Vášeň

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Drusilla nepřestávala s úzkostí hledět na dveře, Spike si ji ze svého vozíčku nabručeně prohlížel. Vzdal to, už se ani nepokoušel získat ji zpátky. Ať pro ni udělal cokoliv, v jejích očích to bylo ničím v porovnání s pouhou Angelusovou přítomností. Spal sám, Dru dávala přednost společnosti svého knížete před svým vlastním zmrzačeným synem. Dokonce i to, že se o něj starala, pro ni byla spíše hra, než cokoliv jiného. Zacházela s ním jako s dítětem a Angelus ji obviňoval z hysterie. Hned jak se dostane z téhle zatracené židle, názorně mu vysvětlí, jak zábavné to pro něj bylo. Dru pořád hypnotizovala vchod.    "Přestaneš se konečně dívat na ty prokleté dveře, Dru?" vyprskl. "Ale už skoro vyšlo slunce," fňukala. "A můj Angelus se ještě nevrátil." Spike pokrčil rameny. "Bude to jeho vlastní chyba, jestli shoří na prach." "Well, Spiku. Jsem polichocen, že máš o mě tak dobré mínění," utrousil Angelus sarkasticky, nakráčel si to přímo ke Dru a spoutal ji vášnivým polibkem. Spike na ně chvíli upřeně hleděl. Angelus mu s oblibou naznačoval, že vztah mezi ním a Drusillou zase pokračuje, že s rozkoší navázali na minulost, ale tak ostentativně jako dnes to ještě nikdy nepředvedl. Asi po minutě se mu podařilo znovu získat kontrolu nad svými smysly a hlasitě si odkašlal. Angelus se odtrhl od Dru a zazubil se na něj.

            "Sorry, hochu... teda Spikey, neviděl jsem tě tam dole." Spike na něj zíral, ale než se mu podařilo vymyslet nějakou odpověď, Drusilla vztáhla ruku a pohladila Angeluse po tváři. "Můj Angelusi, měla jsem strach. Byl jsi tak dlouho pryč a za chvíli už bude venku světlo." To byla Spikova chvíle. "Dovedu si představit kde byl. Zase se díval jak přemožitelka spí. Upřímně, kámo, nechápu proč jsi ji ještě nezabil. Tím, jak se s ní pořád jenom kočkuješ, ji tak akorát naštveš a ona tě nakonec, láska neláska, přece jenom zabodne." Předstíral, že hluboce přemýšlí. "Na druhou stranu..." Angelus se snažil, aby to nedal znát, ale Spikova slova ho pořádně naštvala. "Nevíš o ženách to nejdůležitější, Spiku. A zaručeně nevíš nic o přemožitelce." Spike popojel dopředu a nespouštěl Angeluse z očí.

            "Jo, moc toho o přemožitelce nevím, ale to je tím, že já... jsem se vždycky snažil o jediné... přemožitelku zabít. Myslím, že to ty ne. Takže o tobě začínám pochybovat. Pořád říkáš, že ještě nepřišel ten správný čas na to zabít ji. Já myslím, že je to jinak. Ty to prostě nedokážeš. Myslím, že někde pod tou tvojí maskou zlýho hocha je pořád ještě schovaný kousek té tvé buzíkovské dušičky a ta ti ji zabít nedovolí." Při jeho slovech Dru začala kňourat, náhle ji zasáhl strach, strach, že její Angelus není zase tak úplně její. Angelus ji ignoroval a každou rukou chytil jedno opěradlo Spikova křesla, naklonil se k němu, jejich tváře se téměř dotýkaly.

            "Dobře mne poslouchej," zasyčel. "Kdybys nebyl tak ubohý a bezmocný, zabil bych tě hned tady na místě." Spike sevřel ruku v pěst a bez varování ho udeřil do čelisti. "Takže, kdo je tady bezmocný?" Dru hlasitě zakvílela a rozběhla se k nim, vzteky skoro neviděla. Jak si jen Spike mohl dovolit zahanbit jejího knížete před ní, jeho dcerou a milenkou?

            S temným zavrčením Angelus pevně uchopil Spikovo křeslo, zvedl ho a naklonil tak, že mladší upír spadl na zem. Jeho hlava s hlasitým třeskem udeřila o podlahu a Angelus se spokojeně zasmál. To byla pro jeho uši ta nejkrásnější hudba. Obrátil se ke Dru a políbil ji. Zdálo se, že jeho útok na Spika ji přesvědčil, že je pořád opravdu zlý a ona se mu přitulila na hruď, šťastná jako nikdy. Spike ležel na zemi a mžouravě ohledával situaci. Jeho zrak se střídavě rozostřoval a zase zaostřoval… jako z veliké dálky slyšel hlasy. Pronikavý Drusillin smích bylo to poslední, co vnímal, než omdlel.

            Další věc, kterou byl schopen vzít na vědomí, byl pravidelný rytmus, zvuk lidského srdce. Nebyl sám. Zůstal ležet se zavřenýma očima, doufal že, ať už je to kdokoliv, časem zmizí. Avšak po několika minutách ucítil, že se nad ním někdo sklání, věděl, že mu nezbývá nic jiného, než otevřít oči. Jakmile to však udělal, celé tělo mu ztuhlo v křeči. Přemožitelka. Poznal ji okamžitě. Chystala se ho zabít a on se nemohl nijak bránit. Buffy ale vypadala, že má jiné plány. Místo aby se na něj, jako na svého úhlavního nepřítele, zlobně mračila, jemně se na něho usmála. Nakonec mu podala ruku a pomohla mu na nohy. Tím ho totálně zmátla.

            "Přemožitelko? Co to..." Něžně mu položila dlaň na ústa a on ztichl. Pomalu dlaň přesunula na jeho líce a on okamžitě ucítil, jak z ní do něj proudí klid a mír. Nikdy nic úžasnějšího nezažil.

            "Musíš najít vchod." Její hlas ho vyrušil a on otevřel oči. "Cože?" Nezdálo se, že by ho slyšela.

            "Jsi silnější, než si myslíš." Zamračil se a znovu otevřel ústa k otázce, když vtom za ní uviděl stín.

            "Buffy! Pozor!" Jeho výkřik ale přišel příliš pozdě. S hlasitým křupnutím dopadlo její tělo bez života na zem, měla zlomený vaz. Angelus se na něj zazubil.

            "Konec dívání."

            Zakřičel hrůzou a vytřeštil oči. Pořád ještě ležel na zemi a po Angelusovi a Dru nebylo ani vidu ani slechu. Otřásl se. Bylo to tak reálné. Oči mu zabloudily k převrácenému křeslu... leželo jen pár stop od něj. Bude tady muset zůstat dokud se Dru nebo Angelus nerozhodnou mu pomoci. A to mohlo trvat hodiny nebo taky... dny. Ani jeden z nich nebyl zrovna bohem soucitu. ‚Jsi silnější, než si myslíš.‘ Znovu uslyšel ta slova, slova, která mu ve snu řekla Buffy. Ani trošku si nebyl jistý, že to dokáže, ale posadil se a sevřel kraj stolu. Pomalu se vytahoval na nohy. Najednou zjistil, že… stojí. Nohy měl ještě slaboučké a nejisté, ale stál. Buffy měla pravdu. Teď už bylo jen otázkou času, kdy mu Angelus za všechno zaplatí.

            Uběhl týden a Spikova síla rostla každým dnem. Dokonce už dokázal bez pomoci chodit, ale tuhle maličkost před Dru i před Angelusem pečlivě tajil. Moment, kdy jim to hodlal sdělit, si chtěl pečlivě zvolit tak, aby jeho pomsta byla opravdu sladká. To a právě jen to mu pomáhalo snášet pocity ponížení a pokoření teď, když svou bezmocnost už jen předstíral. Jakmile tehdy zjistil, že je schopen se postavit, lehl si zpátky na zem a čekal, až mu Dru nebo Angelus pomůže do křesla. Měl štěstí, trvalo to jen pár hodin i když musel také přetrpět jejich sarkastické poznámky. Od té doby si představoval, jak jim to už brzy dá sežrat a vychutná si je.

