Sotva za Dawn zapadly dveře jeho hrobky, Spike si mocně zavdal ze své láhve bourbonu. Levný chlast si propaloval cestičku jeho hrdlem a on to vítal. Všechno bylo lepší, než palčivá bolest, která hlodala v jeho, tak dlouho již nebijícím, srdci. Návštěva Dawn ho jen utvrdila v tom, co tušil. Všichni ho teď nenávidí. Nikdo se samozřejmě neobtěžoval podívat se na celou věc z jeho zorného úhlu. Nikdo neviděl, jak moc mu Buffy ublížila a jak moc chtěl, aby ho to přestalo bolet. Všichni se starali jen o to, co provedl on a jak zranil Buffy a Xandera. Spike si skoro přál, aby Buffy v noci dovolila Xanderovi jej zabít. Ve srovnání s tím, co zažívá teď, by smrt byla požehnáním. Nejvíc ho trápilo, že ublížil Buffy. Nezáleželo na tom, co mu řekla a jak ona ublížila jemu. Myšlenku na její bolest, za kterou mohl on, nedokázal přenést přes srdce. Až do nynějška doufal, že časem se k němu vrátí. Že si přizná svou lásku k němu a oni budou moci začít znovu, od začátku. Jenže teď je vše ztraceno. Všichni její přátelé už o nich vědí a navíc vědí i to, co on a Anya... Nikdy už mu nevěnuje ani pohled, natož aby...

            A co tak opustit tohle prokleté místo navždy? napadlo ho. Nechat všechno za sebou. Najít si nové místo k životu a tam... Ale to nešlo. Nedokázal odtud odejít, když věděl, že žena, kterou miluje, je tady. Třeba by všechno mohl ještě napravit. Kdyby jí ukázal, jak moc je mu to všechno líto. Jenom si nebyl jist jak jí vysvětlí, že provedl to, co provedl. Musí nějak docílit toho, aby mu porozuměla. Popadl plášť a zamířil do noci. Musí najít přemožitelku.

 

* * *

 

            Buffy se poctivě snažila, aby jí, když bojovala na hřbitově s upíry, myšlenky neodlétaly k tomu, co ji tak tížilo. Pečlivě se vyhnula Spikově hrobce. Bolest, kterou pocítila, když ho viděla jak se s Anyou... Bylo to prostě příliš čerstvé a bolavé. Až nečekaně bolavé. Ještě pořád nedokázala uvěřit, že jí to udělal. Po všech těch jeho přísahách, jak strašně ji miluje, si prostě na stole zasouložil s její kamarádkou. Nyní už jí bylo jasné, že se nezmýlila, když mu její srdce nikdy neuvěřilo. Bez ohledu na to, co k němu cítila jako žena. Myšlenky se jí toulaly okolo Spika a ona se plně nesoustředila. Fungovala jen automaticky. Jako když se v letadle zapne autopilot. Okamžitě následoval trest. Byla pomalejší jen o zlomek sekundy, ale to stačilo. Nevšimla si včas, že přímo k ní míří upíří pěst. Potom už cítila jen příšernou bolest, která ji celou prostoupila, když plnou vahou dopadla na náhrobní kámen. Ten se pod ní rozlomil. Měla stěží čas se nadechnout a zasténat. Upír ji totiž chytil za límec košile a okamžitě vytáhnul na nohy.

            "Koukněme na to. Mám takový pocit, že dneska si na konto připíšu přemožitelku," ušklíbnul se. Z jeho páchnoucího dechu bylo Buffy na zvracení. Pokusila se vytáhnout si z kapsy nový kolík, ale sebemenší pohyb jí způsoboval neskutečnou bolest, která jí vystřelovala celým tělem. Byla bezmocná. To nenáviděla víc, než cokoliv jiného. Potom najednou spadla na zem a shora ji zasypala přeprška upířího prachu. Vzhlédla. Uviděla nad sebou stát Spika, kolík v ruce. To je fakt skvělé.

            "Jsi o.k.?" optal se jí znepokojeně, když viděl, jak sebou, při pokusu posadit se, bolestně trhla. "Je mi fajn," zaúpěla skrze sevřené zuby. Za žádnou cenu mu nechtěla ukázat, jak moc ji to ve skutečnosti bolí. "Běž pryč." Jako by mluvila do zdi. Byl tvrdohlavý jako vždy. Stál tam a čekal, až se jí podaří vstát. Když se nehýbala, povzdechnul si a posadil se na jeden z náhrobků. "Musíme si promluvit," řekl měkce a snažil se udržet své city na uzdě. Kleknout na kolena a žebrat o odpuštění jako nějakej moula... to nebylo nic pro něj. "Nemám ti co povědět," ucedila Buffy, když se jí konečně povedlo posadit se, ale dál se už ani nehnula. "Takže teď... byl bys tak laskav a nechal mne o samotě?"

            "Je mi to líto," vyhrkl Spike, když viděl, že jeho současný přístup mu nijak zvlášť nepomohl. Nyní měl pravděpodobně tu úplně poslední šanci jí vše vysvětlit tak, aby mu porozuměla. Jestli to nezvládne, bude konec. Úplný konec. Buffy zvedla hlavu a přinutila se kouknout mu do očí. Snažila se nereagovat na tu čirou bolest, kterou v nich uviděla. Zatvrdila se. "Nemá ti být co líto. Nestarám se o to, s kým spíš. Nic mi do toho není." Spike na moment zavřel oči a zhluboka se nadechl. Neulehčovala mu to a on ani nic jiného nečekal. "Řekni, že když jsi mne s Anyou viděla, necítila jsi vůbec nic," požádal ji tiše a upřeně se jí díval do očí. "Řekni, že tě to ani malinko nezabolelo a já se v tu ránu otočím na patě a zmizím ze Sunnydale. Nikdy víc mne už neuvidíš." Z hloubi duše si přála mu říci, že má pravdu. Že vidět ho v obětí jiné ženy, ji nijak nezasáhlo. Jenže... ji samotnou překvapilo, že jí ta slova jaksi nelezou z pusy.

