Zlý sen




Autor: Alice


            "Bloody Hell! Kde ta zatracená klíčenka zase je," vrčel Spike, když na motorce projížděl zvolna se zklidňující Sunnydale. Nedíval se na ni snad setinu vteřiny a ona je prostě fuč.

            Má-li se něco pokazit, zcela jistě u toho bude Dawn. Další Murphyho zákon. Vzpomněl si, jak jednou v noci, těsně poté, co umřela jejich Buffy, seděl s Gilesem a... měli trochu, no... teda dost popito. A ten mu vyprávěl o jednom z tréninků. Bylo to spíš kouzlo nebo snad hypnóza? Buffy prý stála jen na jedné ruce, jakoby zemská přitažlivost vůbec neexistovala a pozorovatel byl na vrcholku blaha. Jeho přemožitelka je prostě... bum... Dawn... Krystaly, které Buffy dodávaly stabilitu, se zhroutily. Říkal, že tehdy měl sto chutí tu puberťačku prostě uškrtit. A Spike momentálně zcela vážně litoval, že to Rupert tehdy neudělal. Všechno by bylo snazší a Buffy by... nebyla mrtvá.

            "Do hajzlu," mumlal a stíral si neodbytné slzy, které měl pořád jako na krajíčku. Vždyť on by měl být nadšený, že je přemožitelka pod drnem. Ale nebyl. Miloval ji. Víc než Cecily. A to bylo co říct. Drusilla měla tehdy pravdu, jenže jemu trvalo až příliš dlouho, než si to dokázal přiznat. Spike-upír miluje Buffy-přemožitelku.

            Pomóc, za co? Za všechny ty vraždy, které jsem spáchal? Jo. Asi tak nějak. Ale, čo bolo, to bolo, terazky som... zkurvenou chůvou dlouhovlasé brunetky, která ani není člověk... nebo je? V tom měl trošku hokej. Ale slíbil to Buffy. Tehdy u ní doma, když šli pro zbraně a... pár vteřin poté, co jej znovu pozvala dál.

            Ještě teď si zcela přesně pamatoval na moment, kdy zjistil, že je mu 'přístup odepřen'. Na cynický výraz přemožitelky, když mu zabouchla dveře před nosem. A on přitom kvůli ní téměř zabil Drusillu. Fuj... to bylo fakt hnusný. Ne nápad zabít Dru. Vždyť už o ni vlastně ani nestál. Ne po tom, co musel, ze svého křesla na kolečkách, několik měsíců bezmocně přihlížet, jak šuká s Angelusem. Jo, šuká. Termín miluje se tady nepadal do úvahy. Počkat, co jsem to vlastně chtěl, jasný... ta krev, kterou jsem ochutnal, když mi Drusilla hodila tu mrtvou holku.

            Proč vlastně upíři pijí z lidí? Zvířecí krev je často mnohem chutnější. Není se co divit. Třeba prase je, čistě fyziologicky (Nebo i jinak?) člověku velice podobné. Jenže on sám vepřovou krev nemusel. Brrr... to by dopadl jako Angel. To taková hovězí… olíznul si labužnicky rty. V zrcadle se sice neviděl, ale do svých riflí se vešel už několik desítek let. Módu ošoupaných džín zavedl zcela jistě on sám. Jak jinak by někdo na takovou kravinu došel.

            Sláva, Revello Drive. Konečně. A... bingo... 1630. Je tam světlo. Takže... prostě Dawn zaškrtím a budu mít pokoj. Blbost. To bych nikdy neudělal. Buffy... Konec. Takže jí jen zvednu mandle, že mi zdrhla. Zkontroluju jí úkoly, no... matiku musím nechat na Willow, kde se vlastně fláká, ačkoliv... možná už je doma. Ještěže jsem esej na téma Alžbětinská literatura napsal už včera. Snad si ji Dawn byla schopná aspoň opsat. Můj krasopis by jí kantor asi nesežral.

            Vrazil do dveří.

 

***

 

            Buffy scházela ze schodů. Dawn ji před chvílí umyla, oblékla a ona teď... co vlastně... aha... jde dolů. Proč? Neví. Všechno se najednou pokazilo. Bylo jí tak dobře. Koupala se v tom světle. Hráškově zeleném... maminka, byla s ní. Cítila to. A taky v tom růžovém, kamarádi. Zvláštní. Proč má být přátelství růžové? Ta barva by měla být vyhrazena lásce. Nebo ne? Úplně jasně si pamatovala, že růžové světlo přicházelo ze dvou směrů. Zcela určitě ze Sunnydale a potom také... z L.A. Mnohem slabší, ale stejně. Že by si na ni vzpomněla Cordy? Nebo Wesley? Tedy, tomu jsem vážně dala zabrat, ale... kdybych to mohla všechno zopakovat... ne, asi bych se chovala stejně. Holt, po bitvě je každej generál.

 

            Ale ještě dva paprsky si zřetelně pamatovala. Bílé. Zářivé. Čisté, jako právě padlý sníh. Ne někde ve městě, ale na venkově. V horách. Jeden prýštil zhruba ze stejného místa jako to růžové, které přičítala L.A. Patrně Angel, ale... časem zesláblo a téměř se vytratilo.

            Tehdy... v nebi... to nijak zvlášť neregistrovala, PROTOŽE... ten druhý paprsek, no... připomínal spíš laser, přicházel přímo ze Sunnydale a byl nalepený na starorůžový paprsek. Nevěděla proč, ale byla si jistá, že to je Dawnie.

            Ten bílý, jiskřivý byl... William. Probůh... Wil-Liam? Whaw.

            Někdo otevřel dveře.

 

***

 

            "Dawn!" Krucifix. Kde jinde by mohla být? "Dawn!" Očima ulpěl na schodech. Buffybot. Jak se jen té holce podařilo dát ho tak rychle dohromady? Na vlastní oči přece viděl, že ji ti hnusáci roztrhali na cucky. Jo, fyzika je fyzika. Zlatá Will. To za mejch časů... počkat... proč si zapíná knoflíček u halenky? Do pekla.

            "Buffy..." Jejich oči se potkaly. Tvářila se zraněně, nejistě a taky... stydlivě. Zmlknul. Vztáhl k ní ruku. Chopila se jí, jako by to byl její záchranný kruh. Ruce měla studené a... voněla mu z nich... její krev.

            "Musela se vydrápat ven z hrobu," odpověděl Dawn. Poznal to. On sám se tomuto zážitku sice vyhnul, ale Angelus mu kdysi barvitě vylíčil, jak to bylo s ním. Dru jej tehdy, ještě jako Williama, schovala ve sklepě. Její pramáti sice brblala, ale ona si postavila hlavu. Když se probudil, uviděl krásnou tvář, která mu 'na uvítanou do nového neživota' dala něžný polibek. Nemusel vlastníma rukama prolomit kvalitní dřevo rakve a vyhrabat se ven.

            Ksakru, měl jsem to vědět. Měl jsem to tušit. Měl jsem její hrob hlídat. Mělo mě napadnout, že Zrzka něco takového zkusí. Kdo jiný by to byl? Ale... zabránil bych jí v tom? Ne, asi ne... ale, aspoň... vzal bych krumpáč a Buffy vynesl na tmu boží v náručí.

            Doprdele. Tak dost. Musím přestat klít.

            "Dawn, přines lékárničku..." zavelel. Dovedl Buffy ke gauči. Ty zmučené ruce držel, jako by to byl nějaký poklad. Její oči... zelené, jako jezírko v Sídle…

 

***

 

            Díky bohu. Spike. Sice cosi dost drsného vykřikoval, ale... jeho oči, když mu došlo, že ona není robot. Nemýlila se. Ten bílý laser přicházel od něj. Už si tím byla jistá. Ale proč? Angel na ni prostě pozapomněl, jednoduše se s její smrtí smířil. A to byl... největší láska jejího života. Nebo ne? Bože... nejraději by složila hlavu do dlaní a začala ječet. To už ji Spike něžně odváděl dolů a Dawn šla kamsi pro lékárničku. Kamsi. Kam vlastně? Nepamatovala si. Momentálně vnímala pouze Spikovy modré oči a něhu, s jakou držel její ruce. Nikdy si vlastně nevšimla, jak krásné má oči.

            "Jaké to bylo pro tebe?" "Delší." Toužila po tom, aby ji vzal do náruče, aby ji objal. Přitisknul k sobě. Aby jí pověděl, že to bude zase dobré, ale... Dveře se otevřely a dovnitř se nahrnuli její... přátelé. Spike okamžitě vyklidil pole.

            Proboha za co?

 

***

 

            Šel raději ven. Hned. Teď si popláčí na rameni a on bude zase out. Zapálil si cigaretu. Ruce se mu třásly. Nedokázal ale jenom tak odejít. Opřel se o strom a nabral nikotin do plic.

            "Spiku?" ozvalo se shora. Skoro se udusil. Vzhlédl k jejímu oknu. "Buffy?" vykašlal ze sebe. "Nemáš chuť jít se mnou na hlídku?" "Jasně, mazlíčku." Slezla dolů. Nechápal, ale bylo mu to jedno. Chytila se ho za ruku. Neprotestoval. Šli pomalu k Bronzu. Do prkenné ohrady, proč Bronz a ne hřbitov? U vchodu na ně ten borec jen mrknul. No jo, je to kámoš, teda spíš ex-spolužák Buffy. Vešli dovnitř. Paráda. Ten den měl asi Travolta narozky. Spike to risknul. Odvlekl Buffy rovnou na parket a... ona se mu poddala. Sobotní noc... ta nejlepší noc v týdnu.

 

***

 

            Mňau. Tohle se mi líbí, pomyslela si. Hudba teda pasovala spíš k Gilesovi, ale momentálně byla moc spokojená. 'Horečka sobotní noci.' Máma ten film milovala a Spike... všechny holky v sále jí ho záviděly. No, to je teda změna. Jeden den se rozkládám a hned zítra...

 

***

 

            Spike byl v nebi. Tančil s Buffy. A ona se smála. Když ho po cestě vzala za ruku... Nikdy nebyl šťastnější. Hudba dohrála. Koupil jí pohárek šampaňského. Tedy, lépe řečeno, šumivého vína. Fuj. Francouz by dostal z toho modrého umělohmotného kelímku infarkt. Ale stejně to byl skvělý nápad začít dělat přes den barmana u Willyho. A taky napůl vyhazovače. Když se démoni servali, prostě jim nakopal a dostal prémie. Lepší, než po nocích dělat na lidi ksichtíky. Buffy zívla.

            Musí být utahaná jako kůň. Teda spíš klisnička po Velké Pardubické. Není se co divit. Očima ukázal k východu. Kývla. Beze slova šla za ním.

 

***

 

            Ach bože, musím se vyspat. Pomyslela si. Tak tak pletla nohama. Spike ji vzal okolo ramen a pomalu kráčeli spícím Sunnydale. Pak ho upoutalo zeleného loga lékárny. Oči mu padly na její ruce. Byla na nich zaschlá krev. Oděrky, modřiny. Začínaly se tvořit stroupky. Všimnul si hlíny zažrané do největších ran. Do pekla. Já jsem opravdu idiot. Celou dobu s ní točím jako s čamrdou a to, že jsem jí chtěl ošetřit ruce... Kretén. Stiskl zvonek lékárny. V jejích očích se objevila čirá hrůza.

            "Miláčku, paní doktorka ti to jen ošetří a..." "Dobrý večer, co potřebujete?" Uslyšel a strnul. Žádná paní doktorka, ale sexy doktor. Já jsem teda fakt smolař. "Moje... přítelkyně upadla. Odřela si ruce. Mohl byste ji o-" "Jistě, pojďte dál." Zaplať Lucifer. Poněkud obtížně by vysvětloval, že bez pozvání se dovnitř nedostane, ale moment, lékárna, to je přece veřejně přístupná místnost. Do horoucích pekel, to jsem zase něco vymyslel. Ten frajer na Buffy kouká jako na zjevení. Posadil ji do svého křesla a ruce jí ošetřuje, jako by byla ze skla.

 

***

 

            Co si ten bílej plášť vlastně myslí? Že mě může jenom tak osahávat? A Spike tady stojí jako kůl v plotě. Jestli se na mne ten magistr ještě jednou takhle podívá, vážně už mu jednu vrazím. Tohle si ten proklatej upír ještě vypije. Lékárna. To je jen o fous lepší, než nemocnice. Konečně. Hotovo. Spike bez komentáře zaplatil. Bože, odkud vlastně ty peníze bere? Vyšli ven. Bylo příjemné zase dýchat. Navíc noční vzduch. Došli k domu, kde bydlela. Bydlely. Zafačovanou rukou mu stáhla tu jeho, když už skoro zazvonil.

            "Raději půjdu venkem." Kývnul. "Dobrou noc, mazlíčku." "Dobrou." To už byla nahoře. Zadívala se na obzor. Tma začala růžovět...

            "Proboha, Spiku... Svítá!" "Klídek, přemožitelko, už jsem pryč," ozvalo se z dáli.

 

***

 

            Nuda. Otrava. Říkala si ten den snad po sté. Seděla v Magic Boxu. Bezmocně zírala na Scoobies. Mleli něco o jakémsi duchovi nebo snad strašidle... Absolutně ji to nezajímalo. Hypnotizovala ručičky hodin. Proboha, kdy už bude sedm a ona se bude moci vytratit. Říct jim, že musí na hlídku. A konečně jít za Spikem. Měla o něj strach. Vždyť přišli skoro až ráno. Jestli se nestihl  vrátit...

            "Jdu na hlídku," oznámila. Pár minut do setmění sice chybí, ale... Co to za ní Will volá? Něco o Dawn. Pokrčila rameny. Ať si dělá co chce.

 

***

 

            Spike zvedl poklop a vylezl do své hrobky. To je fakt luxus. Chodit si po celém Sunnydale i když svítí slunce. Dnes byla výplata a taky prémie. Ten chaos se mu rozhodně vyplatil, ale teď už bude mít utrum. Všichni ví, že přemožitelka je zpátky, takže budou sekat dobrotu. Po cestě to vzal přes hypermarket. Koupil skutečný šampus, jahody a sýr. Snad je to vážně ementál. Je v něm víc děr, než sýra. Buffy ho má ráda. Jsem naivní kretén. Jak mne vůbec mohlo napadnout, že se tady objeví? Díky tomu starostlivému podtónu v jejím hlase, když na něj volala, že už svítá? Nevěděl. Při nejhorším víno vypije sám a jahody se sýrem jí strčí do kuchyně, když půjde ráno do hokny. Shora se ozvalo zavrzání. Někdo otevřel a zase zavřel dveře. Pro jistotu vzal do ruky mačetu. Že by se některý z jeho klientů z baru přišel rozloučit? V jedné ruce šedý, papírový pytlík s nákupem, v druhé sečnou zbraň. Lezl po žebříku nahoru. Zavětřil. Tohle není démon, to je... Buffy.

 

***

 

            Musela se usmát. Díval se na ni jako na dar z nebes. Obě ruce plné. Mačetu bleskově odhodil stranou. Řekl jí, aby se posadila a rychle začal dávat věci do ledničky. Potom se k ní vrátil. Sedl si proti ní. V očích zoufalství. Vyprávěl jí, jak ji každou noc znovu a znovu zachraňuje, ale nikdy se mu to nepodaří. Pak se mu v očích objevily slzy. Neměla sílu to dál poslouchat. Vstala, položila mu dlaně na kolena a zblízka se mu podívala do těch jeho studánek. Tak modrá je jenom letní obloha a to musí být obzvláště hezky. Ani mu nemusela dát ukazováček na rty. Sám zmlknul. Raději dala na jeho rty své rty. Strnul. Potom ji sám políbil, přitáhl si ji na klín. Líbali se. Pomalu a něžně. Když Buffy pootevřela ústa, okamžitě jejího nehlasného pozvání využil. Jazyky se propletly a obětí zesílilo. Kdyby nebyli tím, čím jsou, asi by jim popraskalo pár žeber.

 

***

 

            Ona mě políbila! Sama od sebe. Do horoucích pekel. Fantazie. Splněný sen. A jaký sen! Svírá ji v náručí. A ona se k němu vine jako liána. Musím Zrzce koupit čokoládu. Jenom díky ní... Raději dvě. Potom je něco vyrušilo. Něco jako sípot. Do pekla...

            "Buffy, lásko, na rozdíl ode mne, ty musíš dýchat." "Jo, dobrej nápad. Já jen... líbilo se mi to. Nechtěla jsem přestat." Koukla na něj skoro provinile. Zasmál se. Zase si posunul pomyslnou laťku dokonalého štěstí trošku výš. "Pokud jde o mne, kočičko, můžeme v tom pokračovat snad donekonečna." "Fajn," zamumlala a znovu mu nabídla své rty. Když přišel čas na další kyslíkovou pauzu, Spike si ji opatrně sundal z klína a vstal. Zamířil k ledničce. Buffy se hned vydala za ním. Co to proboha dělá? Sledovala jak vytahuje... jahody?!? a láhev vína!!!

 

            "Tys věděl, že přijdu?" vydechla překvapeně. "Já-já... doufal jsem, ale spíš jsem počítal s tím, že... bublinky zruším sám u dalšího dílu Vášní a jahody se sýrem-" "Ty máš sýr?" skočila mu do řeči. "Jo. Ementál. Co chceš dřív? Šampus, jahody nebo sýr?" Blýsknul po ní úsměvem. "Všechno najednou. To je fakt šampaňské? Ještě nikdy jsem ho nepila. Táta mi ho sliboval k osmnáctým narozeninám, ale nakonec mne nevzal ani na lední revue. Akorát poslal lístky."

            "Proč s tebou nešel Angel?" zariskoval Spike a obíral z jahod stopečky. Zrovna mu pod ruku padla jedna výstavní, tak ji rovnou opral a strčil Buffy do pusy. "Auťák přece měl. Do L.A. jsou to slabý dvě hodinky. Mohli jste se jít koukat na bruslící postavičky a pak třeba i na pouť. Slyšel jsem, že Strašidelný hrad stojí za vidění. Jestli se nebojíš na motorce, můžeme tam někdy zajet."

            Buffy byla neskonale vděčná, že má v ústech jahodu. Jednak chutnala fantasticky, jednak nemusí odpovědět hned. Spike jí položil opravdu správnou otázku. Proč ji tam tehdy Angel prostě nevzal? Lístky vytáhla z koše ještě tu noc, co je do něj hodila. Dokonce mu je i ukázala. Jen ji pohladil a tvrdil, že příští rok si táta na ni čas určitě udělá. A potom přišla o sílu... a na lístky zapomněla. Už nebyly důležité. Spike jí podával další jahodu. Další odklad. "Mňam...," začala takticky.

            "Dovol, lásko, odpovím místo tebe. Jelikož to vždycky byl, je a vždycky bude blbec, bez trošky smyslu pro romantiku. Neříkej, že ne. Znám ho jako svý boty. Teda ještě líp. Boty mám jenom bratru padesát let. Angela, či Angeluse, znám víc, než sto. Dru mi často líčila jejich předehry."

            "Uhm..., to se tak říct nedá. Jako dárek mi tehdy dal knihu milostné poezie. Myslím, že se jmenovala NAVĚKY nebo tak nějak," pokusila se Angela bránit. Ozvalo se tiché mlasknutí, jak Spike zkušeně otevřel láhev. Ani kapinka nevytekla ven, z hrdla se pouze chladivě zadýmilo. "Blbec a navíc taky zloděj. Já tušil, že mi ji čmajznul on. Rožek první strany je ohnutý, že?" "Jo." "Tehdy přísahal na vše, co je mu svaté, aha... a to mu není nic. Aspoň, že ji dal tobě. Nečekaný záblesk inteligence. Četla jsi ji?" Buffy se začervenala. "Nó... skoro... teda, ne celou. Mě to nebaví," zavyla nakonec. "Vrátím ti ji. Jo? Ty ji oceníš víc, než já." Spike zařval smíchy. Dal Buffy pusu a skleničku.

            "Na zdraví. Ne, nech si ji. Někdy ti z ní budu předčítat. Třeba ji pak oceníš i ty," pomrkával prohnaně. Upila bublinky a vyplázla na něj jazyk. To neměla dělat. Než ho stačila dát zpátky do úst, uvízl v jiných ústech. Spikových. Skoro se polila. Když se od něj udýchaně odtáhla, zatoužila mu ten jeho vtípek trošku vrátit.

 

            "Víš, Spiku, ale ty jsi taky blbec." Vykulil na ni oči a pozvednul tázavě obočí. "Loni, tady dole, jak se po letech vrátila Drusilla a ty jsi mi tak romanticky vyznával lásku s okovy na rukou, použil jsi nesprávné argumenty. Neměl jsi říkat, že mne miluješ. Měl jsi říct, že skvěle líbáš. Třeba bych podlehla." Tím mu vzala dech. "Fakt?" ujišťoval se nejistě. "Já nelžu," potvrdila a provokativně se na něj usmála. No, tak tohle mi moc nevyšlo, usoudila vzápětí, ale vo co gou? Spike totiž zářil. Úplně automaticky vzal láhev a misku s jahodami a nesl je ke konferenčnímu stolku. Šla za ním. Už mu to konečně musí povědět. Že to ví. Že to cítila. Odložil věci na stůl a vyrazil zpátky k lednici. Sýr. Přece jsem jí ho slíbil. Vytáhnul ho ven a ukrojil několik plátků. Zbytek vrátil do ledničky. Talířek odnesl ke kanapi. Položil jej vedle jeho kamarádů. Jahody a bublinky. Buffy pořád ještě stála. V očích měla velice zvláštní, nevyzpytatelný výraz. Zatrnulo mu. "Provedl jsem něco?" Zavrtěla hlavou a očima mu naznačila, aby si sedl. Poslechl. Usedla mu na klín, jako by nikdy nedělala nic jiného. S úlevou ji objal a políbil. Neodstrčila ho. Další bod pro něj.

 

            "Spiku," oslovila ho vážně a trošku se na něm zavrtěla. V duchu zanaříkal. Posadila se opravdu šikovně. Jeho malý kamarád poněkud povyrostl a oběma jim začalo být horko. Slabiny měl jako v ohni. Zatnul zuby. Nesmí to na něm poznat. V žádném případě ji teď nesmí vyplašit. Ne teď, když je na něj tak hodná. Samozřejmě to poznala, ale neměla v úmyslu se mu s tím svěřit. Raději poposedla, aby mu viděla do tváře. Zřetelně se mu ulevilo a ona začala.

            "Víš, nebe... to je jako moře barev. Každá barva je nějaká pozitivní emoce. Jako láska, přátelství a tak..." Pozorně ji poslouchal, ale přesto se pokoušel vyplést jí z vlasů tu prokletou gumičku. A to tak, aby ji ani trošku nezakudlil. Co to vlastně vykládá? Strnul. Takže ne peklo, ale ráj! Zlaté vlasy se jí rozlily po zádech a on pochopil. Bílé světlo, skoro laser. To Angelovo se časem vytratilo. Zabořil tvář do té zlaté záplavy a šeptal slůvka, která jí snad tisíckrát toužil říci a která si snad tisíckrát zakázal. Nebránila se. Jen se k němu přitiskla, jako by byla malá holčička. Karkulka, co se ztratila v lese. Něžně vklouznul prsty do té její hřívy, jako z reklamy na šampon. Heřmánek. Láskyplně ji konejšil. Dlouho tak zůstali sedět. Potom najednou zvedla hlavu a otřela si mokré oči.

            "Kolik je vlastně hodin?" "Vzhledem k tomu, že ten sýr vypadá starší, než já, asi bude brzy ráno," pokusil se ji rozesmát. "Páni, já zapomněla na sýr. Neskutečný..." A už si jej cpala do pusy. "Máme ještě nějakou bublinku?" zaloudila. "Jasně, vždyť to cucáš jako zajíc rosu," odpověděl ulehčeně a dolil jí zbytek v lahvi. S rozkoší se napila a zkoukla jeho skleničku. "Na tebe nezbylo." "To neřeš, přemožitelko..." Na ten její pohled nezapomene snad nikdy. Jako by ji udeřil.

 

            "Neříkej mi tak. Vždyť víš, jak se jmenuju." "Buffy... Buffy, promiň. Já... jsem trouba." "Tak to dopij, troubo... budu muset jít domů." Podala mu svou sklenku. Kdyby mu na Olympu bohyně lásky Afrodité podala nektar, nechutnal by mu lépe. Zariskoval. Upil jen půlku a zbytek jí, teda ne bohyni lásky, ale Buffy... nabídnul. "Doraž to, mazlíčku." Nezaváhala. "Bože, na tohle by si jedna zvykla," zamumlala a vylízávala růžovým jazýčkem poslední kapky. "Nezbyla tam jedna jahoda? Dawn se po nich může utlouct." Spokojeně se zakřenil. "Zbyla. Vzal jsem dva košíky. Naši drahou Dawn mám přečtenou. Kdyby zjistila, že's měla jahody a ona ne, spočítala by to nám oběma."

            Naši Dawn. Ta dvě slůvka ji zahřála u srdce. Jako by se jí z něj náhle svalil balvan. Už to nebylo jen na ní. Někdo se staral. Jasně, že se staral. Vždyť byla na neplacené dovolené. 147 dní. A dům stojí a Dawn zdá se žije a asi taky chodí do školy. Zázraky se dějí. Usmála se. Vtom se zarazila. Vždyť já se bavím. Vážně se bavím. To je snad poprvé od toho dne, kdy jí umřela maminka a její svět se zhroutil. Svou vlastní smrt vítala s otevřenou náručí. Poté co ji vrátili byla přesvědčená o tom, že už se nikdy radovat nedokáže. Dokonce i včera v Bronzu se nejprve musela hodně přemáhat, aby se chovala aspoň společensky. Ale... nechtěla zklamat Spika, když už ho tam vlastně sama zatáhla. Tak moc se snažil. Nakonec to bylo fajn. Sice jí to nešlo tak úplně od srdce a úsměvy byly trošku falešné, ale až teď si uvědomila, že jednu věc nepředstírala. Líbilo se jí, jak po nich ostatní koukali. Spike Travoltu hravě strčil do kapsy a ona, vzhledem k tomu, jak ji suverénně vedl po parketu, taky nebyla k zahození. V duchu se zahihňala. Kdyby jí to před pár měsíci někdo vyprávěl, jen by nad ním soucitně pokývala hlavou. Ona a Spike. To nikdy. Jo, nikdy neříkej nikdy. Znala jednoho, co říkal, že ji nikdy neopustí. K smíchu. Věčnost netrvala ani tři roky. Pomyslně nad tím mávla rukou. To už má za sebou a vracet se k tomu nehodlá.

            "Měli bychom asi pomalu jít. Ne, že bych tě vyháněl, ale jestli tě mám doprovodit, musíme si švihnout," vyrušil ji upír ze zamyšlení. Povzdechla si. Domů. Ano, musím domů. Sice ji tam nic netáhne… proto také včera, místo toho, aby si šla lehnout, utekla za Spikem. Všechno na ni v jejím pokoji padalo. Obličeje na fotografiích najednou vypadaly jako tváře špatně zachovalých mumií v Egyptě. V Bronzu, mezi živými lidmi, se jí aspoň trošku ulevilo a hlavně. Noc, která ji čekala, už nebyla tak dlouhá. Jenže... Dawn. Přikývla a vyvinula se Spikovi z náruče. Vstal první a galantně jí pomohl na nohy. Vážně se choval jako gentleman z devatenáctého století. Z chladničky vylovil zbylé jahody a sfouknul svíčku. Podržel jí dveře. Vyšli do voňavé noci. Její packa zabloudila do jeho ruky a on ji políbil do dlaně. Vykročili.

 

***

 

            Buffy nevesele otevřela dveře. Rozhlédla se. Dawn ještě není doma? Vlastně jí to mohlo být ukradené. Jen zvolna se vžívala do faktu, že je zase ta starší a odpovědnější a už to nemá za sebou. Courala se nahoru po schodech. Mohla by si dát koupel. Zapálit voňavé svíčky... Musela se usmát. Svíčky, to je Spike. Jak krásně ji před chvílí líbal. Cítila se s ním jako snad nikdy. Ani s Angelem... dost! Už toho bylo dost. Angela jsem milovala a on... Raději si vleze rovnou do postele a usne. Otevřela dveře svého pokoje. Ještěže ten jí zůstal a... někdo ji praštil. Ale kdo? Další rána. Zaúpěla bolestí. Proboha, ale kdo mě bije? Nikoho neviděla. Okno se rozlétlo a objevil se Spike. Už byl skoro blok daleko, když ji uslyšel. O svítání nemeditoval a rozběhl se zpátky. Teď jen zmateně koukal, jak ji něco mlátí a ona si neví rady.

            "Buffy, taky to nevidíš?" "Ne, ale má to pěknou sílu." Vytáhnul ji na nohy a schoval za sebe. "Zůstaň za mnou." Poslechla. Nic lepšího ji nenapadlo. Zastavil se a pokusil se zklidnit. Potom začal deklamovat: "Vládce nemrtvých, dovol mi spatřit to, co je zrakům živých skryto." Mlžné cosi letělo proti němu. Odstrčil Buffy a inkasoval. Pěkná pecka. Pokusil se to stvoření zasáhnout, ale ruka mu tím projela. Do hajzlu.

            "Buffy, k zemi!" Nepřemýšlela a poslechla. Udělala dobře. Jen jí to zavadilo o vlasy, ale úderu se vyhnula. "Mizíme." Vzal ji pod paží a otevřel dveře. Vtom se něco změnilo... Mlha získala poněkud pevnější obrysy. To už ji viděla i Buffy. Beze slova se na to vrhli. Ozvalo se křupnutí a ta hnusná věc spadla na zem. Buffy se mu roztřeseně schoulila do náruče. Dole bylo slyšet brzdy auta. Do dveří vpadnul Xander, Anya a Dawn.

 

***

 

            Bože, ještě že už je to za námi. To byla scéna. Všechny očividně víc trápilo, že ji objímá Spike, než že se jí dělá monokl pod okem. Holt si z výletu do ráje přivezla ducha. A byl poněkud prudší letory. Asi za to mohlo hlavně kouzlo Willow. Už se tím nechtěla zaobírat. S těmi jahodami to byl skvělý nápad. Spike je beze slova podal vyjevené Dawn a ta... odklusala do kuchyně. Nahoru doléhal jen zvuk vody dopadající do dřezu a spokojené mlaskání. V tu chvíli by upírovi patrně odpustila i kdyby Buffy zakousnul. Venku se rozjasnilo.

            Svítá. Takže Spike musí zůstat. Teprve když zaječela, ostatním došlo, že jich má plné zuby. Uraženě odešli a něco si mrmlali. Pečlivě zatáhla závěsy.

 

            "Nikam nejdeš, jasný?" "Lásko, víš..." "Co vím? Venku už je světlo nebo aspoň brzo bude. Jsi unavený a já taky. Usínám ve stoje. Sice nevím proč, když jsem si v posledních měsících dávala nonstop šlofíka, ale je to tak. Prostě půjdeme spát a ráno nebo večer se uvidí." Spike byl na rozpacích. Sousloví 'půjdeme spát' se mu zarylo do mozku s naléhavou nadějí, ale on se bál. Bál se, co bude ráno a navíc...

            "Buffy, nic by se mi nelíbilo víc, ale... musím do práce." Dívala se na něj, jako by spadnul z višně. "Do práce?" ujišťovala se, že slyšela dobře. "Ty chodíš do práce? A ve dne? To asi nestrašíš a neobíráš lidi na rohu, že ne?" Spike si odevzdaně povzdechnul. Tímto moje image 'big bad' bere už navždy za své.

            "Ne. Dělám barmana a vyhazovače u Willyho," přiznal se sklopenýma očima. Dodal si odvahu a podíval se jí do očí. Její výraz byl… knižně řečeno… nečitelný. "Když jsi byla... pryč... začaly nám docházet peníze. Bylo to jediné řešení." Buffy překvapeně zamrkala. "Ale... máma nám přece nechala úspory a..." "Jsou fuč. Zdravotní pojištění není tak úplně, jak je ten termín... bez spoluúčasti. Ta operace byla drahá, potom pohřeb a taky... tvoje smrt." Nevěděl jak jí říct, že pokud chtěli zachovat zdání, že přemožitelka žije, nemohli prostě jít na sociálku a říct, že Dawn nemá žádný zdroj příjmů. Okamžitě by ji poslali tátovi. Když to tehdy Dawnie vysvětlili, začala vřískat, že Hank vlastně ani není její otec a... Takže to udělali jinak. Buffybot chodil na Schůzky rodičů a přátel školy. Třídní by dala ruku do ohně, že Buffy je ideální opatrovnicí nezletilé Dawn. To on sám nikdy nedokázal pochopit a ani nechtěl. Začali se starat všichni. Tak, jak kdo mohl. On si jedné noci, když si nedal bourbon, aby ušetřil, všimnul inzerátu, že se hledá barman. Willy si ho netroufnul odmítnout. Koneckonců, proč by to dělal. Kdykoli začal v baru šrumec, Spike se jen podíval a byl klid. Když ne, Spike posvačil a... byl klid. No, někteří démoni chutnali hnusně, ale ti už příště sekali dobrotu, jelikož... Spike jim v příštím kole bez diskuze lámal vaz. To si pak jeden rozmyslí dělat výtržnosti.

            "Mám směnu každý den, od pondělí do pátku, od desíti ráno do setmění. Pak nastupuje druhá směna. Večer a v noci plus víkendy pak... no, podle potřeby. Hlídám Dawn nebo jdu s gangem na hlídku." Buffy němě zírala. Slova jí došla. Spike se chová, jako by byl náš táta. Nevěřila vlastním uším. Beze slova ho políbila. "To bylo 'Děkuji.'" zašeptala. Pohladil ji po vlasech. Do očí se mu nahrnuly slzy. V tohle si nikdy netroufnul doufat. Buffy zářily oči, jako by ji pozval na maturitní ples a donesl koš orchidejí. Při pohledu na jiskřivé kapičky, které mu stékaly po tvářích, konečně našla slova. Opřela se o něj.

            "Takže to uděláme takhle." Finance momentálně neměla sílu probírat. Nikdy se o praktické stránky života moc nestarala. Dělala to, co jí řekla máma a když ta... umřela, objevila se Glory a ona měla jiné starosti. Pak si prostě taky umřela. Sobecky se koupala v rozkoši a pohodě ráje. A zatím tady na zemi... Plyn, elektrika, jídlo, oblečení. Přízemní, ale důležité starosti. Smrt byla jejím darem, ale... Takhle to nemůže dál pokračovat. Musí se postavit na vlastní nohy a zapojit se do... reálného života. Ještěže mám Spika. Mám? Nebo on... taky odejde? Znenadání zvedla hlavu, kterou se mu opírala o prsa a on zaskučel. "Jau." Měl totiž bradu na jejím temeni a ona mu právě málem vyrazila zuby. "Ježíš, promiň," zanaříkala. "Skoro jsem si ukousnul jazyk. Příště mne, prosím, varuj." Neodolala a zasmála se. "Chceš to pofoukat?" Zkouknul ji. "Jo." Její jazyk něžně ošetřil ten jeho a... skoro ztratili rovnováhu. Přemožitelka se ujala vedení.

            "Jsou čtyři, teda čtyři deset. Matika mi moc nejde, ale předpokládám, že než ti začne směna, máme skoro šest hodin. Od patnácti jsem toho nikdy nenaspala víc. Takže, sprcha, postel. Souhlas?" K tomu nebylo co dodat. "Souhlas." Zavadila svými rty o jeho a vydala se ke skříni.

            Někde tady musí být. Blbost. Nebo ne, bývalo v ložnici mámy, ale... teď tam bydlí Willow a Tara. Takže... hurá. Vytáhla ze skříně balíček. Pyžamo. Tátovo. Jednou tady sice přespal, ale nikdy ho na sobě neměl. Rozbalila ho a podala Spikovi. "Co to je?" "Pyžamo, jdeme spát nebo ne?" Spike se pousmál. Strašně ho lákalo jí říct, že pyžamo zrovna není šálek jeho čaje, ale nechtěl to přehnat. "Děkuju." "Kde je koupelka určitě víš, sprchový gel poznáš. Já zkontroluju Dawn a pak tě vystřídám." Zase byl v pokušení. Říci jí, že se mohou omýt společně, že si ji osprchuje sám, ale...

            "Hned budu hotov," řekl místo toho a zamířil do koupelny. V domě se vyznal dokonale. Koupelnu by našel i poslepu. Pravidelně ji uklízel. Střídal se s Tarou. Dawn a Willow byly nad věcí. Otravné denní povinnosti jim jen prošuměly okolo uší. Mělo to ale svou výhodu. Když zkontroloval, že Dawn má hotové úkoly a spí, naložil se do vany. Zapálil svíčku a... představoval si, jaké by to bylo, kdyby tam s ním byla Buffy. Něco jako science fiction nebo spíš phantasy. Jenže. Teď, když se vrátila... je... jiná. Už se na něj nedívá jako na věc. Sama ho políbila a to ve chvíli, kdy to nečekal ani omylem. Pustil si sprchu a shodil šaty. Sáhnul pod vanu a vytáhl šampon s pánskou vůní. Když ho nechal ve skříňce za zrcadlem, Willow mu na něj chodila. Moc nechápal jak to s těma kočkama je, ale nestaral se. Jejich věc. Bleskově se osprchoval, utřel a vzal si pyžamo. Divně vonělo. Někdo ho kdysi, patrně jako nové, vypral v aviváži, ale dlouho bylo zavřené ve skříni. Přesto to bylo příjemné. Kdyby se viděl v zrcadle, asi by si připadal jako slušný, ctihodný muž. Dveře se, bez zaklepání, otevřely. Zdálo se mu to nebo se Buffy v očích mihlo zklamání? Zklamání? 

            "Už jsi hotov? Těším se na sprchu." "Jasně, mazlíčku." Vešla dovnitř a začala pátrat po šamponech. Pomohl jí. Bylo jasné, že je na rozpacích. Hodně věcí se od... se změnilo. Ale heřmánek s příměsí aloe tam byl pořád. Jen v jiné poličce. Na to dbal. Když ho Dawn spotřebovala, vždycky koupil další. Buffy se začala svlékat. Vytratil se raději dřív, než ho vyhodí. Nebyl si jistý co teď bude. Nevěděl kam jít. Trošku zpanikařil, když si uvědomil, že triko i rifle zůstaly v koupelně. Povzdechl si. Šel k Buffy do pokoje. Opřel se o zeď. Závěsy trochu prosvítalo světlo. Pět ráno. Má pět hodin na spánek a přesun do práce. Práce. Zvláštní. Když byl ještě člověk, vzhledem k jeho aristokratickému původu, se automaticky předpokládalo, že zasedne ve sněmovně lordů. Asi by ho to stejně zabilo. Na universitě se mu líbilo mnohem víc. Chtěl se vzdělávat. Ne sedět mezi, uf... ten termín by byl trestný hned podle několika paragrafů a to v jeho i nynějším století. Dveře se otevřely. Buffy. Bez make-upu, v noční košilce. Zívala na celé kolo. Ospale se po něm podívala.

            "Proč neležíš? Předpokládala jsem, že už řežeš dřevo a já na tebe budu muset mlaskat." Tím mu vzala vítr z plachet. Odkašlal si. "Lásko, za prvé, nebyl jsem si jistý kde bych měl spočinout-" "V posteli?" zvedla obočí. Nerozebíral to. V rozpacích přistoupil k lůžku. Na kterou stranu si mám lehnout? "Já sice spím většinou uprostřed, ale..." Pochopila jeho nesnáze. "Myslím si, že by sis měl lehnout nalevo. Po ránu tam svítí sluníčko nejpozději." Beze slova poslechl a zalezl si pod deku. Natáhl se. V zádech mu zapraštělo, jak se obratle srovnaly. Buffy šátrala v nočním stolku, až našla krém s koenzymem Q10. Byl dost drahý a potěšilo ji, že o něj nepřišla. Záruka byla až do roku 2004. Pokud chce pobývat s upírem, omlazující kosmetiku nesmí zanedbávat. Natřela si obličej i ruce. V pokoji bylo ticho. Spike určitě usnul. Ne. Najednou se ozval.

            "A hlavně. Já nechrápu. Upír... pamatuješ? Nedýchám, nechrápu." Teď mne vyhodí. Proč já idiot musím vždycky tak blbě žvanit? "Chicht." "Co prosím?" "Chicht. Ještě nevím, jestli chrápeš, ale Angel byl po hlídce vždycky jak cirkulárka." To už se soukala do postele a zcela automaticky se k němu přitulila. Přitisknul ji k sobě. Raději její poslední větu nekomentoval.

            "Dobrou noc, lásko." "Brou...," zavrněla a v mžiku usnula. Soustředil se a napodobil ji. Jeho tělo sice na její blízkost zareagovalo poněkud překotně, ale ovládl se. Nastavil si budíka v hlavě. Je něco po páté, může spát čtyři hodiny, ale pak si musí pospíšit.

 

***

 

            Stejně se, jako vždy, vzbudil úderem osmé. Buffy jemně oddechovala a on několik minut v úžasu naslouchal rytmu, v němž jí bušilo srdíčko. Jo. Přišel jsem do ráje. Ne do toho jako Buffy, ten jej tedy nečeká, ale momentálně byl téměř na vrcholu blaha. Opatrně si ji vyvinul z náruče a začal vstávat. Ne, že by se mu chtělo. Ale musel. Jestli se chce stát otcem-živitelem… Proboha, otcem ne! Leda tak Dawn. Vyděsil se po cestě do koupelny pro své osiřelé oblečení. Co se týká Buffy, začalo by to zavánět spíše incestem. Asi myslel nahlas, protože hned jak se vrátil do pokoje a sedl si na postel, štíhlé hebké tělíčko, ležící ještě před chvilkou vedle něj, se posadilo a zamžouralo.

            "Už musíš vstávat?" Kývnul. Byl okouzlen. Jak někdo může hned po probuzení vypadat tak sexy? Zívla a naklonila se k němu. Jen zlehka položila rty na jeho tvář a už byla na nohách. Metla do koupelny. Zavrtěl hlavou. Lidé a jejich potřeby. Když se vrátila, byl už v gala. Voněla eukalyptem. Zubní pasta. Pověsila se mu okolo krku a políbila jej. Nemusela ho přemlouvat. Strávili několik minut hrou na dentistu amatéra. "To bylo lepší, než ta pusa před chvílí," pochvaloval si upír, když se od něj přemožitelka odtáhla a zálibně jí sjel rukama až k zadečku. "Věř mi. Líbat mne dřív, než si vyčistím zuby, by se ti teda rozhodně nelíbilo. To je romantické jen ve filmech. Jak je možné, že ty po ránu nemáš v puse jako v kanále?" zeptala se ho zcela vážně. Mrknul na ni. "Jednak už jsem v koupelně byl a také... poněkud odlišná strava, lásko." Zasmáli se a Buffy si oblékla župan.

            "Počkat," zamračila se. "Jak se chceš dostat k Willymu, když venku peče slunko?" "Podzemím. Hned proti vašemu baráku je mříž a pod ní vstup do kanalizace." Zaksichtila se. "Fuj. Ale ta mříž je skoro padesát metrů daleko." To už byli dole u dveří. Prohnaně se zašklebil a ukázal na deku, ležící na malém stolku, kam se obvykle dávaly klíče. "Mám ochranu." Buffy se na ni zadívala poněkud skepticky. Kdysi to byla pevná, neprůsvitná pokrývka, ale nyní připomínala spíše řešeto. Co deset čísel, to propálená díra. Strčila prst do jedné z nich a vyčítavě se na Spika podívala. "To myslíš vážně?" "No jo," ošil se, "občas trošku čmoudím, ale rychle se hojím. V poledne jsem vždycky v oukeji." Vytáhla šuplík a našla klíče od mámina auta. "Tohle mi přijde poněkud rozumnější. Jsou tam tónovaná skla. Máma nesnášela, když jí do očí svítilo slunce. Přeparkuju a nechám klíče v zapalování. Taky ti otevřu dveře. V tuhle denní dobu je tady stín. Miluju stromy." Vyšla ze dveří.

            To, že má na sobě jen župánek, ji nijak nevzrušovalo. Spika ano. A to ze dvou důvodů. Jednak její silueta tenounkým župánkem i noční košilkou svádivě prosvítala, jednak představa, že Buffy sedne za volant a... přeparkuje, jej vyděsila. Jako šoférka byla pověstná. Upír neupír, sepnul ruce a začal se polohlasem modlit. Auto odkudsi zavylo a několika přískoky vpřed se kupodivu skutečně dostalo před dům a zastavilo ve stínu. Politoval převodovku a vyšel ven. Deku si vzal, pro jistotu, pod paží. "Viděl's, jak jsem to bravurně zvládla?" optala se ho nadšeně. "Jo, viděl, mazlíčku. Jsi šikulka," zachraptěl s úlevou a otřel si studený pot z čela.

            Dál to bylo jako v americkém snu. Muž políbil ženu, nastoupil do vozu, zamával jí a odjel do práce. Trochu se mu třásly ruce při představě, jak Buffy v plné rychlosti projíždí oknem kuchyně, ale euforie z pocitu, že za a) o něj měla strach a za b) mu svěřila vůz své matky, ho zklidnila. Dojel včas a usádlil se za barem. Začal, zcela zbytečně, leštit čisté skleničky. Usnul. Měl oči dokořán, registroval nebezpečí, hýbal rukama, ale spal. Těch pár hodin mu vážně nestačilo. Ještěže je pátek.

 

***

 

            Buffy se dívala za odjíždějícím vozem. Najednou nevěděla co dál. Musí něco dělat. Vypere prádlo. Její vlastní věci se jí zdály jakoby zatuchlé. Umřely spolu s ní?

 

***

 

            Spike se probral. Sklep. Buffy určitě půjde do sklepa. A všimne si, že ze stropu kape voda. Jestli se ten závit (který den před jejím řekněme... znovuzrozením, šteloval dvě hodiny, aby sice kapal, ale netekl a navíc, aby se v trubkách nehromadil tlak) pokusí přitáhnout, nemusí jet na svatební cestu k Niagarským vodopádům. Budou mít svoje vlastní. Chňapnul po telefonu. Trnul hrůzou.

 

***

 

            Buffy scházela po schodech do sklepa. Všechno jí připadalo tak nějak menší. Pod paží si nesla koš s prádlem. Pak to uslyšela. Takový pravidelný zvuk. Něco jako kap... kap... Oči jí padly na červený kbelík. Byl už z půlky plný. Zamračila se. Někde tady musí být hasák. Prostě to utáhne. Koš s prádlem položila na pračku a... zazvonil telefon.