            Občas mu myšlenky zaletěly k přemožitelce. Na ten sen se mu nikdy nepodařilo úplně zapomenout. Možná by ji mohl zasvětit do svého plánu. Dalo se předpokládat, že nenávidí Angeluse stejně jako on. Plus... kdyby se mu podařilo přetáhnout přemožitelku na svou stranu, fakt že je s ním, se Spikem, proti němu samotnému, by Angelusovi ublížil ještě mnohem víc. Spokojeně se zakřenil, promluví si s ní ještě dnes v noci.

            Sotva se Dru s Angelusem vydali tu noc na lov, Spike vstal a zamířil k domu, kde bydlela Buffy. Tam se zastavil. Jseš blázen, pomyslel si. Někdo by tě nejdřív musel pozvat dál, idiote. Najednou si na něco vzpomněl ‚Musíš najít vchod.’, je možné, že to je pravý význam jeho snu? Znovu se zadíval na dům. V jejím pokoji bylo světlo. Napadlo ho, že by mohl vyšplhat na strom a zaklepat na jí na okno, ale rychle tuto variantu zavrhnul. Když se k ní připlíží potají, stěží mu bude ochotna důvěřovat. Takže jinak. Vydal se přímo ke vchodu. Párkrát nervózně přešlápnul a potom zaklepal.

* * *

            "Mamí!" zaječela Buffy, když uslyšel klepání na dveře. "Můžeš, prosím, pustit Willow dál a říct jí, že budu za minutku dole?" Joyce v kuchyni jen němě zvedla oči k nebi. Její dcerunka si očividně myslí, že nemá na práci nic lepšího, než jí dělat vrátného. Právě se snažila dostat pod kontrolu dva kastróly (jako naschvál oba dva najednou) jejichž obsah se je pokoušel opustit a kypěl si to rychle ven. "Pojď dál," zakřičela směrem ke vchodu. Byla si jistá, že Willow dokáže vstoupit i bez její pomoci a do chvíle, než se objeví Buffy, přežije i sama.

            Venku za dveřmi stál Spike jako když ho přimrazí. Nenapadlo ho, že doma bude také někdo jiný ani to, že se mu nedopatřením dostane neúmyslného pozvání do domu přemožitelky. Na moment měl v úmyslu vejít a přemožitelku překvapit, ale bleskově si to rozmyslel, tím by dosáhl pouze toho, že by měl kolík v srdci dřív, než by stihnul pozdravit, ať už od její mámy nebo od Buffy samotné. "Bloody hell," zamumlal si a zmizel do noci. Musí to odložit na poněkud privátnější chvilku.

            Joyce zmateně hleděla ke dveřím. Že by ji Willow neslyšela? Odstavila kastroly a šla otevřít dveře. Willow právě přicházela. Joyce zmateně zatřepala hlavou. Asi se jí to jen zdálo.

* * *

            Slunce právě zapadalo, když se Spike probudil. Rychle se obléknul a s pevným rozhodnutím nasedl do svého kolečkového křesla, dnes večer se musí konečně setkat s přemožitelkou. Vjel do haly a viděl, že Dru už je vzhůru. Stěží se na něj podívala, věnovala se svým panenkám. Nijak ho to nepřekvapilo. Chovala se tak k němu pořád o té chvíle, kdy se popral s Angelusem a on s údivem zjistil, že je mu to fuk.

            "Dnešní noc je nocí, kdy se nám splní sen," oznámil Angelus sotva vešel ani on už nespal. "Jaký sen?" zabrblal Spike. "Myslíš ten, že šťastnou náhodou zakopneš a upadneš na kus klacku?" Angelus ho buďto neslyšel nebo se rozhodl ho ignorovat. "Dnešní noc... zabiju přemožitelku." Dru se rozzářila. "Opravdu, můj Angelusi?" Přikývnul. "Už mne nudí jenom se na ni koukat. Konec dívání, přišel čas jednat." Spike na něj strnule zíral.

            ‚Konec dívání.‘ Ta slova už jednou slyšel, řekla mu je Buffy... ve snu. A teď znovu. Bylo to jak blesk z čistého nebe. Musí něco udělat.          

            Angelus se podíval na hodinky. "Slunce zapadlo. Dru, ty zůstaň tady a dohlídni na kolečkáře. Já musím zabít přemožitelku." Drusilla se zamračila. "Nemůžu pomoct?" Její lačnost ho pobavila, ale odmítavě zakroutil hlavou. "Sorry, bejby, ale tohle soukromé." Trucovitě sešpulila rty, ale věděla, že dohadovat se s ním nemá smysl. Místo toho jen sledovala, jak vyplul ze dveří do noci. Ze svého křesla Spike viděl, že je k němu stále otočená zády.

            Měl dvě možnosti. Jestli Buffy varuje, Dru se pro něj stane minulostí, ztratí ji navždy. Na druhou stranu, jestli tady zůstane, Buffy zemře. To, že o tom vůbec uvažuje, mu připadalo úchylné. Rozhoduje se mezi jedinou láskou svého neživota a úhlavním nepřítelem, který z něho udělal kripla. Přes to všechno si nemohl pomoci a musel znovu myslet na svůj sen a také na skutečnost, že od okamžiku, kdy se jí Angelus vrátil, s ním Drusilla zachází jen o trochu líp než se špínou. Ve zlomku vteřiny bylo rozhodnuto. Vyskočil z křesla. Než si Dru stihla uvědomit co se za ní děje, Spike vzal se stolu velkou panenku a praštil jí Dru po hlavě. Porcelán se ukázal tvrdší než vypadal, protože Dru bez odporu klesla k zemi, ztratila vědomí. Už se na ni ani nepodíval a vyběhl ven z továrny, hnal se rovnou na Revello Drive.

* * *

            Angelus se ze svého oblíbeného místečka před jejím oknem usmíval, pozoroval, jak Buffy leze do postele a zhasíná lampičku. Sledoval ji celou noc, na hlídce, v Bronzu a konečně tady, u ní doma. Užíval si každou vteřinu, věděl, že jsou to její poslední. Fakt, že ona to vůbec netuší, byl jako třešnička na dortu. Když si byl zcela jistý, že už spí, vlezl oknem dovnitř a sedl si vedle ní na postel, jako každou noc. Díval se na ni a užíval si pohled na její krásnou tvář... dnes naposled. Zvedl podušku a pohladil ji, najednou mu proletělo hlavou, že poslední, co by měla před smrtí uvidět je... jeho tvář. Zatřásl jí ramenem, její víčka se zachvěla a ona pomalu otevřela oči. Ospale se zastavily na jeho obličeji a vzápětí potom je s leknutím vytřeštila, to už byla dokonale probuzená. V tom okamžiku jí Angelus položil podušku na tvář a přitlačil... začala se dusit.

            "Dobrou noc, Buffy," zašeptal, když se pod tíhou jeho těla zmítala, aby ho setřásla. Její odpor byl stále slabší a slabší, až ustal úplně a ona zůstala ochable ležet. Zvráceně se zazubil a představoval si spoustu různých pozic, do jakých by mohl její mrtvé tělo naaranžovat, aby ji tak mohla Joyce ráno najít. Zabití Buffy byla jen půlka celé legrace. Smrt pro něj představovala umění a tohle měl být jeho majstrštyk. Byl tak pohlcen svými nápady a myšlenkami, že ani nezaregistroval temnou postavu, která se přehoupla přes parapet okna dovnitř. Byl sražen k zemi, podušku stále svíral v rukou. To ho probralo a on se začal rvát, šokovalo ho, když zjistil s kým.

            "Well, Spiku, to je mi ale překvapení." Spike jen zavrčel a začal do něj soustředěně bušit, vylíval si tak všechen svůj vztek, nenávist a frustraci, která se v něm za poslední měsíce nastřádala. Nakonec se Angelusovi podařilo využít momentu nepozornosti a odkopl Spika. Vyskočil na nohy a naposled se zadíval na postel.

            "Smůla, že's nepřišel včas, abys pomohl dívce v nesnázích," ušklíbnul se ještě, než vyskočil z okna.