            "Buffy," zašeptal něžně a přičupnul si vedle ní, když si uvědomil, že slova, kterých bál nejvíc, už asi nepřijdou. "Proč se sebou tak bojuješ? Já vím, že ke mě něco cítíš." "Já nemůžu," zašeptala chvějícím se hlasem, jako vystrašené dítě. "Je to špatné." "Říká kdo?" odfrkl si. "Scoobies? Odkdy zrovna oni vědí, co je pro tebe to nejlepší?" Buffy k němu pozvedla oči. Slzy, kterým se dosud tak statečně bránila, jí volně tekly po lících. "Já nemůžu. Spiku, je mi to líto, ale já nemůžu." Povzdechnul si, ale ještě to nevzdával. "Co mám udělat, abych ti dokázal, že jsem se změnil. Jmenuj cokoliv a já to udělám." Buffy popotáhla. Proč jí to jenom dělá tak těžké? "Nic takového není. Nemáš duši a to nic změnit nedokáže." "Duši?" zeptal se s pozvednutým obočím. "Co je na duši tak zvláštního? Myslíš, že lidem zabrání dělat chyby? Dělá je lepšími? Kdyby jo, tak Harris nenechá svou holku stát u oltáře samotnou a tobě by to s Angelem poněkud lépe klapalo."

            "Ty tomu nerozumíš," odpověděla Buffy unaveně. "Jde o to, že Angel cítil vinu. Za všechny ty zmařené životy. Za lidi, co v minulosti zabil. Ty ne." "Ohhh, teď už to chápu," řekl Spike s bolestným sarkasmem v hlase. "Pokud cítíš vinu za to, co jsi v minulosti spáchal, jsi rázem lepší člověk. Well, dovol, abych ti něco pověděl. Máš vůbec představu jak jsem se cítil, když jsi umřela? Trýznily mne výčitky svědomí. Kdybych při obraně Dawn odvedl poněkud lepší práci, nemusela jsi se k té věži ani přiblížit. A ještě něco k celé té věci s Anyou. Nenávidím sám sebe za to, že jsem ti tak ublížil. Jestli tohle není pocit viny, tak pak už nevím." Buffy na něj němě zírala. Nevěděla co mu na to má říci. Zdálo se, že ať už řekne cokoliv, on na to má odpověď. "Podívej," řekl Spike a vstal. "Nehodlám tě do ničeho nutit. Ale nezavrhuj to, co mezi náma bylo, a je, jen proto, že máš strach, že by to tvoji kamarádi neschvalovali. Je to tvůj život, ne jejich. A jak jsi mi sama onehdy řekla, když vydýchali fakt, že jsi je chtěla pozabíjet, tohle zvládnou také. Budu u sebe doma. Až si ujasníš co vlastně chceš, přijď. Budu tě tam čekat." Otočil se k odchodu. Nenáviděl už tu myšlenku, že ji opouští, ale zároveň mu bylo jasné, že pokud zůstane a bude ji otravovat ještě víc, všechno tím jen zhorší.

            "Počkej," uslyšel hlas Buffy dříve, než udělal jediný krok. Zastavil se, ale neotočil se k ní hned. Zavřel oči a zoceloval svou mysl. Věděl, že nic jiného, než konečné odmítnutí, jej nečeká. Tak, už je to tady. "O co jde?" zeptal se měkce, neschopen postavit se jí tváří v tvář. Kdyby tak totiž učinil, nebyl si jist, že se mu podaří udržet si svůj nezúčastněný postoj. Asi by se jí nedokázal klidně dívat do očí, zatímco ona bude dupat po jeho, ač mrtvém, přesto cítícím srdci.

            "Nechoď pryč," řekla tak tiše, že ji stěží uslyšel. "Já chci..." "Co chceš, mazlíčku?" zeptal se. Otočil se k ní a zase si přičupl. "Začít znovu," odpověděla. "Začněme znovu." Spike klesl na kolena. Nevěřil vlastním uším. "Co to znamená? Začít znovu." Bylo vidět, že síla i sebedůvěra Buffy roste s každým okamžikem. Jako zázrakem zmizel hlásek vyděšené holčičky. Nahradil ho hlas ženy, která ví co chce.

            "To znamená, že zapomeneme na minulost a soustředíme se na přítomnost. Nechci, abychom znovu skončili jako právě teď. Chci začít od začátku. Možná bychom... já nevím... dát si rande? Uvidíme, jak nám to půjde." Kdyby se na Spikově tváři rozhostil jen o kousek širší úsměv, byl by ve vážném nebezpečí, že si natrhne koutky úst. Vždyť ona se rozhodla dát mi druhou šanci. Zapomenout na minulost! "To zní skvěle." "Bezva," zasténala a snažila se vstát tak, aby si nenamáhala záda. "Teď jdu domů, dám pár Brufenů a horkou lázeň." V té chvíli si Spike poprvé uvědomil, že je zraněná a jeho oči zaplavila starost. "Potřebuješ pomoct?" "Ne, to je dobrý," zalhala a jen stěží potlačila výkřik plný bolesti, když se pokusila narovnat. V té chvíli už stál u ní a šetrně ji vzal okolo pasu, aby se o něj mohla opřít. "O.k., možná troška pomoci nezaškodí," pousmála se na něj. Potom zvolna zamířili ven ze hřbitova. Spike se musel moc snažit, aby se nezačal usmívat jako blázen. Viděl totiž, jak se stará Buffy pomalu vytrácí. Věci se pro něj začaly obracet k lepšímu. To viděl na první pohled.