            Kdo to může být? Xander. Určitě. Zase jí bude číst levity. Nezájem. Telefon ztichnul, ale hned se ozval znovu. Nechala ho zvonit. Pak se ozval záznamník.

 

            "Buffy!!! Prosím, lásko, vezmi to! Nebo aspoň nechoď do sklepa." Vylétla po schodech nahoru. "Spiku? Co se děje?" "Do pekla, byla's ve sklepě?" "Jdu odtamtud." "A všimla sis toho kapání?" "Jo, všimla, neboj, přitáhnu to-" "NÉ!!!" "Proč?" "V trubkách se nahromadí tlak a rupnou. Musí se vyměnit celá instalace. Ten barák je zralej na demolici, ale neboj. Už mám objednanou opravu, jenom musíme pár dní nechat tu vodu kapat. Jestli je ten kýbl plnej, vylej ho, ale závit nech bejt. Jo?" O jejím domově věděl víc, než ona sama. Trošku se zastyděla.

            "Nechám, v pohodě. Kdy přijdeš domů?" Domů. To slovo způsobilo, že celý zjihnul. "Večer. Hned, jak se setmí. Chceš jít na hlídku?" Ohrnula nos. "Ani ne, ale projít se můžem," navrhla. Do baru vtrhla horda podivných bytostí. Práce. Prima, budou prémie. "Lásko, musím něco dělat. Užij si den. Líbám tě." Sluchátko zaklaplo. Ozvalo se tútání. Hovor byl přerušen.

            Nezlobila se. Ještě stačila zaslechnout hluk z druhé strany. Chvíli dumala, jestli by mu měla jít pomoci, ale upír se stíhačkou, která je zároveň přemožitelka... Hmmm, to by ho asi nepotěšila. Vtom ji něco napadlo. Potěší sebe. Půjde nakupovat. Snad jí na kreditku ještě něco dají. Konkrétně. Musí do pánského oddělení. Spikových věcí se včera přímo zhrozila. Všechno bylo ošuntělé, tisíckrát oprané a vybledlé. A až překvapivě čisté. Vážně, byla jím stále víc překvapená. Vrátila se do improvizované prádelny. Nastrkala prádlo do automatky a pokusila se navolit správný program. Dát tam správný prášek (musím koupit to tekutý svinstvo na černé věci, jak se to jmenuje... Perwoll nebo jak), aviváž, zmáčknout čudlík... chrrrr... rychle ji zas vypnula. Otočit vodním kohoutkem, mrkla na trubku nad hlavou. Kapala, ale pomalu. Znovu čudlík... uklidňující zvuk napouštějící se vody. Sláva. Vyběhla po schodech.

 

***

 

            Spike se nemohl dočkat soumraku. Domů. Buffy se ptala 'Kdy přijde domů!'. Sen. Pak se zamyslel. No jo, ale co večeře. Nijak zvlášť neočekával, že Buffy bude něco kuchtit. Je ráda, že je ráda. A má ho ráda... Dost. Jsi jak na LSD. Musíš mít rozum. Je zmatená, nerozumí si. Kdo ví, co bude za pár dní. Ale aspoň ještě dnes... Večeře je na tobě.

            "Mazlíčku?" zahulákal dozadu. "Co je?" ozval se tenounký hlásek, pod kterým si každá bytost s mozkem v hlavě představí křehounkou kuchařinku. Omyl. Vynořil se dvoumetrový chlápek, sice s třema očima, ale s neskutečným smyslem pro kuchyni. Spikova oblíbená ostrá, nakládaná, kuřecí křidélka dovedl k takové dokonalosti, že ten málem slzel. Ale to už bylo dávno. "Lásko, potřebuji čtyři... raději šest porcí nějaké mňamky. Jednu přísně vegetariánskou, hodně žampionů a sýra, zbytek... co tě napadne. Ne moc ostré. Jsi fajnšmekr, nechám to na tobě. Jedna je puberťačka, znáš to. Pupínky a tak... Ostatní ostré taky moc nemusí." Kuchařka se zakřenila.

            "Nech to na mne, brouku a mimochodem, nezměnil jsi názor?" Svůdně se prohnula v bocích a mrkla. Spikovi se navalilo, ale ustál to. "Sorry, kotě, jsem zadanej, ale ne že do toho přidáš nějaký svinstvo. Jestli jo, zajdu do lékárny, koupím si karton Valetolu a to že, čistě technicky, nejsi démon, mne nezastaví..." Sklonil hlavu a nebezpečně se na kuchtičku podíval, obočí na vrch hlavy. "Jenom jsem se ptala... Za zeptání, ve vší slušnosti, jedna nic nedá, že. Bude to něco príma, ta VEGY, ráda brokolici?" "Miluje ji a hlavně sýr, tím nešetři." "Rozkaz, brouku." A odkymácelo se to do místnosti, z níž vonělo... i smrdělo, leccos.

            Spike složil hlavu do dlaní. Kdyby tušil 'která je která', co se týče Willow a Tary, asi by jim tohohle střízlíka dohodil. Možná by byly spokojené všechny tři, ale v této orientaci se nevyznal. Netroufal si. Plně je respektoval, rád by jim i pomohl, ale bylo to mimo mísu. Raději se zaměřil na mytí skleniček. Kupodivu ho to bavilo. V ruce čistou houbičku prosáknutou kvalitním saponátem s vůní zeleného jablka. Na tom trval. Jen jednou Willy koupil Citron a hodinu strávil na WC se střevními obtížemi, když se na něj Spike ušklíbnul. Láskyplně je pokládal na odkapávací část dřezu. Svoje sklo si myl vždycky sám. Nestrkal je do myčky. Byla ranní směna (noční směna si nádobí do myčky dávala, bylo mu to fuk), jeho směna. Nikdo si netroufnul na jeho nádobí ani sáhnout. Jednak je měl stále jako sklo (teda čisté jako sklo), jednak neměli zájem stát se svačinkou. Spike ze zásady nesnášel myčku. Pokud musí nádobí předmýt, pak je tam strčit a poté, co 'doběhne cyklus', je vytahat a většinou ještě otřít... na to se může vys- kuš. Slíbil si, že tak mluvit už nebude, ale co... vždyť nemluví, teda mluví, ale jen v duchu... vykašlat.

 

***

 

            Buffy se uvolněně nesla hlavní třídou Sunnydale. V jedné ruce měla tašku s párem riflí. Pánských. Modré a černé. A druhou s půltuctem triček. Bavlna s elastanem, či tak něco, velikost L. To mu být musí. Třetí taška obsahovala skvělou košili. Kdyby se Spikovi nelíbila, ohrne si rukávy a bude ji nosit sama. Tmavomodrá, ale jak tmavomodrá. No nádhera, k jeho očím... Ve druhé ruce měla a rozkošnicky olizovala, kornout se zmrzlinou. Vanilková, oříšková a čokoládová. Mix optimal. Toulala se městem, konec léta. Věděla, že by měla jít do Magic Boxu a všechny pozdravit. Poděkovat jim, ale... nechtělo se jí. Však bez ní jeden den vydrží. Ona bez nich zcela klidně. Kdyby ji nechali na pokoji... Smůla. Ovšem na druhou stranu, pořád má ještě povinnosti k Dawn a také... Spike. Je jí líp, když není na všechno sama. Dojedla zmrzku a olízala si prsty. Nehygienické, ale super. Zašmátrala po kapesníku.

            Cosi, snad mužského pohlaví, moc to poznat nebylo, co mělo žalostně nesprávný názor na své JÁ a na své možnosti, jí nabídlo kapesník. Přijala, otřela si ruce. Papír odhodila a jeho dárce taky. S živejma chlapama jsem skončila jednou pro vždy. To ať mne raději Spike zakousne... Trošičku se zasnila, asi by to nebylo tak špatné. Zatřepala hlavou a vrátila se do reality. Takže, ona sice hlad nemá, její tělo ještě nezačalo fungovat tak úplně správně. Zatím měla jahody a sýr u Spika, doma jen pár hrnků kafe. Ale co Dawn... Něco jí poškádlilo chřípí. Skoro si odplivla. Double Meat Palace. Hnus, ale Dawn měla hamburgery odjakživa ráda. Bingo. Jo a ještě musím k řezníkovi.

 

***

 

            Spike nedočkavě vyrazil ze dveří podzemní garáže. To byla pohodička. Žádné bloudění smradlavými tunely pod zemí, ale vůz s tmavými skly. Sice trochu pochroumaný a naftu musel čmajznout Willymu z jeho káry... Ráno dojel jen setrvačností. Buffy za to samozřejmě nemohla. Neměla tušení, že v nádrži je tak maximálně deci, ale když ráno za Spikem zapadla vrata garáže, živě si představil, jak stojí bez pohonné hmoty na silnici, na niž praží slunce a konverzuje s dopraváky na téma: Pane řidiči, vy neznáte stav vašeho vozu? A je vůbec váš? Brrrr... Poděkoval pánbíčkovi všech hodnejch upírů a zpomalil. Myšlenkami se odpoutal od auta a vrátil se k Buffy.

            Bylo vedro a on byl upír, ale přesto jej oblil studený pot. Co když... co když se jí to celé rozleželo v hlavě a... on najde dveře zamčené a co hůř... i kdyby je otevřel, bude za nimi neviditelná, ale pro něj neprostupná stěna. Už to zažil. V panice zavřel oči a... dík za n-tý smysl. Málem to napálil do prastaré Škodovky, veterána. Toho pamatoval, když to v Evropě byla ještě akční novinka. Byla by ho škoda a hlavně... píp... neklít... jak dopadla večeře? To už citlivě brzdil na Revello Drive 1630. Nejdřív zkontroloval stav poživatin. Pohoda. Jeho favoritka mu je dala do neprodyšně uzavřených  ešusů. Pak zaparkoval pod stromy, aby, kdyby mu Buffy náhodou...

            (V duchu si přeříkal modlitbičku, kterou ho učila maminka, když byl menší, než Dawnie: 'Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku...' Doprdele!!! To bych si pomoh'. Rychle toho nechal.)

            ... zachovala přízeň, mohl v pondělí ráno zase v pohodě odjet. Otevřel dvířka a zaklapnul je. Obešel auto, otevřel dveře spolucestujícího, vzal do ruky tašku s jídlem a pečlivě zabouchnul. A zamčel centrální zámek. Ne, že by se nějaký démon pokusil ťafnout auto, o kterém ví, že k němu Spike má vztah, ale... jsou tady ještě lidi. Neradno riskovat. Vykročil k domu.

 

***

 

            Buffy se probírala nakoupenými věcmi. Dawn se ještě nevrátila ze školy a jí to bylo tak nějak... jedno. Věděla, že by si to měla vyčítat, ale... nevyčítala. Těšila se na jediné. Až padne tma a vrátí se Spike. Zarazila se. Co když k ní domů až tak moc nespěchá, co když jí už má plné zuby? V noci se vůbec o nic nepokusil. Krásně ji líbal, ale... nic víc. Cítila, jak jí krev stydne v žilách. Očima zabloudila k oknu, šeřilo se, všude byl klid a tichounko... pak v dáli někdo musel dupnout na brzdy, ale rachot srážky se neozval. Vzápětí uslyšela, jak někdo parkuje před domem. Nechala všeho a vrhla se k oknu.

            Spike. Vystoupil, obešel auto, něco vytáhnul a zamkl. Pokračoval ke dveřím. Slítla ze schodů a otevřela mu dřív, než stihnul sáhnout na kliku. Pověsila se mu okolo krku. Jednou rukou ji objal a pochválil si, že jako upír má přece jen trochu páru. Človíčka by srazila k zemi, i kdyby to byl paragán. Úlevně jí vydechl do vlasů a zatočil se s ní kolem dokola. Nic se nezměnilo. Sláva.

            Mozkem se mu poprvé prohnala jakási zvláštní představa. Něco jako déjà vu, až ve strachu couvnul.

 

            Jasný den, zlomená Buffy sedící ve stínu vedle něj... pak večer, stejný jako je tento... zašlápla jeho nedopalek... ptala se ho na finance... Smutné, utrápené oči...

 

            A najednou to bylo pryč. Buffy zářila a švitořila něco o tom, že byla nakupovat. Nevadí, bral výplatu a to by bylo, aby příští týden nepopíchnul nějakého démona natolik, aby se nasral a... za každé sprosté slovo dám dolar do kostela, jinak to nepůjde. Pendrek, na zrakově postižené. Jsou to nejvíc trpící lidé na zeměkouli. Buffy nikdy neuvidí. Nic nemůže být příšernější.

            Bez problémů prošel dveřmi. Jeho přístupová práva byla stále platná.

 

***

 

            Bylo jí dobře. Spike se objevil v rekordním čase a choval se... no prostě príma. Objal ji, sice jen jednou rukou, protože v druhé nesl ošoupanou igelitku. Co tam asi má? A zatočil se s ní jako... táta, když ještě byla malinká a pozorovala jeho a mamku. Nevěděli o ní. To už je jedno. Sice z nebe viděla ten laser, ale... až teď skutečně uvěřila, že ji Spike opravdu miluje. Zahřálo ji to u srdíčka a... ulevilo se jí... V té chvíli se rozhodla.

            'Tak jo, hmmm, já si dovolím mít tě ráda.'

 

***

 

            "Přinesl jsem večeři. Pro tebe, Dawn a holky," povídal, když si svlékl kabát a zul boty. Ten zvyk si prý donesl odkudsi ze střední Evropy. Rakousko-Uhersko či snad Československo. Proto je tady tak čisto. Pokud jde člověk ve špinavých botách z ulice až pomalu do postele... proč to nikoho nenapadlo dřív? Během doby, když byla... mimo, se v předsíni objevila řada nechutně barevných pantoflí s vyšitými jmény vlastníků. Měli je všichni Scoobies, Spika nevyjímaje. I Buffy. Všimla si jich až dnes ráno. Tu noc, co se... vrátila, je nepoužil nikdo, ale venku bylo sucho. A včera večer je otravovala ta nehmotná bestie. Dnes do nich její domácí upír prostě vklouznul a hrnul se do kuchyně. Buffy byla bosá. Šla za ním. Vytáhl z tašky plastové misky. Aha, už jí bylo jasné proč igelitka poněkud pozměnila tvar. Byly to mikro-várnice. Papu. Spike otevřel tu s nápisem VEGY. Okamžitě zavětřila jako hladová šelma. A… Samozřejmě, zákony schválnosti platí celá tisíciletí. Ozval se totiž otravný zvuk telefonu. Buffy zavyla a zvedla sluchátko.

            "Co?" optala se opravdu slušně a vychovaně. "Dawn," trochu si srovnala intonaci, "chceš zůstat s Willow a Tarou? Cože? Je úplněk a vy budete co? ... O.K. Jestli je u toho Tara, tak je to v pořádku. Přijdete až ráno. Večeři chystat nemám. Tak jo, mějte se." Takže já zbytečně vyhodila peníze za dablmekáče a Spike za kdovíco. Ale... všechno zlé je pro něco dobré...

            "Spiku, asi jsme na dnešní noc osiřeli. Vadí to?" Zatvářil se záhadně. Samozřejmě slyšel každé slovo. Odpověděl otázkou. "Máš hlad, lásko?" "Jako vlk." Hned jí začal nakládat brokolico-sýrové hamulinky na talíř. Byly ještě teplé a dobře voněly dokonce i jemu. S rozkoší ji pozoroval, jak baští. Najednou se zarazila. "A ty jsi jedl?" zakuckala se. "Jo, klid, lásko," lhal, nějak mu nezbyl čas a hlavně si na jídlo ani nevzpomněl. Paprsky X byly vedle jejích očí jen matným světélkem.

            "Aha." Vstala a vytáhla pytlík od řezníka z ledničky. Nůžkami odstřihla růžek (našla je náhodou dnes ráno u okna kuchyně. Dawn je tam určitě nedala, ale bylo prima nemuset kousat do igelitu zuby) a nalila krev do cibulákového hrnku, který byl za a) pěkný za b) dost velký za c) bylo lze jej dát do mikrovlnky, jak jí máma kdysi podrobně vysvětlovala, když koupila ty děsně drahé kousky porcelánu od kohosi v galerii, skoro za týdenní plat. A Buffy tehdy chtěla boty. Pomoc, mami, kdyby... koupila bych ti celý servis. Sliby chyby. Cink. Podala hrnek Spikovi a vrátila se ke své dobrotě.

            "Do pekla, to je Zwiebelmuster", mumlal obdivně. Buffy měla plnou pusu, takže se zdržela komentáře. Jen si pomyslela: 'Máma asi tehdy měla pravdu.' To už oba spokojeně jedli. Buffy brokolici zapečenou v několika druzích sýra a Spike upíjel krev. Zálibně si prohlížel hrníček. Najednou byl její talíř a jeho hrnek prázdný. Jako na povel si oba současně rozpačitě olízli rty. Zvedli oči a zelené splynuly s modrýma. Buffy po několika vteřinách vstala a obkročmo se posadila Spikovi na klín. Hleděli si zpříma do očí... Atmosféra by se dala přímo krájet, ale jedině laserovým nožem. Cítila pod sebou něco stále pevnějšího, usmála se jen očima a svá ústa přiložila na jeho.

 

            "Crrr..." V první chvíli ani jeden z nich nezareagoval. Spike ji pevně spíral v pase a ochutnával její rty. "Crrr... crrr... crrrr!" ozvalo se mnohem agresivněji a z venku bylo slyšet něčí huhlavé hlasy. Oba současně zklamaně vydechli a Buffy se mu čílkem opřela o to jeho.

            "Musíme otevřít." "Bohužel máš pravdu, lásko, ale musíš tam jít ty, já..." Zrozpačitěl. Buffy sklouzla pohledem mírně dolů a tentokrát se zaculila zcela nepokrytě. No, teď by se do těch nových riflí nevešel ani omylem. To zkoušení budou muset odložit. Snad ten ktosi, čo je za dverami, zase brzo vypadne. Dala svému upírovi pusu na nos a sklouzla mu z klína. Spike si úpěnlivě představoval, že plave přes kanál La Manche, v té nejtužší zimě. Ještěže to zabralo, protože z předsíně uslyšel Buffyin hlas a ten zněl tak nějak divně. V momentě stál vedle ní. Ani se nedivil, že je zmatená.

            Na prahu stáli dva démoni. Měli čtyři ruce a jen jedno oko (druhé měli na zátylku, ale to Buffy nemohla vědět). Na tom všem by ale nebylo nic tak zvláštního, jsou přece v Sunnydale a pokusy odstranit přemožitelku byly na denním pořádku, ale... oni měli na sobě montérky, na hlavě kšiltovky, modrou a červenou, a přes rameno velkou, festovní, koženou brašnu. Spike se plácnul dlaní do čela.

            "Bože, já už vážně senilním. Hoši, pojďte dál..." "Spiku, tady pánové se po tobě ptají," řekla Buffy už vlastně úplně zbytečně. Byla ráda, že se do nich rovnou nepustila. Ale i když vypadali poněkud zvláštně, usmívali se, takže se vyhnula trapasu. Jsem to ale fikaná kočka, pochválila se v duchu.

 

            "Jsme tady na tu vodu, paninko," začal jeden z démonů. "Vodu?" Buffy byla mimo. Kapající trubka se jí úplně vypařila z hlavy. "Miláčku, to jsou ti instalatéři, jak jsem ti říkal do telefonu." "Aha, instalatéři... ale... já na opravu asi teď nebudu mít dost peněz," koktala a litovala každého dolaru utraceného za blbosti. "To je o.k., slečinko," zapojil se do hovoru ten s červenou baseballkou. "Trubky tady váš přítel zaplatil už před čtrnácti dny a práci vyhrál v kartách, já koťata děsně-" Spike zavrčel. "Buffy tvoji mazlíčci nezajímají," zdůraznil a výhrůžně pozvedl obočí. Doufal, že to ten idiot pochopí a nebude Buffy vykládat jak přesně upravená má koťata rád. Poprvé zapracoval k infarktu už při slovech váš přítel a teď tohle. "No, konec řečí, práce čeká a noc není nekonečná," uzavřel diskuzi Modrej. "Dáme si dolů nářadí a pak začneme nosit trubky," povídal, když už mohutnými kroky rázoval kuchyní ke sklepním dveřím. Buffy si nebyla moc jistá jak reagovat, tak se snažila představit si, co by udělala maminka.

            "Máte na něco chuť nebo nemáte žízeň?" improvizovala. "Nedělejte si škodu, paninko, jsme po večeři a musíme si máknout, abychom byli do rána hotoví. Jedině snad, troška čaje by bodla. Jo a napusťte si vodu. Tak za půl hodinky ji budeme muset vypnout." Pak se připojil ke kolegovi a zezdola bylo slyšet, jak plánují strategii. Spike se tváři provinile.

            "Promiň, Buff, zapomněl jsem na to jako na-" Přerušila ho krátkým polibkem. "To myslíš vážně? Ty se staráš o tuhle barabiznu, aby nám nespadla na hlavu a ještě se omlouváš? Raději jdi za nima, určitě se budou potřebovat poradit o detailech a to teda se mnou počítat nemůžou. Já zmáknu tu vodu a čaj." Usmáli se na sebe a Spike neodolal. Vjel jí po šíji rukou do vlasů a přitáhnul si ji do poněkud podstatnějšího polibku. Neprotestovala.

 

***

 

            "Co se to tady proboha děje?" Giles, narozdíl od Buffy, měl k tomu, co vidí, vážné výhrady. Nevěřil vlastním očím.

 

            Z překvapení nevyšel od chvíle, kdy mu zavolala Willow. Buffy se vrátila z hrobu, tedy spíš byla vrácena. Měl radost, ale... Sednul na první letadlo a přetrpěl cestu turistickou třídou s několikerým přestupem. Do L.A. dorazil orvaný jak borůvky a to ho ještě čekala cesta do Sunnydale. Autobus mu ujel, tak jel stopem. Vzal ho tirák, měl kliku. Sotva se však rozjeli a on začal šoférovi zajíkavě děkovat, strnul. Šoférka. Ženská od rány, uchechtaná, ukecaná a mimořádně přítulná šťabajzna. Kdyby byl objektivní, musel by přiznat, že dokonce i celkem pěkná. Ale on nebyl. Cítil se jak myška (teda myšák) před kobrou. Seděl nalepený na dveřích, kolena u sebe a snažil se tvářit, že si nevšímá, jak ho nenápadně ošmatává, když jí jako omylem občas ujela ruka ze šaltpáky. Svou čest ubránil, ale vystupoval zpocený a frustrovaný. Ještě na něj zatroubila a jela zklamaně dál. Přinutil se zvednout ruku na pozdrav a už se viděl... jak vejde do svého obchodu, z tělocvičny uslyší pravidelné údery do boxovacího pytle a on přitiskne na hruď svoji malou, zpocenou, utrápenou přemožitelku.

            Nikoliv. Vládlo tam rozpačité ticho. Anya ho pozdravila a hned se zeptala, kdy zase odjede. Xander ji setřel a oznámil mu, že všechna tři děvčata jsou na nějaké noční akci, kam je mužům vstup přísně zakázán. Gilesovi se docela ulevilo. Tara jela s nimi a na tu je spolehnutí. Will by se určitě začala chlubit svým úspěchem a on ještě stále nevěděl, co si o tom má myslet. Buffy nikde. Prý dnes vůbec nepřišla. Něco mu tajili. Vzal si Xandera do tělocvičny a probral s ním kouzlo, kterým oživili Buffy. Když pochopil, že se musela vlastníma rukama vydrápat z hrobu, polil ho studený pot. Zavřel oči a nabíral sílu.

            Potom mu začal ledovým hlasem nadávat. Vyčetl mu, že porušili všechny přírodní zákony, že přitom určitě způsobili něco zlého. Nebránil se, mlčel a Gilesovi to bylo hned jasné. Udeřil na něj. Nakonec mu Xander přiznal, že s Buffy přišel duch, který si chtěl její smrtí zajistit vlastní existenci. Ale že se jej podařilo zhmotnit a Buffy ho se Sp... poněkud nevěrohodně předstíral kašel, ale hned dokončil, zabila a teď už je fajn.

            Pořád mu něco neřekl. Při pomyšlení na Buffy se Gilesovi svíralo srdce. Jeho malá holčička. Má v životě jen utrpení a zklamání. Nedivil se, že se kamarádům vyhnula. Vzpomenul si na slova, která jí prý řekl její Duchovní průvodce, v těle První přemožitelky, tehdy na poušti, hned po smrti Joyce. Smrt je tvůj dar. Znovu jej zamrazilo. Už se na Xandera ani nepodíval a Anye neodpověděl na pozdrav. Vydal se na Revello Drive. Musí jí říct, jak ji rád vidí... Nějak ji utěšit. Říci jí, že není sama. Dokázal si ji představit. Sedí v kuchyni, před ní šálek s vystydlou kávou, ona do něj kouká a úplně mechanicky ji míchá lžičkou. Zmatená, opuštěná, nešťastná. Nebo leží v posteli a snaží se vzpamatovat z utrpení, které, pokud byla opravdu v nějaké pekelné dimenzi, prožila.

            Uviděl číslo 1630. Čekal, že bude potopené ve tmě, ale všude se svítilo a před domem stál malý náklaďáček. Z korby čouhaly trubky. Zase se zmýlil. A to dokonale. Navíc oknem kuchyně uviděl svou Buffy. Držela se Spika okolo krku. Ten ji k sobě tiskl. Líbali se, jako by byli na světě sami. Giles už párkrát viděl, když Buffy někoho políbila. Takhle ale nikdy. Angel ji na veřejnosti držel zkrátka a Riley... No, hodnej kluk, ale... Najednou mu to docvaklo. Proboha, zase upír! Nechal kufr kufrem a vletěl do kuchyně.

            "Okamžitě ji pusť!" zařval pozorovatel. "Buffy, co to děláš?" dodal vyčítavě.

 

***

 

            Buffy se lekla. Najednou před nimi stál Giles a křičel na ni. Ona má tedy vážně smůlu. Sotva je jí chvilku fajn, hned to někdo pokazí. Zklamaně vydechla. Ještě sklouzla Spikovi dlaní po tváři a usmála se na něj, očima mu ukázala ke dveřím do sklepa. Zmizel jako duch. Zezdola se ozývaly hlasy. Otočila se ke vztekajícímu se Gilesovi. "Gilesi, klid. Ještě dostanete infarkt. Pojďte, všechno vám povím. Musím napustit vodu a uvařit čaj. Určitě vám také přijde k duhu. Máme tady řemeslníky, dělají novou vodoinstalaci." Na důkaz jejích slov se zezdola vynořil Modrej. "Budeme tady chvíli courat, musíme si přinést materiál," vysvětlil a šinul si to ke dveřím.

            "Kdo to byl?" vydechl Giles. Nejdřív Spike a teď tenhle... instalatér. "Ty sehnal Spike, víte, na normální firmu nemáme dost peněz. Něco mu dluží, takže to udělají zadarmo. Mimochodem, Gilesi," snažila se trošku zklidnit situaci. "Jsem moc ráda, že jste přijel. Stýskalo se mi po vás." Použila ta správná slova. Nahrnuly se mu slzy do očí a objal ji.

            "Buffy, proboha, co to tu povídám? Jedu sem, abych ti pomohl a místo toho na tebe řvu. Odpusť mi, ale bylo toho dneska na mne moc. A jak jsem tě uviděl se Spikem... příšerně mne to dožralo." Odtáhnul ji od sebe. Zkoumavě na ni hleděl. Dnes asi z údivu vůbec nevyjde. Když ji viděl naposledy... byla strhaná, tvář pobledlou, utahanou, oči vyprahlé, jakoby pořád připravené plakat. A potom, když ležela pod tou zatracenou věží, jako polámaná panenka, ale na tváři klidný úsměv a nevidomé oči se upíraly do neznáma. Ještě před chvílí čekal, že bude zase taková. Nebyla. Jakoby by ji zevnitř něco projasňovalo, oči jí šťastně zářily. A úsměv, se kterým poslala Spika pryč... nepamatoval si, že by u ní stejný kdy viděl. Zarazil se. Vlastně ano. Jednou. Když poněkud neortodoxně vtrhla na večírek s překvapením, který jí připravili k sedmnáctinám. Tehdy patřil Angelovi. Druhý den však bylo po všem.

            Je možné, že je opravdu šťastná? Je. Byl si tím jistý. A on se musí smířit s tím, že to je díky upírovi, který tentokrát ani nemá duši. Povídala, že sehnal řemeslníky. Věděl, že se staral o Dawn. Pomáhal partě. A také věděl, že Buffy už dlouho miluje. Beznadějně, myslel si vždycky. Patrně mu teď svitla naděje. Pevně se rozhodl. Nebude se do nich plést.

            "Sluší ti to," pochválil Buffy a pohladil ji po vlasech. "Na mrtvolu to ujde," mrkla na něj se šelmovským úsměvem. Zavrtěl hlavou. Jako by omládla o několik let. "Tak nemluv, hlavně že žiješ." Zdálo se mu to nebo se jí v očích objevila bolest? Rychle se otočila ke dřezu a začala napouštět první kastrol. Ještě na chvilku zašvenkovala ramínkem baterie a napustila vodu do konvice. Potom zdroj chladné tekutiny vrátila kde byl a postavila konvici na sporák.

            "Takže čaj. Jaký mám uvařit? Víte, po mámě zbyla spousta škatulek, ale já ho moc nepiju, raději kafe. Vyberte sám, buďte tak hodný," odvedla takticky řeč a otevřela skříňku nad lednicí. Giles se zadíval na nabídku a ona vyměnila kastrol za světle zelený umělohmotný kbelík. Podal jí Earl Grey. Otevřela krabičku a v duchu zajásala. Pytlíčky. Se sypaným by si asi neporadila. Zlatá máma, byla praktická. Přičichla si, zajímavá vůně. Vzala velkou čajovou konvici a přivázala k oušku tři sáčky tak, že visely dovnitř. Voda vřela. Zalila čaj a dala na konvici drobné víčko s růžičkou místo držátka. Obrátila se k Gilesovi.

            "Pojďte se posadit do pokoje," popovídáme si. "Ustelu vám u Dawn. Je někde s holkama," dodala. "Xander říkal. Děkuji Buffy, ale stačil by mi gauč." "Kdepak, jste zmlácený po cestě a tady bude šrumec až do rána." Kývnul. Démoni v barevných čapkách chodili sem a tam a bylo jasné, že mít čtyři ruce je při jejich profesi dost výhoda. V té chvíli se stalo hned několik věcí najednou. Dveře ze dvora se rozpadly na tisíc kousků, dovnitř vtrhl démon poněkud méně přátelský než ti, co už v domě byli, odstrčil Gilese a vrhl se na Buffy. Chytil ji za krk a zvedl nahoru, takže nohama nedosáhla na zem a začala se dusit. Červenej to svým zadním okem uviděl. Pustil všechno, co držel, dvěma skoky se ocitl u násilníka, čapnul ho zezadu a fakt, že měl čtyři mohutné tlapy, zase přišel vhod. Zvedl ho jako pírko. Buffy tvrdě dopadla na zem a snažila se chytit dech. Současně se ze sklepa ozvaly rány, jak trubky, které Červenej upustil, padaly po schodech a série nadávek. Kurvující Spike vyletěl nahoru. Pokuty za tohle dají na nového vodícího pejska pro nevidomé, pomyslel si, ale rychle přišel na jiné myšlenky. Popadl hasák, který čouhal z tašky jednoho z instalatérů a majznul toho otravného démona po hlavě. Nic. Kdyby mu dal pusu na čelo, všiml by si toho spíš.

            "Na to půjdeme jinak, šéfíčku, jděte stranou, slečinko," zavelel čtyřruký a zamířil si to, i s mrskajícím se démonem v náručí, rozbitými dveřmi ven. Spike pomohl Buffy na nohy a objal ji. "Není ti nic?" "N-ne," zachraptěla. "Nechoďte za mnou," ozvalo se ještě a oba démoni zmizeli venku. Ten jeden poněkud nedobrovolně.

            Všichni tři, pozorovatel, přemožitelka i upír, na sebe zmateně koukali. "Co to bylo?" vysoukal ze sebe Giles. "Zjistím to," hlesl Spike. "Buffy, zůstaň tady, asi to bude ošklivé." Vyběhl ven. Nemýlil se. Ještě uviděl, jak se na zem snesla červená čepička a papula čtyřrukého démona se rozevřela. Doslova mu vypadla z pantů. Ukázaly se dvě sady obrovských tesáků, Spike v upířím by vedle něj vypadal jako čivava vedle vlkodlaka, a zakously se zezadu do krku šupináče. Křuplo to a hlava spadla na zem. Kousek se odkutálela. Červenej pustil tělo a spokojeně přežvykoval chrupavky, které mu zbyly v puse.

            Spikovi se udělalo zle, zezelenal. Navíc ten pach, který šel z mrtvého, ještě se poškubávajícího, těla. Ještěže to Buffy neviděla.

            "M'Fashnik... hmmm... ty mám radši než koťata," mumlal si labužnicky instalatér a hledal po zemi kšiltovku. Spikovi se povedlo zase zbělat, to už se blížila Buffy s Gilesem.

 

            "Děkuju," pípla a vděčně koukla na Červeného. Podala mu ruku. Tím mu vyrazila dech. Zrudnul tak, že splýval s pokrývkou své hlavy. "Rádo se stalo, to ani nestojí za řeč," koktal rozpačitě. Ještě nezažil, aby mu takováhle kočenka poděkovala a ještě mu podala ruku. Uchopil ji tak jemně, jak jen dovedl a zlehýnka ji políbil. Buffy se uchichtla, zalechtalo to. "Vezmu krumpáč a zahrabu to, aspoň se zbavím napětí," oznámila. Červenáček ji pustil.

            "Jesli bych moh' bejt ta smělej, raději bych si ho odvezl s sebou. M'Fashnici se těžko sháněj a je to ohromná dobrota. Šplhnu si u manželky."

            "Prosím? Jak jste to říkal?" ozval se Giles. "M'Fashnik?" "Jo jo, jsou to takoví neřádi. Hloupí, ale chutní." "Moment, proč jste řekl, že se špatně shání?" zajímal se Giles dál. Něco mu to připomínalo, ale nevěděl co. "No, víte, oni se nemnožej jako... no jako my. Slečinka vodpustí. Někdo je musí vyvolat. A musí to umět. Démon pro něj potom něco udělá a dostane odměnu. Nebo má smůlu a stane se něčím obědem," zakřenil se instalatér. Giles vyrazil k domu a v tom, co včera byly dveře na verandu, se srazil s Modrým.

            "Tak bude se dělat nebo kecat?" zařval nasraně. "Vy se tady... co to voní?" V mžiku byl klidný a zaujatý a už si to mazal k nim. Při pohledu na mrtvolu se rozkošnicky olízl. "Kde se tady vzala ta dobrůtka?" "Správná otázka," podotkl Spike.

            "Pánové, na tom není nic zvláštního. Co rádi dělají démoni? Zabíjí přemožitelky. A já jsem co?" Spike v duchu zasténal. Teď s těma pacholkama nevydržím, ačkoliv... "A ty jsi přemožitelka, lásko," dořekl za ni. Oba démoni na ně hleděli jako u vytržení.

            "Děvčátko," začal Červenej, pořád ještě cítil dotek její dlaně. "Ty jsi vážně přemožitelka? Taková křehounká? A tobě nevadí, že Spike je upír a my démoni." Rázně zavrtěla hlavou.

            "Kašlu na to kdo co je. Mě záleží na tom jaký je. Spike se kvůli mě i sestře už pěknou chvíli může strhat. Udělal pro nás víc, než táta. Ten nás dávno opustil a je mu fuk, co s náma je. A vy mi spravujete barák, tak co? Jo tenhle," ohrnula nos, "to je něco jiného." Červenej se poškrábal na bradě. Na tom něco bylo.

            "Už to mám!" hulákal na ně Giles, přicházející z domu. V ruce měl místní noviny, Sunnydaleský věstník, který mu kdosi strčil do ruky po cestě sem. "Přepadli banku, dnes ráno. Spousta mrtvých, ukradli celou hotovost, která byla nahoře na pobočce a ne dole v sejfu, a... to je to hlavní. Ti co přežili, všichni svorně tvrdí, že zloděj byl jen jeden a že... to nebyl člověk. V detailech si sice vzájemně odporují, ale na tomhle se shodují. A... dnes jsou hosty městské nemocnice. Spí na jejím psychiatrickém oddělení," dočetl a noviny složil. "Takže je to jasné. Někdo jde po Buffy a je nebezpečný, když umí věci jako tohle."

            Spike mlčel. Věděl co musí udělat, ale moc se mu nechtělo. Pokud je ten záhadný čaroděj, co umí vyvolávat démony, člověk, je vůči němu bezbranný. Střet s ním jej může stát život. A on chtěl žít, moc. Kvůli Buffy. Právě. Kvůli Buffy. Takže musí jít po stopě, dokud je čerstvá. I kdyby ji už nikdy neměl spatřit, políbit a...

 

            "Půjdu je hledat. Je, jeho, to ještě uvidíme," oznámil. "Kam? Ty víš odkud přišel?" Buffy stála přímo před ním a koukala mu do očí. Měla strach. O něj. Položil jí ruce na ramena. "Je to nutné. Zvládnete to tady? Hoši," kouknul po démonech. "Ručíte mi za ni, teda za ně. Bradou ukázal na Gilese."

            "Jasně šéfe, té vaší kolčavce ani tady pánovi se nic nestane a barák dáme do kupy. Nejdřív doděláme vodu a pak ty dveře. Ty budou gratis, za tu lahůdku tady." Zálibně mlasknul.

            "Ale jak je chceš najít?" naléhala Buffy. "Po čichu, mazlíčku, proto musím vyrazit hned. Dokud je pachová stopa čerstvá," vysvětloval a palci jí hladil ramena. Kývla. Věděla, že to je nutné. "Dobře, ale dej na sebe pozor. Jestli se necháš zabít, přísahám, že si tě najdu. Ať už skončíš kdekoliv. Znáš Will, pomůže mi, a pak ti to spočítám," vyhrožovala, ale spodní ret se jí chvěl. Přitiskla se k němu. Zmáčknul ji. Být obyčejnými lidmi, popraskala by jim žebra, zase. Vzal její tvář do dlaní a měkce políbil.

            "Nápodobně," zašeptal a vyrazil.

 

***

 

            Buffy zamrkala, aby zahnala slzy a otočila se na ostatní. "Čaj už bude studený, uvařím nový." "Ne ne, paninko, my nejradši studenej a hodně silnej. Čerstvej dejte tady Anglánovi, my máme jiný chutě. A teď si musíme zasloužit vaši důvěru. Jdeme na to, brácho," rázovali k domu a mydlili si ruce, jak se zítra pomějí. Giles vzal Buffy okolo ramen a vedl dovnitř. Popotáhla a zvedla hlavu. "Kde vlastně máte kufr?"

            "Krucifix... u vás před domem, teda měl jsem." A už pelášil. Buffy mezitím nalila řemeslníkům Earl Grey. Studený a černý jako bota. Byli nadšení. Svorně vyzunkli celou konvici a hrnuli se do práce. Asi po čtvrt hodině vypnuli vodu a zdola se ozývaly zvuky naznačující, že se neflinkají. Giles místo čaje popíjel bourbon, co měl Spike v lednici a remcal, že je moc studený. Buffy hledala povlečení, aby mu mohla ustlat. Měla jsem se Spika zeptat... zarazila se. Byla bez něj jako ztracená. Sláva. Našla ho v pokoji Will a Tary. To mne taky mohlo napadnout.

            U Dawn se rozhlédla. Pořád nevěděla, jestli ji má ráda nebo ne. Pobyt v ráji a následná reinkarnace řádně potrhaly vzpomínkové schéma vytvořené mnichy z Prahy. Kde to vlastně je? Musí se Spika zeptat. Protočila oči a vzdala to. Raději připravila lůžko a zadoufala, že se holkám ten mejdan protáhne a Giles se stihne vyspat.

 

***

 

            Spike čichal jako foxteriér. Děsně ho mátl pach přicházející ze samotné mrtvoly a on se musel nesmírně soustředit na směr. Konečně byl dost daleko a už šel najisto. No jasně. Taky ho to mohlo napadnout. Ti tři skřeti. Měli u něj jediné plus. Warren stvořil Buffybota. Dobře si pamatoval na den, kdy si ji objednal. Byl úplně zoufalý. Buffy ho definitivně odmítla. Dokonce zrušila i pozvání. A také byl tehdy naivní. Jak si do pekla mohl myslet, že mu loutka, s naprogramovanými reakcemi, Buffy nahradí. To si uvědomil až teď, když ví, jaké to je držet JI v náručí. Sice už to zažil, ale dávno a hlavně, tehdy to bylo jenom kouzlo. Teď je to... jiné. Zapálil si cigaretu. Vrazil dovnitř.

            Príma, oni nemají Zrzku, která by mu zakázala přístup.

            Schválně velice pomalu scházel ze schodů a vypouštěl obláčky kouře. Musí hrát vabank, blufovat, jak jen to jde. Podíval se na ty tři lotříky, jako by byli jen prach u jeho nohou. Očividně něco oslavovali, ti drobečci pili kolu s červeným vínem, těch teda škoda nebude. Ten větší, nejen větší postavou, ale i větší grázlík, pil červené samotné, ale... brrr, z krabice. No, na té kole asi něco bude.

            "Jak se máte... pánové, už nějakou dobu jsme se neviděli," utrousil cynicky a hrábnul na poličku s figurkami akčních hrdinů. Nabral nikotin do plic a vyfouknul ho těm kreténům do ksichtů. "To ne," zaprotestoval jeden z nich, jeho jméno si nepamatoval, takový blonďáček.

            "Prosím, pane Upíre, jsou velice křehké," zanaříkal. Spike dal ruku stranou, s hranou omluvou. "Klíd, kucí, jen se nudím a zašel jsem na pokec. Jinak, Warrene, ten tvůj... ehm... výrobek, fachčí jak jsem si představoval, snad ještě líp. Co děláte?" Warren pookřál.

            "To by konkrétně tebe mohlo zajímat," rozplýval se. Upír by se jim do party hodil. Byli by jako tři mušketýři, kteří taky byli čtyři.

 

            "Takovou věc, vypadá jako koule a stačí ji správně zamířit na ženskou a ta pak udělá všechno, na co si jen pomyslíš." Chlípně zamrkal a Spikovi se navalilo. Dnes už potřetí? Ještě jednou a hodí to někomu na boty.

            "Představ si," pokračoval Warren, "sama Buffy přemožitelka a vrní při každém tvém doteku." Spike zaťal zuby. "A všichni se na ní vystřídáme." Tohle chlapec nedocenil. Spike nejprve zlomil Xeně páteř, byla ze sádry, tak to bylo o.k. Tím dostal na kolena kašpárky, kteří sbírali její zbytky a prolévali slzy. Popustit uzdu svému démonovi se ani moc snažit nemusel, spíš ho brzdil, aby je čip oba dva nevyřadil předčasně z provozu a výhrůžně se k tomu hnusákovi přiblížil. Změnil tón.

 

            "Mám pro tebe vzkaz. Od NÍ... Ty, i tví soukojenci, zmizíte z města... do úsvitu. A budete žít. Jestli ne..." zavrčel a ukázal zuby. Představoval si, že nemá v úmyslu tomuhle parchantovi vyrvat vnitřnosti nebo mu... bylo to tu zase.

 

            Jasně viděl, jak ten kluk visí v lese, řve hrůzou...

 

            … a nic, zase to zmizelo. Soustředil se na sebe v křesle zubaře, proto cení zuby. Čip naletěl. Warren se jenom ušklíbnul. "Blufuju já, blufuješ ty," řehtal se. "Touhle dobou už asi povstává další přemožitelka, protože ta naše," významně mrknul, "už není na tomhle světě. M'Fashnik se o ni postaral." Téměř si podepsal rozsudek smrti. Kluci tahající se o figurky a gramodesky zpozorněli. Že by se věci pro ně obracely k lepšímu? Přestali balit. Spike si chtěl být absolutně jistý.

            "Takže toho přerostlého vodníka máš na svědomí ty?" "Jasně, přestaň dělat ramena." Spike mlčel. Beze slova z kapsy vytáhnul kštici démona, kterou pohromadě držela beruška. Tu při večeři sebral Buffy, aby si nemohla udělat culík. Kštici odříznul, protože nebyla k jídlu, ale páchla dost, aby si osvěžil smysly, kdyby mu pod nosem začmoudil náklaďák. Měl ji v igelitovém pytlíku, ve kterém instalatéři donesli nějaké závity či co. Proboha, snad to tam Buffy ustojí. Dost. Teď se musí absolutně soustředit. "Ještě nějaké námitky?" A zase byl mimo.

 

            Viděl, jak na Buffy míří jakási podivná věc. Stříbrná, Buffy... má krátké vlasy... a ta barva! Mizí, ne barva, ale celá Buffy...

 

            Už byl zpět. Něco podobného ten prevít právě vytahoval. Spike prostě uskočil. Dva mušketýři a část jejich nákladu dostali plný zásah. Zmizeli jako Buffy v jeho... co to vlastně je? Neřešil to. Vyrval Warrenovi tu věc z rukou a rozmlátil ji o zeď. Pak se k němu obrátil. Slyšel, jak zbytek jeho komoňstva dupe po schodech nahoru. Vidět nebyli, ale to on v zrcadle také ne. Jsou živí a na vývoji téhle věci mají určitě svůj podíl. Jejich chyba.

            "Takže ty toho nehodláš nechat," konstatoval chladně. Warren nepochopil, že mu jde o život. Začal mlít, ukazovat na tabuli. Spike se na ni zadíval. Viděl seznam psaný školáckým písmem. Začínal pubertálním přáním ovládat ženy a, přes smrt přemožitelky, končil ovládnutím města a posléze i světa. A znovu...

 

            Zrzka, má tmavé vlasy i oči a na dlani... do pekla... stříbrnou kulku, jsou na ní stopy krve. Stojí před upoutaným Warrenem, jak ho viděl před chvílí. "Tuhle věc jsem vyňala ze srdce své nejlepší kamarádky..."

 

            Spike ztuhnul. Ne, to přece ne, ona nemůže být... Willow naštěstí pokračovala.

 

            "Jí jsem život zachránila, ale své lásce ne..."

 

            Tara, má ji moc rád, teda jako kamarádku. Když se svorně dělili o úklid... Vidiny zmizely a Spike se vyděšeně díval do naduté tváře toho zmetka, který měl vlasy skoro jako Angel.

            Už věděl co musí přijít. Zemřou oba. On i ten grázl. Přistoupil až k němu, usmíval se, jako by ho jeho slovní průjem zaujal. Opatrně jej obešel, s rukou na jeho krku. Naposledy si vzpomenul na Buffy a... jediným pohybem budoucímu vrahovi zlomil vaz. Oba se okamžitě zřítili k zemi.

