.“ Kopl do ní a Angel odletěl o kus dál. ,,A její přátelé, rodina nehnou ani prstem. Ubohá Angel… umře o Vánocích.“

 

 

,,Ne!“ John se objevil za Cismonkem, ten ho jediným rozmáchnutím udeřil a pozorovatel spadl před práh domu.

,,Chci si to užít.“ Přibližoval se k zraněná přemožitelce. Angel byla opřená o chladnou zeď, hrudník se jí nadzvedával dvakrát tak rychleji než normálně.

 

,,Johne, kde jste se tu vzal?“

,,Connore, proč nejste venku?“ změřil si veškeré obecenstvo.

,,Nepustí nás to ven.“

,,Musíme něco rychle vymyslet. Nemá málo času.“

,,Emmo, Angel nám umře.“ Po tváři malé dívky skápla slza.

,,Zlatíčko.“ Emma jí objala.

,,To je ono!“ Johnovi se rozzářily oči.

,,Co? Na co jsi přišel?“

,,Vím, jak pomoc Angel.“

 

 

Udeřil jé do břicha, neměla už sílu na to, aby vůbec odrážela jeho útoky. Padla na kolena.

,,Vždycky sem snil o tom, že zabiju přemožitelku.“

,,Tak sni dál.“ Podkopla mu nohy, Cisnmok dopadl na zem. Angel se podívala směrem k domu, věděla, že to bude nejspíš její poslední pohled. 

,,Ukončíme to!“ Rozhněvaně se zvedl.  Angel se s velkou námahou zvedla, když do ní náhle udeřilo oranžové světlo.

 

,,Držte se všichni za ruce. Myslete na Angel a jak jí předáváte svojí sílu.“ John seděl uprostřed kruhu, který tvořily děti.  Po chvíli se pustily.

,,Udělali jsme to, co jsme mohli, teď je to na ní.“

 

Spike stál ve dveřích, štvalo ho, že se musí jen tak bezmocně dívat jak samo bojuje. Vedle něj stál Angel a Conner. Za okamžik se k nim připojil John a následně Emma.

,,Musíme jí věřit. Zvládne to.“ Řekla povzbudivě Emma.

 

,,Co?“ Dýchala zhluboka, nebyla ani trochu unavená. Cítila se plná energie. Cismonk se napřáhl, ale těsně než jeho pěst rozrazila lebku Angel, jí přemožitelka chytila a odmrštila.

 ,,Výměna rolí zlato.“ Usmála se na něj.  Vykopla svou nohu a zasáhla Cismonka mezi nohy.  Údery střídaly, údery.

,,Víš, že mě nemůžeš zabít jen tak něčím. Zbraň mi neublíží.“ Smál se démon mezi jednotlivými ranami.

Angel se znovu ochabovala. ,,Zabiju je, do jednoho. Tvá snaha byla zbytečná.“  Srazil jí k zemi.

,,To nedovolím.“ Z rukou jí vytryskla zeleno-modrá energie, která pomalu pohlcovala démona. Světlo pohaslo. Angel se ještě chvíli dívala na místo, kde stál Cismonk. Neudržela rovnováhu, zatočila se jí hlava a  padla na zem.

 Okamžitě k ní běželi.

,,Angel, Angel.“ Conner jí vzal do náruče.

,,Šťastný a Veselý.“ Otevřela pomalu oči.

,,Tohle už příště nedělej.“ Pokáral jí naoko John.

 ,,Angel, teď už se mi vrátí maminka?“ Přišel k ní malý chlapec. Přemožitelka se chytila Spika a posadila se.

,,Já…“ zadívala se malému dítěti do očí, následně se si změřila všechny děti, v očích měly smutek. Zrak jí spočinul na Angelovi, jejímu otci. V ruce se jí objevila zářivá koule.

,,Jediné přání.“  Upír se na ní usmál a ihned pak na svého syna.  ,, Zavřete oči.“ Promluvila k dětem a sama je zavřela. Předříkala potichu pár slov. Koule se rozkmitala.  Náhle všude proniklo ozařující světlo. Angel otevřela oči.

,,Drahoušku.“ Uslyšela ze všech stran. Děti ztuhly a naráz se jim zablýskly oči. Otočily se a rozběhly se do náruče svých rodičů.

,,Jak jsi to udělala?“ Angel-us nevěřil svým očím.

