odehrává se někdy po BtVS V/7 Fool For Love

 

 

 

 

            Noc se ujala vlády nad Sunnydale. Normálně bývalo kvetoucí oázou všemožných upířích a démonických aktivit, dnes tu ale panoval klid. Jakoby celé městečko halil hedvábný šátek ticha. Buffy se i přesto vydala na svou pravidelnou noční hlídku, takže právě teď courala po hřbitovní půdě. Zkušenosti ji sice naučily, že když je dlouho klid, je to klid před bouřkou, přesto se rozhodla vzít s sebou Rileyho. Běžně při lovu dávala přednost samotě, ale poslední noci byly příliš uzívané a nudné, tak ji napadlo, že tentokrát se jí společnost šikne. Kromě toho, kdyby se něco semlelo, Riley se o sebe dokáže postarat. Už končili třetí okruh a zatím narazili jenom na jednoho upíra. Rychle ho sprovodila ze světa. To byla, pěkně prosím, jediná vzrušující událost dnešního večera, stěžovala si v duchu sama sobě.

            "Chceš to ještě jednou naposledy obejít?" zeptal se snaživě Riley. Noční procházku si nesmírně užíval. Byl rád, že je s Buffy sám, i když na hřbitově, který je většinou rejdištěm nemrtvých, a neskonale vděčný, že nenarazili na žádnou děsivou apokalypsu zralou k likvidaci. Buffy si zklamaně povzdechla.

            "Ne, klidně můžeme jít domů." Tak moc, jak moc si to odmítala připustit, nenáviděla tenhle poklid. Skoro si přála, aby se objevila nějaká apokalypsa, žebrající o pozornost přemožitelky. Pomalu odcházeli, když vtom za sebou vycítila upíra. Bryskně vytáhla kolík... zvrtla se na patě, připravená odrazit každý útok.

            "Dávej pozor, kam tou věcí míříš, buď tak hodná." Buffy vzdychla a dala si pohov. Spike. Trochu vyčítavě a hodně otráveně se na něj zadívala. "Spiku, kolikrát ti mám ještě vysvětlovat, že plížit se za přemožitelkou je pro tebe krajně nezdravé." Upír jí pohled oplatil a provokativně se na ni zakřenil. "Já se za nikým neplížím! Potřebovala by ses uvolnit a přestat být tak zatraceně nervózní." Buffy cítila, jak ji jímá zlost a její hladina stále plynule stoupá. Měla co dělat, aby ho rovnou na místě nezapíchla. Spike je ten nejprotivnější tvor, se kterým jsem se kdy setkala. Pohled na vztekající se přemožitelku Spika náramně bavil. Vždycky mi skočí na špek.

            "Tak mi to objasni. Co přesně tedy děláš, když nám jdeš v patách?" zeptala se podezíravým tónem. Spike byl totiž vždy připraven něco provést a většinou šlo o nějakou lumpárnu. "Jenom se procházím. Znáš to, celý den jsem zavřený v hrobce, to se pak za vlahé noci jeden rád projde. Mimochodem, podle posledních zpráv prý žijeme ve svobodné zemi." "Fajn," odfrkla. "Tak se mi aspoň nepleť pod nohy. Nerada bych tě nešťastnou náhodou probodla." Věnovala mu přeslazený a řádně sarkastický úsměv a popadla Rileyho za ruku. Prakticky ho ze hřbitova odtáhla.

            Spike pozoroval, jak odchází, potom pokrčil rameny a vydal se opačným směrem.

 

* * *

 

            Buffy se hnala k domovu takovou rychlostí, že Rileymu dělalo problémy jí stačit. Nakonec ho úprk přestal bavit docela. Pevně jí stisknul ruku a zabrzdil.

            "Buffy, co se děje?" "Nevím. Vlastně vím. Problém jménem Spike. Jako obvykle. On mě vždycky tak vytočí!" Riley si ji přitáhnul do náručí a políbil. "Nemáš se nechat. Dělá ti to naschvál, protože ví, že mu na všechno naletíš." Buffy se mu vymanila a pokrčila rameny. Nedělala to ráda, ale musela přiznat, že se pravděpodobně nemýlí. Riley se na ni potutelně usmál. "Víš, znám skvělý způsob, jak se zbavit napětí." Statečně mu úsměv oplatila. "Vážně? Co to asi bude?" zeptala se předstírajíc naivitu. Riley na nic nečekal, znovu ji k sobě pevně přitisknul a hluboce, s veškerou vášní, které byl schopen, políbil. Buffy mu polibky vracela. Objímala ho a zlost se zvolna vytrácela. Po několika minutách se od sebe odtrhli. "Lepší?" Kývla a Riley se na ni šťastně usmíval. Ve světle měsíce vypadala opravdu překrásně.

            "Buffy, miluji tě," zašeptal. Úsměv jí zmrzl na rtech. Měla o něj hluboký zájem, ale poslední dobou cítila, jako by jejich vztahu něco scházelo. Věděla, že ji miluje, ale nějak ve svém srdci nedokázala vykřesat stejný cit. Mrzelo ji to a měla kvůli němu špatné svědomí. Riley byl něžný a laskavý, ale právě v tom asi vězel problém. Byl až přespříliš hodný. Když spolu začali chodit, předsevzala si, že poměr s Angelem, který odvál vítr, nebude jejímu novému vztahu překážkou. Nejdřív bylo všechno dokonalé. Dělali normální věci, které dělají normální páry. Chodili ven za denního světla a trávili spolu čas. Jak prosté. Pak přišel trošku šok, když odhalila, že je členem Iniciativy, ale nakonec vše dobře dopadlo a krize jejich vzájemný vztah vlastně posílila. Nicméně, jak plynul čas, poznenáhlu zjišťovala, že touží po něčem jiném. Tomu, co mezi nimi bylo, chybělo vzrušení a aspoň špetka nebezpečí.

            "Riley, já-" Větu už nedořekla. Něco se jí totiž připláclo na obličej. Hadr namočený do odporně páchnoucí tekutiny. Bojovala, aby se osvobodila, ale údy ji přestaly poslouchat. Bránila se stále slaběji, zrak se jí kalil, až všechno okolo zčernalo.

 

* * *

 

            Spike se půlhodinku jen tak potuloval po městě a potom se rozhodl zajít podívat k domu, v němž žila Buffy. Tahle pochůzka se už dávno stala součástí jeho každonoční rutiny. Vždycky doufal, že přemožitelku ještě aspoň na chvilku zahlédne, než i pro něj přijde čas zalézt do postele. Dnes tam patrně bude mít svou hračku, vojáčka, to věděl skoro jistě, ale kašlal na něj. Chtěl ji jenom vidět. Najednou na zemi spatřil ležící postavu. To už se blížil k domu. Šel blíž a... poznal Buffy. V první chvíli ho napadlo, že je mrtvá. Že ji konečně dostal nějaký neznámý nepřítel. Strach probodl jeho dávno mrtvé srdce jako čepel dýky. Rozběhl se a ve vteřině už klečel vedle ní. Cítil, jak se mu do očí hrnou slzy. Ležela na břiše. Váhavě vztáhnul ruku, aby ji otočil... ulevilo se mu jako nikdy. Dýchá! zajásal v duchu. Oddechl si a začal se pídit po zraněních. Žádná nenašel, což ho poněkud mátlo. Potom mu něco polechtalo chřípí... aha. Už byl doma. Chloroform. Někdo nebo něco ji omámilo a nechalo tady.

            Well, no já ji tady rozhodně nenechám. Opatrně si ji zvedl do náruče a nesl domů. Když dorazil k číslu 1630, spokojeně konstatoval, že dům tone v temnotě. Bezva. To znamená, že nikdo není doma, a když nikdo není doma, nikdo mu nebude klást nepříjemné otázky. Otevřel dveře a vešel. Poděkoval za fakt, že je sem pozvaný. Rožnul, uložil Buffy na gauč a přiklekl si k ní.

            Vypadala tak mírumilovně, když spala. Tak krásně, jako Šípková Růženka. Představoval si ji spící snad stokrát, ale ve skutečnosti byla mnohem pěknější, než jakýkoliv obraz, který dokázal ve své mysli vykouzlit. Vztáhnul ruku, aby jí odhrnul vlasy z očí, ale měl skoro strach se jí dotknout, aby ji neprobudil ze sna. Něžně ji hladil, dotýkal se sametové pleti a cítil, jak se celý tetelí radostí a vzrušením. Potom, aniž si to pořádně rozmyslel, se naklonil a měkce ji políbil na rty. Buffy se pohnula. Spike polekaně ucuknul, jako by se spálil. Probudil jsem ji polibkem?

            Roztřeseně vstal a klesl na židli stojící blízko pohovky. Čekal, až se princezna probudí ze stoletého spánku. Blbost. Tohle není pohádka a já nejsem princ. Buffy konečně otevřela oči a omámeně se rozhlížela. Je doma, ale ani za nic si nemůže vzpomenout, jak se sem dostala. Postupně se jí zrak zaostřil. Bloudila pohledem okolo sebe, když vtom uviděla Spika. Seděl přímo proti ní. Bleskově se posadila. Zelené oči rázem ochladly. Pendrek Šípková Růženka, spíš Sněhová královna.

            "Spiku, co do pekla děláš u mě doma?" "Oh, well, tak tohle je tvá oblíbená fráze pro vyjádření vděku. Budu si to pro příště pamatovat," remcal a snažil se ironií zakrýt zklamání, které cítil, protože ji očividně ani za mák netěšilo, že ho vidí. "Měl jsem tě nechat tam, kde jsem tě našel." Vztek zmizel, teď vypadala spíše zmateně. V hlavě měla všechno rozmazané. Poslední věc, na kterou si jasně pamatovala, byly Rileyho polibky. Podívala se kolem dokola. "Kde je Riley?" Spike pokrčil rameny. Už jí to myslelo jasně. Vstala. Musím ho najít a přesvědčit se, že je v pořádku. Pak ji napadlo, že neví, kde ho hledat a zase si sedla. "Dobře, Spiku. Potřebuji pár odpovědí. Pověz mi, co přesně se stalo." Tak jí to řekl. Vynechal jen jeden nevýznamný detail. Polibek. Buffy vstala, tentokrát už naostro.

            "Půjdu dát řeč s kamarádem Willym. Ať už to provedl kdokoliv, měl perfektní příležitost mě dorazit, ale nevyužil ji. Musím se dozvědět proč." Došla ke dveřím a položila ruku na kliku, pak se ale ještě otočila. "A Spiku... až se vrátím, ať jsi pryč." Na odpověď nečekala a vyrazila ven.

 

            Zůstal jako opařený. Pěknou chvíli jen seděl na židli a zíral ke dveřím. Vždyť ona mi dokonce ani slůvkem nepoděkovala. Zoufale si přál, aby se na ni kvůli tomu rozzuřil, aby ji nenáviděl jako za starých dobrých časů, kdy ještě byl Big Bad. Místo toho se cítil zraněně. Bolelo ho srdce. Zatraceně, nějak jsem změkl! Vrazil ruce hluboko do kapes a vyřítil se ven z domu. Po cestě za sebou zabouchnul dveře.

 

* * *

 

            Willy uviděl, jak do jeho baru vchází Buffy a rozklepal se jako osika. Když se objeví tahle blondýna, vždycky dojde na násilí. "H-hey, Buffy, jak jde život?" Oslovená si vyskočila na barovou židličku hned proti němu.

            "Zkrátím to, Willy. Dnes v noci se můj přítel stal další položkou na seznamu pohřešovaných. A já vím, že ty víš o všem, co se kde šustne. Kdo nový je ve městě?" Willy se otřásl, ale z nosu mu díky jejím pěstem tekla červená už tolikrát, že si nedovolil ani zapírat ani lhát. "Well, slyšel jsem, že k nám zavítal nový upír. Říká si Leon. Spousta mých štamgastů je z něj pěkně vyděšená. Zřejmě je to pořádnej ranař." "Kde ho najdu?" "Nevím a to je čistá pravda!" Buffy zvedla pěst. "Přísahám na hrob své matky, nevím!" Položila ruku zase na barpult. Willy je darebáček, ale není tak hloupý, aby riskoval lhát zrovna jí. Jestli to neví on, zbývá už jen jediná osoba, které by se mohla zeptat.

 

* * *

 

            Riley se pomalu probíral k vědomí. Otevřel oči, aby zjistil, že ho obestírá naprostá temnota. Na rukou cítil těžké okovy, ze kterých se jen tak snadno nedostane. Jeho oči si začaly zvykat na tmu, ale stejně pořád nevěděl kde je.

            "Buffy?" zašeptal. "Není tady," ozval se hluboký mužský hlas. Riley se rozhlížel okolo sebe, ale nikoho nespatřil. "Kdo jste?" "To se včas dovíš."