 

***

 

            Buffy se snažila držet glanc. Usmívala se a nosila pracantům studený čaj. Bude muset rozmrazit lednici. Teplé šálky položené do výparníku nejsou to pravé, ale co. Stejně už to potřebovala. Dvířka šlo zavřít jen stěží. Giles odpadl okolo čtvrté ráno. Něco blekotal o tom, že je svěží jako včelička, ale bez odporu se nechal zavést nahoru. Zula mu papuče, sundala kravatu a troufla si rozepnout pásek u kalhot. To už hlasitě chrápal. Hodila na něj deku a v duchu poděkovala, že upíři nechrápou, jelikož nemají dech. Teda, jak kteří. Spike… Proboha, kde je tak dlouho? Vždyť už je skoro světlo. Vrátila se dolů. Asi v devět ráno byli hotoví. Totálně. S vodou... tekla a šuměla novýma trubkama. Umělá hmota, uvědomila si s úsměvem. Jednak nekorodují, jednak, být olověné nebo měděné, Spike by nadával mnohem víc, když se na něj řítily ze schodiště.

            A také sami o sobě. Byli prostě utahaní. Opravili rozpadající se barák. Třetí bratr dorazil hned, jak se dozvěděl, co budou mít k obědu (zelená čepička) a bryskně vyměnil dveře. Naložil si mňamku a zmizel. Konečně bylo lze se venku nadechnout. Oběma zbylým pánům obřadně poděkovala a podala jim ruku. Kdyby věděla, jak to na démony působí, tak místo, aby se s nima bila a inkasovala rány, mohli si potřást rukama a bylo by hotovo. Jakmile zavřela dveře, zhroutila se. Venku praží slunce a Spike nikde. Ne. Někde se zdržel a ona musí být silná. Silou vůle vstala. Sešla dolů. Mohla se jen poklonit, stejně jako se démoni klaněli jí, když jí na rozloučenou líbali ruku. Nejen, že vše fungovalo, nic nekapalo a letlampou nepodpálili dům. Oni sami, aniž jim kdo co řekl, pokryli igelitem pračku, její tréninkoviště a taky věšák, na němž byly bez ladu a skladu zavěšeny šaty, které neseděly ročním obdobím nebo obdobím, kdy byly pořízeny. Prostě vyšly z módy. Kdyby byl navíc doma Spike, byla by na vrcholu blaha.

            "Crrr." Sláva, jasně, nemá klíče a teď doutná u dveří. Vystřelila nahoru jako smyslů zbavená, otevřela dveře a za nimi... Dawn se jí vrhla do náruče. "To byla taková paráda..." šveholila. "Tancovaly jsme nahaté, světlo bylo jako ve dne..." Tara ji brzdila a nějak všechno vysvětlovala. Buffy to bylo jedno. Počkala až ostatním dojde řeč a oznámila, že v pokoji Dawn (hlavou jí probleskla skutečná podoba té místnosti, šicí stroj a proleželý starý gauč pro návštěvy) spí Giles. Měly by se všechny ztišit. Ještě spí, šel si lehnout pozdě. Ze schodů se ozvalo zívnutí. Giles, vzorně upraven, scházel ze schodů. Holky se mu vrhly okolo krku. Lehce ostýchavě se se všema přivítal a pevně uchopil Will za ruku. Bez diskuze ji odvlekl skrz nové dveře na zahradu. Buffy začala chystat snídani a vysvětlovat, co se v noci událo. Tara se na ni podívala se zvláštním světélkem v očích. Ještěže Buffy nezačala dělat palačinky. Dawn i Tara zmizely nahoře a po chvilce odtam bylo slyšet jen unavené odfukování. Dawn ani nezaregistrovala, že je její postel ještě teplá a navíc čistě povlečená. Ze dvora se ozývaly rozzlobené hlasy a pak Will beze slova proběhla okolo Buffy nahoru a třískla dveřmi.

            Buffy stála u dřezu a cucala kávu... byla k smrti unavená, ale věděla, že neusne. Ještěže dámy odešly do svých pokojů. Sedla si na židli a bezmyšlenkovitě míchala vystydlou černou tekutinu. Giles se na ni mlčky díval. Ano, přesně tak si představoval, že ji najde. "Buffy..." Zvedla hlavu. "Ano?" "Zajdu si do města." "Jistě." "Měla by ses natáhnout." "Ano." "On se vrátí." To už nevydržela. Rozbrečela se a pověsila se svému tátovi číslo dvě na krk. Držel ji, dokud se nezklidnila. Otřela si oči. Už zase vypadala jako před... druhou smrtí, uvědomil si. "Jasně..." řekla, ale nevěřila tomu. Dopila studenou kávu a dojedla brokolici, aniž si ji ohřála. Stejně byla dobrá. Nakonec usnula na gauči u telefonu. Nikdo nevolal.

 

***

 

            Spike ležel v deliriu. Bolest téměř nepolevovala a navíc mrtvola vedle něj začala zapáchat. Musí už být nejmíň poledne. Jestli to Buffy myslela vážně, bude k smrti vyděšená, ale jestli ne... Měl by jí aspoň zavolat, jenže neměl sílu. Svaly jako z hadrů, skoro neviděl a myslet mohl jen obtížně. Vnímal jediné. Bolest. Neutuchající bolest. Kdyby neztratil kolík, zbytek sil by vynaložil na to, aby se zabil.

 

***

 

            Probudily ji hlasy. Někdo pořád dokola povídal, že všichni musí být tiše, že Buffy spí. Unaveně se posadila. Byli tam všichni. Giles, Dawn, Willow, Tara, Xander i Anya. Kupodivu to ona všem říkala, aby byli zticha. Buffy se zvedla a sklesle vylezla do schodů. Takže Spike se nevrátil. Vyčistila si zuby a vlezla pod sprchu. Skoro ledovou. Šampon špatně pěnil, ale osvěžilo ji to. Oblékla se a s mokrými vlasy vešla do kuchyně. Všichni se cpali jídlem, které včera Spike donesl k večeři. Navíc si stěžovali, že ho není dost. Otevřela lednici a mrskla po Xanderovi dablmekáče. Beze slova šla ven. Zkusila vyňufat pach démona, ale vzdala to. A na hlídku nemá náladu. Co když zabije někoho, jako je Červenej a Modrej... co si pak počnou jejich manželky? Nešla nikam. Sedla si ke stromu, zpod jehož kořenů tak často smetáčkem vymetala nedopalky a nadávala při tom. Teď tam nebyl ani jeden. Co by nyní dala byť jen za jediný. Čerstvý. Z domu se ozvalo zvonění telefonu. Letěla tam.

 

***

 

            Spike se soumrakem pomalu nabral vědomí. Ne, že by ho v bezvědomí bolest přestala trýznit, ale navíc nebyl schopen se hýbat. Pokrok? Snad. Použil smrad z v teple se rychle rozkládající mrtvoly jako doping a převalil se na bok. Fuj. Bloudil očima po místnosti... našel to, co hledal. Telefon. Takže, přemožitelka ho zabije a on nedojde pokoje, asi skončí v pekle a možná bude s láskou vzpomínat na tyto chvíle. Nebo... Po kolenou se plazil k aparátu. V hlavě mu asi Červenej a Modrej dělali přesčas, co slíbili za chutňoučkého démona. Zvedl sluchátko, ruce se mu třásly slabostí. Číslo znal sice zpaměti, ale trefil ho až napotřetí. Crrr... Crrr... Ozval se Giles.

            "Buffy..." přerušil ho jen šeptem Spike. "To jsi ty, Spiku? Kde jsi?" zakřičel Giles a Spike se zkroutil bolestí. Neměl sílu mu říct, aby šeptal. Že každé jeho slovo je jako kopanec do hlavy. I ta nejhorší kocovina byla pohoda ve srovnání s tím, co cítil teď. Jen z dálky, ze sluchátka, uslyšel, jak tam někdo otevřel dveře a hned potom hlas Buffy.

            "Milý, kde jsi?" ptala se tiše, jakoby tušila jak mu je. "Pamatuješ se na Warrena?" "Co ti udělal sexybota?" No, ještě toho kousek. Humor. Zasténal. "Tobě je fakt blbě, že?" ozval se tichounký hlas. "Jo, je. Víš, chci ti jen říct, jak moc tě miluju a rozloučit se." "Cože? Ty mne opouštíš?" ozvala se podstatně hlasitěji. Zadunělo mu v hlavě, ale aspoň mu došlo v čem je problém. "Ne z vlastní vůle, lásko, ale... umírám nebo aspoň doufám, že rychle umřu. Buffy, to tak strašně bolí." Už nedokázal hrát chlapáka. "Kde jsi? Přesně. Gilesi, pojďte poslouchat se mnou." Nakonec to pochopili. Oba se hrnuli do auta. Giles sedl za volant a kupodivu sešlápnul pedál, jako kdyby jel z Brescie do Brescie. Když zabrzdil, Buffy vyrazila. Přesně věděla kam jít. Netušila proč, ale hlavně že ho našla. Opatrně sešla po schodech plných jakýchsi krabic. Pod nimi leželo neživé tělo… Warren… Vzpomínka na April ji rychle oprostila od jakéhokoliv soucitu. Spike ležel stočený do klubíčka pod stolkem, na němž stál telefon. Třásl se bolestí jako v zimnici. Bylo jí jasné, že nesmí otálet. Jenom zkoukla reálie. Nástěnku, figurky... některé jako by jich bylo jen půl. Kašlala na to. Nejprve si jej zvedla do náruče a snažila se upoutat jeho pozornost. Oči měl kalné, ale zdálo se jí, že ví kdo je.

 

            "Bude to dobré, vezmu tě domů. Ničím se netrap, ten parchant si to určitě zasloužil. Pojď." Zvedla ho. Snažil se, ale bylo jasné, že agónie bolesti, kterou zažívá, mu ubírá i ten zbytek síly, co ještě má. Vlekla ho nahoru a doufala, že nezakopne a nesrazí si vaz. Zapackala a už viděla, jak se oba řítí dolů, ale v té chvíli na rameni ucítila pevnou ruku. Giles. Nevydržel sedět v autě. V poslední chvíli zachytil Spika a ona díky tomu získala stabilitu. Za moment už se všichni tři ocitli na volném prostranství. Všude bylo voňavo. Ani jeden z nich neměl náladu situaci rozebírat. Giles se usadil za volantem, Buffy strčila Spika dozadu na sedadla a položila si jeho hlavu do klína. Schoulil se k ní. Probírala se mu vlasy. Kdysi někde četla nebo slyšela, že akupresura je na bolest hlavy to nejlepší, ale jako moderní americká žena koukala spíš, jestli nepojedou okolo nějaké lékárny. Hurá!

            "Gilesi, brzda!" Díky tomu, že tušil, co je jejím cílem, Rupert zabrzdil, jako kdyby vezl korunovační klenoty. Ona naopak, jako korunovační klenoty, odložila Spikovu hlavu na sedadlo a vyšla na nákup do lékárny.

 

***

 

            Měla kliku. Noční službu měl stejný chlapík, jako když ji tam Spike zatáhnul, aby jí ošetřili ruce. Byla by sice raději, aby se toho ujal Spike osobně, ale její přátelé ho vyplašili. Takže musela přetrpět pozornosti toho džigola. Spike byl tehdy nadoraz. Skoro udělal ksichtík. Ale zvládnul to. No nic, teď se jí to hodilo. Usmála se tak, že magistrovi spadlo srdce do kalhot. Whaw... ještěže měl dlouhý bílý plášť. Vyslechl její srdceryvnou historku o tom, jak jejich dlouholetý rodinný přítel přijel z Great Britain a trpí časovým posunem a migrénami. Zpitoměla ho tak, že přijal kartu po Joyce a nechtěl peníze. Buffy si říkala, že je z obliga. Když jsem mrtvá, nemohu vracet ani knihy do půjčovny ani karty zdravotního pojištění. Vyfasovala to, co chtěla i to, co nechtěla. Pět tub čehosi šumivého a pět hafo keců. Kývala hlavou v pravidelné frekvenci, aby se jí díval do očí a ne na expiraci karty. Po vylíčení části všeho nebezpečí, které je spojené s požíváním toho, co právě zakoupila, když se nadechnul, aby pokračoval, obdařila jej dalším oslňujícím úsměvem a požádala o plastový pohárek a krapet vody. Vyschlo mu v ústech. Dostala parádní reklamní hrnek, pečlivě umytý a plný Evianu bez bublinek. Buffy se vypoklonkovala ven a nastoupila zpátky do vozu. Hrnek podala Gilesovi, Spika si vzala zpátky na klín a probojovala se do první tuby. Výrobce patrně předpokládal, že se přemožitelky flákají a jeho produkty musí přežít apokalypsu. Vytáhla rovnou dvě tabletky a šupla je do hrníčku. Vyzvala Gilese, ať nastartuje s citem a jede pomalu. Ukazováčkem míchala šumící tekutinu a sledovala upírovu tvář. Skoro nereagoval, ale pevně se držel opěradla. Giles ujel pár metrů a zastavil na červené. Rychle toho využila.

            "Spiku, zkus tohle vypít." Vnímal ji jen jako z povzdálí, ale poslechnul. Dobré to nebylo, ale cítil opium. To by mohlo zabrat. Podpírala ho. Kdyby za nimi nějaký nervóza nezatroubil, a Giles nedupnul na plyn, ani se nemusel polít. Vybryndal jen trošku. Giles remcal, že když šel naposledy do lékárny on, nejenže nedostal žádný reklamní předmět, ale nechal tam měsíční plat. No jo, holt není vnadná blondýna. Buffy suše konstatovala, že to je poprvé, vlastně podruhé, co ji obsluhoval chlap. Jinak jsou tam velmi kvalifikované magistry, které se ovšem na ni, vnadnou blondýnu, dívají, jako by měla lepru. To už byli naštěstí doma. Jejich slovní půtky se Spikovi vrývaly do mozku jako ostrý nůž. Neměl sílu reagovat. Přívaly bolesti kraulovaly proti opiátům, ale pořád měly navrch. Buffy ho ven z auta skoro vynesla. Fakt, že kolem nich netečou proudy vody mu napovídal, že retrubkofikace proběhla o.k. Nedokázal se ale zeptat, jestli trubkama i teče voda. Buffy jej za pomoci Gilese dovlekla k sobě do pokoje a pozorovatel bleskově zmizel. Spike byl schopen jen zcela jednoduchých vjemů. Buffy ho posadila, sundala mu boty, svlékla kabát. Opřela o čelo postele a někam odešla. Hlava mu klesla. Bolest se zmenšila jen o malinko. Už byla zpátky a dávala mu k ústům sklenici s ne zcela čirou kapalinou. Očividně v ní rozpustila další dryák z lékárny. O tom frájovi, co se tam producíroval jako magistr, neměl sílu uvažovat. Dychtivě ji vypil. Bylo to jako rána palicí, ale palicí zabalenou v peřině. Usínal, hlava ho stále bolela, ale už tolik netoužil po smrti. Další pokrok?

 

***

 

            Buffy sledovala, jak Spike usíná. Pořád měl tvář spíš šedivou než bílou, ale vypadal podstatně lépe, než když ho našli. A hlavně... neodešel od ní, jak si jednu chvíli myslela. Když se tak dlouho nevracel byla přesvědčená, že ho někdo zabil nebo spíš... že na něj dolehl fakt, že se dal dohromady s člověkem a on to zabalil. Nezabalil. Jeho zmatenému vysvětlování moc neporozuměla. Nebylo divu. Nemohl normálně mluvit, každé slovo ho bolelo. Jenom šeptal. Raději mu dala prst na rty a řekla, že si to poví později. Vděčně zmlknul. Ležel na znak. Kdyby nevěděla, že nedýchat je u něj přirozené, řekla by, že je mrtvý. To tedy je, ale... Konec. Raději mu začala stahovat triko. Šlo to ztuha, tak ho nakonec prostě rozervala. Bylo zteřelé častým praním, takže s tím neměla problém. Za parádu tedy peníze rozhodně nevyhazoval. Zálibně mu přejela dlaní po hrudi.

            David ve Florencii by se zastyděl. Michelangelo holt Spika neznal. Přišly na řadu rifle. Rozepnula mu opasek a zip. Měla vědět, že slipy nejsou jeho hobby. Pozdě. Nadzvedla ho a přetáhla mu rifle přes boky. David by z toho podstavce s hanbou utekl. Buffy byla v místnosti sama, ale přesto byla rudá až za ušima. Raději Spika rychle přikryla. Ani se nepohnul. Byl totálně mimo. Dala mu pod hlavu ještě jeden polštář a pusu na čelo. Pak sicherhajckami pospínala závěsy, aby je ráno náhodou vítr neroztáhnul a šla dolů.

 

            Dawn a Willow seděly za stolem a koukaly do monitoru počítače. Tara něco kuchtila. Vonělo to hezky. Šla za ní do kuchyně. "Giles se šel podívat, co se děje na místě činu," oznámila jí Tara s úsměvem. Buffy jí ho vrátila. Měla ji moc ráda. Ani se Will nedivila, ale pro ni samotnou by to nebylo. "Jak je Spikovi?" "Špatně, ale usnul. Chce to čas. Musím se zeptat Willow, jestli by mu nedokázala ten čip vyndat." Tara, která právě ochutnávala omáčku, se zakuckala a pobryndala. "Buffy... víš... je to dobrý nápad? Teď momentálně sice seká dobrotu, byl jediný kdo mi skutečně pomáhal vést domácnost a starat se o dům, ale... Co když se potom vrátí ke svým starým zvykům?" Pátravě se na Buffy zahleděla. Ta pokrčila rameny. "Nevím. Mám dojem, že by to už neudělal, ale... kdo ví. Já jen, že tak příšerně trpí." "Proč vlastně toho kluka zabil?" "Nedokázal mi to říct. Bolí ho každé slovo. Až se probere, řekne nám to. Určitě měl důvod. Věděl co ho čeká." "Buffy, nemáš hlad?" "Jo. Vlastně ano, mám." "Tak si sedni. Už je to hotové, ale holky se najedly venku." Položila před ni příbor. Na talíř dala rýži a zalila ji omáčkou. Buffy začala jíst. Bylo to horké, takže si skoro spálila jazyk. Foukala na vidličku a hlavou se jí táhly myšlenky. Různé, ale většina o Spikovi. Dumala, jak mu ulevit. Hlad. Jasně. Musí se najíst, ale to se mu pár hodin ještě nepovede. Koukla na ciferník. Pokusí se ho nakrmit někdy nad ránem. Snad přijde k vědomí aspoň natolik, aby byl schopen polykat. Do dveří vstoupil Giles.

            "Dobrý večer a dobrou chuť," pozdravil směrem k Buffy. Sako si dal na věšák. "Je to neuvěřitelné, ale uzavřeli to jako nehodu." Začal a pozoroval jak Buffy jí. "Prý to vypadá, že Warren nešťastnou náhodou zakopl na schodech a spadl. Na radnici už připravují vyhlášku, podle které budou chodit dům od domu a kontrolovat plnění předpisů co se týká schodů, jejich průchodnosti a tak. Buffy, musíme uklidit ve sklepě." Polkla a kývla. "Také jsem slyšel, že do nemocnice odvezli dva a teď se podržte, neviditelné!" "To si děláte legraci, že?" ozvala se ze dveří Will. "Jak jsem koupil, tak prodávám," hájil se Giles. Will se otočila na patě a zasedla k počítači. Během pěti minut se nabourala do on-line systému nemocnice a krekla přístupové kódy. "Tady je něco. Gilesi, vy vážně nekecáte. Donutili ty chudáky svléknout do naha, osprchovat a oblékli jim andělíčky. To musí být pohled. Oblečení, taky neviditelné, odnesli pryč a na těch nešťastnících začali dělat testy. Zatím neví nic, jen to, že se oba děsně bojí injekcí." Giles se na ni zamračil. Ještě jí ani nestačil pořádně vynadat za kouzlo, kterým vrátila Buffy, to si slíznul Xander a jeho ex-démonka, ona sama mu zdrhla do postele, a už má u něj další vroubek. Podezírá jej ze lži. Neuvěřitelné. Buffy dojedla a zívla.

            "Taro, bylo to mňami. Jak poslouchá voda?" "Bezva, jste kádři. Za jedinou noc dostat démona a ještě opravit kompletní vodoinstalaci, to smekám." "Mě přiškrtil a pak jsem jen přihlížela. Nebo spíš zírala. Když skončili a já myslela, že půjdou domů, tak ještě vyčistili odpad jak tady v kuchyni, tak v koupelně. Do trubek nastrkali takový dlouhý kovový péra, zašťárali a bylo to." "Tak proto, když jsem naposled myla nádobí, jsem si u toho četla, protože než voda odtekla... no hotovo. A dnes, jenom to zabublá a je ta tam. Hlavně si schovej jejich telefon. Mohli bychom jim udělat reklamu." "Taro," přerušil nadšený výlev Giles. "Oni nejsou právě... normální řemeslníci-" "No vždyť to říkám," skočila mu do řeči. "Jsou skvělí-" Buffy znova zívla a rázně uťala diskuzi. "Jsou to démoni. Čtyři ruce, dvě oči, ale jedno na zátylku. Snažili se, ale hlavně proto, že jim za a) Spike vyhrožoval za b) M'Fashnika si směli odvézt domů k obědu za c) ví, že jsem přemožitelka a přesto jim nemám v úmyslu ublížit. Konec diskuze. Jsem ospalá. Dawn, u tebe v posteli spí Giles, takže si ustel na gauči. Bez odmlouvání!" zvýšila Buffy hlas, když viděla, že se krev její krve nadechuje a krabatí čelo.

 

            "Buffy," ozval se Giles. "Myslíš si, že na Dawn nemravně pomýšlím?" Všem přítomným málem vypadly oči z důlků. "Cože?" zalapala Buffy po dechu. "Ano nebo ne?" "Ne, samozřejmě že ne," odpověděla zcela zmateně. "Takže, vzhledem k tomu, že má dvoulůžko, vejdeme se tam oba. Spím v pyžamu, takže jí hrozí jediné. Že ji uchrápu k smrti. Rozhodně bude ve větším bezpečí, než kdyby byla v pokoji s Willow a Tarou nebo tady dole, kam může kdykoliv vpadnout démon." Buffy jen pokrčila rameny. "Dawn, bereš?" "Jasně, konečně budu mít v posteli chlapa." "Proboha, kam na ty výrazy chodíš?" Zmrtvýchvstalá se nestačila divit. "Co jsem tady nebyla, jsi pěkně zvlčila, ale neboj. My tě srovnáme." S přehrávaným soucitem se obrátila na Gilese a vzala ho za ruku.

            "Začínám se o vás bát. Kdyby byla agresivní, spím hned vedle. Vzbuďte mne kdykoliv. Ochráním vás." Giles se rozřehtal tak, že málem spadl ze židle. Potom si rukou přejel od čela k bradě, jako by si rovnal masku a s dokonale vážnou tváří řekl. "Děkuji, vážím si tvé nabídky. Ulevilo se mi. Hned budu spát klidněji." To už řvali smíchy všichni. Buffy vstala a její 'Dobrou.' splynulo se zazíváním. Vydala se po schodech nahoru. Nadechla se a otevřela dveře. Přes chatrné protihlukové izolace, tak typické pro americké rodinné domky, Spike pořád spal a kravál zespodu ani nezaznamenal. Buffy se svlékla a vzala si noční košilku s obrázky zvířátek. Ještě jednou překontrolovala závěsy, natřela si obličej a ruce krémem a vlezla si do postele. Spike se od doby, kdy ho uložila, snad ani nepohnul. Přitulila se k němu a jeho podvědomí zareagovalo. Objal ji okolo pasu. Položila si tvář do jamky jeho ramene a zavřela oči. Usnula, jako když ji do vody hodí.

 

***

 

            Spike otevřel oči. Všude byla tma. Nevěděl kde je. Měl okno. Pracně začal vzpomínat. To neměl dělat. Při pokusu použít mozkové závity mu hlavou proletěl proud bolesti. Aha. Už mu to bylo jasné. Démon, trojka imbecilů, Warrenova smrt, nekonečná agónie, Buffy s jeho hlavou na klíně, léky proti bolesti, tma. Kam ho asi zavezli, když jim došlo, že zabil člověka? Ve své hrobce není. Je sám. Potmě a sám. Zase. Nadechl se. Do očí se mu draly slzy. Počkat. Ta vůně a něco teplounkého na něm... Na rameni se mu to něco zamrvilo a tichý hlásek zašeptal.

            "Je to lepší?" To se mi snad zdá. Jasně, umřel jsem a ti tam nahoře mne omylem místo do pekla šoupli rovnou do ráje. "Buffy... ty jsi tady? Se mnou?" "Jo," uchichtla se. "Zavazím ti?" "Do pekla, to ne," přitiskl ji k sobě a volnou rukou hledal její tvář. Pomohla mu a svými rty našla ty jeho. Líbali se. Dlouho, něžně. Potom se odtáhla a řekla.

            "Donesu ti krev, zavři oči. Rožnu." "To není potřeba, nemám hlad," snažil se ji zadržet, ale marně. "Musíš jíst, jinak se neuzdravíš." Matné světlo lampičky ozářilo místnost, ale Spike neposlechl. Díval se dál. Buffy se županem neobtěžovala a když vycházela ze dveří, Spike si její linie, jasně patrné v téměř průsvitné košilce, i když s dětskými motivy, náležitě vychutnal. Slastně se protáhnul a posadil se. Opřel se o pelest.

            Takže ona si ho vzala domů. Zase. Předpokládal, že poprvé to bylo i naposled, ale možná... Ne, nesmí se těšit, i když... to jak se na něj posadila v kuchyni, než se objevili ti dva kazisvětové. V duchu se jim omluvil. Dobře že tam byli. S tím M'cosi by měli problém, zvlášť pokud by je načapal v nejlepším.

 

***

 

            Buffy sjela ze schodů jako namydlený blesk a vytáhla z lednice pytlík s krví. Nůžky nikde. Tak sáhla po noži a začala pižlat pevný igelit... a už to bylo. Ostrou špičku si vrazila do dlaně. Přepočítala svaté, kteří jí při té bolesti korzovali před očima a pak ji to napadlo. Všechno zlé je pro něco... sáhla po hrnku a nechala do něj krev zvolna kapat. Oči jí padly na nůžky. Někdo je položil na lednici. V hrníčku bylo skoro deci. Strčila si ruku pod studenou vodu a čekala, dokud se rána nezatáhla. Ve třetím šuplíku pořád ještě byly náplasti. Ošetřila se a vylila obsah sáčku do Spikova oblíbeného cibuláku. Strčila jej do mikrovlny. Cink. Hotovo. Přilila svou vlastní krev a vydala se nahoru.

 

***

 

            Konečně. Dveře se otevřely a jeho strážný an- kuš, jeho dobrá víla, lepší, vešla dovnitř, v ruce velký bílý hrnek s modrými vzory. Kdesi četl, že motiv cibuláku vlastně přišel do Čech z Japonska. Očima sledovala hladinu, aby někde neukápla, soustředěním povystrčila špičku jazýčku. Díval se na ni a přes bolest, která sice výrazně zeslábla, ale byla tam pořád, si to patřičně užíval.

            "Tady máš," zašeptala a předala mu pozdní večeři... nebo oběd? Vždyť je to jedno. "Díky, mazlíčku." Vděčně se na ni usmál. Předtím samozřejmě lhal. Hlady šilhal. Napil se. Okamžitě mu na tvář vklouzla podoba jeho démona. "Buffy, do pekla, co jsi to udělala?" Ze všech sil se snažil uklidnit, aby se mu vrátila lidská podoba. "Nechutná?" zeptala se tiše a pohladila ho po krabatém čele. "Víš, že ano, ale to jsi neměla dělat." Políbila ho na ústa a zavelela.

            "Pij a nekecej. Mimochodem, to že jsi upír, už nějakou dobu vím. Vím jak vypadáš. A taky vím, že když jsi takhle, tvoje tělo krev lépe vstřebá a hlavně," nepatrně zvýšila hlas, "vím jak na upíry působí krev přemožitelky." Spike právě poslušně polykal a při těch slovech se zakuckal. Nic ale nevylil. Olízl si rty a zamumlal. "Afrodiziakum." A popíjel dál. Teď zalapala po dechu Buffy. "Cože? Já myslela... jako lék," vysvětlovala v rozpacích. "Věř mi, lásko, znám to. Ale léčí asi taky. Jenže... na mě vždycky zaúčinkovala jako viagra." Buffy byla zase červená jako růžička. "Hlavně, že ti chutná," snažila se z toho nějak vybruslit. "Já... byla to vlastně náhoda. Jsem nešika. Otevírala jsem sáček s krví a bodla se." "Bolí to moc?" zeptal se okamžitě. "Ani ne," zalhala. Spike si myslel své. Dopil a dal hrnek na noční stolek. Pootočil stínidlo lampičky a trošku chraplavě ji vyzval.

 

            "Pojď ke mě." Vztáhl k ní ruku. Váhavě ji přijala. Odhodil deku a položil si Buffy na sebe. Už měl tvář Williama. Úplně z blízka si hleděli do očí. Oběma rukama ji objal a přitiskl k sobě. Jejich těla k sobě pasovala jako jin & jang. Chvíli jen tak leželi a potom Buffy trošku ostýchavě položila své rty na jeho. Pootevřela ústa a její nezbedný jazýček zalaškoval s jeho. Skulil ji pod sebe a začal jí téměř surově drtit rty. Hladově mu odpovídala a ani si neuvědomila, že jeho ruka šátralka zabloudila pod zvířátkovou látku a vyhrnuje ji pořád výš. V jedné chvíli se Spike od Buffy odtáhnul a košilka skončila na zemi. Spikovi v hlavě stále mírně tepalo, ale od toho, co měl v úmyslu, by ho momentálně neodradil ani agent Iniciativy s kolíkem v ruce. Jeho rty jí sklouzly na krk a zvolna se posouvaly k oušku. Zlehýnka ji kousnul do ušního lalůčku a Buffy se zachvěla. Už to nemohla vydržet. Sjela mu rukou po břiše a pokusila se ujmout vedení. Pevně jí sevřel zápěstí. Dovolil, aby se ho dotkla, ale nic víc.

            "Nespěchej, miláčku. Máme spoustu času. Tady velím já. Nemysli si, že to bude šup šup, zboříme barák a usneme. Tomuhle se, kočičko, říká předehra... a já ji hodlám hrát na tvém těle." Hlas měl tak vzrušený, že téměř sípal. Jak jsem na takovou pitomost do pekla přišel? ... zboříme barák... Běželo mu hlavou. Neměl náladu se tím zabývat. Buffy si ráda dala říct. Tohle bylo pro ni něco nového. Na Angela si moc nepamatovala. Angelus jí něžné zážitky zručně vytloukl z paměti. Na Parkera se snažila zapomenout tak usilovně, že se jí to povedlo na výbornou a Riley... běh na krátkou trať s nejistým výsledkem. Uvolnila se a poddala se zkušeným Spikovým rukám i ústům. Laskal jí jazykem bradavky a štíhlé dlouhé prsty zabloudily do hebkého kožíšku pod jejím plochým bříškem. V první chvíli byla v pokušení přitisknout stehna k sobě, ale jemně jí je zase oddálil a kolenem si ji zafixoval. Probírala se mu rukama ve vlasech a slabě sténala. Měla to čekat. Byl mistr nad mistry. Na výuku měl přes sto let. Jak se tak poddávala jeho péči, zabloudila v myšlenkách do minulosti.

            Nechápala, jak ho mohla Dru opustit. A ona sama... Předevčírem u něj v hrobce řekla pravdu. Neměl jí tehdy vykládat nic o lásce, na to byla příliš zklamaná životem. Měl jí říct, že nejen skvěle líbá, ale i miluje. V ústech cítila kovovou chuť krve. Afrodiziakum. Tohle nevěděla, když se nabídla Angelovi. A on se tak potom rozhodně nechoval. A to si dal podstatně víc než deci, jako Spike dnes. Tělo se jí začalo chvět blížícím se orgasmem a ztratila schopnost logického uvažování. Vše se vytratilo. Zbyla jen ona a Spike.

            Spike byl na vrcholu blaha. Držel v náručí Buffy a ona se nejen nebránila, naopak, její tělo vycházelo tomu jeho vstříc. Snažil se. Dnes to musí být jen o ní. Musí se jí to líbit, hodně líbit. A mimochodem, jemu se to zatím líbilo moc. Když se mu podařilo přivést ji k prvnímu vyvrcholení, nechal ji chvilenku oddechnout, jen ji dál hladil. Políbil ji. Cítil to. Byla vlhká a dokonale připravená. Vklouznul do ní. Její vzrušený vzdech ho nenechal na pochybách, že zvolil správný okamžik. Začal se v ní pohybovat a ona se poddávala. Dokonce cítil, jak její bedra přiráží spolu s ním. Sáhnul pro malý polštářek a dal jí ho pod zadeček. Stehny svírala jeho boky a lýtky se mu opírala o záda. To už sténali oba. Buffy měla oči ještě zamžené nedávnou rozkoší a Spika už hlava téměř nebolela. Vedle akupresury je činnost, které se právě plně věnoval, nejlepší lék na migrénu. Tedy... pokud se to umí. Buffy přivřela víčka. Její nový milenec okamžitě zaprotestoval.

            "Lásko, chci se ti dívat do očí, prosím," škemral udýchaně. Co by pro něj v tu chvíli neudělala. Otevřela oči a utopila se v těch jeho. Zalapala po dechu a zaťala mu nehty do zad. Spike si připsal další bod, vyvrcholili současně. Ztěžka na ni dopadnul a ona jej k sobě přitiskla. Líbali se, těla stále spojená. Cítila, jak ji naplňuje a malinko cynicky si pomyslela, že na sexu s upíry něco je. Jednak jsou dobří, pokud to byla schopná po těch dvou, se kterými to zatím zažila, posoudit a jednak nehrozí, že by přišla do jiného stavu. Jasně, může si zajít pro hormonální antikoncepci, ale jednak by ji určitě zapomenula brát, jednak návštěvy na gynekologii nenávidí. Paní doktorka je sice moc hodná, ale to, čemu se tam žena musí podrobit, je tak ponižující, hrůza. Hnala ji tam vždycky jenom máma a od její smrti tam nešla. Věděla, že dělá chybu, prevence... atd. atd. No jo, ale já umřela i s prevencí. Raději se soustředila na Spika. Opatrně z ní vyklouznul a přivinul si ji k sobě.

            "Miluji tě. Miluji tě. Miluji tě. Miluji tě. Miluji tě," šeptal jí do vlasů. Ona to už ale neslyšela. Usnula, spokojeně přitulená k jeho chladnému tělu. Spike ji držel v náručí a modlil se, aby ráno všechno nepokazilo. Rozhodl se, že raději nebude spát. Hlavou se mu zase prohnala vzpomínka z jiné reality nebo... pořád to nechápal.

 

            Zbořený dům, všude plno trosek, Buffy s odřeninami na tváři i po celém těle, slunce útočí na polámané tašky na střeše, ona před ním stojí a zakrývá se koženou bundou... on se protahuje a blbě žvaní... Její znechucené: 'Oh, My God...' mu prořízlo srdce. A zase ty jeho kidy a ona si mohla odpustit vytahovat Angela, facka.

 

            Díky bohu, déjà vu bylo pryč. Buffy mu klidně oddechuje na rameni. Neleží v ruinách, ale v její posteli. Zavzpomínal jak ji tady viděl poprvé, když přišel bonznout Rileyho. Bylo to nečestné a nesportovní, ale nelitoval. Není Mirek Dušín.

 

***

 

            Buffy se rozkošnicky protáhla. Vzpomněla si na scénu, jak se Scarlett O'Hara Butler probouzí po noci, kdy se nepohodla s Rhettem a on ji v náručí vynesl po těch neskutečných schodech, aby ji... ehm... potrestal. Připadala si stejně, jenom doufala, že se od Scarlett liší nejen barvou vlasů, ale i tím, co ji čeká. Rhett od ní tehdy odešel a dokonce si vzal s sebou dcerku. Buffy zatrnulo. Tohle jí něco připomínalo. Angelus, pan Kafe Parker, pan Pilulka Riley. Stane se ze Spika Spikus?

            "Bloody hell!" ozvalo se ze schodiště. Spikus? Dveře se otevřely a do nich napochodoval Spike. Na sobě jen svoje staré rifle a byl bos. No jo, tričko jsem mu vyhodila a boty má dole. Kruciš, napadlo ji, ještě jsme nezkusili ta trika a katě. Zítra je poslední- Myšlenky ji opustily. Spike totiž žongloval s tácem. Proto to klení. S úlevou položil podnos na její noční stolek. Buffy tiše zírala. Šálek s kávou, talířek s... to nejsou palačinky, ale... vdolečky, na nich tvaroh a borůvková povidla. Spike si vydechl a začal povídat.

            "Zakopl jsem a skoro si ukopnul palec. Když mi náš starý sluha Norbert denně nosil snídani do postele a to nejen šálek a talíř, ale i konvici a tucet porcelánových nesmyslů, bral jsem to jako samozřejmost. Jo, kdo nezažije, nepochopí. Už jenom otevřít si dveře loktem. Promiň, nevzbudil jsem tě... ale všichni už jsou vzhůru." Zmlkl a usmál se na ni.

            "Krásné ráno, lásko." Políbil ji. Tak tedy, zatím dobrý... Pomysleli si oba současně. Buffy se na něj s úlevou usmála. Všimla si, jak ji sjíždí pohledem, no jasně, jsem nahá jako palec. Pokusila se zahalit. "To nedělej, mazlíčku, je vedro a já už tě viděl." Najednou ztuhnul a prkenně se jí poklonil. "Dámo, dovolte, abych vám naservíroval snídani." Zasmála se a potlačila touhu vrhnout se ke koupelně. Ne... musí hrát s sebou. "Jistě, pane." "Sloužícím, kteří mají právo donést ti snídani do postele, se neříká pane, ale jménem. Takže musíš říct: Jistě Williame." "Jistě Williame." Pomohl jí posadit se a podal jí šálek kávy. Upila a vykulila oči.

            "Ta je dobrá. Jak ji děláš?" "Jednoduše, umelu čerstvou zrnkovou kávu, dám ji do strojku na espresso..." "Jakého strojku?" "Bumbej, pak ti to ukážu. Koupil jsem ho v Itálii. To's byla ještě na hruškách. Vzal jsem ho sem už dřív. Tu máš vdoleček." Neprotestovala a zakousla se do té dobroty. Mňam. Tohle jí Giles spočítá. Typovala to na n sklapovaček a nějaké kliky. Ale co, vždyť jsem mrtvá, někdo by to měl za mě vzít, letělo jí hlavou, to už polykala třetí vdolek. Jasně, Faith... je zavřená, ale živá. Žádná další přemožitelka nepovstane. A vzhledem k tomu, na jak dlouho ji zašili, tak ona sama bude sloužit snad do důchodu. Talíř byl prázdný a Spike ji rentgenoval pohledem. Polkla a olízla si prsty. Dopila kávu. Není nad to mít upíra v domácnosti. Vztáhla k němu ruce a dobře si všimla, jak se mu ulevilo.

            "Děkuju," zašeptala. "Jsi první moje podařené ráno... den poté." Posadil si ji na klín a chvíli se věnoval kontrole jejího chrupu. Hra na stomatologa amatéra se líbila oběma. Někdo zaklepal. "Hned jsme dole," zavolali současně. Buffy si vzdychla. "Já člověk, já koupelna," mrkla na něj a jen v županu se vydala ven ze dveří.

 

***

 

            Buffy odešla a Spike ustlal. Všimnul si sicherek na závěsech. Srdíčko se mu zatetelilo. Dveře se otevřely a dovnitř vplula Buffy, vonící mentolem. "Kde se vlastně vzaly ty vdolky? Někdo byl u pekaře? Vlastně, je neděle, má zavřeno. Dělala je Tara? Ale ta je spíš na palačinky." "Nikoliv, lásko, to já. Baví mne vařit. Vzbudil jsem se vedle tebe a pokud jsem ti měl dopřát klidný a nerušený spánek, musel jsem pryč. Tak jsem z paměti exhumoval recept, co mi ho kdysi dala naše Máří. Kuchařka, byla z Moravy. To je, bylo, v Rakousko-Uhersku. V lednici a ve spíži jsem našel všechno potřebné. Akorát jsem podcenil množství. Ti čtyři se na ně vrhli a tyhle jsem pro tebe málem musel vybojovat." Buffy na něj koukala, jakoby spadnul z jahody. Upír, připravující snídani pro rodinu přemožitelky, o pozorovateli nemluvě. Asi je opravdu přemožen. Raději mu dala pusu.

            "Něco jsem v pátek nakoupila. Takhle chodit nemůžeš. Ale bacha na ty visačky. Velikost jsem si vycucala z prstu, takže když ti něco nebude, vyměním to. Ideální by bylo, kdybys šel se mnou, ale... když mají otevřeno, ty jsi v práci. V L.A. plánují nějaké nonstop výprodeje, to bychom sice v noci na motorce zmákli, ale nevím, jestli po cestě zpět uvezeme všechno, co nakoupíme. Raději vezmeme auto," myslela nahlas, když už vytahovala nákupy. Teď zíral on. Dvoje rifle, elastické a super. Černé a modré. Celá kolekce triček. A ta košile... Poslušně se svlékal a oblékal a nakonec dospěli k závěru, že Buffy ho odhadla dokonale. Sedělo mu všechno. No, z těch druhých kalhot se dostával poněkud obtížně, ale na vině nebyla jejich velikost, anóbrž fakt, že se Buffy poněkud pootevřel župánek. O čtyřicet minut později se, už oblečení, přidali k davu dole.

 

            Spike začal vařit kávu ve velkém a Buffy se zhroutila do křesla. Všichni mleli a mleli. Spike jí podal další hrníček. Sláva. Už aby byl večer a oni mohli jít na hlídku. Hlavním tématem dne byl démon a trojka, co ho vyvolala. Zjistilo se, že Warren byl za různé podvůdky stíhán v několika státech a Jonathan s Andrewem, jejich jména našla Will na netu, se z nemocnice... vypařili? Nechápala to, ale nějak jí to bylo fuk. Spike byl Gilesem odvolán z kuchyně a podroben výslechu ohledně jeho sólové akce. Když líčil seznam, který mu hoši tak ochotně vysvětlili, všichni svorně zanadávali. Podrobit si ženy kouzlem? Fuj. Trápit přemožitelku upraveným tokem času? Vyvolávat démony? Spike potvrdil, že šupináč, který se producíroval tady a nakonec skončil jako menu instalatérské famílie, byl jejich výtvor. Navíc gangu popsal jak poté, co ty prevíty vydíral bezcitnou likvidací akčních hrdinů a gramodesek, při tom Giles poněkud ztuhnul, ale zdržel se komentáře, na něj Warren vytáhnul zbraň a jemu se podařilo uhnout jen náhodou. Schytali to ti dva pišišvoři. Will vyskočila.

            Věci byly neviditelné? I lidi? Takže o tom byly ty záznamy v análech nemocnice. Jenže, pokud byli neviditelní, ale živí... jak je možné, že se... počkat, vyrazila ke zdroji informací a dočetla se, že: "Molekulární struktura zkoumaných objektů se zhroutila a oni přestali reagovat na vnější podněty," četla už nahlas. Buffy seděla v křesle, před očima měla April, jak spolu seděly na houpačce a smutné loutce pomalu vyhasínaly oči. Spike udělal dobře. Ten grázl je, byl, nebezpečný a zlý. Kdo ví, koho všechno by měl v budoucnu ještě na svědomí. Spike si sedl k ní na opěradlo a Buffy se o něj spokojeně opřela. Bylo poledne a všichni se rozhodli jít se najíst do Double Meatu. Buffy rázně odmítla. Ona a Spike zůstanou doma. Upír souhlasil. Fakt, že je poledne a venku praží slunce, podporoval jejich argumenty. Kupodivu se nikdo nezajímal o to, co v noci dělali. Spikovu přítomnost brali jako fakt.

            Osaměli. Buffy si oddechla a přitáhla Spika k sobě. Beze slova se vydali zpátky nahoru.

 

***

 

            Pondělí ráno. Buffy se probudila. Tělo měla vláčné a uvolněné. Aby ne. Když si vzpomněla na včerejší odpoledne a noc, červenala se, ale nezměnila by ani ň. Spike byl pryč. Jasně... práce. Zmizely kupodivu modré rifle a bez podivu, černé triko. Protáhla se jako kočka na slaměnce. Vstala. Spát nahá se jí líbilo pořád víc. Oblékla si župánek a vydala se na obhlídku sociálního zařízení.

            Na lednici našla vzkaz, že: Dawn má úlohy i svačinu a do školy ji odvezl Xander. Spike se ozve okolo jedenácté. Číslo k němu do práce má dole a snídani v mikrovlnce. Ostatní ji pozdravují. To je ale obsluha, libovala si. Koukla do mikrovlnky. Na talířku tam bylo něco, co připomínalo smažená vejce a sýr. Opatrně si to ohřála. Dobrota. Kávu vypila studenou. Moc dobrá. Měla by něco dělat, ale jaksi se na to necítila. Bloumala domem. Nakonec se vrátila do postele. Okamžitě usnula.

 

***

 

            Bar U Willyho nikdy neměl tak šarmantního a příjemného barmana. Spike se průběžně musel štípat do ruky, když si vybavoval průběh uplynulého víkendu. Jediná nepříjemnost, bolest hlavy, byla kompenzována péčí, kterou mu JEHO přemožitelka věnovala. Scény přístupné jen pro dospělé si pořád dokolečka omílal v hlavě. Usmíval se jako idiot a v jedné chvíli se mu to málem nevyplatilo. Když, před očima Buffy s potemnělýma očima, jak si ho přitahuje blíž, podával koktejl ženě jednoho z projíždějících démonů. Byli právě na líbánkách a ona došla k závěru, že svatba byl omyl a že chce raději toho švarného barmana, co ji svléká očima. Vzhledem k tomu, že Spike zůstal potichu, proběhla naštěstí aférka bez větších problémů. A zadělal si na prémie. Konečně. Jedenáct. Zvedl sluchátko a vytočil číslo. Nic. Lehce zpanikařil. Položil telefon. Crrr... Bleskově to zvedl. Ozvalo se... zívnutí...