,,Kouzlo.“ Postavila se na nohy. ,,Máš už jedno dítě,“ otočila se na svého otce, ,,nepotřebuješ další… možná to tak mělo být.“

,,Angel musím se s tebou rozloučit můj úkol byl dokončen.“ Přistoupila k ní Emma. ,,Ztratila jsem… při boji, to…“ Z dálky se dívala na šťastné rodiny. Spike o něčem diskutoval s Johnem, Angel-us se smál s Connorem a ostatní děti byly konečně v bezpečí.

,,Já vím, mohlo tě to připravit o všechnu tvou sílu…“

,,A nepřipravilo? Mám tak dostatek síly na to, abych se přemístila do Říma, na víc se nezmůžu.“

,,Jsi člověk. Cismonka si zabila, ale tím ztratila svou moc, ale ne nadlouho. Přemisťování a kouzla, ta se ti nevrátí ale přemožitelkou se staneš znovu, v pravou chvíli. Proč si to udělala?“

,,Zabil by všechny, i Jimmyho a tebe.“

,,Myslím, proč si své přání dala dětem. A vrátila jejich rodiče mezi živé.“

,,Angel má Connore. Já  mám mámu, ale ty děti? Nemohla bych být šťastná, kdybych věděla, že ty děti mohly vyrůstat v úplné rodině. Až vyrostou budou konat dobro, tím jsem si jistá.“

,,Ale ztratila jsi možná poslední šanci…“ Otočila se. ,,Už je můj čas, budu tě sledovat.“ Objala jí a zmizela.

 

,,Našla mě a vyprávěla mě o tobě a mém předchozím životu a hlavně jsem už chápal, kde jsem nabral takovou sílu…“ Dopověděl Conner a Angel se k nim připojila.

,,Musím už jít, čekají na mě. Měj se, Connore,“ objala ho, ,,ukaž mu pořádně L.A.“ mrkla na něj, ,,pět dní, buď můžeš chodit na slunce a nebo jíst jídlo. Můžeš si vybrat.“ Usmála se na Angela.

,,Angel to…“

,,Nemám teď náladu na dojácký řeči.“ Otočila se ke Spikovi.

,,Taky pět dní, ale ty můžeš i hodit na slunce i jíst. Víš, nemáš syna, kterému by vymazali paměť tak…“ usmála se na něj, Spike se předklonil a pošeptal jí, ,,ale cítím se, jako bych měl dceru.“

,,Angel?“ uslyšela za sebou. ,,Děkujeme vám, kdyby jste cokoliv potřebovala tak…“

,,nemáte zač, postarejte se o svého syna.“ Usmála se na vděčné rodiče a obrátila se znovu na Spika.

,,Musím jít.“

,,Musíš do nemocnice.“ Neodpustil si John.

,,Máma mi to ošetří.“ Ucítila jak jí zamrazilo,podívala se k nebi.

,,Cože od kdy v L.A. sněží?“ Všichni vyjeveně dívali k nebi.

,,Děkuju.“ Šeptla k bílému nebi. ,,Uvidíme se za týden.“

 

 

Řím

Všichni vyšli nevěřícně před dům. Buffy bylo do pláče. Sníh. Chladný dotek bílé krásy zažila jen jednou s ním… Angel se zhmotnila uprostřed obýváku. Skrz zamlžená okna rozpoznávala, že všichni obyvatelé domu se radují ze sněžné nadílky. Unaveně padla na kolena.

,,Konec.“ Její oči se zalily slzami. Cítila to, každá molekula jí to potvrzovala. Člověk, poslední svou sílu vypotřebovala na cismonka a hlavně na navrácení rodičů dětí. Ještě teď se chvěla, když si vzpomněla jak vleká moc jí procházela. Ještě před tím, než udělala poslední krok ke démonova zničení tušila, co krok který hodlá učinit způsobí. Všichni byli pak tak šťastní, netušili, možná ani nechtěli tušit co to má za následky. Bolelo jí celé tělo a počítala s tím, že se její zranění tak rychle neuzdraví, jak byla zvyklá. Možná někdy, za čas, načerpá takovou sílu, aby mohla znovu bojovat alespoň proti upírům, ale kouzla, přenášení? O tom se jí mohlo už jen zdát. Hlasy zvenčí sílily. Opatrně se zvedla a připojila se k nim… Buffy se na ní zářivě usmála a vzápětí jí úsměv zmrzla na tváři. Angel mávla rukou, že jsou její zranění v pořádku a kochala padající krásnou. Jsou Vánoce, smutek odloží na příští rok….

 

O 14 dní

,,Mějte se hezky, za překrásné dary.“

,,Ať se ti vyvedou ty písemky,“ nahnul se nad  ní Alex, ,,a když budeš mít velké štěstí tak pár hnusném profesorů budou upíři a pak už víš co máš dělat.“ Mrkl na ní.

