jak by mohla vypadat episoda BtVS VI/15 „As You Were“,

kdyby v episodě VI/8 „Tabula Rasa“ nebyl zničen kouzelný krystal

 

 

Voják upřeně hleděl do mapy Severní Ameriky, prst zabodnutý u místa, odkud byl hlášen výskyt těch nestvůr. Dělali na tom jejich nejlepší lidé, zaměřili trasu migrace démonů. A on věděl, že neudělali chybu. Ovšem část jeho mozku se odmítala smířil s pravdou. Sunnydale.

            "Je mi to líto, Ri," řekla Sam měkce a objala ho okolo pasu. Přitiskla se k němu. Nespouštěl oči z mapy. Znovu ho stiskla a on se k ní konečně otočil. Oči měl smutné, ale jasné. "To je o.k., babe, zvládnu to." "Jsi si jistý, že tam chceš jet? Poradila bych si. Třeba zavolej Elizonda, už se nemůže dočkat, až se vrátí do terénu-" Riley důrazně zavrtěl hlavou. "Já mám tuhle akci na povel a já ji zvládnu." "Okay, jsi-li si jistý." "Jsem," ucedil zvýšeným hlasem.

            "Jen si nejsem jistý, jak zareaguje Buffy."

 

* * *

 

            "Jahody nebo pińa coladu?" "Pro mne ani jedno", odpověděla Willow nezřetelně. "Ne pro tebe, pro Randyho," pokárala ji Joan. "Nemají ani 'ostrá křidélka' ani 'příchuť krve', tak mi poraď. Co by mu chutnalo?" Willow vrátila na stojan hedvábné spodní prádlo, které si právě prohlížela. Bylo krásné a měkounké jako Tara, ale nebylo to to pravé. Podívala se na balíček v rukou Joan a zachichotala se.

            "Jedlé kalhotky?" "Myslíš, že se Randymu budou líbit?" "Budeš je mít na sobě ty, nemám pravdu? Budou." "Ne, vážně!" "Vážně? Bez problémů. I kdybys měla na sobě něco, co chutná jako žaludeční kapky, stejně mu bude chutnat -- dokud bude mít co jíst -- uh, užijte si ten kulinářský zázrak." Pińa coladu, rozhodla se Joan. A možná i jahody a žvýkačky.

            "Zajímalo by mne, co má Randy pro mě," zamumlala zasněně. "Doufám, že nezapomene." "Poté, co jsi se, jen čirou náhodou, od středy zmínila o Valentýnu snad milionkrát? Jsem si úplně jistá, že nezapomene. Ani nikdo jiný bez vady sluchu." "Bezva. Protože, kdo by nemiloval den svatého Valentýna?"

 

* * *

 

            "Valentýn je absurdní. Svátek pro pitomce. Žně pro výrobce gratulací ve tvaru srdce a květinářství. Vymáčknou z ubohých kluků poslední dolar. A k čemu to všechno? Aby se ti, co nikoho nemají, cítili jako nuly, které nejsou sto najít někoho, kdo by spasil jejich duši." "Zapomněl jsi na to ostatní," uvažoval nahlas Randy, pečlivě prohlížející záplavu kartiček, které přeslazeně přísahaly věčnou lásku. "Na co?" zeptal se Alex netečně. Jako by se on sám o tom všem už dost nenapřemýšlel a neuměl všechny argumenty zpaměti. "Na to, jaké by bylo umírat sám, všemi opuštěn, někde ve škarpě. Ty obvykle -- hmm, tohle je pěkné," změnil téma a vyjmul z obálky velkou bílou kartu potištěnou fialkami. S těmi věčnými růžičkami ať se jdou vycpat.

            "Yeah, díky, žes mi to připomněl. Protože víš ty co? Raději umřu sám, než bych si dobrovolně pověsil na krk nějakou přihlouplou kráskou, která-" "Oy, myslím, že ta kočka v uličce po tobě hází očkem." "Kde?" vyhrkl Alex, narovnal se a vypnul hruď. "Támhleta. Půjdeš s ní dát řeč?" Alexovo nadšení poněkud povadlo. "Proč vlastně? Pamatuješ na tu holku, co mi v Bronzu koupila nachos? Upírka. A ta rusovláska v obchodě s videi? Hadí žena. A ta v Espresso Pump?" "Co byla?" "Už si nepamatuju. Cosi slizkého." "Správně, takže máš v úmyslu zůstat navěky sám. Bezva plán." Alex se kousnul do rtu. "Okay. Ještě jednou to zkusím. Jenom jednou! Ale jestli mě sežere, roztrhá na kousky nebo vykuchá, bude to jenom tvoje vina."

