Zákrok

Překlad: Alice

Autor: Hilary

Zdroj: Buffy Galaxy

            "Oh Spiku! Ty jsi tak zlý. Ty jsi opravdu VELICE ZLÝ!" Xander a Anya v tiché hrůze sledovali, jak se Buffy nepřestává rytmicky pohybovat. Sukýnku rozprostřenou na trávě okolo Spika, jako pestrou pokrývku. Upír ležel pod ní a tiše tonul v extázi. "Tak tohle už nikdy vidět nechci," konstatoval Xander šeptem. Zdálo se, že brzy začne zvracet. "Mizíme." Anya jen němě kývla. Oči měla přilepené na tom párku a vážně je nedokázala odtrhnout. "Tak jdeme!" zasyčel Xander a nakonec ji popadl za ruku a táhnul za sebou. Dělal co mohl, aby ignoroval vzdechy rozkoše, které se pořád linuly ze hřbitova. Dílem znechucený a dílem vzrušený pár spěchal do Xanderova bytu, aby povyprávěl ostatním, čeho byli právě svědkem.

            "Já tomu vážně nemůžu uvěřit..." opakoval pořád dokola. "Ne, tomu nemůžu uvěřit." "Já vím," přitakala Anya. "Jenom si to představ. Při tom, jakou mají ti dva výdrž... Vsadím se, že to dokážou dělat celé hodiny!" "ANYO!" zařval Xander a raději si zakryl uši. "Tohle si tedy teď představovat nechci!" Jeho partnerka pokrčila rameny. "Jen jsem chtěla říct, že je úplně pochopitelné, že se s ním dala dohromady. Není moc mužů, co se jí ve výdrži a síle vyrovnají." "Ale je to Spike!" vyhrkl a ještě pořád se otřásal odporem, když si vzpomněl, čeho byl před malou chvílí svědkem. Jeho byt byl na dohled a tak zrychlil. Jestli to rychle někomu neřekne, vybuchne.

            "Lidi? Jste vzhůru?" hulákal a vrazil do dveří. Willow a Tara se ospale posadily na gauči. "Co se stalo?" vyjekla vyděšeně Willow. "Je všechno v pořádku? Je Anya zraněná?" Anya se vedle něj postavila a pragmaticky oznámila. "Něco jsme viděli." "Oh?" zareagovala Willow a obrátila se na Taru, která vypadala stejně zaujatě. "Buffy hráblo. Viděli jsme ji právě teď na hřbitově." Willow s Tarou na ně koukaly zmateně. "Well, nečekala jsem, že bude zpátky tak brzo, ale co je špatného na tom, že byla na hřbitově? Vždyť je tam každou chvíli." "Yeah, ale obvykle tam nesouloží se Spikem," uvedla vše na pravou míru cynicky Anya. Willow hleděla jako zjara. Chvíli trvalo, než se jí ta informace probojovala z uší do mozku. Pak vytřeštila oči, hrůzou a šokem. "Buffy tam co?" Xander zničeně kývnul. "Jezdila na něm jako na poníkovi... uprostřed hřbitova! A taky ty... zvuky, které vydávali." Willow skoro omdlela. Čelo se jí zkrabatilo, jak se pokoušela zpracovat nové informace. Jedna její část to nehodlala akceptovat. "Jsi si úplně jist, že to byla ona?" Xander kývnul. "Jsi si úplně jist, že to byl Spike?" Xander znovu kývnul. "Well... na Buffy toho bylo v poslední době... řekněme moc. Není to prostě reakce na všechen ten žal, kterým musela projít?" Tara horlivě přitakala. "Když umřela moje maminka, nadělala jsem spoustu pitomostí. Její city jsou nyní, já nevím, zmatené a je celá popletená. Třeba by pomohlo, kdybychom si s ní popovídali, až přijde domů. Ale hlavně, musíme jí dát jasně najevo, že ji neodsuzujeme... jen jí chceme pomoci." Na dveře někdo zaklepal a to je vyrušilo. Nervózně zvedli hlavy. S Buffy prostě nebylo něco v pořádku a zřejmě bude na nich, aby se postarali o Dawn a ochránili ji. Dveře se pomalu a opatrně otevřely a celý gang se připravil na nejhorší.

