Yoko faktor

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            Kolík elegantně zavířil ve vzduchu a pak už Buffy jen se zadostiučiněním sledovala jak upír, se kterým právě dobojovala, vybouchnul a zbyl po něm jen oblak prachu. Byla to dlouhá noc a to jí dělalo starosti. Všude bylo příliš mnoho upírů a jiných démonů, což většinou znamenalo jediné, něco zlého se chystá. S největší pravděpodobností v tom má prsty Adam. A oni přitom nebyli ani o krok blíž k tomu zjistit jak jej porazit. S povzdechem se rozhodla, že má pro dnešek padla. Nemůže v jednom kuse bojovat, i přemožitelka si musí odpočinout. Otočila se, že půjde domů a přitom obličejem narazila do něčí černě oděné, svalnaté hrudi. Ani nemusela zvednout oči, aby zjistila do čí. Cítila pach cigaret a vůni kůže.

            "Co chceš, Spiku?" zeptala se vyčerpaně, když nejdřív udělala krok vzad, aby s ním hovořila z očí do očí a ne z očí do prsou. Spike pokrčil rameny a zapálil si cigaretu. "To není zrovna pěkné přivítání pro někoho, kdo pro tebe má životně důležité informace." Buffy si povzdechla znovu. Informace plus Spike rovná se peníze. Dnes v noci teda opravdu neměla náladu hrát si s ním na kočku a myš. Byla unavená a chtěla jen jít domů! "Někdy jindy," odsekla, obešla ho a pokračovala v cestě. "Vím kde je Adam!" zavolal za ní Spike. To ji, i když byla k smrti vyčerpaná, zastavilo. Pomalu se k němu otočila, uvolněně se opíral o náhrobní kámen a ze rtu mu stále visela cigareta. Zamračeně se vrátila a zabodla mu prst do hrudi. "V pořádku, mluv. Ale jestli se z toho nakonec vyklube nějaký podvod nebo past, zapíchnu tě, pěkně pomalu a tupým kolíkem!" Spike zvedl ruce v přehrávané kapitulaci. "Domluveno." Buffy si založila ruce a čekala, co z něj vyleze.

            "Než ti to řeknu, něco od tebe chci." Za to si vysloužil její frustrované zamručení, což bez mrknutí oka ignoroval. "Chci pravidelnou dodávku krve a ochranu. Jestli se totiž prolátne, že jsem zradil Adama, půjdou mi po krku všichni démoni ve městě a on je povede." Buffy, ač nerada, připustila, že to je fér požadavek. Nemohla po Spikovi dost dobře chtít, aby se vystavil nebezpečí a pak si sednout na zadek a pozorovat, jak ho banda rozzuřených démonů rve na kusy. "O.k., beru." Spike kývnul a rychle ze sebe všechno vysypal, včetně Adamovy nabídky, že ho zbaví čipu, jestli mu pomůže. Když skončil, Buffy na něj tiše zírala, oči dokořán, čelist mírně pokleslou. Nemohl si pomoci a při tom pohledu se zaculil, to Buffy probralo.

            "Takže ty mi říkáš, že Adam mne chtěl oddělit od mých přátel a tobě nabídnul, že ti vyndá čip, když nás rozeštveš?" Spike kývnul. "Přesně tak." Buffy se nedůvěřivě zúžily oči. "A mě to povídáš proč? Myslela jsem si, že chceš dostat ten čip z hlavy ven." Spike podpatkem boty zamáčknul nedopalek a zapálil si další cigaretu.

            "Jsem upírem víc než sto let a jestli jsem se za tu dobu něco naučil, tak to, že démonům se nedá věřit. Nezáleží na tom co ti naslibují, buďto dostaneš něco, co jsi nechtěl nebo tě, až posloužíš svému účelu, jednoduše zabijí. Ty jsi jiná, patříš k těm hodným, jestli mi slíbíš, že budu v bezpečí, věřím ti. Mnohem víc než panu Poskládali-mě-z-kousků." Buffy kývla, jenom se jí zdálo trošku divné, že upír věří víc jí, než jednomu ze svých. Na druhou stranu, Spike nikdy nebyl úplně obyčejný a normální upír. "Musíme to říct ostatním, abychom mohli vymyslet něco jako plán." Spike jen nonšalantně pokrčil rameny a oba zamířili k východu ze hřbitova, nikdo z nich už neřekl ani slovo.