            "Já zase usnula, promiň..." Spadl mu kámen ze srdce. "To je v pohodě, jak ses vyspala?" "Dobře, protože málo... nebo naopak?" Od srdce se zasmál. "Dala by sis k večeři špagety?" "Jasně." "Většinu věcí ťafnu tady v kuchyni, ale kdybys šla ven..." "O.k., moment, tužka papír." Nadiktoval jí krátký seznam. Položil telefon. Ještěže byl sám. Svůj úsměv by v té chvíli už neokecal. Dveře se otevřely. Dovnitř vpadl... Červenej a Modrej... problémy. Něco vlekli. Bedničku. Spike zaostřil... víno, asi dobré, francouzské, staré…

            "Šéfíčku," hulákali už ode dveří. "Tohle posílá máti. To byla mňamka. Kdybys ještě někdy narazil na šupináče, dej nám vědět. Rádi vypomůžem. Tohle jsme dostali. Ale znáš nás, my raději čaj." Poděkoval. "A neboj... budeme držet klapačku. Ta tvoje přemožitelka je teda kost. Tu si pěstuj." Mrkali na něj. "To mám v úmyslu," vysoukal ze sebe v šoku. Jenom mávli a byli pryč. Spike unaveně spočinul na židli. Červené ke špagetám... to ujde.

 

***

 

            Buffy s úsměvem položila telefon. Takhle fajn jí nebylo už dlouho. Na schodech se zjevil Giles. Jeho návrh, jít se protáhnout do tělocvičny, uvítala, ačkoliv byla protažená až až. Zbytek dne strávili v Magic Boxu. Buffy poctivě cvičila, aby si zasloužila večeři, a Giles ji poctivě pozoroval. Odpoledne se sprchla a vydala se na nákupy. S nákupní taškou v ruce vkročila do domu. Obsah dílem vyskládala do lednice, dílem položila na stůl. Ať si to Spike dá kam chce. Koukla z okna. Ještě bylo světlo. Zívla. Jako bych se dost nenaspala v rakvi, pomyslela si trpce, ale stejně se natáhla na gauč. Jako když ji do vody hodí.

 

***

 

            Spike odemknul dveře a vešel. Pod paží přepravku s ingrediencemi na přípravu spaghetti bolognese. Nemohl si pomoci, ale vždycky se mu ulevilo, že může dál a taky mu to udělalo radost. Uslyšel tiché oddechování. Položil věci na zem, svlékl si kabát a zul boty. Sklonil se nad svojí přemožitelkou. Spala jako Budulínek. Nechal ji spinkat. Byl rád, že už dokáže spát klidně. Tu první noc, kterou strávili v jedné posteli, ji musel budit snad stokrát. Pořád se jí zdálo, že leží sama, bez pomoci, opuštěná v rakvi a nemá sílu dostat se ven. Tehdy Willow neuškrtil jen silou vůle. Vstal, vzal přepravku a vydal se do kuchyně. Zvuk telefonu ho tak vylekal, že skoro všechno upustil. Doprdele, kterej magor, vždyť vzbudí Buffy! A taky že jo. Malátně zvedla hlavu a zjišťovala kde je a co se děje. Uviděla Spika, jak nejistě stojí u řvoucího přístroje. Kterej magor, proběhlo jí hlavou.

            "Vem' to. Jestli nevolá Giles nebo někdo z party, pošli ho do háje. Jsem po smrti, tak co má kdo otravovat." A padla zpátky na gauč. Kývnul a zvedl sluchátko. "Rezidence slečen Summersových, u telefonu věrný sluha William," šaškoval, aby ji rozesmál. Povedlo se. Ospalé zelené studánky zazářily. "Spiku? Co ty tam do hajzlu děláš?" ozvalo se z telefonu a Spikovi došel humor.

 

            "Lásko, to bude asi pro tebe. Angel," řekl polohlasem. Šňůra byla krátká, tak k ní jen natáhl ruku se sluchátkem, ze kterého se řinul souvislý tok kleteb, které by vydaly minimálně na smečku pejsků pro nevidomé. Ruka se mu třásla. Přesně věděl co bude dál. Buffy vyskočí jako čertík ze škatulky, vyrve mu telefon a začne vrkat.

            "Proboha za co?" ozvalo se místo toho otráveně ze sedačky, na které se Buffy líně pokoušela posadit. Zívla a mnula si oči. "To zas bude řečí... na tohle vážně nemám náladu. Odešel sám, tak proč mne nenechá odpočívat v pokoji?" Vstala, dala Spikovi, kterému lezly oči z důlků, opatrnou pusu a unaveně se o něj opřela. Tím ho přišpendlila ke zdi, na níž telefon visel, takže byl nucen zůstat a poslouchat, a převzala sluchátko.

            "Nazdar, někdo by ti měl vymýt pusu mýdlem. Kdo tě učil takhle mluvit do telefonu?" přivítala mile svého deflorátora (oblíbené Xanderovo označení jejího prvního milence). "Buffy, ty žiješ! Volala Will..." Hrubý vzteklý hlas byl v mžiku nahrazen tónem tokajícího tetřeva hlušce. Buffy němě rukou naznačila, že Willow uřízne hlavu. "Jo, žiju. Jíst mi chutná, pít taky. Teď už i spím dobře. Takže všechno je v pořádku a ty můžeš zase v klidu žít. Pozdravuj Cordy a Wesleyho. Čau." Skoro už zavěsila, ale když uslyšela zoufalý výkřik, nesoucí se z L.A., zželelo se jí Angela a zase si sluchátko dala k uchu.

            "Buffy, proboha, co se to s tebou stalo a co tam dělá Spike?" Nó, kdybych mu řekla přesně, co dělá právě teď, asi by ho to moc nepotěšilo, usoudila. Jejímu upírkovi totiž zdá se otrnulo a využil jejich vzájemné blízkosti k tomu, že jí vyhrnul halenku a zkoumal zapínání podprsenky. "Spíš se zeptej co nedělá," trochu se zajíkla, protože Spike uspěl a ona ucítila, jak jí chladná ruka klouže po ňadrech. Dost si to užívala, ale Angelovi to líčit nehodlala. "Začal tím, že se celou dobu, co jsem byla, řekněme mimo, staral o Dawn, aby měla co jíst, aby chodila do školy, měla úlohy a tak. Když jsem se vrátila, tak byl jediný, koho napadlo, že mi není do smíchu. Ošetřil mi ruce-" "Cože? Ruce? To nechápu." Buffy si vzdychla. "Angele, přece víš jak se leze ven z hrobu. Zažil's to, ale je fakt, že ve tvým věku už jsi leccos-" "Proboha, tys musela lézt ven sama? Bez pomoci? Idioti." "No vidíš a pak že se na ničem se Spikem neshodnete. Říkal něco podobnýho. No nic, takže jsme se slyšeli-" "Buffy, ale já tě musím vidět-"

            "Já tebe ne. Vážně, Angele. Přestaňme už s tím. Já tě nevyhnala. Odešel jsi sám. Kašlal jsi na to, že tady brečím, že bolestí skoro nemůžu dýchat. Otočil ses na patě a zmizel. A to jak ses tady objevil, protože měl tvůj kámoš vizi, že jsem v nebezpečí a ty ses ani neobtěžoval se mi ukázat a říct mi ahoj, to už vážně nehodlám komentovat. Já jsem v nebezpečí pořád. Naposledy mne chtěl démon zabít předevčírem. Ještěže tady byli ti instalatéři. No vidíš, to je taky Spikova zásluha. Málem nás to vyplavilo. Zařídil opravu vodoinstalace. Můžeš mi povídat co chceš, ale já posuzuju věci racionálně. Když mi umřela máma, tak jsi sice přijel, ale jenom proto, abys mi řekl, že jsem silná a že to zvládnu. To mi ale bylo na nic! To mi vykládá Giles furt. Já si chtěla na chvíli dovolit ten luxus být slabá. Toužila jsem po tom, abys byl se mnou, abys mne objímal. Zeptal se, jestli něco nepotřebuju. Třeba jestli mám z čeho žít. A to já nemám. Já sice zabíjím upíry a démony, ale grátis. Já faktury nerozesílám jako ty. Jenom jsi mne nešikovně objal a velice realisticky předstíral, že jsi mnou přemožen a hrozí, že se zase na svět podívá Angelus. A byl's v tahu. Spike se zatím staral o Dawn a pomáhal mi ustát tu věc s Glory. S tou jsi mi měl pomoci bojovat a ne s Indiány. Stejně si myslím, že přes všechny ty tvoje ušlechtilý kanálový řeči o normálním životě a dětech a slunci a já nevím co ještě, by ses tak rychle nevypařil, kdybychom spolu mohli spát. Asi je dobře, že jsi odešel. Byla jsem malá holka a sex pro mne ještě nic moc neznamenal. Později by nám to začalo řádně překážet."

            "Buffy, já nevím co na to říct-" "Prima, takže zavěsíme-" "Ne, počkej! Já tě miluji! To přece víš." "To je tvůj problém. Já tebe už ne. Mám tě ráda jako starou vzpomínku. Dávnou, pěknou, ale už překonanou. A možná, že si to i ty jen ze zvyku namlouváš. Já to viděla. Tam nahoře bylo jasné kdo co cítí. Tvůj paprsek se prostě vytratil. Spikův zářil, že mne z toho bolely oči. Tedy, ne že bych je měla. Myslím to jen obrazně." "Paprsek?" "To je na dýl. Prostě city, co k tobě lidé chovají, jsou jako různě barevné světlo." "Ty se Spikem chodíš?" "Ano." "Žiješ s ním?" "Ano. A abych to zkrátila. Taky s ním spím a miluju ho." Spike ztuhnul. Pochválil si, že nemusí dýchat a nebije mu srdce, protože jinak by zaručeně dostal radostí infarkt. "Nechápu čemu se tolik divíš. Jsme si s Drusillou dost podobné. Připravil's nás o věneček, udělal nám ze života peklo a obě jsme skončily u Spika. Až na malý detail. Já ho opustit nehodlám a k tobě se nevrátím ani kdyby se ti podařilo zlomit tu kletbu. Mě totiž vyhovuje, že je na mě hodnej a nepotřebuje k tomu ani duši." Spike se zakřenil a objal ji pevněji.

            "Takže, tím mi chceš říct, že jsem odešel zbytečně," zasípal Angel. "Kdybych věděl, že nedokážeš žít s normálním člověkem, tak jsem tehdy Joyce neposlechnul." Buffy zpozorněla. Jednak jí Spike jazykem luxoval ucho, jednak ji zaujalo jméno matky. "Prosím? Co tím chceš říct?" "Joyce mne navštívila v Sídle. Den poté, co jsi tam přespala. Pamatuješ? Loudila jsi na mě zrcadlo a šuplíky. Nakonec jsi mne skoro upálila." "Pamatuju," pípla. Tu noc si vyčítala. Byla přesvědčená, že to právě její požadavky Angela přiměly odejít, že na něj moc tlačila a vnucovala se mu. A on ji nechtěl mít na krku. Vlastně mu neměla co nabídnout. "Já už skoro začal rozměřovat kam pověsit zrcadlo a vtom tam vpadla Joyce. Vydírala mne. Psychologicky. Apelovala na mou lásku k tobě. Měla pravdu. Tak jsem jí slíbil, že tě nechám na pokoji." V Buffy by se krve nedořezal. Když promluvila, její tón by se hodil brusičům diamantů v Amsterodamu.

            "Takže ty jsi prostě srazil podpatky a poslechnul mou matku. Řekl jsi mi, že se mnou nechceš strávit zbytek života, přestože jsi věděl, jak moc mi tím ublížíš. Nechal jsi mne myslet si, že už mě nemáš rád. Ani když jsem kvůli tobě skoro zabila Faith a vlastně i sama sebe, jsi mi neřekl pravdu. Gratuluju. Touhle informací jsi dosáhl jediného. Nejenže tě už nemiluji, ale ani tě nemám ráda. Od této chvíle tě považuji pouze za kolegu. Pokud půjde svět do pekel, ozvi se. Dřív ne." Práskla telefonem tak silně, že se rozštípnul. Spike čekal, že se rozpláče, ale Buffy si jen zhluboka vydechla.

 

            "Sláva... a mám to za sebou. Věděla jsem, že mne to nemine. Dík, že jsi byl se mnou. Je fajn, když se mám o koho opřít." Spikovy oči byly najednou tak vážné, že se skoro lekla. Potom řekl nahlas, jakoby pronášel deklaraci lidských práv. "Miluju tě a chci s tebou být až do konce života. Ani armáda tchýní mi v tom nezabrání. Děkuji ti." "Za co?" Vykulila na něj oči. "Za to všechno, co jsi mu řekla. Já... nečekal jsem to. Přece jen... Myslel jsem, že ho pořád miluješ, že jsem prostě jen… náhražka, která ti... vyhovuje, i když-" "I když co?" vyjela na něj. "I když jsme posledních pár nocí promilovali? I když jsi mi řekl, že mne máš rád tolikrát, že to ani nedokážu spočítat? Ty sis vážně myslel, že Angel zavolá, já všeho nechám a poletím za ním? Po tom všem, co jsem si s ním zažila? Jako kačena bez kouska soudnosti?" "Jo, přiznávám. Když jsem poznal jeho hlas, roztřásla se mi kolena," odpověděl nešťastně. Viděla mu na očích, že to nemyslel zle, že se prostě bál. Položila mu ruce okolo krku a podívala se mu zblízka do očí.

            "Už se neboj. Mám tě ráda. Jak jsi slyšel, řekla jsem to i Angelovi a já nelžu. Mám návrh. Nebudeme se trápit. Budeme na sebe hodní, ano?" Beze slova ji zvedl do náruče a vyběhl s ní po schodech nahoru. Ten večer se špagety nevařily. Pouze využil chvilky, když si Buffy odskočila do koupelny a sešel dolů. Uložil potraviny a dal na stůl peníze se vzkazem, ať si objednají pizzu. Pro Buffy také.

 

***

 

            Těsně po deváté se otevřely dveře na Revello Drive 1630 a vešly dvě pobledlé brunetky, lehce prošedivělý džentlmen v nejlepších letech a zrzka. Vypadali poněkud použitě. Nebyl to veselý večer. Celé odpoledne čekali, že se Buffy objeví v obchodě, ale ani se neukázala ani nezavolala. Anya jen velmi špatně skrývala své rozladění z Gilesova návratu. Xander ji krotil jak mohl. Nakonec Gilesovi ruply nervy a příšerně se s Willow pohádal na téma Buffy a její zmrtvýchvstání. Naštěstí v tělocvičně, takže nikdo z ostatních jejich přesné formulace neslyšel. Bylo to dobře. Když se asi po hodině objevili, oba naštvaní, ale už lehce zklidnění, zadrnčel telefon. Vzala ho Anya.

            Mrazivý mužský hlas ji suše požádal o rozhovor s Willow. Sotva se do telefonu představila, musela si dát sluchátko dál od ucha, což mělo jasný důvod. Angel řval tak, že byl pro něj telefon zbytečností. Kdyby si v Hyperionu prostě otevřel okno, slyšeli by ho docela dobře. Vzhledem k absenci bezdrátového telefonu zavřeli Dawn raději dozadu, protože Angelův slovník byl opravdu drsný. Spikova mluva vypadala vedle té jeho jako novicka vedle prodejné ženy v důchodovém věku. Téma měl velmi podobné jako Giles, ale narozdíl od něj, který Willow vyčítal zejména ohrožení světa, všech dimenzí a potažmo i celého vesmíru, následkem porušení přírodních zákonů, Angel se soustředil na fakt, že Buffy nechali bez pomoci ležet několik stop pod zemí, ve festovně udělané rakvi.

            Dal k lepšímu své vlastní zážitky, jelikož on sám už přesně tohle zažil. Zašel do detailů, jako byla kvalita přírodního dřeva, ze kterého byly vyráběny rakve v osmnáctém století a horší, ale mnohem pevnější náhražky století jednadvacátého. Neopomenul zdůraznit, že on byl mladík plný sil, navíc vybavený upířími instinkty a že tato situace pro něj byla něco jako popleskání novorozence po zadečku a přesto ho ještě několik let poté trápily denní můry. Buffy je naproti tomu křehké děvčátko, i když s přemožitelskou silou, jehož tělesná schránka, po tolika měsících pod zemí, byla řekněme... narušená a ven se dostala jen šťastnou náhodou, že se jí podařilo nezpanikařit úplně. Argumenty Willow, kterými před chvílí zpacifikovala Gilese, vyvracel s profesionální erudicí vysokoškolského profesora. Ke konci jeho přednášky už jen tiše plakala. Upír se rozloučil informací, že kdyby, ačkoli on sám nechápe proč, Buffy na Willow tak nevisela, nelenil by a zajel si do Sunnydale na oběd. Třísknul telefonem. Bylo jasné, že ten přežil jen těžko. Všichni na sebe beze slova koukali. Nejhorší bylo, že měl Angel ve všem pravdu. Tara Will objala, ale ani ona ani nikdo z ostatních se ji utěšovat nepokusil. Tiše se vydali k domovu. Xander ani Anya se k nim nepřidali.

            Vešli do předsíně. Všude bylo ticho. Dawn chtěla na Buffy zavolat, ale Tara jí dala dlaň na pusu. Bradou ukázala na rozbité sluchátko. Dawn si všimla, že pod botníkem stojí Spikovy škrpály a chybí papuče s nášivkou upíra, co mu udělala v rámci ručních prací. Učitelka tehdy jen vrtěla hlavou, ale Spike byl nadšen. Jeho smysl pro psinu neměl mezery. V kuchyni malá zářivka svítila na papírek a několik bankovek.

            Buffy je v pořádku, ale byla unavená. Objednejte si pizzu a jednu vegetariánskou se žampiony a dvojitým sýrem pro ni. Prosím, neklepejte. Spike.

            Ani se podepisovat nemusel. Mohl by se živit jako opisovač knih. On měl ještě ve škole krasopis. Vlastně ne. Knihy opisovali většinou mniši v klášterech a to ani při nejlepší vůli není jeho parketa. Všem se ulevilo. Pokud je řeč o pizze, asi nebude tak zle. Giles hleděl na rozbitý telefon jako Alexander Graham Bell tak dlouho, až mu ho Willow vyrvala z ruky a pomocí izolepy a nějakého mumlání, nevěděli jestli tiše klela nebo to bylo kouzlo, ho uvedla do provozu. Pak se Dawn ujala objednávky. Will prosadila místo lustru svíčky, takže si po asi půl hodině sedli a upíjeli čaj, zajídajíc ho čerstvými kousky italské národní speciality. Dawnie nešel z hlavy fakt, že Angel očividně mluvil nejdřív s Buffy, která díky tomu skoro pomohla telefonu do věčných lovišť a potom seřval Willow, ale ani jeden z nich, tedy ani Buffy ani Angel, nejevil zájem vidět toho druhého. Giles k její meditaci otráveně podotknul, že jeden upír v baráku je tak akorát a záludně převedl hovor na její úspěchy ve škole.

 

***

 

            Půlnoc, hodina duchů. Poledne upírů. Buffy, spokojeně unavená, ležela na bříšku. Spike jí maloval na záda písmenka a ona musela uhádnout jaká. Zábava hodná obecné školy, ale oni se už na nic jiného nezmohli. I pan Upír přiznal, že je grogy. Navíc je to bavilo a Buffy spokojeně vrněla pod jemnými dráždivými doteky chladné ruky. Spát se jim nechtělo. Těch několik hodin po Angelově telefonátu si strávili v náručí. Moc nemluvili. Užívali si, snad úplně poprvé, opravdu důvěrné intimity. Začínali si věřit. Pohodu narušil podivný škroukavý zvuk. A znovu. Buffy zrudla a schovala hlavu pod polštář. Spike se rozesmál. Políbil ji na lopatku a vstal. U dveří zaváhal. Ostatní už určitě spí, ale kdyby náhodou, sáhl namátkou po županu. Moc se netrefil, ale bylo mu to fuk. Sešel po schodech a otevřel dveře do kuchyně... málem to nepřežil. Příšerně se leknul děsivého řehotu. U svíček tam, skoro úplně potichu, seděla jak Willow, tak Tara, Dawn a Giles. Všichni jako na povel zařvali smíchem při pohledu na bosého upíra, v růžovém Buffyině župánku s kytičkami. Sahal mu jen těsně nad kolena. Protočil oči a poslal je někam. Potom prohlásil, že on, se svou figurou, si to může klidně dovolit. To už se smíchem skoro dusili a všichni svorně slzeli. Přestal si jich všímat. Zkonfiskoval zbytky pizzy a sáhnul pro kleště. V předsíni ležela zapomenutá bednička s vínem od vděčných čtyřrukých. Dřevěná, obtočená drátkem, aby asi docela drahé víno přežilo cestu z Evropy. Giles zpozorněl. Na kvalitní alkohol měl šestý smysl.

            "Co to je?" zajímal se okamžitě. Spike si v duchu vynadal do kreténů bez představivosti a také se s podstatnou částí lahví se slzou v oku hned rozloučil. "Víno, nic moc, výprodej," snažil se zachránit situaci. Rupert na něj kouknul a beze slova si začal leštit brýle. Spike to vzdal. Otevřel bedničku a z dřevité slámy vyňal láhev. Podal ji pozorovateli. Tomu zazářily oči. Spike zbavil bedničku ostrých drátků, vzal ji pod paží, do druhé ruky podnos s pizzou a s přáním: "Vy mě taky můžete..." se vydal nahoru za Buffy. Pozdě si uvědomil, že nemá skleničky ani vývrtku. Buffy stála mezi dveřmi, na sobě jeho triko. Ustoupila mu z cesty a oči jí jiskřily smíchem. Všechno samozřejmě slyšela. Vzala mu podnos z ruky a rovnou se do jednoho kousku zakousla.

 

            "Lásko, mám špatnou zprávu." Vykulila oči, ale s plnou pusou mohla jen čekat o co jde. "Dawn mě viděla... takhle..." Výmluvně ukázal na své nedostatečné odění. "Teď už asi neuvěří, že jsem tady jenom proto, že máš noční můry." Buffy se chvíli čistě sadisticky pásla na jeho rozpacích a... strachu? Čeho se proboha bojí? blesklo jí hlavou a potom se jí ho konečně zželelo. Polkla. "Spiku, Dawn není malé dítě. To, že její sestra provozuje sex, vydejchala ještě za Rileyho. Mimochodem, zhruba v jejím věku jsem zjistila, že jsem přemožitelka. Dawn zcela jistě přežije, že spolu spíme. Hrozí jediné. Že na mě bude žárlit. Mám pocit, že do tebe byla zabouchnutá," dokončila a s chutí si ukousla další sousto pizzy. Pobavilo ji, jak moc se mu ulevilo, ale dělal jako by nic a hned se vrátil k problému jak naservírovat víno. Vytáhnul jednu láhev a bedničku schoval k ní do skříně. Nevěřil, že by to moc pomohlo, ale lepší než nic. Prohlížel si otráveně hrdlo, začal loupat staniol. No jo, dlouhé hrdlo a korek, poctivej. Buffy ho soucitně pozorovala.

            "Spiku," zahuhlala s plnou pusou, "nehodila by se ti vývrtka?" "Ještě ty provokuj," postěžoval si nešťastně. Buffy s kamenným výrazem odložila potravu a sáhla do své bedny se zbraněmi a vytáhla... stříbrný pákový, ryze profesionální, otvírač lahví, ještě v originálním obale. Spike na ni civěl jako ve snu. "Co... kde... odkud?" "Nó...," moc se jí do toho nechtělo. "Víš..." "Pravdu, lásko." Pokrčila rameny. "To jsem koupila pro Angela, ještě než mi... dal kopačky. Jednou jsem ho viděla pižlat flašku kudlou a zavánělo to nedobrovolným dárcovstvím krve. Ne, že bychom u něj v Sídle pili. Jen jednou, trošku vína. Jak mi bylo osmnáct. Bylo pak plný korku. Ale sliboval mi... to je jedno. Už k tomu nedošlo. Narozky měl někdy okolo mé matury, takže..." "Príma, za těma utlemencema dole bych už nešel. Ještě řekni, že máš aspoň jednu skleničku a jsme za vodou," zajásal Spike. Po dnešním podvečeru už začínal být na téma Angel odolný. Buffy po něm hodila pohledem nemožné na počkání, zázraky do tří dnů a... sáhla pod postel. Vytáhla modrou plochou krabici, plnou prachu. Zakašlala, vážně budu muset uklidit, tady asi naposled vytírala ještě máma, a otevřela ji... Oba se s úctou zahleděli na dokonale broušené sklenky z českého skla. Dvě mu podala. Krabici dala nazpět.

            "Po mámě. Nikdy jsme z nich nepili." Spike na to nic neříkal. Tak už to chodí. Buffy někde vyštrachala čistou utěrku a naleštila je. Spike pochválil nástroj. Zátka vyjela jako po másle, s tichým mlasknutím. Nalil si trošku a přivoněl, ochutnal. "Jo, to by šlo." Teprve potom nalil Buffy a dolil sobě. Podal jí skleničku. "Tak na co?"

            "Na nás a na to, ať ještě dlouho nemusíme zachraňovat svět." K tomu nebylo co dodat. Napili se. Víno chutnalo oběma. Přípitek zpečetili polibkem.

 

***

 

            Buffy otevřela oči. V pokoji bylo pološero. Pomalu se probouzela a brouzdala v myšlenkách. Vzpomněla si na včerejší odpoledne a hlavně... noc. Rozhovor s Angelem. Servítky si teda nebrala. Trošku ji to mrzelo, jenže... myslela všechno vážně. Nelhala mu. Proč taky? Pravda je pohodlnější, ale někdy bolí. Jenže ona ani nechce, aby se z nich stali nepřátelé. Až se potkají, musí to nějak vyžehlit, ale s citem. Nesmí při tom ublížit Spikovi. Spike... slastně se protáhla. Když se v telefonu ozval Angelův hlas, zatvářil se jako dítě, kterému vzali nejoblíbenější hračku. Později se jí přiznal, že si vážně myslel, že tím to pro něj končí, že Buffy se zase vrátí ke své osudové lásce. Jo, osudové, to je přesný.

            Mávla rukou a zívla. Stačilo. Rozhlédla se a musela se usmát. To je celý Spike. Na nočním stolku, v broušené skleničce od vína, byla chryzantéma s kraťounkou stopkou. Růžová. Vedle ní lístek se vzkazem. 'Šel jsem do práce. Večer budou špagety. Dneska už zcela vážně. Miluji tě. S.' Spokojeně se usmála, ale pak ji trošku zahryzalo svědomí. Od té chvíle co se... co ji... no prostě co je zase zpátky, neudělala ještě vůbec nic. Jenom spí a miluje se se Spikem. Sklenička s kytkou se na ni koukala jako její svědomí. Fajn. Takže dnes se přestanu flákat a začnu něco dělat. Do školy jít nemůžu, práci nemám. Jsem příživník. Jo, práci nemám, mám... jsem přemožitelka, ale Rada platí jen pozorovatele.

            Proč vlastně přemožitelky nedostávají plat? Za Glory bych určitě dostala osobní ohodnocení. Hmmm, asi předpokládají, že každá přemožitelka umře dřív, než vyjde ze školy. Nespravedlnost. Ale s tím ona nic nenadělá. Prostě se bude chovat jako žena v domácnosti. Koneckonců, muž šel do práce a ona... bude uklízet. Při vzpomínce na chuchvalce prachu pod postelí jí zatrnulo. Takhle to dál jít nemůže. Vstala, rozhrnula závěsy a chvíli se vyhřívala na sluníčku. Pak se otočila a vyrazila do koupelny. Teď to půjde ráz na ráz.

 

***

 

            Když Buffy, ten den snad posté, scházela dolů po schodech, sotva pletla nohama. Už se stmívalo a ona se od rána ještě nezastavila. Ten úklid jí dal pořádně zabrat. Nic neošidila. Bylo vyluxováno, utřený prach, vyprané a vzhledem k tomu, že venku krásně svítilo slunko a všechno schlo o sto šest, i vyžehlené prádlo. Umyla nádobí od včerejška i od snídaně. A teď toužila po jediném, po sprše. Raději by si dala pár koleček s hejnem upírů, než muset dnešek absolvovat ještě jednou. Dám si kafe a zalezu do koupelny. Omyl, nedám. Ode dveří se totiž ozvalo zoufalé brblání, koukla do předsíně a stála tváří v tvář... hrnci. Obrovskému červenému hrnci, který promluvil Spikovým hlasem.

            "Proboha vemte to někdo nebo ještě všechno rozflákám." Rázem byla svěží. Odebrala upírovi zátěž. Nebylo se co divit, že naříkal. Mimo hrnce nesl ještě dvě ohromné tašky. "Proč jsi nešel na dvakrát?" zeptala se káravě, ale v hlase jí cinknul smích. "Jelikož jsem idiot," oznámil suše Spike. Položil tašky, zul se a sáhnul po ní. "Věděl jsem, že jak jednou budu u tebe, už se ven jít nedokopu," šeptal jí do ouška. Pověsila se mu okolo krku. Hladil ji po vlasech a vdechoval její vůni. Oba zavřeli oči, pohoda. Najednou si upír povzdechnul. "Lásko, rád bych takhle stál navěky, ale práce nepočká."

            "Cože? Práce? Jaká práce? Vždyť ses zrovna vrátil a já tady od rána lítám jako štumédla. Dnes už se pracovat nebude. To ti povídám-" Příval stížností zastavil polibkem. "Špagety, lásko. Pamatuješ? Navíc Willow zaperlila. Stavila se v baru a já prokecnul, že míním vařit. No a ona, znáš ji, co na srdci to na jazyku, všechno vyslepičila Xanderovi. Takže přijdou všichni. Proto jsem si z kuchyně půjčil tuhle obludnost. Nemám v úmyslu vařit potrubí na třikrát." Buffy se na něj soucitně usmála. "Dám si sprchu a pomůžu ti." "Jenom to ne!" "Prosím?" zasyčela na něj. "Lásko, hezky se osprchuj a přijď za mnou. Pomáhat nemusíš. Nechci, abys zase krvácela. I když mi chutnalo. Nůž ti do ruky nedám. Teda v kuchyni. Na hlídce si dělej co je libo. Počkej... cos to říkala, štumédla? Jak jsi to myslela?" snažil se nenápadně odvést řeč. Buffy naletěla. Byla unavená. "Uklidila jsem celej barák. Od sklepa až po, no po půdu ne, tu nemáme, ale jinak všude." "Co tě to proboha napadlo? Říkal jsem ti, ať si odpočineš," lamentoval Spike.

            "Cítila jsem se jako... no k ničemu. Všichni něco dělají a Buffy... lenoší." "Lásko, pár dní nedřeš jako kůň, ve dne škola, v noci hlídka a ty hned... no nic. Ještě to proberem'. Jinak chválím. Jsi šikulka. Takže já kuchyň, ty koupelna, sraz dole," ukončil debatu a dal jí pusu na nos. Neprotestovala a vydala se nahoru. Spike se za ní díval. Neodpustil si úsměv. Pořád ještě úplně nevěřil, že se mu to nezdá, že je to pravda. Domů je pro něj dům Buffy. Má klíče, jezdí autem po Joyce. Na prahu ho vítá Buffy polibkem a ne cynickým pohledem a ránou do nosu. Rozhlédl se okolo sebe a v duchu před ní smeknul. Výkon hodný přemožitelky. Takhle čisto tu nebylo ani když její máma ještě žila. Svléknul si kabát a odnesl tašky do kuchyně. Některé potraviny nastrkal do ledničky, některé si položil rovnou na linku. Zajásal když zjistil, že nádobí je umyté a poklizené. Vzal ze skříňky umělohmotné misky a začal čistit a krájet zeleninu.

 

***

 

            Buffy stála pod proudem teplé vody. Úplně cítila, jak z ní odplavuje únavu tohoto hektického dne. Těšila se na večeři. Od rána měla jen hrnek kafe. Dřela jako stroj a o jídle nepřemýšlela. Špagety, to bude sýr. Paráda. Ještěže Spike uvaří, ona by... najednou se zarazila. Upír vklouzl do jejího života, jako by tam patřil odjakživa. Každá druhá její myšlenka mu patřila. Zabloudila do minulosti. Nejdřív se servali, kdykoliv se uviděli, pak jí nabídnul pomoc a taky svůj slib splnil. Pak další rvačka, Amarra... Jo, kdyby tehdy věděla co ví teď, strčila by si ho do šuplete. Dnes by se jim hodil. Angel je... holt Angel. Svatej. Ach jo. Příště Spika viděla pobledlého, s dekou přes hlavu, jak škemrá u Gilesových dveří. Potom zásnuby... tiše se začala smát. Tehdy spolu vydrželi jednu noc. Pak se Spike skoro vypařil. Vídala ho občas. Tu trošku zaškodil, tu zase pomohl a pak... odhalil jí tajemství přemožitelek. Touhu umřít. Nechápala to. Urazila ho. Nyní už přesně věděla, co tím myslel. Sama to zažila. Hned potom... poprvé spolu mluvili důvěrně, jako by násilná minulost ani neexistovala. Plakala venku na schodcích. Právě se dozvěděla, že máma musí do nemocnice. Tušila, že to dobře nedopadne. Nemýlila se. Když zvedla hlavu, stál před ní Spike. V očích vztek, v ruce kulovnici? Zbraně na zabíjení zvířat a lidí moc dobře neznala. To není její obor. Přes slzy mu hleděla do očí. Nebránila se, nebojovala, jenom tak seděla. Pozorovala, jak se mu výraz proměňuje. Vztek zmizel a nahradil ho soucit. Zájem, starost. Sedl si vedle ní, pušku schoval, jako by se za ni najednou styděl. Nejistě ji poplácal po zádech a všechno z ní vytáhnul. Nesmírně se jí ulevilo, že to mohla říct nahlas. Povědět mu o svých obavách, že máma umře.

            Kupodivu neřekl, že to určitě dobře dopadne. Nechtěl jí lhát. Už viděl příliš mnoho umírajících lidí. Zažil dvě války. Uvědomila si, že o jeho minulosti přemýšlí poprvé. Ona byla ještě někde na obláčku nebo, pokud reinkarnace opravdu funguje, někým jiným, třeba je po nějaké době z ráje vyhazov, a on cestoval po světě. Zatřepala hlavou. Vzpomněla si, jak jí Spikovo účastné mlčení pomohlo. Však jí to Riley taky nikdy neodpustil.

            Riley, pěkně si to zjednodušil. Za všechno může Buffy. Svěřila se upírovi místo toho, aby zavolala mě, takže mne nemiluje. To, že v té chvíli měla v hlavě jen mámu a Spike byl prostě po ruce, nebral. Buffy dovolila, aby se z ní napili hned dva upíři, takže proč bych to nezkusil taky? A dokonce za prachy. Její důvody, hrozba smrti muže, kterého, i když ji právě opouštěl, milovala víc než sama sebe, a Draculova hypnóza, ho nezajímaly. Prostě a jednoduše. Buffy je temná bytost, která mne obyčejného kluka, který v sobě nemá ani kousek monstra, nemůže milovat. Takže já, ubohý opomíjený, odlétám lovit démony. Za nic nemůžu, je to vina té zlé, sobecké Buffy.

            Zavřela vodu a začala se utírat. Byla ráda, že je pryč. Nikdy pro něj neplakala. Jen nějakou dobu cítila prázdno a bolest, ne dlouho. Snad měl pravdu a ona ho vážně nemilovala. Dawn se jí přiznala, že Rileymu jednou řekla, že je ráda, že je s Buffy. Že sestra teď méně pláče, než když chodila s Angelem. Měl to být kompliment, ale on si to samozřejmě vysvětlil úplně naopak. To chtěl, abych kvůli němu brečela? Taky si nedovedla představit co by se dělo, kdyby zůstal. Pořád by viděla, jak se z něj ta děvka krmí a on říká: 'Přitlač.' Fuj. A taky... Glory. Musela by se starat i o něj a on by přitom chtěl všechno řídit. To by nesnesla. Quentinovi by se patrně klaněl. Autority byly pro něj tabu.

            Projížděla si hřebenem mokré vlasy, jako by chtěla z hlavy vyčesat ty neveselé vzpomínky. Poslední pohled do zrcadla. Hotovo. Ještě jí blesklo hlavou, jestli všichni její EX berou peníze za práci, co ona dělá zdarma. I miniex-Parker? Rozpustile se na sebe usmála.

 

***

 

            Spike krájel, míchal, strouhal. Byl ve svém živlu. Jen málokdo o něm věděl, že kuchtění zbožňuje a ani jeho upíří dieta mu nezabrání občas něco lidského smlsnout. Jeho bývalý gang se mu za to poškleboval. Kašlal na ně. Angelus ani Darla nebyli jeho arbiter mundi a Dru, ta žila ve svém světě a jeho jídelníček ji nezajímal. Zavětřil. Heřmánek. Automaticky se pousmál a kouknul přes rameno. Buffy vcházela do dveří, na sobě kraťasy a triko, mokré vlasy jí spadaly na záda. Živoucí reklama na léto. Sice byl už spíš podzim, ale venku bylo pořád krásně teplo. Dostal nápad. Zapsal si ho do paměti na později a mrknul na Buff.

            "Tak co, lásko, lepší?" Kývla a pověsila se mu na rameno. "Krásně to voní, vážně nechceš pomoct?" zavrkala. "Jasně že chci. Už několik hodin vážně postrádám pořádnou pusu, ale mám špinavé ruce, takže iniciativa musí přijít od tebe." Nemusel říkat dvakrát. Podlezla mu pod paží, takže se zády opírala o linku. Opřel se rukama podél ní. Trošku ho trápila, na poslední chvíli vždycky ucukla, ale potom oba zvážněli. Objala Spika okolo krku a nabídla mu své rty. Ochutnávali se, jako se ochutnává vzácné staré víno. Potom pootevřela ústa… v němém pozvání. Pozvání, kterému Spike nemohl ani nechtěl odolat. Líbali by se snad navěky, jenže... na pánvičce zaprskala cibulka a mistr kuchař ucuknul.

            "Mazlíčku, pusť mne nebo všechno spálím a Xander mi to dá pěkně sežrat." Zasmála se trošku omámeně a dala mu svobodu. Sesula se na židli u stolu a pozorovala, jak se Spike činí. Před sebou uviděla talířek s lákavě vypadajícími kousky sýra. Jeden mu nemůže chybět. Pohlídala upíra očima a strčila si sýr do pusy. Fantazie. Ztratila zodpovědnost a vzala si další. Báseň. Kam na ty dobroty chodí? Když si dávala do úst asi šestý kousek, Spike se k ní otočil. "Nalej si k tomu kousek vína a mě taky. Vařit italskou kuchyni za střízliva nosí smůlu," zakřenil se na ni. "Ty lumpe, jak víš co dělám? Taky máš třetí oko? A proč se nezlobíš? Vždyť ti užírám komponenty tvé delikatesy," vyjela na něj s úsměvem. Spike si utřel ruce a sklonil se k ní. Díval se jí zblízka do očí.

            "Nemám třetí oko, ale uvažuju logicky. Sýr na talířku tobě na dosah rovná se Buffy jí sýr. A nezlobím se, protože se za a) na tebe zlobit nebokážu a za b) ten sýr jsem nachystal pro tebe. Holandský ementál. Bylo by škoda sypat ho na špagety. Parmezán je v lednici. Už nastrouhaný. Vařím rád, ale strouhat kilo sejra, aby vystačil pro tu hladovou bandu Scoobies, ručně, to si rád odpustím. Hodil jsem to v hokně do strojku. Tak co, dáš si víno?" "Jo dám, ale proč jsi neřekl, že je pro mě?" zamračila se. "Když mě děsně baví pozorovat, jak se sebou bojuješ. Víš, že bys neměla, ale ono je to fajn, že?" Utahoval si z ní a naléval do dvou skleniček červené stolní z lednice. Přiťukli si. Spike ji krátce políbil a vrátil se ke své práci. Buffy papala sýr a s chutí ho zapíjela vínečkem. Tomu říkám relaxace po práci, libovala si v duchu, nohy na stole.

            "Spiku, někde jsem četla, že červené víno se má podávat v pokojové teplotě a ty ho máš v ledničce. Proč?" "Jo lásko, jenže to pravidlo je z dob, kdy ústřední topení bylo jen hudbou budoucnosti a víno si mohla dovolit jen šlechta, která žila v kamenných hradech. Když bylo v létě hodně horko, v pokojích bylo maximálně šestnáct stupňů, v průměru ale tak třináct. V zimě tam mrzlo. Krb je věc krásná a romantická, ale bejt člověk, tak chci pořádné moderní topení. Jsem z Londýna a i když jsme bydleli na úrovni, tedy té doby, bývala mi v noci pěkná kosa. Takže víno v chladničce je podle mne tak akorát a taky, stolní víno nebývá chuťově nejvytříbenější. Chlad mu na chuti přidá. To červené včera bylo teplejší, že?" "Je něco co nevíš?" poškádlila ho.

            "Jo, nevím jak vydržím celej večer sedět s tebou v jedné místnosti a nehodit si tě přes rameno a neodnést do ložnice jako jeskynní muž," zanaříkal a sjel ji svádivě očima. Potom ji políbil na štíhlý kotník, který, vzhledem k jejím kovbojském posedu, měl zhruba v úrovni pasu. "Kdybych najednou vystartoval nahoru, dávám si studenou sprchu. Nějak mě omluv." Buffy se rozesmála. Proboha, jak to jenom dělá, vždycky mě nejpozději do desíti minut rozesměje. Idyla byla narušena zvukem otevíraných domovních dveří. Oba si povzdechli a protočili oči. Potom nasadili vítací úsměv a Spike se vrátil ke sporáku. Buffy si dala do pusy poslední kousek sýra, dopila a vydala se do předsíně.

 

***

 

            Scoobies měli sraz v Magic Boxu s Gilesem a k Summersovým se vydali společně. Xander celou cestu nezavřel pusu. Předkládal jim detailní podobu nejbližších chvil. Ta nejoptimističtější končila výplachem žaludku v nemocnici. Jeho řeči měly jediný efekt. Přidali do kroku. Dawn odemkla a vešla jako první. Potom se už všichni chovali jako dobře vycvičená smečka Pavlovových psíků. Uslyšeli cinknutí nádobí, zavětřili a hnali se do kuchyně. Buffy je rezolutně vyhnala zase ven a hned začala dávat rozkazy. Všichni přezout, má vyluxováno a nějakou dobu to musí vydržet. Umýt ruce. Pak ať se rozlosují a někdo jí přijde pomoct s prostíráním. Nabídka Willow, že prostře kouzlem, byla chladně zamítnuta. Giles se nenápadně vytratil za Spikem a pod záminkou, že Spike má prázdnou skleničku, si nalil. Pak, opřen o ledničku, s v pořadí již druhou sklenkou v ruce, se zájmem přihlížel upírovu počínání a po chvilce nahlas přiznal, že jestli to bude jen z poloviny tak dobré, jak dobře to vypadá, bude to pokrm pro bohy.

            "Ruperte, kápněte božskou. Co chcete? Nejlíp jsme si rozuměli při sledování Vášní a to už je nějakou dobu. Jinak se jen více či méně zdvořile tolerujeme. O co jde?" Giles si povzdechl a vykouknul ven, jestli někdo neposlouchá. "O Buffy-" "Dost, šetřte slova. Neodejdu od ní, dokud mne nevyžene. Miluju ji a ona tvrdí, že miluje mne. Konec," zavrčel a jen stěží se ubránil upířímu obličeji. "Spiku, už ti někdo řekl, že jsi nadměrně vztahovačný?" zeptal se škodolibě Giles. Spike mlčel. Zuřivě míchal salát. Giles si povzdechnul. Ještě před pár měsíci by něco takového nevypustil z úst.

            "Nechci, abys opustil Buffy." Spike se slitoval nad salátem a zadíval se na pozorovatele. "Buffy má zase v očích ta nezbedná světélka jako v době, když jsem ji poznal. Zmizela, když zavřela Acathlu a odešla do L.A. Nikdy potom už se neobjevila. Buffy... usmívala se, ale šťastná nebyla. Ani s Angelem ani s Rileym ani sama. Myslím, že teď šťastná je. Nemám tě rád a nejsem nadšen tím, že moje přemožitelka žije s upírem. Ale už neudělám tu chybu, abych jí radil jak a s kým má žít. Jestli spolu zůstanete, budete to mít těžké. To víte oba. Je to jen na vás. Ale... Spiku, začínám si tě vážit." Upírovi začaly plavat oči. Potlačil dojetí a odkašlal si. "To by jeden neřek' Ruperte, jak vstřícně tě naladí flaška dobrého červeného," vysoukal ze sebe rádoby ironicky, ale moc mu to nešlo. "Kdybych to věděl dřív, koupil jsem ti celou bednu už loni a ty bys Buffy nenápadně doporučil, že ten fešnej Spike je přesně to, co potřebuje." Giles zvedl oči v sloup a přísahal si, že už nikdy a za žádných okolností Spika nepochválí. Raději otevřel lednici a dolil si zbytek vína. Spike se sice tvářil tvrdě, ale ruka se mu lehce třásla. Tlumeně zaklel, tak za deset babek na nevidomé, a sáhnul pod dřez. Vytáhl láhev bourbonu a mocně si přihnul.

            "Tak o čem chcete mluvit, Ruperte," zeptal se už poněkud zkonsolidován. "O její budoucnosti. Tím myslím, co bude dělat dál. Nemůže sedět doma a nechat se od tebe živit." "To nemůže," přikývnul s úlevou Spike. "Udřela by se a taky zpitoměla. Být zavřenej mezi čtyřma stěnama není nic moc. Já to znám. Viděl jste, jak to tady za jediný den vygruntovala? Úklidová četa o deseti lidech by to neudělala líp. Jenže takhle to dál nejde. Musí jít do školy. Na to, aby už chodila do práce je jednak mladá, jednak nemá žádnou kvalifikaci. Co by dělala? Prodávala hamburgery? Nebo rozvážela pizzu?" Giles kýval hlavou jako porcelánový pejsek, když do něj hodíte dolar. "Přesně moje slova. Vrátí se na universitu, Rada jí to musí zařídit. Bude pokračovat ve studiu a-" "A co pak? Co bude dělat s klasickým humanitním vzděláním?" rozhorlil se Spike. "Tady, v Sunnydale. Co vím, tak ji bavila jen psychologie a to jenom do té doby, než jí kantorku rozpáralo Frankensteinovo monstrum. Musí studovat něco, co ji-"

 

            "Kdy budeme jíst?" ozvalo se ode dveří. "Je prostřeno a Xander snědl i ty prošlé oříšky, co jsem našla při úklidu a zapomněla vyhodit," oznámila Buffy a došla si ke Spikovi pro pusu. "Vlastně hned, mazlíčku, vezmeš tam salát?" zeptal se a očima ukázal na ohromnou skleněnou mísu, zvící kola od vozu, plnou zeleninové směsi včetně oliv zelených i černých. Buffy zazářily oči, to bylo něco pro ni. "Jasně, prima, to mi bude akorát tak stačit," popíchla ho. "Opovaž se! Dostaneš normální jídlo jako každej. Ještě chvilku a budeš průsvitná. Vždyť skoro nejíš. Nechápu, odkud bereš sílu," durdil se mistr cechu kuchařského. "Z chlorofylu," uslyšeli odpověď ze dveří do jídelny. Giles si povzdechnul ve stejné chvíli jako Spike. Buffy je prostě... Buffy.