            "Lidi, jste vzhůru?" zašeptala Buffy a protáhla se dovnitř tak tiše, jak jen to šlo. Všichni při zvuku jejího hlasu vyskočili a snažili se dívat... nenápadně? "Buffy, už jsi zpátky," vykvikla Willow nervózně a vrhala bezradné pohledy na ostatní. "Yeah, ten výlet do pouště za První přemožitelkou nezabral ani zdaleka tolik času, jak jsem očekávala. Nejdřív jsem zamířila rovnou domů, ale pak mne napadlo, že raději zkontroluji Dawn. Vím, je pozdě, ale-" zarazila se, když si všimla, jak na ni všichni civí. "Co?" "Buffy, musíme si s tebou promluvit," oznámila jí Willow měkce a moc se snažila, aby nepoužila káravý tón. Buffy vyskočila, očividně vyděšená. "Jde o Dawn, že? Něco se jí stalo?" "Ne, Dawn je úplně v pohodě, klid!" Buffy si oddechla a klesla zpátky na židli. "O.k., takže co se děje?" Xander k ní popošel, tvářil se nejistě, jako by měl strach, že na něj zaútočí.

            "Anya a já jsme tě dnes v noci viděli na hřbitově." Buffy se zamračila. "Cože?" "Je to o.k.," dodal rychle. "Víme čím procházíš, že je toho teď na tebe moc a chceme ti pomoci." "Jen chceme, abys věděla, že nejsi sama a jestli si budeš potřebovat promluvit, o čemkoliv, tak můžeš. Dokonce i když to bude něco, co nebudeme schvalovat," doplnila Willow. Buffy koukala zmateně. "Lidi, o čem to vlastně vykládáte?" "Ty a Spike," řekla Anya a udeřila tak hřebík na hlavičku, protože nikomu jinému se do toho nechtělo a ona se už začínala nudit. Buffy zamrkala a hleděla na ně, jako by spadli z višně. "Kdo a huh?" "Vážně je to o.k.," snažila se Willow. "Nemusíš nic předstírat. Xander a Anya vás viděli." "Yeah, chápeme proč o něj máš zájem," lhal Xander. "O.k., o co tady do pekla jde? Giles mne tady vysadil, je to pár minut. Co s tím má společného Spike?" Rozhostilo se rozpačité ticho. "Ty jsi dnes nebyla na hřbitově?" spustila odvážně Willow. "Um, nééééééé, ne dnes v noci." "Ale-ale, my tě tam viděli," koktal Xander. "Já a Anya. Viděli jsme tě jak to děláš se Spikem. Jela jsi na něm, obkročmo." Buffy pozvedla obočí. "Vy jste viděli mne a Spika dělat... co?" Anya kývla. "Oba dva."

            Buffy se rezolutně postavila. "Nevím co jste vy dva viděli, ale mám tušení, že Spike bude schopen nám to vysvětlit. Myslím, že mu dlužím jednu menší návštěvu. Pohlídáte ještě chvíli Dawn?" Willow kývla. "Jasně." "Mám jít s tebou?" navrhnul Xander. "Abych ti kryl záda." "To bude o.k. Spika ještě zvládnu. Jen chci vědět o co tady kráčí." Vyřítila se ze dveří a všem se ulevilo. "Já byl od začátku přesvědčený, že není tak šílená, aby chrápala se Spikem," kasal se samolibě Xander, za což si vysloužil jen nevěřící pohledy od zbytku party. "No co je?"

* * *

            "Mám znovu spustit program?" otázal se Buffybot rozzářeně, sotva dokončila to, co... ehm... zrovna dokončila. Spike sebou trhnul. Nezáleželo na tom, jak moc se snažil předstírat. Tohle nikdy nebude pravá Buffy. Sice vypadá jako Buffy, mluví jako Buffy, ale něco bylo jiné. Možná šaty, co má na sobě, no teda, teď zrovna nemá, nebo ten absurdní úsměv, který jí vůbec nemizí z tváře. Ale za těch víc než sto let, co už na zemi strávil, se jedno naučil velice dobře. Žebráci si nemohou vybírat. Pravá Buffy ho nikdy milovat nebude. Tahle umělá hračka je pro něj maximum... jak se jí může přiblížit, takže... Hluboko uvnitř věděl, že mu to navždy stačit nebude, ale co jiného mu zbývalo?

* * *

            Spikova hrobka už byla na dohled a Buffy velice zajímalo, co jí její majitel k tomu všemu poví. Něco provedl. Tím si byla úplně jistá. Také si byla jista tím, že se jí rozhodně nebude líbit to, co jí řekne. No co, žádná změna. Vykopla dveře a vřítila se dovnitř. Strnula. Spike byl doma, to bylo v pořádku, ale... nebyl sám. Dívka, která nosila její tvář, ji uviděla první a vystřihla vzorový úsměv, jako nepovedená panenka Barbie.