 

* * *

 

            Dům tonul v temnotě. Spike si vzpomněl, že Dawn mu řekla, že bude spát u Janice. Zastavili se na chodníčku. Ani jeden z nich nepromluvil. Spike netoužil po ničem jiném, než pomoci jí dovnitř a postarat se o ni, ale měl strach překročit pomyslné hranice jejich nového vztahu. "Takže... budeš v pořádku?" zeptal se, ale ani za mák se mu nechtělo ji tady jen tak opustit. Důvěrnou blízkost jejího těla, kterou si užíval právě teď, postrádal už dlouho. Buffy zůstala pár minut zticha. Jako by se rozmýšlela. Potom... "Mohl bys mi... pomoci do koupelny?" zeptala se nakonec. "Nerada bych spadla ze schodů nebo něco podobného." Spikovi se podařilo skrýt úsměv a jen kývnul. "Jistě." Stále se o něj opírajíc, došla ke dveřím. Dokázala odemknout i rozsvítit. V předsíni se na chvilku zastavili. Svlékli si pláště. Buffy svůj pověsila na věšák, Spike si ho přehodil přes sloupek zábradlí. Potom pokračovali po schodech vzhůru. Jít po docela úzkých schodech nahoru bok po boku byl docela problém, ale když se k sobě přimáčkli, šlo to. Za chvilku už vcházeli do koupelny. Tam ji Spike musel pustit, aby si mohla připravit lázeň. Jenže jak se předklonila, aby otočila kohoutky, ozvala se její zraněná záda a Buffy zasyčela bolestí. Spike ji podepřel a už nedokázal zůstat zticha.

            "Proč mi nedovolíš, abych ti napustil vanu?" Jen vděčně kývla. Byla příliš unavená a měla příliš velké bolesti, než aby se s ním dohadovala. Docela ráda se nechá trošku rozmazlovat. Když k sobě byla úplně upřímná, tak si musela přiznat, že mít ho tady, aby jí pomohl, je moc příjemné. "Díky. Já-já se půjdu svléknout." Spike kývnul a prohledával lékárničku, aby pro ni našel nějaká analgetika. Pod tekoucí vodu také nalil pořádnou dávku pěny do koupele. Během chvíle se koupelna zamlžila a všude se linula vůně Eucalyptu. Nebyla to ta nepříjemnější z vůní, ale jako svalový relaxant dělala zázraky. "Hey," pípla Buffy, když se, už jen v županu, vrátila do koupelny. "Díky za koupel." "Rádo se stalo," odpověděl jí s úsměvem. Bylo mu jasné, že teď je ta správná chvíle, kdy by měl vypadnout, ale jaksi nebyl sto se k tomu donutit. Zatím dokonce ani neuvěřil, že mu Buffy dala šanci. Tuto šanci.

            "Chceš... um... abych se ti podíval na ta záda?" zeptal se masochisticky. Byl si úplně jist, že tímto překročil meze. "Díky," odpověděla mu kupodivu a obrátila se k němu zády. Dovolila županu, aby jí sklouznul z ramen. Při pohledu na její nahá záda jen těžce polknul, ale pak se vzchopil a zaměřil pozornost na modřiny, které se jí tvořily zhruba uprostřed zad. "To vypadá dost ošklivě," zamumlal a jemně se pohmožděných míst dotknul. Ucukla bolestí. "Až se vykoupeš, natři si to tímhle. Mělo by ti to ulevit." "Děkuji," řekla a znovu si povytáhla župan. Otočila se na něj. "Za všechno." "Jak jsem už řekl, nemáš zač." Zamířil ke dveřím. "Well, teď tě opustím." "Spiku!" zavolala najednou. Otočil se a vrátil se k ní. Trošku se červenala a klopila oči. Ostýchavě se usmála. "Nedosáhnu si na záda. Ten Dolgit si tam sama nenatřu. Nemohl by jsi počkat u mne v pokoji, než budu hotová?" V té chvíli si byl Spike absolutně jistý, že sní nebo je na drogách. Tohle přece není možné. Nakonec však jen kývnul. "O.k." Vyšel z koupelny a slyšel, jak za ním zapadly dveře. Pak slyšel šplouchnutí. Buffy patrně zalézala do hojivé lázně. Stále ještě nevěřícně se usmál a zamířil k ní do pokoje. Aby čekal na svou Buffy.

 

* * *

 

            Xander si opatrně přejížděl dlaní po čelisti. Blížil se ke vchodu Buffyina domova. Když šel utopit svůj žal do baru, nečekal, že tam narazí na Warrena. Navíc na supermana Warrena. "Buffy!" zavolal, když vešel. Všude byla tma. "Našel jsem Warrena," pokračoval. To už si všimnul, že nahoře se svítí a vydal se tam. "Well, lépe řečeno, jeho pěst si našla moji tvář." Ztuhnul. Na zábradlí schodů něco viselo. Poznal Spikův kabát. Tvář mu potemněla vztekem a on zatnul ruku v pěst. Vyběhl po schodech nahoru jako vítr. Uviděl, že v pokoji Buffy se svítí a jsou tam pootevřené dveře, neváhal...

            "Takže ty už se s ním nevídáš, že?" zavrčel a odhodil Spikův plášť. V ten moment mu došlo, že nemluví na Buffy. "Není tady," oznámil Spike klidně, sedíc na krajíčku její postele. "Ty máš teda nervy, že si troufneš ještě se tady ukázat," zavrčel Xander. Zvedl kabát a hodil ho Spikovi na hlavu. "Měl bys vypadnout dřív, než dokončím to, co jsem začal, když jsme se viděli naposledy." Spike se ani nehnul. Nedostal se dnes v noci ve vztahu s Buffy tak daleko jen proto, aby se nechal od Xandera jednoduše odehnat a celé si to pokazit. "Ani ty nemůžeš být tak hloupý," syčel Xander jedovatě a sáhnul do šuplíku pro dřevěný kolík. "Víš, že pokud jde o to propíchnout tě, nebudu se rozmýšlet dvakrát." Nakonec si Spike povzdechl a vstal.