,,Alexandře!“! drbla do něj Buffy.

,,jen myslíte, že mě s tím pustí do letadla?“ Angel ukázala na několik vyřezávaných kolíků s rukojetí, dva nože od Faith, mini sekeru od Dawn.

 

L.A.

Ukrývací kouzlo od Willow jí pomohlo přivézt do města andělů její dárky. Jen měla menší potíže s unesení tak velkého množství. Byla vděčná za přepravní vozík a taxík. V L.A. se i po necelých dvou týdnech držel sníh, tedy kávová břečka připomínající sníh jen po dvou velkých pánácích whisky a drobek fantazie.

 

Vynesla věci s námahou do svého bytu. Nyní tiše klela nad rozhodnutím jeho otce, že bude byt v tom nejvyšším patře a k její smůle se zrovna dneska porouchal výtah a opravený bude až k večeru.

Rozhodla se, že se půjde projít i přes to, že po setmění nebylo andělské město v bezpečí, pro takový případ si vzala kolík a doufala, že i jako obyčejný člověk ho dokáže použít. Čím dél se musela spoléhat na svou mizivou sílu, tím víc obdivovala Alexe, že po celé léta tohle naprosto zvládal.

Město jí přišlo tak nudné, když nevyhledávala ponurné uličky, pár opilců, kteří po ní chtěli sex ignorovala a padala na chmurné myšlenky. Celé Vánoce, ač nechtěla musela přemýšlet, jak nyní splní svojí úlohu, kterou jí daly Síly. Ochránit Angela. Co bude dělat? Vrátí se do starých kolejí a bude z ní normální student? Tuto myšlenku brala do úvahy jako poslední. Nedovedla si představit pozdní chození do postele po hlídce a brzké vstávání ( které nesnášela) jí chybělo. Všimla si, že Buffy to asi zjistila, netušila, jestli jí to pověděly Síly a nebo to poznala sama, ale ani se Angel o tom slůvkem nezmínila. Angel už pár měsíců pozorovala, že s její matkou není něco v pořádku, jako by jí něco trápilo, ale doufala, že až přijde pravý čas, podělí se s ní o to trápení.

Prudce se zastavila. Nevědomky zabrousila do neosvětlené uličky z jejíhož konce se ozývalo prosení o pomoc.

,,Sakra.“ Rozhlížela se kolem dokola. Nikdo kdo by ubožákovi pomohl, kromě ní, tu nebyl.

,,Kde je sakra táta a Connor,když je potřebuju?“ zabrblala si pro sebe a pevně doufala, že

Upír, kterého potká bude staršího typu a bude jí znát na tolik, aby utekl bez boje…

,,Hej nechej ho být.“ Angel vytáhla kolík. Upír naštvaně vzhlédl k osobě, která ho otravovala u jeho večeře.

,,Holčičko, vypadni.“ Sykl na ní trpce ignorující kolík, který pevně svírala v pravé ruce. Bývalá přemožitelka polkla.

,,Varuju tě, nevíš s kým si tu hraješ.“ Upír upustil chlápka, který se rozběhl z temné ulice pryč.

,,S mou budoucí večeří, jak tak vidím. Co si myslíš,“ nebezpečně se k ní blížil, ,,že mě vystrašíš jedním blbým kolíkem přemožitelko? Protože popravdě třeseš se, srdce ti buší, bojíš se…“ naoko se nadechl, ,,strach je všude, dokážeš mě zabít?“

Odhodil jí na protější stranu. Angel vypadl kolík z ruky. Z úst jí vytekl malý pramínek. Uzdravené rány se znovu hlásily o přítomnost. Nejistě vzhlédla před sebe. Vztyčoval se nad ní hladový upír. Díky jejím zkušeností dobře věděla, co může očekávat. Zmobilizovala svoje síly a snažila se upírovi podrazit nohy ale neúspěšně. Upír se rozesmál a vytáhl jí do vzduchu. Brzy ucítila jak její hebká pokožka tře o chladnou zem. Vyděšeně vztahoval ruce ke kolíku, který ležel pár centimetrů od ní, když cítila, jak jí upír chytl za nohy a chce jí do její záchrany od vleknout co nejdál. Kopala co mohla, ale byl to slabí odvar upírovi síly.