            Spike se s jeho pronásledováním neobtěžoval. Měl rozum. Místo toho se vrhl k posteli. Buffy nehybně ležela, oči zavřené. Kdyby na vlastní oči neviděl, jak ji Angelus dusí, myslel by si, že jen klidně spí. Modlil se, aby nebylo pozdě. Vzal na sebe podobu svého démona, aby byl schopen zaostřit své smysly a naslouchal... konečně... uslyšel to, co chtěl. Vrátil se ke své lidské tváři a s úlevou se usmál. Uslyšel ten zvuk, pomalý, ale pravidelný tlukot srdce. Jen omdlela, to bylo vše. Sedl se vedle ní a zlehka ji pleskal po tvářích.

            "Buffy, lásko, no tak. Musíš se probudit." Nic. Povzdechnul si a přál si, aby tohle nemusel udělat. Udeřil ji, tvrdě. Její pěst okamžitě vystartovala a seznámila se s jeho bradou. Spíš leknutí, než síla rány, způsobilo, že spadl z postele a rozplácnul se na zemi. Buffy se posadila a koukala na něj dolů. Vypadala překvapeně, čekala, že uvidí Angeluse. Překvapení ale bylo bryskně vytěsněno vztekem.

            "Co do pekla děláš u mě doma?" Spike se posadil a třel si zasaženou čelist. "Co tady dělám? Zachraňuju jsem ti život!" Jenom na něj zírala. "Proč? Chceš mě dostat sám, viď? Well, jdeme na věc. Jsem připravená k boji." Ve skutečnosti poté, co se o ni před chvílí otřela smrt, měla pocit, jako by celé její tělo bylo z rosolu, ale to by nikdy nepřiznala a už vůbec ne jemu.

Zavrtěl hlavou. "Nepřišel jsem s tebou bojovat, lásko." "Správně. Jen jsi mne uhodil a teď mi vykládáš, že se nechceš prát. Nezapomněl jsi náhodou, že my dva bychom měli být protivníci?" Spike protočil oči.

            "Ne, nezapomněl, jen jsem si myslel, že teď, když máme společné nepřátele, bychom si mohli trochu vypomoci. Společně je porazit. A praštil jsem tě jenom proto, abych tě probral z mdloby, bál jsem se o tebe, kočko hloupá." Kdyby to bylo možné, dalo by se říct, že se Buffy zatvářila ještě naštvaněji. "Zmiz odtud, než dostanu rozum a zbude po tobě jen prach." Spike se postavil. "Oh, jak typické, já ti život zachráním a ty mi za to vyhrožuješ, že mne o ten můj připravíš. Myslel jsem, že ty máš být ta hodná, přemožitelko." Tím ji dostal. Jeho slova ji tvrdě zasáhla a ona ztichla. Musela připustit, že má pravdu a nenáviděla se za to. Opravdu ji zachránil a ona by měla projevit aspoň trošku vděčnosti.

            "Děkuju," zamumlala skoro neslyšně. Spike se zastavil a sedl si na parapet. "Nemáš zač, lásko. A všechno, co jsem tady povídal, jsem myslel úplně vážně. Angelus je pořád tam venku a pokud stojíš o pomoc proti němu, budu poblíž." Jedna noha už mu visela ven z okna a on se chystal vyskočit. "Počkej!" zavolala najednou Buffy. Otočil se zpátky k ní. "Přijď sem zítra po soumraku. Uděláme si plán." Spike se usmál. "Jasná věc, mazlíčku." S těmi slovy vyklouzl z okna a zmizel.

* * *

            Příštího večera se Joyce unaveně ploužila po chodníku ke dveřím, ruce plné tašek s nákupem. Byl to dlouhý den a ona se už těšila až poté, co uklidí všechno jídlo a ostatní nákupy, si dá dlouhou horkou koupel a potom se natáhne do postele s knížkou.

            "Paní Summersová, přišel jsem vám vyjádřit upřímnou soustrast." Otočila se a spatřila Angela, mladíka, který onehdy doučoval Buffy dějepis. Zamračila se, Buffy ji upozornila, že ji začal pronásledovat a obtěžovat. "Upřímnou soustrast?" zeptala se nechápavě. Angelus přikývl. "Byl jsem moc smutný, když jsem se dozvěděl, co se Buffy stalo. Slyšel jsem, že to ale byla krásná smrt, když umřela ve spánku." Tašky Joyce vyklouzly ze ztuhlých prstů.

            "To má bát nějaký morbidní vtip? Buffy se nic nestalo. Nevím kde jste k tomu přišel, ale mohu vás ujistit, že to není pravda." Angelus přestal sbírat rozsypané věci a vzhlédl k ní.

            "Ona žije?" zasyčel. Joyce vylekalo, že místo, aby se mu ulevilo, vypadá rozzuřeně. Vytrhla mu pomeranče z rukou a zamířila ke vchodu. "Buffy už vás nikdy nechce vidět, doporučuji vám, abyste ji nechal na pokoji." Angelus ji doběhl a chytil za paži. "Joyce, vy tomu nerozumíte. Nemůžu bez Buffy žít a ona beze mne zemře." Oči se jí nebezpečně zúžily. "Vy jí chcete vyhrožovat?" Angelus ji neposlouchal. "Je mi vším, Joyce a nikomu nedovolím, aby mi bránil být s ní." Stiskl ji ještě víc a ona se začala bolestí svíjet. Už začínala panikařit, najednou ji Angelus pustil. Vzhlédla a uviděla, že Angela pevně svírá blonďatý mladý muž.

            "Tady nejsi vítán," ucedil a potom se jí podíval do očí. "Paní Summersová, jděte do domu a zavolejte policii." To jí nemusel říkat dvakrát, bleskem byla u dveří a spěchala dovnitř.

            "Buffy?" volala a doufala, že dcera je doma v bezpečí. Úlevou si oddechla, když viděla, že Buffy spolu s Willow běží ze schodů. "Mami, jsi v pořádku? Co se stalo?" Joyce vešla do obýváku a zvedla sluchátko telefonu.

            "Mám zavolat policii. Ten chlapec, Angel, je venku. Buffy, nevypadá moc vyrovnaně, ohrožoval mne, ještě že se objevil ten mladík." Buffy ztuhla. "Mladík? Kdo? Jak vypadal?" Joyce pokrčila rameny. "Nevím. Přišel mi povědomý, je asi tak starý jako Angel, možná trošku mladší... jo a má odbarvené vlasy." Buffy mrkla na Willow a potom oslovila matku. "Mami, prosím, ještě policii nevolej. Podívám se, jestli tam vůbec ještě jsou." "Buď opatrná," volala za ní Joyce, to už Buffy běžela ke dveřím a Willow těsně za ní. Otevřela je a vykoukla ven.

            Jak se dalo očekávat, byli tam… ani ji nepřekvapilo, že se oba upíři perou. Spike vypadal, že je na tom poněkud hůř, než včera. Angel ho používal jako boxovací pytel. Občas se mu sice podařilo Angela také zasáhnout, ale opravdu jen občas.

            "Buffy?" ozvala se za ní Willow. "Co chceš dělat? Spike má pořád ještě volný přístup do vašeho domu. Mám zrušit i jeho pozvání?" Buffy visela očima na upírech, mohla je prostě nechat ať jeden druhého zabije a potom dorazit vítěze, ale znovu v duchu uslyšela slova své matky: ‚... ještě, že se objevil ten mladík...‘

            Vyrazila. Willow poklesla čelist, ale bylo jí jasné, že nemá nejmenší šanci upoutat Buffyinu pozornost. Aniž si plně uvědomovala co dělá, Buffy popadla Spika pod paží a než Angelusovi došlo co se děje, byla už na půl cesty do domu. Zavrčel a rozehnal se za nimi, ale nestihnul to. Buffy strčila Spika dovnitř a těsně za prahem se otočila právě včas, aby si mohla vychutnat Angelův výraz, když narazil do neviditelné bariéry. "Promiň Angele, nové zámky," řekla s hořkým úsměvem. Spike se na něj přes její rameno samolibě zakřenil. "Jo, už to tak vypadá, že tvé místo na seznamu pozvaných zabral jiný upír." S těmi slovy mu Buffy přirazila dveře před nosem. Okénkem ještě zahlédla jeho překvapený obličej.