 

* * *

 

            Buffy napochodovala do Spikovy krypty, ale po upírovi nebylo ani vidu ani slechu. Skvělé. Když mu řekla, aby vypadl, nečekala, že bude tak obtížné ho zase najít. Jak typické. Když ho nechce ani vidět, tak se okolo ní pořád motá. Jednou potřebuje jeho pomoc a on jako na potvoru není nikde k nalezení. Jakoby se po něm slehla zem. Otočila se k odchodu.

            "Hledáš mne?" oslovil ji chladný hlas a ze stínu se vynořil Spike. Obrátila se k němu. "Willy ti musel povědět něco opravdu pikantního. Co to bylo?" pokračoval. Pořád ho trošku, vlastně dost, trápilo, jak se k němu před chvílí zachovala. "Ve městě je prý nějaký nový upír, jmenuje se Leon, a děsí místní. Myslela jsem... ty jsi přece v obraze, co se upířích záležitostí týká. Nevíš něco o tom chlápkovi, Spiku?" Buffy v jeho očích znenadání zahlédla něco, co tam nikdy dřív neviděla. Strach. "Jestli tvýho kluka dostal Leon, bude lepší, když nad ním uděláš kříž. Je mrtvý," řekl tiše. Tehdy poprvé dostala trochu strach. Takhle Spika ještě nikdy neviděla. A zcela určitě nezažila, že by se bál nějakého jiného upíra. Přišla sem připravená z něj informace třeba vytlouct, pokud bude muset, ale teď se zdálo, že to nebude nutné. "Povídej," zaprosila laskavě. Spike jí hleděl do očí. Takovým tónem s ním nikdy dřív nemluvila. Hned se cítil trošku lépe.

            "Leona stvořil Pán zhruba ve stejné době jako Darlu. Byli nerozluční a on ji hluboce miloval. Klapalo jim to, dokud se ta děvka nezačala nudit a nepořídila si Angeluse. Začala trávit pořád víc a víc času se svým novým synátorem a pořád méně s ním. Nakonec dal Pán Darle na vybranou. Leon nebo Angelus. Leon se od Pána ani nehnul a všemožně se snažil přetáhnout ho na svou stranu. Pán měl Darlu přesvědčit, aby s ním zůstala. Jenže nezůstala. Dala přednost Angelusovi. Leon se z toho zhroutil. Pomátl se a začal vyvádět věci, které mě, Dru i Angelusovi připadaly jako dětinskosti. Dvě století ho užírala bolest a zrada, až v něm nezbylo nic, než ryzí nenávist. Jestli dostal Rileyho... tvůj přítel je prakticky mrtvý. Ještě nikdo, s kým se Leon utkal, nezvítězil." Jenže Buffy se jen tak něčeho nezalekla. Už měla tu pochybnou čest čelit těm nezáludnějším upírům a vždycky nad nimi nakonec nabyla vrchu. Koneckonců, zabila jsem i Pána, co může být horší?

            "Kde se obvykle schovává?" Spike na ni nevěřícně civěl. "Poslouchala's mě vůbec, přemožitelko? Zabije tě dřív, než se nadechneš." Její upřímné odhodlání vynechat pro dnes násilí, rázem vzalo za své. Chytila Spika pod krkem a přirazila ho ke zdi, na níž zůstal přišpendlený jako přerostlý lišaj smrtihlav (Acherontia atropos).

            "Dobře mne poslouchej, Spiku. Nehodlám nechat Rileyho umřít. Řekni mi kde ho najdu nebo to z tebe vymlátím. A nemysli, že to neudělám jenom proto, že se nemůžeš bránit." Spikovi bylo jasné, že neblufuje. "Sí- Sídlo." Pustila ho. Svezl se na zem. Zůstal sedět a mnul si bolavý krk. "Je rád sám, takže bude patrně tam," dodal ještě. Nechala ho tam, kam ho upustila jako vypálenou sirku a beze slova odešla.

 

* * *

 

            Buffy vyšla ze hřbitova a do oka jí padla telefonní budka. Rozhodla se, že zavolá Gilesovi. Vylíčit mu všechny detaily jí dlouho netrvalo.

            "Už jsem o tomhle Leonovi kdysi slyšel... okamžik." Naslouchala, jak se probírá knížkami a listuje v nich. "Tady ho máme. Leon. Starodávná forma slova lion. Přezdívku si zřejmě vysloužil díky způsobu, jakým svým obětem vždy rozerval hrdlo. Jeho práce budila dojem, že člověka napadla divoká šelma." Buffy se otřásla a usilovně se snažila nemyslet na to, že Riley je teď s ním. Jen se modlila, aby záchrana nepřišla pozdě. "Takže klasika. Standardní kolík do srdce. Ano?" Snažila se, aby její hlas zněl klidně, přestože cítila, že klid a chladnokrevnost jí mávají na rozloučenou. Giles v jejím hlase vycítil paniku. Ani se jí nedivil. Byl to příliš hrozivý nepřítel, než aby se mu postavila úplně sama. Navíc se do celé věci zapletl Riley, i když ne vlastní vinou, a díky tomu bude všechno ještě nebezpečnější.

            "Ano, ale Buffy, buď nanejvýš opatrná. Leon se v minulosti utkal s mnoha přemožitelkami a ty, které nezabil, zmrzačil." "Budu opatrná," slíbila a zavěsila. Pak pokračovala v cestě k Sídlu. Kráčela a duševně se připravovala na patrně nejtužší boj svého života. O výsledek se nestarala. Jediné, na čem jí záleželo, bylo zachránit Rileyho. Nemiluje ho, ale současně ani nesnese pomyšlení, že je v nebezpečí. Než došla k cíli své cesty, uplynulo zhruba deset minut. Teď se blížila ke vchodu a vroucně se modlila, aby Spikova předtucha byla správná.

 

* * *

 

            Riley, jehož oči se již plně přizpůsobily tmě v místnosti, uviděl, že se stal vězněm upíra. Byl vyšší a mohutnější, než kterýkoli příslušník jeho druhu, se kterým se kdy setkal. Dlouhé černé vlasy měl svázané do volného, lehce rozcuchaného ohonu. Riley si dobře všiml pronikavých zelených očí, zářících v měsíčním svitu. Zalomcoval řetězy v bláhové snaze získat svobodu. Samozřejmě marně.

            "Co ode mne chceš?" vyprskl a lomcoval dál. "Od tebe? Proč myslíš, že jsi to ty, o koho mám zájem?" Riley uslyšel měkký, hrdelní smích a s hrůzou mu došlo, že v téhle hře mu byla přidělena role pouhé návnady. "Víš," pokračoval Leon, který nyní stál přímo před svým vězněm, vypravěčským tónem, "naučil jsem se, že když se chceš bít s přemožitelkou, musíš podmínky určovat ty. Ne ona. Cítí se povinována přijít sem a zachránit tě, takže mám jistotu, že se bitva odehraje na mém území."

            "Zapomněl jsi na jednu maličkost," zavolala Buffy, stojící na prahu. "Já už tady byla mnohokrát. Žil tu můj přítel a milenec. Když o tom tak přemýšlím, asi ho znáš... jmenuje se Angel." Leon se zasmál a Buffy znejistěla. Tohle tedy nebyla zrovna reakce, kterou čekala.

            "Ó ano, Angel. Vlastně ti musím sdělit, že právě on je pravým důvodem, proč jsem zde. Víš, má drahá, nesmírně si užívám vraždění přemožitelek, ale na souboj s tebou jsem obzvláště nažhavený. Chci vidět Angelův výraz, až zjistí, že jsem mu zabil jedinou pravou lásku. Chci, aby trpěl stejně, jako jsem trpěl já!" zasyčel a položil klíče od Rileyho pout na stůl za sebou. "Jestli se ti podaří přese mne projít, tvůj nový přítel bude volný.

            "Tak co, budeme bojovat nebo o tom budeme jenom kecat?" zeptala se Buffy provokativně. Její drzost Leona navýsost rozvzteklila. Proto okamžitě zaútočil. Buffy jeho ránu s přehledem vykryla. Boj započal! Prvních několik minut bylo poměrně vyrovnaných. Oba blokovali vše, o co se ten druhý pokusil, jenže jak minuty ubíhaly, Leon začal nabývat vrchu. Zloba a nenávist mu dodávaly sílu. Dokázal vytušit každý pohyb Buffy a tak jí věnoval pár extra povedených ran. "Nemůžeš vyhrát, přemožitelko," zakřičel a hřbetem ruky jí dal ránu, jako když kopne kůň. Přeletěla místnost a plácla sebou o stěnu, ke které by připoután Riley.

            "Buffy!" zařval Riley. Pořád tahal za řetězy a cítil se absolutně k ničemu. Buffy se opile vyškrábala na nohy a se zájmem si prohlížela jiskřivé hvězdičky, které jí defilovaly před očima. Sotva se vzpamatovala a byla zase schopná normálně uvažovat, začala pochybovat, zda bude schopná tohohle mužského porazit. Byl silnější, než upíři, se kterými zatím bojovala. "Buffy, vypadni odtud," zapřísahal ji Riley. "Neboj se o mne." "Neopustím tě," zavrtěla tvrdohlavě hlavou, zvedla pěsti a chystala se pokračovat, když vtom si najednou uvědomila, že s Leonem už bojuje někdo jiný. Oči se jí rozšířily údivem... poznala totiž kdo. Spike. Leon vypadal stejně překvapeně, i když boj ani na moment nepřerušil. Očividně se nečekaným vývojem situace skvěle bavil.

            "Well, well, well... Spiku," syčel. "Kdesi jsem zaslechl, že jsi ztratil šmrnc a dal ses do party s přemožitelkou. Nikdy jsem nevěřil, že je to pravda. Moje chyba. Tvé zabití si náležitě vychutnám. Jsi hanbou upírů celého světa. Dokonce se ani nemůžeš vymlouvat na duši, jako Angel." Spike jeho posměšky ignoroval a zakřičel na Buffy: "Seber klíče a zmizte!"

            Na vteřinku zaváhala, nebyla si jistá co dál. Potom popadla klíče a doběhla zpátky k Rileymu. Leon byl příliš zaměstnán odrážením Spika, než aby ji mohl zastavit. Odemkla řetězy a pomohla Rileymu do stoje. Ten ji bez meškání chytil za ruku a táhnul pryč. Nepustil ji ani venku a zamířil k městu. Buffy chvilenku poslušně šla, ale potom se mu vytrhla a otočila se zpátky k Sídlu. Zastavil a vrátil se k ní. "Pojď, Buffy," naléhal. "Dostaňme se odtud." "Já ho nemůžu opustit, Riley." Ztuhnul překvapením a vypadal i trochu naštvaně. "Spika? Zbláznila ses? Jestli se vrátíš, ta bestie vás zabije oba. Stejně jde především po tobě." Znovu ji chytil za ruku, tentokrát ho odstrčila poněkud důrazněji.

            "Poslouchej mě! Nevím proč, ale Spike riskuje život, aby nás odtam dostal. Nemůžu ho nechat umřít." Riley si povzdechl. Měl velice přesnou představu o tom, proč Spike Buffy zachraňuje, ale nikdy by to nepřiznal. Ani sobě ani jí. "Dobrá. Půjdu s tebou." "Ne!" zchladila ho okamžitě. "Tebe potřebuju na něco jiného. Půjdeš za Gilesem. Angel má s tím chlápkem společnou minulost. Někdo mu musí zavolat a zjistit, jestli neví o nějaké jeho slabině. Já zatím pomůžu Spikovi zdrhnout. Potřebujeme pauzu." Rileymu bylo jasné, že dál s ní diskutovat nemá smysl, tak ji jen vzal do náruče a políbil. "Buď opatrná. Uvidím tě potom u Gilese, ano?" Nepřítomně kývla a už pelášila zpátky do Sídla. Riley běžel k městu. Nijak ho netěšilo, že Buffy riskuje život kvůli upírovi. Kdyby nevěděl, jak je paličatá, snažil by se ji přesvědčit, ať se nechová tak hloupě. Utěšoval se tím, že mu slíbila být opatrnou a na její slovo se přece může spolehnout.

 

* * *

 

            V Sídle stále zuřil lítý boj. Opakovalo se stejné bojové schéma, jako prve s Buffy. Zprvu úspěšný Spike začal zaostávat a Leon se naopak ujal vedení. Spike krvácel z několika hlubokých ran v obličeji a jeho útoky byly mnohem, mnohem pomalejší a méně účinné, než když začínali. Buffy ho chvilku pozorovala a přitom zoufale vymýšlela, jak ho odtud dostat. Podle toho, jak vypadal, si byla jistá, že už moc dlouho nevydrží. Leon ho srazil na zem a uštědřil mu několik ostrých kopanců do žeber. Spike se nejistě postavil na nohy jenom proto, aby byl zase sražen dolů. Leon úkosem sledoval, jak se umanutě snaží zvednout aspoň na kolena.