            "Hey, vypadáš jako já. Jsme moc pěkné," pochválila si. Ten úsměv hovořil za vše. Buffy už úplně přesně věděla koho Xander s Anyou na hřbitově voyeurovali. A šťastná z toho nebyla. Spike se napjatě otočil. Jeho nejhorší tušení se potvrdilo. Uviděl ji stát ve dveřích. "Oh, bloody hell." Buffy vešla dovnitř a očima probodávala ten párek. "Mazlíčku, jdi pěkně dolů a počkej, dokud ti neřeknu," vyzval Spike svou repliku Buffy. Netoužil po tom, aby přišla k úhoně. "O.k.," řekla poslušně, už z toho se Buffy navalilo, a bez odporu slézala po žebříčku dolů. Zavřela za sebou poklop. Spike se otočil zpátky na Buffy. "Buffy, já-" Přemožitelčina pěst se setkala s jeho čelistí s průrazností náklaďáku.

            "Víš, naivně jsem se domnívala, že tím, že jsi mne tady spoutal řetězy, abys mi mohl vyznat lásku, jsi klesl až na dno. A heleďme se, dokázal jsi klesnout ještě hlouběji," ucedila ironicky. Spike si nešťastně povzdechl. "Já to takhle nechtěl... já jen-" "Co jsi chtěl? Panenku na sex, protože ta opravdová holka by se tě nedotkla ani kdybychom zůstali poslední lidi na zeměkouli a záležel na tom můj život?" skočila mu do řeči. "Jen jsem ti chtěl být blíž, aspoň takhle," přiznal se bez mučení a bylo v něm tolik slušnosti, že měl ve tváři stud.

            "Požádal jsi přesně o tohle?" vyletělo z Buffy dřív, než si uvědomila co říká. "Cože?" vykulil oči a věděl, že ať odpoví jakkoliv, kolík do srdce ho nemine. "Požádal jsi, aby ji naprogramovali přesně takhle? Furt šťastná a culící se jako melíšek?" To tedy byla otázka otázek. A další otázka, i když nevyřčená, visela ve vzduchu. Chce, abych byla stejná jako tahle hračka? "Přemožitelko... Buffy, já-"

            "Velice se omlouvám za to, že vyrušujeme," ozval se třetí hlas. "Ale rád bych si na chvilku vypůjčil tady vašeho přítele, přemožitelko." Oba se svorně ohlédli za vlezlým hlasem. Ve dveřích se úlisně krčil aspoň tucet Gloryiných otroků. Křísli o sebe pohledem. Další věc byla jasná, aniž ji někdo vyslovil nahlas. Musí bojovat bok po boku. Za této situace jdou jejich malicherné starosti stranou. "Je mi líto," zavtipkovala Buffy. "Ještě jsem s ním neskončila." Ti odporní skřeti se jen pobaveně zasmáli. "Well, božínku, to je ale nepříjemné. Doufal jsem, že tohle nebudu musel udělat," omlouval se jeden z nich a v rukou dvou otroků se objevily uspávací pušky. Zamířili. "Příjemné sny," zasmál se vedoucí skřet a zbraně spustily. Spikovi i Buffy se do krku zabodla malá ostrá šipka. Malá, ale s okamžitým efektem. Jejich těla padla k zemi. Byli v bezvědomí dřív, než se dotkli podlahy. "Vezměte ho." Dva skřeti vešli hlouběji do hrobky a zvedli Spika. "A co s přemožitelkou?" ozvalo se. "Nechej ji být. Její Velebnost ji chce nezraněnou. Zatím." Stejně rychle, jako se objevili, také zmizeli. Spika vzali s sebou.

