1x01 – Pilot

Hlas Sarah na začátku epizody: Jsou lidé, kteří věří, že když je dítě uvnitř dělohy sdílí sny své matky. Sdílí její lásku k němu. Její naděje na jeho budoucnost. Vidí všechny ty obrazy zatímco spí uvnitř ní.  To proto se k ní v prvních okamžicích natahuje a pláče po jejím doteku ?Ale co když víte, co se pro něj chystá, zatímco je uvnitř vás ? To, že bude pronásledován. Že jeho osud bude svázán s osudem milionů lidí. Že každý okamžik vašeho života strávíte tím, že se ho budete snažit udržet naživu ? Pochopil by, proč jste na něj byli tak tvrdí ? Proč ho držíte tak zkrátka ? Stále by vás chtěl, kdyby věděl, že jediný sen, který budete sdílet je noční můrou ? Pochopil by, že vaše láska ním protéká jako krev ?

Na konci epizody: Říká se, že smrt  jediné osoby je smrtí celého světa. Samozřejmě, že pro rodiče je smrt jejich dítěte nic menšího než holocaust.  V případě mého syna jsou tato slova doslovnou pravdou. …. A i přesto, že jsme cestovali časem, změnili zákony přírody, stále po něm půjdou.  Budou se ho snažit zabít. Ale do toho dne ..to bude opravdu pořádná bitva.

1x02 - Gnothi Seauton 

Hlas Sarah na začátku epizody: Jeden chytrý muž jednou řekl: „poznej sám sebe“. Lehce se to říká, ale hůř provádí. Měla jsem 9 alias, 23 zaměstnání, mluvím čtyřmi jazyky a strávila jsem tři roky v psychiatrické léčebně kvůli tomu, že jsem řekla pravdu. Přinejmenším.. když jsem tam byla, tak jsem mohla používat moje vlastní jméno. A přes to vše, vždy jsem věděla, kdo jsem a proč jsem tu. Mám chránit svého syna. Připravit ho na budoucnost.  Ale v poslední době je to stále těžší. I když se snažím pomáhat Johnovi v tomto světě najít pevnou půdu pod nohama, tak se nám bitevní pole mění pod nohami. Možná je to moje chyba. Možná když se celý život snažíte skrývat, kdo jste, je možné, že sami sebe nakonec zmatete.

Na konci epizody: Poznej sám sebe. John mi jednou řekl, že je to napsané pod chrámem Apolla.  Celý citát zní: Poznej sám sebe a poznáš všechny záhady bohů a celého vesmíru.  To je podle mě poněkud dlouhé. Moje verze zní: Poznej sám sebe, protože co jiného bys měl jinak znát?  Lidé skrývají tajemství. Čas je lež. Hmotný svět může zmizet v jediném okamžiku. Stalo se to a bude se to opakovat.  Měníme svoje identity. Jména, to jak vypadáme, jak se chováme nebo mluvíme. Měníme se. Není tu žádná kontrola. Nic stálého. Žádné útočiště, jen láska bližních a tělo, které nám dal bůh. A my jen můžeme doufat, že to bude vždy stačit.

1x03 – The turk

Hlas Sarah na začátku epizody: Když jsem byla v psychiatrické léčebně, stala jsem se posedlá vědou. Vlastně ne celou vědou. Ve skutečnosti ne tak vědou - jako vědci. Atomovými vědci. Těmi, kteří vynalezli atomovou bombu. Oppenheimer, Heisenberg, Termi a Teller. Průkopníci a géniové. Přečetla jsem každou knihu, co jsem mohla.  Chtěla jsem tomu porozumět. Proč tito zakladatelé zániku nemohli být zastaveni? A kdybych měla tu šanci, zastavila bych je ?