            Spike slil špagety, uvařené al dente (devět minut ve vroucí osolené vodě, vypnout plyn, nechat devět minut dojít a podávat). Při tom pochopil, proč kuchař nemůže být žádná houžvička, když má uzvednout hrnec s potřebným objemem. Ještěže jsem upír, pochválil si. Vysypal italské národní prokletí do připravené porcelánové mísy a lehce zalil olivovým olejem. Opatrně promíchal, aby se těstoviny neslepily a došel si pro talíře. Byly nachystané na kraji stolu, jak o to požádal Buffy. Představa, že si každý nabírá sám a víc špaget bude na koberci, než na talíři, pro něj byla natolik infernální, že se rozhodl nandat jídlo na talíř osobně a strávníci si pak přidají podle chuti. Tara bez říkání vstala a začala asistovat. Trošku to připomínalo menzu, až na to, že tam to takhle pěkně nevoní. Spike si rozložil všech sedm talířů na pult. Nejdříve zručně nadělil špagety, štědře je pokladl směsí zeleniny, drůbežího masa a vybraného koření, na závěr vše posypal parmezánem. Pak zbylo jediné. Roznést pokrm natěšeným hladovým. Spike podal talíř Gilesovi a Buffy (měla extra porci sýra) a šel pro víno. Dnes koupil celou bednu. Nebylo to ani obyčejné stolní ani ta lahůdka, co má Buffy ve skříni, ale bylo velmi slušné. Použil SVOJI novou vývrtku a začal obcházet okolo stolu a nalévat. V jídelně bylo ticho jako v kostele. Ozývala se jen směs italských písní (aby byla atmosféra) z CDčka, které hrálo v obývacím pokoji a spokojené mlaskání.

            Spike se v duchu zakřenil, ale navenek zachovával dekórum, jak si to pamatoval z domu. Choval se jako dokonalý vrchní číšník s šéfkuchařem v jedné osobě. Chodil kolem cpoucích se lidí, tu dolil víno, tu přidal kořeněnou voňavou směs, tu sýr a Buffy také salát. Ostatní si čerstvé zeleniny všímali mnohem méně, než podstatně kaloričtějšího hlavního pokrmu. Xander dojídal druhou poctivou porci a pod stolem si nenápadně povolil pásek u kalhot. Buffy si přidala jen sýr, ale salát s olivami si vzala třikrát. Potom se na židli blaženě svezla dolů a očima vyhledala svého upíra. Opíral se o zeď, v ruce láhev s vínem, na jejím hrdle ubrousek. Červené lze vyprat jen velmi obtížně.

 

            "Spiku, proč si nesedneš? A taky jsi nic nejedl!" uvědomila si až teď. Upír se o všechny postaral a sám se jen koukal z kouta. Tak takhle by to nešlo. Buffy rázně vstala, sebrala mu láhev a zbytek moku vylila do Gilesovy skleničky. Usadila ho na své místo, odnesla svůj vymetený talíř do kuchyně a sáhla do lednice pro krev. Ohřála ji v mikrovlnce, nalila do stejné skleničky, z níž ostatní pili víno a zanesla ji Spikovi. Vrátila se do kuchyně, otevřela další láhev s vínem. Ta super-vývrtka byl dobrej nápad, ještěže mi tady zůstala, a dolila sobě i ostatním. Pozvedla sklenku a nahlas řekla.

            "Na zdraví nejlepšího kuchaře v Sunnydale a širokém okolí!" Všichni zvedli sklenky a připili Spikovi. Ne, že by přestali jíst. Náhodnému pozorovateli by se zdálo, že byli o chlebu a vodě několik týdnů. Buffy se posadila naproti Spikovi, vedle něj místo nebylo, a zadívala se mu do očí. Jen úsměvem mu připila ještě jednou. Upír upíjel svoje menu a musel se moc snažit, aby se štěstím nerozbrečel. Odpoledne měl zase déjà vu.

 

            Sedí sám v hrobce. Ví, že Buffy jela kamsi za Angelem... Musel si dát panáka.

 

            A teď sedí u ní doma, z jedné strany Giles, z druhé Xander, oba se cpou jídlem, které uvařil a nemají ani stín obav, že by je chtěl otrávit. To jednoho potěší. Koukal Buffy do očí, němě ukázal očima vzhůru. Uculila se do skleničky a malinko zavrtěla hlavou. Ještě ne. Najednou na koleně ucítil něco teplounkého. Odložil dopitou skleničku a sáhnul pod stůl. V dlani držel drobnou nožku. Trošku se na židli svezl a položil si ji do klína. Buffy se na něj provokativně usmála, ale smích ji brzy přešel. Spike totiž její šlapce začal, zcela nenápadně, kryt ubrusem, poskytovat akupresurní masáž. Buffy začala lapat po dechu. Už o tom četla, ale ještě nikdy něco takového nezažila. Zatínala nehty do dlaní, aby nekňourala rozkoší nahlas. Spike ji přivedl na samý okraj a potom ji nechal odpočinout. Měla zamžené oči a toužila se zhroutit do postele... ne sama. Giles odložil příbor a její pohled vyhodnotil jako únavu. Ujal se slova.

            "Spiku, tímto ti dovoluji pozvat mne k jídlu kdykoliv budeš vařit." "Jsem poctěn," ušklíbnul se upír. "A Buffy, než nám tady usneš, probírali jsme se Spikem tvoji budoucnost." "Moji co?" probrala se oslovená při slově budoucnost. "Lásko, myslím, že by ses měla vrátit na vysokou, ALE..." zvýšil Spike hlas, aby utnul Gilese i Buffy, "ne na obor, který jsi studovala. Nudila ses tam. Myslím, že nejlepší pro tebe bude fakulta tělovýchovy. Není sport, v němž bys nevynikala, takže si vybereš co tě nejvíc baví. Koukal jsem na školní plán a třeba bojovým uměním se věnuje hned několik předmětů. Kung-fu, karate, kickbox, džiu-džitsu, aikido, aiki budo, zanchin budo, musado, ninjutsu a tak dál. Co ty na to?" Buffy na něj tiše zírala. Sama byla zatím ráda, že je ráda a on... "No, to by bylo asi fajn, ale... semestr už začal a já ani neukončila ten minulý, však víš... smrt a tak." Giles se konečně dostal ke slovu. "Rada ti pomůže. Musí. Zachránila jsi svět-" Pohrdavé Spikovo odfrknutí ho přerušilo.

            "Ruperte, mějte rozum. Jestli to bude zařizovat Rada, Buffy půjde na školu těsně před důchodem. Já bych to nechal na našeho super hackera," navrhnul a všichni se otočili na Willow. Ta seděla, spíš ležela, za stolem s blaženým výrazem ve tváři. "Cokoliv, Spiku, cokoliv. Nabouráme se do databáze ministerstva kultury, školství, či kdo to má na triku a Buffy může nastoupit hned v pondělí." V té chvíli by mu odkývala i návrh, aby jako čarodějka zařídila celodenní tmu. "Takže domluveno. Dneska už to necháme plavat, ale zítra na to mrkni, Zrzko, jo? Viděl bych to na mírnou úpravu údajů o tom jak, kdy a proč Buffy přerušila studium. A nějak fikaně zdůvodnit proč bude studovat něco úplně jiného a hlavně nějak zamlžit, že se v tomto semestru ve škole ještě ani neukázala," rozvíjel Spike dál svou vizi a Buffy zklidňoval krouživými pohyby palců okolo kotníčků na její noze, kterou stále držel v dlaních. "Mazlíčku, kouknul po ní, jsi pro? Nebo..." Znejistěl, Buffy stále nereagovala. Začal se bát, že se bude zlobit, že se jí plete do života.

            "Ne... mě se to líbí, jenom je to na mě moc hrrr," vysvětlovala nejistě, když si všimla, že Spike lehce pobledl a křečovitě jí stisknul chodidlo, jako by se obával, že se mu vytrhne. "A taky... copak se dá studovat sport? Co by ze mne po státnicích, kdybych je teda čirou náhodou zvládla, bylo?" Upřela zkoumavý pohled na Gilese. "No, samozřejmě by sis do studijního plánu dala i nějaké všeobecné předměty, vybereme je společně, aby ti v životě k něčemu byly. Psychologii a pedagogiku, příkladně. Mohla bys učit tělocvik nebo trénovat mladé sportovce. No a jaký titul bys po státnicích měla, to ti při nejlepší vůli nepovím. Závisí to na délce studia, skládaných zkouškách, jejich výsledcích, na počtu odevzdaných prací a tak. To ti nejspíš řekne Willow." Podívali se na počítačového piráta #1, ale místo zasvěcené odpovědi se dočkali jen hlasitého zachrápání a to stereo. Gigantické množství kalorií srazilo na kolena ji i Xandera. Tara se jen potutelně usmívala. Takže tím diskuze skončila.

            "Jdeme spát, zítra je taky den," zašeptal Giles a vzal za ruku Dawn. Ta sice nespala, ale zívala na celé kolo a hrozilo, že se na schodech přerazí. Odvedl ji do pokoje a vrátil se dolů, aby se mohla v klidu převléknout do pyžama. Společné obývání její ložnice se osvědčilo a ani jeden si nestěžoval. Na schodech potkal Spika, který nesl nahoru hlasitě chrápající Willow. V závěsu za ním Tara, která se skvěle bavila představou, jak bude svou partnerku ráno při snídani mučit popisem zvuků, které vydávala. Dole zbyla jen Buffy. Anya mezitím už vzbudila Xandera a odtáhla si ho domů, přičemž ho hlasitě peskovala, že takhle se do smokingu vejde jen stěží. Buffy ještě pořád seděla u stolu a hrála si se skleničkou. Když uviděla Gilese, usmála se na něj.

 

            "Není nad to, když má přemožitelka k ruce upíra a pozorovatele. Už se nemusí o nic starat a může se soustředit jen na přemožitelství. Měl byste to podat jako zlepšovací návrh Radě," škádlila ho a oči se jí smály. "Jo, skvělej nápad," rozesmál se Giles a dolil sobě i jí. "Vždycky jsem moc toužil přivodit Quentinovi infarkt. Tohle by mohlo zabrat." Přiťukli si a odmlčeli se. Z kuchyně se ozval zvuk tekoucí vody. Buffy se zamračila a vydala se tam. Spike zrovna začal mýt první várku nádobí. "Spiku, nech to, já ráno nádobí umeju. Pojď spát, musíš být příšerně unavený," ozvala se. "Něco vydržím, mazlíčku, jestli jsi ospalá, běž nahoru, jsem tam v cuku letu." "Jo, nejmíň za hodinu," zaremcala. "Utírat snad můžu, ne? To bych si ublížit neměla. A proč to vlastně nemůže počkat?" zajímala se s utěrkou v ruce a sáhla po mokrém kastrůlku. "Protože něco musím vrátit včas k nám do kuchyně a to ostatní do rána zaschne a bude s tím dvojnásobná práce. Jestli mi pomůžeš, bude to fakt za chvilku," vysvětloval spokojeně. Těšilo ho, že s ním chce zůstat. Giles se opíral o futra a koukal na tu rodinnou idylu. Pak si povzdechl a přidal se. Posbíral talíře v jídelně a díky svorné spolupráci přemožitelky upírů, jejího pozorovatele a upíra, byla kuchyně za čtvrt hodiny jako nová. Giles obřadně poděkoval, znovu pochválil jídlo a odebral se do horních komnat. Buffy se Spikem osaměla. Spike vyhodil láhev od vína, které dopil Giles jako šláftruňk a vzal svého mazlíčka do náruče.

            "Chceš spát nebo se projdem?" zeptal se s ústy zabořenými do jejích vlasů. "Projdem. Musím spálit aspoň pár kalorií. Byla to fantazie, ale jíst takhle často, neprojdu dveřma a ty mě opustíš," zamumlala.

 

***

 

            Vydali se do vlahé noci. Šli co noha nohu mine a najednou se ocitli před Bronzem. Koukli na sebe a vešli. Hráli ploužák, takže se vydali rovnou na parket. Když skončil, Buffy se omluvila a zmizela. Spike si sedl k baru a objednal bourbon pro sebe a suché Martiny pro Buffy. Hlavou se mu honily útržky dnešního dne a hlavně večera. Netroufal si přiznat, že je šťastný. Vždycky věřil, že to nosí smůlu. Zavětřil, pikantní kuřecí křidélka, to už před něj barman dával talíř. Na Spikův tázavý pohled odpověděl: "Od tý bloncky támhle." Ukázal přes bar ke kuchyni, od které se blížila Buffy. "Spokojen? Jez, ať to nevystydne. Všichni jsme se nacpali a tys měl sotva dvě deci speciálu," pobízela ho.

            "Lásko, po půlnoci tady neuvaří ani starostovi. Jak jsi to dokázala?" přitáhnul si ji k výslechu. "To víš, zmlátila jsem kuchaře a on ještě rád šoupnul maso na gril," tvrdila velice vážně. Spike po ní pochybovačně loupnul očima, ale neříkal nic, protože se pustil do prvního křidélka. Uculila se a přitáhla si Martiny. Němě mu připila a spokojeně pozorovala, jak se cpe. Měla pocit, jako by od té chvíle, kdy ji nutil za informace o smrti přemožitelek platit pivem a touhle dobrotou, neuplynuly měsíce, ale stovky let. Kdyby jí tehdy někdo řekl, že... V duchu nad tím mávla rukou. Raději se napila. Spike dojedl, utřel si ruce a odstrčil talíř. Vzal ji za ruku a políbil do dlaně.

            "Děkuju, lásko," zašeptal. "Pojďme domů," pokračoval, "mám pár nápadů, jak spálit ty kalorie." Zamrkal na ni. Beze slova dopili a vydali se k domovu.

 

***

 

            Spike se vzbudil v osm hodin ráno, jako každý den. Buffy vedle něj tiše spala, s nosem zavrtaným do jeho podpaždí. Cítil, jak dýchá. Kdyby mu to někdo ještě před necelým týdnem, když se touhle dobou vždycky budil sám v zatuchlé hrobce, vyprávěl, považoval by ho za cvoka a pomohl by mu do ústavu, kde jsou na tyhle věci zařízení. Byl to zázrak. Každý den se budil s hrůzou, že zmizí, ale díky bohu, zatím pořád pokračoval. Něžně svou přemožitelku líbnul na ramínko a opatrně jí vyklouznul. Pod nosík jí dal polštářek a doufal, že se nevzbudí. Když usínali, už svítalo. Ještěže je upír. Obyčejného mužského by jeho denní režim asi zabil. Vstal a potichu se oblékl. Bylo moc příjemné sáhnout po novém voňavém tričku. Chvíli Buffy pozoroval a pak se pustil do hledání. Jeho plán musí dokonale klapnout. Než nastoupí do školy, musí se aspoň trošku pobavit. Tancovačka v Bronzu a večeře nestačí. Vytáhl spodní šuplík v komodě na chodbě a spokojeně se křenil.

 

***

 

            Buffy seděla v kuchyni a popíjela kávu. Na misečce, pod potravinovou fólií, našla čerstvý salát z rajčat, paprik, sýra a majonézy. Fantazie. Kdy to Spike stihnul, když musel do práce, jí nebylo jasné. Počítač si vrněl a na obrazovce byly stránky UC SUNNYDALE COLLEGE. Listovala učebním plánem a zvolna začínala být zaujatá. Vzpomínala na dobu, když si vybírala předměty poprvé.

            Bylo po prázdninách, doma měla ohořelý diplom a duši spálenou na popel. Na prázdniny se nepamatovala. Angelův odchod ji zranil tak, že když už nemusela bojovat proti starostovi, propadla se do svého žalu. Reagovala jen na světlo a teplo. Prý byla na návštěvě u táty v L.A., takže Angelovi nablízku, ale jednak tehdy nevěděla, že tam je, jednak už neměla sílu se mu znovu vnucovat. Jedla, když jí někdo řekl, aby to udělala. Když se setmělo, šla spát. Ráno vstala. Dny trávila na pláži a opékala se, jako by doufala, že slunce sežehne její bolest. Byla prázdná a ani ji nenapadlo přemýšlet o tom, co bude v září. Vlastně nevěřila, že se podzimu dožije. Bolest ji stravovala. Modlila se, aby to skončilo co nejdřív. Nikdo by neměl trpět pro stejnou věc dvakrát. Když to zažila poprvé, paradoxně jí pomohlo, že se propadla do pekla. Pocítila zodpovědnost za všechny ty mladé, brzy staré lidi a to ji probralo. Vrátila se domů a žila dál, jenže... když už z Angela zbývala jen bolavá vzpomínka, vrátil se. A její rovnováha byla zase napadrť. Uzdravila ho, milovala ho, uvěřila jeho přísahám o nehynoucí lásce a jak dopadla. Zase měla srdce na kusy. Tehdy si přísahala, že už nikdy nebude milovat a hlavně, že už nikdy žádnému chlapovi neuvěří.

            Když prázdniny skončily, její bolest byla jakoby zapouzdřená. Dovolila jí žít dál. Mluvit s lidmi, usmívat se. Tehdy jí dost podrazil nohy fakt, že na ni nezbyly skoro žádné učební předměty. Nevěděla, že ostatní si je zapisovali během prázdnin. Willow jí pomohla a Buffy začala studovat to, co na ni zbylo. Nebavilo ji nic, takže jí to bylo jedno. Dějepis, psychologie... Riley... další porušení slibu už nikdy nevěřit a nemilovat. Samozřejmě na to doplatila, ale to už měla na krku Dawn a Glory, takže se z toho otřepala dost snadno. Měla jiné starosti. Riley jí nechyběl. Jeho výkony v intimní oblasti ji nijak zvlášť nezaujaly. S Angelem se fyzicky milovat nemohla, ale pouhá jeho blízkost, něžný polibek či pohlazení, ji vzrušily víc, než celá noc s jejím cínovým vojáčkem. Občas to dělali jak králíčci v jamce a ona cítila požitek srovnatelný s čištěním zubů. Ale měla úkol a zodpovědně ho plnila. Mít normální život a normálního kluka. Kdyby Riley neodešel, byla by s ním dodnes a nikdy by... nepoznala co je to pravá láska se vším všudy.

            Spike. Dával jí všechno co Angel a ještě mnohem víc. Nejenže se s ní mohl milovat... a jak krásně, ale taky se o ni staral. I o Dawn. Ačkoliv, možná by si s ním stejně začala, i kdyby Riley neuletěl. Byl voják, po její smrti by určitě v Sunnydale nezůstal. Dopila kávu a zaklikla si další bojový sport. Oči jí padly na telefon. Měla sto chutí zavolat Spikovi do baru, ale nechtěla se chovat jako stíhačka. To by jí měl brzy plné zuby.

 

***

 

            Spike leštil sklenice a hypnotizoval telefonní aparát. Dumal, jestli je Buffy už vzhůru. Chtěl jí zavolat, ale nechtěl ji vzbudit a taky... třeba na něj nemá náladu. Když odbilo deset, nevydržel to a vytočil číslo. Obsazeno. Že by mluvila s Willow? Ne, ta je ve škole a Dawn taky. Xander? Nebo... někdo v L.A.? Ruce se mu roztřásly.

 

***

 

            Obsazeno. Buffy se zamračila. Kdo v deset dopoledne může volat do baru? Nebo z baru? Jedině Spike. Willy má jiné číslo. Položila sluchátko jako by to byla ampulka s nitroglycerinem. Jestli ji opustí i Spike... to už bych nevydržela. Najednou to na ni všechno padlo a ona se bezútěšně rozplakala.

 

***

 

            V deset deset měl Spike ruce už klidné a manko deci irské whiskey. Vytočil číslo. Ozval se vyzváněcí tón. Nikdo to nebral. Už skoro zavěsil, když se místo tú... tú... ozvalo vzlyknutí.

            "U telefonu Summersová," uslyšel slabý hlásek a posmrknutí. "Buffy," vykřikl okamžitě. "Co se ti stalo? Ty pláčeš? Proč? Tak mluv konečně!" Hlavou mu letěly katastrofické scénáře. "Já... zkoušela jsem se ti dovolat, ale bylo obsazeno a ty jsi říkal, že... že to číslo mám jen já a tak jsem si myslela..." Spike se ulehčeně rozesmál. "Miláčku, že uhodnu kdy to bylo? Přesně v deset, viď? Volal jsem ti. Vzájemně jsme se blokovali. Neplač. Mimochodem, tímhle telefonem taky objednávám zásoby a občas beru rezervace, tak příště nepanikař, jo?" "Kdo tady panikaří? Já náhodou vůbec nepanikařím, jenom jsem se nadechla pepře," lhala rozdurděně a znovu popotáhla.

            "Ne? To ti závidím. Já si musel dát panáka, když jsi to nebrala. Teď budu muset JAMESONa říznout bourbonem. V Irsku by mi za to uřízli ruku." Buffy se rozesmála. "Jsme cvoci. Víš to?" "Jo, lásko, vím. A to je fajn. Normálních lidí je moc. Cvoci jsou vzácní. Mimochodem, co bys řekla menšímu překvapení?"

            "Díky, nemám zájem." "Cože?" "Překvapení neberu. Jednou už jsem překvapená byla a stačí mi to na celej život." "Mazlíčku, prosím, bude se ti to moc líbit," škemral Spike. "Fajn, ale na tvou zodpovědnost. Tak co to bude?" "Uvidíš. Přijď sem za mnou, za soumraku. A obleč si rifle, svetr, koženou bundu a pevné boty, jo?" dirigoval ji. "Jsem zmatená. Ty mi vážně neřekneš o co jde?" "Dočkej času, tak co... platí?" Rezignovaně si povzdechla. "Platí." "Prima. Lásko, proč jsi mi vlastně volala?" "Uhm... uvidíme se večer," elegantně se vyhnula odpovědi a zavěsila. Nějak se jí nechtělo přiznat, že prostě jen chtěla slyšet jeho hlas a ujistit se, že je všechno v pořádku. Spike se zakřenil.

            Věděl co mu chtěla. Byli na tom oba stejně. Měli se rádi, konečně byli šťastní, ale zažili už tolik bolesti a zklamání, že se museli pořád ujišťovat, že jejich štěstí trvá.

 

***

 

            Buffy stála před otevřenou skříní. V ruce držela ramínko s černou koženou bundou. Rukávy jí byly dlouhé, ale... dobře si pamatovala, jak ráda ji kdysi nosila. Byla od NĚHO. Jenže... ON ji opustil. Vybral jí cestu, po níž neměla sílu kráčet. A hlavně. Spike by poznal jeho pach. Pak ji něco napadlo. To je ono... musela se nahlas zasmát. Vždyť Tara po téhle bundě touží od chvíle, kdy ji uviděla poprvé. Dawn ji bonzla. Ještě než se Buffybot nastěhovala, jednou o víkendu se pokoušely vyklidit její věci a jednu chvíli vyndaly všechno oblečení. Tara si prý bundu zálibně zkoušela. Neznala Angela. Jenže pak... všechno daly zase zpátky. A Willow Taře koupila krátký kožený plášť. Buffy, s bundou v ruce, zamířila do pokoje mámy... Zatnula zuby. Je dobře, že tady holky bydlí. Otevřela dveře skříně. Plášť tam visel. Pořád voněl kůží. Bylo jasné, že ho Tara ještě nikdy neměla na sobě. Sundala ho z ramínka a Angelovu bundu pověsila na jeho místo. Byla si jistá, že to Tara pochopí. Kdyby neměla raději muže, tedy co se sexu týče, bez výčitek svědomí by ji Willow přebrala.

 

***

 

            Spike měl po směně, právě si organizoval věci v brašně, kterou mohl snadno připevnit na nosič harleye, když se z baru ozval pochvalný, několikanásobný hvizd. Okamžitě vyrazil. Jsem debil, pomyslel si. Dát si tady rande s Buffy v kůži může jedině idiot. Nemýlil se. Celá hospoda zírala na křehkou blondýnku, ve vysokých kožených botách, obtažených elastických riflích a černém koženém plášti, lehce nad kolena. Víla v koženém však jen bez zájmu sklouzla pohledem po interiéru a její tvář se rozzářila oslňujícím úsměvem až když uviděla Spika. Bez sebemenšího zaváhání k němu zamířila. Takže, jestli ho dodnes všichni štamgasti nenáviděli jen proto, že se líbil všemu, co mělo dámské pohlaví, teď ho budou nenávidět proto, že... Buffy se zastavila přímo před ním a koukla mu do očí.

            "Dobrý? Mám bavlněné triko, vlněný svetr po mámě, bundu... pojedem' na severní pól?" Líbla ho na rty. "No, to sice ne, mazlíčku, ale jinak dobrý. Pojď, jen popadnu kabelu a vyrážíme." Vzal ji za ruku a táhnul do prostoru pro personál. "A kam vlastně..." "Dej mi třicet vteřin, lásko, jo?" Přikývla a rozhlížela se. "Brouku," ozval se najednou mámivý dívčí hlas. "Máš všechno?" Ztuhla, ale jen na chvíli. Ze dveří kuchyně se vypotácelo něco, co nevěděla jak pojmenovat, ale kdyby to pracovalo v agentuře 'sex po telefonu', muselo by to vydělávat pěknej balík.

            "Kotě, dovol mi, abych ti představil," vzdal možnost úniku beze svědků Spike, "svou přítelkyni. Buffy, tohle je PANÍ KUCHAŘKA. Většinu receptů mám od ní." Buffy se ulehčeně zasmála a podala kuchařince ruku. "Ty špagety byly jedna báseň," zalichotila. Stvoření se nadmulo pýchou. "A počkejte až ochutnáte-" "Tak dost," zařval Spike. "Překvapení, víš co to je?" "Promiň, broučínku, ale panáčka před cestou by si ta tvoje křehotinka zasloužila. Vždy ti na té mo-" "Mlč! Hned teď. Všechno vím, všechno znám, všude jsem byl třikrát. Buffy, jdeme," vrčel a strkal ji ven, v druhé ruce kabelu. Buffy jen poněkud zmateně mávla směrem ke kuchyni a už byli venku. Světlo bylo skoro jako ve dne. Úplněk, navíc nikde ani obláček. Měsíc svítil jako obrovský bochník chleba. Skoro zakopla, jak zírala na oblohu. Spike ji podržel. Koukla před sebe a uviděla nablýskaného harleye. K jeho nosiči Spike právě poutal nějaký ohromný předmět. Když se mu to zadařilo, vzhlédnul k ní.

            "Víš, lásko, napadlo mne, že by se ti mohlo líbit někam si vyrazit. Někam, kde jediný upír/démon jsem já. Vím o fajn místě." Buffy mlčela, jen se jí oči zalily slzami. Vždyť přesně o tohle jednou žebrala u Angela a on jí nabídnul... jeskyni s hnízdem ohnivých démonů. Spikovi si o nic říkat nemusela. Pověsila se mu beze slova kolem krku. Přitiskli se k sobě.

 

***

 

            Buffy do obličeje šlehal vítr. Nebo spíš silný proud vzduchu. Seděla za Spikem na motorce a vší silou se ho držela okolo pasu. Za teplé oblečení mu žehnala od té doby, co vyjeli. Chvílemi si pokládala tvář na jeho záda, chvílemi, jako právě teď, koukala okolo sebe. Bylo to mnohem lepší, než jízda v autě. Světlo bylo jen o fous slabší, než ve dne. Vzduch byl voňavý a svěží. Hodně svěží, při těch n mílích za hodinu, co jeli. Doufala, že dopraváci koukají na telku. Zmrzlé ruce si strčila Spikovi pod kabát. Najednou začal brzdit. Sjel z krajnice a pokračoval terénem až ke skupině vzrostlých keřů. Tam zastavil. Motor zavyl a ztichnul.

            "Jsme tady, lásko. Vstávat," oznámil. Buffy se pustila a poněkud ztuhle slezla z motorky. Nadechla se. Vzduch byl neskutečně teplý. Rozepla si kožeňák. Spike zaparkoval stroj. Byl vděčný, že dojeli ve zdraví. To, jak se k němu Buffy tiskla, bylo sice fajn, ale jisté jeho partie to vzaly jako výzvu a byly v pozoru. To k pozorné jízdě příliš nepřispívalo. Uvolnil plážový košík a vzal ji za ruku. Provedl ji téměř neviditelnou pěšinkou v trní a... vydechla překvapením. Před nimi se rozprostírala nádherná, měsíčním svitem zalitá pláž. Vlnky dováděly na břehu. Tak kouzelnou scenérii už dlouho neviděla. Snad nikdy. Nadšeně se obrátila ke svému upírovi.

            "Spiku, děkuju." Dostala pusu na nos. "Líbí? Fajn. Podrž to, musím vylovit deku." Koukala, jak po paměti sáhnul za velký kámen a začal vytahovat předměty. Obrovskou deku, ručníky, plastové nádobí, svíčky. Bryskně vytvořil ráj na zemi. Rozprostřel deku, svíčky nastrkal do písku a zapálil. Při tom, jak zářil měsíc, to bylo sice skoro zbytečné, ale krásné. Vzal ohromené přemožitelce z rukou brašnu a otevřel ji. Nejprve nalil víno, šumivé jako oceán. Přiťukli si a upili. Buffy se rozkošnicky protáhla. "Haf," zavrněla. "To je nádhera, lepší než v ráji." Spike ji provokativně sjel očima. "Ráj, říkáš? Hmmm, tak to jsem měl ty plavky nechat doma," zamrkal na ni. Buffy se rozesmála a znovu upila vína. "Není na koupání moc velká kosa?" "Blázníš? Jsme v Koulifornii! Dlouhodobý průměr v této roční době: vzduch pětadvacet, voda osmnáct. Svlíkej se nebo se mi rozpustíš," argumentoval přesvědčivě. Nemusel ji přemlouvat. Bunda, svetr, rifle, všechno letělo na šutr, který stál tak pěkně po ruce, jako němý sluha. Nechala si jen triko a kalhotky. Rozběhla se k vodě. Šplouchala se v ní jako malá holčička. Spike měl pravdu. Byla jako kafe. Myšlenky se jí zatoulaly.

 

            Kdy byla vlastně naposledy u moře? Jo... ten den, kdy za ní přijel Dracula. Uchichtla se. Kdyby mermomocí netrval na tom, že si z ní udělá upíra, mohli spolu pár let zůstat. Pořád lepší než Riley. Jenže, Giles jí jednou, když byla vážně na dně a on pod parou, to si poseděli u něj doma těsně poté, co odjel Quentin a všichni ostatní poskoci z Rady, přiznal, že si s Draculovými děvčaty docela užil. A bylo jich hodně. Na to ona nemá. Drusillu překousne, Harmony tak tak, ale kdyby jich měl Spike víc... zvedla hlavu a koukla na pláž. Její upír byl už na Adama a čaroval mezi svíčkama s něčím, co až k ní kouzelně vonělo. Vůně jídla přerazila i slaný pach moře. V bříšku jí zaškroukalo. Povzdechla si a vydala se za potravou. Zastavila se až u deky a tiše zírala. Čtyři voňavé svíčky vydávaly hřejivé světlo. Uprostřed deky bylo několik plastových podnosů s různě upravenou zeleninou, sýrem, rybami a... ty červené kuličky jsou... pravý kaviár? Spike se na ni podivně vážně zadíval. Vstal a uklonil se.

            "Madam si bude přát?" zeptal se tónem Saturnina. Delikátnost jeho způsobů poněkud narušovalo jeho nulové oblečení. Buffy to už nevydržela a z plných plic se rozesmála. Zatvářil se zraněně, ale bylo jasné, že se taky báječně baví. Srovnala si obličej. "Madam si bude přát. Nejdřív pusu, pak bublinky, potom cokoliv k jídlu a pak... to už nechám na obsluze. Mimochodem. Kde jsou ty plavky?" Spike sáhnul do tašky a podal jí smaragdově zbarvené NIC. Dva minikousky elastické tkaniny a pár špagátků. Vykulila oči. "Ježíš, kde's je vzal? Ty nejsou moje. A jsou značkové. Musely stát celé jmění." Spike se spokojeně zakřenil. "Vyhrál jsem je v pokeru. Teda, abych byl upřímný, tehdy jsem si myslel, že je tak za rok, dva, spíš tři, dám Dawn. Ale... tobě budou slušet mnohem víc. Chceš pomoct s oblékáním?"

            Kaviár si dali, až když už oba oddechovali jako Zátopek po maratónu. Na plavky nedošlo. Buffy velice logicky usoudila, že mořská sůl by mohla narušil ten kouzelný odstín a Spike s ní vřele souhlasil. Adam nalil víno a Eva se poprvé seznámila s kaviárem. Byl skvělý. Zatím znala jen ty maličké kuličky, které jsou sice efektní, ale pravý kaviár je pravý kaviár. Po jídle si šli zaplavat. Ten den, tu noc, to bylo pro Buffy dvakrát poprvé. Poprvé ochutnala kaviár a poprvé... se milovala v moři. To druhé se jí líbilo ještě mnohem víc, než kulinářské zázraky.

 

***

 

            Buffy se zády opřela o dveře tělocvičny. Hurá. Konečně se jí podařilo zmizet. Halloween. Anya vyhlásila všeobecnou pohotovost. Výmluvy typu: musím do školy/práce, jsem mrtvá/nemrtvý, nebrala jako omluvu. Ráno 31.10. 7:30 se museli všichni hlásit v Magic Boxu. Giles u kasy, Spike u regálu s potřebami pro čarodějky (Anya mu zcela nepokrytě nabídla procenta z tržeb, které se mu podaří zajistit svýma modrýma očima, sexy postavou a chlípným úsměvem). Buffy, když si ho začala bránit, byla odeslána do sklepa, aby odtud přinášela zboží, které už bylo nahoře vyprodáno. Xander si hrál na piráta a Willow s Tarou pomáhaly jak to jen šlo. Mimo prostoru balení zboží. Tam směla jen Tara. Pro Will to bylo zakázané území. Dawn byla v sedmém nebi. Buffy jí dobrovolně podepsala omluvenku, že je jako nachlazená a nemůže do školy. No, dobrovolně. Stereo na ni vřískala Anya a Willow, že to jí, Dawn, nemůže udělat, aby musela v takový důležitý den jít do školy, kde stejně jenom sedí a přitom by mohla tak krásně makat v krámě. Než by ty dvě fúrie poslouchala, raději napsala požadovaný text a zdrhla na hlídku. Spike tvrdil, že zítra, o Halloweenu, bude klid, tak si ještě chtěla bouchnout. Ačkoliv... její Halloweeny nikdy moc klidné nebyly. Vlastně ji při tom prvním, co prožila v Sunnydale, chtěl Spike zabít.

            Jo, starý dobrý časy. Díky bohu, že jsou za mnou. Natáhla se na žíněnku. V noci toho moc nenaspala. Z hlídky přišla až nad ránem. Spike ji na hřbitově našel a ukecal, aby si šli raději trsnout do Bronzu. Bylo to príma, hlavně pokračování doma. Rozkošnicky se protáhla a stulila se do klubíčka. "To snad nemyslíš vážně?" ozvalo se ode dveří. Buffy poraženecky zasténala a vyškrábala se na nohy. "Došla nám mandragora a ty si tady chrápeš," káral ji Čárlího andílek na kolečkových bruslích. Buffy zalitovala, že ex-démonky nemá v popisu práce a vydala se do sklepa. Nejraději by na tu aktivistku vyplázla jazyk. Jenže ta ji pečlivě sledovala, takže Buffy šla, co noha nohu mine, po schodech dolů. Tam se rozhlédla. Mandragora. Kořen mandragory, stejně jako kořen ženšenu, nápadně připomíná tvar lidského těla. To jí kdysi utkvělo v paměti. No jo, ale kde ho má najít v té záplavě flaštiček a kelímků.

            "Máš problém, mazlíčku?" ozvalo se za ní. Skoro nadskočila. "Spiku, chceš abych dostala infarkt? Já ti vážně koupím na krk rolničku." Upír se uculil. "Prima. Už se moc těším jak bude nádherně, víš lásko, pěkně pravidelně, cinkat až se budeme..." Protočila oči, jak mu zase naběhla na smeč. "Hele, tyhle kecy máš zkoušet nahoře na zákaznice. Anya ti za ně bude vděčná. Já ne!" zamračila se výhrůžně. "A za co bys mi byla vděčná ty... miláčku?" Zadíval se na ni a trošku zvážněl. Zalapala po dechu. "Najdi mi mandragoru," poprosila už docela jiným tónem. "Tvé přání je mi rozkazem," zašeptal jí do ouška a vydal se k regálům. Zklamaně ho následovala. Sáhnul najisto. "Tu máš. Jsou tady poslední tři. Víc jich stejně v jedné flašce být nemůže." "Proč?" zeptala se potichu. "Protože by na tom byly jako já. Byly by příliš vzrušené a..." Políbil ji a sklenici odložil stranou. Posadil si neprotestující Buffy na velkou bednu s bůh ví čím a přitáhnul si ji do náruče.

            Zákazník dostal mandragoru s dvacetiminutovým zpožděním. Anya remcala, že patnáctiminutovou pauzu na cigáro přetáhnul o pět minut. Buffy se zasněným úsměvem bez námitek až do večera stála u kasy vedle Gilese a balila a balila...

            Venku byla tma. Anya... ten rozzářený úsměv jí na tváři dokázaly vykouzlit pouze a jedině peníze v kase nebo ještě lépe, na bankovním účtu (ani sex ne), zavřela dveře a zvoneček zacinkal. Otočila se, aby přehlédla krám. Byl poloprázdný. Nechápavě se zadívala na postavičky různě zhroucené na židlích a pultech. Její personál. Na rozdíl od pyšné majitelky zvuk zvonku nenáviděli jako galejníci svist biče. Všichni už byli orvaní jako borůvky. Od rána se nezastavili. Pauzy měli kratinké, jídlo žádné. Jedině Spike na tom byl lépe. Buffy mu v termosce donesla krev a dala ji do tělocvičny, takže si sem během dne mohl chodit šlehnout. Potřeboval to, aby v krámě vydržel a přežil útok ne vždy půvabných kupujících, kterým jej Anya nelítostně vydala v plen. Někdy během odpoledne Buffy zalitovala, že to udělala. Kdyby byl vyhládlý, třeba by ho přesvědčila, aby tu otravnou bruslařku posvačil a oni by měli pokoj. O Halloweenu by se tomu nedivili ani zákazníci. Lidé přežívali na mega dávkách kofeinu v podobě kávy a pravé koly. Ani Buffy nepila light. Anya se na ně zazubila. Úsměv od ucha k uchu.

 

            "Takže dnes to docela šlo. A nezapomeňte, že zítra v osm, abyste si po dnešku mohli přispat, se tady sejdeme a uděláme inventuru. Počítám, že nejpozději odpoledne se zase objeví kupující. Pamatujte si pravidlo. Vyměňujeme pouze za zboží dražší, než bylo to původní a reklamace se neberou vůbec. Prostě to neumí používat, jasné?" dodala a pořád se usmívala. Xander se zvedl tak pružně, jako by mu nechybělo oko a ruka, ale i obě nohy a s výrazem konzumenta LSD se postavil vedle Anyi.

            "Kdo by tuhle ženskou nemiloval," prohlásil a sáhnul do kapsy. "Je krásná, v posteli dračice a na stará kolena mě zaručeně uživí." V ruce se mu objevila malá krabička. Otevřel ji a... "Anyo, podruhé a tentokrát přede všemi, se tě ptám... vezmeš si mne?" Spike sedící na pultu vyfouknul kouř z cigarety a výmluvně si poklepal na čelo. Andílek vykulil oči a zašeptal: "Xandere, ty jsi říkal, že čekáš na vhodnou příležitost." "Jo, čekal jsem a nevím o žádné lepší. Tak co?" "Ano, jistě, že ano!" vyhrkla budoucí nevěsta a vrhla se mu okolo krku. Ostatní se po sobě zmateně rozhlíželi. Ti dva spolu chodili už dlouho, ale že do toho praští, to jaksi nikdo neočekával. Buffy trošku plavaly oči. Spike si toho všimnul a začal cosi počítat. Ten termín jejich svatby si dobře pohlídám, slíbil si v duchu.

            "To se musí oslavit!" vyhrkla kupodivu Willow. Buffy se ulevilo. Malinko se v tomhle o ni bála. "Ale kde? Nic nemáme nakoupené," ozvala se jako vždy praktická Anya. "U nás," pokračovala Willow a Buffy protočila oči. Měla v plánu vykvindovat Dawn do postele, napustit vanu s relaxační pěnou a nenápadně Spikovi zdůraznit, že jsou oba za celý den zpocení. Byla si jistá, že nebude protestovat a fakt, že on sám se nepotí, pomine mlčením a raději zapálí svíčky, které si, v rámci odměny za to, co dneska musel absolvovat, strčil bez výčitek do kapsy. Když o tom tak přemýšlela, možná tu vanu napustí on sám. Na co jinak svíčky?

            "Já dnes nevařím," zavrčel upír a jeho otrávený pohled potvrdil její podezření, co se týče nočních plánů. Přemožitelka i upír si současně  zklamaně povzdechli. "Nevadí, všichni máme hlad jako vlk, sníme všechno. Objednáme pizzu a nějakou čínu." Vidina jídla přesvědčila i Gilese. Mrknul na Spika a oba se beze slova vypravili do sklepa. Jen oni dva věděli o regálu, kde byla skrytá dobrá skotská a francouzské víno. Ten nenašla ani razie Rady a dokonce... ani Anya. Spike na něj přišel náhodou cestou z podzemí a opakovaně Gilesovi zdůrazňoval, že fakt, že mu na ty ducha povznášející tekutiny nechodí, je důkazem jeho stále se zvyšující morální bezúhonnosti. Při těch kecech Giles rovnou otevřel láhev a pořádně si zavdal. K dobru je mu nutno přičíst, že ji potom podal Spikovi.

 

***

 

            Oslava na Revello Drive byla poněkud rozpačitá. Nejdřív se nakrkla Tara, když Willow vykouzlila výzdobu, ale to naopak zaujalo nevěstinku a hned začala s čarodějkou domlouvat, že by si mohla vzít na starost i stavební hostinu. Tara třískla dveřmi od kuchyně a přidala se ke Spikovi a Buffy. Seděli vedle sebe na gauči, Spike pil pivo a whisky. Buffy ucucávala víno a oči držela otevřené jen silou vůle. Nacpala se a nejraději by se teď přitulila ke svému upírovi a usnula mu na rameni. Jenže nechtěla snoubencům kazit jejich velký den. Xander, byl jediný, si pořád ještě neuvědomil, že ona a Spike spolu žijí a Buffy to tak chtěla ještě chvilku nechat. Giles pil whisky jako vodu a vymýšlel, jak se vyhnout svatbě. Dovedl si to představit. Xanderovy rodiče znal a přízeň Anyi... raději se znovu zhluboka napil. Xandera nebylo nikde vidět.

            "Tak já jdu," zazvonil ode dveří stříbrný hlásek Dawn. "Cože?" vyjekla Buffy. Krev její krve prostě měla patent na to, jak ji kdykoliv dokonale probudit. Spike jí včas sebral skleničku a zachránil gauč před skvrnami od červeného. "Kam jdeš?" "No přece... k Janice." Otráveně ohlásila Dawn. Ta Buffy už fakt stárne, pomyslela si. "Slíbila's mi, že u ní smím být na Halloween." "No jo, to ale..." Buffy vařila z vody, "teď je všechno jiné, přece je... tady oslava!" Dawn se ušklíbla. "Buffy, Janice na mě čeká, slíbila jsi to, jdu. Xander to přežije a Anya ani neví, že jsem tady. Čau." Dveře za ní zapadly. Buffy se zhroutila na gauč. Spike jí vrátil víno a vzal za ruku. "Dáme jí tak deset minut a vyrazíme," zašeptal Buffy do ucha. Udiveně na něj pohlédla.

            "Kam?" "Mazlíčku, ty jsi vážně utahaná. Vzpomeň si, jak tady, u brány pekla, vypadá Halloween. Dawn pozoruju už pár dní. Něco chystá a já se vsadím, že na dnes." Buffy jen kývla a něžně ho políbila. "Díky, to víš, rozum batolete. Čistě technicky je mi pár týdnů. Ještě, že tě mám," zašeptala. Spikovi v hrudi vybuchl ohňostroj. Už mu párkrát řekla, že ho má ráda nebo že ho miluje, ale nikdy jí to úplně neuvěřil. Teď jí ale v hlase cinklo něco, co tam nikdy dřív neslyšel. Důvěra a láska. Skoro se rozbrečel. Schoval obličej do jejích vlasů a na poslední chvíli to ustál. "Nechceš se převlíct? Venku už bude chladno." Kývla a vstala. Pozoroval, jak jde po schodech vzhůru. Tuhle chvíli by za nic nevyměnil.

 

***

 

            Buffy koukala do skříně. Poslední, po čem toužila, bylo stopovat Dawn. Spike ji odhadl správně. Byla unavená. Včera absolvovala celodenní trénink ve škole a dnes tohle. Zítra mají teorii. Určitě usne a hlava jí padne na lavici. Musí si říct Willow o nějaké kouzlo. V pohádkách si princ bral ježčí kůži... jauvajs, tolik to přehánět nebude. Prostě zkontrolují Dawn a do hajan. Koupel odpadá, jen se sprchne. Spike ji určitě nechá spát. Vždycky pozná, že není ta správná chvíle. Tu správnou ale pozná taky. Uculila se. Dneska byl ale pěkně na měkko. Nevěděla čím to způsobila. Podívala se z okna. Xander, seděl na dvorku a koukal do blba. Rychle se oblékla a vylezla oknem za ním.

            "Ahoj, ženichu." Trhnul sebou. Jenom pokýval hlavou. "Máš problém?" Zavrtěl hlavou. "No teda, ještě nejsi ani ženatý a už s tebou není žádná zábava. Co budeš dělat pak?" Povzdychnul si. "To bych taky rád věděl," pokýval nešťastně hlavou. Buffy si k němu sedla a chytila se ho pod paží. Hlavou jí proletěly vzpomínky. Měl ji rád od chvíle, kdy se potkali. Ona jeho taky, ale... jinak... jako bráchu. Jo, kdyby se tehdy zamilovala do něj místo do Angela. Měla by to všechno mnohem snadnější. Bohužel. Nikdo si nemůže poručit. Ať už to jsou hormony, chemie, pach nebo chuť... pokud vám ten druhý při polibcích nechutná, je to začátek konce. Nejlíp to zabalit. Vzpomněla si na Rileyho. Byl teoreticky ideál, ale jí... nechutnal. Snažila se, byla přesvědčená, že dělá správnou věc. Nestačilo to.