            "Fajn," zamumlal Randy, aniž mu nějak zvlášť věnoval pozornost. Alex měl vždycky sklon přehánět a žádné z jeho démonských přítelkyň se ještě nepodařilo ho zabít. Ale fakt se zdálo, že ho přitahují podivínky. Takže zdravý rozum radil zůstat po celou dobu tady, na více než veřejném místě. Jenom pro případ, že by se rozhodla sníst mu játra. Zatím tomu nic nenasvědčovalo. Randy to pustil z hlavy a začal na den svatého Valentýna plánovat něco mnohem příjemnějšího.

 

* * *

 

            Riley nahlížel oknem do Magic Boxu. Nic se tam nezměnilo. Úhledně vystavené předměty, pečlivě uklizeno, v zadní části obchodu knihy. A tam byl i Giles. Oblečen do tvídu, jako vždy, přecházel obchodem. To Rileyho ujistilo, že některé věci se prostě nemění. Giles si ho ve výloze všimnul. Zavírací doba se blížila, ale jestli má ten mladík o něco zájem, může nechat otevřeno trochu déle. Byl přesvědčený, že ochota vůči zákazníkům se vždycky vyplatí. Takže místo toho, aby zamčel a otočil cedulku z 'otevřeno' na 'zavřeno', otevřel dveře a zvědavě pozvednul obočí.

            "Mohu vám pomoci?" Riley se ošil. Přál si, aby mohl přijít s něčím, co by neznělo hloupě nebo domýšlivě. Doufal, že to bude snazší, ale Scoobies ho zřejmě pořád ještě nenávidí za to, co provedl Buffy. Nevyčítal jim to, ale bolelo ho to. Kdysi je považoval za přátele. Giles čekal, ale nezdálo se, že by vysoký muž v černém roláku hodlal promluvit. Po chvilce za sebou uslyšel klapání vysokých podpatků a Anya, jeho rozkošná snoubenka, ho objala a přitulila se k němu. Pohledem se vrátil k mladíkovi, Anyiny důvěrnosti ho malinko uvedly do rozpaků. Viděl, že muž se tváří více než podivně a dělá nějaké posunky.

            "Dobrý bože," vzdychl znechuceně a zavřel mu dveře před nosem. Otočil cedulku na 'zavřeno'. "Co to děláš?" zeptala se Anya a zamračila se na něj. "Ty jsi prostě jen tak zaplašil zákazníka? Myslela jsem, že jsi říkal, že to je můj obor." "Je nutné říci, že to nebyl zákazník," bránil se Giles. "Byl to-" "Myslel si snad, že jsem nějaká flundra? Zlatokopka, co si narazila staršího pána? Protože to já nejsem a už je mi zle z lidí, kteří se chovají jako-" Ze zadní části obchodu zavolala Willow. "Už jsem tady. Spočítám denní tržbu-" "Ne!" vřískla Anya. "O peníze se starám já! O co se snažíš? Přivést nás na buben?"

            "Nemyslel si, že jsi flundra. Nemohl mluvit," vysvětlila Dawn, aby ji přivedla na jiné myšlenky. Všechno viděla a na první pohled jí bylo jasné o co jde. "Černý rolák, tvář bez výrazu? Byl to mim." Giles souhlasně kývnul. "Ahhh!" vydechla Anya s úlevou. "Valentýnští mimové už začínají obcházet. Chápu. Koneckonců, místní zvyky je dobré pozorovat. Ale ne dodržovat, protože je to mim." "Já mám mimy ráda," podotkla Tara. Ostatní se na ni dlouze zadívali. "Tradiční Valentýnské žerty. Velice efektní," řekla nakonec Anya. Tara otevřela pusu, aby ji opravila, ale Dawn zavrtěla hlavou. Tara poslechla její němé rady a zůstala zticha.

            "Je zavřeno," ukončil diskusi Giles a konejšivě hladil Anyu po zádech. Tu by nikdy nenapadlo zavřít brzy, naopak plánovala posunout zavírací dobu do noci, pro případy naléhavé potřeby koupě dárků. Chvíli vypadala, že bude protestovat, ale pak si to rozmyslela. "Pravděpodobně víš co děláš, Ruperte," souhlasila kupodivu. "Jestli brzy neodejdeme, vrátí se zpátky s ostatními mimy. A co by to pak bylo za Valentýna?"