* * *

            "Spiku?" ozval se nesměle Buffybot. Nořila se z dolního patra krypty na světlo boží. Už tam dole čekala třicet jedna minut. "Vím, že jsi mi řekl, abych čekala, ale chybíš mi. Tvoje temná, zlověstná přitažlivost... nemůžu odolat." Nešťastně se rozhlédla okolo sebe, upír nikde. "Spiku?" zakňourala nešťastně a zakopla o Buffy. "Hello, dívko, co vypadáš jako já, viděla jsi Spika?" Bezvládná přemožitelka ze zřejmých důvodů nereagovala. "Viděla jsi Spika?" opakoval sexy-robot trpělivě. Bez odezvy. RoboBuffy si klekla a vzala svou živou předlohu do náruče a posadila ji. "Tvé tělo je bezvládné. Asi ti dochází baterie. Vezmu tě za Willow. Ona ví o počítačích opravdu hodně. Opraví tě. Možná tam bude i Spike," usoudila racionálně a zvedla Buffy, jako by hračkou byla ona. Nezdála se jí těžká. Buffybot vyšel ze dveří a vydal se centrem hřbitova.

* * *

            "Buffy je už pryč nějak dlouho," mračila se Willow. Spolu s Tarou, Xanderem a Anyou koukala na ty stupidity v telce. "Myslíte, že je o.k?" "Určitě ano, Will," odpověděla Tara s jistotou. "Je to jen Spike, není schopen jí ublížit, vždyť víš." Zaklepání na dveře je probralo z polospánku. Willow se zvedla a šla otevřít. "Oh, pane bože," zajíkla se a v šoku couvnula. Všichni vyskočili. Xander a Anya ospale hledali zbraně, Tara naopak vypadala, že má na jazyku nějaké obranné kouzlo. Willow zalapala po dechu, když se jí podařilo vyhodnotit, co vidí. Buffy, jak nese v náručí Buffy.

            "Myslím, že je polámaná," zkonstatovala sukénková verze, která byla při vědomí. Vešla a svou dvojnici uložila na gauč. "Je tady Spike?" "Co jsi to provedla?" zeptala se s hrůzou Willou a klekla si ke gauči a k dívce, kterou podle oblečení a účesu, tipla na opravdovou Buffy. Začala ji prohlížet a hledala známky života. "Je naživu," oznámila ostatním. "O.k., co je do pekla tohle?" zeptal se jako vždy taktně Xander a ukazoval na tu druhou Buffy sekerou. "Máme to zabít?" "Jen chvilečku," brzdila ho Willow. "Nech mne zjistit, co je Buffy #1." Najít šipku, zabodnutou stále do jejího krku, Willow dlouho netrvalo. Vytáhla ji a pak už mohli jen čekat, až se Buffy #1 probere. Takže nyní měla čas zaměřit pozornost na Buffy #2, která klidně stála uprostřed pokoje.

            "Kdo jsi?" zeptala se Willow přátelsky a pozorně ji sledovala. "Já jsem Buffy," usmála se blondýnka. "Je tady Spike? Musím ho najít." "Jestli ty jsi Buffy, tak kdo je potom tohle?" zeptala se opatrně Willow a ukázala tam, kde ležela Buffy #1. "Vypadá jako já," konstatovala Buffy #2. "Je to robot," ozvala se ospale Buffy #1 a pokoušela se posadit. "Pamatujete na tu brunetku, co si udělal ten kretén Warren?" "Buffy, jak se cítíš? Budeš v pořádku?" spustila Willow a hrnula se ke kamarádce, aby jí pomohla do aspoň částečně vzpřímené polohy. "Jsem o.k., Will," ujišťovala ji Buffy #1. "Ale máme problém. Glory má Spika." "Cože?" vyjekla hrůzou Willow. "Ale on ví co je Dawn!"

            "Takže ho musím dostat dřív, než něco vyžvaní," uzavřela unaveně diskusi Buffy #1 a namáhavě vstávala. Zatřásla hlavou, aby se zbavila obluzení. "Jdeme s tebou," oznámil Xander a sáhl po sekyře. Zamířil ke dveřím. "Ne," zchladila jeho entuziasmus Buffy #1 klidně. "Vás potřebuji tady, s Dawn. Jestli Spike něco vykecá dřív, než ho dostanu, bude to na vás, přátelé, musíte ji dostat pryč." Ztichli. Zasáhla je výjimečná vážnost situace. "Jestli se do hodiny nevrátím, jděte. Nečekejte ani o vteřinu déle. Když se odtam dostanu živá, nějak už si vás najdu." "Dovol, aby aspoň jeden z nás šel s tebou," škemrala Willow. "Někdo ti přece musí krýt záda."