            "Nikam nepůjdu. Buďto mne můžeš probodnout a potom se Buffy pokusit vysvětlit co a proč jsi udělal nebo prostě vypadneš a necháš na nás, co bude dál." Xander se zahleděl na kolík ve své ruce a potom zvedl oči zpátky ke Spikovi, který se stále nehýbal. Nedokázal v něm vidět nic jiného, než monstrum. Zrůdu, co se vychrápala s jeho snoubenkou a od které mu navíc hrozí, že zničí nejkrásnější přátelství jeho života. Nyní v ruce pevně svíral prostředek, kterým ji zastaví. Malý, ostrý kousek dřeva, kterým zbaví svět této kreatury jednou pro vždy. Oči mu potemněly vztekem. "Buffy to přežije," řekl nebezpečně měkce. Hned potom zaútočil. Xanderův výpad Spika překvapil. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se mu tenhle ubožák opravdu postaví a pokusí se ho zabít. Jak bylo vidět, pořádně se v něm spletl. Jen tak tak se mu podařilo uhnout z cesty kolíku, který mířil do jeho hrudi. Xander možná postrádal upíří reflexy, ale rychle se vzpamatoval. Popadl Spika za triko a přirazil ho ke zdi. Spike se s ním pokusil bojovat, aby se osvobodil, ale tím pouze aktivoval chip.

            "Víš ty co? Já vážně nechápu, jak je možné, že jsi vydržel na světě tak dlouho," syčel Xander a tisknul mu kolík k srdci. "Jsi jen ubohá napodobenina upíra." Spike se přestal bránit. Bylo mu jasné, že mu to může přinést jen další bolest. "Tak, jak se právě teď cítíš?" zeptal se výsměšně Xander a znovu přitlačil na kolík. "Když víš, že z tebe zbude jen trocha prachu. A to zásluhou obyčejného člověka?"

            "No, ty bys o tom měl mít docela přesnou představu. Přece už jsi to zažil. Cítil jsi se podobně, když jsi v přímém přenosu sledoval, jak ti vojíždím holku, co sis nevzal! Ženichu," zariskoval Spike. Uvědomoval si totiž, že pokud Xandera řádně vytočí, ten zatouží mu nejdříve pořádně namlátit a problém kolík v hrudi bude aspoň o chvíli odsunut. Dobrej plán. Xander upustil kolík a praštil Spika. "Už nikdy o ní nemluv," ucedil a rozmáchl se. Spike se připravil inkasovat další ránu, ale ta už nepřišla. Místo toho, aby zasadil úder, Xander zjistil, že mu Buffy svírá ruku.

            "Pusť ho. Nech ho být," řekla klidně a Xanderovu ruku nepouštěla. "To nemyslíš vážně?" vydechl nevěřícně a otočil hlavu, aby na Buffy viděl. Spika pořád držel. "Přece jsi mi tvrdila, že už to mezi váma skončilo." "Musíme si spolu něco dořešit," odpověděla. Její hlas byl pořád měkký a klidný. "Ale ať už to s náma dvěma dopadne jakkoliv, ty se s tím budeš muset smířit. Já se ti do tvých vztahů nepletla nikdy. Tvoje přítelkyně jsem nekomentovala. Dokonce ani když ses vyspal s Faith, neřekla jsem ti ani slovo. "Ale vždyť je to netvor!" vykřikl bezradně Xander. "Jsem vážně jediný, kdo to vidí? Nemůžu ti dovolit, abys zahodila svůj život kvůli téhle... věci."

            "Je to můj život. A je jen na mě, abych rozhodla, jak s ním chci naložit. Když jsi nechal Anyu stát u oltáře, taky jsem na tebe nezačala vřískat. Snažila jsem se tě podpořit. Nemohl by jsi mi to nyní oplatit a udělat pro mne totéž?" Výraz Xanderovy tváře zněžněl. Podíval se na Spika. "Fajn," povzdechl si a pustit jeho triko. "Ale nechtěj po mě, abych z toho měl radost." "Děkuji," usmála se a objala svého nejlepšího kamaráda. Xander jí úsměv vrátil a také ji krátce objal. Hned potom ji odstrčil.

            "Díky tvému amantovi jsem úplně zapomněl, proč jsem vlastně přišel. Našel jsem Warrena." Buffy zvážněla. Už z ní zase byla přemožitelka. "Řekni mi všechno, co víš." Nebylo to dlouhé. Xander jí stručně vylíčil jak od Warrena, díky jeho novým super-schopnostem, dostal v klubu nakládačku. "Nevím kam zmizeli," zakončil svou řeč. "Buffy, něco jsme našli," ozvala se zezdola Willow. "Myslíme, že už víme kde Warren je." Buffy se spokojeně zasmála. Jak to tak vypadá, poslední kousek skládačky zapadl na své místo. "Můžeš jí povědět, že budu dole za minutku?" zeptala se Xandera. "Musím se převléknout." "Co s ním?" Střelil po Spikovi nepřátelským pohledem. Buffy ho sice svými argumenty donutila upíra tolerovat, ale nic na tomto světě jej nebylo sto přimět k tomu, aby ho nechal na pokoji. "Chci, aby tady se mnou pár minut zůstal. A nechci slyšet ani slovo," zvýšila trošku výhrůžně hlas. "Fajn," zabrblal Xander. Otočil se a zmizel. Dveře za ním zapadly.