            Když uslyšela klapnutí dveří, Joyce pospíchala do předsíně a ulevilo se jí, když uviděla Buffy, Willow i mladíka, který jí pomohl z nesnází. "Je pryč?" zeptala se s úzkostí v hlase. Buffy přikývla. "Jo, myslím že už mu to došlo. Snad se tady konečně přestane poflakovat." Tvář Joyce ale stále zůstávala napjatá. "Ale stejně si myslím, že bych měla policii zavolat. Vypadal nebezpečně." Buffy důrazně zavrtěla hlavou. "Nebyli by tady nic platní a hlavně, mají na práci důležitější věci, než se honit za žárlivým klukem s hubou plnou prázdných hrozeb. Mimo to, jsem přesvědčená, že už má jasno, jak to mezi náma je. Už mne nebude obtěžovat." Joyce to nakonec vzala, ale dost neochotně. Zdálo se jí, že to její drahá Buffy nějak moc rychle zamluvila a to, co se skutečně stalo, poněkud přikrášlila. Raději se obrátila na blonďáka, který tam jen tak stál a mlčel.

            "Měla bych vám poděkovat za vaši pomoc, před chvílí... tam venku..." Rozpačitě se ošil, očima hypnotizoval dlaždičky na zemi a nesrozumitelně zamumlal něco jako ‚žádnej problém'. Podívala se zpátky na Buffy.

            "To je tvůj kamarád, Buffy?" Ta protočila oči v zoufalé snaze najít nějaký vhodný způsob, jak na tuto poněkud choulostivou otázku odpovědět. Zhluboka se nadechla. "Mami, to je William, ale všichni mu říkají Spike. Přezdívka... už ji má dlouho." Joyce se zasmála. "Takže, Spiku, jsem moc ráda, že jste šel zrovna okolo, nechci ani pomyslet jak by to dopadlo, kdybyste se tady neobjevil." Najednou zpozorněla a oči se jí zúžily. "Jste mi nějak povědomý, jste si jist, že jsme se dosud nesetkali?" Buffy si uvědomila, že celá situace začíná zavánět průšvihem.

            "Mami," přerušila tok Joyceiných vzpomínek, "vezmu Spika nahoru, aby se mohl dát trochu do pořádku." Teprve teď Joyce zaregistrovala, že Spikovi teče krev z roztrženého obočí a na čelisti se mu skví několik parádních modřin. "Oh, můj bože, jste v pořádku?" Její mateřské instinkty zapracovaly a už ho vlekla za sebou do obýváku, aby mohla lépe posoudit, jak na tom Spike vlastně je.

            Jak Buffy, tak Willow i Spike začali hlasitě protestovat, ale bylo to marné. Joyce jim nevěnovala sebemenší pozornost. Usadila Spika na gauč a odešla do kuchyně pro lékárničku. Buffy se na Spika omluvně koukla a celá překvapená uviděla, že víc než co jiného vypadá rozpačitě. To ji rozesmálo. Vidět ho tak bylo opravdu kouzelné. Joyce se vrátila a hned se pustila do čištění a obvazování jeho zranění.

            "Měl jste štěstí, že to nepotřebuje sešít," mumlala si a soustředěně mu potírala rány desinfekcí. "Mami," protestovala Buffy podrážděně. "To je dobrý! Je mu fajn!" Joyce na ni přes rameno střelila pohledem. "Buffy, buď tak laskavá a aspoň se pokus ukázat, že ti záleží na tom, aby tady tvůj přítel byl zase v pořádku. Dnes večer ho ten lump mohl opravdu ošklivě poranit." Buffy si založila ruce na prsou a hlasitě vzdychla. "Spike se o sebe dokáže postarat sám."

            Zatímco se ty dvě slovně hašteřily, Spike se snažil hlavně neumřít hanbou. Ještě před několika dny se mohl pokládat za velkého zlého upíra, ať už na vozíčku nebo ne. A teď... sedí na gauči v domě přemožitelky a její máma o něj pečuje jako o batole. Tak tohle opravdu není v pořádku. Zasténal. "Bolí to?" Vylekala se hned Joyce. Spike zavrtěl hlavou a fixoval pohledem své ruce položené na klíně. "Hotovo," ohlásila Joyce a vstala. "Nebylo to tak hrozné, jak to nejdřív vypadalo." "Já ti to říkala," reptala Buffy, ale než jí mohla Joyce odpovědět, zvenku se ozval klakson auta. "To je máma," oznámila Willow a zamířila do předsíně. Buffy šla za ní, u dveří se Willow ještě otočila.

            "Buffy, kdybys něco potřebovala, brnkni mi." Buffy přikývla, bylo jí jasné co tím myslela. Kdyby bylo nutné zrušit Spikovo pozvání, Willow to zvládne. Objala ji. "Díky, že jsi mi dnes tolik pomohla, Will." Willow se usmívala, ale v očích měla starost. "Buffy, jsi si jistá, že budeš v pořádku, když je Spike tady? Můžu zůstat, jestli chceš." Buffy zavrtěla hlavou. "Dík, budu o.k. Kdyby to bylo nutné, Spika zvládnu, upír jako upír." Willow kývla, ještě jednou ji zběžně objala a rozeběhla se k autu.

            Buffy se za ní dívala, dokud auto nezmizelo za rohem, potom se neochotně loudala zpátky do obýváku. Tam se jí naskytnul žánrový obrázek. Matka přemožitelky právě upíru Spikovi podávala velký hrnek horké čokolády. Zasmál se a vzal si ho. "Děkuji vám, Joyce." Joyce? Buffy zapracovala k infarktu. Je tady pět minut a už její mámě říká jménem? Neuvěřitelné! Joyce vzhlédla, když zaznamenala Buffyin návrat. "Uvařila jsem čokoládu, dáš si taky?" Buffy jen zavrtěla hlavou, oči nedůvěřivě upřené na Spika. "No, byl to opravdu dlouhý den. Vykoupu se a půjdu spát. Jsem ráda, že jsem se s vámi setkala, Spiku, ještě jednou děkuji za pomoc." Spikovi se očividně vrátila odvaha, protože se jí podíval do očí a usmál se. "Bylo mi potěšením. Děkuji za čokoládu." Joyce se znovu usmála a políbila Buffy na tvář. "Dobrou noc, zlatíčko, neponocuj." "Dobrou, mami." Sotva Joyce zmizela nahoře, Buffy klesla do křesla vedle Spika.

            "Myslím, že bychom si měli promluvit." Kývnul. "Taky bych myslel." Zavládlo trapné ticho, oba mlčeli a pokoušeli se přijít na to jak začít. Buffy nakonec promluvila jako první. "Proč jsi vlastně přišel za mnou? Sunnydale je plné démonů, kteří ti můžou s likvidací Angela pomoct a ještě je to bude těšit. Proč jsi místo toho požádal o pomoc mne, svého úhlavního nepřítele?" Tím ho dožrala.

            "Nepřišel jsem za tebou pro pomoc," odsekl podrážděně. "Přišel jsem, protože jsi, teda mimo mě, jediná osoba co znám, které ten hajzl taky udělal ze života peklo. Napadlo mne, že se ráda přidáš... pomsta, chápeš?" Buffy s povzdechem přikývla, tomu rozuměla. Možná se ani nechtěla pomstít, ale věděla, že je nutné Angela zastavit. Dnes v noci málem dostal její mámu a příště mohou být na řadě její přátelé. Jediná věc jim zaručí bezpečí, jeho smrt. To pomyšlení ji nechalo překvapivě v klidu. Během posledních několika dní si konečně připustila a potom plně přiznala, že její Angel, muž, kterého milovala a který miloval ji, je pryč, zbyl po něm jen zloduch, který nosil jeho tvář.

            "Domluveno," řekla po chvilce, "potřebujeme plán. Nechci aby ani moje matka ani mí přátelé a koneckonců ani já, nebyli v nebezpečí déle, než je nezbytně nutné. Ještě pořád se zašívá v té staré továrně?" Spike kývnul na souhlas. "Well, tak proč jednoduše nezaútočíme?" Spike nepotřeboval dlouho vymýšlet odpověď. "To, že je to špatnej nápad, má tři důvody, zlato. Zaprvé, to místo se hemží Angelovými pohůnky, zadruhé, nyní, když se Drusille vrátila síla, je stejně tvrdým soupeřem jako Angel a zatřetí, protože už ví, že kopu za jinej mančaft než oni, budou něco takového čekat." Na Buffy bylo poznat, že o jeho argumentech přemýšlí, ruce měla složené na klíně a koukala mu do očí.