* * *

            "Tohle se mi nelíbí," řekl Riley jako jediný nahlas, ale z výrazů tváří ostatních v místnosti bylo jasné, že není sám. Xander vyjádřil nedůvěru jako první, hned jak Buffy oznámila, že Spike jim hodlá pomoci a ani teď, když uslyšel celý příběh, nevypadal o nic víc přesvědčeně. Giles se tvářil netečně, i když i v jeho očích seděla zrnka nedůvěry. Anya vypadala jako vždy, co se netýkalo přímo Xandera, ji nezajímalo. Willow i Tara koukaly poněkud nejistě, Tara proto, že vlastně ničemu ještě moc nerozuměla a Willow proto, že ačkoliv věřila úsudku Buffy, Spikovi pořád ještě tak úplně ne. "Lidi, nemáme moc na výběr," naléhala Buffy. Věděla, že nemají velkou radost z jejího výběru spojence, kterého jim představila. Dokonce ani ona sama z něj nebyla nadšená. Spike nebyl zrovna ten nejdůvěryhodnější z důvěryhodných, ale jak už sama řekla, nemají moc na výběr. "Pořád se mi to nelíbí," opakoval Riley jako kafemlejnek. "Je to upír a my mu nesmíme věřit." "Souhlasím s Rileym," dodal Xander. "Tohle všechno mi zní jako past."

            Spika všechny ty řeči pěkně otrávily. Sice očekával podobnou reakci na svou nabídku, ale tohle nikam nevedlo. Už tady déle zůstat nemohl. Adam ho měl pěkně pod dohledem a kdyby se zdržel příliš dlouho venku, ten parchant by ho mohl začít podezřívat. Vážně doufal, že Scoobies se s nějakým plánem vytasí už dnes. Stejně jako v minulosti, když ještě stáli proti sobě a oni mu pravidelně nakopali. Postavil se a soustředil se na to, aby nohy jeho židle vydaly co nejodpornější hlasitý škrábavý zvuk, když ji vracel zpátky na místo. "Musím jít, děti, nechám vás tady škorpit se, jestli mi budete věřit nebo ne, pěkně o samotě. Až zjistíte co vlastně chcete, přijďte a najděte si mě. Budu poblíž." Když Spike odkráčel k východu a rázně za sebou třískl dveřmi, ticho v místnosti by se dalo krájet.

            "Má pravdu," řekla Buffy, jakmile jeho kroky dozněly. "Musíme zjistit, co dělat." "Já pořád tvrdím, že Spikovu pomoc nepotřebujeme!" oznámil rezolutně Xander a Riley kýval jako porcelánový psík, co do něj hodili minci. Buffy je chápala, ale to jim s plánem nepomůže. "Gilesi? Nějaký nápad?" Giles si přemýšlivě čistil brýle a potom si je nasadil. "Rozumím obavám Xandera a Rileyho. Ale myslím si, že máš pravdu ty, Buffy, nemůžeme si nechat ujít příležitost jako je tahle. Už nějakou dobu víme jak Adama zničit, ale problémem zůstává, najít ho. Nyní máme šanci a myslím, že by bylo moudré, chytit se jí. Spike není blázen, myslím, že by nám mohl říct pravdu." Buffy kývla, přesně tohle teď potřebovala slyšet. Věděla, že se na Gilese může spolehnout. On všechno posoudí ryze objektivně, nenechá se ovlivnit subjektivní antipatií jako Riley a Xander.

            "Správně. Zítra donutím Spika, aby mi všechno ukázal a prověřím to místo. Až budu vědět jak se tam dostaneme, udeříme na něho vší silou, co máme. Souhlas?" Všichni kývli, kupodivu i Riley a Xander. Sice nemohli souhlasit s tím, že budou spolupracovat se Spikem, ale když došlo k boji, oba stáli za Buffy, jako jeden muž. "Riley, chci aby sis vzal na starost zítřejší hlídku. Zdá se, že ta monstra se začínají nějak moc hromadit. Bude užitečné, když budeme město chránit oba dva." "Jistě," kývl poslušně Riley. Buffy se protáhla a zívla, byla ráda, že se konečně shodli na nějakém postupu. "Well, já to pro dnešek balím. Will, jdeš se mnou?" Willow se malinko začervenala a zavrtěla hlavou. "Já a Tara ještě máme nějaké... um... úlohy." Buffy se usmála a kývla. Byla zatím ze Scoobies jediná, která o jejím vztahu s Tarou věděla a bylo jí jasné, že Willow ještě není připravená říci to i ostatním. "Takže se uvidíme později. Dobrou, lidi," broukla ještě přes rameno a spěchala konečně do svého pokoje. Za pár minut se už zavrtávala do svého pelíšku a totálně vyčerpaná usnula.