            Buffy si počkala, dokud se nevytratil zvuk Xanderových kročejů a až potom se vydala za Spikem. "Jsi o.k.?" Spike přikývnul a aby ji uklidnil, široce se na ni usmál. "Jsem v pohodě. Co ty? Jak jsi na to se zády?" "Pořád je potřebuju namazat. Pomůžeš mi?" Rád kývnul a vzal si od ní žlutou tubu s modrým nápisem. Jako už jednou, v koupelně, se k němu otočila zády a spustila si župan z ramen. Spike se vzal na ruce trochu zvláštně vonící léčivé masti a opatrně ji nanesl na její krásná, ale pohmožděná záda. Jakmile se jí dotknul, trošku sebou škubla. "Bolí?" zeptal se znepokojeně. Dostal strach, že jí ublížil ještě víc. Jen zavrtěla hlavou. "Máš studené ruce." V hlase jí zazvonil smích. Než pokračoval v plnění svého úkolu, spokojeně se sám pro sebe zakřenil. "S tím, mazlíčku, moc nesvedu." Během chvilky byl hotov a Buffy si zase povytáhla župan. Škoda. "Děkuji," usmála se. "Dej mi pár minut, abych se oblékla a pak můžeme směle nakráčet dolů, před popravčí četu. Vsadila bych se, že Xander jim neopomenul barvitě vylíčit vše, co se tady odehrálo."

            "To si piš, že ano," odpověděl Spike, celý šťastný, že jí očividně nijak zvlášť nezáleželo na tom, co Xander ostatním poví. Buffy otevřela dveře své skříně a použila je jako improvizovaný paraván. Ne, že by ji Spike ještě nikdy neviděl nahou, ale pokud mají začít opravdu od začátku, striptýz by na počátku jejich znovuzrozeného vztahu asi nebyl právě to pravé ořechové. "O.k., jsem hotová," řekla a vynořila se z nitra skříně, na sobě džíny a bílou blůzu s kapucí. Perfektní bojový úbor. Walshovou, neblahé paměti, by kleplo. "Jdeme." Oba se vydali po schodech dolů, vstříc svému osudu. Popravčí četě.

 

* * *

 

            Willow i Taře je třeba přičíst ke cti, že na znovuobnovený vztah Buffy a Spika, neřekly ani slovo. Místo toho jim raději rychle pověděly, co se dočetly v knihách, které se Buffy podařilo zachránit z doupěte Tria darebáků. Podle všeho měli v plánu vyloupit banku, aby získali prostředky na své další kousky. O nově získané Warrenově super-síle tam ale nebylo nic. "To je dobré," řekla Buffy, když si všechno vyposlechla. "Jestli Warren a jeho Mighty Mouse mají v úmyslu zmizet, či odletět, rozhodně je nebudu zdržovat. On i ti pitomci už kloužou po zatraceně šikmé ploše a nakonec se umlátí sami."

            "Jdu s tebou," řekl oznamovacím tónem Spike, zatímco Buffy vstávala. Všichni, mimo Xandera, který se tvářil dožraně, jen překvapeně zíraly. Takže, ke všemu tomu zmatku, co už tady panuje, si Spike ještě navíc začne hrát na hrdinu. "Spiku, ne," řekla Buffy mírně. Jeho starost o ni ji však jednoznačně potěšila. "Jsou to lidé." "Sama tam jít nemůžeš," trval na svém. "Ne, když máš záda víc modrá, než bílá." "Ty jsi zraněná?" vyhrkla okamžitě Willow ustaraně. "Co se ti stalo?" "Upír," odvětila Buffy lakonicky. "Hodil mne na hranu mramorového náhrobku. Povedlo se mu to dřív, než ho Spike obrátil v prach." "O.K. Bolí mne to, ale jsem nucen přiznat, že protentokrát má Spike pravdu," řekl neochotně Xander. "Sama tam jít nemůžeš. Dovol, abych šel s tebou." "Mě je fajn!" lhala Buffy. "Namazala jsem si záda hojivou mastičkou a ta, spolu s mými přemožitelskými schopnostmi, v cuku letu se uzdravit, udělá své. Koukněte, Spike nemůže bojovat s lidmi a Xander nezvládne Supermana. Jdu tam sama. Howg, domluvila jsem." Všichni měli na rtech protesty, ale pohled na její umíněnou tvář jim vzal vítr z plachet. Vzdali to. "Buď opatrná," pošeptal jí nakonec Xander. Buffy kývla a vyhledala Spikovy oči. Úsměvem se pokusila zahnat strach a znepokojení, které v nich uviděla. "Nemám v úmyslu těm třem grázlíkům dovolit, aby podali lepší výkon, než já," řekla, snažíc se ulehčit přátelům na duši. "Vrátím se brzy." Otočila se a vyšla ze dveří. Ostatním nezbylo, než čekat.

 

* * *

 

            Hodiny ubíhaly a Spike cítil, jak mu stále víc tečou nervy. Přímo nesnášel pomyšlení na to, že Buffy, sama zraněná, je někde venku a bojuje, kdežto on se tady flinká. "Kde je do pekla tak dlouho?" mumlal si a chodil pokojem sem a tam jako lev v kleci. Nechápal, jak ostatní dokážou být tak v klidu. Willow s Tarou se k sobě tulily na gauči a šeptaly si sladké nesmysly. Xander podřimoval v křesle.

            Willow pohlédla na Spika a usmála se na něj. Na první pohled bylo jasné, že se o Buffy děsně bojí a jí samotné pomalu začínalo docházet, co její nej-kamarádka na tomhle bezduchém upírovi vidí. Bylo zcela zřejmé, že ji miluje z celého svého, i když mrtvého, srdce. "Neber si to tak," oslovila ho tak jemně a přátelsky, že se dokonce zastavil. "Buffy bude v pořádku." "Yeah?" vydechl nešťastně. "Well, tak proč už tady není? Co jí trvá tak dlouho?" Jakoby jemu v odpověď se dveře otevřely a zase zavřely. Jejich zvuk probral Xandera a všichni se zadívali ke vchodu do pokoje.