,,Mám rád, když večeře bojuje a prosí o život.“ Přirazil jí ke zdi. Angel šilhala očima ke dřevěnému pomocníkovi, který byl od ní nyní až příliš vzdálený.  Upír vytasil své ostré tesáky. Angel se rozšířily zorničky, ne strachem, ale pár centimetrů od ní se vztyčovala do výše tříska ze dřevěné bedny, na kterou spadla. Netušila, jak to udělala, ale odrazila své nohy od země a spadla společně s upírem na kousky dveře. Výrazně si oddychla, když znovu cítila pod sebou jen chlad a dřevo.  Okamžitě se připlazila ke kolíku a  tiskla ho k sobě jako ještě nikdy. Opřela se o zeď, která ještě před chvílí měla být svědkem její smrti. Její oči byly tak prázdné. Třepala se zimou a strachem. Z rozedřeného čela jí kapaly kapky krve na roztrhanou mikinu. Stejně tak měla rozervané i kalhoty. Po chvíli se zvedla a zběsile začala běžet pryč do světla…

 

Budoucnost

 Angel se zděšeně probudila. Pot jí stékal po tváří. Podle ticha usoudila, že oba její společníci usnuli. ,,Lived…“ vzlykla. Dala by cokoliv, aby mohla být s ním a sovu dceruškou. Očima zabloumala k velkým hodinám visícím naproti ní. Půlnoc. Když chtěla najít odpovědi na to, kdo jí dostal do takového stavu, v jakém se nyní nachází, musí si pospíšit co nejdřív. V paměti vyhledala jednu určitou vzpomínku, která jí ještě teď bolela, po těch letech. Zavřela oči.

,,Livede…“ zamumlala naposled než znovu usnula

 

Minulost o pár dní později

 

Angel-us stál naproti Angel, za ní celá banda. Všude se válelo několik těl démonů. Napětí se dalo krájet. Upír se díval bývalé přemožitelce do očí. Myslí mu proletěl rozhovor, který vedl asi před dvěma dny.

 

Angel-us si šel pro čerstvou krev, Harmoni si totiž vzala volno. Nemohl myslet na nic jiného než na Angel a to, že je nyní bez sil, že se z ní stal člověk.

,,Chudera…“ promluvila k němu neznámá žena, nedivil se, že jí ve firmě ani jednou neviděl, znal tak 2% procenta svých zaměstnanců.

,,Promiňte já…“

,,Myslím Catherin…“ žena ukázala přes sklo na mladičkou dívku, která se vybavovala s Lornem, na tváři jí nehrál úsměv, tak jak obvykle.

,,Měla by být se svou matkou. Tam paří, nemyslíte?“

 Angel-us nepatrně kývl.

,,Přitom je tady, bezmocná daleko od rodiny, i kdyby… jak jsem slyšela, se znovu stala přemožitelkou, nebyla by tak silná jako minule, nemýlím se?“ Upír nehnul brvou, jen se díval jejím směrem.

,,A na co tu přemožitelku? Ve městě je jich dost… potřebuje si taky odpočinout chudinka, nechci ani pomyslet na to, že by nedej bůh omylem zapříčinla svou indispozicí neněmé neštěstí…  patří k rodině… tam je její místo, neměli bychom jí využívat, je tak mladá má právo na svůj život…“

,,Máte pravdu…“ odpověděl Angel-us, ale žena vedle něj už nestála

 

Kupil se v něm hněv, vztek a starost.

,,Angele já…“ Angel uhnula pohledem.  ,,Tohle jsem…“

,,Co Nechtěla?! Uvědomuješ si co si provedla?! Gunn je…“

,,Já vím! Kvůli mně v nemocnici! Myslíš, že mi to není líto?!“

,,Angele tohle není…“ snažil se situaci zachránit Spike.

,,Mlč! Tohle je mezi mnou a ní! Říkal jsem ti, ať zůstaneš doma!“

,,Chtěla jsem pomoct!
,,Pomoct?“ cynicky si odfrkl. ,,Víš co ta tvá pomoct způsobila? Málem nás zabili, když si všimli, že už neumíš zabít ani upíra. Mysleli si, že jsme všichni bez síly a vrhli se na nás! Víš moc dobře, jak tato akce byla důležitá! Kolik životů na ní záviselo a ty si chtěla pomoct? Jak? Jsi bez síly, sama si to říkala. Chtěla sis zahrát na přemožitelku? Víš co, nepotřebujeme tě! Běž za svou rodinou tam je tvoje místo, ne se nám neustále plantat do práce, neohrožuješ jenom svůj život, uvědom si to!“

,,Angele to by stačilo!“ okřikl ho Wes, ale Angel to ignoroval.

,,Jsi obyčejná hloupá puberťačka, která si hraje na to co není! Už tě nechci vidět! Odstěhuj si věci a běž tam kam patříš!“

Angel naznačila rukou Spikovi, aby toho nechal. Ušla pár kroků od Angela a rozeběhla se pryč.