* * *

            Spike ospale zamžoural, někdo totiž právě dokořán rozrazil dveře jeho hrobky. To mohla být jen jediná osoba. "Co chceš, přemožitelko?" zamumlal a zase zavřel oči v marném pokusu znovu usnout. Jaké bylo však jeho překvapení, když znenadání na svém těle ucítil něčí něžnou tíhu, okamžitě oči otevřel. Přímo nad jeho tváří se vznášel obličej Buffy, seděla na něm obkročmo.

            "Ahoj pejsku," šeptala mu s šibalským úsměvem. "Říkala jsem ti, že si to musíme konečně rozdat. Chceš poznat jaké to je vybouchnout jako teplé šampaňské?" S těmi slovy se k němu sehnula a políbila ho, rukama jej hladila po nahé hrudi, všude, kam jen dosáhla. Spike se neudržel a blaženě zasténal, byla tak fantastická. Dlaně Buffy zabloudily poněkud níž, nebránil se, ale v té chvíli si s hrůzou uvědomil, že už nejsou sami.

            "Spiku, pomůžeš mi s mým problémem." Byl to Adam, ale Buffy nevypadala, že by si ho všimnula, byla příliš zaneprázdněná. Posévala totiž upírovo pevné břicho drobnými polibky. Adam se zakřenil a přejel očima z přemožitelky zpátky na Spika. "Pomůžeš mi s mým problémem," zopakoval. "A já ti pomohu s tvým." Než se Spike stačil Adama zeptat co tím míní, démonovi vyjel z ruky dlouhý ostrý bodec a zezadu Buffy probodl. Spike zakřičel, Buffy naposled bolestně zvedla hlavu a zadívala se mu do očí, z koutku úst jí vytékal pramínek krve.

            "Spiku..." zašeptala měkounce, ale to už se jí z očí vytrácel život a hlava jí bezvládně padla na hruď.

            "NE!" zaječel Spike a vyletěl... seděl zpříma na posteli a očima těkal po své hrobce. Nebyl tam ani Adam ani Buffy. Musel to být jen sen. Spike zvedl třesoucí se ruku a otíral si studený pot z čela. Střelil pohledem k oknu, slunce už brzo zapadne a Buffy tu bude coby dup. Doufejme.

* * *

            "Jsi si jistá, že je to dobrý nápad?" ptal se Spike po cestě do jeskyně, o níž Buffy řekl, že v ní má Adam svou základnu. "Ten chlap to tam má skrz na skrz prošpikovaný drátama. Uvidí tě dřív, než tam strčíš třeba jen nos." Jeho sen nebyl nic ve srovnání s tímhle. Sen. Buffy se objevila, jak očekával, živá a zdravá. Jenom si přál, aby dokázal přestat myslet na její polibky. Na to, jak moc se mu zamlouvaly a taky na to, jak moc jej zabolelo, když viděl, že umřela. Buffy jen pokrčila rameny a dál lezla vzhůru, k ústí jeskyně.

            "Rozdáme si to s ním, když budeme muset, ale já si nutně musím udělat představu o tom, jak to tam vypadá." Spike si povzdechl, byl překvapen, že Buffy tentokrát trvá příprava tak dlouho. Většina jejích plánů byla něco jako vtrhnout tam a s nebezpečím si nelámat hlavu. Nicméně, ještě je tu on a udělá všechno, co bude v jeho silách, aby ji ochránil. Bylo to pro něj trochu nezvyklé, cítit k přemožitelce něco jiného, než jen nenávist, ale už to prostě bylo tak. Dokonce i když si to ona neuvědomuje, má ji rád a pomůže jí, jak jen bude moci. Sotva se dostali do jeskyně, Spike se ujal vedení. Jeho oči se lépe přizpůsobovaly tmě, než ty její a hlavně, věděl kam jdou. Za sebou slyšel slabé bzučení Rileyho zbraně, ten trval na tom, aby si ji pro jistotu vzala s sebou. Tím na koho ji měla použít, si Spike nebyl úplně jist, ale byl si dost jistý, že kdyby ho vážně odstřelila, slza by Rileymu neukápla.