            "Proč jsi sem přišel, Spiku? Zachránit svoji malou kamarádku přemožitelku? Jsi ubohý. Vážně jsi tak naivní a doufáš, že tě někdy bude milovat? Jsi nikdo. Nic. Víš ty co? Asi bude lepší, když tě nechám naživu. Budeš ji vídat každičký den a přitom budeš vědět, že ona o tebe ani myšlenkou nezavadí. To pro tebe bude větší trest, než jakékoli mučení, kterému bych tě mohl podrobit," přemýšlel nahlas Leon. Potom do Spika naposledy kopnul a vyběhl zadními dveřmi do noci. Sotva byl pryč, Buffy se vyflákla na dekorum přemožitelky a prostě se ke Spikovi vrhla. Právě se pokoušel znovu vstát. Jednu chvíli zvedl hlavu a všiml si čísi rozmazané siluety. Namáhavě zaostřil... jejich oči se potkaly. Zbytek sil vynaložil na unavený úsměv. Buffy na něj hleděla s nelíčenými obavami. Ne z něj. O něj.

            "Spiku-" začala, ale slova se stala zbytečnými, když se jí v bezvědomí zhroutil do náručí.

 

* * *

 

            Rychle vtáhla Spikovo bezvládné tělo do ložnice a položila na postel. Ruce a nohy se mu pokusila srovnat tak, aby ležel co nejpohodlněji. Když byla se svým dílem spokojená, vrátila se do haly. Angel měl vždycky po ruce spoustu zdravotnických nezbytností a Buffy se modlila, aby je tady zapomněl. Byla si jistá, že v jedné ze skříní bývala lékárnička. A je tady pořád. Hurá. Vzala ji a šla za Spikem. Ležel ve stejné poloze, jak ho tady nechala. Usedla vedle něj a došla k názoru, že se hned tak neprobere. Proto se pustila do čistění a ošetřování krvácejících šrámů, které mu na památku zanechal Leon. Jak tak tiše pracovala, mimoděk pozorovala jeho tvář. Napadlo ji, že se na něj vlastně nikdy dřív zblízka nepodívala. Tedy, opravdu nepodívala. Prostě další upír. Nic zajímavého k vidění. Byl vlastně docela hezký, takovým tajuplným způsobem. Neměl klasicky krásné rysy jako Riley nebo Angel, ale rozhodně na něm bylo něco velice atraktivního.

            Proboha, na co to myslím! Potřásla hlavou, jako by se tak mohla svých nepřístojných myšlenek zbavit. Rychle dokončila ošetření a vytratila se do haly. Vyčerpaně se svalila na gauč. Dnes v noci se toho tolik událo. Leon je tvrdší oříšek, než čekala a díky její vlastní aroganci jí smrt dýchla rovnou do tváře. Nejen jí. O život mohl přijít i Riley se Spikem. Kdyby se neobjevil Spike... při tom pomyšlení jí naskočila husí kůže. Bylo jí jasné, co by se s největší pravděpodobností stalo. Nikdy by neuvěřila, že přijde den, teda noc, kdy bude ráda, že má Spika po boku. Normálně byl jako osina v zadku. Vždycky ji dokázal rozzuřit nebo aspoň připravit o klid.

            Vstala a vrátila se do ložnice, aby viděla, jestli se něco změnilo. Pořád byl v bezvědomí, tak si přitáhla k posteli křeslo a složila do něj své unavené tělo. Venku je pořád ještě tma, takže stále přetrvává riziko, že by se Leon mohl vrátit. I když jen nepatrné. Nemohla Spika opustit. Je úplně bezbranný. Schoulila se v křesle a zavřela oči. Odjakživa měla lehký spánek. Pokud se něco šustne nebo se nedej bože objeví nevítaný host, probudí se. Vyčerpání z boje si vybralo svou daň, protože v mžiku usnula. Vzbudilo ji slabé sténání, přicházející z postele. Otevřela oči a ty zabloudily ke Spikovi. Vypadal, že se probírá. Víčka se mu zachvěla a potom otevřel oči i on. Spatřil Buffy. Kde to do pekla jsem? A co tady dělá ona?

            "Hey," pozdravila ho měkce. Postupně se mu rozsvítilo a vzpomněl si na události minulé noci. Rvačka... a Buffy. Jasně si vzpomínal na starost, kterou viděl v těch jejích studánkách. A nyní tam byla také. Celým tělem mu pulzovala tupá bolest. Sice se rychle zahojí, ale než se tak stane, bude to bolet. Hodně. "Hi. Myslel jsem, že touhle dobou už budeš pryč." Buffy zaslechla náznak smutku. "Nedokázala jsem tě opustit a nechat zabít. Ne poté, co... Spiku, proč jsi šel za mnou?" Musela se zeptat. Déle už by to nevydržela. Lezlo jí na nervy, že tomu všemu pořádně nerozumí. Spike jí nikdy nepřipadal jako typ, co se dobrovolně vrhá vlkům napospas. Vždycky se staral hlavně sám o sebe a ostatním pomáhal jen, když se mu to hodilo nebo mu z toho něco káplo.

            "Přece jsem nemohl zůstat doma a přenechat ti všechnu tu zábavu," zachechtal se- to neměl dělat. Smích mu bryskně zmizel ze rtů, teď se svíjel bolestí. Přitiskl si ruku na bok. Tupá bolest se v mžiku stala ostrou bolestí. Odhadoval, že má několik žeber naražených, ne-li zlomených. Buffy měla na jazyku otázku 'jak se cítíš', ale bolestný výraz ve Spikově tváři jí i bez toho dal jasnou odpověď. Vstala a koukla na hodiny. Prozradily jí, že je ráno.

            "Spiku, zkus odpočívat. Za denního světla jsi tady v bezpečí. Musím jít a ohlásit se Gilesovi. Určitě má starost. Ale hned pak se tu stavím a přinesu ti krev." Přikývnul. Zdálo se, že už zase usíná. Víčka mu klesla. Buffy se ujistila, že je v limbu a odešla.

 

* * *

 

            Sotva překročila práh Gilesova domečku, příšerně se lekla. Riley po ní totiž doslova skočil, popadl ji a zasypal mlaskavými polibky. "Buffy, jsi v pořádku?" blekotal. "Tolik jsem se bál. Chtěl jsem se tam pro tebe vrátit, ale-" zmlkl, když se jemně, ale rázně vymotala z jeho dusícího objetí. Nenápadně si utřela oslintaný obličej. "Jsem v pohodě," ujistila ho. "Je tady Giles?"

            "Ano, je tady," ozval se pozorovatel, který se právě vynořil z kuchyně. "Těší mne, že tě vidím živou a zdravou. Co se stalo?" Buffy se zadívala na dlaždičky, které pod jejíma nohama tvořily rustikální obrazce. Najednou jí bylo nepříjemné mu přiznat, že strávila noc hlídáním Spikova klidného spánku.

            "Než Leon vystartoval do noci, stihl Spika pořádně zřídit." Giles si sundal brýle a začal je leštit. "Je v pořádku?" "Nechala jsem ho spát v Sídle. Je velice vážně zraněný. Večer ho vezmu k nám domů. Máma bude celý víkend pryč a Spike potřebuje klid. Musí si dát pohov, dokud se mu všechny rány nezahojí. Hlavně někde v bezpečí." Riley na ni vyděšeně civěl. To nemůže myslet vážně, přece ve svém domě nenechá bydlet upíra?! Popošel k ní a položil jí ruku okolo ramen.

            "Buffy, jsi si jistá, že je to dobrý nápad? Vím, že Spike už nemůže lidem ublížit, ale možná by bylo lepší, kdyby zůstal tady. Gilesi?" Oslovený zavrtěl hlavou. Nijak ho netěšilo, že Spike zůstane s Buffy, ale momentálně to jinak nešlo. K sobě do hrobky jít nemůže. "Promiň Riley, ale dnes v noci mi přijedou hosté. Přesněji, jeden... host. Mimoto, pokud je Spike zraněný, nepředstavuje žádnou skutečnou hrozbu. Nemyslím, že někomu ublíží, když stráví pár dní u Buffy." Riley si zoufal. Strašně moc chtěl zakřičet, že si dobře všiml, jak se na Buffy dívá. To, že je do ní udělaný, přímo bije do očí. Přesto zůstal potichu.

            "Kdo přijede?" zajímala se Buffy a s vědoucím, také upřímně přejícím, úsměvem dodala. "Olivie?" Giles si povzdechl. Téhle chvíle se obával. "Vlastně ne. Buffy, možná by sis měla sednout." Poslechla a napjatě usedla na pohovku. Tón Gilesova hlasu se jí vůbec nelíbil. Rozhodně nevěstil nic dobrého. Riley kecnul vedle ní a vzal ji za ruku. Cítil, že se plíží průs- švih. Giles se posadil proti nim.

            "Včera v noci jsem volal Angelovi a pověděl mu o Leonovi. Podle jeho intonace soudím, že jsem mu přidělal hodně starostí. Řekl, že při boji s Leonem budeš potřebovat pomoc… Angel se vrací do Sunnydale... dnes večer." Buffy i Riley na něj zírali s pusou dokořán, oba totálně v šoku. Pak Buffy vyskočila.

            "Gilesi proč? Proč přijede? Já to tady zvládnu. Nemusí mi až do smrti dělat opatrovníka." "Buffy, uklidni se. Jenom se snaží pomoci. Angel ti může poskytnout užitečné informace o tom, jak s Leonem bojovat. Zřejmě je mnohem silnější, než jsme tušili. Vždyť se mu podařilo porazit tebe i Spika. Vím, že to pro tebe bude těžké, ale myslím, že ho potřebujeme." Buffy si odevzdaně povzdechla. Věděla, že pozorovatel má pravdu, ale on neměl ani páru o tom, jak je pro ni každé setkání s Angelem obtížné a bolestné. Náhle zatoužila být kdekoliv jinde, jen ne tady. Navíc cítila, že Riley je napnutý už teď. Až se objeví Angel, bude nervózní jako prvnička. Ví, že Angel vlastní kousek jí samotné. Ten, na který on nikdy nedosáhne.

            "Podívejte, raději půjdu. Moc jsem toho v noci nenaspala a slíbila jsem Spikovi, že mu přinesu krev." Vydala se ke dveřím, Riley hned za ní. Chytil ji za ruku a otočil čelem k sobě. "Buffy, chtěl bych si s tebou promluvit o tom, co se děje. Je to nutné, opravdu nutné!" otravoval. Zavrtěla hlavou. Zmítala se ve víru příliš mnoha emocí, než aby věděla, co skutečně cítí. Nemohla s ním mluvit, dokud si všechno sama neujasní. Sundala ze sebe jeho ruku. "Riley, já nemůžu. Probereme to později." Aniž čekala na odpověď, vyšla ven a pečlivě za sebou zavřela dveře.

 

* * *

 

            Buffy zvolna kráčela městem. Pokoušela se strávit nové informace a současně si všechno v hlavě srovnat. Angela od loňského roku, kdy se serval s Rileym, neviděla. Tehdy mu řekla, že Rileyho miluje. Lhala, ale ještě o tom nevěděla. Všechno je tak zašmodrchané. Nyní ví, že Rileyho nemiluje, ale s Angelem to nemá nic společného. Vlastně, možná má. Hluboko v srdci věděla, že hlavním důvodem, proč Rileyho nemiluje, je skutečnost, že jí nedává to, co jí uměl dát Angel. Současně ale nebyla ani ochotná znovu zakusit to moře bolesti, ve kterém se koupala s Angelem. Kdyby tak mohla zmizet, vše by bylo rázem snazší. Nebo si sednout pěkně do koutečku a potichu počkat, až problémy vyšumí. Jenže to nejde. Příliš toho zažila, než aby nevěděla, že hra na schovávanou není řešením. To se naučila poté, co zabila Angela. Na útěku. Problémy od vás jen tak neodejdou. Jsou věrné. Následují vás, ať jdete kamkoliv. Vešla do řeznictví a koupila prasečí krev. Najednou se přistihla, že se na Spika těší. V jeho postoji vůči ní bylo něco pohodlně neměnného. Tak moc, jak ji štval, tak moc ji občas dokázal i překvapit. Je to prostě Spike.

 

            Vešla do Sídla a nakoukla do ložnice. Pořád ještě spal. S tím se dalo počítat, vždyť byla pryč necelé dvě hodiny. Sedla si vedle postele a krev postavila na stůl. Dívala se na něj. Asi mu bylo horko, protože shodil košili i plášť. Ležel na posteli, do půl těla nahý. Hruď pokrytou ošklivě vypadajícími modřinami. Ruka mu visela přes okraj postele, konečky prstů se zlehka dotýkaly kamenné podlahy. Buffy nevydržela, zvedla mu ji a položila podél těla. Přitom si zblízka prohlédla děsivé podlitiny. Cítila, jak se v ní všechno svírá. Za Leonovy kopance by se nemusel stydět ani toro při corridě. Mimoděk vztáhla ruku a bříšky prstů zlehýnka přejela po naběhlé kůži. Ucuknul, ale nevzbudil se. Bleskově ruku odtáhla. Cítila, jak se jí krev hrne do tváří. Co to probůh dělám? Rozhodla se, že udělá nejlíp, když půjde domů a vrátí se až po setmění. Proto vstala a zamířila k východu. Právě otevírala dveře, když uslyšela, že ji Spike volá jménem. S povzdechem se obrátila a šla nazpět. Spike právě dopíjel láhev, co mu přinesla a prázdnou ji postavil vedle postele. Posadila se. Očima na flašku ukázal.

