Vánoční překvapení

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Catnip.me.uk

děj se odehrává bezprostředně po epizodě BtVS VII/11 Showtime

"Nebude se jí to líbit." "Well, prostě musíme zařídit, aby se jí to líbilo." Xander nebyl ještě ani zdaleka přesvědčen, pohled na jeho tvář to Willow říkal zcela jasně. Povzdechla si a stočila nohy pod sebe. Dál usrkávala z šálku kávy. "Ty si ale myslíš, že je to dobrý nápad, že ano, Xandere?"

"Jistě. Tím mám na mysli, že bychom všichni potřebovali pauzu, zvlášť Buffy. Jen nevím, jestli je to bezpečné. Chci říci, podívej, co se stalo Spikovi."

Oči Willow zabloudily vzhůru. V jedné z ložnic tam ležel Spike v bezvědomí. Tělo pokryté ranami, mysl zmučenou vzpomínkami na to, co se mu přihodilo. Křičel ze spaní, trápen nočními můrami, všechny už několikrát probudil a ještě víc tím vynervoval už tak dost poplašené potenciální. Když První tohle způsobil jemu, upírovi, co by pak asi mohl udělat mladým lidským dívkám. Tehdy Willow dostala nápad.

"Vím, že se musíme připravit na bitvu. Věř mi, Xandere, viděla jsem, co přichází, ale budeme k ničemu, pokud kvůli všem těm přípravám padneme na hubu. Holčiny jsou vystrašené a unavené a, ruku na srdce, já taky. Jeden den volna je přesně to, co všichni potřebujeme. Může to být naše poslední příležitost strávit nějaký čas pospolu." Xander se usmál a Willow bylo jasné, že ho má na lopatkách. Teď už jim jen zbývá přesvědčit Buffy.

* * *

Buffy byla, ostatně jako vždy, v tréninkové místnosti s potenciálními. Během posledních dnů se prakticky nezastavily, kromě chvilky na jídlo a pár hodin spánku, takže jí nějakou dobu trvalo, než si uvědomila, že se k nim přidal Xander a Willow. "Pokračujte v procvičování hmatů, které jsem vám ukázala," nařídila po cestě k přátelům. "Co je? Mám tady práci."

"Uh... mohli bychom si promluvit nahoře?" požádala Willow, chvíli vypadala, jako by měla strach, že se na ni Buffy vrhne. "Bude to jen minutka." Buffy si povzdechla a ohlédla se přes rameno na trénující potenciální. "Ok, ale musí to být rychlé." Všichni tři se vydali po schodech do kuchyně. Sotva byli usazení okolo stolu, Willow se rozhodla, že nejlepší bude jít rovnou k věci.

     "Děvčata potřebují den volna, Buffy, a ty jakbysmet." Buffy se s odpovědí neloudala. "To nejde." "Víš, co je za den?" "Wills, nemám čas myslet na takové věci."

     "Je dvacátého třetího prosince. Za dva dny budou Vánoce a tahle děvčata jsou daleko od rodin a na smrt vyděšená. Vím, že je trénink důležitý, ale jeden den bys jim věnovat mohla."

Buffy sklonila hlavu. "Vůbec jsem si neuvědomila, že Vánoce budou tak brzy."

"Jeden den, Buffy. Nech je odpočinout, trochu se pobavit a užít si nějaké dobré papání. Uvaříme, takže si s tím nemusíš dělat starosti. Stačí se dostavit a jíst." Rty Buffy lehce zvlnil hořký úsměv. Vzpomněla si, jak kdysi dávno Willow povídala, že na tyhle dvě věci je vážně dobrá. Zdálo se to být před celými věky.

"Ok, jeden den. A nic jim neříkejte. Bude to překvapení." Willow se skoro na místě roztancovala. "Díky, Buffy. Jen to nech na nás. Na mě a Xandera."

