Part I: SPIKE

 

            Nákupní střediska prostě nenáviděl. A to v Sunnydale snad nejvíce ze všech. Ten vydýchaný vzduch a všudypřítomný pach ještě živého, pobíhajícího a nakupujícího jídla. Připomínal mu potěšení, které je pro něj už jednou pro vždy tabu. Navíc ho pořád sledovala ochranka. Zajímalo by ho, jen tak pro srandu, co by dělali, kdyby věděli, kdo vlastně se to okolo nich potlouká. Ale stejně sem šel. Byla to hloupost, to mu bylo jasné.

 

            Ale ať jsem zatracen. Zítra je den svatého Valentýna a já ji miluju. Dokonce i když je to pěkná potvora. Fakt pěkná. Takže došel k názoru, že ona --- aspoň kousek jejího já --- patří do tohoto zvrhlého světa nákupních horeček a výprodejů. Obchůdky jako Victoria's Secret (svůdné prádélko) a Cinnabon (laskominy) a Sam Goody (potěšení pro ouško) jsou to pravé. Ty by měly být schopny nabídnout mu něco, co si Buffy zaslouží, co potřebuje a hlavně... co by ráda měla. Takže se Spike vydal na nákupy.

            V klenotnictví Penney's ho zaujal náhrdelník -- rubíny zasazené v bílém zlatě. Jednoduché a elegantní. Na dobronzova opálené přemožitelčině pleti -- nejlépe mezi ňadry -- by vypadal úchvatně. Nechal si šperk předvést a konečky prstů zlehka přejel po lesknoucím se kovu a drahých kamenech. Potom si vzpomněl na jiného Valentýna. Už to bylo pár let. Tehdy daroval Drusille podobný řetízek. A Angelus jí přinesl ještě teplé, tlukoucí srdce. Potom jeho láska, jeho kněžna, zmizela ve dveřích ložnice. Spolu se svým knížetem. Dveře se zavřely.

            Spikovy nohy zaplavila vlna bolesti. Jako skoro pokaždé, když na tu dobu vzpomínal. Raději šel pryč. Ne, náhrdelník není tím správným dárkem. Ani nic v žádném z obchodů se šperky. Popravdě, Spike nechtěl riskovat, že cokoliv, co jí dá (kdyby to přijala a byla ochotná nosit) skončí pěkně dokřupava osmažené a naservírované ve dvojité porci Doublemeat hnusu. Jeho mysl se začala ubírat jiným směrem. Jen si povzdechnul.

            Vytvořil si totiž soukromou vizi. Buffy jen v krajkovém spodním prádle. Jeho výrobce se jasně držel zásady: méně znamená více. A on sám ho z ní pak serve vlastními zuby. Jinak to dopadnout nemohlo. Obchod s jemným dámským prádlem obešel širokým obloukem. Chtěl jí dát něco romantického. Nic, co by zavánělo bezduchým sexem. Rád si nalhával, že (než se Buffy vzpamatuje a půjde prostě dál a jeho nechá v prachu cesty svého života za sebou) opravdu jsou SPOLU. Že o něm smýšlí aspoň o fous lépe, než jen jako o nemrtvém vibrátoru s britským přízvukem. A mimochodem. Doma už má hedvábnou pásku přes oči pro případ, že by zítra večer čirou náhodou všechno šlo dobře.

 

            Ani nevěděl jak a stál před knihkupectvím. Pokrčil rameny a vešel dovnitř. Když nejhůř, aspoň si koupí poslední vydání Q. Popadl časopis aniž se podíval co v něm vlastně tentokrát je a zamířil rovnou k Waldenbooks do sekce „Poezie a Literatura“. Shakespeara ne. Byla donucená číst ho ještě na střední a stejně mu nikdo z její generace nerozumí. Maya Angelou, ne. E.E.Cummings, snad, ale ne pro ni. Ne pro ně.

            Potom našel knihu, brožovanou, na přebalu obrázek muže. Kompletní vydání děl Johna Donna. Spike odjakživa zbožňoval způsob, jakým Donne dokáže smísit téma sexu a smrti. Považoval ho za jednoho z mála smrtelníků, kteří to umí. Takže knihu koupil.

            Jenže už ji viděl. Nenápadně ho požádá o účtenku… a dárek vrátí. Nejdřív ohnul rožek stránky, knížka se jí tak otevře na jím vybrané básni, a pak jí na předsádku napsal věnování:

"Buffy... ke dni svatého Valentýna."

 

"Zemřeme pro lásku, pokud nebudeme láskou žít.

A i když nejsme hodni spočinout v hrobě

ani na máry nám není dopřáno ulehnout,

legenda o nás tu přetrvá věky.

A básníci zlámou hroty per,

aby verše o ní vryli do pergamenů."