            "Díky," zamumlal. "Nemáš zač," odvětila měkce. Potom se mezi nimi rozhostilo napjaté ticho. Seděli a nevěděli co s rukama a kam s očima. Po pár minutách si Buffy odkašlala a nejistě spustila. "Spiku, chci, abys šel ke mně domů a několik dní, než se ti vrátí síla, tam se mnou zůstal. Nechci tě urazit, ale ve stavu, v jakém teď jsi, ti chybí už jen na prsou namalovaný terč." Zhluboka si povzdechl, ignorujíc bolest, kterou si tím způsobil. Cítil se slabý a bezmocný. Tohle nenáviděl. Připomínalo mu to dobu před pár lety, kdy byl upoután na vozíčku. Nic si nepřál víc, než jednoduše vstát a rozmlátit držku prvnímu démonovi, který mu přijde do cesty. Začal přemýšlet o tom, co Buffy právě řekla. Chce, aby zůstal s ní... u ní doma... sám. Přivřel oči a upřímně se snažil nepředstavovat si tu spoustu intimních zážitků, které by z toho vzešly. Jenže proč mi to nabízí? Pravděpodobně chce uchlácholit své špatné svědomí. Koneckonců, do téhle šlamastiky se dostal jenom proto, že se jí snažil zachránit zadek.

            "Hele, přemožitelko. Nestojím o soucit. Nemusíš mne litovat, dokážu se o sebe postarat sám," lhal, jako když tiskne a pokoušel se z hlasu vytěsnit nesmírnou bolest a vyčerpání.

            "Soucit? Spiku, tohle nemá se soucitem nic společného. Vím lépe, než kdo jiný, že dokážeš stát na vlastních nohách. Já se jen nechci koukat, jak se necháváš zabít. Toť vše." "Co se najednou tak staráš?" odfrknul. "Myslíš, že mi na tobě nezáleží? Podívej, vím, že jsme nikdy nebyli kamarádi, ale znám tě příliš dlouho, než abys mi byl úplně lhostejný. Jsi arogantní, namyšlený, otravný a egoistický, ale stejně mi na tobě záleží." Najednou jí došlo, co povídá a zamračila se. Neměla ani tušení, kde se to v ní vzalo. Jediné, co věděla jistě, bylo, že jí na něm záleží. A to přes všechno, co jí napovídal ten protiva, zdravý rozum. Spike měl co dělat, aby se nezačal culit jako idiot. Záleží jí na mně!

            "Dobrá, dobrá. Když tě to potěší, na chvilku se u tebe utábořím. Uzdravování mi moc času nezabere a hned jak budu v cajku, půjdu ti z cesty. Mohla bys mi přihrát košili?" Buffy vstala a hodila mu ji. Spike zatnul zuby, aby nedal najevo příšernou bolest, kterou mu způsoboval sebemenší pohyb. Podařilo se mu posadit, obléknout a přehodit nohy přes okraj postele. Buffy ale nebyla včerejší. Bylo jí jasné, že ho všechno bolí. Natáhla ruku, aby mu pomohla vstát. Spike ji přehlédnul jako krajinu a sám se nejistě postavil na nohy.

            "Nepotřebuju žádnou zatracenou chůvu," zavrčel. Z ničeho nic ho zaplavila vlna nevolnosti, zrak se mu rozostřil a všechno okolo něj se vytrácelo kamsi do mlhy. Zavřel oči a pokoušel se překonat závrať. Instinktivně zašátral po Buffy a chytil se jí, aby slabost ustál. Vzala ho okolo pasu a držela. Společně čekali, až motolice poleví. Když konečně otevřel modré oči, zjistil, že se zblízka dívá do páru krásných očí zelených. Tvář měl jen několik palců od tváře Buffy. "Přemožitelko," vydechl dřív, než se sklonil a políbil ji.

            Když ucítila Spikovy rty na svých, strnula. Ale jen na chviličku. Najednou si uvědomila, že mu polibky nadšeně oplácí. A nebylo to vůbec nepříjemné. Zprvu opatrný, měkký polibek se prohloubil a stal skutečně vášnivým. To už ji Spike objímal okolo pasu. Vklouzla mu rukama pod košili a začala dlaněmi putovat po pevných, svalnatých zádech.

            Buffy byla ohromená blaženými pocity, které v ní jejich počínání vyvolávalo. Jenže zdravý rozum se zase ujal slova. Co to dělám? Líbám se se Spikem, se svým úhlavním nepřítelem, s upírem! Co Riley? A co Angel? Podstatné části její bytosti mohli být klidně ukradení. Ve Spikově náruči jí bylo tak dobře a bezpečně. Ale přesto musí přestat. Odtáhla se od něj. Stále na ni láskyplně hleděl. "Spiku... já-já nemůžu." Vyvinula se mu a zadumaně hypnotizovala zem.

            Na co proboha myslí? Spike ochromeně usedl zpátky na postel, byl zmatený. Je to kvůli tomu, co jsem udělal? ... Jasně, že jo. Zatraceně, vždyť já ji právě políbil. Vlastně, i ona líbala jeho. Chvilku. Byl šťastný jako nikdy dřív. Dokonce ani s Dru nic takového nezažil. Jenže potom se odtáhla. Pořád ho nenávidí. Co jsem čekal? Přece má svého vojáčka. To on je hoden učinit ji šťastnou. Ne já.

            Buffy těžce dosedla do křesla a složila hlavu do dlaní. Tohle není dobré. Všechno se ještě víc zamotalo. Riley... Angel... a teď ještě navíc Spike. Co mám dělat?

            "Omlouvám se," špitnul měkce Spike. Buffy k němu vzhlédla, oči plné slz. No, to's tomu dal, blbe. Vždyť jsi ji rozplakal! Do hajzlu. Nedbal na pekelnou bolest, kterou ho oblažovala pochroumaná žebra, a klekl si vedle ní. Položil jí paži okolo ramen, která se zvedala v nepravidelném rytmu vzlyků. "Lituji toho, lásko. Bylo to ode mne vážně hloupé. Nevím, co to do mě vjelo. Jsem idiot." Buffy mu místo odpovědi zabořila obličej do ramene. Tiše plakala a vychutnávala si útěchu, kterou jí jeho paže tak štědře poskytovaly.

            "Ty za nic nemůžeš," zašeptala a posmrkla. "To jen, že si momentálně nevím rady. Všechno je tak popletené. Nechci to teď probírat." Narovnala se a koukla na něho. Bolest v jeho očích byla jakoby odrazem její vlastní. Utřela slzy. Připadala si hloupě, že se před ním rozbrečela. Spike viděl, že už nepláče, tak se přesunul zase na postel. Buffy se dívala na kamenné dlaždice a cítila se pořád hloupěji a hloupěji. Spike mlčel. Nakonec, po mnoha minutách, se znovu ozvala.

            "Venku je tma. Vážně bychom se měli vydat na cestu pro případ, že by se tady nedej bože zjevil Leon." "Buffy, já-" "Ne, Spiku. Stačilo," skočila mu do řeči. "Už se o tom nechci bavit. O ničem z toho se nechci-" "Ale-" "Spiku, prosííím." Chtěl naléhat, ale když v uslzených očích uviděl bolest, zavřel pusu. Rezolutně se postavila a zase mu podala ruku. Tentokrát ji vděčně přijal. Po dalším kole omdlévání nijak neprahnul.

            Poněkud nesourodý pár, přemožitelka a upír, ruku v ruce opustili Sídlo a tiše kráčeli hřbitovem k domu, ve kterém Buffy žila.

 

* * *

 

            Jak tak šli, ticho narůstalo do olbřímích rozměrů. Oba se pokoušeli vyrovnat se vším, co se právě přihodilo. Spike zoufale toužil, aby mu Buffy prozradila, co ji trápí. Nenáviděl už pomyšlení, že ji něco bolí. Nakonec se rozhodl, že se ještě jednou pokusí, a když mu nebude chtít nic říct, nechá to plavat jednou provždy.

            "Víš, mazlíčku, možná by se ti ulevilo, kdybys mi pověděla, o co jde. Vím, že nejsem ta nejsprávnější osoba na důvěrné popovídání, určitě existuje aspoň stovka lepších, kterým bys přede mnou dala z fleku přednost, ale budu tě poslouchat. Teda, jestli chceš." Vzhlédla k němu. Co to s ním je, že se najednou touží dělit o problémy, pomyslela si cynicky, ale to už začínala tušit, že si vlastně povykládat chce. Od chvíle, kdy se dozvěděla o Angelovi, si neměla pořádně s kým promluvit.

            "Dnes večer přijede... Angel. Vzkřísilo to ve mně příliš mnoho bolavých vzpomínek." Spike na ni zíral a nevěděl co říci. Takže jeho pantáta se vrací do Sunnyhell. To bude velice zajímavé. Byl zvědavý, co Angel na všechny nedávné události řekne. Neviděl ho od doby, kdy se ještě soužil a truchlil pro zrádnou Dru. To už je pěkných pár pátků. Jo, málem by zapomněl na L.A. Přesto, tolik věcí se od té doby změnilo. Vsadil by boty, že až se Angel dozví o chipu, který jeho potomka drží na uzdě, potrhá se smíchy. Pak mu na mysli vytanula Buffy. Pro ni bude tahle situace mnohem obtížnější, zvlášť když se za ní ten její amant pořád táhne jako smrad.

 

            "Stále ho miluješ, viď?" Odpověď už napůl znal. Nechápal sám sebe. Proč se na to ptám? Asi je masochista. Přece to nechce slyšet. A pěkně nahlas z jejích úst už vůbec ne. On sám jí nikdy nebude tím, co Angel. Je nikdo. Bezduchá stvůra. Buffy v něm nikdy nic víc vidět nebude. Musel být šílený, když myslel, že má naději.

 

            Spikova otázka Buffy trochu otřásla. Sice je pravda, že Angel má v jejím srdci vyhrazené místečko, které nikdo jiný nezíská, takže v tomhle slova smyslu ho skutečně stále miluje, ale od doby, kdy potkala Rileyho, se poučila o nutnosti pohnout se vpřed. Dobře si pamatovala na poslední debatu, co s Angelem vedla. Už nežijeme ve stejném světě. To je přesné. Šli jsme dál. Oba. Jenže to ještě neznamená, že pohled na něj mne nebude bolet.

            "Pořád mi na něm záleží," odpověděla opatrně, "ale žádný z nás už do života toho druhého nepatří. Až ho zase uvidím, nutně se mi připomene vše, čím jsme si prošli, ale nehodlám posedávat a propadat depresi. Jsem teď někde jinde. Mám Rileyho." Spike se ušklíbnul. Angel, to dokázal pochopit, ale Riley? Ani za boha.

 

            "Co na něm vlastně vidíš, lásko? Na mě nedělá dojem chlapa, který by tě dokázal obšťastňovat natrvalo." Buffy se od něj odtáhla a zůstala stát. Rozzlobeně na něj zhlídala. "Co ty víš o tom, kdo mne dokáže obšťastnit? Riley je hezký a laskavý a já s ním jsem VELICE šťastná." "Opravdu?" Spike zpytavě pozvedl obočí. "Proč jsi mne teda před chvílí líbala? Jsi přemožitelka. Nezáleží jak moc se snažíš. Obyčejný kluk ti nikdy nebude stačit. Přemožitelka prahne po nebezpečí stejně, jako alkoholik po chlastu. V chlapci, jako je on, tohle nikdy nenajdeš." Přistoupil k ní trošku blíž. "Potřebuješ muže, který v sobě má kousek monstra a hluboko v srdci to víš."

            "To není pravda," lhala trucovitě, ale sebejistota se jí z hlásku vytratila. Běhal jí mráz po zádech. Měla pocit, že jí Spike čte myšlenky. "Kdo ti dává právo mi diktovat, co potřebuju?" Spike udělal další krok blíž k ní, zlehka jí položil dlaně na ramena. Díval se jí do tváře. Buffy k němu zvedla oči a... zalapala po dechu. Ty jeho, modré a uhrančivé, žhnuly vášní, potlačovanými city a vzrušením.