* * *

Tu noc Buffy proseděla se Spikem, ostatně jako všechny noci od chvíle, kdy ho zachránila. Párkrát se probral, jen na tak dlouho, aby vypil trochu krve, ale kromě toho jediné známky života, které vykazoval, byly záškuby svalstva a křik během jeho nočních můr. Když zakřičel poprvé, Buffy dělala, co mohla, aby ho vzbudila, ale nebylo to k ničemu. Tak tam jen seděla, držela ho, když křičel, a přála si moci udělat něco, čím by jeho bolest odstranila. Dnešní noc se přinejmenším zdálo, že spí klidně a za to by měla být vděčná. V myšlenkách se zatoulala k rozhovoru, který dnes odpoledne vedla s Willow a Xanderem.

     Je vůbec možné, že přišly Vánoce, aniž si toho všimla? Pravdou je, že myšlenkami je u trénování potenciálních, už od doby, kdy se tady objevily, ale neuvědomovala si, že se tak moc odpoutala od běžného života. Zajímalo by ji, jestli Dawn čeká, že od ní na Vánoce dostane nějaký dárek nebo chápe, že má na starosti mnohem důležitější věci. Můžou to být jejich poslední společné Vánoce.

To pomyšlení Buffy tvrdě zasáhlo. Můžou to být jejich poslední společné Vánoce a nejen, že Dawn ani nikomu jinému nekoupila žádný dárek, ale klidně by celé Vánoce trénovala, kdyby jí o nich Willow a Xander neřekli.

"Musím něco podniknout," zašeptala napůl k sobě, napůl ke Spikovi. Takže hlídala jeho spánek a současně začala spřádat plány.

* * *

Willow byla tou, kdo ráno našel vzkaz od Buffy. Musela jít ven a než se vrátí, děvčata mají trénovat s Gilesem. Willow to považovala za trošku zvláštní, ale usoudila, že Buffy ví, co dělá. Hned jak to vyřídila Gilesovi, obrátila pozornost k přípravě vánočního oběda. Anya a Dawn svorně nabídly pomoc, cítily se trochu odstrčené, vzhledem k té věci s trénováním a Andrew se všem tak dlouho pletl pod nohy, až mu nakonec dali práci prostě proto, aby jim šel z cesty. Zatímco Willow a Dawn nakupovaly potraviny, Xander, Anya a Andrew chystali kuchyni. Neuvědomili si, že Buffy je už doma, dokud nepřišla za nimi, aby se podívala, jak jsou daleko.

     "Willow a Dawn mají na starosti jídlo. My prostě chystáme pánve, hrnce, kastrolky a všechno ostatní." Buffy kývla. "Dobře. Já půjdu a budu pokračovat v trénování." Zmizela, než kdokoli z nich stačil něco říci.

     "Myslí si ještě někdo, že se Buffy chová podivně?" zeptal se Andrew. "Možná je posedlá, či co." Anya mu odpověděla záhlavcem. "Nikdo se tě neptal. Teď umyj tohle nádobí." Andrew si dotčeně odfrknul. "Nesouhlasil jsem, že budu tvým otrokem, abys věděla." "Well, na tos měl pomyslet, než jsi zabil Jonathana." "To není fér!" "Drž hubu a umývej."

* * *

"Je všechno připravené?" zeptala se ten večer Buffy, když spolu se Xanderem a Willow seděla tiše v kuchyni. Willow se zasmála. "Jo, bude boží mňamka. Nerada to říkám, ale Andrew je v kuchyni vážně dost šikovný." "Well, dejme tomu, že je aspoň k něčemu dobrý. Už jsem začínala uvažovat, proč si ho tady vlastně pořád držíme." Buffy dopila hrnek kávy a vstala. Ještě se protáhla, než zamířila ke schodům. "Zkontroluju Spika, pak hajdy na kutě."