            "Musíme jít a najít Spika dřív, než ho Glory zraní," konstatovala Buffy #2. Buffy #1 se na ni zadívala, ten pohled Willow neušel. "Ty ji chceš vzít s sebou?" Buffy #1 přikývla. "Třeba ještě bude užitečná, kdybych se potřebovala rychle vypařit," vysvětlovala a zamířili k robotovi. "Chtěla bys mi pomoci najít Spika?" Kdyby to vůbec bylo technicky možné, ta osůbka měla úsměv rázem ještě širší. "Ty víš kde je? Honem mě za ním doveď. On mne potřebuje." Buffy #1 měla vážně co dělat, aby neprotočila oči. Raději ukázala robotce, aby ji následovala ke dveřím. "Budu zpátky jak nejdřív budu moci," utrousila přes rameno. "Buď opatrná," volala za ní Willow. "Ne, že se vrátíš nohama napřed nebo hůř, nemrtvá!" Buffy #1 i #2 se vydaly do noci.

* * *

            Najít místo, které hledala, Buffy dlouho netrvalo. Jen pár set yardů od louky, kde zabila Gloryina hada, stály obytné domy. Někde tady musí Glory bydlet. Jen doufala, že nepřijde příliš pozdě a že zabrání Spikovi promluvit. Otočila se na robotku. "O.k., pojď za mnou. Dokud ti neřeknu, nic nedělej." "O.k.!" zazářila hračka. "Zachráníme Spika rychle?" Buffy se zaksichtila. Pravdou bylo, že nevěděla co udělá, až Spika najdou. Určitě je podrazí, nemá žádný důvod to neudělat. Spike si vždycky hleděl hlavně svého, tak to je. Byla si jistá, že ho Glory nebude muset nijak zvlášť přemlouvat, aby jí vysypal všechno, co ví. Poklesla na mysli. Začínala tušit, že jde pozdě. Nejlepší, co může udělat, je jít a zkusit Glory zabránit získat Dawn. "Jdeme," zavelela robotce a obě se vydaly k budovám.

* * *

            Buffy měla kliku. Glory byla průhledná jako mimino. Vždycky chtěla jen to nejlepší. Takže si podle očekávání pronajala to nejdražší apartmá ze všech. Kde bohyně ve výslužbě bere peníze, aby si mohla dovolit místo jako je tohle, Buffy netušila, ale momentálně jí to mohlo být ukradené. Byt byl vzdálen od ostatních a Buffy pochopila proč, když uslyšela výkřik plný bolesti. Mužský výkřik. To mohla být jen jediná osoba. "To je můj Spike!" zařvala robotka a rozběhla se. Než ji Buffy dokázala zastavit, vběhla dveřmi dovnitř. Tak to bychom měli moment překvapení.

            "Přemožitelka," zajásala Glory. Buffy zůstala venku. Snažila se zůstat schovaná. Raději hleděla, co se uvnitř děje. S troškou štěstí zjistí co Spike Glory řekl a nikdo ji neuvidí. Vykoukla zpoza rohu a zalapala po dechu. Měla co dělat, aby nahlas nevyjekla. Uviděla totiž Spika. Visel ze stropu, zápěstí spoutané těžkými řetězy. Bylo zřejmé, že Glory už si ho vzala do práce. Obličej měl napuchlý a zkrvavený, triko na cáry, takže na jeho hrudi bylo dobře vidět sérii zranění. Buffy k němu skoro už pocítila soucit, než si uvědomila, že vzhledem k jeho ranám... určitě to už vzdal a všechno prozradil. Jenže pak nemohla uvěřit vlastním uším.

            "Jsem moc ráda, že tě tady vidím," vrkala Glory na Buffy #2. "Tvůj upírek mi moc nepomáhá. Nyní mi pěkně pověz kdo je klíč a oba můžete v míru odejít, no jeho si spíš odneseš." Nemohla tomu uvěřit. Spike tady visí v okovech, stěží při vědomí, má za sebou mučení, které mu tak láskyplně poskytla ta pekelná bohyně a on... je nezradil! Zčistajasna pro ni bylo něco velice důležité... musí ho odtud dostat. "Přišla jsem zachránit Spika," zadeklamovala robotka. "Já ti nemohu říci kdo je klíč." Glory si povzdechla. "O.k., broskvičko. Mám strach, že to budeme muset vzít po zlém." Protočila se na jehlovém podpatku a uštědřila Spikovi božskou ránu. Zhoupnul se bezmocně v řetězech. "Takže mi pěkně řekni kdo je klíč... já v tomhle můžu pokračovat taky celý den, i víc." Spike se ve svých řetězech ironicky zasmál.