            "Já sám. Protože tě znám," odvětil měkce. Mluvil pravdu. Poznala mu to na očích. Zná ji. Nebylo to poprvé, kdy jí řekl něco, co si sama nedokázala přiznat. Pamatovala se jak, kdysi dávno, v bubu krámku, jí a Angelovi řekl, že nikdy nebudou přáteli. Netušila, co ho dělá tak vnímavým, ale věděla jistě, že opět trefil do černého. Musí připustit, že Riley jí nestačí... a také musí statečně čelit skutečnosti, že Spike ji přitahuje stále víc a víc. Zavřela oči, naklonila se k němu a políbila ho.

            Tuhle reakci sice nečekal, ale vůbec si nestěžoval. Vzal její tvář do dlaní a pečlivě jí polibky vracel. Najednou se jim zdálo, že se zeměkoule zastavila a oni zůstali na široširém světě úplně sami. Na ničem jiném nezáleželo. Zůstali jen oni dva. Jeho ústa putovala z jejích rtů do ohbí hrdla. Začal něžně líbat hebkou pleť. Buffy uniklo slastné zasténání.

 

            Právě v té chvíli hřbitovní branou prošel Angel. Počítal s tím, že touhle dobou bude Buffy na hlídce. Chtěl si s ní promluvit o samotě dřív, než se potkají u Gilese. Ani pro jednoho z nich to nebude snadné. Jak se tak zamyšleně toulal mezi náhrobky, najednou strnul. Uviděl Spika s obličejem zabořeným do dívčího krku. Bylo zřejmé, že se krmí. Hošánek je mnohem pitomější, než jsem si kdy myslel. Proč se, u všech všudy, po té blamáži s prstenem Amarra vrátil do Sunnydale? Moc by ho zajímalo, jestli Buffy ví, že je Spike zpátky. Vytáhnul kolík a pomalu se blížil k blond upírovi. Když se dostal dost blízko, vyděsil se a oči mu hrůzou div nevypadly z důlků. Tou bolestí sténající dívkou JE BUFFY... a Spike ji vraždí!

            Ve zlomku vteřiny srazil upíra k zemi, přizvedl za klopy a vrazil mu dvě pořádné pecky. Pak ho odhodil na zeď nedaleké hrobky. Spike do ní tvrdě narazil, sjel dolů a zůstal ležet bez hnutí. Angel zvedl kolík, připraven ukončit jeho existenci jednou provždy. Už už by ho vrazil do Spikova srdce, když vtom mu někdo kolík z ruky vykopnul. Otočil se a zjistil, že se dívá do tváře Buffy. Zapomněl na Spika a přitáhnul si ji do náruče.

            "Buffy, jsi v pořádku?" šeptal dojatě, přemožen úlevou, že ji Spike nezabil. Vteřinu poté, aniž odpověděla na otázku, ho odstrčila. "Co to kruci děláš, Angele?" zeptala se zmateně a trošku i naštvaně. To jako žárlí? "Myslel jsem, že ti Giles o mém příjezdu pověděl." Teď bylo na něm, aby byl zmaten. Chovala se poněkud podivně, když se vezme v úvahu, že jí právě zachránil život. "Ne, nemyslím: proč jsi tady. Myslím, proč jsi napadl Spika? Chápu, že trošku žárlíš, protože něco cítím i k jinému upírovi, ale vážně si nemyslím, že jeho vražda by situaci nějak zvlášť pomohla." Angel na ni vyjeveně civěl. Je pomatená. Blouzní ze ztráty krve? "Buffy, o čem to mluvíš? Uviděl jsem, že z tebe pije a stopnul jsem ho." "Uviděl's, že CO? Spike ze mne nepil. Proč sis myslel- aha." Buffy najednou došlo, jak mu celá věc musela jevit Angelovi a měla co dělat, aby se nerozchechtala. Natočila k němu krk, aby viděl, že na něm žádnou ránu nemá.

            "Jestli z tebe nepil, tak co... ZBLÁZNILA SES???" zařval, když mu konečně docvaklo, že se vlastně nachomýtnul k něčemu, co s útokem upíra na nevinnou lidskou oběť, jak se zprvu domníval, nemělo zhola nic společného. "Ty... a Spike?" Buffy před ním troškou couvla. Řval jako túr a na spánku mu vystoupila krví tepající žíla, což nebylo dobré znamení. Oči jí padly na Spika, který stále ležel na zemi. Odsunula Angela stranou a už byla u padlého upíra. Klekla si vedle něj, do očí se jí draly slzy. Ještě pořád o sobě nevěděl. Probírala se mu rozcuchanými vlasy a hladila zbitou tvář. Už podruhé, během čtyřiadvaceti hodin, dostal nakládačku jenom kvůli ní. Utřela si nos a vzhlédla k Angelovi.

            "Auto tady asi nemáš," utrousila chladně. "Stojí před bránou." "Měli jsme namířeno domů. Ke mně domů. Pomůžeš mi s ním?" Nezmohl se na odpor. Vzal Spika za nohy, Buffy pod rameny. Donést ho k autu a položit na zadní sedadlo jim moc práce nedalo. Sami se usadili vepředu a Angel je svezl ten kousek na Revello Drive 1630.

 

* * *

 

            Po příjezdu vynesli pacienta do pokoje pro hosty. Když ho Buffy přikryla, tiše zanaříkal. Ohlédla se na Angela stojícího na prahu. Pozoroval ji s nevyzpytatelným výrazem. "Angele, můžeš nás na chvilku nechat?" "Budu dole." Znovu se otočila ke Spikovi. Už měl oči dokořán a díval se na ni.

            "Jsi aspoň trošku dobrej? V pořádku nejsi, to vím," zeptala se ustaraně. "Spiku, omlouvám se. Nikdy by mne nenapadlo, že se tohle může stát." Políbil ji do dlaně. "To není tvoje vina, lásko. Je... uh... on ještě tady?" Kývla. "Měla by sis s ním jít promluvit." Kývla podruhé a sklonila se k němu. Měkce ho políbila. "Ještě se vrátím. Později. V lednici mám trochu krve. Než půjdu spát, tak ti ji ohřeji a donesu. Spi." Vděčně zavřel oči. Ze zkušenosti věděl, že hojivý proces je rychlejší a účinnější, když spí. Také to byla vítaná příležitost uniknout bolestem, které ho týraly. Buffy zhasla a šla dolů.

 

            Angel chodil sem a tam. Pokoušel se utřídit v hlavě vše, čeho byl svědkem. Když uviděl Buffy, zůstal stát. Gestem mu ukázala, aby vzal místo. Posadil se na gauč, ona na křeslo proti němu.

            "Angele, od doby, kdy jsi tady byl naposledy, se toho hodně událo. Asi bude nejlepší, když začnu od začátku." Nadechla se a vypověděla mu celý příběh. Začala nástupem na vysokou školu. Povídala o Iniciativě, Rileym, Spikově chipu, jak jí pomáhal, když se chtěla dozvědět o přemožitelkách, co zabil, o souboji s Leonem, jak jí zachránil život, a vše korunovala polibkem, jehož byl svědkem. Angel seděl několik dlouhých minut úplně zticha. Potom...

            "Buffy, musíš pochopit, že je toho na mě momentálně příliš. Jsem ochoten se vyrovnat se vším okolo Rileyho, ale Spike? Nebudu předstírat, že tomu rozumím nebo že se mi to líbí. Slib mi, že než ho pustíš na další metu, ještě svůj vztah k němu důkladně zvážíš. Vím, že nyní, díky chipu, nikomu neublíží, ale co když se ho jednou zbaví? Nedělej si iluze. Je to pořád jenom démon. Riley se mi nelíbí, nemám ho rád, ale to je spíš můj, než jeho problém. Je pro tebe vstupenkou do normálního světa. Do světa slunce a lidí. Nevracej se do světa měsíce a upírů. Nechci, abys tuhle šanci zahodila." Buffy posmutněla. Zklamání a rozčarování se odrazily i ve výrazu její tváře. Doufala, že právě Angel, jako jediný, ze všech jí blízkých bytostí, porozumí. Bude chápat jak je možné, že něco, něco krásného, cítí k upírovi. Znenadání jí v ouškách zazněla Spikova slova.

            "Možná o normální život nestojím. Jsem přemožitelka, to zrovna nekřičí do světa: 'Hola hej, ta holka je úplně normální!' Předpokládám, že ti nemusím připomínat, jak jsem s tebou byla šťastná, než ses jednoho krásného dne prostě zvedl a odjel. Proč bych nemohla něco cítit- divná formulace- mít ráda jiného upíra? Já hloupá myslela, že mi porozumíš." Angel měl pocit, jako by mu zase někdo zabodával do těla pohrabáče. Její slova bolela. Moc. Ťala do živého. Dokonce ani nemohl popřít, že to byl on sám, kdo jejich vztah, navíc ne zrovna citlivě, ukončil. Zranil sebe i ji. Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Navíc mu Spike, aniž o tom věděl, vyrazil z ruky další zbraň. Svoji minulost. Angel ji nemohl použít jednoduše proto, že on sám napáchal mnohem horší zvěrstva. Mohl si pouze povzdechnout.

            "Říkám jen, abys byla opatrná. Koukni, je pozdě. Měla bys jít na kutě. Ráno přijď k Gilesovi, probereme tu záležitost s Leonem." Buffy kývla. Byla ráda, že konfrontace končí. "Angele, je mi líto, že se to na tebe tak sesypalo. Věř mi, nic z toho jsem neplánovala. Vadilo by ti, kdybych tě poprosila, abys zatím nikomu nic neříkal? Potřebuji čas na rozmyšlenou." Angel pomalu prošel dveřmi, na prahu se zastavil, otočil a věnoval jí dlouhý, zvláštní pohled. "Jistě. Dobrou noc, Buffy." "Dobrou."

 

            Angel už byl dávno pryč, ale ona stále seděla v křesle. Tiše a téměř neschopná kloudné myšlenky. Proč se všechno vždycky musí dít najednou? Včera byl její život, Xander by řekl: 'Ha ha, pohodička.', prostě jako vždycky. A dnes... zase chaos. Mozek (patrně ho Angel podplatil) jí nonstop klavíroval, že ta věc se Spikem je úchylná a bláznivá, jenže... nedokázala tak snadno zapomenout. Pořád cítila jeho rty na svých a nořila se do hlubin očí, které jí zřejmě hleděly přímo do duše. Zatřepala hlavou.

            Angel měl recht. Je pozdě. Musí se vyspat. Ráno moudřejší večera. Zatáhla všechny závěsy a žaluzie, co v domě byly, zahnala své co by kdyby a raději šla ohřát krev. Vyšla schody a zaklepala. Nikdo se neozval, tak vešla. Spike spal jako zabitý. Ups. Jako dřevo. Lepší, ale ne o moc. Bylo jí líto ho budit, jenže jí také bylo jasné, že se musí nasytit, protože hojivý režim mu nastartuje jedině krev. Sedla si vedle něj na postel a opatrně mu zatřásla ramenem.

            "Spiku, mám tady pro tebe krev. Je pěkně teploučká a-" žvatlala, dokud neotevřel oči a neusmál se na ni. "Díky, mazlíčku," zívnul a bez meškání zrušil obsah hrníčku. "Jak to šlo s Angelem?" Buffy přestala hrát tyjátr a upřímně si povzdechla. "Nic moc. Dle mého odhadu mu pár hodin, dní, měsí- nechme to, potrvá, než se vyrovná s tím, co jsem mu řekla." Spike kývnul a položil jí dlaň na líčko.

            "Vypadáš unaveně, lásko. Krásně, ale jsi utahaná jako, ehm, kobylka. Měla bys jít spinkat." "Však už se taky chystám do hajan. Zavřela jsem okenice a zatáhla závěsy. Pro případ, že by ses rozhodl ráno vstát. Vím, že tou dobou většinou spíš, ale- jeden nikdy neví. Až se proberu k vědomí, musím za Gilesem. Bude velká porada na téma: Leon. Chovej se tu jako doma. V ledničce máš krev, mikrovlnku poznáš a telku umíš pustit líp, než já." Ještě mu dala rychlou pusu a vstala. "Dobrou noc, Spiku." "Brou, mazlíčku." Zavřela za sebou a vešla do svého pokoje. Převlékla se do pyžama a vlezla do postele. Byla si naprosto jistá tím, že dnes rozhodně neusne. V hlavě jí vířily zážitky dnešního dne i noci. Vše, co zažila, vyslechla a- zívla na celé kolo. 'Určitě neusnu.' Natáhla se a zavřela oči. Usnula, jako když ji do vody hodí.

 

* * *

 

            Buffy probudila vůně opékané slaniny. Zůstala ležet, oči zavřené, a s rozkoší si tu báječnou vůni vychutnávala. Uklidňovala ji, připomínala, že je doma, v bezpečí. Maminka jí vždycky o víkendu dělá ke snídani slani- Vytřeštila oči.

            Máma! Je doma. Vrátila se dřív. A já mám v baráku spícího churavého upíra. To bude mazec. Jak tohle vysvětlím? panikařila vyskakujíc z postele. Seběhla dolů a vletěla do kuchyně... zastavila smykem a připlácla si dlaň na pusu, protože jinak by se začala nahlas řehtat.