Sotva zmizela, Willow a Xander si vyměnili vědoucí pohled. Oběma bylo úplně jasné, že Buffy v noci spát nebude. Věděli, že bude sedět u Spikova lůžka, stejně jako každou noc, odkdy ho zachránila. Zamýšleli si s ní o tom promluvit, ale nakonec se rozhodli, že jde o něco, co prostě potřebuje. Raději umyli hrnečky a zamířili do postele. Zítra bude náročný den.

* * *

Příští ráno mírumilovné ticho spícího domu prořízl vřískot, okamžitě probudil všechny jeho obyvatele, vyjma Spika. Na schodech v mžiku zadusala chodidla v různém stádiu obutosti a celý dům spěchal pátrat po zdroji toho ohavného zvuku. Všichni si nesli zbraně pro případ, že jde o útok. Díky tomu, co s překvapením objevili, jim téměř vypadly z rukou.

     Obývací pokoj zářil a jiskřil baňkami, ozdobami a světelnými řetězy. V rohu místnosti stál vánoční stromeček. Spíš strom, protože se špičkou dotýkal stropu a pod ním ležela hromada pečlivě zabalených dárků.

Dawn se pohnula jako první, poklekla vedle stromku a jala se zkoumat jeden z dárků. "Jsou na nich naše jména." "Jak se sem dostaly?" nechápala Molly. "Myslíte, že je to trik?" Dawn pokrčila rameny. "Myslím, že zjistit se to dá jen jediným způsobem." Po chvíli hledání našla balíček se svým jménem a opatrně z něj sundala ozdobný vánoční papír. Uvnitř byla fotografie jí a Buffy, v krásném zlatém rámečku. Obě se smály, momentka z časů dávno minulých. Zamrkala, aby zapudila slzy, než se obrátila ukázat ji ostatním.

"Takže to není trik," konstatovala Molly, když prozkoumala obrázek. "Udělala's to ty?" optala se Kennedy Willow, ale ohromený výraz na tvářích Willow i Xandera jí prozradil, že žádný z nich o ničem neví. Dawn mezitím všem porozdávala dárky a pokoj brzy naplnilo vzrušené štěbetání. Sotva si Xander, Anya a Willow rozbalili své dárky, odvlekli Andrewa do kuchyně, aby začali pracovat na obědě.

"Nemůžu uvěřit, že si na mě někdo vzpomněl," blekotal šťastně Andrew a choval loutku Gandalfa. "To je tak sladké." "Ne, že by sis to zasloužil," odsekla Anya a připínala si nové náušnice. "Teď už musíme začít vařit, tak odlož tu hloupou hračku."

     "Hey," ozvala se ode dveří Buffy a s úsměvem vešla do kuchyně. "Jak to jde?"

     "Právě začínáme. Viděla's to všechno támhle?" Buffy se znovu usmála. "Yeah, viděla." Xanderovy oči se rozšířily. "To je tvoje práce!"

Buffy pokrčila rameny. "Jen jste mne přiměli k zamyšlení. Tohle mohou být naše poslední společné Vánoce. Prostě jsem chtěla, aby byly pěkné." Xander a Willow se pohnuli vpřed, aby přítelkyni objali. Bylo jim jasné, kolik jí to všechno muselo dát práce. Buffy se po chvilce odtáhla. "Mám vás ráda. Chtěla jsem, abyste to věděli. Vím, že ze mě v posledních týdnech byla bojovná Buffy, ale to neznamená, že mi na vás přestalo záležet."

     "My víme," špitla Dawn ode dveří. "Taky tě máme rádi, Buffy." Obě sestry se objaly a zbytek gangu se pustil do přípravy oběda, aby jim nechal trochu soukromí. "Miluju tu fotku." "To jsem ráda." "Mám hlad." "Já taky."

* * *

O několik hodin později seděli všichni natěsnaní v kuchyni, využili každé volné místečko, a užívali si dobrou vánoční krmi. "Tohle je fakt skvělé," mumlala Dawn s pusou plnou jídla a dostalo se jí souhlasného mumlavého přitakání od všech ostatních jedlíků.