            "Tak co navrhujete pane, všechno vím, všechno znám?" zeptala se ho po chvíli posměšně. "Nic mě nenapadá... k sakru!" Zase bylo ticho, mlčeli a zírali na sebe. "A co Dru?" navrhla Buffy. "Třeba bys ji mohl přesvědčit, aby šla s tebou proti Angelovi." Spike jenom smutně potřásl hlavou. "To nehrozí, lásko. Vykašlala se na mne mnohem dřív, než jsem pomohl tobě. To s tebou nemělo nic společného." Zírala na něj. Tohle by ji ani ve snu nenapadlo, jak by taky mohlo. Dlouho se na něj tiše dívala. Pohled, jak tam tak sklesle seděl, ji skoro zraňoval. Vypadal tak ztraceně a přísahala by, že se mu v očích třpytí slzy. Zvedla se sedla si k němu na gauč, položila mu dlaň na paži. "To je mi líto," jemně zašeptala. "Dobře vím jaké to je ztratit někoho, koho miluješ." "Na tom teď už nezáleží," odpověděl, hlas měl chraplavý, přidušený dojetím. Sice už Dru nikdy víc nemůže milovat, ale pomyšlení na ni a na to, jak ji ztratil, ho stále bolí. Najednou prudce otočil hlavu k Buffy, hlas měl jasný a čistý.

            "Už to mám! Klíčem ke všemu je Dru. Chytneme ji a Angel bude muset začít hrát podle našich pravidel. Nikdy by nenechal ublížit svému dítěti a už vůbec ne dceři, se kterou spí. Buffy na něj překvapeně koukala, náhlá přeměna Spika-zlomeného ve Spika-superaktivního, ji vyvedla z míry. "Ty si myslíš, že se nám ji podaří chytit?" Spike kývnul.

            "Každou noc, hned po západu slunce, chodí ven ‚rozmlouvat s hvězdami'. Angel o takové pro něj bláznivé změkčilosti nestojí a tak ten čas využívá, aby se připravil na noční lov. Myslím, že kdybych tam zašel, mohl bych ji dostat." Buffy o tom pochybovala, jestli Spike ještě pořád ke Drusille něco cítí, mohlo by to všechno moc špatně dopadnout. "Možná bych to měla být spíš já, kdo bude chytat Dru," zkoušela ho. Spike rozhodně zavrtěl hlavou. "Nikdy by tě nenechala přiblížit se k ní. Musím to být já." Chvíli to vypadalo, že se s ním začne dohadovat, ale nakonec jen kývla.

            "O.k., až budeme mít Drusillu, musíme ji uklidit někam, kde ji Angel nenajde. Napadá tě něco?" "Kousek za městem je staré skladiště." Buffy kývla. "Vím co myslíš, to by šlo. Vezmi ji tam, setkáme se po hlídce." Teprve až když se koukla na hodinky si uvědomila, jak je pozdě. "Měl bys jít, máma mě zabije, jestli zjistí, že jsem ještě vzhůru, když mám jít ráno do školy."

            Spike se zaculil, pomyšlení na to, že přemožitelka, která noci tráví bojem s démony, se bojí máminých výčitek, ho pobavila. Když viděla, že se Spike usmívá, Buffy se na něj na moment zaškaredila, ale hned potom se rozesmála. Spike vstal, že teda jako už půjde, když vtom sebou náhle bolestně cuknul a chytil se za žebra. Buffy okamžitě vyskočila, vypadala poplašeně. Položila mu ruku na rameno.

            "Jsi v pořádku?" Ucukl před ní, její dotek způsobil, že se opět zkroutil bolestí. "Samozřejmě, jsem o.k. A jestli mi uhneš s cesty, přemožitelko, jsem hned pryč." Buffy zůstala stát. "Ty ale zase tak moc o.k. nejsi. Dovol mi, abych se ti na ta žebra podívala." Natáhla se k němu a on couvnul. "Je mi fajn, přemožitelko. Nic to není." Protočila oči. "Když to nic není, tak mne nech kouknout. Dokud mi to nedovolíš, nikam nejdeš." S poraženeckým povzdechem se k ní přiblížil a dovolil, aby mu zvedla triko. Při pohledu na něj se zajíkla. Celý trup měl pokrytý modřinami, které každou vteřinou víc tmavly.

            "Oh, bože, Spiku, to vypadá zle. Bolí to moc?" Pokrčil rameny. "Trošku. Zítra už budu svěží jako májový deštíček." "Fajn, takže změna plánu, dnes zůstáváš tady." Na tváři se mu vystřídala série výrazů, od šoku až po odevzdanou otupělost. Několikrát otevřel a zase zavřel ústa, připomínal blond kapra, ale neřekl ani slovo. "Teda jenom dnes v noci," dodala rychle. "A taky... to, že jsi zraněný, je jenom moje vina. Mimo to, je to moje práce, starat se o bezbranné. Jestli teď odejdeš, zabije tě první zloun, na kterého narazíš." Spike najednou našel svůj hlas a hned začal prskat.

            "Cože? Já nejsem bezmocný. Dokážu se o sebe postarat sám, vzpomeň si, před chvílí jsi to sama tvrdila mámě." Buffy místo odpovědi v mžiku vytáhla z kapsy kolík a mrštila ho po Spikovi. Ten se mu vyhnul, ale zařval bolestí, sotva se pohnul. Narovnal se a nevěřícně na ni civěl. "Mohla's mě, doprdele, zabít!" Kdyby tě to mělo zabít, tak by tě to taky zabilo, tím si buď jist. Ale myslím, že víš, proč jsem to udělala, nedělám si srandu." Spike zvedl oči v sloup. "Dobře, chceš, aby zůstal? Fajn. Ale jsem si jist, že to tvou mámu nepotěší." Buffy se zaculila.

            "Nikdy se nic nedozví. Už jsem to jednou tak udělala." Úsměv jí pohasnul, když si vzpomněla na noc, kdy Angela propašovala do svého pokoje. To byla ta první ze dvou nocí, kterou spolu strávili... díky té druhé v něm znovu ožil jeho démon. Spolkla slzy a ukázala Spikovi, aby šel za ní. Zastavila se v předsíni a otevřela dveře. "Uvidíme se zítra, dík za pomoc!" zakřičela do noci. Třískla dveřmi dostatečně hlasitě, aby to máma slyšela a potom už němě gestikulovala, aby ji Spike následoval. Proplížili se po schodech k ní do pokoje.

            Buffy přikázala Spikovi sednout si na postel a svléknout triko, zatímco prohrabávala lékárničku, kterou si přinesla zespodu. Spike chytil lem trika a snažil se ho zvednout, ale zhruba v půlce zaúpěl bolestí. Buffy se na něj koukla. "Chceš pomoct?" Sice se za to nenáviděl, ale přesto jenom kývnul. Buffy si k němu stoupla, vyvlékla mu šetrně z černého trika paže a pak mu ho přetáhla přes hlavu. Oči jí nechtěně uvízly na Spikově hrudi, svaly na ní byly jako vymodelované, dojem kazily jen děsivé modřiny.

            "Proč jsi nic neřekl?" šeptala, aby ji máma neslyšela. Sklonil hlavu a podíval se stranou. "Tak co?" dožadovala se netrpělivě odpovědi. "Nechtěl jsem, aby si tvoje maminka dělala zbytečné starosti," zamumlal po chvilce. "Už tak toho na ni bylo dost." Buffy na něj němě zírala. Nedělal si legraci. Mlčky snášel velkou bolest jen proto, že nechtěl, aby to její mámu rozrušilo. Nic tak sladkého ještě ve svém životě neslyšela. Zatřepala hlavou a zaměřila se raději na Spikova zranění. Postupně čistila a obvazovala jednu ránu po druhé.

            "Já to nechápu," řekla nakonec potichounku. "Myslela jsem, že upíři by měli být zlí. Tím myslím... podívej na Angela, sotva přišel o duši, stal se hned zase zabijákem, kterým vždycky byl. Ty duši nemáš a během posledních pár dní jsi zachránil život jak mě, tak mojí mámě." Spike o tom chvíli uvažoval. "Neumím to vysvětlit, přemožitelko. Všechno není jen černé nebo bílé." Skončila s ovazováním a zalepováním jeho žeber, odložila lékárničku, naklonila se ke Spikovi a... zlehka ho políbila. Spike na moment strnul a potom jí stejně něžně odpověděl. Odtáhli se od sebe a oba se usmívali.