            Spike stál u sporáku, něco si pobrukoval a pečlivě obracel kousky slaniny, aby byla opečená pěkně rovnoměrně. Musel Buffy vycítit, protože se k ní hned otočil a… na její tváři uviděl pobavený úsměv. Pasovala by na něj charakteristika: 'od ucha k uchu'.

            "Co je?" zeptal se lehce podrážděně. Ona se mi směje. Tuhle reakci na svůj pokus připravit jí snídani teda nečekal. Buffy dělala, co mohla, aby si srovnala obličej. "Nic!" vykřikla okamžitě. "Jenom jsem tě nikdy neviděla takhle podomácku. Popravdě, dokonce mne ani nenapadlo, že bys vůbec mohl umět vařit." Spike vrátil svou pozornost pánvi a jejímu voňavému obsahu. "Well, za to může televizní kurz vaření, co jednu dobu dávali těsně před Vášněmi. Pochytil jsem pár kuchařský triků a receptů." Buffy se usmívala. Tahle nově objevená stránka Spikovy osobnosti by mohla být roztomilá, kdy nebyl upír.

            "Ty jíš slaninu? Nikdy jsem ji za typickou upíří potravu nepovažovala. Je vidět, že mám mezery ve vzdělání." Spike se zamračil. "Ta je pro tebe. Něco jako poděkování... víš... že's mne odtam dostala a nechala tady." Její úsměv už nebyl ani trošku pobavený. Byl vřelý a laskavý. "Nemusíš mi děkovat. Zachránil jsi mne i Rileyho. Za to si, myslím, zasloužíš víc, než se na pár nocí stát mužem pod mojí ochranou."

            Vyslovení Rileyho jména Spika příliš nerozveselilo. Najednou mu bylo smutno. Přesně věděl, co bude dál. Objeví se Riley a Buffy na jejich včerejší polibky s chutí zapomene. O tom nebylo pochyb. Nicméně dokud jsem tady, můžu si čas strávený s ní náležitě vychutnat. Slanina byla hotová, tak ji přemístil na talířek a podal své oblíbené přemožitelce, kterou v pyžamku viděl poprvé. Buffy na ni chvilku foukala, pak si ukousla a usmála se. Bylo to moc dobré. Okouzleně sledoval, jak se na něj usmívá za to, že jí prokázal drobnou laskavost, a najednou měl v hrudi takový nezvyklý, nevýslovně hřejivý pocit. Nikdy dřív nic podobného necítil, dokonce ani s Dru.

            Buffy zamířila do obýváku, tak šel za ní. Uvelebila se na gauči a Spike dumal, kam by si měl sednout on. Zoufale toužil posadit se hned vedle ní, aby jí byl co nejblíž, ale na druhou stranu... o událostech včerejší noci se dosud ani slůvkem nezmínila, takže je možné, že toho všeho lituje a když se o něco pokusí, bez milosti ho odstrčí. Ze všech muk, co jich na světě je, tohle jediné - být zase odmítnut - by ho pravděpodobně zabilo nejspíš. Rozhodl se pro zlatou střední cestu. Sedl si na opačný konec sedačky tak, aby mezi nimi zůstala rozumná mezera. Sotva se propadl do polštářů, ozvala se žebra a odměnila jeho počínání až příliš důvěrně známou bolestí, při níž sebou nedokázal necuknout, což Buffy neušlo.

            "Jak ti po ránu je?" Všimla si, že šrámy a modřiny na tváři se mu přes noc skoro zahojily, ale bylo nad měsíc v úplňku jasnější, že bolesti má stále. "Ještě nejsem ve své kůži," připustil, "ale budu žít." Sám se hned svým slovům zasmál. Dobře si uvědomoval, jakou ptákovinu vypustil z úst. "Well, tedy ne žít, jako žít. Však víš, jak to myslím." Buffy se smála také. Jak to tak vypadá, smysl pro humor neztratil, což značí, že je na nejlepší cestě k úplnému uzdravení. Smích postupně vymizel a místnost se ponořila do rozpačitého ticha. Oba zvažovali, o čem si dál vykládat. Rozpačité minuty plynuly jako voda, až se Buffy konečně odhodlala promluvit. "Takže," začala, "myslím, že bychom si měli promluvit." "Souhlasím." "O včerejší noci-"

            "Ne, počkej," skočil jí do řeči. "Nejdřív ti musím něco říct." Kývla a Spike se zhluboka, ač to vlastně nepotřeboval, nadechl. Pořád ještě nevěřil, že se jí chystá povědět zrovna tohle. "Myslím, že by bylo dobré zvolnit. Nic neuspěchat." Buffy měla tvář jako z kamene, prostou jakéhokoliv výrazu, tak pokračoval. "V noci jsem ti řekl několik hořkých pravd, jenže byly mnohem hořčí, než jsem původně zamýšlel. Nechci, aby sis myslela, že to říkám kvůli tomu, že s tebou nechci být, protože to já chci! Víc, než cokoli jiného. Jde mi o to, že pro tebe nechci být jen bokovka. S vojáčkem ti to zrovna teď neklape, tak jednoduše skočíš po prvním stvoření, co se ti připlete do cesty a nosí kalhoty. Plus, ještě je tady celá ta záležitost s Angelem. Musíš v tom mít pořádný guláš a já nijak netoužím mít zlomené srdce, až se časem rozhodneš přijít k rozumu. Je mrtvé, ale bolí stejně, jako to tvoje. Tím vším se snažím povědět, že mám v úmyslu počkat, dokud si nebudeš jistá, co cítíš. A když budu mít kliku, tak teprve pak..."

            Buffy na něj hleděla, jako by ho v životě neviděla. Po samolibém a arogantním Spikovi, tak jak ho znala, nezbylo ani stopy. Když ho poslouchala, pořád víc si uvědomovala, jak neuvěřitelně báječný je. Usmála se a pošoupla až těsně vedle něj. "Ty jsi tak sladký," zašeptala a dala mu pusu na tvář. "Nikomu to neříkej," zakřenil se. "Musím dbát o svoji špatnou pověst." Mrkla na něj a pak na hodiny. "To už je tolik?" zaječela a vyskočila z gauče. "Před desíti minutami jsem se měla u Gilese setkat s Angelem." Vyběhla nahoru, hodila na sebe, co jí padlo pod ruku, do batůžku nacpala nějaké zbraně a valila zase dolů.

            "Poslouchej, Spiku. Dneska ještě pijánko, pěkně odpočívej a večer přijď k Gilesovi. Utkal ses s tím chlápkem, takže nám můžeš pomoci se strategií." Ještě se k němu sklonila, rychle ho políbila na rty a už se řítila ze dveří. Spike si spokojeně vzdychnul a pohodlně se opřel. Zavřel oči. Na rtech ho ještě pořád pálil její polibek a poprvé, po celých dlouhých měsících, se cítil šťastný.

 

* * *

 

            Buffy se klepáním neobtěžovala a rovnou nakráčela do Gilesova obývacího pokoje. Byla celá udýchaná, protože z domu až sem utíkala. "Omlouvám se, že jdu pozdě," sípala. "Zaspala jsem." Giles, Angel a Riley, kteří tam už dávno seděli, k ní vzhlédli. Nebyla si jistá, jestli si to jen nepředstavuje, ale zdálo se jí, že Angel se dívá trošku zraněně. Copak uhodl, že se opozdila, protože se Spikem probírala budoucnost a podmínky, za nichž by se její součástí mohl stát i jejich vztah? Posadila se. Nejlepší obranou je útok.

            "Angele, co nám o něm tedy můžeš říci?" "Žárlivost," odpověděl, jakoby to jediné slovo vysvětlovalo vše. Vysloužil si tři zmatené pohledy. "Je jeho silou," pustil se do vysvětlování, "ale i slabostí. Žárlivost mu dává moc a sílu, ale současně ho připravuje o rozum. Je tak šílený, že už nedokáže normálně myslet. Když toho využijeme, přestane dávat pozor a brzy udělá chybu. V té chvíli udeříme." "Máš plán?" zeptal se Giles. Měl obavy, že se míní vrhnout do boje, aniž vše do detailu připraví. O Buffyiných schopnostech nepochyboval, ale nemělo žádný smysl zbytečně riskovat.

            "Podle mne," spustil překvapivě Riley, "má právě Angel nejlepší předpoklady k tomu, aby toho cvoka přiměl klopýtnout. Pozve se k němu na návštěvu. Ty sám jsi říkal," obrátil se na Angela, "že důvodem, proč se pomátl, byl tvůj románek s Darlou. Dle mého názoru, skoncovat s ním je na tobě." Buffy, Giles a Angel na něj němě zírali. Nakonec se slova ujala Buffy. "Nenaznačuješ, doufám, že to celé máme jednoduše hodit na krk Angelovi? Nemůže tam jít sám a bojovat s ním na vlastní pěst." Riley si povzdechl. Měl chuť na rovinu říci, že právě tohle má na mysli. Čím méně nebezpečí pro Buffy, tím lépe. Jenže přespříliš dobře věděl, že by s tím nikdy nesouhlasila, tak se uchýlil ke zbabělé lži a zavrtěl hlavou.

            "Jistěže ne. Jenom navrhuji, aby Leonovi trochu hnul žlučí. My budeme v pohotovosti a připraveni zaútočit, jakmile nás bude zapotřebí." Buffy se podívala na Angela a Gilese. Rileyho plán dával dost dobrý smysl, ačkoli ji nijak netěšilo pomyšlení, že Angel bude Leonovi čelit sám. Jejich tváře vyjadřovaly stejné pocity, jaké měla ona sama.

            "V pořádku, domluveno," schválil plán Angel. "Jakmile zapadne slunce, vyrazím a vy běžte chvíli po mně. Dokud vám nedám signál, držte se z dohledu." Riley i Buffy přikývli a Angel vstal. "Měl bych se trochu prospat. Sraz tady, za soumraku." Giles ho odvedl nahoru, aby mu ukázal pokoj, kde bude spát, takže Buffy zůstala s Rileym sama.

 

            "Buffy, musíme si pohovořit. Dnes už opravdu," vyhrkl okamžitě. Odevzdaně kývla. Bylo jí jasné, že to nemůže odkládat do nekonečna. Poposedl, aby jí viděl přímo do tváře. "Buffy, vím, že teď, když přijel Angel, to máš těžké, ale mám pocit, jako by ses přede mnou uzavírala. Jako by ses mne snažila vyloučit ze svého života. Chci ti pomoci, ale nemůžu, pokud mi neřekneš, co cítíš." Buffy se dívala na zem. Pochybovala, že by se mu zrovna zamlouvalo, kdyby mu řekla, co cítí právě teď.

            "Riley, je mi líto, jestli máš pocit, že tě od sebe zaháním, ale potřebuji čas, abych si všechno srovnala v hlavě. Je to, jak jsi řekl. Mám to teď těžké. Musím si spoustu věcí promyslet a na to potřebuji čas a prostor. Pokus se mi porozumět, prosím." Zoufale si přál jí rozumět, ale prostě nechápal, proč se takhle chová. On sám vždycky věřil, že pomáhá o problémech mluvit, ne je držet pod pokličkou, jako to dělá ona.

            "Nerozumím... ale jestli potřebuješ prostor, máš ho mít. Jenom chci, aby věděla, že až budeš připravená si povídat, jsem tady pro tebe. Pořád." Smutně se usmála. "Já vím." Zvedla se z gauče a naklonila k Rileymu. Zlehka ho políbila na tvář. "Okopíruju si něco z Angelovy knížky a pak si na pár hodin zdřímnu. Nespala jsem moc dobře a dnes večer chci být ve formě. Uvidíme se později." Riley melancholicky pozoroval, jak Buffy vychází ze dveří. Doufal, že se mu otevře. Raději dříve, než později.

 

* * *

 

            Buffy otevřela dveře, batůžek hodila na zem a hlasitě si povzdechla. Dnes měla perfektní příležitost říci Rileymu, o co přesně kráčí, ale na poslední chvíli ztratila nervy. Vešla do pokoje. Televize se snažila a Spike tvrdě spal na pohovce, na níž ho ráno nechala. Usmála se a vypnula přístroj. Vydala se do kuchyně, aby si udělala sendvič.

            "Jsi nějak brzy zpátky," ozval se za ní ospalý hlas. Nadskočila leknutím a skoro upustila talíř. Spike se opíral o futra. Vypadal rozespale. Bylo na něm poznat, že se zrovna vzbudil. "Vylekal's mě!" zaječela na něj. "Nepliž se takhle za lidma." "Promiň, lásko. Jen jsem přišel zjistit, jak šlo plánování. Jsi připravená nakopat upíří zadek?" Jak to tak vypadá, veškerá serióznost, jíž byl prodchnut jejich předchozí rozhovor, je v čudu. Rozhodla se hrát s sebou.