            "Hey," vydechla Buffy znaveně a svalila se do křesla. Zavřela oči. "Jsi o.k.?" vyhrkl okamžitě Spike a byl u ní dřív, než se kdo vůbec stačil pohnout. "Yeah," odpověděla mu tiše a vztáhla ruku, aby ho pohladila po tváři, aniž otevřela oči. "Co se stalo?" zeptala se Willow. "Byl Warren tam, kde jsme ti řekly, že bude?" Buffy otevřela oči a pohlédla na všechny v pokoji. "Jo. Byli tam. Warren používal jakousi kouzelnou kuličku, co mu dodávala super-sílu. Jonathan, jako jediný, mne na to upozornil. Rozmáčkla jsem ji a rázem z něj byl stejnej srabík, jako vždycky. "Ta-takže jsi je zastavila?" trošinku se zakoktala Tara, s nadějí v očích. Buffy se zamračila. "Polapila jsem Jonathana a toho druhého kluka. Warren mi uletěl, jako raketová myš." Xanderovi se nadšeně rozzářily oči.

            "Raketová myš? Myslíš Mighty Mouse? To je skvělý!" Všichni si ho změřili tak přísně, že se až otřepal. "Já myslel hrozný! Že se dostal pryč," snažil se dodatečně poopravit svůj úlet. Buffy pokrčila rameny. "Jeho kamarádíčkové jsou za mřížemi a on už není Super-Warren. Pochybuju, že ho ještě někdy uvidíme." Všichni vděčně kývli. Byli rádi, že tahle patálie je už za nimi.

            "Vychází slunce," vyslovila Tara nahlas své myšlenky a ještě blíž se k Willow přitulila. "Myslím, že je nejvyšší čas jít spát. "Yeah, já jsem pro. Už nevidím na oči," řekla Will a něžně se na ni usmála. "Jdeme nahoru." "Dobrou, holky," popřála jim Buffy s úsměvem. Byla ráda, že jak to tak vypadá, Willow si konečně asi dává život do kupy. Usmíval se i Spike. Ty dvě holčiny mu jaksi přirostly k srdci a těšilo ho, že se přes své neshody dokázaly přenést. "Takže já už bych měl jít taky domů," povzdechl si Xander. Vzpomněl si na prázdnou a studenou postel, která jediná na něj doma čekala a bylo mu smutno. Zvlášť poté, co před chvílí viděl Willow, jak ruku v ruce s Tarou, vychází do schodů. Buffy k němu popošla a lehce ho objala. Chápala, jak je to všechno pro něj těžké. "Hezky se vyspi, Xandere." Sotva za ním zapadly dveře, uvědomila si, že ona a Spike tam zůstali sami.

            "Neměla bys pro mne nějakou deku? Slunce už je vysoko," zeptal se měkce. Nechtělo se mu jít pryč, ale věděl, že mu za daných okolností nic jiného nezbývá. "Abych to zvládnul ke kanálu." Když si uvědomila, že ji míní opustit, do srdce se jí zahryzla nečekaná bolest. Vždyť se právě teď vyrovnala s faktem, že oni dva jsou... oficiálně pár. "Um... ty nikam nemusíš," zašeptala stydlivě. "V mé posteli je místa dost. Teda na spaní. Jen na spaní. Na nic jiného se ještě nezmůžu." Spikovi došlo co mu nabízí a vytřeštil na ni oči. Důvěřuje mu natolik, že je ochotná sdílet s ním lože a to bez vyhlídky na sexuální hrátky. Nikdy dřív spolu JEN nespali v jedné posteli. Tohle bylo pro jejich vztah něco nového a ohromného.

            "Slibuju, že se budu chovat slušně," zasalutoval jí v legraci. Buffy se tomu zasmála. "Klidně si můžeš myslet, že blázním, ale já ti to věřím." Oba vyšli po schodech nahoru a potom do jejího pokoje. Tiše za sebou zavřeli dveře. Buffy z nohou ledabyle skopla botky, zatímco Spike se usadil na kraj postele a zouval si svoji podstatně masivnější obuv. Jinak zůstali oblečení, aby snáze odolali pokušení. Rovnou vklouzli pod přikrývku a uvelebili se jeden druhému v náručí. "Mmmm... to je pěkné," zamumlala si Buffy ospale a usnula dřív, než jí Spike stihnul odpovědět. Šťastně se usmál a přitisknul ji k sobě blíž. Potom i on dovolil svým unaveným očím, aby se zavřely. Pomalu se propadal do spánku. "Yeah," zašeptal, "to je."

 

* * *

 

            Když Spike otevřel oči, slunce už jasně zářilo vysoko na modré obloze a on si uvědomil, že je v posteli sám. "Buffy?" zavolal a posadil se. Ticho. Nikdo mu neodpověděl. To ho dokonale probudilo. Vstal a vydal se dolů po schodech. Po přemožitelce nebylo ani vidu ani slechu. Z toho usoudil, že odešla. Určitě k tomu měla nějaký pádný důvod. Vzhledem k tomu, že neměl nic lepšího na práci, se rozhodl jít zpátky nahoru s tím, že na ni počká v jejím pokoji. Když míjel dveře pokoje Willow a Tary, tak tak uhnul, protože se zrovna otevřely dokořán. Willow stála na prahu. Jestli ji překvapilo, že ho tady vidí, tak to nedala nijak najevo.

            "Oh, hey, Spiku. Promiň, myslela jsem, že je to Buffy." "Asi někam odešla," odpověděl. "Když jsem se probral, už tady nebyla." "Takže jste spolu strávili noc, huh?" neodpustila si otázku a zlomyslně se usmála. "Ovšem ve vší počestnosti," zdůraznil Spike. "Choval jsem se, jako ostatně vždy, jako skutečný gentleman." Willow se usmála. Zdálo se jí, že vždy, když s ním znovu promluví, vidí, jak jeho láska k Buffy narůstá. "Nezajdeš na kousek řeči?" Spike se zakřenil. "Nevím. Co vy dvě holky zrovna děláte? Nemám se bát?" Takže teď bylo na Willow, aby předstírala, že se cítí uražená.