            "Um... to mělo být něco jako ‚Děkuji.'," šeptala Buffy a líčka jí jen hořela. Spike se na ni zakřenil. "Připomeň mi, abych ti zachraňoval život častěji." Hravě ho plácla po ruce a vstala. "Donesu nějaké lůžkoviny," šeptla a odešla. Spike zmateně složil hlavu do dlaní. Jen těžko chápal, co se právě přihodilo. Nejen, že má noc strávit v pokoji přemožitelky, ale nevíc se s ní ještě i líbal. A líbilo se mu to. To už se Buffy vracela, v ruce polštář a prošívanou deku, začala na zemi stlát improvizované lůžko. "Ty si vlez do postele," pípla, když byla hotová. "Jsi zraněný." Spike se kouknul na postel a pak znova na Buffy. "Přemožitelko, není nutné, abys spala na zemi. Ta postel je pro dva velká až až. Buffyina hlava vystřelila při jeho slovech do výše a ona na něj tak vytřeštila oči, že se zdálo, že jí vypadnou z důlků. "Co-že... huh?" Spika zvedl ruce, jako by se vzdával a nevinně dodal: "O nic se nepokusím. Přísahám." Buffy se zahihňala a postavila se. "To bych ti taky radila. Spím s kolíkem pod polštářem. Udělej nějakou pitomost a budu spát s velkou hromadou prachu." Spike kývnul a začal se soukat do postele, snažil se uhýbat svým ranám jak jen to šlo. Buffy obešla postel z druhé strany a vlezla si k němu. Lehla si na kraj, aby mezi nimi zůstala co největší mezera. "Dobrou noc, Spiku," zašeptala ospale. "Dobrou, přemožitelko." Oba usnuli, jako když je do vody hodí.

* * *

            Měkké, teplé světlo prosvítalo zataženými závěsy a to Spika probudilo. Pár minut ještě ležel a užíval si pohodlíčko měkké postele. Najednou zpozorněl, něco bylo jinak. To definitivně z jeho mysli odválo poslední závoje spánku, přesně si pamatoval kde je a co se v noci událo. Otevřel oči a jeho tělo se vzrušeně napnulo. Buffy se k němu tulila, hlavu položenou v důlku jeho ramene, on ji oběma rukama objímal okolo pasu a tiskl k sobě. Uvědomil si, že tuto polohu museli bezmyšlenkovitě zaujmout, když spali, ale v té samé chvíli mu taky bylo jasné, že tohle si Buffy nikdy nepřipustí. Sotva se vzbudí, rozpráší ho za to... Kdyby se mu tak podařilo odkulit ji od sebe, než se probudí, nemusela by se o tom nikdy dozvědět. Spustil zrak k její tváři, pořád ještě klidně spala. Takže teď nebo nikdy. Pokusil se vyprostit ruce zpod jejího teploučkého a hebkého těla, ale sotva se pohnul, začala se Buffy mrvit. Snažil se duševně i tělesně připravit na hrozící útok, ale místo toho mohl jen ohromeně sledovat, jak Buffy otevřela oči, usmála se na něj a přitiskla se k němu ještě blíž.

            "Dobré jitro," zamumlala. "Um... dobré, lásko," vykoktal ze sebe. "Nechce se mi do školy," brblala s trucovitě našpulenými rty, "je mi takhle moc hezky." Spike na ni zmateně koukal a dumal, jestli se mu jenom nezdá. Pravidelný zvuk jejího srdce a její něžné, teplé tělo přitulené k jeho, ho nakonec přesvědčilo, že to není sen, ale krásná realita. Vztáhl ruku a začal ji jemně hladit po vlasech. Byla roztomile rozcuchaná. Buffy spokojeně zavrněla a zase se jí sklížila víčka. Nevěděli jak dlouho tak zůstali ležet, ale čím si byli oba dva jistí, byl fakt, že podruhé je probudilo hlasité zabušení na dveře.

            "Buffy?" volala Joyce. "Přijdeš pozdě do školy!" "Jsem vzhůru!" zakřičela Buffy, vymotala se Spikovi z náručí a vyskočila z postele. Popadla šaty a uháněla do sprchy. Když se vrátila, Spike vypadal, že zase spí. Vysušila si vlasy a přisedla si k němu. V mžiku otevřel oči a usmál se na ni. Úsměv mu vrátila.

            "Co žebra?" "Jsou o.k." Kývla, ale myslela si své. Upír neupír ani jemu se všechno nemohlo za těch pár hodin spánku zahojit, ale neměla náladu ani čas se s ním dohadovat. "Musím jít, pokus se ještě spát, po škole mám trénink u Gilese a pak jdu na hlídku. Sejdeme se potom, jak jsme se včera domluvili." Spike kývl a Buffy ho pečlivě přikryla. "A dávej si večer pozor," zašeptala ještě a líbla ho na čelo. "Ty taky," odpověděl. Než jako uragán vylétla ze dveří, ještě se k němu sklonila a znovu ho políbila, ale tentokrát pořádně... na rty. Se spokojeným povzdechnutím se Spike protáhl a odplul znovu do spánku.

            Probudil se právě když slunce zapadalo. Rychle vylezl z postele a sundal si obvazy. Žebra se mu pěkně zahojila. Ještě byla trochu křehká, ale nebylo to nic, co by mu bránilo v boji, kdyby to bylo nutné. Přecházel netrpělivě po místnosti a čekal, až i poslední sluneční paprsek zapadne za obzor. Potom vyskočil z okna a rozběhl se do továrny. Neměl moc času. Drusillu našel sedět venku, hleděla na hvězdy a něco si pro sebe drmolila. Vykročil k ní a odkašlal si, otočila se.

            "Hello, Dru." Při pohledu na něj se jí oči zalily slzami. "Hvězdy mi pošeptaly, že mne chceš odvést pryč, daleko od mého Angeluse." Spike mlčel. "Ty chceš odvést mne od Angeluse a ta nechutná učitelka chce zase odvést Angeluse ode mne," zle se zasmála. "Ale on všem těm špatnostem brzy učiní přítrž." Spike na ni tázavě hleděl, dokud neklesla hlasem.

            Angelus se chystá zabít přítelkyni Buffyina pozorovatele, jestli už to neudělal, pochopil. Chvíli zaváhal, ale potom se rozhodl, Dru může počkat, otočil se a běžel zpátky. Drusilla se za ním dívala, dokud jí nezmizel z očí a potom zase pozdvihla oči k obloze.

            S vtipnou poznámkou na rtech, jako obvykle, probodla Buffy svého, tu noc pátého upíra a sotva v prašné konzistenci klesl na zem, zapátrala po dalším útočníkovi. Když nikoho neobjevila, narovnala se a zrušila tak svůj bojový postoj.

            "Buffy!" Znovu zvedla kolík, když slyšela, že na ni někdo volá a pak ho zase nechala klesnout, viděla, jak se k ní řítí Spike. Zastavil se těsně u ní a přesto, že vlastně nedýchat nepotřeboval, těžce funěl po dlouhém běhu. "Spiku, co tady děláš? A kde máš Dru?"

            "K-de j-je... t-ta kan-tor-ka?" sýpal. "Cože?" ptala se Buffy zmateně, netušila o co jde ani o kom mluví. Spike se zhluboka nadechl a povedlo se mu zklidnit. "Učitelka, holka tvého pozorovatele. Víš kde je?" Buffy zavrtěla hlavou. "Ne... proč?" Hrůzou se jí rozšířily oči, když jí došlo, co se jí snaží říct. "Pane bože." Vyběhla ze hřbitova, Spike těsně za ní. Zabrzdila u telefonní budky. Zvedla sluchátko, vhodila pár mincí a začala vytáčet číslo.

            "Gilesi? Buffy. Je slečna Calendarová s vámi? O.k. vysvětlím vám to později. Sbohem." Zavěsila a otočila se na Spika. "Je ve škole, dělá přesčas." Spike kývnul. "Rychle."