,,To si přehnal. Dobře víš, že to nebyla její vina. Snažila se pomoct ty blbče! Budeš muset toho hodně udělat, aby doopravdy neodjela! Ani za zranění Gunna nemohla  a dobře víš, kolik jí to stálo síly, aby nám šla pomoct, po tom incidentu s upírem. Nemusím podotýkat, že by ta akce stejně nevyšla, ti démonina nás byli připravení!“

,,Ale kdyby tu nebyla nemuseli jsme se o ní ztrachovat o ní a zachraňovat jí zadek, mohli jsme je zlikvidovat v klidu! A to, že jsem jí řekl, ať odjede na tom trvám!“

,,Si kretén. Možná máš pravdu s tím, že patří ke své matce, ale proč si na ní byl tak krutý, čím tě tak naštvala?! Několikrát nám všem zachránila život i tobě! A ty se k ní chováš jak kus hadru!“ neodpustil si Wes. Angel na to nic neřekl Sehnul se proč meč a bez jakéhokoliv známku citu odešel ke svému autu.

 

Angel se svezla po dveřích svého bytu. Slzy jí tekly v nezastavitelném proudu. Hřbetem ruky se svou navlhlou tvář usušila. Nebude plakat. Ne pro někoho kdo si to nezaslouží.  Hbitě vytáhla velkou sportovní tašku, do které postupně naházela svoje oblečení, pár fotek, všechno e jí to vešlo do jednoho zavazadla. Všechno ostatní tu nechala, to ostatní jí koupil Angel, nebo si to koupila za peníze společnosti. Ještě tou noc se šla rozloučit…

 

Sotva se rozevřely dveře od výtahu uviděla Fred. Odhodila na bok svou tašku.

,,Ahoj.“ Promluvila tiše.

,,Angel.“ Objala jí horoucně brunetka, ,,Nedělej to. Nemůžeš za to. I on to ví, a síla se ti brzo vrátí, je to jisté.“

,,Jo on to ví taky. Obyčejnou přemožitelku už nepotřebuje, nepotřebuje mě…“

,,Ne to neříkej, je to tvůj táta.“

,,Já otce nemám, celé ty roky jsem čekala, nechala jsem lidi které miluju daleko od sebe, abych ho poznala a doufala, že moje máma bude jednou konečně šťastná. Omyl. Máma si zaslouží někoho víc, než je on… Jsem tu dneska, aby se rozloučila. O půlnoci mě jede autobus.“

,,Ne, Angel nedělej to, my tě potřebujeme.“

,,Hodně štěstí s Wesem Fred.  Občas mi zavolej, Wes zná číslo.“ Angel jí ještě jednou objala.

,,Musím za Lornem, Spikem, Wesem ke Gunnovi mě nechtěli pustit, vyřiď mu, že se mu omlouvám, nechtěla jsem, aby to tak dopadlo. Connor je mimo město, ale s ním se snad loučit nemusím.“

,,Nechceš jít za Angelem?“

,,My už jsme se rozloučili před pár hodinami.“

 

,,Ahoj Harm, tady jsou klíče od bytu. Vyřiď tvému šéfovi, ať se nebojí vše tam zůstalo, kromě mých osobních věcí, tedy vše co koupil on tam stále je. Může to spálit pokud se mu zlíbí, mě je to jedno. Kde je prosím tě Wes? Nebyl v kanceláři ani Lorne.“

,,Jsou u Angela… ten ti tady nechal letenku první třídy na zítra ráno.“

,,Nechci jí. Už nic od něho nechci!  Měj se hezky Harm…“

 

,,Spiku?“ odchytila ho u výtahu. Angel který šel vedle něho o ní ani pohledem nezavadil.

,,Broučku co to znamená?“ ukázal na tašku, kterou měla přehozenou přes rameno.

,,Za chvíli mi odjíždí autobus, čekala jsem až skončíte s Wesem.“ Kývla ně přicházejícího. Angel šel mezitím k Harm.

,,Ne, zůstaň, bručoun se zbláznil.“

,,Nech to být Spiku. Wesi…“ obrátila se k druhému  muži, ,,zavolám ještě Johnovi, nemám moc času, ale kdyby se na něco ptal tak mu to vysvětlíš ano? Má teď moc starostí s novou přemožitelkou a tak ho nechci ještě já zatěžovat.“

,,Jistě, ale tu nejde ani o Angelovi manýry.. co škola, John je tvůj pozorovatel, nejspíš se k tobě přestěhuje. Jak říkal Spike neodjížděj.“

,,Jsou věci, které jsem za tu dobu co jsem tu pochopila, osud nejde změnit. A já už se o to nebudu pokoušet. Jsem co jsem, můj osud je dán již dávno, jen ho budu muset konečně přijmout.“

,,Děsíš mě.“

,,Neměj strach, Spiku. Opatruj se i ty Wesi. Žádné zachraňování světa bez řádné pojistky ano? Budu muset jí. Zavolám ti.“ Šeptla ke Spikovi.