     "Tajemství je v přesné teplotě trouby," vysvětloval Andrew hrdě. "Nesmí být ani moc rozpálená ani příliš studená, jinak bychom příští týden prozvraceli." "Andrew?" optala se Buffy sladce. "Chtěl bys dostat roubík?" "Ne, jak bych pak mohl jíst?" "Well, v tom případě ti doporučuji zmlk-nout." Všichni se zahihňali a Andrew uraženě ohrnul rtíky, zbytek dojedl v naprosté tichosti.

     Dawn nakonec vstala a zacinkala nožem o sklenici. Všichni se na ni zadívali. "Nejsem dobrý řečník, jen jsem chtěla poděkovat Buffy za dárky a prostě za všechno. Nikdo z nás nic takového nečekal a bylo to od vás opravdu moc pěkné."

     "Já se připojím jako druhá," ozvala se Kennedy, pozvedajíc sklenku. "Připijme Buffy. Nebýt jí, nakopali by nám zadek už před měsíci." Všichni následovali jejich příkladu a zvedali své skleničky se slovy: "Na Buffy." Poté bylo na ní, aby povstala.

"Vím, že jsem na vás poslední týdny byla tvrdá, ale chtěla bych říci, že si všechny vedete opravdu dobře. Možná to tak nevypadá, ale jsem na vás pyšná. Na vás všechny." Zrovna se chtěla posadit, když si uvědomila, že spolustolovníci nezírají na ni, ale ke dveřím do obýváku. Otočila se a vtom ho uviděla.

O zeď se tam opíral Spike, rozcuchaný a jen napůl probuzený, s modrofialovými podlitinami na tváři i pažích, ale usmíval se.

"Je tohle soukromá oslava nebo máte místo i pro upíra?" Buffy k němu okamžitě vyrazila, vzala ho kolem pasu a pomohla mu dokulhat k její židli. "Chceš trochu krve?" "Neřeknu ne." Zatímco mu šla nějakou ohřát, potenciální ze Spika nemohly odtrhnout oči. Samozřejmě jim řekli, že je upír, ale že je nemůže zranit, protože má duši. Jenže nikdy dřív se tak blízko žádného upíra neocitly a zcela přirozeně byly zvědavé.

"Já myslela, že byste měl mít tesáky," osmělila se nakonec Molly. "Copak vážně nic nevíš?" vysmála se jí Kennedy. "Tesáky mají, jenom když se chystají někoho kousnout." "Proč?" "Protože se potom můžeme vydávat za lidi a přilákat je k sobě," odpověděl v poklidu Spike. Jeho hlas byl slabý, ale na tváři měl lehce pobavený výraz. Dovolil svým tesákům vyjet ven. "Když mě uvidíte jít po ulici a vypadat takhle, co byste udělaly?" "Zdrhly," odpověděla Molly popravdě. "Zcela správně. Jídlo je mnohem menší zábava, když se musíte honit přes půl města, jen abyste je chytili." Buffy se vrátila a postavila před Spika hrnek dřív, než oslovila děvčata. "Můžete se Spika ptát na co chcete, až se uzdraví!" zdůraznila. "Teď byste měly jít a třeba se dívat na televizi nebo co je vám libo, já se zatím dám do nádobí."

     "Stojíš o společnost?" zeptal se Spike, srkající krev. "Jasně, ale pomáhat nebudeš. Jenom pěkně seď a odpočívej." Pro jednou udělal, jak mu bylo řečeno. "Viděl jsem výzdobu. Čí nápad to byl?" "Můj," přiznala Buffy. "Chtěla jsem pro ty holky prostě něco udělat." "Jsem si jist, že to ocenily." "Smutnou pravdou zůstává, že jsem si vůbec neuvědomila, že už jsou skoro Vánoce, dokud mi to neřekla Willow."

Na chvíli se ponořili do ticha, Buffy umývala nádobí a Spike se pokoušel vymyslet, co říci. "Jak dlouho už jsem tady?" optal se nakonec. "Skoro týden," odpověděla Buffy. "Oh."