Na konci epizody: V roce 1945 dne 16 července v horách poblíž Los Alamos v Novém Mexiku vybuchla první atomová bomba na světě. Bílé světlo prořízlo oblohu s takovou intenzitou, že oslepilo jednu dívku, která viděla záblesk ze stovky mil vzdáleného místa. Poté co byl Robert Oppenhaimer svědkem výbuchu, ocitoval úryvek z „Bhagavad gita“ : „Stal jsem se Smrtí,  ničitelem světa.“ Jeho kolega Ken Bainbridge to řekl trochu jinak, když se naklonil k Oppenheimerovi a zašeptal mu: „Odteď jsme my všichni zkurvysyni“

1x04 – Heavy metal

Hlas Sarah na začátku epizody: Když byl John malý, tak jsem mu před spaním četla pohádky. Jednu noc jsem mu četla lidovou pohádku, která se jmenovala Pražský Golem. Příběh o monstru z hlíny, které stvořil rabín, aby ochránil Židy ve městě. Ale zapomněla jsem na konec celé pohádky. Golem  se obrátil proti svému stvořiteli a zabil ho, stejně jako zbytek města.  John pak nedokázal usnout celé měsíce. Šla jsem za ním a snažila jsem se mu říct, že to nebylo doopravdy, že jsem si to vše vymyslela. Nějak se to ale ještě zhoršilo.

Na konci epizody:  Ne každá verze příběhu o Golemovi končí špatně. V jednom je monstrum hrdinou, který zahubí všechny, kteří se snaží ublížit jeho stvořiteli. V druhém stvořitel Golema zničí svoje monstrum před tím, než  stihne zničit svět. Lidská pýcha, stejně jako pýcha rodičů nám dává věřit tomu, že  vše co stvoříme můžeme kontrolovat. Ať už z hlíny nebo z kovu,…je v naší povaze utvářet naše vlastní monstra. Naše děti jsou slitiny, všichni jsou stvořeni z našeho nedokonalého masa. Oživujeme je  pomocí magie. A nikdy doopravdy nevíme, co udělají.

1x05 – Queen´s gambit

Hlas Sarah na začátku epizody: Ze všech věcí, které se můj syn naučil na výcviku v džunglích ve Střední Americe, ho nejvíce připravila na boj hra šachy. Naučila ho vše, co potřebujete vědět o válce. Abyste vyhráli musíte být trpěliví, smělí, vypočítaví a ze všeho nejvíc musíte být ochotni se obětovat.

Na konci epizody:  Pokud je v šachách jako válečné hře nějaká chyba, tak je to tato: Oproti  válce jsou šachová pravidla neměnná. Pozice se nedají měnit. Nikdy nemůžete vyhrát srdcem věže nebo myslí koně. Jsou hluší k vašim námitkám. Takže… cílem hry šachů je úplné vyhlazení. Ale ve válce, když vám krev buší v uších, sledujete svého nepřítele, stále je tu naděje, že nějaká rozumnější mysl než je ta vaše vás zastaví ještě před tím než dojdete cíle. Ve válce se totiž pravidla měnit můžou. Může být vyhlášeno příměří. Ten největší z vašich nepřátel se může stát nejlepším přítelem.  Ve válce totiž existuje naděje.

1x06 – Dungeons and dragons

Hlas Sarah na začátku epizody: Tu noc, kdy jsem se poprvé setkala s Johnovým otcem, Kylem Reesem, mi řekl něco, co si pamatuju dodnes. Varování, něco podle čeho bych se měla naučit žít. Pověděl mi o apokalypse,  která se blíží. Jako Pandořina skříňka, přinesl na světlo každou hrůzu, všechno zlo, každou temnou věc, která pronásledovala naši budoucnost. Také mi zanechal nenarozeného syna, kterému odkázal to, co ještě zůstalo na dně skříňky. Naděje.

Na konci epizody: „Naslouchej“ řekl Kyle. „Naslouchej a porozuměj. Stroje jsou tam venku, nedá se s nimi vyjednávat. Rozum na ně neplatí. Necítí  lítost, výčitky svědomí nebo strach. Nikdy se nezastaví, dokud nebudeš mrtvý.“

1x07 – The demon hand

Hlas Sarah na začátku epizody: Říká se, že když člověk zemře, jeho duše žije dál. Duše. To je to, co nás odlišuje od strojů. Cameron spálila to kovové monstrum. Při 2000 stupních. Předpokládám, že to samé udělali Andymu.  Nic z nich nezbylo. Nic co by mohlo vypovídat o tom, kdo nebo co byli.  Jsou pryč navždy.  Popel k popelu. Prach k prachu. Až zemřu, pohřběte mě do země. Část mne zemřela před lety společně s Kylem Reesem a část z něj žije stále ještě v Johnovi. Pokud tohle není duše, tak nevím, co je.