 

* * *

 

            Joan s Randym zůstali doma. Všichni ostatní měli nějaké plány a tak se poprvé ocitli v domě sami. Možná se to nezdálo bůhvíjak vzrušující, ale Randymu to znělo přímo božsky. Ostatní lidi z party byli sice báječní, ale pořád se tady motali. A po Vánocích... well, kdy ho ta banda načapala u Joan bez šatů, užívali si spolu poprvé, se stal poněkud plachým a ostražitým. Proklatě. Zvlášť, když malá sestra jeho milenky od té doby zrudla pokaždé, když vešel a hned taky, chichotajíc se, utekla z místnosti.

            Ale nyní, díky bohu, měli celý večer jen pro sebe a hodlali toho jaksepatří využít. Po zemi před krbem rozházel okvětní lístky růží. Vždycky si přál vidět Joan oblečenou jen světlem plamenů. Bůh ví, kdy se jim tahle příležitost znovu naskytne. Možná by se mohli vyfotit. Eh, vlastně nevěřil, že by byla pro. Ačkoliv, za optání nic nedá.

            Měl pro ni náušnice, o kterých si myslel, že by se jí mohly líbit, zabalené do ozdobného papíru, ale jeho hlavním překvapením bylo, že se naučil masírovat. Půjčil si video, přečetl horu knížek a koupil olej s vůní levandule. Občas bývala po bojích s démony celá rozbolavělá a takhle jí bude moci ulevit od bolesti po celý rok. A jestli skončí nahatí, bude to vítaným vedlejším efektem. Nějaký zvuk upoutal jeho pozornost a on se otočil. Uviděl Joan. Stála na prahu pokoje, oblečená ve skandálně krátkých šatičkách, které před ostatními nikdy nenosila.

            "Well, vypadáš krásně," řekl měkce a popošel k ní. Usmála se a spokojeně registrovala sexy způsob, jakým se k ní blížil. Byli sami. Opravdu a dokonale sami. Myslela si, že je to nemožné. Jako by tenhle dům byl prokletý. Celou dobu tady někdo zavazel. Dnešní noc je první, kdy můžou být o samotě na dobu, která se jim zdála být blaženou věčností. A nebude jejich poslední. Ale Randy se na její vkus moc loudal a ona byla velice netrpělivá.

            "Postřeh," křikla a vyskočila mu do náruče. Chytil ji s překvapeným heknutím. "Šťastný Val-" Ostré zazvonění uťalo Joanina slova a Randy tlumeně zaklel. Zanaříkala a spustila na zem své dlouhé štíhlé nohy, kterými ho ještě před momentem objímala okolo pasu. Nerad si dal říct a pustil ji. Ani jeden z nich netušil ‚koho to sem čerti nesou‘.

 

* * *

 

            Vrásčitý démon koukal na Joan a Randyho trochu ostýchavě. Před pár týdny se jim představil jako Randyho kámoš z pokeru, ačkoliv se stále pletl a říkal mu Spiku. Pravděpodobně jen kvůli vlasům, protože on už Spikem nebyl.

            "Napadlo mne, jestli byste mi nemohli s něčím pomoci." "Dnes na Valentýna? To si děláš srandu," ucedil Randy nevěřícně. "Ani omylem. Máme své plány." A začal zavírat dveře. "Ale moje vejce se třesou!" Joan na něj zírala. "Tvoje... vejce?" "Nemají se třást!" "Takže, třas je divný, ale že máš vejce je normálka." "Well yeah, ony jsou - oh! To nejsou moje vejce. Jen se o ně starám. Dnarvus démon mi slíbil moře koťat, pokud je udržím v bezpečí do jeho svátku. Ta vejce měla být jalová, jako třeba vajíčka v krámě, ale teď se třesou a vytéká z nich nějaký zelený sliz. Nemůžu Dnarvuse nikde najít a vejce jsou tam dole... hýbají se. Děsí mě."

            "A co chceš od nás?" Clem bezmocně pokrčil rameny, záhyby na jeho tvářích se pohupovaly. Bylo těžké toho chlápka jen tak odmítnout. Joan se smířila se svým údělem. Je superžena, ochránkyně tvorstva. Její povinností je starat se, aby svět byl bezpečnějším místem k životu. Pro lidi i laločnaté démony. Dokonce i na Valentýna.

 

* * *

 

            "Nemůžu uvěřit, že tady žiješ," poznamenala Joan, sotva vešla do Clemovy zatuchlé hrobky, v níž se povalovala spousta prázdných obalů od dortíků s polevou a tučných smažených jídel. "Vsadil bych se, že jsem to tady opustil v podstatně lepším stavu," podotknul Randy na svou obranu. Clemovi tehdy trvalo, než Randyho přesvědčil, že tady dřív žil a ten tomu uvěřil až když mu Clem řekl, že než se přestěhoval do téhle díry, dělal mu otec ze života peklo. Dokázal si představit proč. Kvůli té odbarvené couře. Přitom pouhá její přítomnost urážela památku jeho milované zesnulé matky. V době, kdy se setkali s Clemem, byl Randy už nastěhovaný do sklepa v domě Joan a rozhodně neměl v úmyslu se do někdejšího domova vracet. Ten nový byl sice přeplněný, ale jemu to tam vyhovovalo.