* * *

            Jenny běžela temnými chodbami školy. Slyšela jak za ní utíká Angel, byl blízko, doháněl ji. Strach jí protékal tepnami jako ledová řeka a ona se pokusila ještě trochu přidat. Výhodou pro ni bylo, že se ve škole dobře vyznala. Kdyby se jí ho podařilo setřást, patrně by mu unikla. Vyletěla nahoru po schodech a koukla se za sebe. Nebyl tam. Najednou jí někdo přitiskl ruku na ústa a zabránil jí tak zakřičet. Zatmělo se jí před očima.

            "Well, takhle jsem si to zrovna nepředstavoval," reptal Spike, když mu Jenny omdlela v rukách. Buffy se nervózně rozhlížela. "Je někde tady. Cítím to. Před něčím utíkala," vrátila se ke Spikovi, který držel bezvládnou učitelku. "Odvez ji k Gilesovi a počkej tam na mne. Je čas to skončit." Spike otevřel ústa na protest. "BĚŽ!" přikázala mu hlasem ostrým jako břitva. "Bude to o.k., konečně jsem připravená to udělat," vysvětlovala už mírněji. Spike kývnul a zvedl Jenny do náručí. "Uvidíme se u Gilese. Buď opatrná." Buffy kývla a vytáhla kolík.

            Zatímco Spike odnášel Jenny, Buffy ohledávala terén. Angel a ona... tentokrát to bude po jejím. Nehodlala ho hledat, naopak chtěla počkat, až on najde ji. Byla to jen otázka času.

* * *

            Jakmile vyšel do chladné noci, Jenny se začala probouzet. Po chvilce otevřela oči a strnula, když zjistila, že ji nese upír. "Klídek," zašeptal Spike. "Jsem s Buffy, požádala mne, abych vás odvezl k Gilesovi." Bylo to marné, nevěřila mu a místo, aby se uklidnila, začala s ním zápasit. "Nechte toho. Snažím se vám pomoci," zavrčel Spike otráveně. Jenny sebou přestala mlít.

            "Fajn, tak mne pusťte." Překvapilo ji, když ji bez námitek postavil na zem a poté, co se ujistil, že neupadne, o krok ustoupil. "Vy mi vážně chcete pomoci?" Přikývl. Jenny se rozhlédla. "Kde je Buffy?" "Zůstala uvnitř." Jenny se zhrozila. "Ale Angel..." Pak si uvědomila co tím chtěl Spike říct. "Zabije ho." Spike znovu kývl, otočil se a zamířil ke svému autu. Jenny mu stiskla paži a otočila ho tváří k sobě.

            "Nesmíte ji nechat ho zabít. Vím jak mu vrátit duši. V počítačové učebně, v mechanice mého počítače je disketa... na ní je text kouzla." Zabloudil pohledem ke škole a pak zpátky na učitelku. Jestli Angelovi vrátí duši, byl si jistý, že všechno bude zase po starém. Ti dva budou zase šťastní a budou se milovat… s ním už Buffy nebude chtít mít nikdy víc nic společného. Nebyl si jistý, že to dokáže snést. Současně si ale také představil, jak jí fakt, že ho zabila, znovu zlomí srdce a ani to on nesnese. Deprimovaně sáhl do kapsy a vytáhl klíče od svého Desota. Vložil je Jenny do dlaně.

            "Jeďte k Gilesovi a sežeňte všechny ingredience," řekl bezbarvým hlasem. "Přinesu disketu a dostanu Angela, sejdeme se u Gilese." Přikývla a už spěchala k autu. Spike se nešťastně vydal zpátky do školy.

* * *

            Buffy a Angel kroužili kolem sebe, očima se do sebe zaklesli. Buffy ho dobře odhadla, objevil se u ní už po pár minutách. Rozhodl se, že její smrt ho potěší víc, než když bude honit Spika a Calendarovou.

            "Well, well, well," syčel Angelus. "Podívejme se, kdo se nám to rozhodl objevit se a nechat si vykuchat vnitřnosti. Jestli si myslíš, že mne můžeš porazit, holčičko, měla's ve škole dávat lepší pozor." "Uvidíme, co ty na to?" odpověděla Buffy. To už se do sebe pustili, srazila ho k zemi. Bleskově se na něj rozkročmo posadila a sáhla pro kolík. V mžiku ji ze sebe odkopl a oba vyskočili na nohy. "Asi jsem se zmýlil, když jsem se domníval, že zabít tě ve spánku bude nejzábavnější," posmíval se jí. "Tohle bude o moc lepší, miluju dobrej boj před tím, než někoho zabiju. Tebe!" "Tak nekecej a dělej," kontrovala, vyskočila a vší svou přemožitelskou silou ho kopla do hrudníku. Opět skončil na zadku. Hlavou udeřil o zeď a to jej omráčilo. Buffy toho pohotově využila a znovu na něj zaklekla. Odhodlaně pozvedla kolík a byla zcela připravená vrazit mu ho do srdce, když vtom ji někdo chytil za zápěstí a zabránil jí v tom. Něčí ruce ji zvedly a od Angela odtáhly, točila se dokola, kolík v ruce, chtěla zabít to, co jí zabránilo ho dorazit. Oči jí vzplanuly zlostí, když viděla čí ruce to byly.

            "Spiku, co to do pekla děláš?" "Nemůžu tě nechat, abys ho zabila." Její srdce vynechalo několik úderů a ona se skoro zhroutila bolestí, když si uvědomila, že jediná osoba, o které byla až doteď přesvědčená, že jí rozumí... ji zradila. Celý její svět se zhroutil. Jen nezřetelně si všimla toho, že se Angel před ní zčista jasna vztyčil a bublal.

            "No tak, Spiku, měj rozum. Nevím co tě to chytlo a ty jsi měl najednou pocit, že musíš chránit dívku (která ráda spí s upíry) v nouzi. Ale JÁ myslím, že bude jednodušší, když mi dovolíš, abych ji prostě zabil." Spike se podíval na Buffy... potom na Angela. Pak prošel kolem Buffy a postavil se před služebně staršího upíra. Angelus se zašklebil, věděl, že vyhrál. Bez varování Spike sáhnul pod kabát a nahmátnul poctivý hasák. Vší silou praštil dědečka do hlavy.

            Odpadl, ani obraz ani zvuk, zůstal ležet na podlaze. Spike si k němu klekl a přes rameno mrkl na Buffy, němě na něj zírala. "Potřebuju ho něčím svázat." Buffy nereagovala. Stála tam jako socha. "Buffy!" To ji probralo. Váhavě se k němu přiblížila a přikrčila se. "Ty... ty's mne nezradil?" "Jasně, že ne," odfrkl si pohrdavě. "Co sis myslela?" zeptal se ironicky, pohledem propátrával okolí a hledal něco, čím by Angeluse mohl spoutat. "Já tomu nerozumím," fňukala Buffy a prohrabávala svou tašku s municí. Našla provaz. Spike si ho vzal a bez meškání jím začal omotávat Angelusova zápěstí a kotníky.

            "Ta kantorka si vzpomněla na kouzlo, kterým může Angelovi vrátit duši. Takže ho potřebujeme živého." Spike se postavil a hodil si Angeluse přes rameno. Buffy se ještě pořád krčila na podlaze, slzy v očích. O tom přece pořád snila... od chvíle, kdy Angel přišel o duši, v ní... ale teď, když to měla na dosah ruky, už tomu nevěřila.

            "No tak... lásko," naléhal Spike. "Rád bych se dostal k Gilesovi dřív, než se tenhle probere." Buffy vstala jako ve snách. Sešli po schodech do učebny a Buffy našla disketu, která spadla pod stůl. Snažila se nedívat na trosky počítače, bylo evidentní, že slečna Calendarová měla k smrti opravdu blízko. S disketou v ruce a Angelusem na rameni, spěchali k Gilesovu domku.

* * *

            Buffy si nervózně okusovala rty a pozorovala, jak Jenny spolu s Gilesem chystá rituál, který má Angelovi vrátit duši. Ještě pořád byl, naštěstí, v bezvědomí. Ležel uprostřed pokoje tak, jak ho Spike svázal. Nestáli o to aby, kdyby se nedej bože probral, se jim pletl do toho, na co se chystali. Spike stál vedle Buffy, tvář měl jako vytesanou z mramoru. Najednou Angel zanaříkal a otevřel oči. Ty se vpily do Buffyiných očí.