            "Povídáme si. Netrávíme celý den v posteli, abys věděl." Spike kývnul. "V tom případě mne veď." Vešli do pokoje a uviděli Taru, jak stojí před oknem. "Hey, Spiku. Zase jsi měl v noci svalové křeče, že? Ta Buffy je fakt lidumil." Spike jen protočil oči. "Co je to s váma dvěma? Proč za vším hledáte sex? Takže to zopakuji. Jen jsme vedle sebe spali. Jako bratr a sestra." "Jasně," zasmála se Tara a zamrkala na Willow. "Když to říkáš..." Dřív, než Spike stihnul znovu obhájit jejich zcela nevinné spočinutí v jedné posteli, Taru něco zaujalo. "Hey, Buffy je dole na dvorku, se Xanderem." Spike jí juknul přes rameno a zasténal. "Bezva… a on se jí s nejvyšší pravděpodobností právě snaží vysvětlit, jakou chybu dělá."

 

* * *

 

            "Hey, Buff. Můžeme si promluvit?" zeptal se Xander a postavil se vedle ní. Stála na dvorku a užívala si slunečních paprsků, které jí dopadaly na tvář. "Jasně," odpověděla. "Já-já… jen jsem ti chtěl říci, že jsi včera v noci měla úplnou pravdu. Nikdy jsi mne kvůli výběru mých přítelkyň neodsuzovala. A to nejmenší, co mohu udělat já pro tebe je, podpořit tě. Vždycky jsem si myslel, že Spike je podrazák a to, co on a Anya... jen mou teorii podepřelo. Jenže, pokud mu ty chceš věřit, budu mu důvěřovat také." Buffy se usmála.

            "Děkuji, Xandere. Moc to pro mne znamená." "Ale nečekej, že ho budu mít rád," zdůraznil a zašklebil se. "Jsem si jistá, že on k tobě cítí totéž." "Byl to ale letos divnej rok, viď?" povzdechl si Xander a rozpačitě botou rozhrnoval kaménky na cestičce. "Jako bychom se sobě navzájem vzdálili. Chyběly jste mi." "Yeah, ty nám také," odpověděla Buffy. "Možná teď, když jsou ti otravní kašpárci konečně pryč, se my Scoobies dáme zase dohromady," usmál se na ni. "To by bylo moc pěkné." Pevně se objali. Jako by tou rozmíškou jejich přátelství jen zesílilo.

 

* * *

 

            Zatímco Tara jásala, Spike se při pohledu na scénu, která se odehrávala dole, jim přímo před očima, mračil jako kakabus. "Vypadá to, že ti dva se více než usmířili," broukla Tara přes rameno na Willow, která nebyla v obraze. Spike byl na nejlepší cestě se zeptat, jestli Xander jen tak náhodou Buffy proti němu zase nepoštve, když najednou ztuhnul. Vycítil, že něco není v pořádku. Nejen to. Něco bylo úplně špatně. Neměl vlastně ani tušení proč, ale... popadl Taru a strčil ji za sebe tak, že mezi ní a oknem stál on. Jen o zlomek sekundy později ranní poklid narušil výstřel a hned po něm zvuk tříštícího se skla. Spike spolu s Tarou padl k zemi. Willow na ně jen v děsu zírala.

 

* * *

 

            Objetí Buffy a Xandera ztratilo na romantice ve chvíli, když uslyšeli výstřel. Přímo před nimi stál Warren. V ruce držel zbraň, ze které se stále kouřilo. Jako v šestákovém westernu. "To bylo jen varování," ucedil tvrdě a jeho zbraň nyní zamířila na ně. "Jsi na řadě, přemožitelko."

 

* * *

 

            "TARO!!!" zakřičela Willow a vrhla se ke své lásce. Když poklekla k nyní nehybné bytosti, slzy hrůzy jí tekly z očí. "Božínku, Taro, buď v pořádku. Buď se mnou!" Třepala s ní a snažila se objevit nějaké známky života. Krev zvolna potřísňovala koberec. "Taro, prosím... Taro!" "Já-já... mě je dobře," zašeptal nejistý hlas. "Taro?" zašeptala jí v odpověď Willow. Ještě si ani netroufla doufat, že je v pořádku.  "Yeah... momentálně se ale nemohu pohnout, protože..." V té chvíli se slzy hrůzy proměnily v slzy úlevy. Spika z ní jednoduše odvalila. Potom ji vzala do náruče. "Bože, Taro, já měla takový strach. Už jsem se bála, že jsem tě ztratila," šeptala Willow, třesoucími se prsty něžně klouzala po Tařině tváři a zoufale ji líbala, aby se ujistila, že je stále s ní a živá. "Jsi zraněná?" vyhrkla, protože Tařina halenka byla celá zakrvácená. To už začínalo být jasné, že na vině není krev Tary. Willow se pohledem vrátila ke Spikovi. V jeho hrudi, tam kde mu do těla vnikla kulka, zela krvácející rána. Ta kulka, která by zabila Taru, kdyby se jí nepostavil do cesty.

            "On mne zachránil," vzlykla Tara a popolezla k upírovi. Pak, ačkoliv si nebyla jistá, jestli to bude k něčemu dobré, stáhla z postele prostěradlo a začala ho trhat na pásky, aby mohla svého zachránce obvázat. "C-co se děje?" zeptala se, když viděla, že Willow stojí u rozbitého okna a kouká ven. "Venku je Warren," zašeptala Will. "Má zbraň a míří na Buffy a Xandera." Otočila se hrnula se ke dveřím. "Však já už ho zastavím." "Willow, ne!" šeptla vyděšeně Tara. Nechtěla, aby je Warren uslyšel. "Může tě zabít. Nikam nechoď!" Ale už byla pryč.