Na konci epizody: Bývaly časy, kdy si můj syn myslel, že jsem hrdina. Myslel si, že umím chodit po vodě. Teď už to ví líp. My všichni máme slabé momenty. Momenty, kdy ztrácíme víru. Ale jsou to naše chyby, naše slabosti, které nás dělají člověkem.  Věda v dnešní době  provádí zázraky tak jako kdysi Bůh. Vytváří život z krevních buněk, z bakterií nebo z kousku kovu. Ale tady jde o dokonalá stvoření. A právě proto nemohou být lidmi. Jsou tu věci, které stroje nikdy nebudou umět.  Nikdy nebudou mít víru, nemohou mluvit s Bohem. Nemohou ocenit krásu, nemohou stvořit umění. Pokud se někdy naučí tyto věci, nebudou nás muset zničit. Budou jako my.

1x08 – Vick´s chip

Hlas Sarah na začátku epizody: Všichni nosíme masky. Může to být z lásky, z touhy zůstat poblíž našim blízkým, ušetřit je složité realitě, může to být kvůli naší rozjitřené duši. Zaměňujeme upřímnost za přátelství. A pak v tom všem nikdy skutečně nepoznáme, které srdce je nám nejbližší.

Na konci epizody:  Za maskami se v tomto světě skrývá tak moc nebezpečí. Povídáme dětem pohádky o dobru a zlu, i když víme, že to není tak jednoduché. Opravdové zlo nám nedává čas bojovat, nebo mít strach.  Skláníme hlavy, nestaráme se o to, abychom  se podívali pod masku. A tím rezignujeme strašnému osudu,  který nikdy nebudeme moci vidět přicházet.

1x09 – What he beheld

Hlas Sarah:  Když byl John malý, byl zvyklý spát s rukou pod mojí bradou. V noci jsem bděla a sledovala ho. Klidného, pokojného a šťastného. Chtěla jsem zastavit čas a nechat mého syna žít v tom momentě navěky.  Ale čas nejde zastavit. Nemůžete své dítě ochránit před budoucností, která na něj čeká.

Na konci epizody: V „Lord of the Flies“ skupinka kluků v džungli zabije prase. Mučí ho a jeho hlavu napíchnou na kůl jako oběť pro bestii, která se jako Bůh vznáší nad ostrovem. Ze zubů prasete stéká tmavá krev. Chlapci utečou pryč. Později, když je jeden z chlapců sám, tak pláče. Ale ne kvůli praseti. Kvůli konci  nevinnosti a začátku  temnoty v lidských srdcích. 

************

2. série

************

2x01 – Samson and Delilah

2x02 – Automatic for the people 

2x03 – The mousetrap

2x04  - Allison from Palmdale

2x05 – Goodbye to all that

V těchto  epizodách není žádné průvodní slovo Sarah.

2x06 – The tower is tall but the fall is short 

Na konci epizody: V roce 1678 doktor diagnostikoval u vojáků duševní nemoc zvanou „nostalgie“. Stesk po domově. Touha vrátit se zpět. Krutá realita války je, že tu není žádné „vrátit se domů“. Žádný návrat k nevinnosti. Co je ztraceno, je ztraceno na věky. Stejně jako mého otce, válečná zranění mě téměř vykrvácela.  Nejsou tu žádná slova útěchy nebo  odpuštění. Nejsou tu vůbec žádná slova.

2x07 – Brothers of Nablus

2x08 – Mr. Ferguson is ill today

2x09 – Complications

2x10 – Strange things happen at the One Two Point

2x11 – Self made man

2x12 – Alpine fields

V těchto  epizodách není žádné průvodní slovo Sarah.

2x13 – Earthlings welcome here

Hlas Sarah na začátku epizody: V roce 1490 přistál na této pevnině španělský cestovatel  Cabeza de Vaca a hledal tu bohatství a moc.  Hned po příjezdu byl napaden a zajat. Téměř všichni jeho společníci byli zavražděni.Zotročený de Vaca se rozhodl přijmout víru svých zajatců a naučit se jejich způsobům. Stal se léčitelem. Po nějaké době byl osvobozen.  A ti co ho následovali, věřili, že má moc nad životem a smrtí.  Poušť ho změnila. Nebyl první ani poslední.