            "Půjdu dolů první, pak mi podáš sekeru," instruovala ho Joan, slézajíc po žebříku do suterénu hrobky. "Yeah, fajn. Jenom pořád nechápu, proč jsme si nevzali kuše," brblal Randy a podával jí dolů zbraně. "K čemu by nám na vejce byla dobrá kuš?" "Proč by sekera měla být lepší? A když už si chceš vybírat, proč s nimi nebojujeme raději pánvemi?" Zatímco Randy lezl za ní, Joan jen protočila oči. Občas mu to poněkud pomaleji zapalovalo.

            "Well, Randy, seke-" začala vysvětlovat pomalu, jako opožděnému dítěti, ale nenechal ji domluvit. "Oh, doprdele," vydechl a ukázal za ni. Joan se otočila a uviděla hrozivě vypadající kokony, které vajíčka moc nepřipomínaly. Ani trošku se netřásly, ale Randy vypadal, že je bere velice vážně. "Joan? Podej mi sekeru."

 

* * *

 

            Skoro to dělali venku před hrobkou. Skoro. Je to divné, ale padouchové se zabijáckými sklony vždycky túrují motory svých strojů. Legrační. Tak důkladně se postarali o to, aby mohli zůstat sami ve svém domě, a přesto jsou z něj najednou venku a zrovna tady. Věděli, že Clem se sem nevrátí, dokud ho neujistí, že se postarali o jeho vaječný problém. Takže jeho návratu se bát nemuseli a on nebyl zrovna týpek, co přijímá spoustu návštěv. Proto byli docela překvapeni, když vzhlédli a ve dveřích hrobky uviděli postavu muže.

            "Promiňte!" vyštěkl Randy agresivně a postavil se před Joan, která si k sobě přitáhla první kousek šatstva, co jí padl pod ruku. Muž je soustředěně pozoroval, ale blíž nešel. "Nechtěl jsem rušit," řekl chladně. "Ale situace je vážná. Sledovali jsme vejce démona až-" "Sem. Konkrétně do sklepa tady pod námi," dodala Joan vstřícně a pokračovala. "Yeah. Našli jsme je." "Musí být zničena-" "Už se stalo." Muž se zhoupnul na patách a působil dojmem, že mu tam příjemně zrovna není.

            "Hádám, že mou pomoc nepotřebujete," řekl nakonec. "Ne," souhlasila s ním vřele Joan. "Můžete se vrátit kamkoliv, kde žijete a dělat tam cokoliv, co děláte. Tohle místo máme pod kontrolou." "Uděláte líp, když nám to uvěříte," dodal Randy. Koutek úst se mu zvlnil lascivním úšklebkem. "Vyrušil jste nás při Valentýnské oslavě." Joan zčervenala až po konečky prstů na nohách. "Pššš!"

            "Omlouvám se," řekl muž sklesle. Joan čekala, že konečně vypadne, ale on tam pořád stál. Nakonec to nevydržela a vyjela na něj. "Je den svatého Valentýna. Neměl byste být někde jinde?" Muž se na ni zraněně zahleděl, potřásl hlavou a odešel. Když byl pryč, Joan se zřetelně ulevilo, ale přesto...

            "Myslíš, že bychom se měli omluvit, že jsme byli hrubí?" "Hrubí? Ten otrava tady stál a pozoroval nás, jak se líbáme. Myslím, že od nás bylo zatraceně ohleduplné, že jsme nezavolali policii. A to se ani nezmiňuji o tomhle," zdůraznil Randy a potěžkal masivní zbraň, která byla opřená o zeď. "Když jsme sem přišli, tohle tady nebylo." "Myslíš, že je to toho chlapa?" "Musí být." Nijak ji to nepřekvapilo.

            "Zbraně? Nic moc na lovce démonů, jestli chceš znát můj názor. Když potřebuješ na jejich zabití něco víc, než sekeru, jsi žabař." "Co to máš pořád s těmi sekerami?" "Prostě je mám ráda," vysvětlila rozmarně a přitáhla si ho k sobě dolů do dalšího polibku. Přitiskla se k němu, aby mu připomněla, kde skončili.