            "Ty jsi fakt blbá kráva. Vážně si myslíš, že ti něco poví? Přemožitelce na mě nesejde ani za mák. Můžeš si se mnou dělat co chceš, jí je to fuk. Možná jsi bohyně, ale když rozdávali rozum, tak sis pro nášup nezašla." Glory přestala sledovat robotku a zaměřila se na Spika. Ještě nikdo nikdy se jí neodvážil říct do očí něco tak nestoudného. "Drž hubu! Já ti přikazuji držet tu tvou nevymáchanou kušnu!" Trošku se pohnul a Buffy došlo o co se snaží. "Sorry, ale netušil jsem, že bohové jsou taková muší váha. Dobře si pamatuj, co ti povídám. Přemožitelka vykope ten tvůj neforemnej, opuchlej zadek tam, kam patříš. Ty ex-bohyně špatně oděná." Bylo jasné, že se strefil do černého. Glory ho bez dalšího udeřila přímo do hrudi a to tak silně, že řetězy nevydržely. Spike jen tak tak. Odletěl dozadu, dveřmi ven do chodby. Buffy #1 už tam čekala. Pomohla mu na nohy a táhla směrem k výtahu.

            "Nechte ho," propustila jej blahosklonně Glory. Raději se vrátila k Buffy #2. "Pobavím se tady s přemožitelkou."

* * *

            "Dělej!" naléhala Buffy a vlekla upíra chodbou. "Ani Glory nebude trvat dlouho a přijde na to, že tam uvnitř nejsem já." Spike stěží vnímal co se okolo něj děje, tak jen kývnul a snažil se potácet co nejrychleji. Nebylo to snadné. Minimálně jednu nohu měl zlomenou. Konečně se dostali do výtahu a za malou chvíli byli venku, v chladné noci. Mířili k Buffy domů. Zdálo se, že pro teď jsou v bezpečí.

* * *

            Buffy #2 s hrůzou hleděla ke dveřím, jimiž právě zmizel Spike. "Spiku! Já jsem pořád tady! Neopouštěj mne!" Glory se jejímu patetickému výlevu jen krutě uculila. "Promiň, poklade, tvůj přítel už tě asi nemiluje." Buffybot zavrčel." "Spike mne miluje! Jsem jeho dívka." Svá slova zdůraznila elegantním kopancem. Zasáhla Glory přímo do čelisti. Její útok bohyni spíše překvapil, než zranil. Otočila se zpátky a začala do Buffy #2 bušit, hlava nehlava. Nakonec ji odhodila na zeď. Z hlavy robotky začaly sršet jiskřičky a když se zase otočila tváří ke Glory, bylo jasně vidět dráty, které vylézaly ránou, co měla na čele.

            "Robot?" zašklebila se překvapeně Glory. "Přemožitelka je robot?" Pak jí svitlo. "Podvod. Přemožitelka mne napálila. Mne!" Ignorovala přístroj, který se nejistě kolébal ven ze dveří a zařvala na své otroky. "Takže, ona si myslí, že mne může přechytračit? Dál sledujte její přátele. Jsem si jistá, že klíč je jeden z nich. A příště mi sem netahejte žádného upíra." Usadila se do křesla a zasmála se. "Ještě není konec, přemožitelko. Já budu mít poslední slovo."

* * *

            Když už si Buffy byla jistá, že je nikdo nehoní, zpomalila. Chápala, že Spikovi dělá problém držet s ní krok. Klopýtnul, takže ho vzala okolo pasu a snažila se ignorovat jeho bolestné steny. Občas po něm koukla. Ještě nikdy v životě neviděla nikoho tak příšerně dobitého a on ji přesto... nezradil. Nerozuměla tomu. Spike je lump, ne hrdina! Znovu klopýtnul a rozkašlal se bolestí. Ozvala se jeho zlomená žebra. "Šššš," zašeptala. "Vydrž, už tam budeme." Lehce kývnul a oba tiše pokračovali v cestě.

* * *

            Všichni Scoobies vyskočili, když uslyšeli, že se dveře otevírají. Nevěděli co čekat. Přesunuli se raději k Buffy domů, protože tam bylo víc zbraní a ty se jim mohly hodit. Pak jim došlo, že je to pitomost. Tady bude přece Glory Dawn hledat nejdřív. Xander a Anya sevřeli pevněji své zbraně a Willow s Tarou se soustředily. Snad se nějaké to kouzlo hodí. Oddechli si, když uviděli Buffy a vyvalili oči, když uviděli koho a v jaké stavu, si vede. Willow se vzpamatovala první a vyrazila vpřed, aby Spika podepřela z druhé strany.