            "Hlavně koukej kam tím míříš," remcal Spike, čímž dal jasně najevo na co myslí. "Nerad bych byl usmažený dokřupava." "Vím jak se zachází se zbraněmi, Spiku," odpověděla dopáleně. Sice na ni neviděl, ale byl si jist, že neopomněla obrátit oči v sloup. "Jak daleko je Adamovo doupě?" zeptala se Buffy, když si její oči zvykly na tmu. "Tady nahoře," odpověděl měkce Spike, stáli tak blízko u sebe, že cítil teplo vycházející z jejího těla a hřející jeho studené. Také cítil ve vzduchu slabou stopu pižma, mísící se s vůní nějakého šamponu, který ráno použila. Těžce polknul, nebyl si jist jak dlouho se tak blízko ní dokáže kontrolovat. Nedokázal uvěřit, že mu trvalo takovou dobu, než pochopil, že by jeden druhého zabít nedokázali. Mělo mu to dojít dřív, třeba když se pod vlivem kouzla zasnoubili nebo tehdy v Bronzu, když mu Buffy dělala ty kouzelně nemravné návrhy. Přišlo mu to divné, nikdy dřív ani potom s ním už takhle nemluvila. "Je tady ještě něco, co bych měla vidět?" zeptala se Buffy, aniž tušila co se Spikovi právě honí hlavou, jak tak tiše stojí vedle ní.

            "Jenom jedno," odpověděl jí kdosi, ale Spikův hlas to nebyl. Jak upír, tak přemožitelka, nadskočili leknutím, když se ze stínu vynořil Adam, s výrazem pobaveného úžasu ve tváři. "Zklamal jsi mne, Spiku. Čekal jsem víc, od upíra jako jsi ty," řekl Adam překvapivě klidně. Spike pokrčil rameny. "Co mám na to říct, mě už zklamalo lidí..." Buffy měla jejich vtipkování právě tak dost, postoupila vpřed a zamířila na Adama, ten se zatvářil ještě pobaveněji. "Ty bláhové děvčátko. Tvoje hračička mne nezabije." Buffy vypálila. "Možná tě aspoň trošku zpomalí." Zásah šel plnou silou do jeho hrudi, ale k Buffyině i Spikovu překvapení, nijak jej neohrozil, spíš naopak. Bylo vidět jak elektrický výboj krouží okolo jeho těla, posiluje ho a nakonec Adam jeho energii vstřebal. "Děkuji," zasmál se spokojeně, namířil rukou na Buffy a vystřelil na ni zpátky právě získanou energii. Spike po přemožitelce skočil a pokusil se ji odstrčit stranou. Bohužel nebyl dost rychlý a blesk ji zasáhl přímo do prsou, odhodil ji na kamennou stěnu jeskyně. Zůstala při smyslech, ale byla téměř ochrnutá. Jak se snažila postavit, Spike k ní přiskočil a pomáhal jí na nohy, Adam vystřelil znovu. Tentokrát se Spikovi podařilo ji odtáhnout a oba se rychle rozběhli k východu z jeskyně.

            Buffy běžela první a následkem elektrošoku, který inkasovala, zle kulhala. Spike se držel těsně za ní. Kryl jí záda a s obavami si všimnul, že je Adam nepronásleduje. To nebylo dobré znamení. Podíval se zpátky na Buffy a uvědomil si, že se nekouká kam běží. Sotva stačil zakřičet: "Bacha!", ale to už letěla ze strmého kopce, který vedl ke vchodu do jeskyně a zmizela mu z očí. Spike tiše klel a pomalu sestupoval dolů za ní, našlapoval opatrně, aby nespadl taky. Najít Buffy mu dlouho netrvalo. Skutálela se zhruba do půlky kopce a zastavila se o velký kámen. Čupnul si k ní a jemně k sobě obrátil její tvář. Znovu, tentokrát velice hrubě, zaklel, když viděl, že je v bezvědomí a na spánku má hlubokou tržnou ránu. Tolik k jeho plánu ochránit ji za každou cenu. Během pár minut dokázal, že ji nejprve postřelili a potom ji nechal spadnout a natlouci si tak, že ztratila vědomí. Díkybohu to vypadalo, že rána na hlavě je jejím jediným zraněním. Všechny údy měla v jednom kuse a on si byl jist, že se schopností všech přemožitelek, rychle se hojit, se dá brzy zase do pořádku. Opatrně ji zvedl, nenáviděl způsob, jak mu její bezvládné tělo spočívalo v náručí. Vypadala najednou tak křehce a zranitelně. S povzdechem zamířil zpátky na kolej, doufal, že než tam dorazí, vzbudí se.

