Zařiď ať moje problémy zmizí

Překlad: Dawnie

Autor: Cinaminsweet

Zdroj: Fanfiction.net

Veronica se zastavila uprostřed přeplněné Bentley Hall, když zaslechla ta slova, která slyšela už mnohokrát předtím. Otočila a uviděla před sebou Troye Vandergraffa.

„Co chceš, Troyi?“ zeptala si a přitáhla si tašku víc na rameno.

„Potřebuju od tebe laskavost.“

„Promiň,“ odpověděla s úsměvem na rtech. „Dnes jsem vyčerpala všechny laskavosti. Zkus to jindy,  řekněme tak za pár let..“

Otočila se k odchodu. Troy jí ale  hned zadržel.

„Myslím to vážně. Tak trochu jsem se dostal do problémů. ..a potřebuju, aby si mi s tím pomohla.“

„Není to příběh tvého života? Dostat se do problému a pak z toho potřebovat vysekat?“

„Mohla bys  s tím na chvíli přestat?“ požádal jí a chytl jí za loket, když se zase měla k odchodu.

Vzdechla a podívala se na něj. „Opravdu teď nemám čas řešit tvoje průšvihy a dávat to do pořádku. Musíš si najít někoho jiného. Nebo, však víš, přestat ty průšvihy dělat.“

„Podívej, Veronico, tohle je jinak.“  Podíval se na skupinu lidí, která mířila směrem k nim. „Mohli bychom si o tom jít promluvit někam  jinam ?“

„Ne.“ Řekla prostě a založila si ruce.

„Veronico.“ Řekl téměř prosebně.

Podívala se na něj a přála si, aby se jí podařilo vypadnout z hodiny psychologie o pár minut dřív, aby tak nemusela odolávat Troyi Vandergraffovi a jeho prosícím štěněčím očím.  Už jednou díky tomu udělala chybu, ale teď tomu tak nebude. Vzpomněla si na doby, kdy na ní Logan a Weevil vrhali podobné pohledy a ona jim nedokázala odolat. Stejně jako teď.

Ukázala mu, aby jí následoval a dovedla ho na lavičku kousek od Bentley Hall.

„Mluv.“ Požádala ho.

Podíval se kolem a ujistil se, že kolem nikdo nejde.

„No, neměl bych to nikomu říkat, ale chtěl bych se přidat k Pi  Sigs.“

„Gratuluju. Jsem si jistá, že k nim zapadneš.“

„Jde o to..“ pokračoval ignorujíc její sarkasmus, „že jedním z přijímacích úkolů je ukrást knihu záznamů od děkanky Harlowové. Víš, tu kterou nosí pořád s sebou a má v ní poznámky o všech studentech, co jsou tu.“

„Nebudu ti pomáhat s krádeží.“

„Já už jsem jí ukradl. Musel jsem udělat kopii a pak jí  zase vrátit do její zásuvky.  Splnil jsem první dvě věci a teď už potřebuju jen pomoct s tím, abych jí vrátil do její kanceláře.“

„Takže ty chceš, abych ti pomohla vloupat se do kanceláře děkanky jen kvůli tomu, aby ses dostal do nějakého spolku? No, zkus to znovu.“

„No tak, Veronico, opravdu potřebuju tvou pomoc. Pokud to nevrátím, tak mě do Pi Sigs nevezmou. A pokud mě u toho chytí, tak mi nebudou krýt záda a budou tvrdit, že s tím nemají nic společného. Mohli by mě kvůli tomu vyhodit ze školy.“

„A proč si myslíš, že se umím vloupat do něčí kanceláře?“

„Jsi něco jako soukromý očko, že jo? Umíš tyhle věci. _A kromě toho mi Mac říkala, že si se jednou vloupala do kanceláře ředitele, abys jí vrátila něco jejího.“

Veronica nic neříkala. Věděla, že by měla říct Troyovi, at‘ se ztratí a pokud se dostal do problémů, tak ať se z nich taky dostane sám.  Vzpomněla si, jak se cítila poníženě, když zjistila, že jí lhal a že  jejich vztah byl z velké části jenom vtip. On byl první osoba, kterého si připustila k tělu poté, co Lilly zemřela a ona  si pak slíbila, že už se nikdy nenechá takhle napálit.