            Spike jí chutnal od začátku. Od prvního polibku tehdy, když Willow udělala kouzlo, jenže... to zase bylo špatné. Takže si ho zakázala. Jednou ale skoro podlehla. Když za ním byla v jeho hrobce. Vypadal, jako by vypadl z mlýnku na maso. Glory odvedla dobrou práci. Tenkrát jej políbila sama a dobrovolně. Nádhera. Na rtech sice ucítila jeho krev, ale stejně se musela pořádně zatvrdit, aby dokázala odejít a nechat ho tam. Teď už to nechápala. Vůbec se nepokusila ho ošetřit. Utekla před ním. Kdyby neumřela, nikdy by si nedovolila být s ním a být... šťastná. Z onoho světa totiž člověk věci vidí z úplně jiné perspektivy.

            "Máš ji rád?" zeptala se. Xander kývnul. "Tak je všechno v pořádku-" "Buffy," přerušil ji a zahleděl se jí do očí. "Musím se tě na něco zeptat, dokud je čas... Buffy... ty a já-" Dala mu dlaň na ústa. "Jsme byli, jsme a vždycky budeme nejlepší přátelé," vyslovila nahlas svůj ortel. Sklonil hlavu. "Přátelé," zašeptal zraněně. "Xandere, nekaž si život tak, jako jsem si ho před smrtí kazila já," řekla a zvedla mu bradu, aby se jí díval do očí. "Anya tě miluje a klape vám to. Máš ji rád. Mne mít nemůžeš. Ožeň se, mějte děti. Budu vám je hlídat. Jo? Praštěná teta Buffy. To zní hezky, ne?" Konečně se usmál. "Díky, přítelkyně, za upřímnost." "Není zač, příteli, dlužila jsem ti ji. Jo, jdeme se Spikem špehovat Dawn. Myslí si, že něco peče, takže nevím kdy se vrátím." Lehce ho líbla na tvář a bez ohlížení prošla vrátky k přednímu vchodu.

 

***

 

            Spike kouřil, opřený o strom. Oči mu jiskřily. Slyšel všechno. "Poslouchat cizí hovory je neslušné," vyťala mu ne-pomyslný záhlavec. "Za co?" lhal. "Jeden si tady tiše kouří a hned ho bijou." "Raději pojď, ty chudinko ublížená. Těch deset minut jsem poněkud protáhla," povzdechla si a vzala ho za ruku. Odhodil vajgl a Buffy ho pečlivě zašlápla. Jejich rituál. Vyfouknul zbytek kouře a něžně ji políbil. Pak se vydali do noci. Všude se ozývalo jódlování a na nočním nebi se tu a tam objevily prskavky. Přešli pár bloků, všude spousta mládeže. Buffy si povzdechla. "Ale jak ji chceš najít? Vážně myslíš, že nejsou doma?" "Vsaď botky, lásko. Kam bys šla ty, v jejím věku?" "No, v jejím věku jsem ještě nebyla přemožitelka, naši se rozváděli, jo a... měla jsem zaracha." "Cos provedla?" kouknul po ní. "Ale... no to víš, hele není tamhle?" "Hezkej pokus, tak povídej." "Nó, ale je to celkem nuda-" "Já ji snesu." "Ach jo, dostala jsem kouli a navíc mne načapali, jak se líbám s jedním klukem v kumbále na nářadí. No hrůza. Napsali to domů. Táta řádil, ale já ho zkrotila dost snadno. Řekla jsem, že jsem byla v depresi, protože jsem ho viděla s tou mladou paní a on že ji taky líbal. A že jsem chtěla vědět jaké to je. A ještě jsem navrhla, že když se mu to nelíbí, ať mi dá prachy na psychologa. Že z toho, co on dělá, nechci mít doživotní trauma." "Bože, ty seš ale číslo. Co bylo dál?" "Nic, pohoda, táta vystřelil ven, jako by mu za patama hořelo. Fór byl v tom, že já ho neviděla, ale to jak zareagoval... nezmýlila jsem se. Máma mi dala zaracha, ale jen formálně. Děsně lilo a já bych stejně zůstala doma. Udělaly jsme si popcorn a koukaly na nějaký film. Jo už vím. Podrž se. Na Draculu. Máma říkala, že ji baví sledovat, jak chlapi pijou krev někomu jinému než jí a taky, že jsem tátovi parádně vytřela zrak." Spike se nahlas zachechtal.

            "Takže, nech mne věštit, mazlíčku. Tvoje ségra někde v parku zkouší první pusu." Buffy se zamračila. "Jak to víš a proč zrovna v parku?" "No, jste si dost podobný, ne fyzicky, ale jak jste umanutý. A v parku proto, že... jsem ji právě ucítil," mrknul na ni. Buffy přepočítala hvězdy nad hlavou a vyrazila. To mě mohlo napadnout. "Mě bys taky ucítil?" zeptala se, když už oba klusali po cestičce. "Na tebe mám radar, lásko, nos ani nepotřebuju," funěl vedle ní. Vtom to uslyšeli. Vřískot. Ale z jiné strany, než Spike cítil Dawn. Beze slova každý vyrazil jiným směrem.

 

***

 

            Buffy utíkala do lesa za zvukem dívčího vyděšeného hlasu. Pak je uviděla. Holka ječela a nějaký kluk se jí snažil udělat poněkud maxi cucflek. Buffy ho od ní odtrhla a jen zklamaně vydechla. Jedním slovem - ucho. Leželo to na zemi a vrčelo to na ni. Vypadalo to na s bídou šestnáct. "No to je úroveň", odfrkla pohrdavě. Sáhla za sebe a podala si děvče, které bylo spíš naštvané, než vyděšené. "Ty idiote, tys mne kousnul do krku! Teče mi krev," křičela. Buffy jí jednu vlepila. Holka zmlkla. "Janice... jsi Janice, viď? Když se necháš olizovat od upíra, nediv se, že tě kousne do krku." "Zack není upír, je to..." Konečně si všimla jak její kavalír vypadá a zaječela. Buffy si otráveně povzdechla a napíchla toho upířího puberťáka na klacek jako špekáček. Rozpadl se dřív, než se mu podařilo vstát. Buffy zhnuseně odhodila větev, kterou těsně předtím ulomila a zatřepala s hysterickou Janice.

            "Už je to dobrý, klid," šeptala jí, holka se kupodivu zklidnila. Jenom pořád koukala na místo, kde ještě před chvílí ležel chlapec, se kterým původně chtěla strávit noc. "Kde je Dawn? Kde a s kým," zvedla Buffy hlas. "V autě, s Justinem," pípla. Buffy ji beze slova postrčila vpřed.

 

***

 

            Spike běžel s přivřenýma očima. Vůně Dawn a Buffy byla podobná a tak musel dávat velký pozor. Pomohl mu dobrý sluch. Z jedné ze zaparkovaných rachotin se ozval Dawnin rozpačitý hlásek.

            "... byla jsem špatná, že? Neslin-", zmlkla, když se z okénka řidiče ozvalo hlasité odkašlání. Dawn i Justin hleděli do Spikovy pobavené tváře. Pohodlně se opíral o dvířka, hlavu jen pár čísel od bezvousého donjuana. "Jak se bavíte, mládeži?" zeptal se Spike a hned pokračoval. "Teda Janice, nevěděl jsem, že jsi na holky, to se Willow pobaví. A jsi nějaká vyspělejší. Kdy ses nechala ostříhat? No, možná ti časem porostou i vousy," provokoval. "Hele brácho, najdi si vlastní holku, tahle je má," bránil se zmateně Justin. Dawn zuřila. "Spiku, nech toho, přestaň si ze mě utahovat. Nic špatnýho nedělám." "Vy dva se znáte?" rozhlížel se kluk jako na tenise. "Jo," potvrdila otráveně Dawn. "To je Spike, ségra s ním chrápe." Justin vyvalil oči. Spike zalapal po dechu.

            "Cože? Tvá ségra chrápe s upírama? Dobrý, bod pro mě." A Dawn zavřískala. Justin se totiž uvolnil a dovolil svému démonovi, aby vklouzl na jeho tvář. "Co blbneš, kotě?" Nechápal. Dawn začala v panice sahat po otevírání dveří. Spike všechno jen tiše pozoroval. Upírek se naštval. "Tak to ne. Myslíš, že jsi něco extra? Když to může dělat tvá sestřička, tak proč ne ty. Taky si rád vrznu," dodal romanticky a hrábnul po Dawn. Velká chyba. Spike ho protáhnul okénkem auta jako pytel zrní a vůbec nevěnoval pozornost faktu, že mu zlomil ruku a patrně i nohu. Stejně už je nebude potřebovat. Dawn se konečně dostala z auta a sledovala, jak Spike drží Justina pod krkem, oba mají upíří tvář a junior navíc kolík proklatě blízko u srdce.

            "Spiku nech ho, nic mi neudělal. Jen mne políbil," bránila svého ctitele. "Jenom? A co myslíš, že by bylo dál? Ráno bys byla mrtvá nebo jako on, ty huso!" řval Spike. "Nevím proč. Buffy se taky o Halloweenu celou noc cicmala s Angelem a ráno byla v pořádku," zaútočila krutě. Spike zavrčel. "Jo, jenže až potom, co jsem ji já málem zabil! Ubránila se jenom proto, že je přemožitelka!" "Ty spíš s přemožitelkou?" podivil se Justin. Spike ho pustil a vrátil si Williamovu tvář. "Tomu bys nerozuměl. Mlč a čekej, daleko bys stejně nedošel," přikázal a vrátil se k Dawn. "A navíc," v duchu zavyl, tohle mu z pusy moc nešlo. "Angel měl duši a nikdy by jí neublížil." "Blbost. Nikdo jí neublížil víc, než on. Tys tady nebyl a neslyšel, co se pro něj nabrečela," protestovala Dawn. "Dobrá, ale ne fyzicky-"

            "Ne? No, v L.A. mi teda vrazil takovou, že se mi zatřásly všechny zuby v dásni," vmísila se do diskuze Buffy, která je už chvíli poslouchala. Nastalo ticho. První se vzpamatovala opět Dawn. "Fajn, nechme Angela Angelem, ale jakej je teda rozdíl mezi tady mým klukem," Justin se zakřenil, "a Spikem?" zeptala se. "Oba jsou upíři a ani jeden z nich nemá duši. Spike má akorát ten čip navíc, takže ti nezakroutí krkem." Spika zamrazilo. Tohle čekal už dlouho. Takže pohádka končí. Svěsil hlavu a rozběhl se pryč. V Buffy by se krve nedořezal. Udělala pár kroků vpřed a zadívala se Dawn přímo do očí.

            "Jestli to ještě nevíš, tak jsi hloupější, než já. A já to tímhle vzdávám. Dělej si co chceš. A pamatuj. Jsem tvou sestrou jen z donucení, stejně jako přemožitelkou. Obě tyto funkce dělám, jak nejlépe umím. Jako sestra končím. Jako přemožitelka ne. Jestli se staneš upírem, nepleť se mi do cesty. Nebudu mít slitování." Pak se otočila a rozběhla se za Spikem. Z kapsy jí vypadl kolík. Dawn zbledla. Bylo jí jasné, že tohle přehnala. Automaticky kolík zvedla.

            "Dawn, jsi vážně formát. Dík. Za chvíli budu v cajku a pak si užijeme," přitáhnul si ji do náruče Justin. Ztěžka se opíral o kapotu. "Neboj, holka, budu něžný. Chceš sex poprvé hned dneska, ještě jako člověk, nebo až zítra, jako upír?" kousal ji něžně do krku. Dawn sevřela kolík pevněji. Spike měl pravdu, jsem husa. Podkopla Justinovi zlomenou nohu a zkroutila ruku, která na tom nebyla o moc líp. Bolestně zavyl a spadl do trávy. Vší silou zabodla kolík. Trefila se, ale ne dost hluboko. Uviděla kámen a než se upír vzpamatoval, použila ho jako kladivo. Kolík zajel dovnitř a Dawn se rozkašlala, jak se nadechla jeho prachu. Přitáhla si k tělu jeho bundu a rozběhla se domů.

 

***

 

            Spike zpomalil. Vlastně ani nevěděl kam běží. Věděl jediné. Tohle je konec. Dawn nahlas vyslovila jeho obavy. Buffy všechno dojde. Vždyť Dawn má vlastně pravdu. V čem je lepší? Ve tmě okolo sebe slyšel vrčení démonů. Určitě je tam i nějaký, co u něj má Spike vroubek. Zmlátil jich už spoustu. Třeba ho dnes nějaký konečně najde. Ulehčí mu práci. Bude jenom rád, když... uslyšel za sebou funění. Něco se mu ztěžka pověsilo na rameno a sípalo to. Nechápal. Který démon může vonět heřmánkem a pizzou? Zastavil se. Buffy se o něj opřela plnou vahou a lapala po dechu. Ukazovala mu, že musí počkat až bude moci promluvit.

            "K-kam proboha t-tak ženeš?" vykašlávala ze sebe. "Skoro jsem vyplivla duši." Nechápavě na ni zíral. "No, Dawn říkala-" Bez skrupulí ho přerušila. "Kdybych brala vážně všechno, co mele Dawn, už dávno bych si lebedila ve cvokhauzu." Usmála se na něj a vzala ho kolem krku. "Proboha Spiku, já myslela, že tohle už máme za sebou. Nemůžeš při každé blbosti začít panikařit," šeptala a tulila se k němu. Přitiskl ji k sobě, ale stále si nebyl jist. "Zasloužíš si-" Nenechala ho domluvit. "Tak dost, to už tady bylo. Koho si zasloužím? Člověka? Zkoušela jsem to, čtyřikrát. Nevyšlo to, čtyřikrát. Někoho s duší? To už jsem taky zkoušela. Sám víš jak to dopadlo. A než se začneš srovnávat s tím upířím štěnětem, tak si vzpomeň co už oba máme za sebou. Byl jsi stejný jako on, ale to už je víc než sto let, proboha. To je jako bys chtěl srovnávat mne v patnácti a mne nyní. Chápeš, ty truhlíku? A navíc... miluju tě a potřebuju tě. Víš?" Spike se svezl na kolena a rozbrečel se. Objímal ji okolo pasu a vzlykal jako dítě. Buffy mlčela a jen se mu probírala vlasy. Tu koupel si dnes přece jen dají. Kašle na školu. Zítra si udělají den jen pro sebe. Cítila, jak se Spike pomalu uklidňuje. Sklouzla k němu dolů. Spadli na zem. Objímali se ve spadaném listí, jako by byli sami na celém světě. Možná, že byli.

 

***

 

            Dawn potichu vešla do temného domu. Nikde se nesvítilo, dveře nebyly zamčené. V kuchyni leželo neumyté nádobí po večírku. Výzdoba, kterou vykouzlila Willow, mizela. Bylo zvláštní dívat se na půlky lampionů, na konfety plující vzduchem a třásně, které byly místy neviditelné. Dawn se styděla. Za sebe. Za to, jak se chovala. Za to, jak ublížila Spikovi. Nikdy jí to neodpustí. Ani on ani Buffy. Tady doma nechápala, jak něco takového mohla vypustit z pusy. Po tom všem, co pro ně Spike udělal. Co pro ni a celý svět udělala Buffy. Dawn neměla ani sílu brečet. Zhroutila se na židli. Vždyť ona je tady úplně k ničemu. Jenom bere. Všichni se o ni starají a ona... tak tak, že chodí do školy. Všechno nechává na ostatní, nikomu nepomáhá a bere to jako samozřejmost. A taky krade. V Magic Boxu i jinde. Spike se může strhat, aby měly všechno a Buffy dře přes den ve škole, v noci na hlídce. Je unavená. Ta její škola. Dawn nechápala co na ní má. Ji by to zabilo, ale Buffy je nadšená. Spike už méně. Každý večer totiž absolvuje všechno, co se Buffy přes den naučí. Onehdy zcela vážně tvrdil, že toho jejich tělocvikáře ožere tak, že druhý den nebude umět ani chodit, natož bojovat. Buffy ho jen plácla a když si myslela, že se ona, Dawn, nedívá, pošeptala mu, že mu to pak pofouká. Dawn se zajíkla.

            Jestli i Spike od Buffy odejde... Nesmí na to myslet. Rozhlédla se okolo sebe. To je nápad. Bundu pověsila na věšák a vyhrnula si rukávy. Nádobí si snesla do kuchyně, zbytky vyhodila a pustila vodu. Odmočit, umýt, opláchnout, odkapat... pořád dokola.

 

***

 

            Spike se spolu s Buffy loudal pomalu domů. Za chvilku bude svítat. Noc strávili u něj v hrobce. Sice v ní bylo zatuchlo, protože tam už dlouho nebyli, ale měli klid. Vypili láhev vína a něžně se milovali. Přesto se však dohodli, že se vrátí. Buffy přiznala, že nechala Dawn samotnou. Spike nevěděl co na to říct. Dala jemu přednost před svou sestrou. Bylo to dobře nebo ne? Ani jeden z nich si tím nebyl jist. Oba však věděli, že by to nikdy neudělali jinak. Nakonec se oblékli a ruku v ruce šli domů. Dveře nebyly zamčené a na věšáku visela červená bunda, co nosí fotbalisti. Buffy si vzpomněla na tu svou, černou, která teď visí ve skříni Tary a ta je z ní v sedmém nebi. Spike kýchnul.

            "Co je?" zeptala se. Kýchnul znovu. "Tady řádila nějaká šílená uklízečka. Necítíš jablíčkovej Jar?" Buffy kývla a rožnula. Všude uklizeno, jako by se tady nic neslavilo. Zastavili se na prahu kuchyně. Lesk blesk. Překvapeně se na sebe dívali. "Že by Willow udělala kouzlo?" dumala Buffy. "Určitě ne," zamítnul tuto teorii rezolutně Spike. "Koukej, ta flaška byla odpoledne plná." Ukázal na plastovou láhev s jablky přímo k nakousnutí. Bylo v ní na dně. Záhada objasněna. "Dawn," zašeptali oba současně a rozběhli se nahoru. Dveře do pokoje Dawn byly dokořán. Giles řezal dřevo, i když malinká noční lampička svítila. Dawn spala oblečená, na své půlce postele. Palec v puse. Ruce rozmočené jako žabička. Oba se usmáli. Asi ta lekce nebyla úplně k zahození. Buffy jí rozepnula těsné rifle a Spike ji přikryl. Zavřeli dveře a přemístili se k sobě do pokoje. Svlékli se tak rychle, jak jen to šlo, a už byli v posteli. Usnuli skoro dřív, než si stačili lehnout.

 

***

 

            Ta lekce úplně špatná nebyla, ale Dawn stejně nepomohla. Co s tou holkou proboha je? Dumala Buffy, když svižným tempem kráčela ke škole. Prostě v Magic Boxu čmajzla medailon a démon tance se postaral, aby ve městě několik lidí jednoduše uhořelo. A taky všichni zpívali. Všichni! I ti, co to neuměli. Oni se Spikem měli kliku. Chytlo je to v noci na hlídce a banda démonů jim dělala křoví. Střihli si zamilovaný duet, že by John s Olivií záviděli a jejich taneček by nezahanbil ani Patricka a Jennifer. Jenže pak ten ďáblík unesl Dawn do Bronzu a chtěl si ji vzít za královnu. V té chvíli na ni měla Buffy takový vztek, že si s ním skoro plácla. No co, mít za sestru královnu, i když v jakési podivné dimenzi, proč ne? Stejně je klíč. Spike ovšem zasáhnul a velice diplomaticky jí vylíčil, jak se bude cítit ráno, až se probere a zjistí, že provdala sestru. Takže ji další píseň neminula a tady už bylo hůř.

            Proti své vůli vykecala, že ji nevytáhli z žádné pekelné dimenze, kde ji mučili, ale z ráje. Dostala stejný dar jako všechny přemožitelky. Když už jsou na dně, příliš unavené, než aby dál bojovaly, umřou a přijdou do nebe. Willow na ni jen zděšeně zírala a ona sama začala zmateně vířit po parketu. Spike ji chytil a odvedl domů. Všechno dobře dopadlo. Démon zmizel. Jen se jí nikdo z party nedokázal podívat do očí. Z jejich chování bylo jasně patrné, že se stydí. Dawn se jí vyhýbala a Giles s ní jednal, jako by byla z křišťálu. Povzdechla si. Vždyť už se na ně ani nezlobí. Je skutečně šťastná. Poprvé v životě. Kdyby byla na světě ještě máma, nechybělo by jí už vůbec nic. Jenže... co by máma na Spika řekla? Snesla by vedle ní upíra? Angela nemohla vystát, ať už duši měl nebo ne.

            Vzala za kliku a otevřela mohutné dveře. Zamířila do tělocvičny. Dnes mají praktický výcvik. Už se moc těšila. Snad se odreaguje natolik, aby schůzi, na kterou ji podivně vážně pozval Giles do Magic Boxu, přežila.

 

***

 

            Spike pečlivě zaparkoval, aby se vyhnul odpolednímu slunci. Odešel z práce dřív, než obvykle, protože Giles pořádal jakousi sejšn, na kterou všechny obřadně zval. Tím bylo jasné, že se domů vrátí až bůhví kdy a tak si od své oblíbené kuchařinky nechal uvařit večeři pro všechny a teď nesl minivárnice do kuchyně. Do Magic Boxu je tahat nemá smysl. Nejsou tam talíře. Leda magické a ty jim Anya nepůjčí ani omylem. Loktem stiskl kliku a vsoukal se dovnitř. Hned mezi dveřmi začichal. Vánoce ještě nejsou, aby někdo pálil kadidlo, dumal. Voní to jako... myrha? Že by někdo dostal záchvat budhismu? Šel po čichu a rázem mu bylo jasno. Zrzka něco kutila u krbu. Na sobě cosi, co vypadalo, jakoby to právě vytáhla krávě z huby.

            "Co to bude až to bude?" zeptal se nahlas a Willow leknutím padla na zadek. Hořící krbová sirka zase padla na koberec a jen díky tomu, že na stolku stála sklenice s vodou a Spike se netřásl jako osika (Willow naopak ano), nevypuknul požár. "Víš... S-Spiku..." koktala Will. Kouknul do krbu a svalil se do křesla.

            "Ty si vážně nedáš pokoj. Kouzlo zapomnění. A pořádně zprasený! Ty krá-" Uklidnil se jen vnitřním násilím. Vážným a skoro monotónním hlasem ji začal poučovat. "Kdybys tohle zapálila, tak až to dohoří, všichni, kdo budou v té chvíli s tebou, přijdou o paměť. Úplně!" zařval. "To chceš?" "Nééé," kvílela rádoby čarodějka. "Já jen chtěla pomoci Buffy a Taře. Když si Buffy nebude pamatovat jak to bylo v nebi fajn, bude šťastná. A Tara se se mnou pořád hádá kvůli kouzlům. Ví, že jsem jí odstranila vzpomínky na hádku a tak jsem jí slíbila-"

            "Že nebudeš čarovat a na důkaz toho, jak to myslíš vážně, uděláš další velkej kouzelnej průser?" přerušil ji vztekle. Willow popotáhla. Spike nesnášel dívčí slzy. Zvlášť, když za ně mohl on sám. "Nebreč," houknul na ni. "Nikomu to neřeknu. Ty kytky vyhoď, fotky vrať do šuplete a hlavně vyvětrej! Dám jídlo do kuchyně a vyrazíme. Jo a vezmi si něco na sebe. Je listopad. Zas takový vedro venku není," zavrčel. Willow zdecimovaně kývla a beze slova poslechla. Věděla, že ten upír má úplnou pravdu. Ještě se vrátila nahoru pro bundu a pak prošla dveřmi, mezi nimiž už Spike netrpělivě stepoval. Do Magic Boxu dojeli skoro na čas. Ostatní tam už byli. Buffy se tvářila zvláštně. Spike k ní hned zamířil a překvapila ho bolest, kterou viděl v jejích očích. Vzal ji kolem ramen.

 

            "Giles odlétá zpátky do Anglie," odpověděla na jeho němý dotaz. "Nechá mne tady samotnou." Spikovi zatrnulo a nechal ruku zase sklouznout. Zadíval se do země. Takže když tady nebude Giles, ona se bude cítit... sama. Buffy došlo co plácla. "Já nemyslím jako úplně samotnou, Spiku! Neblbni! Já to řekla hloupě. Samotnou z přemožitelského hlediska! Ne lidského," snažila se svá neobratná slova vyžehlit. Ostatní se překřikovali v názorech na to, jestli Giles má nebo nemá odjet a těch dvou si nikdo nevšímal. Buffy vzala nešťastného upíra kolem pasu a přitulila se k němu. Moc nereagoval. Jen se rozpačitě rozhlížel. "Ty troubo, kdy už konečně vezmeš na vědomí, že tě miluju?" zašeptala mu do ucha a kousla ho něžně do krku. To zabralo. Podíval se jí do očí.

            "Myslíš to vážně?" "Jo, ty mi fakt nevěříš? Ani po... uhm... tom všem... co jsme v noci," koktala, rudá jako rak, "a někdy i ve dne... dělali?" Koukala se mu do očí a jeho, už mnohem spokojenější výraz, likvidoval poslední stopy bolesti, kterou jí způsobilo Gilesovo rozhodnutí. Dala mu pusu na nos, otočila se k ostatním a pískla na prsty.

            "Ticho!" křikla. Všichni na její povel ztichli. "Gilesi, máte pravdu. Já už jsem vlastně v důchodu. Přesluhuju a vy nejste povinen strávit se mnou celý život. Každý pozorovatel má jednu přemožitelku a ta, když má dost vkusu, včas umře. Já se snažila, jenže mě vždycky někdo vzkřísil. Xander už má dva body. Takže, bylo to nádherné, ale bylo toho dost. Jeďte domů a žijte. Koneckonců, máme telefon. Já už to tady nějak zvládnu. Nejsem na to sama," zvýšila hlas a mrkla na culícího se Spika. "Navrhuji to oslavit, objednáme pizzu-"

            "Doma mám večeři pro deset lidí," vpadl jí do řeči upír. Xander okamžitě přestal truchlit a poplácal se po břiše. "Skvělý," radoval se, "počkat... Kdo ještě přijde? Nás lidí je, jestli dobře počítám, sedm jako trpaslíků!" "Tebe počítám za čtyři," setřel ho Spike. Anya začala horlivě přikyvovat, že to odhadnul správně a Xander se urazil. Spike se naopak spokojeně ušklíbnul.

            Vážně má dobrej den. Dnes by mohl Buffy nenápadně předvést nějaké novinky. V baru bylo mrtvo, tak s Willym brouzdali po internetu a našli pár velice zajímavých stránek. Některé polohy jej velice zaujaly, ale musí na ni opatrně. "Na co myslíš?" vyjela na něj. Zatvářil se jako 'já nic, já muzikant' a suverénně začal lhát. "Jestli mám všechno k večeři, lásko, na co jiného?" Jen po něm křísla pohledem, protože tenhle jeho kukuč znala velice dobře. Měla svého upírka pěkně přečteného. Předstírala, že je naštvaná, ale v hloubi duše se začala těšit, s čím zas na ni přijde.

            "Tak jedeme nebo ne?" agitoval Xander, který se už nemohl dočkat žvance. Všichni se uchechtli a pak se rozdělili do aut.

 

***

 

            Buffy přišla ze školy docela svěží. Měli přednášky a navíc dvě odpadly. Doma nikdo. Kriticky se rozhlédla po bytě. No, od posledního úklidu už nějaká ta doba uplynula, ale co, ještě to počká. Raději si dala dlouhou sprchu a pak začala zkoumat ledničku. Zbytek od večeře vypadal nadějně. Šupla ho do trouby a nalila si studené kafe od rána. Pohodlně se usadila v kuchyni a zahleděla se do časopisu, co ležel na stole. Zapomněla ho tam Dawn. Problémy náctiletých dívek Buffy zaujaly. Nandala si jídlo a užívala si pohodu. V hlavě už dělala seznam toho, co všechno Dawn zakáže. Z výchovného procesu ji vyrušil zvuk otevíraných dveří. Dovnitř vpadl Spike a divně se na ni zahleděl. Zamračila se.

            "Co se děje?" "Ty nevíš?" "Ne, co je? Netvař se jak inkvizitor." "Víš kolik je hodin?" "Já nevím... dvě?" "Tři! A co je za den?" "Středa?" "A?" "Hele já nevím, nech toho kvízu." "Ve čtyři hodiny odpoledne, ve středu, se dostaví sociální pracovnice, aby posoudila..." Buffy se zakuckala. "Já na to zapomněla." "To vidím a všechny ostatní taky." Problém úklidu se rázem začal zdát poněkud důležitějším. Před týdnem se dohodli, že holky vysmejčí kvartýr a budou tady stát ve špalíru. Spike měl totiž nějaké zařizování mimo Sunnydale a dělal s ním tajnosti. Taky nechtěl překážet. Obtížně by legálním způsobem svou přítomnost vysvětlil. Dawn měla sekat dobrotu ve škole a tady to mělo vypadat přímo vzorově. Jenže. Dámy se na všechno vyflákly a on to nějak vytušil. Buffy se rozbrečela. Za hodinu to nestihneme. Všude svíčky, jak si Willow onehdy hrála a vůbec. "Vezmou mi Dawn." To Spike nevydržel. Měl vztek, ale na Buffy se zlobit neuměl.

            "Neplač, tak neplač! Nějak to zvládnem. Běž se hodit do gala. Já vyhlásím pohotovost." Buffy si sice neuměla představit jak, ale poslechla. To už Spike zvedal telefon. Xander dostal za úkol vytáhnout Dawn od Janice. Výhrůžný mail pro Willow odeslal podle jeho pokynů Willy přímo z baru. 'Ať všeho nechá a naklusá domů.' Taru opatrně vynechal. V minutě uklidil jídlo od včerejška, to už se dovnitř hrnula Willow. "My jsme zapomněly!" omlouvala se. "Všiml jsem si. Všeho nech a čaruj. Taře nic neřekneme. Vzorové prostředí pro východu školního dítěte," poručil si upír. Willow kývla. Postavila se doprostřed pokoje. Zavřela oči a koncentrovala se. Věci se začaly přeskupovat a měnit. Prach mizel, svíčky narůstaly do původní délky a přestávaly dělat dojem čarodějných rekvizit. Rázem z nich byl domácký doplněk interiéru. Když skončila, Spike jen kývnul ke kuchyni. Neviditelný Mister Proper zapracoval. Spike znovu kývnul.

            "Fajn, teď vypadni. A ne, že sem s Tarou nakráčíte ruku v ruce. Až ta apokalypsa skončí, pošlu ti mail. Moment, jak to vypadá nahoře? Koupelna?" Will beze slova vyrazila. Do dveří byla eskortována Dawn. Xander ji vedl téměř za uši. Vztekala se a protestovala. Spike si odkašlal. Dawn věděla, že tady touhle dobou ještě být nemá, takže zmlkla. "Za pár minut se tady objeví lidé ze sociálky," zasyčel. Dawn se zajíkla. "Proč mi to Xander neřekl?" "Co jsem jí měl říct?" protestoval obviněný. Spike si jen povzdechnul. "Teď toho nechme. Dawn, ty si u stolu rozdělej úlohy a já tobě a Buffy nachystám jídlo, pak mizím. Takže hrajeme scénku: Klidná rodinná večeře a následné psaní úkolů. Umýt ruce a popohnat Buffy." Sáhnul do tašky a vyndal termosky. Jejich obsah přendal do kastrůlků, aby to vypadalo jako od maminky a znejistěl. Raději se vydal nahoru. Dobře udělal. Buffy si zoufala před skříní. Vytahovala věci a když je zamítla, Will je kouzlem vracela na věšák. Spike už toho měl plné zuby. Zkontroloval horní patro, včetně koupelny, dobrý. Pak se vrátil za Buffy. Ukázal Will, že má vypadnout a vytáhl ze skříně klasické bavlněné šaty, jednoduché, pohodlné.

            "Nesmí to vypadat jako divadlo. Musíš vypadat přirozeně. Klidně sis mohla vzít rifle, ale tohle je lepší." Chvíli ji podržel v náručí a pak už byl nejvyšší čas. Když sešel do přízemí, někdo právě zvonil. Mrknul na Dawn, aby šla k úlohám a on sám se vypařil do sklepa. Tam snad nepůjdou. Buffy už se hnala ze schodů. Otevřela korpulentní ženě, která se od počátku tvářila jako by spolkla pravítko. Chladně pozdravila, na což Buffy zareagovala odzbrojujícím úsměvem. Herdekbaba vešla do nablýskané haly. Poprvé se zatvářila nejistě, když si všimla, že nechává špinavé ťápoty. Buffy to nekomentovala. Dámě padly oči na vyrovnané pantofle.

            "To máme pro přátele, když přijdou na návštěvu. Prach z venku je pro mladý organismus extrémně nebezpečný. Nechci, aby Dawn dostala astma," vysvětlovala starostlivě Buffy. Paní sociální se rázem cítila jako bacilonosič. Buffy se na ni usmála a podala jí návleky, které asi před pěti vteřinami vykouzlila Willow. Dobrej nápad. Z kuchyně voněla večeře. "No, máte to tu docela pěkné," utrousila kontrola neochotně. "Pojďte dál," zvala ji Buffy. Vešly do jídelny, která vypadala jako reklama na pracovnu školáka. Velký psací stůl s šuplíky, za kterým se snaživě zubila Dawn. Vstala a pozdravila. Přísná posuzovatelka ulpěla pohledem na rozvrhu hodin, ve kterém byly kolonky pro zadané úkoly. Okouzlil ji velký globus a knihovna s učebnicemi. Buffy se omluvila, že Dawn stydne večeře. Všechny se vydaly do kuchyně. Na stole prostřeno pro dvě, cibulák. Baba nevěděla co to je, takže ho považovala za talíře s obrázky pro děti. Buffy v mžiku nandala jídlo na jeden z talířů a Dawn si způsobně sedla. Odpustila si obvyklé poznámky. Bez řečí papala jako to nejvzornější dítko na světě. Sociální dáma zaslintala a polkla. Buffy jí nenabídla, ale pozvala ji k prohlídce zbytku domu. Takže šly dál. Dveře do sklepa, díkybohu, zůstaly nepovšimnuty. Smysly kontrolní komise byly příliš zaujaty vůní dušeného masa, ne příliš ostré, ideální pro dítě v Dawnině věku. Přešly do pokoje. Všude naklizeno, v televizním programu fixou podbarven kurz francouzštiny. Ta ubohá paní si už nevěděla rady. Byla si jistá, že tady něco nehraje, ale co? S nadějí upřela oči na schody vzhůru a bez pozvání se tam hrnula. Ohlédla se po Buffy. Ta za ní kráčela s prázdným výrazem ve tváři. Baba zajásala, v duchu. Tři ložnice, dvoje dveře dokořán. První, ložnice Buffy, všude uklizeno. Jen v koutě spousta tělocvičných pomůcek a na okně se větral trikot. Buffy se omluvně usmála. "Jdu ze školy, dnes jsme měli jen teorii a tak jsem domů běžela, abych neztratila kondici. Je zpocené."

            Jeden pohled do papírů... ale vždyť... ona si byla úplně jistá, že ještě onehdy byla ta žába jak bez školy, tak bez práce. Proto se jí přece dostala do drápů, tedy do kompetence. "Ale vy jste minulý semestr přece nenavštěvovala!" "Část semestru. Máma nám umírala na nádor v mozku a já se musela starat o ni i o Dawn." Sociální paní zalapala po dechu. "Ale letos v září jsem se vrátila. Dělám tělovýchovu, chci učit tělocvik. Mám ráda děti a sport." Body, které získala za smrt matky, rázem ztratila u staré panny, která se nerozběhla ani za taxíkem. Dáma beze slova vyrazila dál, pokoj Dawn. Kdyby mohla, tak by brečela. Uklizeno, jak v domečku pro Barbie. Plakáty Disneyho filmů na stěnách, plyšáčci na posteli se starorůžovým přehozem s obrázky růží. "Dávám pozor, aby byla Dawn pořádná, jak nás to vždycky učila maminka," dodala s nevinným výrazem v obličeji Buffy. Dostalo se jí jen kamenného pohledu. Zbývala poslední naděje. Třetí, zavřené dveře. Vrhla se k nim. Buffy ji zastavila.

            "Tam ne," zaprosila. "Pročpak by ne?" dostalo se jí uštěpačné odpovědi. To už se dveře rozletěly. Mírně zatuchlý vzduch. Na ustlané posteli dámské šaty. Na nočním stolku oltářík z fotek usměvavé krásné ženy s blond vlasy. Pár svíček. Nechápavě se otočila. Buffy tekly slzy. "To je pokoj mámy. Nechaly jsme ho tak, jak byl, když z něj naposledy odešla," vysvětlovala vzlykavě. To byl konec. "No tak, děvenko, já to tak nemyslela. Jste vzorná opatrovnice své sestry. Maminka by na vás byla hrdá. Takže, jen ať se Dawn trošku zlepší ve škole, i když chápu, že to pro vás obě byl velký šok. Já už půjdu. Doporučení vám dám. Žádala jste už o sociální dávky?" Buffy vydala zvuk, který byl podbarven slzami a mohl znamenat cokoliv. "Já na ně došlápnu. Jestli vám to někde zdržují, popoženu je. Tak já už jdu a vy neplačte," vydala ze sebe s pocitem lidumila, ale po cestě okolo koupelny stejně mrkla dovnitř. Vůně čistoty, lesknoucí se dlaždičky a barevné ručníky jí vzaly zbytek nálady a tak raději vyrazila po schodech dolů dřív, než dostane infarkt. Tomu referentíkovi, který jí dal na stůl tuhle složku, zítra utrhne hlavu. Vypadla ze dveří. Vtom ji něco napadlo. Po špičkách se vracela a znovu otevřela dveře, nakoukla dovnitř. Neměla to dělat. Buffy klečela vedle Dawn v kuchyni, ta ji držela v náručí a obě plakaly.

            Sociální paní se sama za sebe zastyděla až do hloubi duše a mazala pryč, jako by jí za patami hořelo.

 

            Buffy tiše zašeptala: "Už je pryč?" "Jo, už je," ozval se Spike ze schodů do sklepa. "Odstartovala jak Lauda," konstatoval a zavřel za sebou dveře. Přitisknul se ke zdi, protože žaluzie byly schválně pootevřené, aby sluníčko svítilo dovnitř. Buffy vstala a upravila jejich sklon. "Dík," okomentoval to Spike a sáhl do lednice. Vytáhl flašku vína a otevřel ji. Nalil sobě i Buffy. Podal jí skleničku a odešel do obýváku. Tam se opakovala scéna z kuchyně, tentokrát se závěsy. Sedl si na gauč, naznačil přípitek a napil se. Byl zticha. Buffy se posadila do křesla naproti. Bylo ticho. Spike upíjel a Buffy si hrála se sklenkou.

            "Tak už něco řekni," zaúpěla nakonec. Spike na ni vytřeštil oči. "Co mám říct?" "Že jsem šlompna? Že když se mi všechno nepřipomene desetkrát, zapomenu to?" Spike položil víno na stolek a vztáhl k ní ruku. Bez odporu šla za ním. Posadil si ji vedle sebe a začal tichým hlasem. "Jestli se dobře pamatuji, tak když jsem před pár dny odjížděl, sedělo nás tady sedm a všichni jsme si rozdali úkoly, abychom tohle se ctí zvládli. Dawn měla přijít včas domů, vy tři jste měly uklidit, ti dva vám to všechno měli aspoň připomínat. Takže ze sebe nedělej tu nejhorší. Víš, jen bych rád věděl, co jsi jí pověděla, že byla tak naměkko. Jestli jsi tak dobrá herečka, dumám, jestli s ní nejsem na stejné lodi." Buffy vzhlédla.

            "Rozbrečela jsem se v pokoji, který Willow, aniž bych to věděla, předělala do stavu, jaký byl v den, když umřela máma. Stačí? To jsem taky hrála?" vyštěkla na něj a začala se mu škubat z rukou. "Jestli zase začneš s tím, že tě ne-" Spike pochopil, že tohle zvoral. Přitiskl ji k sobě a začal líbat. Bránila se, ale po chvilce se poddala. Nemastně neslaně. U dveří zakašlala Dawn. Oba vzhlédli.

            "Nechte toho. Nehádejte se. Úplně zbytečně si ničíte nervy. Z blbostí hned děláte závěry. Spike má pravdu, Buffy. Jsme husy. Nebýt jeho, valila bych teď k tátovi nebo hůř. Pamatuješ jak to bylo, když umřela máma? Usmiřte se tak, jak to vy dospěláci děláte a já vám oběma dám písemně, že se máte rádi, blbečci. Pozoruji lidi už myriády let. Jsem totiž KLÍČ, tak to poznám. Já teď vypadnu za Janice-" "Ne!" ozvalo se stereo.

            "Fajn, takže vám neřeknu, že i já mám ráda vás a za trest budeme hrát poker. A já Buffy svlíknu do naha," změnila Dawn tón oslavný na otravný. Spike se nadechl. "Svlíkat Buffy do naha, to je moje kompetence, prcku," zdůraznil a Dawn protočila oči. "Nicméně, máš pravdu. Kápla jsi na to. Oba jsme vztahovační, ale znáš naše úspěchy v lásce. Nediv se." "Jo, že já jsem na tom líp. První kluk a hned mě chtěl sníst," povzdechl si klíček. Buffy už to nevydržela a zakřenila se. "No jo, ale samou láskou, sice ke tvé krvi, ale aspoň něco a když to tak vezmeš, je to jen jedna zhrzená láska na kolik jsi to říkala těch myriád? Spike jich měl víc za sto let a já dokonce jen za šest. Vedle tebe jsme žabaři." Všichni tři se ulehčeně rozesmáli. Dovnitř opatrně vstoupila Willow s Tarou. Obě šeptaly. "Už je pryč?"

            "Jo, sorry, mazlíčku, zapomněl jsem ti v tom stresu mailnout," omlouval se Spike. Tara se překvapeně rozhlížela. "Páni, tady je to skvělý," pak se zamračila. Spike se ujal obhajoby. "Zadrž, než začneš s nepodloženým obviňováním. Willow za nic nemůže. Jen jsem ji ráno promailnul a zjistil, jak jste to, dámy, zasklily a povolal jsem úklidovou četu. Červenej a Modrej mají bratrance-" Tara ho nenechala domluvit. "No vždyť já to pořád říkám, jsou skvělí, na vzhledu nezáleží. Kdybychom založili agenturu a-" "Vykořisťovali je," nenechal se přerušit Spike. "Oni mají svých kšeftíků dost. Tohle byla jejich dobrá vůle, přátelská výpomoc, protože si oblíbili Buffy." "Za kolik?" ozvala se Buffy, aby ho podpořila v sérii lží. "Klid, lásko, o víkendu je poker. V pondělí ještě rádi opraví i ty schody na zápraží, co tak děsně vržou." Zasmáli se. Jen Tara se mračila.

            "Tomu říkám zneužívání démonů. Vždyť my bychom jim mohly jako odměnu vyvolat toho M'Fa-cosi, co jim tak chutnal." Dawn jí zatleskala. "Ano, Taro. Jsi přímo máma démonů. Aby jsi ochránila jednoho před prohrou v hazardní hře, vyvoláš druhého a dáš ho tomu prvnímu k obědu. Fakt dobrý." Tara se začervenala. "Já to tak-" "My víme," utnuli ji smíchem a znovu Dawn, asi tušila, že dnes to měla natěsno, se snažila zachránit situaci. "Tak co lidi, co s načatým večerem, teda odpolednem." Spike se zakřenil. "No, vždyť jsi to vymyslela sama. Budeme hrát společenské hry. Člověče nezlob se. Souhlas?" Mimo Dawn souhlasili všichni, takže nemohla nic namítat. Když zhruba v osm hodin večer dovnitř vpadla přepadovka sociálního oddělení, kterou povolala dáma kuchařinčiných rozměrů, nikoliv kvalit, z dnešního odpoledne, našla v domě, mimo dvou oprávněných obyvatelek, dvě jejich kamarádky ze školy a jednoho rodinného přítele (jak jim bylo taktně naznačeno, přítel zesnulé matky obou děvčat, který k nim má pocit zodpovědnosti), jak sedí v obývacím pokoji, u konvice čaje, a hrají Člověče nezlob se s nadšením dětí na základní škole. Vedoucí komadna se Buffy omluvil tolikrát, že Spike začal žárlit. Nakonec jí na rozloučenou pošeptal, že oni doma hrají monopoly a někdy dokonce i kanastu. Buffy mu s úsměvem poděkovala a pokračovali v Člověče nezlob se. S jediným cílem. Znechutit Dawn společenské hry jednou pro vždy. Povedlo se.

            Druhého dne ráno Willow krekla databázi sociálky a než se jí to povedlo, tak si neustále pochlebovala, jak je šikovná, že se jí podařilo přeměnit víno v čaj a naopak. Dospělí by Člověče za střízliva nepřežili. Od Tary dostala záhlavec, ale s láskou, protože ta věděla, že to bylo nutné. Potom se dozvěděli, že jejich sociální pracovnice dostala nabídku, aby na dohodu změnila zaměstnání. Ze Sunnydale se dostala do města Stockton, severně od L.A. Jako psycholožka ženského nápravného zařízení. Tehdy poprvé bylo Buffy Faith líto. Ale co, říkala si. On jí to Angel o návštěvách jistě vynahradí.

            Buffy si polepšila. Dostala se do kategorie 'Více než vzorná opatrovnice' a přiznali jí sirotčí důchod s příspěvkem na sestru. Na Revello Drive 1630 se už nikdy žádný pracovník sociálního odboru neobjevil.