            "Jsme v bezpečí?" nezapřel svou něžnou, nesobeckou duši Xander. "Vykecal něco?" Buffy zavrtěla hlavou. "Jsme v bezpečí." Všichni se s úlevou svezli na gauč. "To mu udělala Glory?" zajíkla se Willow a jemně svými šikovnými prstíky zkoumala Spikovy rány, přičemž ho nepřestala podepírat. Buffy kývla. "Musela ho mučit celé hodiny, ale nic neprozradil." Všichni překvapeně vzhlédli. Spike je hrdina? "Will, pomůžeš mi s ním po schodech nahoru? Chci ho dát trošku do pořádku. Můžeme ho uložit do mámina pokoje. Určitě by jí nevadilo, že se vyspí v její posteli." "Samozřejmě." Šly nahoru a sotva zmizely, ostatní se málem vyvrátili.

            "Já nemůžu uvěřit, že Spike dovolil, aby ho ta bohyně z pekla mlátila a neudal nás. Doufám, že si je tím Buffy fakt jistá." "Já jsem si jistá, že ano," odpověděla měkce Tara. "Nevrátila by se, pokud by Dawn hrozilo nějaké nebezpečí." Všichni se seskupili okolo Willow, která se vrátila shora. "Myslím, že Buffy chce se Spikem zůstat chvilku o samotě. Promluvit si s ním." "Jak mu je?" naléhala Tara. "Mizerně, ale uzdraví se." V té chvíli se otevřely dveře a dovnitř vklopýtal Buffybot, čímž překvapil přítomné.

            "Spika... potřebuji... Spika." Na víc už se ta nebohá loutka nezmohla, klesla k zemi. Willow k ní poklekla. "Lidi, podívám se na ni, zajímá mne jak funguje. Ještě nikdy jsem neviděla robota této kategorie. Je lepší než Ted." Xander se usmál. "To je prostě naše Will, vědce v sobě nikdy nezapře." Tara vstala. "Myslím, že teď, když jsme skoro určitě v bezpečí, bychom se mohli jít vyspat. Je vážně pozdě." "Pomůže mi někdo s tím robotem? Nerada bych, aby ji tady Dawn našla," prosila Willow. Xander vzal umělou Buffy do náruče. Nikdy... nikdy v životě by nepřiznal, že... tak dost! Odnesl ji dolů do sklepa. Zítra se pro ni vrátí, autem. Konečně se zvedli a vydali se domů.

* * *

            Buffy posháněla po domě všechno, co mohlo sloužit jak prostředek první pomoci a usadila se s tím na posteli vedle Spika. Zlomeně si povzdechla. Netušila kde začít. Jeho tvář byla, do slova a do písmene, vlastně jediná modřina a navíc byla protkána řeznými ranami. Každý čtvereční centimetr nateklý a zkrvavený. Pak tady byly také rány na hrudi. Ty byly asi nejhlubší a musí je obvázat. Podle toho, jak zle kulhal, bylo také jasné, že má zlomenou nohu. Byl jedno velké, chodící zranění. Takže se to toho dala. Rány vyčistila, umyla krev jak jen to šlo a většinu obvázala nebo zalepila. Teď už mohla jen čekat, až se vzbudí. Vzhledem k tomu, jak vypadal, bude čekat dlouho. Spike zasténal. Možná ne.

            "Hey," usmála se na něj, když se škvírkami totálně opuchlých očí pokusil rozhlédnout. "Jak ti je?" Zkřivil tvář do bolestného úsměvu. "Jako bych si hrál na otloukánka spolu s pekelnou bohyní." "Jasně, blbá otázka." Vstala. "Měl bys odpočívat, rychleji se ti to zahojí. Ráno ti seženu nějakou krev." "Počkej," zastavil ji na cestě ke dveřím. "Něco ti potřebuji říct." Buffy se otočila a vrátila se k němu. Zase si sedla na postel. "Copak?" Spike si povzdechl. "Jde o toho robota. Musím ti to vysvětlit." Tvrdě na něj pohlédla. Nedalo se popřít, že za to, že si tohle nechal postavit, měla v plánu ho příšerně zmlátit a možná jej i vzít na procházku do parku, za obzvláště slunečného dne, ale... jak ho tak viděla, stěží při vědomí, přičemž věděla, že takhle dopadl jen proto, že chránil ji a Dawnie, cítila, že většina jejího oprávněného hněvu je... pryč.