* * *

            Bohužel, nikdy se nic nedařilo tak, jak to Spike chtěl. A tenhle případ nebyl výjimkou. Když se dostali k jejímu pokoji, Buffy byla pořád ještě mimo. "Doufám, že aspoň není doma Zrzka," mumlal si a pokoušel se současně držet Buffy v náručí a otevřít dveře. Zvládl to napotřetí a když zjistil, že je uvnitř tma, dost se mu ulevilo. Aspoň tohle mu vyšlo. Uložil Buffy na postel a rozsvítil lampičku. Trhl sebou, když uviděl, že rána, kterou měla Buffy na spánku, pěkně otekla a podlila se krví. Až se probere, bude ji pekelně bolet hlava. Rychle prohledal ložnici a pod umyvadlem objevil lékárničku, sedl si s ní k Buffy. Když už ji do toho průseru sám navezl, to nejmenší co pro ni může udělat je, trochu ji ošetřit. Namočil kousek gázy do desinfekce a začal jí zranění opatrně čistit. Teď byl rád, že se ještě neprobrala. Musí to pálit jako čert. Jako by mu četla myšlenky, v té chvíli sebou cukla a zvedla ruku k hlavě, na zranění si nedosáhla, tak skončila na hřbetu Spikovy ruky.

            "Au," mumlala, oči stále pevně zavřené. "Ještě minutku zůstaň klidně ležet," vyzval ji měkce Spike, snažil se, aby jeho hlas neprozradil jak moc se mu ulevilo. "Nech mne to dokončit." Buffy kývla a trhla sebou, protože jak pohnula hlavou, pořádně to zabolelo. Tak opatrně jako jen to šlo vyčistil zbytek rány a přiložil na ni náplast s peřinkou. "Hotovo," oznámil, vstal z postele a uklidil lékárničku. Buffy zkusila otevřít oči a zjistila, že to není tak hrozné, jak čekala. Ani neviděla dvojitě ani neměla mlhu před očima, takže otřes mozku to nebude. Když dá svému nadání pěkně se zahojit trochu času, bude jí zase fajn. Zkusila si sednout, šlo to. Dokonce se s ní ani netočil pokoj. "Děkuji," usmála se na Spika, "že jsi mi pomohl." Vrátil se k Buffy a sedl si vedle ní.

            "Neděkuj mi. Je to moje vina, že jsi zraněná." Buffy si chvíli myslela, že si dělá srandu nebo je minimálně sarkastický. Pak se na něj podívala pozorněji. Tvářil se vážně a z očí mu zářila ryzí upřímnost. On si vážně vyčítá co se stalo a dokonce má starost! Nikdy by nečekala, že se u Spika někdy setká s pocitem viny. Nemá přece duši, nedá se čekat, že by mu na něčem záleželo. Jenže pohled do jeho očí plných bolesti bylo něco, co nedokázala snést. Zvedla ruku a něžně ho pohladila po tváři. "To nebyla tvoje vina," zašeptala s pousmáním, snažila se situaci trošku odlehčit. "Příště budu koukat kam šlapu." Spike zavrtěl hlavou. "Slíbil jsem sám sobě, že se ti nic nestane. Pěkně jsem to zvrtal." Buffy si povzdechla.

            "Jestli ti to vydrží, budu ti muset začít říkat Angel. Přestaň se obviňovat, nebyla to tvoje chyba. Nebyla to ničí chyba, leda tak moje." Angelovo jméno přineslo kýžený efekt. Ze Spikových očí okamžitě zmizela bolest a vina, rychle je vystřídala šílená zlost. "Nejsem ani trochu jako ten kreténskej buzerant!" zasyčel. "Tak se přestaň chovat jako on," setřela ho Buffy. "Prima, takže… mohl bys vstát z postele, abych zase já mohla vylézt a svléknout si šaty?" Spike poněkud toporně poslechl, ale oči měl až na vrch hlavy a jako zhypnotizovaný zíral, jak Buffy přehoupla nohy přes okraj lůžka. Začala vstávat, když vtom si všimla jak na ni civí a došlo jí, co si myslí.