            "Buffy... kde to... co se proboha... stalo?" Oči jí zahořely nadějí. "Jsi to opravdu ty?" zachraptěla. Kývnul. "Bolí mě hlava, moc dobře tě nevidím." Popošla k němu, zvedl se a... přitáhl si ji, přitiskl svá ústa na ta její a začal ji líbat tak, jako by mu to mohlo zachránit život. Odstrčila ho a vyskočila, záblesk ďábla mu probleskl v očích. "No tak, Buffy, nehraj to na mě. Máš to ráda pěkně natvrdo, dobře si pamatuji tu noc... naši noc. Na tu nezapomenu. Ale... podívej se na mne... není tohle trochu moc? Nepamatuji si, že bys byla na svazování."

            "Dost už!" zašeptala. Slzy jí začaly téct po tvářích. Spike stál vedle ní, vzal ji něžně do náruče ve chvíli, kdy se rozplakala. Zabořila mu tvář do hrudi a tiše vzlykala. Angelus je s úžasem pozoroval.

            "Do pekla... podívejte se na ně... jsou nechutní. Nejdřív se nenávidí a najednou... láska nebeská," poslední dvě slova děsivě falešně zapěl. "Chce se mi zvracet. Měli byste se snažit jeden druhého zabít..." Zalapal po dechu. Oči mu žlutě zazářily a on se zhluboka nadechnul. Buffy se odtrhla od Spika a podívala se dolů na Angela, nepokusila se k němu přiblížit. Její pohled padl na Gilese, pomalu scházel po schodech, Jenny mu visela na rameni, byla vyčerpaná a slabá... ale živá.

            "Fungovalo to?" zeptal se nejistě. Buffy popošla k Angelovi, rozhodně nestála o to, aby ji zase podvedl. Ležel klidně, jako bez života. Podívala se mu do tváře a ulehčeně si oddechla... po tvářích mu stékaly slzy.

            "Angele?" Podíval se na ni a tak tak, že nevzlyknul. "Je mi to líto." Hned jak si uvědomila, že je to OPRAVDU on, rozběhla se do kuchyně pro nůž. Přeřezala mu pouta. Nehýbal se, jen ležel a vzlykal. Buffy si k němu sedla a vzala ho do náruče... něžně se s ním houpala. "Už je to o.k." konejšila ho. "Je to o.k." Spike na ně němě zíral, cítil, jak se jeho vlastní srdce rozpadá. Giles usoudil, že ti dva by měli zůstat sami, vzal Jenny a odvedl ji nahoru, aby si odpočinula. Spike vzal na vědomí, že musí vypadnout a zamířil ke dveřím.

            "Počkej!" Spike se neochotně otočil a sledoval, jak se Angel vyškrabává na nohy. "Takže zaprvé. Vím, že to není nic moc, ale nevím co jiného říct. Buffy, lituji každého slova, které jsem na tvou adresu pronesl. Lituji toho, jak moc jsem ti ublížil. Nepřeji si nic jiného, než dokázat to všechno vrátit zpátky. Spiku, je mi líto že jsem se k tobě choval tak hnusně. To s Dru je mi taky líto. Věděl jsem, že je do mne zblázněná a také jsem věděl, jak moc ji miluješ." Ani Spike ani Buffy na to nic neřekli. Angel se k ní obrátil. "Buffy, víš jak moc tě miluji, ale tady zůstat nemůžu. Je to příliš nebezpečné." Slzy se jí hrnuly z očí, ale bez námitek kývla, nebyla ochotná riskovat, že se tohle všechno zopakuje. Angel se otočil ke Spikovi.

            "Vím, že jsi se o ni staral, Spiku. Byl bych rád, kdybys v tom pokračoval. Chraň ji." Spike se podíval na Buffy a potom zpátky na Angela. Kývl. "Jen chci abys věděl, že to dělám proto, že chci... ne proto, že to chceš ty." Tentokrát kývl Angel. "To chápu."

            "Kdy odejdeš?" zeptala se Buffy tiše. "Dnes večer," odpověděl. "Sbalím si věci a... zmizím." "Chceš pomoct?" Angel zavrtěl hlavou. "Myslím, že bude nejlepší, když se pobalím sám... mít tě nablízku je... obtížné." Buffy kývla a velmi opatrně ho objala. "Opatruj se, Angele... budeš mi chybět." "Ty mě také... Sbohem... Buffy..." Spike se bezmocně díval na EXmilence, jak se objímají a jeho neživé srdce se sevřelo bolestí, bylo mu jasné, že Buffy, přes to všechno, stále miluje Angela. Takže hned, jak se Angel vypařil, se k ní obrátil a řekl: "Měl bych jít." Zamířil ke dveřím.

            "Počkej... Spiku," zavolala, ale to už se jí dveře zaklaply před nosem.

* * *

            Buffy byla na hlídce... sama... Spika už skoro týden neviděla, předpokládala, že odjel... s Dru... teď, když je zase Angel Angelem. Probodla dalšího upíra... nikoho dalšího nezaslechla. Bylo pozdě a ona byla unavená. Namířila si to ke vchodu, když vtom... ucítila za sebou upíra. Bleskově vytáhla kolík z kapsy a bez rozmýšlení srazila nemrtvého k zemi. Automaticky zvedla kolík a... ztuhla, když zjistila... koho ohrožuje.

            "Spiku? Co tady děláš?" "Hlídám tě," zachraptěl. Seděla mu na hrudníku, jednou rukou mu svírala krk, v druhé měla kolík. Prima pozice k debatě. "Mohla bys ze mne konečně slézt?" Až teď si uvědomila, že na něm rozkročmo sedí, začervenala se a vymrštila se na nohy. Pomohla mu vstát. "Promiň, ale je to tvoje vina. Neměl ses za mnou tak potichu plížit." Spike pokrčil rameny. "Napadlo mě, že bych mohl přiložit ruku k dílu a trochu ti pomoct, ale... jak vidím... máš hotovo." Přikývla. "Nečekala jsem, že budeš tady. Já... myslela..., že jsi... zase s Drusillou." Jenom se ušklíbl.

            "S Dru? To myslíš vážně? Po tom všem? Ani omylem." Buffy spadl kámen ze srdce a s úlevou se usmála. "Jsem ráda, že ses ukázal. Třeba... zítra... nechceš jít se mnou na hlídku?" Přikývnul. "A jak se máš... víš... teď... když je Angel pryč?" Nechtělo se mu mluvit o Angelovi, ale musel si být jist, že je Buffy v pořádku. Usmála se. "Není to tak hrozný. Myslela jsem, že to bude horší. A teď momentálně mi je moc fajn." Spike vypadal zmateně. "A to proč jako?" Vzala ho za ruku.

            "Protože jsi se mnou." Spike se podíval na jejich spojené ruce a potom Buffy do očí. Ne, nemohl se mýlit. Uviděl v nich... lásku. Nevysmívala se mu... myslela to smrtelně vážně. Přitáhl si ji k sobě a přitiskl rty na ty její. Líbali se... snad celou věčnost. Konečně se od sebe odtáhli, ale Spike ji stále tiskl k sobě.

            "Nedoufal jsem, že by to bylo možné," přiznal dojatě. "Byl jsem přesvědčený, že Angel se k tobě vrátí..." Buffy zavrtěla hlavou a položila mu ukazováček na rty.

"Angel bude mít vždy místo v mém srdci, ale... já už ho nemiluju.

Těch posledních pár dní mi jasně ukázalo, že existuje někdo cennější, než upír s duší.

Ty jsi mne chránil, mne, mé kamarády, mou mámu... a nepotřeboval jsi k tomu,

aby tě někdo proklel.

Myslím, že jsi víc chlap, než Angel kdy bude, i kdyby žil třeba tisíc let.

A proto... tě miluju," vyhrkla.

Spikovi vytryskly slzy radosti a úlevy,

 ale to mu nijak nebránilo Buffy znovu vášnivě a hluboce políbit.

"Nepotřebuju duši, lásko... mám tebe."