            "Spiku, nemusíš mi to vysvětlovat. Nejsme malé děti. Oba víme proč sis tu věc pořídil. Šachy jsi s ní hrát nechtěl!" Probodla ho pohledem. "Věř mi, máš štěstí, že jsi padl Glory do rukou dřív, než mě! To by jsi tady neležel," dodala významně. Potom na moment zmlkla. "Můžu se tě na něco zeptat?" ozvala se nakonec. Kývnul a hned sebou také trhnul. Bolestí, protože i ten malý pohyb probral jeho již se klidnící rány k akci.

            "Nevím, jestli jsi o tom slyšel, ale Giles mne vzal do pouště, na jakousi duchovní výpravu za poznáním. Abych se dozvěděla něco víc tom, kým přemožitelka opravdu je. Od té doby, kdy jsem se vrátila k výcviku a běžné rutině hlídek, uvnitř sebe cítím, že se ostatním vzdaluji a uzavírám se před nimi." Zhluboka se nadechla. Myslí jí letěly všechny události, které ji bolely. "Proto mne také opustil Riley. Jasně vnímám, jak se každou minutou mé srdce zatvrzuje. Nebyla jsem tady dost pro Dawn, ne doopravdy a co je nejhorší, nejsem si jistá, že máma věděla, jak moc ji mám ráda." Cítila, jak se jí do očí, při tom o čem nahlas přemýšlela, derou slzy, ale nehodlala jim dovolit podívat se na svět. "Jen jsem chtěla vědět… nechal sis postavit robota, protože ona ti mohla dát to, co já ne? Byla pořád taková šťastná." Spike bez přemýšlení položil dlaň na hřbet její ruky, složené v klíně.

            "Buffy, mazlíčku. Vždyť ty jsi ta nejvíc milující bytost, co jsem kdy potkal. Tvé srdce je všelijaké, jen ne tvrdé. Vím, že já osobně jsem si jeho laskavosti příliš často neužil, ale dobře vidím, jak moc máš ráda své kamarády, Gilese. Miluješ členy své rodiny. Tvoje máma to dobře věděla, věř mi. Pamatuješ si ještě na to, jak jsem ti říkal, že právě oni tě chrání před tím, abys zatoužila umřít? Well, pořád je to pravda. Posiluje tě to. Proto jsi tady déle, než ostatní přemožitelky. Ano, někdy jsi tvrdá. Jsi bojovnice. Neseš svoji lásku hluboko uvnitř sebe, protože musíš. Vím jak to vypadá. Jako bys své srdce chránila před drsností okolního světa. Ale to neznamená, že nemiluješ. Už to, že jsi svůj vlastní život věnovala poslání bojovnice, je aktem lásky. Bojuješ za svou rodinu, své přátele, všechny ty bezejmenné lidi, které každý den chráníš. Jsi to nejvíc rozdávající se stvoření, co znám, mazlíčku. Tví Scoobies dobře znají tvé srdce, lásko. A já taky. Září ti z očí při každém malinkatém úsměvu. A k tomu robotovi. Šlo o to, že jsem byl tak stupidní, že jsem se domníval, že takhle se mi podaří získat aspoň část tebe. Snažil jsem se předstírat, že je to živá bytost, tedy ty, ale není. Vím to. Žádný stroj v sobě nemůže mít lásku a laskavost, jako ty." Na chvíli nebyla schopná promluvit. On mne vážně miluje a nevidí jen přemožitelku, ale i holku, kterou jsem. Buffy Anne Summersovou.

V uších jí zněla slova jejího duchovního průvodce.

Miluj. Dávej. Odpouštěj. Riskuj bolest.

Najednou jí to začalo dávat smysl.

Ta věc tady s ní... muž? Vážně na tom záleží?

Někdo, kdo ji miluje a zná ji.

A nejen, že ji miluje, ale také jí může pomoci milovat.

Bez ohledu na fakt, že ji mozek hlasitě upozorňoval, že je to špatné,

Buffy naslouchala i tichému šepotu svého srdce.

Už dlouho ten šepot neslyšela. Příliš dlouho.

Radilo jí, aby to riskla.

Už mu přece odpustila a kdo ví... ta věc s láskou možná přišla právě včas.

Opatrně se sklonila k muži ležícímu na lůžku,

něžně přitiskla své rty na jeho a... riskla to.