,,Upír z duší rozhodne o této apokalypse Wesi.“ Pozorovatel se zachmuřil. Nechápal, proč mu zrovna tuto větu řekla. Angel vstoupila do výtahu.

,,Opatrujte se. Nevidíme se naposled.“ A zavřely se za ní dveře.

 

Vytáhla při cestě dolů malý bloček a tužku.

 

Spike přišel ráznými korky k Angelovi, který probíral u Harm ještě poštu. Bez varování ho srazil k zemi.

,,Tohle ti nikdy nezapomenu!“ Zavrčel a naštvaně odešel.

,,Šéfe?“ Nejistě se zeptala Harm, když Angel vstával.

,,Ano? Chcete mi taky vrazit?“

,,Ne. Jen Catherin vám tu nechal klíče od bytu. Mám váj vyřídit, že vše tam zůstalo kromě jejich osobních věcí, že se nemusíte bát, že vzala něco co jste jí koupil a že to klídně můžete spálit. Tedy pokud jsem to správně pochopila.“ Angel si vzal do rukou klíče a chvíli se na ně díval.

,,Jo a tady je letenka.“

,,Tu jsi jí měla dát!“

,,Ona jí odmítla, že od vás šéfe už nic nechce.“

 

Lorne,

Jak už asi víš odjíždím. Nemůžeš se mi divit. Měla jsem to udělat dávno, ne čekat na to, až Angela začne nudit má přítomnost. Jsem člověk. Vím, vždy jsem také byla, ale v tu noc, když jsem málem zemřela, když jsem bojovala proti normálnímu a asi čerstvému upírovi a málem jsem zemřela jsem si uvědomila, že už nemůžu spoléhat na to, co nemám. Nevím, jestli víš, co teď přijde, jestli jsi mou budoucnost viděl až do této chvíle, ale já vím, co mě čeká a chci, abys jim vyřídil, že jsem se nebála.

Mám tě ráda, Lorne. Jistě víš, že jsi mi za tu dobu přirostl k srdci jako ostatní.

 

Dveře výtahu se již rozevřely. Angel ještě sesmolila pár řádků.

 

Nikdy na tebe nezapomenu. Buď opatrný…

                                                                          Tvá Angel

 

,,Dobrý den, mohl by jste prosím tohle předat panu Lornemu?“ Zatarasila cestu jednomu z roznašečů dokumentů a balíků. Ten přikývl a Angel už nic nebránilo po těch letech k odchodu z města andělů…

 

 

Byla téměř u svého cíle. Autobus vyčkával na poslední opozdilce. Zastavila se, dala vy ruku do ohně, že jí někdo sleduje. Zaváhala. Stačilo pár metrů.

,,Taková mladá dívenka a potuluje se tu sama?“ ozvalo se jí za zády.

,,Nemám náladu.“

,,Ani Síly jak jsem slyšel.“ Sykl jí téměř za uchem upír.

,,Drby se roznášejí rychle.“ Pomalu se otočila.

,,Drby? Tak to dokaž. Jinak budu uctíván po desetiletí jako ten kdo tě přemohl.“

,,Čekáš, že se mi roztřepou kolena kvůli nějakému ubohému žvástu? Myslíš,“ přibližovala se k němu, ,,že kdybych neměla svou sílu, tak bych tu jen tak stála č autobus mám na dosah ruky?“ Upír byl z jejího chování mírně ne sví. Byl si jistý, že nemá svoji moc, rozkřiklo se to po městě rychleji než kdyby zabili toho protivného upíra s duší.

,,A opravdu si myslíš, že bych večer chodila jen tak bez mé milované kuše?“ Angel spustila sovu tašku dolů a v ruce držela malou kuš.  Sotva to upír postřehl se pryč.

Angel namířila  a přesnou ranou ho trefila do srdce. Upír stačil ještě zakřičet a proměnil se v prach, který pomalu dopadal na bohy muže, který vyšel ze stínu. Pouliční světlo poodhalilo polovinu jeho obličeje. Angel při pohledu na svého otce nepohnula brvou. Hbitě se otočila a zamířila kuš k protější zdi, kde se krčil další upír. Sotva i on se proměnil prach se Angel sehnula pro svou tašku. Za Angelem se pak zjevil Spike, který zjevně přišel před chvílí. Buffyina dcera zůstala stát od obou pár metrů.