     "Jak se cítíš?" Buffy se marně pokoušela skrýt starost ve svém hlase. Nechtěla, aby si všiml, jak ji jeho zranění frustrují. Kdyby se jí k němu podařilo dostat dříve, nemuselo to být tak zlé. "Hojím se," odpověděl Spike. "Pár dní spánku a krve a budu v cajku." Buffy se ulehčeně zasmála. "Dobře."

     Klekla si vedle něj a začala mu rozepínat košili. Spike sebou trhl a ucukl, jeho oči byly náhle plné strachu. "To je ok, jen ti chci zkontrolovat obvazy." Je hloupá, že zapomněla, jak nervózní v její blízkosti pořád je. Duše mu nedá zapomenout, co se jí pokusil udělat, dokonce i když ona sama na to už skoro zapomněla. "Já to udělám," špitl Spike nejistě a třesoucími se prsty si rozepnul košili. Buffy opatrně dlaněmi přejela přes divná znamení, vyřezaná do jeho hrudi. Pořád byla zarudlá a opuchlá, ale přestala krvácet a rozhodně se začala hojit. Jenže jeho žebra, to byla jiná písnička. Podlitiny v temném odstínu purpurové ostře kontrastovaly s bledou kůží. Jestli se hojily, pak jen velice pomalu.

"Myslím, že tohle bych ti možná měla obvázat," konstatovala Buffy, zvedajíc se na nohy. "Můžeš si sundat košili, než seženu obvazy?" S trochou úsilí Spike udělal, jak dostal nakázáno a zatímco mu Buffy obvazovala zranění, klopil oči. Nelíbilo se mu, že ho takhle vidí. Nahého, obnaženého. Jen mu to bolestně připomínalo poslední rok. "Hotovo." Buffy pomohla Spikovi do košile dřív, než se usadila vedle něj.

     "Děkuju, žes mne zachránila," zašeptal měkce. "Omlouvám se, že jsem se tam nedokázala dostat dřív," odpověděla Buffy stejně tiše. "Věděla jsem, že ti ty věci ubližují, ale nevěděla jsem, kde hledat. Tolik jsem se snažila a-" Potlačila vzlyknutí, Spike si přivinul její hlavu k rameni. "To je ok, Buffy. Já budu v pořádku."

     "Kdybys byl zabit, než ti stihnu říci..." "Říci mi co?" Zvedla hlavu a utřela si z očí slzy. "Že je mi toho líto. Toho, jak jsem tě poslední rok využívala. Co všechno jsem spískala."

     "Ty?" vydechl Spike. "Je to líto tobě? Buffy, to přece já se pokusil-"

     "Dost. Už toho nech, Spiku. Chci na to zapomenout. Snažím se, ale nemůžu, když ty se kvůli tomu nepřestáváš proklínat. Co se stalo, stalo se, my musíme jít dál." "Nevím, jestli to dokážu," hlesnul Spike.

Buffy se naklonila a vtiskla mu na rty polibek. "Odpouštím ti, Spiku. Nyní si ještě musíš odpustit ty sám, jestli to máme zkusit znova." "Zkusit co?" Spike teď vypadal totálně zmatený a Buffy dumala, jestli na něj příliš netlačí.

"Pořád mě ještě miluješ?" zvedla k němu dojaté oči. "Samozřejmě, že ano." "Chci tě mít po svém boku, Spiku. Jako rovnoprávného partnera. Žádné další využívání, žádné další zneužívání. Mějme normální vztah. Well, tak normální, jak jen vztah přemožitelky a upíra může být."

"Myslíš to vážně?" Buffy se znovu naklonila a ještě jednou ho políbila, tentokrát hlouběji, a Spike jí vášnivě odpovídal.

"Veselé Vánoce, Spiku."

"Veselé Vánoce, Buffy."

Buffy možná neměla dárek pod stromečkem jako ostatní,

ale co dostala, bylo mnohem lepší.

Konec