 

***

 

            Unaveně se vlekla domů. Nechápala, jak dnešek přežili ostatní spolužáci, když ona je v plném tréninku a navíc přemožitelka a po tom, co s nimi lektor při výcviku prováděl, je jedna modřina a bolí ji každý sval v těle. Dnes se naloží do vany a udělá si tolik pěny, že v ní ani nebude vidět. Problémem možná bylo, že kantor brzy zjistil, že Buffy je nejlepší ve třídě a teď na ní všechno předváděl. Měl skvělou techniku a tu Buffy, než začala chodit do školy, moc nebrala. Takže mu skoro vždycky naletěla a cítila se jako otloukánek. Moc nepomohl ani fakt, že podruhé už každý chvat provedla perfektně a nikdo ji nepřepral. Taky toho na hlídkách pořádně zneužívala a doby, kdy se s upírem mazala několik minut, byly ty tam. Teď měla průměr pět vteřin. Pořád ale nechápala, že když ji udeří ve škole, má moncla a když ji praští upír, skoro to ani neví. Jen si povzdechla a zvedla hlavu. Všimla si, že je skoro u Willyho baru. Spike by tam měl ještě být. Neváhala a otevřela lítačky. Mimo něj tam téměř nikdo jiný nebyl. Barman si jí všimnul okamžitě a na první pohled poznal, co potřebuje. Mrkl na ni a zvedl pult, aby mohla k němu. Nejprve vzal její tvář do dlaní a pečlivě ji políbil na ústa. Pak ji usadil na stoličku, takže zvenku nebyla vůbec vidět a sáhnul do lednice. Vytáhnul šampus, BRUT samozřejmě a zručně otevřel láhev. Vylovil sklenku z tenkého, litého skla, čistou jako slovo boží a nalil jí.

            "Tu máš, miláčku," podal jí perlivou tekutinu, "ten parchant ti zase dal do těla, co? Vážně mu nemám... ehm... domluvit?" Buffy se zaculila a zavrtěla hlavou. Pak po vzoru žokejů pokopaných koňmi, které znala z románů Dicka Francise, s úlevou upila. Bože ano, přesně tohle potřebovala. Blaženě přivřela oči a cítila, jak bublinky vyskakují z ploché sklenice a dopadají jí na tvář. Spike ji pozoroval, jako by byla jeho darem z nebes. Počkat, vždyť byla. "Doma si vlezeš do vany a já tě pak namasíruju," sliboval. Buffy se usmála. Byla všemi deseti pro. Dopila sklenku a hned dostala další. "Neblázni, vždyť se namažu," hubovala ho, ale hned začala upíjet. Cítila, jak jí blahodárná tekutina proudí v těle a svaly byly rázem vláčnější a už tolik nebolely.

            "Kdy tady končíš?" koukla po Spikovi. Podíval se na hodiny. "Za... jedna, dva, tři, čtyři... teď," ohlásil. "Nechceš se projít? Mohli bychom se někde najíst a NEchodit na hlídku," navrhl. "Moment a co auto?" "Willy nějakým zázrakem sbalil kočku a chce ji povozit skoro džípem," protočil oči. "Ráno mne vyzvedne." Buffy to vzala na vědomí a Spike pokračoval. "Kino?" Už jí bylo mnohem líp. "Beru, ale až pak. Mám hlad jako vlk. Dawn je zase u Janice. Tentokrát jsem to ověřila u její mámy. A holky se o sebe určitě postarají." "Jestli máš velkej hlad, udělám ti sendvič nebo kouknu co má ta naše víla v kuchyni." Buffy se uchechtla. Dobře znala vílí proporce té skvělé kuchařky, ale dnes neměla chuť na nic extra. "Raději bych si dala hambáč." Spike pokrčil rameny. "Tak fajn, za rohem je Double Meat Palace. Máš ho mít. Pro dnešek mizím, Willy!" "O.k.," ozvalo se zezadu a Spike Buffy dvorně podržel nejdřív desku baru a pak lítačky. Hned za dveřmi ji vzal do náruče a začal líbat. Spokojeně se přidala a užívala si jeho péči. Po několika minutách vyšli do chladné noci. Buffy se zatřásla zimou a hned jí na ramenou přistál Spikův plášť. "Lepší?" Kývla. Drželi se za ruce a kráčeli nocí. Snad po tisící ji napadlo, proč si spolu nezačali už dávno. Jak mohla být tak předpojatá a jen proto, že je upír a nemá duši... Angel duši měl. Přitom jí dokázal ublížit víc, než kdokoliv jiný. Parker měl duši, Riley má duši... Jestli to není tím. Duše je možná na škodu. To už stáli před skleněnými dveřmi té mastné pasti. Buffy si masochisticky vybrala ten nejnezdravější hamburger, co tam měli a kolu. NE-Light. Spike si dal pivo. Koukal jak jí a ten pohled si užíval. Jako vlastně každý pohled na ni. Vtom ho něco zašimralo v nose. Začenichal. Buffy k němu zvedla oči.

            "Co se děje?" "Cítím lidskou krev." Rázem jí přestalo chutnat. "Máš plácačku?" Podal jí svou osobní lahvičku první pomoci. Upila bourbon a vrátila mu ji. "Já už to nebudu." Kývnul a vstal. Zaflirtoval s obsluhou a vrátil se vybaven pytlíkem z pogumovaného papíru a reklamní taškou. Větší díl té záhady vrazil do sáčku. Buffy dopila kolu a beze slova se vydali do Magic Boxu. Tam kmitala Anya, nadšená Gilesovým odjezdem. Willow a Tara si něco četly. Držely se za ruce. Willow už čtrnáct dní abstinovala. Ani jedno kouzlo. To se však mělo záhy změnit.

 

            "Z čeho to je?" zeptala se Buffy a hodila masný produkt na stůl. "Z masa?" odtušila Tara. "Jo, ale z jakého?" nedala se Buffy. "Cítil jsem tam krev," vysvětlil Spike. "Lidskou krev." "Nemohl se někdo jen říznout?" Spike znejistěl. "No... asi ano, ale to mne nenapadlo." "Já už to stejně nebudu jíst," trvala na svém Buffy. "Zjistím z čeho to je," rozhodla rázně Willow. "Kde je Mladý chemik?" Obrátila se na Anyu. "To teda ne. Žádný Mladý chemik! Bude tady bordel a smrad. Hezky to zjisti kouzlem," změnila její plány oslovená. Willow nejistě koukla po Taře. Ta se jen shovívavě usmála. "Pro jednou se nic nestane. A tohle je pro dobrou věc," schválila Anyančin příkaz. Willow se usmála. Zatvářila se jako narkoman, který drží v ruce další dávku. Zavřela oči a pytlík se sám rozbalil. Jeho obsah vyskočil ven a zůstal ležet pár milimetrů nad stolkem. Jeho jednotlivé součásti se pak začaly dělit a v mžiku to vypadalo jako v reklamě na sterilovanou zeleninu Bonduelle.

            "Je to úplně správně?" nevydržel nakonec Spike. "To je hamburger! Místo toho karfiolu by tady měla bučet kráva," nechápal. "Já za to nemůžu. Je to zhmotnělá analýza. Potlačila jsem jen jakýsi hnusný tuk, aby mi tady paní majitelka nenadávala," bránila se Willow. V té chvíli do dveří vtrhl Xander a po předmětu výzkumu šel jako kachna po chroustovi. Neřešil hologramy, které poletovaly nad stolem, ani fakt, že už je nakousnutý. Chňapnul po něm. Hned si ho nacpal do pusy a začal spokojeně žvýkat. Polknul a než si kousl podruhé, jen tak pro formu utrousil. "Už nebudete, že?" "Ne," odpověděla Buffy se smíchem a obrátila se na Spika. "Za půl hodiny zavírají. Prohledáme ty místnosti vzadu." "Takže kino padá," konstatoval upír. Vysloužil si omluvný úsměv a to mu stačilo. "Jenže ty's nic nejedla." "Díky, přešla mne chuť. Snědla jsem víc než dost." S krajním odporem pohlédla na Xandera, který vylizoval drobečky. Všiml si toho. "Co je?" Spike si ho vychutnal. "Máme podezření, že v tom podniku podávají lidské maso." Xander těžce polknul, ale pak mávl rukou. Všichni jen zavrtěli hlavou a nechali to být. Buffy pohledem našla Spika a už byli venku.

            Vraceli se tam, odkud přišli. Double Meat Palace byl temný a tichý. Spike tiše klel, jak se snažil nenásilným způsobem otevřít zadní dveře. Konečně, cesta byla volná. Vešli dovnitř. Buffy ohrnula nos. Páchlo tam snad úplně všechno. Nejen přepálený tuk, ale i dezinfekce a různé laciné saponáty. "Teda tady bych nechtěla pracovat ani po smrti," zašeptala zhnuseně. Spike začmuchal a vyrazil do útrob provozu. Vtom ho něco polapilo a kouslo. Jen zasténal a skácel se k zemi. Buffy zírala na babku, které si předtím všimla, protože v podniku, jako je tento, si objednala třešňový koláč. Teď na ní bylo něco ještě mnohem zajímavějšího. Z hlavy jí vyrůstala odporná věc. Něco jako had a mělo to zuby. Spíš vetřelec. Rychle se vzpamatovala a zkoukla Spika. Stěží se hýbal. Byl zjevně paralyzovaný. Sáhla do kapsy a pochválila se, že tohle kdysi Rileymu štípla a když pak tak ve spěchu odcházel, nenamáhala se mu to vrátit. Drobná zbraň jí vklouzla do ruky. Namířila a střelila ženu do míst, odkud vylézala ta nechutnost. Náboj zasáhl cíl a kulka dum dum roztrhala tkáň na padrť. Všude se rozlétly krvavé zbytky a třešňová dáma přepadla do mlýnku, který se sám spustil, sotva ucítil potravu. Buffy zvedla Spika ze země a společně přihlíželi, jak vzniká základ zítřejšího menu. Raději šli pryč. Tady už nikdo lidi jíst nebude. A oni dva přesně věděli, co nevezmou do pusy. Už nikdy.

 

***

 

            Spike šel městem, co noha nohu mine. Tyhle krátké dny si užíval. Sotva skončily vánoce. Do práce jde za tmy, za tmy se vrací. Dokonce teď ani nejezdí autem. No a dnes tu procházku potřeboval jako sůl. Když se totiž blížilo poledne, k baru si přisedla jedna stará paní z domu, v jehož sklepení bar byl. Žádný démon. Jen osamělá stařenka, která zůstala na světě sama. Chodila si za Spikem popovídat. Věděla, že je upír, ale bylo jí to jedno. Byla ráda, že si může promluvit s někým, kdo je starší než ona a pamatuje stejné časy. Vždycky se smála, že si vedle něj připadá jako mladá holka. Někdy si dala oběd, někdy jen kávu se šlehačkou, jako právě dnes. Takže si připravil mixér a vytáhl smetanu. Jenže. Kelímek byl mastný, bůh ví od čeho, a vyklouznul mu z prstů na zem. Víčko samozřejmě povolilo a všechna se rozlila po zemi. Zasakroval a sáhnul po mopu. V té chvíli mu na tom bílém nadělení uklouzla noha a on spadl na dlaždičky. Praštil se do zátylku a zůstal ležet na zádech. Zatmělo se mu před očima.

 

            Vtom uviděl Buffy. Zlé, nenávistné oči. Vlasy v upjatém culíku, tvář zkřivenou odporem. Vší silou ho bila do obličeje. "Jsi jen věc. Odporná nechutná věc," deklamovala jako na jevišti. Co slovo, to rána pěstí. Cítil bolest, jež mu přinášely její ruce, které tak často líbal, ale mnohem víc ho bolelo pomyšlení, že jeho Buffy... Buffy, se kterou se tolikrát miloval a snesl by jí modré z nebe, ho nená-

 

            "Spiku! Prober se! Miláčku, prosím! Tohle mi nedělej," uslyšel znenadání a otevřel oči. Pohledem se utopil v zelených studánkách, které plavaly v slzách. Jedna mu kápla na obličej. Do tváře mu padaly dlouhé, rozpuštěné blond vlasy. To krásné stvoření nad ním si zhluboka oddechlo. "No konečně. Co tě bolí? Uhodil ses. Tady paní říkala, že to byla pěkná pecka. Budeš mít bouli jako hrom a možná i otřes mozku. Nevidíš rozmazaně? Tak promluv konečně!" naléhala. Cítil, jak se mu třesou ruce. "To bude dobrý, lásko," vydechl. "Sláva, tak vstávej. Opatrně. Pomůžu ti. A bacha, ať neuklouzneš znovu." Povedlo se mu postavit. Buffy mu hned začala ohmatávat ránu vzadu na hlavě.

            "Jau," neudržel se. "Nekrvácí to, ale stejně. Pojď dozadu. Minimálně tě musím odšlehačkovat." Šel za ní jako ve snách. Měl strach, že se probudí a zase bude ležet na špinavé zemi. Ale nikdo mu nepomůže na nohy. Buffy s tvrdýma očima ho překročí, jako hromádku psích výkalů. Matně vnímal, že se proti nim řítí Rusalka a ptá se, co se stalo.

            "Spike uklouznul. Prosím tě, nevytřela bys za barem? Je tam na zemi čtvrt litru šlehačky." Slyšel, jak jeho Buffy prosí. "Jasně broučku. Támhle visí klíče od mého bytu. Vem ho tam a dej mu první pomoc. Flaška je ve skříni," nabízela hodná víla. "Jinak jsi zdravá?" vyjela na ni Buffy. "Možná má otřes mozku a já do něj budu lít alkohol!? To určitě. Dostane obklad a lehne si. Za azyl dík." Spike se začal zvolna uklidňovat. Už mu to bylo jasné. Další děsivé déjà vu. Asi daň za štěstí. Každý musí za všechno zaplatit. Naposledy ho měl den poté, co jí zavolal Angel z L.A. Ten den, kdy se pak všichni přecpali jeho špagetami. Buffy otevřela dveře a hned mu začala svlékat triko. Ještě, že jsem si kožeňák nechal na ramínku v šatně, napadlo ho.

            "To snad ani nemá cenu prát. Klika, že jdu zrovna z nákupu. Proto jsem se tady vlastně stavila. V obchoďáku je výprodej. Měli tam- Kruci. Já nechala všechno vepředu. Svlíkni se a vlez pod sprchu. Hned jsem zpátky." A už byla pryč. Spike se za ní chvíli díval. Potom se zul, svlékl si rifle a vešel do koupelny. Pustil ledovou vodu a stoupnul si pod sprchu. Cítil, jak se mu hlava pročišťuje a začíná pekelně bolet. Tu bolest si pochvaloval. V zrcadle se sice neviděl, ale na tváři nic neměl. Jen vzadu ve vlasech se mu začala dělat boule, přesně tak, jak Buffy předpověděla. Přesto si pro jistotu přejel prsty po tváři. Hladká, citlivá jen přiměřeně. Viděl jasně na obě oči. Neměl oteklá víčka, ale... Bloody hell. Tu bolest jsem cítil v srdci.

 

            "Ty seš fakt magor. To ti přijde, že jsi málo chladnej? Proč si nepustíš aspoň vlažnou? Uhni, ať dosáhnu na kohoutky," uslyšel láskyplně ho peskující hlas. Teplota vody trošku stoupla. "Horký ti to nedám, kdybys měl opravdu otřes mozku, tak... klekni si. Umeju ti vlasy, ale varuju. Šampon s vůní konvalinek je to nejvíc pánské, co jsem tady našla. Ale pořád lepší, než aby ti šlehačka ve vlasech zaschla." Rád poslechl a zavřel oči. Miloval, když o něj pečovala.

            "Nechceš se přidat, mazlíčku?" zalaškoval. Uchichtla se. "Chci, ale ani ne za hodinu mám přednášku a známe se..." Ucítil její rty na svých. Ale hned mu uhnula. "Dobrý. Nech oči zavřené, spláchnu tě." Proud vlažné vody spolu s jemnými doteky jejích prstů pomalu smýval jeho obavy, stres i bolest hlavy. "Hotovo. Vstávej opatrně, ať se ti nezatočí hlava." Poslechl a mokrýma rukama si přitáhnul její tvář k zoufalému polibku. Když ji pustil, její oči byly vážné.

 

            "Co se stalo?" zeptala se tiše a zkoumavě mu hleděla do očí. "Proč? To tě nesmím políbit?" mlžil. "Spiku, nelži mi. Něco tě trápí. Vím jak líbáš. Tohle… bylo jiné." "Jak jiné? Nelíbilo se ti to?" "Víš, že líbilo. Mluv a nelži," dodala ostře. Spike se podrbal ve vlasech. "Nó, víš?" "Nevím a spěchám. Utírej se. Musíš si ještě zkusit to oblečení. Dělej." Povzdechnul si. Začal se frotýrovat. "Jak jsem sebou říznul, tak jsem měl něco jako halucinaci. Prostě, v ní jsi mne neměla ráda a já trochu zpanikařil." Buffy mu zrovna utírala záda a... políbila ho na lopatku s vůní konvalinek.

            "Sny jsou jen sny. My dva jsme reální. Mám tě ráda a sedni si, ať ti můžu vytřít vlasy. Gel tady není, budeš jak ježek. Aspoň ti je vyfénuju." Byl rád, že ho přestala vyslýchat. Zavřel oči a užíval si, jak mu vlasy vytřela a za pomoci kartáče začala fénovat. Cvak. Přístroj přestal hučet a v uchu se mu ozvalo. "Mám půl hodiny. Jak rychle se umíš oblékat a svlékat?" Ještě teď cítil, jak ho její zašeptání pohladilo po... zahřálo. Když ji ubezpečil, že velice rychle, Buffy překonala rekord a v minutě už leželi na Rusalčině gauči.

            Spike měl pocit, že se milují poprvé. Její, rozkoší potemnělé oči, zahnaly jeho déjà vu tam, kam patří. Do dimenze nočních můr nebo do salónů s orientací sado-maso.

 

            Takže nyní kráčel hlavní ulicí Sunnydale. Na sobě nové rifle a triko z výprodeje. Buffy opět velikost tipla na jedničku. Nutila ho, ať ještě odpočívá, ale nenechal se. Prohlásil že, jak se sama před chvílí mohla přesvědčit, už je mu fajn. Ať uhání do školy. Ještě si ji přitáhl do náruče a do ouška jí děkoval za nové oblečení a první pomoc. Ne právě v tomto pořadí.

            Zálibně si pohladil svetr, který od ní dostal na Vánoce. Kašmír. Jemný a hřejivý. Ten měl, díky vlastní opatrnosti, také v šatně. Nosil ho jako svátost. Neskutečně ho jím překvapila. Vlastně ho ani nenapadlo, že také dostane nějaký dárek. Ale dostal. Ode všech. Dokonce i od Gilese. Poslal balík a na láhvi s dvanáctiletou skotskou se skvělo Spikovo jméno. Propadl panice, protože on sám mu nic neposlal. Buffy ho vyvedla z omylu. Poslal.

            'Veselé vánoce a šťastný Nový rok přejí Buffy & Spike,' zarecitovala mu text přáníčka, které vložila do balíčku. On sám, své Buffy, koupil boty. Kozačky, okolo kterých chodila už měsíc, ale zdály se jí moc drahé. Takže Štědrý den a vůbec celé svátky se vydařily. Silvestr strávili, jak jinak, v Bronzu. Spike se v duchu potutelně usmál. Kdyby Giles věděl, že se té noci s Buffy milovali na balkóně, když pod nimi křepčila půlka Sunnydale, rozmlátil by mu tu flašku o hlavu. Přinejmenším. Buffy si nestěžovala. Naopak. Ještě teď cítil, jak se chvěla a tiskla se k němu. Byl šťastný jako nikdy v životě.

            Jediná věc mu kalila povznesenou náladu. Dawn. Byla divná. Nějak moc se uzavírala do sebe. Asi jí chybí máma, pomyslel si. Ale to on ani Buffy nespraví... Pak ho něco napadlo. Změnil směr a zamířil ke škole. Vyzvedne ji a trochu s ní pokecá. Pod záminkou, že se musí domluvit, co dají Buffy k narozeninám. On už sice vybráno měl, ale to tomu jejich dárečkovi nemusí věšet na nos. Bylo prima, že škola je veřejná budova. Už jednou toho využil. Na to však vzpomínat nechtěl. Pár let. Pro něj jako tisíc. Ozvalo se zazvonění a kolem se řítili školáci. Uhnul... a pak ji spatřil.

 

            Cecily. Svou Cecily! Zůstal stát jako zkamenělý. Pak vytřeštil oči. Ze dveří za ní vyšla Dawn. Tady něco nehraje, pomyslel si a už si to rázoval k nim.

            "... takže, ty chceš, aby tví blízcí byli víc s tebou?" Slyšel. Dawn kývala hlavou. "Williame?" vykřikla jeho ex-láska. "Nazdar," pozdravil, nyní už bez emocí. "Dawn, tobě se zdá, že s tebou dost nejsme?" Zaměřil se na bytost, která mu byla po Buffy nejbližší. "Vy se znáte?" zeptala se Dawn, aby se vyhnula odpovědi. Spike si povzdechnul.

            "V roce 1880 mi tato dáma sdělila, že nejsem nic víc, než prach pod jejími střevíčky a proto jsem upírem," osvětlil stručně. "Whaw," vypadlo z Dawn. "Spike je upír, takže je nesmrtelný, ale co jste vy? Viděla jsem vás ve světle." Halfrek se ošila. Tohle se jí nelíbilo. Jenže, ta malá toho stejně ví víc, než je zdrávo. "Já jsem démonka pomsty," vydechla a protože na chodbě už mimo nich nikdo nebyl, přijala svou skutečnou tvář. Spikovi se udělalo špatně. Proboha, kvůli tomuhle jsem přišel o šanci být spasen? Ačkoliv... Buffy je dost báječná kompenzace a nesmrtelnost k tomu... Raději se obrátil k Dawn. Ta byla v klidu. Jen kývla hlavou.

            "Aha, jako Anya." "Ty znáš Anyanku?" vyhrkla Halfrek. "Jasně, žije se Xandrem. Budou se brát a já půjdu za družičku," pochlubila se. "Prima, takže to se určitě uvidíme. Ještě pořád se chceš pomstít?" ujišťovala se ježčí žena. Dawn zavrtěla hlavou. "Ne, byla to blbost." "Skvělé, ono totiž… být se svými vlastními příbuznými v jednom domě, dlouho... brrr, noční můra, horor." Otřásla se Halfrek a se zájmem pohlédla na Spika.

            "Takže ty jsi upír, dost dobrý, Williame. Jsi volný?" zeptala se svádivě. Spike couvnul. "Ne, nejsem." "Jak myslíš," zavrčela uraženě a zmizela. Spike se oklepal. Do pekla, tohle teda bylo hustý. Pak se podíval na Dawn. Nemínil rozmazávat, co se právě dozvěděl. Místo toho se zeptal.

            "Už máš dárek pro Buffy k narozeninám?" Dawn na něj vykulila oči. "Cože?" Tohle teda nečekala. "Proč se mě neptáš na tu vychovatelku?" Spike jí podržel dveře a oba vyšli do pozdního lednového odpoledne. "Jestli mi chceš něco říct, do toho." Dawn to nechápala. Takhle s ní ještě nikdo nemluvil. "Tak máš nebo ne?" nenechal se vyrušit Spike. "Mám," pípla. "A co?" "Bundu. Černou, koženou." Jen pozvedl obočí. "Ukradla's ji?" "Jo." "Viděli tě?" "Nevím." "Pravdu!" "Asi ano." Zavrtěl hlavou. "Ty seš teda vážně číslo." "Má na sobě tu pípací visačku, mohl bys ji oddělat, aby ji Buffy nenašla? Já bych asi tu kůži poničila." "Ne. Nejde o to, že bych nemohl, ale jde o to, že Buffy ví kolik co stojí. Uděláme to jinak. Střelím ji v baru. Dostanu peníze a ty jí vybereš něco, na co bys tak mohla mít." "A co s penězma za bundu?" "Hodí se na účty za domácnost. Buffy řeknu, že se mi servali démoni a dostal jsem prémie." Dawn jen zírala.

            "Ty to na mě nepráskneš?" "Ne, ale pod jednou podmínkou." Otráveně protočila oči. "Jo, já vím, už to nikdy neudělám." Jenže upír zavrtěl hlavou. "Ne, mazlíčku, to beru jako samozřejmost. Chci něco jiného. Chci vědět, co se děje tady uvnitř," vysvětlil a zaťukal jí na čelo. "Jestli jsi nešťastná, musíme to vědět. Já a Buffy. Bereš?" Kývla. Sebral jí batůžek a hodil si ho přes rameno. Potom ji vzal pod paží a vedl domů.

 

***

 

            Narozeniny proběhly v pohodě. Buffy od Dawn dostala portrét. Trošku v ní zatrnulo, když jej spatřila. Podobně kreslil Angelus. Ale ne. Dawn to asi vážně umí. Žertem jí vynadala za to, že ji poněkud zhezkla, ale nemyslela to vážně. Xander jí obrázek rovnou odebral a slíbil, že ho vrátí zarámovaný. Spike se vytáhnul. Bundu střelil v baru fakt výhodně. Ze ztrát obchodníků si velkou hlavu nedělal. Nejen, že zaplatil všechny účty, které se jim nakupily, ale zbylo dost, aby Buffy koupil mobil. Sice z druhé ruky, ale to nevěděla. Vypadal super a ona na něj zírala, jako kdysi Giles na počítač. Spike jí pošeptal do ouška, že chce přesně vědět kde kdy je a to ji rozesmálo. Na displeji měla krajinu, zalitou svitem měsíce. Nechala si ji.

            Jediným kazem, no kazem. Xander to myslel dobře. Byl fakt, že jí pozval nápadníka. On vážně neměl ani ponětí o tom, že Buffy se Spikem ŽIJE. Poněkud delší vedení. Anya to neřešila. Ten hošík byl sice k nakousnutí, ale v domácnosti, kde bydlí párek lesbiček, dívka školou povinná, přemožitelka zamilovaná do upíra a náhodně tam dochází ex-démonka pomsty zasnoubená se Xanderem, neměl moc co dělat. Na Buffy, když mu zhola zbytečně ukazovala kde zaparkovat, sice mohl oči nechat, ale marnost svého počínání docenil ve chvíli, kdy nečekaně vstoupil do kuchyně. Jako příspěvek přinesl koláč, který upekla jeho matka (i kdyby Buffy neměla Spika, tohle by ji odradilo spolehlivě) a spatřil ji v objetí toho blonďáka, který na něj zahlížel hned od začátku. Mohl by se s úspěchem vsadit, že jazyk, co má Buffy v ústech, není její. Teda, ten jeden jo, ale ten druhý... Něco vykoktal a zmizel.

            Koláč ocenil hlavně Clem, který se na oslavu vecpal jako Spikův kámoš z pokeru. Měl problémy s cholesterolem a tak na chvíli vysadil koťata. Spike mu dal raději ruku před pusu dřív, než stihl vysvětlit svůj stravovací režim podrobněji a předal ho Dawn, která se o něj postarala. Mastili karty až do rána. Z doby, kdy byla Buffy v nebi, měla zkušenosti a obrala ho jako krupiér podniku v Las Vegas. Nad ránem se všichni spokojeně rozešli.

            Buffy usnula stulená Spikovi v náručí a užívala si fakt, že je zítra, teda dneska, sobota. Na oslavy všeho druhu jsou pátky fakt ideál.

 

***

 

            Z propisky se jí jen kouřilo a přála si mít fotografickou paměť. Ta přednáška byla super. Kdyby ji absolvovala před rokem, rozmázla by Glory hned na začátku. Doslova by si ji namazala na chleba. Navíc by jí po ní zbyla garderóba. Glory nemusela zmlátit Spika, ona sama nemusela umřít, ale taky by jí asi nikdy nedošlo, že Spika... no nic, všechno zlé… Najednou ji někdo zatahal za rukáv. Jenom se po něm ohnala jako po otravné mouše a ucedila. "Jo, mazej, dám ti do opsat," a dál sledovala promítací plátno. Přednášející se zarazil uprostřed věty a rozsvítil.

            "Chce nám muž v černém něco důležitého?" zahřměl od stupínku hlas násobený reproduktory. Buffy strnula a nechápavě se okolo sebe rozhlédla. Vedle ní se tyčilo něco v overalu. Nasála vzduch. Holt už reaguju jako upír. Otráveně vzhlédla. No jo, Riley. "Jsem pověřenec vlády, agent Finn. Mám povolení odvést odtud občanku Summersovou." Od katedry se ozval útrpný smích. "Povolení snad, ale i tu schopnost?" Riley bez mrknutí oka přiložil Buffy ke spánku odjištěnou zbraň. Všichni ztichli. Buffy mu ji sebrala jako lízátko dítěti. Zajistila a koukla ke katedře.

            "Já se omlouvám. To je můj EX. Asi má nějaké trauma, já mu domluvím. Už nebude obtěžovat. Tu látku, s vaším dovolením, pane docente, si nahradím. Omlouvám se." Posluchárna se rozesmála. Buffy si v klidu posbírala věci a tašku dala sousedovi. "Dej to Willow, ať mi to vezme domů, mám tam doklady, dík." "Jasně, v pohodě, máme spolu příští hodinu." "No, jestli slečna Summersová přestala řešit svůj soukromý život, tak my budeme pokračovat a to, že si to nahradíte, beru vážně." "Já také, já také," mumlala Buffy a už viděla ty modřiny. Ale Spike jí je dokázal tak skvěle rozmasírovat. Rukama, mastmi, nápoji, že to asi přežije. Vystrkala zmateného vojáčka smějící se arénou sportovců, kteří by z něj v minutce nadělali kaši, jen kdyby měli cvika a ne přednášku. Buffy ještě jednou omluvně zagestikulovala do posluchárny a pak za nimi zapadly dveře.

 

***

 

            Spike pokojně leštil sklenice, když se dveře jeho baru rozlétly dokořán. Padl k zemi dřív, než se pokusil zjistit o co jde. Podle pachu oleje na zbraně to nebyli mírumilovní démoni ani otrávení lidé, co si přišli na panáka nebo, stále častěji, na skvělou papu. Stiskl tichý alarm, který zablikal jen v zákulisí podniku. Nedýchal, takže mohl bez hlesu zůstat ležet. Děkoval bohu, či vyšší entitě, která drží ochrannou ruku nad démony, kteří neškodí (teď), že jeho víla z kuchyně má dost rozumu a tréninku, že v momentu, kdy se spustí peklo, vypne vše co v kuchyni je (zvláštním vypínačem, který shodí proud i plyn, takže možnost vymazat toto místo z mapy město je minimalizována) a mizí do kanálu. Bez přemýšlení co se bude dít tady šel, tedy plazil se, za ní. Už na něj čekala. Byla tak vyplašená, že ji musel obejmout. Tím si zdůvodnil tu láhev osmnáctileté whiskey, kterou vzal s sebou jako první pomoc. No co, z baru toho stejně moc nezbude. Chvíli leželi zticha. Spike se modlil, aby mu Buffy zrovna nezavolala. Ale ne, pohoda. Má přednášky z bojových umění. To nebere mobil ani jemu. Shora se ozval autoritativní ženský hlas. Nepříjemný, drsný. A hlavně. Nemluvila na hosty ani na personál.

            Znovu poděkoval. Za to, že Willymu půjčil auto, samozřejmě se svolením Buffy, aby se jel představit rodičům své snoubenky. Káru by mu ti parchanti z Iniciativy --- bingo --- jasně, něco mu to připomínalo. Takže teď musí velice opatrně. Naslouchal. Následovnice Walshové jen velela. Hledat Doca. Proboha, ta kočka je totálně out. Doc. Toho přece Buffy shodila z věže těsně než... ten parchant přežil. A něco páchá. Ale tady ne. To by on věděl. Když Buffy... umřela, několik dní strávil tím, že ho hledal. Zrušil mu kvartýr, všechno zajímavé zanesl Gilesovi. Mrtvolu sice nenašel, ale v těch troskách...

            Potom to uslyšel. Rány, údery, bolestné výkřiky. Masakrovali vše. Bez lítosti. Jen doufal, že nikoho neodváží do laboratoří/mučíren. Kuchařinka omdlela. Byl rád. Také byl rád, že při poslední opravě kanalizace trval na zámcích z podzemí, které se na oko zamknou i nahoře. Dobrej nápad. Párkrát o ně shora někdo zakopnul, ale kdo by lezl do kanálu zamčeného shora? Postupně vše umlklo. Přidržel víle ruku na ústech a polechtal ji na zápěstí. Tam byla extrémně citlivá, jak mu sama řekla. Skoro tehdy přišel o oběd. Probrala se. Chvíli počkal, než jí došlo o co jde. Pak se vydali kanály domů. K Buffy.

 

***

 

            Buffy Rileyho tak tak nechala zavřít dveře auditoria a přirazila ho ke zdi. Nejen díky svému školnímu výcviku mu dala zhruba tolik šancí, kolik má muška vinná, která už plave ve víně. Dusil se a kopal. Tím končil. Když trošku vychladnul, dala mu možnost hovořit.

            "Co tady chceš? Stručně a jasně. Ráda bych stihla konec přednášky." "Doc," chroptěl. Nijak s ním nesoucítila. "Doc tady nasadil mláďata démonů. Sežerou celý svět." "Doc? Nekecej. Myslíš ten subtilní ďáblík s ocasem, vypadá jako stařeček a má modrou krev, ale... brrr... ne z aristokratického hlediska?" "Jo ten," sípal Riley a třel si hrtan. "Sam s komandem už ho hledá v baru. Klid, zruší všechny démony co najdou." Buffy neřekla ani slovo a vyrazila. Letěla jako o závod. V mysli jí znělo jediné.

            Néééé! Ale taky... Kdyby nežil, věděla bych to. Vrazila dovnitř a téměř přestala dýchat. Spoušť, zkáza. Pomalu šla k baru. Spousta rozbitého skla. Čisté sklenky, na které byl Spike tak hrdý, napadrť, ale... žádné tělo, žádný popel. Automaticky vzala do ruky láhev té nejlepší whiskey, co se ještě nerozbila a strčila si ji do kapsy. Zezadu na ni vojáček žvatlal něco jako, že by měli jet kamsi k přehradě, že tam mají hnízdo. Ignorovala ho. Šla dál ke kuchyni. S hrůzou v duši čekala tělo něžné víly. Nic. Sporáky vypnuté, proud v kuchyni také. Jen v pekáčích něco vonělo. Potom zakopla. Málem se rozesmála nahlas. Vzpomněla si na den, to spolu byli ještě krátce, kdy Spike přišel domů špinavý jako prase a ona ho drhla solvinou, kterou si sám přinesl a on jí vyprávěl, jak instalovali kanalizační systém pod barem a on si vymínil možnost zdrhnout tak, aby to nikdo nepoznal. Zespodu zamkne zámky a nahoře to bude vypadat, že je někdo zvenku schválně zabezpečil. Zvedla hlavu.

            "Tady nikdo není. Jdu domů. Myslím, že nemáš ty správné informace." Odcházela a snažila se nevnímat mrtvá těla okolo sebe. Modlila se, aby tam nebyl žádný čepičkář. Ale oni pijí studený čaj, takže... snad. Vyšla na ulici. Neutíkala, nespěchala. Věděla, že ji dožene. A taky jo.

 

            "Takže ty se mnou nepůjdeš lovit démony, co chtějí sníst svět?" Unaveně se k němu otočila. "Takových démonů jsem zlikvidovala už moc. Věř mi, tady teď žádní nejsou. Poslední byla Glory a ta jednak byla bohyně a jednak už je... někde jinde." Kráčela dál a dál. Riley za ní pořád něco povídal... Pak najednou... Všechny smysly se jí zbystřily. Cítila, jak jí povstaly jemné chloupky na rukou. Ucítila upíra. Toho správného. Zastavila se nad mříží. Musela se moc ovládat, aby se nezačala smát a nevytáhla ho ven. Jen ucedila.

            "Doma, sklep." "Miluju tě," ozvalo se z kanálu. Rty jí rozvlnil úsměv. "Lásko, vzal jsem s sebou vílu." "Díky bohu, bála jsem se o ni." Celý hovor proběhnul tichounce. Vtom se za ní ozvalo štěkání rozkazů. Otočila se. Riley se vybavoval s nějakou vojandou, stejného vzrůstu a oděvu jako on. Když se tak dívala na jeho rozpláclý nos v tuctové tváři... nechápala se. Vtom zaslechla slova hřbitov a hrobka. Zpozorněla. Bleskem byla u nich. "O co jde, Riley?" chytila ho pod paží.

 

            "Kdo jste slečno a proč saháte na mého manžela?" vyprskla na ni žena v černém. Buffy vykulila oči. Riley se konečně chopil slova. "Buffy, to je moje žena, Sam. Sam, to je-" "Buffy," vydechla Sam a rázem se dívala jinak. "Já... já už toho o vás moc slyšela. Obdivuji se vám. Úplně jsem s Rileym souhlasila, když říkal, že nám tady velice pomůžete. Jste tak drobná. Zúčastníte se naší akce? Jdeme vyčistit hřbitov-"

            "No to si pište, že ano. Už jste tam někoho poslali?" "Ne, ale chystáme-" "Dost, nikdo tam beze mne ani nepáchne, rozuměno?" zavelela tentokrát Buffy. Páreček němě přikývnul. "Proč vlastně chcete na hřbitov?" "Dostali jsme hlášku, že ten, kdo ty potvůrky pro Doca přechovává, je Spike, takže..." Buffy vyprskla smíchy. "Spike? Věřte mi, ne. A kde je jako má mít?" "No přece, u sebe v hrobce." Jen si povzdechla. "Nic tam není. Mám v ní provizorní zbrojírnu pro případy, kdy jsem na hlídce, takže tak chodím. Věděla bych to, ale víte co? Ať máte klid. Zavedu tam Sam a všechno prohlédneme. Tu vaši bandu tam nepustím. Jednak je to hřbitov! Místo odpočinku zesnulých, leží tam i máma, takže..." Riley zalapal po dechu. "Joyce je po smrti?" "Ano, umřela chvíli po tom, co jsi odletěl. Ale věřím, že je jí fajn. Já byla taky mrtvá, skoro půl roku, takže vím o čem... co tak koukáte? Jsem normální, pak vám to v klidu povím. Ale dál. Co jsem to chtěla, aha. Vy byste v hrobce udělali leda bordel. Ty, Riley, jdi k nám, ke mě domů. Něco mne napadlo," dořekla a už vytahovala mobil.

            "Willow, ahoj, potíže. Na cestě k tobě je Riley. Jo, je a dokonce s chotí. Hele, hledají nějaký žravý bestie a má v tom mít prsty Doc. TEN Doc. Tak mne napadlo, v Sunnydale není, nemohl zmizet do L.A.? Cinkni tam. Ne, přímo Angelovi samozřejmě ne, ale není tam sám. Zkus Wesleyho, na tebe dožraný není. Tak dík, posílám ti svého EX #2 a ty cinkni do agentury mého EX #1. Však víš, jak se ti dva mají v lásce, určitě si rádi pokecají, měj se," zařehnila se ještě a pak se otočila na Rileyho. "Takže domluveno. Sam, jdeme," ukončila diskuzi a vydala se směr hřbitov. Na Rileyho se už ani nepodívala, ale tušila, že jeho výraz by určitě stál za záznam. To tak, říkala si. Spike tam má věci. Televizi, nějaké oblečení, které ještě nepřestěhovali a dole měkounkou postel. Už se jim párkrát po hlídce hodila. Viděla jak dopadl bar. Ale co, jsou pojištění. Jenže hřbitov ne. Sam vedle ní ztichle kráčela. Buffy se jí zželelo.

            "Tak se ptej, já nekoušu," vyzvala ji. "Já-já, nevím kde začít, asi tím... jak jsi to myslela, že jsi byla skoro půl roku mrtvá?" "No, umřela jsem při boji s Glory nebo spíš po něm. Glory byla bohyně a mohla zničit svět tím, že by otevřela brány mezi dimenzemi. No a moje smrt byla jediný způsob, jak je uzavřít," podala zkrácenou verzi příběhu. "Ale, teď jsi živá!" nechápala Sam. "To Willow. Přivedla mne zpátky. Moc mne to netěšilo, v nebi je hezky, ale tady někdy taky a musím se starat o sestru." "Ta Willow, co jsi za ní poslal Rileyho?" "Ano, ta. Neboj, jednak je moc hodná, jednak je lesbička, takže se o něj nemusíš bát," uklidňovala ji Buffy. Sam jen potřásala hlavou, jak se snažila vstřebávat nezvyklé informace. Když to zvládla, pokračovala. "A nevadí ti, že já a Riley?" zašeptala omluvně. Buffy důrazně zavrtěla hlavou.

            "Vůbec ne. Nehodili jsme se k sobě. Kdybych nebyla tak zdecimovaná po předchozím vztahu, tak jsme spolu asi ani chodit nezačali. Vůbec to neřeš, fakt. Hlavně, že vám to klape. Jo a opožděně, gratuluju." Buffy na sebe byla hrdá. "Zdecimovaná, to mluvíš o tom EX #1, jako před chvílí? Co má tu agenturu?" "Jo, Angel. Má v L.A. A.I., tedy Angel Investigation. Profesionálně loví démony, na fakturu. Sekretářku mu dělá má spolužačka ze střední, síla co?" Sam na ni hleděla. "Jsi dobrá, že si z toho dokážeš dělat legraci." Buffy pokrčila rameny. "Teď už to jde, jsem šťastná. Tehdy mi bylo hůř. Riley mi pomohl. Asi jsem ho trošku zneužila, ale neuvědomovala jsem si to. No co, všechno dobře dopadlo. Už jsme tady," zakončila Buffy. Taktně se vyhnula vysvětlení proč ona sama je šťastná. Vešly do hrobky, bylo tam zatuchlo. Buffy si slíbila, že během některé hlídky musí vyvětrat. Sam se rozhlížela.

            "Tady asi nikdo dlouho nebyl," myslela nahlas. "Proč?" mlžila Buffy. "Je tady zatuchlo." Buffy se na ni obrátila a ostentativně protočila oči. "Divíš se? Je to hrobka, bydlí tady upír. Myslíš, že pravidelně uklízí? Raději koukej, ať mi věříš, že tady nic není." Sam se pomalu procházela. Otevřela tiše předoucí ledničku. Byla tam krev v igelitových pytlících a nějaké víno. Znechuceně ji zase zabouchla. Nevěřícně hleděla na televizi a gauč. Pak šla dozadu a našla vchod dolů. Bez vyzvání se tam začala spouštět. Buffy hned za ní a dumala, v jakém stavu ložnici opouštěli. Byla tam tma. Sam rozsvítila baterku. Rozházená postel, na sloupku dámské kalhotky. Buffy zatnula zuby. Přesně věděla kdy a jak se tam ocitly. Už je hledala. Sam se na ně samozřejmě zaměřila. S otázkou v očích se podívala na Buffy. Ta jen pokrčila rameny.

            "I upíři mají sexuální život." Sam zalapala po dechu a potom vyhrkla. "Je pravda, že Angel je... upír?" "Ano." "A že ty a on…" "Podruhé ano. Spala jsem s ním. Milovala jsem ho. Je to krásnej chlap. Stačí?" "Ale ale-" "Co? Hele, můj život tady nehledáme, takže, jsou tady nějaké obludky?" naštvala se. Sam začala vše důkladně prohlížet. Potom trošku zklamaně zavrtěla hlavou. "Ne, kdyby ano, páchlo by to tady. Raději pojďme." Vydala se nahoru a Buffy za ní. Kalhotky si nenápadně strčila do kapsy. Šly tichou nocí. Najednou Sam zabzučel komunikátor. "Akce končí, odlet za čtyřicet pět minut." Obě se rozběhly, Buffy vedla. Vpadly do domu jako velká voda. Tam bylo plno. Všichni, mimo Spika, seděli na gauči a mučili Rileyho.

 

            Momentálně ho podrobovala výslechu Anya. Chtěla vědět vše o svatbě a svatební noci. Riley jen koktal a když uviděl nově příchozí, hodil po nich zoufalým pohledem. Buffy se mu rozhodla pomoci. "Tohle je mladá paní Finnová, Sam," ohlásila nahlas a strčila ji Anye do spárů. Ta nezaváhala. Buffy sáhla po hrnku s kafem, který stál před Tarou a bez omluvy jej vypila. Kofein potřebovala jako sůl. Taře jiskřily oči pobavením. Buffy se usadila na opěradlo křesla, v němž seděla Dawnie. "Tak co, jak to dopadlo?" Než Riley stihnul zareagovat, spustila Willow.

            "V L.A. mají prima kočku, Fred. Taro, neškleb se tak. Okamžitě byla v obraze. Takže toho Doca sejmuli tento týden. Najali si je a teď se podržte, rodiče těch malejch démonů. Doc jim totiž ukradl něco jako vejce. Prý záleží na výchově. Když nemají dost lásky, jsou nebezpeční, ale jinak, žijí pod L.A. už stovky let a pojídají krysy. Vůbec nevylézají ven. Doc je chtěl zneužít, ale oni neví přesně na co. Když ho totiž vypátrali, předali informaci a otec démon se k nim přidal na lovu. Děti byly v pořádku, ještě se nestačily vylíhnout. Tatíček sežral Doca dřív, než se ho stihnul kdokoliv na cokoliv zeptat. Fakturu prý zaplatil v hotovosti. A mám tě moc pozdravovat. Akorát ti bylo divný… plakalo tam dítě."

            "Dítě?" nechápala Buffy. "Jo… a dost nahlas, že by se Wesley oženil? Jenže mi bylo hloupý se ptát." Buffy jen mávla rukou. "Hlavně, že nepláče tady. To bych nezvládla. Mou péči nepřežil ani kanárek, což je mi ponaučením. Živí se mnou dlouho nevydrží. Dawn přežívá jen silou vůle. Ale tady u nás je všechno v pohodě. Dawn je na to ještě malá, ty chodíš s holkou a já s u- úplně jsem se zapomněla zeptat, jestli třeba nemáte hlad, co ty na to, Sam?" zakryla rutinně své překecnutí. Poslední co chtěla bylo, aby Riley věděl, že s ní Spike bydlí. Netušila jak by se zachoval. No... teda tušila, ale...

            Sam jí nevěnovala pozornost. Bývalá a budoucí nevěsta si káply do noty a probíraly detaily. Anya jen nevěřícně vrtěla hlavou, když se dozvěděla, že Sam neměla bílé svatební šaty, oddával je jejich velitel na palubě letadla a místo hostiny likvidovali démony. Buffy se v duchu ušklíbla. Využila okamžiku, kdy se obě nadechovaly a zeptala se krutě. "A co svatební noc? Jak ti Riley vyhovuje, Sam. Dawnie, zacpi si uši." Anya kývala, že ji to taky zajímá.

            "No tak, holky," zaúpěli Riley se Xanderem současně. Xander tomu všemu nasadil korunu. "Ještě se jí zeptejte, jestli byla panna a kolikrát měla orgasmus, když spolu měli sex poprvé." Rileymu začal docházet kyslík a Sam jen přemýšlivě nakrčila čelo. Xander byl nezmar. "A kolikrát to dělali za sebou a kde..." Dawn si snaživě zakrývala uši a dusila se smíchy. Rileyho barva byla neurčitá, něco mezi lila a šedozelenou. Buffy se sladce usmála a odešla do kuchyně. Sáhla pod dřez pro Spikův bourbon, bylo ho na dně. Vylila zbytek do sklenky, flašku vyhodila. Vzpomněla si na tu, co čmajzla v baru a dala ji na místo té staré. Už se těšila, jak se Spike bude divit.