            "Baby, odtud Valentýnská nálada vyprchala. Pojďme domů podívat se co je pod jmelím." "Na Valentýna se jmelí nevěší." "To se jenom tak říká. Přesně to znamená: Pojďme využít toho, že jsou všichni v čudu a milovat se na těch nejrozmanitějších místech po celém domě." S takovým plánem Joan mohla jenom souhlasit.

 

* * *

 

            "Cíle jsou vyhubeny?" zeptala se Sam znovu. Ne proto, že by mu nevěřila - věřila mu jako nikomu na téhle planetě - ale protože všechno ráda dělala důkladně. Zvlášť pokud šlo o nestvůry, které dokážou srovnat se zemí celá města. "Skončili v propadlišti dějin," odpověděl Riley. "Takže jde o Buffy," konstatovala Sam měkce. Riley neodpověděl. "Šlo to špatně?" povzbuzovala ho. Kývnul. "Tak špatně, jak jen to bylo možné." "Pořád je do tebe blázen." "Ne... právě naopak. Chovala se úplně lhostejně, dokonce jako by jí na mě nikdy ani za mák nezáleželo. Do pekla, možná že ne. Možná, že jsem jen kluk, kterého kdysi využívala k randění. Nyní je s někým, koho nenáviděla a já jsem pro ni cizinec."

            "Babe... musíš to pustit z hlavy. Šel jsi dál. Ona také. To dospělí dělají." "Asi jo." Nevypadal, že by ho ukonejšila. "Riley... lituješ toho, co se stalo?" "Lituji čeho?" "Že jsi ji opustil." "Ne. Ne, Sam, vůbec ne," odpověděl upřímně. Zklamaně potřepal hlavou.

            "Jen je mi líto, že se Buffy pořád zlobí."

 

* * *

 

            "Vaše zbraň!" křičela Joan, která se rozběhla k helikoptéře. "Zapomněl jste si svoji-" Zbytek jejích slov se ztratil ve zvuku motoru startujícího stroje. Ani černě oděný muž ani zbytek posádky si jí nevšimli. Samozřejmě, trošku ji překvapilo, když ho viděla nastupovat do vrtulníku, ale během posledních měsíců viděla spoustu mnohem podivnějších věcí. Podívala se na Randyho a pokrčila rameny. "Zkusila jsem to." "Možná by nás ještě mohl uslyšet," navrhnul Randy nejistě.

            "Děláš si srandu? Nepoběžím za tím chlapem jako někdo z loser central! Stejně mu nevěřím. Vadí mi něco v jeho očích. Připadá mi jako takovej ten týpek, co si pořád hraje na svatouška, motá se okolo a když se k němu otočíš zády, obšťastní tě něčím, kvůli čemu pak musíš brát penicilin. Jestli ta zbraň pro něj tolik znamená, neměl ji tady nechávat."

            "Nemůžu s tebou nesouhlasit," potvrdil její diagnózu Randy a vklouznul jí svou rukou do dlaně. Helikoptéra, ztrácející se na nočním nebi, byla zapomenuta. "Já sám bych jen těžko spustil z očí věc, kterou miluju." "Hey, komu říkáš věc?" "Promiň, baby, byl jsem ošklivý. Možná bys mi za to mohla naplácat." "Možná ano," řekla Joan svádivě, pak si to rozmyslela. "Vlastně, Anya mi povídala, že slyšela, že výprask je jednou z Valentýnských tradic a chce jím tvého otce překvapit." Chvíli ten nápad zvažovali, ale pak se znechuceně otřepali. "Yes, well... pustíme to z hlavy, ano?" "Rozhodně," souhlasila Joan, objala ho a těsně se k němu přitulila.

 

            "Mimoto, máme co dělat. Až se vrátíme domů, chci, aby sis sbalil kufry." Randy zpopelavěl. "Co?" hlesl. "Slyšel jsi mne. Spakuješ se…" "Ale já-" "… a odneseš si všechno nahoru, do mého pokoje. Vyprázdnila jsem ti pár šuplíků." Klesla mu čelist a ona se škodolibě rozesmála. Pro jistotu se mu klidila z dosahu. Nestačila ale udělat ani dva kroky, když ji polapil a začal jí významně očichávat hrdlo.

            "Na chvíli jsi mne sice vyděsila, že mě tady hodláš nechat samotného jako kůl v plotě, ale jsem si zcela jistý, že jsi mi dala ten nejlepší dárek, jaký jsem mohl dostat." Zářivě se na něj usmála. Tím širokým, šťastným úsměvem, který tak miloval.

 

"Happy Valentine's Day, Randy."

"Happy Valentine's Day, Joan."

 

 

...Konec...