            "Já jsem vždycky připravená nakopat upírovi zadek," zakřenila se. "Hlásíš se dobrovolně?" "Víš, normálně moc rád, ale moje tělesná schránka zatím ještě není zrovna tip ťop. Snad jindy." Buffy si teatrálně vzdychla. "Oh well. Takže se budu muset spokojit s konverzací." "S tím dokážu žít, jestli i ty," zasmál se a společně přešli do pokoje. Usadili se na gauč a Buffy snědla sendvič.

            "Tak jak to šlo? Vymysleli jste nějaký plán?" Kývla a vysvětlila mu, co chystají. "To by mohlo zabrat," poznamenal. "Myslím, že vojáčkův výcvik je přece jen k něčemu dobrý." Buffy se při zmínce o Rileym nervózně zavrtěla. Doufala, že se tomuto tématu dokáže vyhýbat tak dlouho, dokud nedostane odvahu Rileymu povědět, že už s ním nechce chodit. Nejtěžší na tom bylo, že se tak moc snažil být jí chápavým přítelem. Snažil se mít s ní trpělivost, jenže to jednoduše nestačilo. A zrovna teď, když je se Spikem, si plně uvědomuje, že s Rileym by nikdy nemohla být úplně šťastná. Vzpomněla si na laskavá slova, která před chvílí u Gilese vyslovil, a po líčkách jí začaly klouzat slzičky. Jak jen se přinutím mu ublížit? Spike si všiml slz a otočil se k ní.

            "Co se stalo?" V hlase se mu ozvala starost. Když stále neodpovídala, objal ji jednou rukou okolo pasu a snažil se ji konejšit, seč mu síly stačily. Konečně k němu vzhlédla uslzenýma očima a políbila ho. "To kvůli Rileymu," vzlykla. "Trval na tom, že si musíme promluvit. Vážně jsem mu chtěla říct, že chci být s tebou, ale- nemohla jsem. On se tak snaží mít pro mne porozumění. Vím, že to dělám pořád horší, ale nechci ho zranit."

           

            "Na to už je trochu pozdě," ozval se zpoza nich čísi hlas. Buffy vyskočila jako čertík ze škatulky. "Riley?"

 

* * *

 

            Riley zůstal chvíli nehybně stát, jeho mozek se pokoušel správně pochopit, co právě viděl. Jeho optimistická část se vše pokusila zracionalizovat, musel se splést. Ale ne, nemýlil se. Na vlastní oči viděl, jak Buffy Spika políbila.

            "Taky mne mohlo napadnout, že to přijde," řekl tiše dřív, než vyšel ven a práskl za sebou dveřmi. Buffy střelila po Spikovi kalně zeleným pohledem, tvář jako z mramoru. Ohlédla se ke dveřím a pak vyběhla za Rileym.

            "Riley, počkej!" Popadla ho za paži a obrátila k sobě. Zalapala po dechu. Oči měl plné bolesti a slz. "Je mi to líto," zašeptala. Upřeně jí zíral do očí a tvář mu kameněla. Její ruku ze své paže hrubě setřásl. "Nedotýkej se mne, Buffy," procedil skrze sevřené rty. Jeho obličej byl nyní jako maska čiré nenávisti. Buffy přihlížela, jak se od ní odvrací a odchází. Sledovala ho, dokud se jí neztratil z očí. Potom zamrkala, aby se zbavila palčivých slz a pomalu se vrátila dovnitř. Když prošla dveřmi, Spike vstal.

 

            Riley s ní nebyl a on tušil, co si ti dva museli říci. Sotva se oči Buffy ponořily do jeho, svraštila obličej a rozplakala se. Okamžitě stál u ní, přitáhl si ji do náruče a něžně hladil po vlasech. "Šššš, lásko, už je to v pořádku," konejšil ji. Nepřestávala vzlykat. Ne proto, že ji Riley se Spikem viděl. Rozrušila ji především skutečnost, že mu tolik ublížila. Po svých vlastních bolestných zkušenostech s Angelem dobře věděla, jak moc bolí, když vás zraní někdo, koho milujete. Nikdy nikomu nechtěla působit bolest. Zvláště ne Rileymu, jenže přesně to zrovna udělala. Nevěděla jak dlouho tam tak stála. V bezpečí Spikových paží se cítila příjemně a pohodlně. Nakonec se přece jen odtáhla a věnovala mu děkovný úsměv.

            "Možná je to tak lepší, mazlíčku," řekl měkce. Ochromeně kývla. Její vztah s Rileym skončil vlastně už dávno a ten k sobě upřímný kousíček jí samotné byl rád, že už to ví i on. Konečně je po všem. Pohlédla z okna, za nímž na Sunnydale padal soumrak. Čas jít za Angelem.

            "Musím jít," šeptla Spikovi a zamířila ke dveřím. Po cestě zvedla batůžek se zbraněmi, který tam po příchodu odložila. Spike šel za ní. Vzal z věšáku kabát a oblékl si ho. Buffy na něj vykulila oči.

            "Co to děláš?" "Jdu s tebou." Oči se jí rozšířily překvapením a hned pak zvážněly. "Ne, nejdeš. Ještě se ti nevrátila síla. Nechci o tebe přijít," přiznala. Spikovy oči se střetly s jejíma v němém souboji vůlí. Dokázal být stejně tvrdohlavý jako ona, možná i tvrdohlavější. Měl v tomhle oboru spoustu praxe.

            "Poslouchej, přemožitelko. Existuje reálné riziko, že Riley se dnes večer neukáže. V žádném případě nedovolím, abyste se, ty a Angel, postavili Leonovi sami. Hodlám vám pomoci a šetři dech. Jsem rozhodnutý. Nepokoušej se se mnou hádat." Byl ze dveří dřív, než s tím mohla začít. Takže si jen hlasitě povzdechla a vyšla za ním do noci.

 

            Když dorazili k Gilesovi a troufli si i do obýváku, Angel je sjel zmateným pohledem. Bilo do očí, že jako posilu týmu čekal Rileyho a ne Spika. Buffy tonula v rozpacích. "Myslím, že Riley nepřijde," špitla. Angel kývl. Měl dost fantazie, aby si uměl představit, co se odehrálo a nemínil ji nutit k ponižující zpovědi. Raději se vrátil k meritu věci.

            "Takže já jdu. Vy dva se vydejte za mnou a až vám dám signál, buďte připravení krýt mi záda. Dejte mi pár minut náskok." Než mu stačili odpovědět, do dveří vpadl Riley. Lapal po dechu a budil dojem, že brzy vyplivne duši. "Právě- jsem- viděl- Leona," chroptěl. Spike s Buffy byli okamžitě ve střehu. Angel měkce zavrčel. "Kde?" "Hřbitov- teda- na hřbitově- ten u Sídla." Angel zaťal čelisti. Přišel čas zúčtování. Zamířil ke dveřím. Cítil, že Buffy se Spikem jde hned za ním.

            "Počkejte!" vyvřísknul Riley. Už zase dokázal dýchat a trošku se zklidnil. Otráveně se na něj otočili. "Mohli byste vy dva, pánové, jít napřed? Musím s Buffy něco probrat." Podívali se na sebe. Oběma bylo jasné, že Buffy a Riley mají o čem debatovat, ale tohle prostě nebyla ta správná chvíle. Buffy to řekla za ně. "Riley, nevybral sis zrovna tu nejlepší chvilku. Promiň, ale nemohli bychom nejdříve zabít toho zlého, nebo spíš moc nešťastného, kluka?" Smutně sledovala, jak se Rileyho oči mění. Zase v nich viděla bolest, jako dnes odpoledne. Těžce polkla. Nehodlal jí odmítnutí usnadnit- příliš vznešená slova. Dostal kopačky a chtěl jí to dát sežrat. Fajn. Zasloužím si to.

            "Prosím," to už spíš loudil, než prosil. Angel k ní popošel a chlácholivě jí položil ruku na rameno. Nejraději by ji objal, ale to už by sám za sebe neručil. "V pořádku, Buffy. Spike a já půjdeme jako předvoj. Stejně ho štveme hlavně my. No a vy dva," podíval se na Rileyho, "až si všechno povíte, nás dohoníte. Jsem si jist, že toho žárlivce, sympatický hošík, ale na můj vkus moc agresivní, pro začátek zvládneme sami." Podívala se na Spika. Bylo jí jasné, že se s dědou hádat nehodlá. Spíš s ním souhlasí, ačkoli by to nepřiznal ani za svět. Ohlédla se na Rileyho. Jeho oči škemraly, aby s ním zůstala. Něco jí to připomínalo. Jenže tehdy byla na jeho místě ona sama. Jen si povzdechla a kývla. "Buďte opatrní," přikázala měkce, když už Spike s Angelem vycházeli ze dveří.

            Nedokázala zůstat na místě. Postavila se k oknu a sledovala, jak dva černě odění upíři, jejímu srdci nejdražší bytosti, mizí v temnotě. Doufala, že se jim nic nestane. Zhluboka se nadechla a pomyslně si vyhrnula rukávy. Teď musí Rileymu objasnit, jak se věci mají. A skoncovat s ním. Jednou pro vždy. Pokud možno nekrvavě. Nechce mu ublížit, ale ani s ním už nechce být. Nespouštěla oči z okna a začala mluvit.

            "Riley, minutu nic neříkej. Nech mne, abych ti vysvětlila, co jsi dnes odpoledne viděl. Ano, políbila jsem Spika a ano, něco k němu cítím, ale chci, abys pochopil, že jsem ti nic neřekla hlavně proto, že se pořád ještě snažím porozumět sama sobě. Všechno se semlelo tak rychle. Nejdřív Spike a pak se navíc vrátil Angel. Jsem zmatená. Snažím se říci, že nehodlám nic uspěchat. Dokud si nebudu jistá, co opravdu cítím... jednoduše chvíli počkám. Doufám, že chápeš, že tohle není o tobě. Nemůžeš nic udělat ani říct. Můžeš jenom stát při mě. Myslím, že by nebylo čestné ti něco nalhávat a zůstávat s tebou, pokud moje city nejsou sto procentní."

            Překvapilo ji, že neodpovídá, tak se otočila. Stačila ještě zahlédnout židli, která letěla přímo na ni. Potom v bezvědomí klesla na zem.

 

* * *

 

            Rychle kráčeli ke hřbitovu. Bok po boku, beze slov. Spike po straně vzhlédnul k Angelovi. Tvář jeho upířího předka nevyjadřovala nic, než chmurné odhodlání, co nejdříve ukončit dávný spor. On sám myslel na Buffy. Také by rád věděl, jestli Angel cítí něco podobného, jako kdysi dávno on. Tehdy, když mu Angelus ukradl Dru. Upřímně doufal, že ano. Šli dál, stále mlčky. Angel ucítil, že se na něj Spike dívá. Pohledem o něj ani nezavadil, oči stále upíral přímo před sebe, ale...

            "Jestli Buffy ublížíš, budu tě mučit. Než s tebou budu hotov, zažiješ nepopsatelná muka." Jeho dokonale klidný a vyrovnaný tón, z něhož běhal mráz po zádech, Spika trošku vylekal, ale dokonale chápal, co tím chce Angel říci.

            "Já vím," odpověděl tiše.

 

* * *

 

            Riley chvíli hleděl dolů na zem, na Buffy. Ztratila vědomí, protože ji tvrdě udeřil, ale je přemožitelka. Díky své síle a schopnosti rychle se hojit to nebude trvat dlouho a zase přijde k sobě. Musí ji svázat dřív, než se probere. Vzal ji do náruče, odnesl po schodech nahoru a uložil do postele. V jednom koutě stál velký lodní kufr. Věděl co v něm Giles má, takže nebylo nic snazšího, než jít, otevřít ho a vyndat pevně vypadající provaz. Rychle Buffy přivázal ruce i nohy k rámu lůžka a posadil se vedle ní.

            "Promiň, Buffy," zašeptal a něžně hladil velkou bouli, která se jí udělala na čele. "Jinak to nešlo." Oči mu padly na provaz, kterým ji sám spoutal. Věděl, že se nakonec osvobodí, ale to už bude po všem. Když se začala hýbat, vstal a přesunul se na židli, co stála opodál.

 

            Buffy se probrala. Děsně ji bolela hlava. Jako by jí do mozku bodalo tisíc jehel. Zůstala klidně ležet a doufala, že to za chvíli přejde. Bohužel. Donutila se otevřít oči. Viděla, že leží na posteli. Zvolna se jí začaly vracet vzpomínky. Riley mne uhodil. Pokusila se zjistit jak moc je to zlé, ale nemohla hýbat rukama. Vzhlédla a zjistila, že je přivázaná k posteli. Provazy byly pevně utažené. O co tady do pekla jde? Rozhlédla se. V rohu uviděla sedět Rileyho. Pozoroval ji. "Riley? Co se děje?" Něžně se na ni usmál.