            "Ježíši, Spiku. Já myslela svléknout si tyto šaty a převléct se do něčeho, co není zakrvácené. Myslíš ty taky někdy na něco jiného?" Spike si nemohl pomoct, ale koutky úst se mu roztáhly doširoka. Buffy mu úsměv vrátila. "A nemysli si, že ti tady předvedu peep-show zdarma," dodala škádlivě. "Můžeš počkat venku, než budu hotová?" Spike našpulil rty do výrazu, jako že to je teda děsná škoda, ale beze slova udělal, co po něm chtěla, vyšel ze dveří. Když už byl na chodbě, zhluboka se nadechl, i když čistě fyzicky to nepotřeboval. Navzdory okolnostem, které ho sem přivedly, si to začal pořádně užívat. Buffy vypadala jako by ho začínala brát za kamaráda. Byl si zcela jist, že ničím víc jí nikdy být nemůže, koneckonců má svého Kapitána America. Být kamarád je pořád lepší než nic. Vážně si potřeboval zapálit, nekouřil od chvíle, co se Buffy zranila. Sáhl do kapsy a vytáhnul poněkud pomačkaný balíček cigaret. Prázdný. Vzpomněl si, že dole v přízemí viděl automat a začal si prohrabávat kapsy. Snad najde dost, aby si mohl cigára koupit a než to stihne, bude Buffy pravděpodobně dávno hotová. Konečně snad dneska bude po jeho.

* * *

            Buffy se prohlížela v zrcadle, byla spokojená, docela to ušlo. Převlékla se a teď zkoumala ránu na hlavě. Musela uznat, že Spike odvedl vážně dobrou práci. Nikdy si nepředstavovala, že toho upíra někdy pozná i z jeho druhé, úplně nové stránky, jako někoho, kdo ošetřuje zraněné, cítí vinu a dává najevo starost. A to všechno prosím bez duše! Když k sobě byla upřímná, musela přiznat, že se jí to líbí. Tiché zaklepání na dveře ji probralo ze zadumání. Spike už je asi netrpělivý. "Pojď dál," zavolala. "Jsem hotová." Dveře se otevřely a mezi nimi stál upír, ale ne ten, kterého čekala. Oči se jí rozšířily údivem, když poznala svého bývalého milence.

            "Angele?" zašeptala, nebyla si úplně jistá, jestli je to opravdu on nebo jen následek té rány do hlavy, prostě halucinace. "Jsem to já," řekl měkce. "Můžu dál? Myslím, že jsi nevěděla, že jsem to já, když jsi řekla Pojď dál." Buffy zatřepala hlavou, pokoušela se vyrovnat s tím, co viděla. Vzpomínky na jejich poslední setkání byly stále živé. Byl k ní tak krutý, mluvil s ní způsobem, jaký u něj nikdy nezažila, ne když měl duši. Angelus, to ovšem byla jiná písnička.

            "Buffy?" zeptal se znovu, připomněl jí, že pořád ještě stojí ve dveřích a čeká na pozvání. "Promiň," řekla, "čekala jsem někoho jiného. Um... pojď dál, Angele." Vešel a ona se mu konečně podívala do obličeje. Nad pravým okem měl tržnou ránu, po tváři mu z ní trošku tekla krev. Měl rozražený spodní ret a ona nemusela být Einstein, aby poznala, že se s někým nebo s něčím, popral. "Co se stalo?" zeptala se a přemáhala neodbytnou touhu vztáhnout ruku a dotknout se jeho tváře tak, jak to udělala už tolikrát... v minulosti. Zatřepal hlavou a o krok ustoupil. "Na tom nezáleží, proto jsem nepřišel." Buffy v jeho hlase náhle uslyšela jistou naléhavost, jaká tam nikdy dřív nebyla. Něco bylo špatně. "Angele, o co jde?" Než jí stačil odpovědět, rozletěly se dveře a dovnitř vešel, lépe řečeno vklopýtal, Riley. Dopadl podstatně hůř než Angel, celou tvář měl potlučenou a plnou modřin. V jedné ruce držel zbraň, ve druhé kolík. Jemu i Angelovi zaplály oči zlostí, ale to nebylo nic ve srovnání s Buffy.

            "Řekni mi, že to není pravda," ucedila, její hlas zněl nebezpečně ledově klidně. "Řekni mi, že zatímco já jsem byla venku a snažila se zastavit další velké zlo, vy dva jste se nestřetli a v jakémsi ubohém, rádoby chlapském boji se nesnažili rozmlátit jeden druhého na kaši." "Už je zase zlý," začal Riley žalovat dřív, než Angel vůbec stačil otevřít pusu. "Cože?" Nechápal upír. "Ty's napadl mě!" "A ty's zaútočil na vojáky!" nedal se Riley, pevně rozhodnutý nedopustit, aby měl Angel poslední slovo. "Oni zaútočili na mě," odpověděl Angel trpělivým tónem, jako by něco vysvětloval mírně retardovanému děcku. "Možná k tomu měli dobrý důvod," odpověděl Riley.