 

,,Vidíš, už pomalu nabírá svou sílu. Dokázala je vyřídit! Omluv se jí, prostě jí Angele něco řekni, nenech jí odejít!“ Hučel do něj Spiku. Brunet se ještě jednou podíval do překrásných očí, otočil se a odešel. To samé vteřinu na to udělala i Angel.

,,Sbohem.“ Šeptla, když se autobus dal do pohybu. Koutkem oka ještě zahlédla Spika, který tma nevěřícně stál, jakoby si myslel, že každou chvíli uslyší apríl.

,,Sbohem tati…“ opřela svou hlavu o studené sklo.

 

,,Povedlo se to?“ Zeptal se temný hlas.

,,Ano, odjela do Říma.“

,,Skvělé tak to je apokalypsa na naší straně… ten upír ani neví co způsobil…

 

O pár týdnů později

 

,,Co to?“ Angel se sehnul, neboť se na podlaze jeho kanceláře něco zablýsklo.

,,Náušnice.“ Usmál se. ,,Angel na…“ zarazil se. Plně se ještě neuvědomil, že je pryč díky němu. Podíval se na náušnici a sevřel jí v dlaních.

,,Bude to pro všechny lepší…“

 

 

 O pár týdnů později

 

Stála na střeše malé budovy. Déšť jí byl do světlých lící. V rukou svírala meč stejně jako osoba, na kterou se dívala. Bylo to tu. Apokalypsa. Ta apokalypsa. Mírně pohlédla na svou matku, která stála vedle ní. Dovedla si představit co to pro ní znamená vidět muže kterého miluje po tak dlouhé době.

Když odjela z L.A. bylo to těžké, musela se učit. Od začátku. Všechny hmaty, údery, ale dokázala to. Přemožitelka. Znovu. Díky Johnovi, bez něj by to nezvládla. A nyní tu opět stojí, opět chce zachránit život muže, které jí i její matce moc ublížil. Řev démonů byl ohlušující. Reflektory, které měla připravené na všech vyšších budovách byly ještě zhaslé. Čekalo se na moment překvapení.

Bylo těžké přemluvit Buffy, aby odjela pomoct Angelovi, ale snazší než předpokládala. Buffy se na ní obrátila, usmála se. Angel kývla hlavou ve znamení, že je připravená. Dala se do bojové pozice stejně jako blondýna vedle ní. Reflektory se rozsvítily a ozařovali všechny přemožitelky na budovách stejně jako ulici pod nimi.

 

,,Co?“ Všichni bojovníci se zastavily a vzhlédly k příčině prudkého světla. Angel-uspiku ztuhly. Jejich oči se upínaly ke dvěma ženám na střeše.

,,Chcete apokalypsu máte ji mít vážení.“ Buffy se usmála a přemožitelská sekera se zatřpytila.

Angel-us  si až nyní uvědomil jako moc si jsou l a Buffy podobné. Neměl čas na to myslet. Přemožitelky slanily dolů a rozpoutal se boj, který nyní byl vyvážený.

 

O chvíli později

Angel stála ve středu kruhu, kolem dokola  byla zelné bariéra, která všem zabraňoval  průchod do jeho středu.

,,Upír s duší rozhodne o apoklalypse. Myslím, že tak nějak to stálo v proroctví nemýlím se?“ zeptal se vysoký démon, který byl v kruhu společně s Angel.

,,Pusť jí! To proroctví je o mě nebo Spikovi! Angel s ním nemá ni společného!“ Křikl Angel-us.

,,O co tu jde?“ Buffy tikala od Angela k Angel. ,,Ty hnusném zavšivenče jestli se jí jen dotkneš, tak tě zabiju!“

 

 

,,Vidíš, jak krásnější než kdy předtím. Šla dobrovolně na smrt.“ Whistler mluvil klidně.

,,Proč by to dělala?“ zeptal se Lived a neodtrhl oči od krásné dívky.

,,Pro svět. Stejně jako její matka je rozhodnuta zemřít pro svět. Je přemožitelka.“

,,Tím pádem je můj nepřítel.“

,,Když si myslíš…“ Whisler si mírně usmál. Tušil, že Lived neodolá i po tom čase jedinému pohledu na dívku, která ho trápila ve snech.