 

* * *

 

            "Všechno jste pokazili, abyste věděli," ječel Warren a stále mířil na ty dva. "Byl jsem na nejlepší cestě ovládnout tohle město a vy jste mi v tom zabránili."

            "Co bude teď?" zeptala se Buffy. Snažila se mluvit velice klidně a současně vymýšlela, jak se z této polízanice dostat se zdravou kůží. "Chceš mne zastřelit? Myslíš, že se ti pak odsud podaří zmizet? Policie po tobě stále pátrá, Warrene. Jen si děláš všechno těžší." "Yeah, well... ale i když mne chytí, tobě to už nepomůže," zasyčel a natáhl kohoutek na zbrani. "Stejně budeš mrtvá."

            "Warrene," zavolala Willow, stojící kousek vedle něj. Následujících pár okamžiků proběhlo jaksi zastřeně. Zvuk dalšího, nečekaného hlasu způsobil, že Warrenovy, už tak k prasknutí napjaté nervy, povolily a on se otočil na Willow. Vystřelil. Potom se v panice obrátil ještě na Buffy a Xandera. Znovu zmáčknul spoušť smrtící zbraně. Dvakrát. Už se chtěl dát na útěk, když mu došlo, že něco není v pořádku. Willow měla oči doširoka otevřené a hypnotizovala ocelovou kuličku, která touto dobou už dávno měla vězet hluboko v jejích prsou. Ta se místo toho volně vznášela ve vzduchu, pár palců před ní. Warren se otočil na Buffy a Xandera. Oba se váleli na zemi. Bylo jasné, že Buffy Xandera strhla k zemi, když se ho pokusila ochránit. A stejně jako u Willow, i jejich kulky si v poklidu plavaly vzduchem.

            "Co to do pekla je?" zaječel vztekle a nevěřícně zíral na svou zbraň. Ta se začala ohřívat, kov zrudl a bylo cítit pach páleného masa. Začala se mu totiž propalovat do ruky, kterou ji svíral. Zařval bolestí a upustil ji. Padl na kolena a foukal si na bolavou dlaň. Kňučel při tom jako děcko. V té chvíli všechny tři levitující kuličky, které měly přinést smrt, neškodně spadly do trávy. Buffy na nic nečekala. Vyskočila a zkušeně kopla Warrena do hlavy. Ruce si s ním špinit nemínila. Odpadl.

            "Co jsi to udělala?" zeptala se ohromeně, když se obrátila k Willow, která tam stále jen strnule stála. "Já?" podařilo se Willow zachraptět. "Nic, šla jsem dolů, abych mu domluvila a pak... co se stalo?" "To jsi nebyla ty?" zeptal se Xander nejistě. Vyškrábal se na nohy a došel k oběma dívkám. Willow zavrtěla hlavou.

            "Ne, cítila jsem kouzlo, ale ne moje. Já to ne-" Najednou zmlkla a vzhlédla. Buffy i Xander sledovali směr jejího pohledu a zalapali po dechu. Tara stála v okně. Oči pevně sevřené, jak se vší silou snažila soustředit. "Je zraněná," zašeptala Buffy, když uviděla zakrvácené oblečení. "Oh, no, to je Spikova krev," uklidňovala ji Willow. Pořád ještě nevěřila tomu, že Tara použila magii, aby je všechny zachránila. "Spike je zraněný?" zašeptala Buffy a její tvář pošedla strachem. Pak už jen vykřikla: "Xandere, zavolej poldy, ať si přijedou pro toho zmetka," a metla do domu a potom po schodech nahoru. Willow hned za ní. Zoufale potřebovala vidět Taru.

 

* * *

 

            "Spiku!" zakřičela Buffy, když se vrhla do ložnice a při pohledu na krví zbrocené obvazy, které měl okolo hrudi, zalapala po dechu. Tara odstoupila od okna a sedla si vedle něho. "Já-já nevím jak moc je zraněný," řekla tiše. "Zachránil mi život." Tiché slzy se koulely Buffy po tváři, když si něžně položila Spika do klína a hladila ho po lících. Byla si sice jistá, že kulka mu neublížila, ale vidět ho zraněného ji bolelo. "Spiku," šeptala něžně. "Prober se. Nemá cenu hrát si na hrdinu, když ti pak nemůžou ani pořádně poděkovat." Nereagoval. Nehybně jí ležel na klíně. Zoufale jím zatřepala.

            "To není fér! Donutíš mne, abych se do tebe zamilovala a hned mne zase opustíš?" Maličký úsměv mu zahrál na rtech. "Já ti vždycky říkal, že mě miluješ," zašeptal slabě, ale větu nedokončil, protože ho přemohl krutý kašel. "Bože," vzlykla a začala ho bláznivě a hlavně úlevně líbat. "Už nikdy mne nesmíš tak vystrašit," šeptala mu.

            "Taro?" ozval se nakonec. "Yeah. Jsem tady," odpověděla. "Jsi v pořádku?" "Yeah," usmála se. "Díky tobě." "Bezva," oddechnul si a zaměřil se zpátky na Buffy. Nadšeně registroval, jak kvůli němu zpanikařila a jak jej nyní opečovává.

            Willow se posadila vedle Tary, která poodešla, aby těm dvěma dala klid. "Všechny jsi nás zachránila," zašeptala a vzala svou životní lásku do náruče. Tara začala tichounce vzlykat. Až nyní jí plně došla vážnost předchozích chvil. "Já-já mu nemohla do-dovolit, aby vám u-ublížil," plakala. Willow ji něžně políbila. "To je o.k., holčičko moje. Jsem tady a ty jsi v bezpečí."

 

Dva šťastné páry seděly v tom pokoji, objímaly se a konejšily.

Všichni cítili, že už je všechno v pořádku.

Bylo to za nimi.

Byli v bezpečí a mohli žít dál.

A hlavně.

Měli jeden druhého.

Jen na tom záleželo.

 

KONEC