            "Tak dost!" zaječela Buffy, oči jí planuly a přelétávaly z jednoho na druhého. "Takže, je mi úplně jedno kdo a proč to začal. Teď to končí, hned! O.k.?" Angel i Riley okamžitě ztichli, jako dva zlobiví školáčci, které právě vyhubovala paní učitelka. A zrovna tento moment napjatého ticha si nevědomky vybral Spike a vplul dovnitř.

            "Viděl jsem, že jsou dveře otevřené, tak jsem usoudil, mazlíčku, že už jsi hotová," zahlásil uvolněně, ale když uviděl to shromáždění, zabrzdil a ztuhnul mu úsměv na rtech. Buffy, Riley i Angel vypadali, že žízní po krvi, sice nevěděl po čí, ale došlo mu, že si pro návrat nevybral zrovna tu správnou chvilku. "Oh, bloody hell," zamumlal a v duchu si házel mincí, jestli má zůstat nebo raději zmizet. Angel a Riley nejprve chvíli hleděli na Spika, pak se oba současně podívali na Buffy a potom jeden na druhého. "Co ty tady děláš," vyhrkli unisono, pořádně nasraně. Křísli o sebe ostrým pohledem, když si uvědomili, že reagují jako siamská dvojčata. Buffy zírala na ty tři muže, kteří stáli u ní v pokoji, všichni teď hleděli na ni, čekali co řekne. Angel a Riley jasně očekávali, že jim vysvětlí Spikovu přítomnost a Spike vypadal, že by jen rád věděl o co tady k čertu jde. Už to snad nemohlo být horší ani kdyby se hodně snažila. Cítila, jak ji začíná bolet hlava. Slabě zasténala a začala si třít spánek, na kterém neměla náplast. Spike byl okamžitě u ní, očividně se vyděsil, že je to jeden z možných následků jejího zranění.

            "Jsi v pořádku?" ptal se starostlivě a něžně jí položil dlaň na paži. Buffy se na něj vděčně usmála, díky bohu, že aspoň někdo tady není pod vlivem testosteronu. "Je mi fajn," řekla a obrátila zrak zpátky na ty dva macho. Došla k názoru, že nejlepší bude, když to se všema vyřídí najednou.

            "Riley, Angel není zase zlej. Jen si přišel promluvit." Moc ho tím nepřesvědčila. "Proč potom napadl ty muže?" Koukla na Angela a pak zpátky na Rileyho. "Jestli řekl, že to bylo v sebeobraně, věřím mu. Iniciativa se tak k upírům přece běžně chová. Nemohli vědět, že je dobrý a i kdyby to věděli, nemyslím si, že by je to nějak ovlivnilo." Konečně se zdálo, že to Riley vzal, přikývnul.

            "Angele, proč jsi tady?" zeptala se poté. "Jen jsem se přijel omluvit za to, co jsem ti řekl v L.A. Mrzí mne to." Buffy kývla. "Ne, měl jsi pravdu. Už nepatříme do jednoho světa, každý máme svůj. Ale příště, až se mi budeš chtít omluvit, použij telefon."

            "A co Spike?" zeptali se znovu současně, Angel a Riley, když si uvědomili, že je s nimi zřejmě hotová. "Angele, nemám čas ani náladu ti to vysvětlovat do všech detailů, ale Spike už není schopen lidem ubližovat. Teď nám pomáhá a dnes v noci se o mne, když jsem se vlastní pitomostí zranila, postaral, donesl mne domů a ošetřil mě." Angel popošel k Buffy a Spikovi, oči upřené na mladšího upíra, měl v nich nevíru a překvapení. Buffy se instinktivně postavila před Spika, nevěřila Angelovi, byl schopný poskytnout Spikovi stejnou péči, jaké se dnes už dostalo Rileymu.

            "Buffy, jemu věřit nemůžeš," přemlouval ji Angel měkce, ale naléhavě. "Well, aspoň na tomhle se shodneme," brblal si pod vousy, které neměl, Riley. Buffy pozvedla obočí. "To myslíš vážně? Nevedli jsme před pár dny úplně stejnou konverzaci na téma Faith? Vážně si myslíš, že ty mi můžeš přikazovat komu mám a komu nemám věřit, ale já tobě ne? Zase mi jednu vrazíš? Buď tak laskav a vyhni se mému spánku, ano?" Angel věděl, že tohle nemůže vyhrát. Ustoupil o krok zpět.