            "To s tvou hlavou mne mrzí, ale potřeboval jsem získat čas." Buffy se zamračila. "Čas? O čem to mluvíš?" Úsměv se mu z tváře vytratil. "Když jsem od tebe odpoledne odešel, celé hodiny jsem se procházel a přemýšlel co dělat. Pak jsem na to přišel. Problémem tady nejsem já nebo ty, ale Spike. Ti dva, on a Angel, tě pletou. Jenom díky nim ztrácíš zdravý rozum. Vždycky mi připadalo zvláštní, že přemožitelka může milovat upíra, ale hned dva? To už je příliš. Něco v nich tě musí nutit jednat takhle nesmyslně. Proto jsem zařídil, aby byl tento problém odstraněn." "Odstraněn?" "Zašel jsem nejdříve za Leonem a teprve potom sem. Zpočátku ze mne chtěl zase udělat návnadu, ale když jsem mu vysvětlil, že objektem tvé náklonnosti je už někdo jiný, dohodli jsme se. Přesvědčil jsem ho, aby tě ušetřil. Kladl si ovšem podmínky. Tedy, jednu podmínku. Musím tě držet stranou tak dlouho, dokud ze Spika a Angela nezbude jen prach." Na moment se odmlčel. "Well, vlastně to není úplná pravda. On stál jenom o Angela. Spika přibere na mou prosbu. Jestli jde všechno podle plánu, tak právě teď, když spolu hovoříme, zabíjí tvé démonické lásky."

            Buffy chvíli trvalo, než plně pochopila, co jí Riley řekl. On snad zešílel. Začala trhat pouty, ale brzy jí bylo jasné, že jen tak nepovolí. Do očí se jí hrnuly slzy. Byla dokonale bezmocná. Spike a Angel umřou a ona nemůže udělat nic, aby tomu zabránila. Riley sledoval její úsilí, na tváři lehce pobavený výraz. Byl přesvědčen, že má všechno v kapse. To jí vnuklo nápad.

 

            "Vážně si myslíš, že Leon dokáže zabít Spika i Angela zároveň?" vyprskla provokativně. "Ti dva ho s nejvyšší pravděpodobností už sami rozprášili a teď to v Bronzu zapíjí." "Krajně nepravděpodobné," odpověděl okamžitě pan Nad-věcí, ale červíček pochybnosti v něm přece jen začal hlodat. Nemohl popřít, že Spike a Angel patří k nejsilnějším upírům vůbec a je jisté, že porazit je nebude stejně snadné, jako vyklepnout obyčejnější příslušníky jejich druhu. Možná by měl přiložit ruku k dílu.

            "Víš, myslím, že se podívám na hřbitov. Slyšel jsem, že se tam dnes v noci v noci bude na co koukat. Až bude po všem, náš život půjde dál. Jednou mi poděkuješ." Nechal Buffy zápasit s pouty a seběhl schody. Bez meškání se vydal na hřbitov.

 

            Buffy nepřestávala tahat za provazy, až jí nakonec došlo, že si je spíš, než co jiného, utahuje. Uvolnila se a uvažovala co dělat. Najednou si na něco vzpomněla. Když byla ještě příslušnicí Iniciativy, Graham jí ukázal spoustu uzlů pro případ, že by musela svázat některého z nežádoucích. A nejen to. Pro jistotu ji také naučil, jak se z nich dostat. Ohnula zápěstí a zase ho protáhla, jak jí to kdysi předváděl. Graham se ukázal být skvělým učitelem, protože se jí záhy podařilo osvobodit jednu ruku. Rozvázat ostatní uzly pak už byla hračka. Během několika sekund byla volná. Vyskočila z postele, dolů po schodech skoro sletěla a popadla batoh se zbraněmi. Zdržela se jen tak dlouho, než našla Gilesovu kuš a potom už utíkala ulicí, seč jí nohy stačily. Letěla jako vítr. Co krok, to modlitba, aby nepřišla příliš pozdě.

 

* * *

 

            Boj Spika a Angela proti Leonovi neutuchal. Od začátku jim bylo jasné, že na ně čekal a zpočátku jim činilo potíže vůbec si ho udržet od těla. Postupně se síly vyrovnaly a vypadalo to na remízu. V té chvíli se objevil Riley. Rozhodl se rovnováhu sil porušit. Leon chce Angela, fajn, má ho mít. Já zase velice rád a bez výčitek svědomí sprovodím ze světa Spika. Využil toho, že upíři bojují a nevěnují mu pozornost. Z boku se na Spika vrhnul. Srazil ho k zemi a než stačil vstát, obkročmo se na něj posadil a začal ho mlátit. Rány jen pršely. Vybíjel si na něm zlost a zklamání, které v něm plynule narůstaly od chvíle, kdy uviděl, jak ho Buffy líbá. Spike se pokoušel rány odrážet, ale chip v jeho hlavě obranu chybně vyhodnotil jako útok a naštval se. Bolest, kterou byl nucen snášet, se tím ještě zvětšila. Konečně se Riley vyzuřil a vytáhnul z kapsy kolík. Zvedl ho nad hlavu.

            "Když nemůžu mít Buffy já, tak si buď zatraceně jistý, že ani ty," zasyčel.

 

            Buffy přiběhla právě včas, aby viděla, že Angel se ze všech sil snaží odrážet Leonovy útoky a Riley se chystá probodnout Spika. Pohled na Spika, jak leží na zemi a hledí smrti do tváře, rozptýlil poslední pochyby, které ohledně svých citů k němu ještě měla. Už si život bez něj ani nedokázala představit.

            Spike zavřel oči a sebral veškerou odvahu, aby dokázal zemřít důstojně. Takže dnes si mne kmotřička s kosou konečně našla. Jenže místo kolíku nořícího se do jeho hrudi najednou ucítil, že tíha Rileyho těla mizí a on má nohy zase volné, jen plné mravenečků. Otevřel oči a uviděl, že Buffy dává Rileymu nakládačku a Angel se pere s Leonem sám.

            "Mohl by ses přestat válet a trochu mi píchnout? Pomoc bych vážně ocenil!" zaječel Angel udýchaně. Takže vstal a zase se pustil do boje. V duchu si přísahal, že hned jak bude po všem, Buffy řádně poděkuje. Nejlépe kyticí růží a polibkem. Oprava: polibky. Mnoha polibky. Zasnil se a inkasoval. Raději se vrátil do reality a začal se rvát jako o život.

 

            Souboj Buffy a Rileyho byl otázkou minut. Vojáček je sice silný, ale proti přemožitelce neměl šanci. Srazila ho k zemi a stála nad ním jako hodně naštvaná bohyně pomsty. "Co to s tebou je, Riley? Odkdy lákáš lidi do pastí a biješ ty, co se nemůžou bránit?" Na to neměl co odpovědět, tak situaci vyřešil po svém. Podrazil Buffy nohy a když sebou praštila do trávy, vyskočil a utekl. Jen si povzdechla a sotva zase stála, sáhla po batůžku se zbraněmi. Nejvyšší čas tuhle noční můru ukončit. Vytáhla kuš a přešla k místu, kde její upíři ještě pořád bojovali s Leonem. Stál k ní zády, plně soustředěný na odrážení obou útočících soukmenovců.

            Buffy založila šíp, zamířila a položila prst na spoušť, připravená vystřelit. Leon musel mít třetí oko, protože se znenadání otočil a vykopl jí zbraň z ruky. Uchopil ji za paži, roztočil jako Patrick O’Callaghan a hodil přímo na Angela. Odstředivá síla ještě znásobila tu jeho, takže proletěli vzduchem a hlavami narazili do mohutného kamenného náhrobku. Sesuli se k jeho patě jako loutky, kterým někdo přestřihnul vodicí nitě. Obrátil se na Spika a odhodil toho upířího zelenáče stranou. Sám zamířil k padlému páru.

 

            "Angele, nemáš ani ponětí, jak dlouho jsem o téhle chvíli snil. Dřív, než zabiju tu tvoji holubičku, chci, abys věděl, že kdyby ses víc snažil, mohl jsi ji zachránit." Buffy i Angel byli po ráně do hlavy ještě napůl omráčení, takže mohli jen přihlížet, jak Leon vztahuje po přemožitelce ruce. Stačil se ale jen dotknout límečku halenky, když vtom celé jeho tělo ztuhnulo a oči naplnila bolest a šok. Sklopil hlavu a uviděl hrot šípu, trčící mu z prsou. Než stačil jakkoliv zareagovat, explodoval v oblak prachu, odhalujíc tak Spika. Stál totiž za ním, s kuší v ruce.

            "Buzerant jeden zatracenej," zamumlal a odhodil zbraň. Došel k těm dvěma, ale byl příliš unavený a dobitý, než aby kteréhokoliv z nich dokázal zvednout. Tak se místo toho sesul na trávník vedle Buffy a položil si hlavu na její rameno. Všichni tři tam ještě hodnou chvíli mlčky, vyčerpaně seděli. Přemožitelka a dvě upíří lásky jejího života.

 

* * *

 

            Drahá Buffy.

            Buď tak hodná a neroztrhej můj dopis, dokud si ho nepřečteš. Prosím. Vím, že nejsem v pozici, abych od Tebe mohl cokoliv žádat, ale přesto využívám této poslední příležitosti a prosím Tě o odpuštění. Přál bych si, abych dokázal vysvětlit, co jsem včera v noci udělal, ale nevím jak. Nedokázal jsem snést pomyšlení, že Ti někdo jiný dokáže dát, co já nedokázal. Štěstí. Chápu, že nemohu nijak odčinit, co jsem provedl, ale chci, abys věděla, že toho upřímně lituji a jsem rád, že nakonec všechno dobře dopadlo.

            Také Ti chci oznámit, že už mne v Sunnydale nikdy nespatříš. Graham mne požádal, abych se znovu připojil k týmu a já jeho nabídku přijal. Je možné, že až tohle budeš číst, já už budu vyslán do první akce. Snad bojem proti silám temna napravím své skutky. Nezmizí, ale přestanou hrát hlavní roli.

            Prosím, věř mi, když říkám, že doufám, že budeš v budoucnosti šťastná. Jsi úžasná bytost a zasloužíš si to.

            Navždy Tvůj Riley.

 

            Přečetla si dopis ještě jednou. Našla ho pode dveřmi, když se ráno probudila. Utřela slzy, které nedokázala potlačit. Ještě nebyla připravená odpustit, ale začínala mu rozumět. V myšlenkách se vrátila k tomu, co se událo včera v noci, po boji s Leonem. Když se jim vrátila aspoň část sil, vydali se v tichosti k domu, v němž žila. Přede dveřmi se Angel zastavil.

            "Půjdu zase k Gilesovi." Zůstala tiše, takže pokračoval. "Měli bychom se rozloučit. Jakmile zítra, vlastně už dnes, zapadne slunce, vrátím se do L.A." Tím ji nepříjemně překvapil. Čekala, že jednou odjede, ale ne, že tak brzy. Vědomí, že od něj bude zase odloučena, ji bolelo dokonce i teď, když už věděla jistě, že vlastně miluje Spika.

            "Musím ale udělat ještě jednu věc," řekl Angel a do jedné ruky vzal ruku Buffy, do druhé tu Spikovu. Vložil mu do dlaně dlaň její. "Doufám, že budete spolu šťastní." Sevřela Spikovu ruku a chvíli ji držela, hledíc mu do očí. Pak ho pustila a objala svou první lásku. "Děkuji," zašeptala, "za všechno." Spike k němu napřáhl ruku. Angel na ni chvíli zamyšleně hleděl, pak mu jí potřásl. Spike ho vtáhnul do bratrského objetí. Oba cítili, že je to gesto svázalo dohromady. Obnovili tak vzájemné pouto, které zmizelo, když cikáni na Angela uvalili kletbu. "Starej se nám o ni, Spiku." Jeho nedávné hrozby byly očividně zapomenuty. Když Spike přikývnul, Angel se otočil a rozplynul se v temnotě.

 

            Buffy se ještě jednou podívala na Rileyho dopis. Pak ho složila a odložila na linku. Vyšla po schodech nahoru, do svého pokoje, kde v její posteli ležel tvrdě spící Spike. Přivřela oči a s rozkoší vzpomínala, jak byl něžný, když se milovali a jak šťastně se jí v jeho náručí usínalo. Sedla si k němu a dívala se, jak spí. Musela se usmívat. Vypadal tak nevinně. Nakonec se sklonila a měkce ho políbila. Pohnul se.

            "Brýtro," mumlal ospale. "Riley je pryč," zašeptala. "A už se nevrátí." Spike otevřel oči a znepokojeně k ní vzhlédnul. "Jsi o.k.?" Usmála se na něj a kývla.

 

"Poprvé v životě vím, s kým chci být."

Když ji políbil, učinila další objev.

Myslím to vážně vážně!

 

 

Konec