 

,,Oh Buffy Summersová. Vyvolená. Vyvolená přemožitelka. Vyvolená k porození dítěte. Co sny? Už se to zlepšilo? Ta nejistota, že tvá dcera může být zlá, i když ty se tomu bráníš. Že tvá dcera může mít takovou moc….  Ne ty věříš v opak. Taky už se ti nezdají sny ve kterých promlouváš s cizím hlasem, že? Necháme to být. Angel. Upír s duší. Spike , hrdina který chtěl duši sám od sebe a nakonec Angel, přemožitelka upírů. Jak do toho všichni zapadají? A jak do toho zapadá proroctví o upírovi s duší a proroctví, že otec se nesmí dozvědět o dceři jinak bude planetu zmítat zlo? Promiňte  jestli v tom jsou nepřesnosti, nečetl jsem to. Upír s duší…“ podíval se na Angel.

,,Upíre ani nevíš co si způsobil tím, že si tady mladou  krásku vyhnal z města. Ty to ale víš že?“ obešel Angel dokola.

,,A přesto ses vrátila. Proč?“

,,O čem to meleš!“ Spike byl zjevně vyvedený z nastalé situace jako všichni ostatní.

,,Upír s duší. Jak jste pošetilí, že jste si mysleli, že jste to vy dva.“ Na jeho tváři se objevil pobavený úsměv. ,,Po celou tu dobu to byl los angelský anděl. Nemýlím se Angel?“

,,Cože?!“

,,To o Angel bylo proroctví to ona má rozhodnout jak dopadne proroctví, respektive její smrt…“

,,Ne!“ vykřikla z plných plic Buffy.

,,Věděla jsi to od samého začátku, že to ty jsi vyvolená, abys rozhodla o tomto světu, abys zemřela pro jeho záchranu a nebo abys ses přidala k nám… věděla jsi, že když se sem vrátíš zemřeš a nebude to rychlá smrt. Budeš se dívat jak umírají ti na kterých ti nejvíc záleží.“

Před Angel se objevilo bezvládné tělo Johna.

,,Ne!“ Angel padla na kolena a vzala do svých rukou pomlácenou tvář svého pozorovatele.

,,Ne.“ Stékala jí jedna slza za druhou.

,,Neplačte Angel… jste báječná přemožitelka. Nevzdávejte se. Prosím, odpuste mi, že jsem byl tak pošetilý a riskoval jsem váš život, že jsem přistoupil na hru Rady, která vás chtěla zabít.“

,,Johne.. pšš není se za co omlouvat.“

,,Víte co máte dělat. Jste anděl…“

,,Ne, Johne prosím, nemluvte tak… prosím, neopouštějte mě, bez vás nejsem nic.“

,,Máte dar, tak mocný, že můžete cokoliv.“ Angel prudce kýval záporně hlavou.

,,Už ne, člověk, obyčejný…“

,,To jste nikdy nebyla ani nebudete…“

,,Je to dojemné, nemyslíte?“ démon se ještě víc usmál.

,,Ale máme víc věcí na práci.“ Odmrštil Angel jedním mávnutím na bok. Kolem jejích zápěstí se ovinuly pevná pouta, která jí bránila se pohnout.

,,Zapomněl jsem vám říct, že miluju mučení.“ V démonových rukou s objevil bič.

,,Máš poslední šanci, vzdej se, nech aby apokalypsa padla do našich rukou a nezemřeš bolestivou smrtí.“

,,Máte poslední šanci. Pusťte mě a nehrajte si na to, že můžete vyhrát, oba dva známe proroctví už od jeho zrodu.“

,,Pokud padneme my, tak ty s námi!“ švihl bičem a na ramenou Angel se objevil krvavý šrám.

,,Co do toho rozpoutat ještě menší apokalypsičku? Třeba prořeknutím se?“

,,Opovaž se!“ nenávistně sykla Angel.

,,Brr.“ Démon pomali kráčel k rozzuřenému Angelovi.

,,Víš, žer osoba která ti neustále zachraňovala zadek. Která ti, když si ztratil naposled duši zachránila život svou krví, které jsi vlastně skoro do očí řekl, že jí nenávidíš, je tvá dcera?“

Angel-us zbledl.

,,Vážení.. představuji vám Angel Catherin Summersovou. Dceru Buffy Anne Summersové  Angela, upíra s duší.“

,,Vím, jak se jmenuji. Angel, přemožitelka upírů…“  démon se otočil za hlasem. Pár metrů od Zelené bariéry stála mladá dívka. Démon, stejně jako ostatní tikali z ní na svázanou dívku v kruhu.

,,Ale děkuju za uvítání.“

 

Konec