            "Máš pravdu, ale jestli se ti někdy pokusí ublížit, budu taky zpátky jako na koni..." Výraz ve tváři Buffy změknul. Domnívala se, že chápe proč má Angel o ni takovou starost. Jenže on neviděl jak moc se Spike od té doby, co dostal chip, změnil. "Myslím, že bys měl jet." Angel kývnul, bylo jasné, že už tady pro něj není místo, přesně jak jí to on sám pověděl v L.A. Beze slova se otočil a odešel, nechal Buffy samotnou s Rileym a Spikem. Jednoho mám z krku, pomyslela si utahaně, bohužel Riley se netvářil, že by měl v úmyslu vypadnout stejně snadno jako Angel.

            "Buffy, je mi to líto," vnucoval se. "To jen, že mi Xander řekl co způsobilo, že se stal zlým, jak jste zlomili kletbu. Nevím, myslím, že jsem při pohledu na něj přišel o rozum." "Až příliš ohleduplně řečeno," mumlal si Spike. Sice ne tak jako Angel, ale on Rileyho nenáviděl mnohem víc. A to od doby, kdy mu on a jeho kamarádíčkové strčili do hlavy ten zatracenej chip. "Myslel sis, že jsem se s Angelem vyspala, když jsem byla v L.A.?" zeptala se Buffy nevěřícně. Riley pokrčil rameny. "Takové věci se přece mezi EX stávají..."

            "Riley, poslouchej mne. Jestli my dva máme mít něco jako společnou budoucnost, musíš mi věřit. To co bylo mezi mnou a Angelem... už je minulost." "Ale on je netvor! Copak to nevidíš, Buffy, sice má duši, ale člověk to není. Já pořád nemůžu pochopit jak jsi mohla... dělat to... se stvůrou jako on. Vždyť je to mrtvola!" Buffy nevěřila vlastním uším. Když mu o Angelovi řekla poprvé, vypadal jako… že to vzal, ale teď, když se do toho zapletl sex, vypadalo všechno jinak.

            "Co po mě vlastně chceš, Riley, co mám podle tebe udělat? Minulost změnit nedokážu. Tehdy jsem Angela milovala a s tím nic nenadělám. A mimochodem... ani nechci. Je mi líto, že nedokážeš přenést přes srdce, nebo něco jiného, že jsem se s Angelem pomilovala, ale už se stalo." Když slyšel slova, která tak jasně plynula z jejích úst, Riley zapracoval k infarktu. "S tím se nedokážu smířit," dusil ze sebe. "Potřebuji čas." Než mu stihla odpovědět, vypotácel se ze dveří a zmizel z dohledu. Buffy unaveně dosedla na postel, nemohla uvěřit tomu, co se právě přihodilo.

            "Bože," zašeptala, napůl k sobě, napůl ke Spikovi. "Mám takový pocit, že jsem ho ztratila." Spike si sedl vedle ní a něžně ji vzal za ruku. "Jestli se nedokáže vyrovnat s tím kdo jsi, potom ti bez něj bude líp, mazlíčku." Buffy k němu zvedla své oči plnící se slzami a našla ty jeho. "Myslí si o mě, že jsem odporná... nechutná." "Je to debil a navíc úplně slepej. Jsi ta nejkrásnější žena, co jsem kdy poznal a nikomu nedovol říkat něco jiného." Buffy si nemohla pomoci, popotáhla a usmála se. Bylo neuvěřitelné jak Spike dokázal být sladký, jen když si to dovolil.

            "Kdybych nevěděla, že to není možné, Spiku, řekla bych, že jsi do mě zamilovaný," poškádlila ho z legrace, moc chtěla vrátit tu kamarádskou atmosféru plnou žertíků, která mezi nimi panovala těsně před tím, než sem vpadli ti dva žárliví idioti. Místo odpovědi se k ní Spike naklonil a něžně ji políbil na rty. Buffy na moment ztuhla překvapením, ale pak nad ní převzal kontrolu instinkt ženy, ne přemožitelky, víčka se jí zachvěla a ona zavřela oči. To už mu jeho odpověď horlivě oplácela, objala ho okolo krku a prohloubila polibek. Nějakou chvíli se líbali, když se pak od sebe konečně odtrhli, Spike se na ni skoro ostýchavě usmál.

"Už dlouho jsem to chtěl udělat."

Buffy mu úsměv vrátila.

"Jsem ráda, že jsi to udělal."

Oba ztichli, snažili se pochopit a přijmout to, co se právě stalo.

Ani Adam už nebyl tak důležitý, jako dřív.

Měli teď jeden druhého a na ničem jiném nezáleželo.