Proto taky nebyla nadšená z toho, když se rozhodla Troyovi pomoci s očištěním jeho jména v případu těch znásilnění během „Poznej Hearst“ víkendu.  A proto se taky netěšila z toho, že  Troy s nimi začal chodit do školy a s Wallacem se stali dobrými  přáteli.  Wallace jí pořád říkal, že Troy není zas tak špatný a že by na něj mohla být trochu milejší.  Veronica si uvědomila, že by se měla v budoucnu snažit držet své ex-přítele daleko od Wallace.  Protože to pak vždycky skončí tak, že se ti dva spřátelí a ona si musí vyslechnout ten  „on-není-zase-tak-špatný“ projev z úst svého nejlepšího přítele.  Dopadlo to naprosto stejně pokud šlo o   Logana a teď se snažil o to samé s Troyem. Věděla, že pravděpodobně uslyší ten proslov opět, pokud  Wallace zjistí, že Troyovi nepomohla.

Zhluboka se nadechla a věděla, že tohohle rozhodnutí bude asi litoval.

„Fajn.“ Řekla. „Pomůžu ti. Setkáme se před kanceláří děkanky večer v deset. Přesně poté co skončí poslední večerní hodiny, takže budova ještě nebude zamknutá.“

„Dík, Veronico, jsi můj zachránce.“

Pokývala hlavou a měla se k odchodu.

„Hele, nechceš zajít někam na oběd nebo tak?“ umlčel se, když viděl jak se tváří.  „Hádám, že asi ne. Tak se uvidíme večer, dobře?“ zašklebil se a odešel.

* * * *

„Jdeš pozdě.“ Napomenula ho když vcházel do školy.

„Prosímtě, jen o pár minut.  Dělal jsem něco do školy.“

„To se vsadím.“ Řekla a protočila panenky. „Tak pojďme.“

Vcházeli dovnitř a zrovna míjeli studenty, kteří odcházeli z hodiny.

„Mluvím vážně.“ Řekl.  „Musím napsat do zítřka seminárku o Freudovi na deset stran a mám zatím jen polovinu.“

„Ohh, chudák Troy, tolik problémů a tak málo času.“

Zašklebil se na ní zatímco se blížili ke kanceláři děkanky.

„Políbíš  mě a zařídíš, aby moje problémy zmizely?“

Otočila se na něj a měla v úmyslu mu odpovědět něco ironického, ale když viděla jak se culí, musela se taky trochu usmát.

„Potřebuješ přijít s něčím novým.“ Namísto toho odpověděla.

Zastavili se před kanceláří děkanky, aby se ujistili, že je čistý vzduch.   Veronica vytáhla svoje nářadí a začla pracovat.

„Působivé.“ Musel uznat Troy, když  se jí podařilo otevřít zámek během pár sekund.

„Vrať tam tu knihu ať můžeme jít.

Ještě jednou se rozhlédnul kolem a pak vešel dovnitř. 

„Je to zamčený.“ Uslyšela zevnitř jeho naštvaný hlas.

„O čem to mluvíš?“

„Měl jsem tu knihu vrátit zpět do šuplíku, ale je zamčený.“

Veronica na něj zírala a přemýšlela, jestli by neměla vytáhnout z tašky impulzér a trochu ho probrat a nebo prostě vypadnout pryč a nechat ho,  ať se z toho vylíže sám.

„Podívej, Troyi“ popošla k němu. „Nebudu…“

„Shh,“ přerušil ji. „Slyšela jsi to?“

Zastavila se a pozorně se zaposlouchala se.  Slyšela klapot podpatků a ženský hlas, který se k nim přibližoval.

„To je děkanka Harlowová.“

Troy se rozhlédl kolem. „Co budeme dělat?“

Popadla ho za ruku, zatáhla ho do šatníku a zavřela  za nimi dvířka.  Byli obklopeni  kabáty a na zemi leželi krabice. Poslouchali jak děkanka vešla dovnitř, mohli slyšet také mužský hlas.

„Kdo to je?“ ptal se Troy a Veronica mu naznačila, aby mlčel.

„Myslím, že je to profesor Brown.“ Zašeptala.

Poté uslyšeli, jak se dveře kanceláře zavřely a bylo slyšet  chichotání a zvuky naznačující líbání.

„Oni se muchlují?“ zašeptal Troy.

Veronica se musela smát. „Myslím, že dělají víc než to.  Nemůžu tomu uvěřit. .. zrovna děkanka Harlowová…“

„Hej, i starší kočky si občas potřebují trochu vyrazit. Přestanou být pak tak upjatý. Měla bys to taky někdy zkusit.“ Pronesl Troy.