 

*********************************************************

 

 

Part II: BUFFY

 

            Asi už jsem vážně přišla o ten otravnej rozum, letělo Buffy hlavou. To přece nemůže být pravda. Nemůžu kupovat dárek pro nemrtvého démona, který se mne pokusil zabít minimálně tolikrát, kolikrát mne ošoustal. Navíc dárek ke svatému Valentýnovi.

            Přesto zůstala stát ve frontě. V rukou držela hedvábné pánské boxerky s opravdu hodně divokým motivem. S žirafkami. Protože je to klišé, protože jsou hloupé, protože něco takového by si Spike nikdy v životě na sebe nevzal. Takhle aspoň neměla pocit, že nakupuje pro něj, přesněji -- mohla si předstírat, že je obyčejná nudící se vysokoškolačka, nakupující prádlo podle svého vkusu. Byl večer před svatým Valentýnem -- středa, ale lidé před ní zřejmě netušili, že na nákupy se chodí o víkendu. Buffy se musela postavit na špičky, aby dohlédla na pokladní, znuděně vyhlížející blondýnu, která zrovna sejmula čárový kód z balíku plenek, a ženu co je kupovala. Dělilo ji od nich několik vozíků. Jeden, tři, šest. Takže, než si bude moci koupit své žirafí prádlo, musí čekat až zaplatí celých šest lidí.

            V duchu zanaříkala a začala si vážně přát, aby vybrala něco jiného. Hlavně jinde. Třeba láhev tequily. Karty na koťátkový poker. Nebo ho mohla pozvat do Bronzu na ty jeho zamilované cibulky, blooming onion a pak si s ním zatančit -- žádný sex, jen rande, protože to by se mu určitě líbilo a ona je na něco takového většinou příliš podrážděná -- až na to, že tam bezpochyby budou i její přátelé (jsou tam pořád) hned by se začali vyptávat. A ji už lhaní unavuje. Strávila také příliš mnoho času představami co by řekli, kdyby jim všechno pověděla.

 

            Xander by zuřil -- 'To je blbost! Něco mi ušlo nebo tys už zapomněla jak to dopadlo, když ses naposled rozhodla chodit s někým s tesáky?'

            Willow by si to vzala osobně a myslela by, že je to její vina. Hned by začala hledat kouzlo, aby všechno napravila.

            Anye by to bylo jedno. Patrně by jen položila řečnickou otázku jaký je rozdíl mezi duší a čipem a pak velice pravděpodobně všemu nasadila korunu konstatováním, že ona si odjakživa myslí, že Spike má pěknej zadek.

            Giles, to nevěděla, ale byla si dokonale jistá, že jeho rekce by zahrnula čištění brýlí, hluboké vzdechy a patrně přednášku na téma morálka přemožitelky.

            Dawn, ta by samozřejmě byla absolutně nadšená, ale ani na to Buffy vážně neměla náladu. Prozatím jí postačí, že to ví jen Tara.

 

            Ještě čtyři vozíky. A ke všemu chlápek, který stál hned před ní, na ni skoro zíral a Buffy zrudla. Přála si, aby předtím popadla cokoliv jiného. Něco, co by na první pohled nekřičelo, že kupuje valentýnku pro svého přítele. Ne, přítele ne! Koneckonců, většinu času jejím přítelem nebyl (přinejmenším, když to nepřipustila, ale Buffy ve své mysli uslyšela slabounký hlásek, který jí říkal, že o tohle už tu nejde) ani kamarád na šukání nebude ten správný termín. Milenec? Nah. To evokuje L-word. Dárek pro někoho, s kým spím. To bude to pravé.

            Vzpurně pohodila hlavou a snažila se vypadat světaznale, zkušeně a blazeovaně, jako by pánské spodní prádlo nakupovala denně. Ať si ten čumil trhne nohou. Ještě dva. Buffy si z nudy začala prohlížet flekatý strop. Jak já to tady vydržím? Proč se, u všech všudy, po cestě z práce, ještě načichlá pachem masa a přepáleného tuku, zastavila zrovna tady, aby koupila dárek někomu, koho vlastně nemá ráda a kdyby měla zdravý rozum, nespala by s ním ani za nic.

 

            Až na to, well, že zítra je Valentýna. A ať se jí to líbí nebo ne, ona teď se Spikem tak nějak JE. Cítila by se hloupě nic mu nevěnovat, zvlášť jestli on pro ni něco má. A jen tak mimochodem. Jestli si ty trenýrky oblékne, budou na něm vypadat fakt roztomile.

            Konečně byla na řadě. Pokladní odpípla visačku. "Sedm, sedmdesát pět," řekla otráveně a Buffy jí podala desetidolarovku. Dostala za ni malý hnědý pytlík a pár drobných. Žádný ozdobný papír, rozhodla se v duchu. Aspoň to nebude vypadat tak moc dárkově.

            Pak už konečně zamířila k domovu a hlavně pod sprchu.

 

 

Konec