„Ty říkáš, že jsem upjatá?“ bez toho, aby čekala na odpověď se začala  Veronica hrabat v tašce. Bylo to trochu těžší kvůli malému prostoru uvnitř šatníku.

„Co hledáš?“

„Můj impulzér.“

Zatímco se Troy smál,  Veronica si uvědomila, jak se jeho hruď téměř dotýká té její. Skoro  se o sebe opírali. Ucítila vůni jeho kolínské.  Vzhlédla k němu a viděla, jak se na ní dívá. Hned se podívala jinam a přála si, aby tu bylo víc místa. Nelíbil se jí ten pocit, který měla, když stála tak blízko něho.

„Hele, Veronico“ jeho hlas byl trochu víc chraptivý než před tím. „Myslíš, že my dva.. víš… že bysme si mohli někam zajít…?“

„V žádným případě.“ Odpověděla a doufala, že děkanka a profesor toho budou mít brzy dost, ale zatím to vypadalo na pravý opak.

„Víš, docela nám to spolu šlo, nemyslíš?“

„Myslíš, když si mi celou dobu lhal a chodil s někým jiným a to nezmiňuju fakt, že jsi prodával drogy?“

„Od té doby jsem se dost změnil. Vážně. Chodil jsem do poradny a tak.“

Veronica byla raději zticha. Tohle už slyšela.   Od začátku školního roku, kdy s nimi začal sedávat u stolu, když s nimi začal chodit na hodiny, připojil se do jejich studijní skupiny. Když s ní a Mac  sedával na tribuně zatímco Wallace měl basketbalový zapas.  Zdál se dost upřímný, ale Veronica pořád nebyla připravena mu začít věřit.

Poprvé když jí pozval na rande, tak ho omítla.  Po vztahu s Loganem, kdy se neustále rozcházeli a dávali dohromady a nyní, když byli opět ve fázi rozchodu, se rozhodla, že si dá od randění na chvíli pokoj. Zvláště od randění s špatnými kluky. Toho už měla dost.

Podívala se na něj a viděla, že na ní pořád upřeně kouká.  Pak se k ní nahnul a jemně jí políbil.   Nejdříve se chtěla bránit, ale pak si vzpomněla jak dobře uměl líbat. Ne tak jako Logan, ale mnohem líp než Duncan nebo Leo.  Instinktivně přivřela oči a oddala se polibku.  Líbali se do té doby než  uslyšeli klapnutí dveří. Potom se Veronica odtáhla.  Chvíli jen tak stáli a zhluboka dýchali.

„Myslím, že už odešli.“ Prolomil ticho.

Přikývla.  „Měli bychom tu ještě chvíli počkat, jen pro jistotu.“

„Jo, taky myslím.“ Přitáhl si jí a chtěl jí opět políbit, ale ona se odtáhla.

„Co se děje?“

„To už se nestane, Troyi.“

„Před několika minutami ti to nevadilo.“

„Vzácný moment slabosti.“

Ještě chvíli počkali a pak vylezli z šatníku. Troy položil knížku na stůl a vykradli se z kanceláře.  Veronica za nimi zamkla.  Vydali se směrem ven k parkovišti.

„Díky“ řekl Troy, když se zastavili u auta. „Jak jsem řekl, jsi můj zachránce.“

„To nestojí za řeč. A to myslím vážně. Už o tom nebudeme mluvit, protože nemám v plánu dělat něco podobného znovu.“

Zasmál se a ona si nemohla pomoct a musela se usmát taky.

„Nabídka stále platí, víš, kdybys někdy chtěla někam zajít a najíst se …společně ..“

„Chodíme spolu s Mac a  Wallacem na oběd každý den.“

Přikývl hlavou. „Jo, máš pravdu. Tak se asi uvidíme zítra na obědě.“ Napřáhl k ní ruku a ona mu s ní neochotně potřásla, tak jako na jejich prvním rande.  Pak se otočil a odcházel pryč.

Odemkla auto  a na chvíli se zastavila. Zhluboka se nadechla a zavolala jeho jméno.

Otočil se. „Jo?“

„Pokud by ses mě chtěl zeptat ještě jednou, jestli bychom spolu nezašli na večeři… možná bych řekla ano. Možná.“

Znovu se na ní usmál a když odcházel, dodal: „Budu to mít na paměti.“

Konec