            Sklenku podala Rileymu, aby se dal dohromady. Přece jen ho kdysi měla ráda, ale než po ní sáhnul, ťafla ji Sam a hodila do sebe na ex. V té chvíli se zvenku ozval vrtulník. Všichni vstali a šli ven. Vznášel se nad zemí a dolů visel provazový žebřík. Manželé Finnovi se spěšně rozloučili. Buffy svého EX #2 na rozloučenou lehce políbila na rty a tím patrně zpečetila jeho osud. Sam se mračila a chytila se ho jen neochotně. Nahoru se ovšem nějak dostat museli. Vrtulník stoupal a Buffy si zavzpomínala, jak kdysi... Všichni mávali. Dawn do Buffy šťouchla a útěšně jí šeptala za zvuku vrtule.

 

            "Stejně je hnusná a on ještě hnusnější. Já ti to říkala už tehdy. Spike je mnohem lepší." "To bych řek'. Po kom je to dítě tak inteligentní?" ozvalo se za nimi a Buffy cítila, jak ji v pase objímají chladné, svalnaté paže. Pohodlně se o něj opřela a dumala, jestli jsou z té výšky vidět. A jestli jo, mají tam padák?

 

***

 

            Když cirkusová atrakce skončila, všichni, mimo Spika a Buffy, se vrátili dovnitř. Ta ho odtáhla na dvorek a donutila posadit se do oprýskaného zahradního křesílka. Rovnou si mu vlezla na klín a pověsila se mu okolo krku. Přisála se rty k těm jeho, jako by potřebovala umělé dýchání. Po chvilce se odtáhla a se slzami v očích mu šeptala.

            "Strašně jsem se o tebe bála. Když mi ten idiot řekl, že komando se vydalo do baru..." Bezútěšně se rozplakala. Ve Spikovi vzplanulo něco, o čem si myslel, že ho nemůže nikdy potkat. Víra. Víra v lásku. Poprvé, z hloubi duše, o kterou kdysi přišel, uvěřil, že ho Buffy opravdu z celého srdce miluje. Tekly mu slzy, ale nevšímal si jich. Slíbával ty její. Pevně ji držel, cítil jak se uklidňují. Oba. Konečně zaostřila na jeho tvář a rozesmála se, když uviděla, že brečí taky. Stírala mu jednotlivé slané kapičky jazýčkem a pak si úlevně vydechla. "Jsme jako děti. Bulíme, místo toho, abychom oslavovali." Spike kývnul. "Já bych měl pár nápadů jak to," zamrkal výmluvně, "oslavit." Zadívali se vzhůru. K temnému, ale otevřenému oknu ložnice. Beze slova vstali a vtom... noční ticho rozříznul vřískot.

            "Já vůl, já zapomněl na vílu." Oba sprintovali ke dveřím. Víla se krčila pod schody do sklepa, Dawn ječela. Ostatní jen koukali. Buffy si poklepala na čelo. "Jinak jsi zdravá?" "Tam... tam je..." ukazovala chvějícím se prstem. Spike šel dát kuchařce první pomoc. "Na to, že jsou ti myriády let, jak ráda tvrdíš, jsi dost hysterická, sestřičko," popíchla ji Buffy, čímž přeměnila paniku ve vztek. "Já nejsem hysterická. Co bys dělala ty, kdybys šla do sklepa a uviděla tam tohle?" durdila se Dawn.

            "Řekl bych: Dobrý den paní kuchařko, moc dobře vaříte. Vylízala jsem každý talíř dočista," odpověděl jí Spike a táhnul kolegyni nahoru. "Dovolte, abych představil tvůrkyni těch dobrot, co jste tady již několikrát měli tu čest ochutnat. Pracuje v baru jako kuchařka a dnes šla se mnou, protože vojáček a jeho parta udělali z našeho pracoviště kůlničku na dříví. Jak jste jistě poznali, je to démon. Technicky sice ne, ale hlavní je, že je hodná. Jméno nevyslovím, chybí mi ty správné hlasivky. Navrhuji, abyste jí dali jméno sami. Já to vždycky jenom nějak okecám, že kotě," usmál se na zvolna se uklidňující stvoření. Xander se začal usmívat a udělal krok vpřed. Vysekl nepovedenou poklonu a představil se.

            "Já jsem Xander a opravdu vaříte skvěle," lehce jí políbil ruku, přičemž se dotknul zápěstí. To ji vzrušilo a jen včasný Spikův zásah Xandera zachránil od osudu horšího než smrt. Buffy byla zticha, ale bavila se. "Já mám hlad," ozvala se za všech okolností pragmatická Anya. "Neobjednáme pizzu?" "Kdybych mohla," ozval se kouzelný hlásek a všem málem vypadly oči z důlků, "já bych uvařila večeři, je-li z čeho." "Rusalka," řekla zdánlivě bez souvislosti Buffy. Spikovi to v mozku zašrotovalo a pak se zakřenil. "Lásko, jsi geniální," usmál se na Buffy.

            "Kdo je pro, abychom zde přítomné-" Anya vydala podivný zvuk. Xander se polekal. "Je ti špatně?" Podívala se na něj jako na idiota. "Proč by mi mělo být špatně? To je přece její jméno, má ho na visačce," vysvětlila a ukázala na ornament, který měla Rusalka na klopě pláště a který i Spike považoval za ozdobu. Démonka roztála. Dívala se na Anyu jako na požehnání. Spike pokračoval: "... zde přítomné," mrknul na Anyu a ta zopakovala jméno, "dali jméno Rusalka?" Všichni byli pro. Jen Xander si nedal pokoj. "Proč Rusalka?" Buffy v duchu zavyla a vysvětlila. "Protože má rusé vlasy." To Xander bral.

            "Takže tady je kuchyně, lednice, sporák, spíž, když něco nebudeš moct najít, volej. Jinak, od tebe nám chutná všechno," dodala Buffy. Spike tu aktivitu stopnul a vyndal z kapsy láhev první pomoci. "Křest musíme zapít," konstatoval. Tara už nesla skleničky. Když bylo nalito, domluvili se ještě na všestranném tykání. Pak šlo vše ráz naráz. Rusalka jela jako stroj a za půl hodiny už hlásila, že je hotovo. Bleskově prostřeli a vrhli se na tu dobrotu jako vlci. Moc nepochopili co to je, ale bylo to strašně dobré. Pak nastal problém. Kam nového člena domácnosti uložit. Nakonec to vyřešila Rusalka. Že by jí bylo dobře dole ve sklepě. Byl tam starý otoman. Tak se na tom shodli. Buffy posháněla nějaké lůžkoviny. Pak už se všichni vydali na kutě a Anya se Xanderem domů.

            Buffy se sprchovala se Spikem. Trvalo jim to déle, ale oba byli poté velice čistí a spokojení. Do ložnice se dostali utahaní jako koťata. Buffy jen něco zavrněla a už spala. Spike byl sice ospalý také, ale ještě dlouho jen ležel a díval se, jak jeho dívka spí. Slovo šťastný měl strach si i jen pomyslet, aby to nezakřiknul. Raději se v duchu spokojeně zaobíral tím, že kurýr ze Švýcarska přijede včas. Dozvěděl se to ještě před katastrofou 'Made in Finns'. Byl teď mnohem klidnější.

 

***

 

            Kvartet družiček němě zíral do ohromného zrcadla. Buffy, Willow, Tara a Dawn. Byly pobledlé. V němé hrůze na sebe třeštily oči. Hlavou jim letělo jediné slovo... zelená. Příšerná brčálová zelená. První se ozvala Buffy.

            "Přiznejte se, která z vás řekla, že pytlovina z krvavé larvy je hnusná?" Odpovědi se jí nedostalo. Místo toho si Willow pro sebe začala vymýšlet výhody. "Technicky vzato, já nejsem družička, ale družba tady pro Ta-" "Ani na to nepomysli!" zařvaly zbylé postižené unisono. "Jsme v tom všechny, jako čtyři mušketýři. Takže… jedna za všechny, všechny za modelky firmy uskladňující jaderný odpad," ukončila Willowin pokus o zradu rezolutně Dawn. Na dveře někdo zaťukal.

            "Smím dál?" ozvalo se. "Ale jo, jen pojď. Stejně nás tak za chvíli uvidí všichni. Ale nepočítej s tím, že mne nějak utěšíš. Jakýkoliv tvor, který má tu výhodu, že hříčkou náhody vyfasoval chromozom Y a tudíž se může téhle monstr akce zúčastnit oblečen jako člověk a ne jako zmutovaná mořská panna, se ode mne dnes milého slůvka ni pohledu nedočká," deklamovala vztekle Buffy, která odemkla dveře a aniž by se za ně podívala, je otevřela dokořán. Sama zůstala stát před zrcadlem a nedokázala odtrhnout zrak od svých šatů. Barvu měly sice příšernou, ale střih byl slušný a její štíhlé postavičce více než přející. To však ona sama nedokázala ocenit. Za ní se ozvalo tichounké a obdivné: "Jé." Pevné paže ji objaly okolo pasu. Zrcadlo jí samozřejmě tupě upíralo možnost uvidět svého družbu.

            "Snad nebude tak zle, mazlíčku," zašeptal jí do ouška. Povzdechla si a potom zpozorněla. Holky byly nějak podezřele potichu a Spikovi v hlase cosi zazvonilo. Pozvolna se otočila a vykulila oči. Byl v černém. To ano. Bílá košile, ale vestu měl stejně zelenou, jako ona šaty. Byla si jistá, že při zkoušce u krejčího byla šedá tak, jak to má být. "Přece sis nemyslela, že tě v tom nechám samotnou", křenil se na ni. Navíc měl i zeleného motýlka. Každý jiný by v tom ohozu vypadal jako imbecil, ale Spikovi sedl, protože jej prostě uměl nosit. Buffy snad poprvé v životě hlavou proletěla myšlenka, že on se vážně narodil před více než sto lety a to, co je pro nás odění slavnostní, bylo pro něj jako dnes rifle. Pověsila se mu okolo krku a Dawn zvedla oči v sloup. Raději vypadly, protože jim bylo jasné, že ti dva si mají co... povědět. Spike dostal za odměnu krásnou pusu.

 

            "Děkuju," šeptala mu Buffy dojatě. "Líbí, lásko?" škemral o pochvalu. "Líbí, moc. Vím, že by si to zasloužilo lepší odměnu, ale ty šaty jsou děsně úzký a rozparek mám jen ke koleni," omlouvala se mu, celá zrůžovělá. Spike v duchu zavyl smíchem a přidržel si ji, protože věděl, že za vteřinku bude toužit po kolíku, ale nedokázal to neříct.

            "Teda Buff, myslíš ty vůbec na něco jiného?" zeptal se káravým tónem a kroutil vyčítavě hlavou. Odhadnul ji správně. Zfialověla vzteky. Bylo jí jasné, že mu zase naletěla a nebýt toho, že ji držel opravdu pevně, asi by mu jednu vrazila jako za starých časů. Spike rychle revokoval svůj žertík a mnoha něžnými slůvky a polibky si ji téměř udobřil. Změnil tón, aby šarvátku ukončil.

            "No, sice jsem se přišel pochlubit, ale jsem tu hlavně kvůli něčemu jinému a vidím, že jsem se nemýlil." Buffy se zamračila. Tušila nějakou čertovinu. Posadil ji před zrcadlo a začal jí rušit drdol. "Počkej, co blázníš?" bránila se. "Nechápu, co vy ženský na těch vlasech nahoru máte. Drž a nemel se," houknul na ni. "Máš vlasy, že by ti je mohla každá druhá závidět a furt je schováváš." Vzdala to. Věděla, že bez kolíku v ruce se mu v téhle otázce odporovat nedá.

 

            V duchu si nemohla nepřiznat, že i když si z ní občas udělá legraci, je jí s ním moc dobře. Nikdy s nikým jí nebylo lépe, i když odmyslí sex. Možná právě ta jeho nepředvídatelnost, nejen co se legrace týká, ji bavila. Nebylo dne, aby ji nerozesmál. Dělal si psinu ze sebe, z ní, ze všech okolo. Takže zůstala sedět a koukala, co se jí děje na hlavě. Nejdříve jí vlasy rozpustil a pořádně pročesal, přivírala oči rozkoší. To uměl moc dobře. Potom začal něco kutit. Jeden pramen sem, druhý tam... občas vlásenka. Některé měla v účesu předtím, jiné si vytáhnul z kapsy. Zavrtěla by nad tím hlavou, kdyby směla. Pikantní bylo zejména pozorovat, jak se vlasy češou vlastně samy, jelikož kadeřníka vidět nebylo. Jednu chvíli měla všechny vlasy zase nahoře, takže přestávala chápat. Jenže potom Spike, jako eskamotér, vytáhnul několik sponek a vlasy se jí rozlily po zádech jako zlatá záplava. Na temeni zbyla jen dokonalá souhra několika pramenů. Zcela objektivně musela přiznat, že vypadá, jako by vystoupila ze starého obrazu. Nádhera. Spike, když uviděl její výraz, se spokojeně ušklíbl. Už si chtěla stoupnout, ale zadržel ji. "Ještě moment." Jakoby odnikud vyčaroval žlutou orchidej a vetknul ji do účesu, jako tečku za parádou. Až teď to bylo to pravé. Otočila se k němu. Vážně se mu podívala do očí.

            "Za ten krátkej rozparek bych naši nevěstinku s chutí rozpárala," zašeptala a oba věděli, že to znamená nejen děkuji. Spike vylovil další stejnou orchidej a podal ji Buffy. "Připni mi ji, já se popaměti tak netrefím. Jo a s tím rozparkem se netrap. Po půlnoci ti ho rozervu zubama." Rozchechtala se a poslechla. Zalitovala, že se nemohou do sebe zavěsit a podívat se, jak jim to spolu sluší. Aspoň si přísahala, že se nechají vyfotit. To, že upíři na fotkách vidět jsou a v zrcadle ne, nechápala. Možná otázka technologie. Díky bohu za fotoaparáty všech značek. Ještě se lehce políbili. Opatrně, aby Buffy nepřišla o účes a Spike o kytku na klopě. Ruku v ruce vyšli ven, do jámy lvové.

            "Asi bych měla zkontrolovat Xandera. Určitě bude mít problémy s motýlkem. Kdybych to nezvládla, zavolám S.O.S., určitě mne uslyšíš." "Fajn, lásko. Já zkontroluju bar. Klesá mi hladina krve v krvi."

 

***

 

            Zaklepala. Chvíli bylo ticho. Pak uslyšela nervózní Xanderův hlas a rovnou vešla. "Dál, do haj... promiň Buffy, ale já už se dvakrát skoro oběsil a ten blbej krám si neuvážu a neuvážu," naříkal. Usmála se a povolila mu oprátku. "Doufám, že se nechceš vyhnout sňatku tím, že se připravíš o život. Asi jsem tu pohodu v ráji líčila příliš sugestivně. Uvědom si, že nejsi zasloužilá přemožitelka. Kdo ví, kde bys skončil," snažila se ho rozptýlit. Původně hladký a nažehlený motýlek nyní vypadal jako cosi, co leželo sto let na půdě. Povzdechla si. Tušila, že se něco děje a začala hledat žehličku.

            "Tak povídej, co ti straší ve věži?" vybídla ho a pustila se do nápravy. "Ty," přiznal bez mučení. "Děsně ti to sluší. Vážně si mě nechceš vzít? Utečeme spolu do Mexika. Upíři jsou určitě i tam," navrhoval úplně vážně. Buffy v duchu zanaříkala a problém šaty se rázem zdál zcela malicherným. "Xandere, kolikrát ti mám opakovat, že tě sice miluju, ale jako bratra! A nejsem Lucrecia Borgia. Uvědom si laskavě, že Anya o pár dveří dál stojí, protože si v těch šatech sednout nemůže, a čeká, že jí slíbíš lásku a věrnost do konce života. Vzhledem k tomu, že mi pomáháš, to není asi na tak dlouho, takže nepanikař. Znáš expiraci přemožitelek. Jejich pomahači na tom budou ještě hůř," uklidňovala ho a vypnula žehličku. Zahleděla se na své dílo. No, jakš takš. Xandera to kupodivu asi vážně uklidnilo. "Tak teda jo, když říkáš," povzdechl si. Buffy mu jednu vrazila, ale něžně.

            "Ty jseš stejnej parchant jako všichni chlapi okolo. Já si furt stěžuju na Angela a Rileyho, že mne nechali, ale oni jsou vlastně ještě hvězdy! Neslíbili mi sňatek, nedali prsten, teda myslím zásnubní. Kuš, netlem se tak blbě. Já si na ten Claddagh pamatuju, ale nebyl zlatej. Takže se to nepočítá, abys věděl. A nezorganizovali svatbu jak Diana s Charlesem. Ups, to asi není nejvhodnější přirovnání. Takže, ber to jako rozkaz. Půjdeš dolů, vezmeš si, před celou tou bandou démonů a co hůř, svých vlastních rodičů (dnes mne docela těší, že je máma po smrti) Anyu za svou zákonitou manželku a pak se třeba rozveďte! Stejně si myslím, že Giles odjel jedině proto, aby se vyhnul téhle apokalypse. Věděl, že by musel jít Dawn za družbu," dokončila svůj ryze optimistický předsvatební proslov.

            "Proč Dawn, proč ne tobě?" zeptal se úplně nechápavě Xander. Buffy si povzdechla, ale zase jen v duchu. Rozhodla se pro vtip. "Protože spolu spali," řekla a zamrkala. Xander se rozesmál a Buffy se cítila unavená, jako by zmasakrovala tucet démonů, s Glory v čele. Teda, taková svatba není žádná legrace.

            "Lepší už to nebude," zkoukla motýla, co stvořila. Nic moc, ale nejsem pán bůh, abych tvořila motýly. Než k tomu Xander stihnul něco dodat, chytila ho pod paží a víceméně vynesla dveřmi ven. Už ho nepustila a eskortovala jej do hlavní místnosti. Díky bohu se tam po něm natahoval nějaký stařík, asi děda. Bylo jí to jedno. Dala by ho do rukou i Sweetovi, jen aby měla chvíli pokoj. Zavřela oči a zahrála si na přemožitelku. Hledala upíra. Jasně, stál za barem. Vyslala k němu němou prosbu a už ji pouštěl k sobě dovnitř. Dal jí pusu.

 

            "Proč děláš barmana?" divila se. "Protože tady mne chrání stěny baru. Copak sis nevšimla, že venku zuří bitva? Mixuju koktejly podle toho komu. Lidem hodně alkoholu, usnou. Démonům podle letory. Už jsem jednou musel volat Gilese, aby mi vyhledal co na koho působí. Takže ten si teď v pohodě sedí ve svém bytečku v Bathu, usrkává whisky a baví se už jen tou myšlenkou, že tady nemusí být. Proboha, dej mi ještě pusu nebo se vlastnoručně nabodnu na támhleten věšák." "Opovaž se. To by se ti tak líbilo, mne tady v tom nechat. Raději mi dej bublinky, jestli jsou. Absolvovala jsem vážný pohovor s ženichem. Myslím, že přijít o kousek později, tak zdrhnul. Díky," řekla a upila. Spike nechal formality stranou a nalil jí šampus do sklenky sice z tenkého skla, ale měla skoro tři deci.

            "Copak, stíny v ráji?" ptal se a hladil ji po zadečku. Ty obtažené šaty ho fakt rajcovaly. "Hej, barmane..." ozvalo se. Spike pozvedl oči k nebi a vydal se do práce. Buffy mu mile překážela a upíjela brut. Naléval a míchal jako o život. Bylo vidět, že má praxi. "Tak povídej," vyzval ji. "Ále, vázala jsem mu motýlka a on mne požádal o ruku-" Spike se vykašlal na nápoje a za ucho vytáhnul placeného barmana ze zákulisí, kde si četl noviny, a vrátil ho do reality. Buffy pevně objal a podíval se jí do očí.

            "Co's mu řekla?" "Jinak jsi zdravej? Co jsem mu asi řekla, když se tady s tebou miliskuju na veřejnosti, neblbni. Tohle už máme za sebou," usmála se na něj a stoupla si na špičky, aby se mohli políbit. Ve vteřině už Spike ochutnával nápoj, který Buffy pila před chvilkou. Usmáli se na sebe a Spike začal kontrolovat sebe i okolí. Nejdřív jí srovnal účes, pak upil bublinky, své orchideji dal první pomoc a nakonec pohledem vyhledal Xandera. Tušil, že je zle.

            "Lásko, neber to jako kritiku, ale ten motýlek... nic moc, já mu s ním pomůžu, aby jako ženich vypadal k světu." A pružně přeskočil barpult.

 

***

 

            Xander šel po schodech dolů jako ve snách. Takže to je konec. Tentokrát ho Buffy odmítla úplně definitivně. A navíc měla pravdu. Ve všem, co povídala. To ON Anye navrhl sňatek, ON jí koupil prsten. Proč si pořád myslí, že... Kdosi ho oslovil. Starý pán v plášti. Xander se na něj usmíval, kýval hlavou, ale moc neposlouchal. Mluvil něco o budoucnosti. Dal mu do ruky skleněnou kouli. Takovou, jako když s ní zatřesete, tak i v Sunnydale sněží. Nebo ta koule Dagona, která oslabila Glory. V kouli se míhaly nějaké postavičky, ale Xander neměl na kaleidoskop ani pomyšlení. Raději by si dal panáka. Kouknul k baru a... krve by se v něm nedořezal. Buffy visela Spikovi na rukávu, zatímco ten chystal nápoje. On ji chvílemi lehce líbal, což brala jako samozřejmost. Upíjela něco, co, ač ve velké sklence, určitě nebyla Vinea. Najednou Spike přestal dělat barmana, ten pravý byl vynořen zezadu, a místo toho začal Buffy objímat a líbat. Říci, že se mu brání, by byla negace celé věci. Vypadali jako milenci. Xander začal žíznit po krvi i když nebyl upír. Ten děda pořád něco klábosil. Xander se na něj automaticky usmál a pokývnul. Spike musel něco vytušit, protože nechal líbání, něco Buffy pověděl, oprášil se a zamířil rovnou za Xanderem.

            "Takže vy mne nebudete poslouchat, mladíku," naštval se děda. "Říkám vám to pro vaše dobro!" To už dorazil Spike.

 

            "Hele, starej pane, ženich se potřebuje nadechnout. Tumáte, koulejte si s tím před spaním," ukončil debatu. Pánovi vrátil kouli a ještě mu doporučil: "Dejte si u baru něco k pití. Je to grátis," dodal a popadl Xandera za paži. Byl upír, takže když chtěl, měl sílu jako hrom. Strčil Xanderovi do ruky odlivku ledové vodky.

            "Vypij to, za pár minut budeš líbat nevěstu. Potřebuješ se napít, ale nemusí to z tebe táhnout jako z putyky," kádroval ho jako kluka. Xander kupodivu nic nenamítal. Snad proto, že Spike diplomaticky nepoužil ani slovo svatba ani sousloví se ženíš. Na několik doušků vypil skoro půl deci ruské vodky a pomalu mu začalo být všechno jedno. Spike mu rozvázal, trošku uhladil, zatoužil po žehličce, ale na to už bylo pozdě (Buffy nikdy nesvěřit motýlky ani vázanky, poznamenal si v duchu) motýlka a znovu uvázal. Výsledek byl ucházející. Xander sice stále vypadal jako číšník, ale s tím se nic dělat nedalo. On se jako gentleman nenarodil. Spike dal signál Buffy. Podala mu další vodku a vydala se zkontrolovat, v jakém stádiu je nevěsta.

 

***

 

            Anya se zálibně natáčela před zrcadlem. Vypadala jako princezna z pohádky. Už se nemohla dočkat. Po čistě formálním zaklepání vpadla dovnitř Buffy. "Jdu zjistit, zda lze začít. Spike opravil Xanderovi motýlka a teď ho drží, aby neztratil odvahu. Jo a my máme vypít tohle. Vytáhla lahvičku s touž vodkou, co pil Xander a pytlík s malinkatými skleničkami. Dawn zazářily oči. Před chvílí se vrátila zezdola, kde se pozdravila se svým družbou. Této čestné funkce se ujal Clem a dokonale zapadl. Zvláště, když mu smoking padl lépe, než Xanderovi. Dawn dostala kytku do vlasů a kašlala na to, že je od démona, co hraje poker o koťata. Byla spokojená. Všechny dámy si připily. Dawn se rozkašlala, ale míra její spokojenosti stoupla už díky tomu, že se jí Buffy smála a nenadávala jí. Jenže když nevěsta podotkla, že ona má nožičky dvě a nerada by zakopla, Dawn se raději vytratila. Šla dolů. Očima nejdřív našla svého kavalíra. Ten na ni zamával a dál konverzoval s příbuznými nevěsty. Pak uviděla Xandera se Spikem. Stáli vedle sebe. Spike Xandera hlídal. To bylo jasné na první pohled. Připojila se k nim.

           

            "Čau kluci, tak co, už to začne? A co ty, Xandere, máš prstýnky?" Ženich jako by až teď přišel k sobě. "Jasně, má je svědek." "A kdo to je?" "Kolega z práce, Johny." Spike zpozorněl. "Myslíš támhle toho Johnyho?" Ukázal na postavičku, ve špatně padnoucím obleku, která objímala láhev Johnyho Walkera a tvrdě spala ve velkém křesle v rohu místnosti. Xander rázem přestal myslet na blbosti a vrhl se k němu. Dobré bylo, že našli prstýnky. Špatné bylo, že svědek byl v bezvědomí. Dawn to vyřešila jednoduše. Sebrala rádoby svědkovi doklady a strčila je Spikovi.

            "Takže mu to odsvědčíš ty a napíše se to tady na pana Procházku," ušklíbla se. Xander jen smutně otevřel škatulku a zatoužil aspoň po malinké pomstě. Obrátil ji k upírovi a sladce se usmál. "Tak tumáš, svědku. Můžeš dělat co chceš, ale ty Buffy nikdy nic takového nedáš." Spike chvíli mlčel. Potom sáhnul do kapsy a také vytáhl malou krabičku. Vedle té Xanderovy, úplně nové, sametové, vypadala staře. Byla to na první pohled starožitnost. Brokát. Vybledlý, ale zachovalý. Dawn zatajila dech. Spike se zarazil. Zaprosila očima. Otevřel ji. Uvnitř si hověl prsten. Nebyl větší, než ten, co dostala Anya k zásnubám, ale vkusnější a... starší. Dýchla z něj minulost. Staré zlato. Ne zašlé, byl očividně vyčištěn, ale... mělo patinu věků a kvality. Uprostřed se skvěl smaragd. Dawn vztáhla ruku. Spike jí krabičku podal. Opatrně šperk pohladila a usmála se na něj.

            "Je krásný..." "Jako Buffy," dopověděl Spike. Xander jenom zíral. Do místnosti vstoupila Tara. Spike strčil svoji škatulku do kapsy a Xanderovi sebral snubáky. "Tak co?" naléhala Tara. "Ještě chvíli a nevěsta bude namol." Spike se zaculil. "Aspoň bude povolnější. Klid, seberte se a jdeme na to. Máme vše. Ženicha, prstýnky i oddávajícího. Ten se už řádně nudí. Dawn, nažeňte to s Clemem všechno dovnitř a já se Xanderem vzbudíme pana Důležitého. Jo, Taro, buď tak hodná a řekni Buffy, ať jde sama. Já musím zaskočit za Xanderova svědka, protože ten se ožral. Připojím se k ní, jak předám prstýnky a Xander vyfasuje nevěstu." V té chvíli se ženich probral. "To všichni ví, že ti dva spolu..." Tara i Dawn kývaly. Xander jen potřásl hlavou a zavelel.

            "Kde je má milovaná? Chci svou ženu!" Tara odběhla nahoru. Dawn popadla Clema a začali svatebčany vyhánět od baru do obřadní síně. Spike Xanderovi skoro nestačil, jak ten pádil k oltáříku, kde zástupce kdoví jaké církve zpozorněl. Svatební agent se také probral a seřadil všechny podle protokolu. Dokonce našel rodiče jak nevěsty, tak ženicha. Úspěch.

 

***

 

            Spike zaujal své místo vedle Xandera, v dlani jeho snubní prstýnky. Nejraději by se začal řezat smíchy. On, upír, jde za svědka Xanderovi, který jeho rodu nemůže přijít na jméno odjakživa. Tedy ne odjakživa, ale od té chvíle, kdy zjistil, že upíři opravdu existují a zamiloval se do jejich přemožitelky. Ozvala se hudba. Dva démoni, bratranci nevěsty, otevřeli křídlové dveře a Anya předpisovými krůčky zvolna kráčela špalírem. Její otec za ní, aby ji mohl odevzdat ženichovi. Dost ho zklamalo, že nebude do dcery zavěšen. Jeho krok byl nejistý, ale držel se statečně. Anya zářila a nakonec se rozzářil i Xander. Spike to sledoval s vážnou tváří. Za nevěstou se objevily družičky. V jejich čele Buffy. V ruce košíček a rozhazovala kvítky. Za ní Dawn s Clemem, nakonec Tara a Willow. Svatební otec předal dceru ženichovi a oddechl si. Udělal úkrok a s úlevou se zhroutil na přistavenou židli. Spike mrkl na Buffy a ta se k němu připojila. Oddávající povídal... potom vyzval svědka, aby předal prstýnky. Ten tak učinil. Když se vracel k Buffy, viděl, jak se jí smějí oči. Dobře tušil proč. Kdyby jim někdo před pár lety pověděl, že Spike půjde Xanderovi za svědka, i když v zastoupení, rovnou by ho předali do péče psychiatrického oddělení. Lehce ji objal okolo pasu a spokojeně zaregistroval, že se k němu přitiskla.

            "A nyní si manželé vymění snubní prstýnky..." Spike vzal Buffy za levou ruku a potěšilo ho, že na ní nemá žádný prstýnek. Od svého pohřbu skoro žádné šperky nenosila. Sáhl do kapsy. Krabička se podívala na světlo boží. Buffy, zaujatá obřadem, ucítila, jak jí Spike stisknul ruku. Koukla se na něj. Před oči jí strčil zelenou škatulku. Její ústa vytvořila velké písmeno O. Podívala se mu do očí. Čekal na odpověď. Nezmohla se na nic, jen kývla. Vztáhla ruku po prstenu, ale Spike zavrtěl hlavou. Sám jej vyňal z krabičky a zkusmo jí ho navlékl. Seděl.

            "A nyní smí ženich políbit nevěstu," slyšeli jako zdáli. To jim nemuseli říkat dvakrát. Obřadní síní zabouřil potlesk. Dawn se smála, protože jí bylo jasné, že patřil oběma párům. Anya to naštěstí nevěděla.

 

***

 

            Buffy se zdálo, že sní. Nebyla to její svatba, ale ani ta nemohla být krásnější. Spike ji vedl hned za nevěstou a ženichem. Byla ráda. Sama by zapackala. Pořád koukala na svou ruku, na níž se blýskal zlatý prsten se zeleným kamenem. Spike jí pošeptal, že má stejnou barvu jako její oči. Zastyděla se. Ona pro něj nic nemá. Pak jí oči sklouzly na pravou ruku. Měla na ní jednoduchý zlatý kroužek, po mámě. Byl tenký a dávný text už vůbec nebyl vidět. Vklouzla dlaní do té Spikovy a jemně si pohrávala s jeho prsty. Považoval to za něžnost a políbil ji. Byl štěstím bez sebe, že prstýnek přijala a hlavně, že se jí líbí.

            Nastalo davové focení. Buffy si vynutila sólo foto, ona a Spike. Nejen díky jeho zelené vestě a motýlovi vypadali jako pár kouzelně a všichni jim tleskali. Anya se trošku škaredila. Potom se začali usazovat k hostině. Ukázalo se, že Buffy, jako družička, má sedět hned vedle Dawn, blízko nevěsty a Spike až na druhé straně dlouhé svatební tabule s Clemem. Dawn zasáhla. Bez diskuze ze stolu sebrala Spikův papírek se jménem a dala ho na své místo. Ráda se přemístila ke Clemovi. Bylo jí jasné, že tady zábava teprve začíná. Karty měla s sebou. Xander si toho ani nevšiml i když to byl on, kdo tenhle zasedací pořádek prosadil. Buffy se přitulila ke svému upírovi. Opřel si tvář o její a čekal na průser. Měl své zkušenosti. Všechno bylo nějak moc v pořádku.

            Okolo stolů začali obcházet číšníci a nalévali přípitek novomanželům. Buffy i Spike si zvolili suché Martiny. Začaly proslovy. Ten říkal to, ten zase tohle. Když došlo na Spika, z hlavy zarecitoval pozdravnou rýmovánku, kterou rozbrečel všechny svatebčanky. Pánové mrmlali něco o romantické sračce, ale jejich lepší polovičky je ukřičely a Spike sklidil zasloužený potlesk. Buffy jen pozvedla skleničku a řekla něco jako 'Ať jim to dlouho vydrží!' a snažila se nemyslet na své doporučení '... a pak se třeba rozveďte'.

            Konečně začali roznášet jídlo. Díky značné démoní populaci v sále Spike bez problémů konzumoval krev. A nejen ji. Buffy dostala stejné menu jako ostatní lidé, takže v něm bylo leccos a věcmi jako játra, krvavý steak a podobně, ho krmila rovnou svým příborem. Spokojení byli oba. Sama spapala zeleninku a vybrané kousky masa, které ji Spike sníst donutil s poukázkou na to, že jinak se namaže a nebude moci tančit. To byl argument. Drůbeží řízek snědla docela ochotně.

            Ze Xandera pomalu vyprchávala vodka a on si začínal uvědomovat, že se oženil s touhle nádhernou, ale náročnou blondýnou a také zjišťoval, že sledovat, jak Buffy krmí Spika svým příborem a nechá se od něj kádrovat co má jíst, nese s nelibostí. Hostina skončila a Buffy zcela vážně přísahala, že už nikdy v životě nebude jíst, protože tohle nikdy nestráví. Spike se jí smál a nalil jí červené víno. Aby vytrávila. Ozvala se hudba. Hned vstala a táhla ho na parket. Udělali pár tanečních kroků.

            "Zavři oči," přikázala. Spike zadoufal, že to nebyla poslední slova, co v této dimenzi slyšel a poslechl. Cítil, jak jej vzala za ruku a, aniž se přestala pohybovat v pomalém rytmu, se mu pokouší nasadit něco na prst. Vyzkoušela několik variant a nakonec zůstala u prsteníčku levé ruky. "Už." Otevřel oči. Měl na něm zlatý kroužek. Věděl čí je. Nemuseli si říci ani slovo. Věděli co teď potřebují. Ploužák a temno Bronzu. Smůla. Ozvala se fanfára a hudba začala hrát valčík pro novomanžele. Anya se snažila a Xander dělal co mohl. Spike se furiantsky usmál.

            Dnes mi už náladu nemůže zkazit nic a nikdo. Jsem šťastný, přiznal si. Vzal Buffy za ruku a vedl ji na parket. Elegantním obloukem ji pojal do náruče. Buffy valčík moc neuměla, ale se Spikem jí stačilo, aby se poddala jeho vedení. To jí nečinilo problém. Dva páry okolo sebe kroužily. Anya se ani nezlobila. Když se totiž přidal Spike s Buffy, ostatní získali dojem, že sólo končí a už nebylo tak vidět, že Xander, místo do tanečních, chodil s Buffy lovit upíry.

 

***

 

            Buffy měla pocit, že tančí poprvé v životě. Bylo jí tak hezky. Spike ji zkušeně vedl a jí přišlo snadné skoro vše. Jenže vše pěkné musí skončit. Kapela dohrála a ohlásila pauzu. Zrovna se chtěla se Spikem domluvit, co budou dělat dál, když k nim zamířila nevěsta s ženichem.

            "Díky za pomoc," začala Anya, "kdybyste nezačali tančit, tak bych si s tímhle dřevem trhla parádní ostudu." Anya, sama esence jemnocitu. Buffy v duchu zapochybovala o tom, co dopoledne povídala odsouzenému a mimovolně k němu vztáhla ruku. Smaragd se blýsknul a nevěsta zalapala po dechu.

            "Kde's to vzala? Ten prsten nosila Kateřina Veliká, blahé paměti!" zaječela Anya. Spike Buffy rychle schoval za sebe. "To je prsten mé matky, daroval jsem ho Buffy. Vzít se nemůžeme, ale tohle jí snad dát můžu! Co to blekotáš? Máš trauma ze svatby?" vztekal se. "Jaký trauma, viděla jsem ho na její ruce!" řvala nevěsta. Spike se zamyslel. "No, táta v Rusku byl, ale nevím kdy a proč. Vím jediné. Tento prsten nosila moje matka, co si pamatuji, a když mi bylo osmnáct, dala mi ho," z kapsy vytáhl krabičku jako důkaz, "abych si ho schoval a dal dívce, kterou budu skutečně milovat. Dostala ho Buffy, takže buď hodná a buď ráda, že si tě vůbec někdo vzal. Takovou štěknu."

 

***

 

            V té chvíli se celá místnost zachvěla. Všichni ztichli, až na starého pána v plášti. Ten zavřeštěl a proměnil se. Bylo z něj něco podobného, na čem si zajezdila Buffy, když se Glory rozhodla podmanit si hady.

            "Anyanko," syčelo to stvoření. Nevěstinka znejistěla. Prstýnek a všechny Katušky, co jich na světě je, ji přestaly zajímat. "Pamatuješ si na mne? Ne? To je jedno. Chtěl jsem tě potrestat za to, co jsi mi provedla, ale tenhle hajzlík, ten upír, mi to překazil. Takže se pomstím jemu. On nebo jeho kočka ti to spočítají. Líp než já sám." Šílený řehot se rozlehnul klenutou místností. Buffy se zachvěla. Spike ji k sobě přitisknul. V té chvíli zahřmělo a ozvalo se.

 

            "Vracím ti duši, ty prevíte, a to navždy. Bez podmínek, bez skulinek... trp navěky!" zavřískala ta kreatura a zmizela.

 

***

 

            Buffy ještě zahlédla, jak Spikovi žlutě zažhnulo v očích. Tak tohle už jsem jednou viděla. Chvíli bylo ticho. Potom se Spike zhroutil. Ze všech stran na něj začaly dotírat jeho oběti. Líčily mu svou bolest, své útrapy a on byl schopen jen oběma rukama pevně svírat svou hlavu. Buffy ho chvíli pozorovala, stejně jako zbytek sálu. Potom sáhla po nejbližší sklence a vypila ji do dna. Zavřela oči a ignorovala Spikovy halucinace, i když byly asi zcela reálné. Také viděla Šestý smysl. Byli jsme na něm se Spikem. Zhluboka se nadechla a zaječela. Dlouze a otravně. Když tak ječela naposled, Gentlemanům popraskaly hlavy. Buffy došel kyslík. Všude bylo ticho jako v kostele. Dokonce i Spike na ni jen tiše hleděl. Zahnala i jeho osobní strašidla.

            "Jdeme domů, hned." Poslechl a ona byla naštvaná. Moc. Konečně byla chvilku šťastná a zase jí to někdo zkazil. Táhla ho za ruku do noci. Skončili na houpačkách před hotelem, kde se svatba konala. Spike zasténal a začal. "Jsem zrůda, zvíře... zabil jsem tolik lidí... zabij mne, prosím." Díval se na ni zraněně a vážně. Do očí mu hrkly slzy. Buffy se musela hodně koncentrovat, aby nezabila sama sebe. Zhluboka se nadechla.

            "Spiku, vnímáš mne?" "Ano." "Pamatuješ si posledních pár měsíců?" "Trošku." "Aha, takže to nebude tak jednoduché. Kdo jsem?" "Buffy, přemoži- ale já tě miluju!" "Príma, bod k dobru. Jaký máme mezi sebou vztah?" "Ty mne nená- to není dobře, že?" "Ty troubo, už hezký čásek spolu bydlíme, milujeme se spolu, ty se o nás staráš a víš ty co? Vypij tohle. Já fakt nemám sílu ti povídat, že tě miluju a že... pij a nemysli!" "Co je to?" "To neřeš, až do dna." Spike poslechl. Až do dna vypil láhev šedesátiprocentní finské vodky, kterou si sám otevřel a pak zkolaboval. Člověka by to zabilo. Buffy ale věděla co dělá. Měla na to lidi. Clem a jeho kámoši, kteří se, náhodou stavili, Spika odnesli až k ní, k nim, domů. Buffy ho svlékla. To, že ji ten blbej přerostlej červ připravil o tanečníka, mu ještě spočítá, a také Spikovi nedovolí, aby se zhroutil na sto let jako Angel. Tolik času ona nemá, ale na druhou stranu...

Spike má duši.

 

***

 

            Seděla vedle postele a aby něco vzteky nerozflákala, raději se učila. Příští týden mají testy. Kupodivu se jí dařilo soustředit. Spike byl totálně tuhý. Ani obraz ani zvuk. Nebylo divu. Byla si jistá, že v tomhle stavu ho jeho oběti nechají na pokoji a ona bude mít čas vymyslet co dál. Zatím si raději četla. Po několika hodinách ji začaly bolet oči. Tma venku řídla. Ani nevěděla jak a hlava se jí svezla na opěradlo a ona neklidně usnula.

 

***

 

            Spike otevřel oči. První jeho vjem byl, úděsná kocovina. V hlavě prázdno, v puse jako v polepšovně. Velice opatrně pohnul tou bolavou věcí, co mu seděla na krku. Venku svítalo. Noční lampička svítila, z jedné strany zakrytá, asi aby ho nerušila. Buffy spala na křesílku a trošinku pochrupovala. Na zemi ležela skripta. Spike se usmál. Pak strnul. Krůček po krůčku se mu začala vracet paměť. Buffy v zeleném, svatba, prsten, tanec... duše.

            Bezmocně zasténal, protože se mu před očima začaly míhat vzpomínky. Nevěděl co ho bolí víc. Hlava nebo duše? Ta pálila. Při zvuku, který vydal, se Buffy probrala. Okamžitě byla na nohách.

 

            "Jak ti je?" zeptala se zkoumavě. Otočil se k ní, oči plné slz. "Jako masovému vrahu. Buffy, prosím, skonči to," škemral. Buffy momentálně kašlala na jeho bolesti. Věděla, že tady je něha na pendrek. Vytáhla ho z postele a praštila. Opatrně.

            "To myslíš vážně?" vyvřískla. "To seš takovej srab? Jak je to dlouho, co jsi mi dal ten nejkrásnější prstýnek na světě a očima mi sliboval bůh ví co? To chceš trumfnout Parkera? Ten mi modré z nebe sliboval skoro celý víkend. A co ty tvoje kecy o tom, jak mne miluješ? Hele, milej zlatej, jestli jsi si ty, až doteď, na svou minulost nepamatoval, tak já ji znám do detailů a to už pěkně dlouho. Jako bonus mi Giles poslal diplomku, co o tobě sepsala ta brejlatá káča z Rady. A vadilo mi to? Vadilo, ale umím s tím žít. Mnohem líp se mi žije s tebou, napraveným masovým vrahem, než s kýmkoliv jiným. A nemysli si, že mi řekneš, že pro mne bude lepší, když odejdeš a já si najdu... koho vlastně? Rileyho číslo dvě? Zapomeň. Slíbil jsi mi věrnost a přísahal lásku. A já to chci. Jestli budeš kecat jako Angel, tak použiju ta pouta, co máš v hrobce a ty si to časem ještě rád rozmyslíš. Jasný? A jen tak mimochodem. Miluju tě. Moc. A jsem ráda, že máš duši. Moc. A jestli chceš nějakou hmotnou zainteresovanost, aby ses s ní vyrovnal, tak si zaprvé představ, jak se bude tvářit Angel, když zjistí, že tě přijali do stejného klubu jako jeho a za druhé... pojď ke mě a dej mi pusu. Já se o tebe tak strašně bála, že jsem zapomněla dokonce i na to, že jsme prošvihli tanečky," dodala už mile.

            Spike na ni hleděl jako na zjevení. Svou razancí zahnala i tu plejádu představ, co se mu začala promítat v hlavě. Nemohl uvěřit vlastním uším. Popošel k ní a vzal ji do náruče. Přitiskli se k sobě, jako by byli poslední lidé na zemi. Po chvíli vzal její tvář do dlaní a políbil. Zašklebila se, ale než si to stačil špatně vyložit, vše vysvětlila.

            "Asi na tom něco bude odlišná strava, jak's onehdy povídal. Včera jsem tě krmila povařenýma mrtvolama zvířat, co jíme my a hned je to znát. Buď tak laskav a běž si vyčistit zuby. Nejsme ve filmu. Mě to určitě taky neuškodí," ušklíbla se. Spika pekelně bolela hlava, trápilo svědomí a pálila duše, ale při jejích slovech se musel smát. Pohladil ji po vlasech a vydal se do koupelny. Šla mu v patách. Podělili se o zubní pastu a kelímek s vodou. Kartáček měl každý svůj.

 

***

 

            Spike zavřel vodu a pověsil ručník. Sedl si na vanu, Buffy si vzal na klín. "Myslela jsi to všechno vážně, mazlíčku?" nedokázal se nezeptat. Odpověděla úplně vážně. "Ano. Spiku, mysli! Změnilo se jediné. Uvědomil sis svou minulost. Vždycky jsi ji znal, ale nyní sis to i uvědomil. To je vše. Vezmi si to. Třeba včera, když jsi za mnou přišel do šatny. Co jsi mi povídal, co jsi dělal, je to nyní jiné? Dnes bys mi tuhle krásu už nedal?" zeptala se a znovu se zálibně koukla na ruku. Spike dlouze přemýšlel.

            "Máš pravdu, jsem to pořád já a můj démon. Jsme tu oba, jsme kámoši a máme tě rádi, ale v tu první chvíli nebo dnes ráno... ty halucinace, či co to je, měl jsem pocit jako by tady vážně byli. Bál jsem se jich. Skoro jako by se mne mohli dotknout." Buffy ho pohladila po tváři. "Nejsi na to sám. Máš mne. Když jsem měla noční můry z rakve, staral jsi se o mě. Takže teď se já postarám o tebe. Už mám na tebe taky radar, takže jak ti bude zle, vzbudím tě a určitě přijdeme na pár způsobů, jak ty bubáky zahnat," zašeptala mu do ucha. Od srdce se zasmál a zaúpěl.

            "Už?" vyděsila se. "Ne, ale mám děsnou kocovinu. Co jsi to včera do mne proboha nalila?" Masíroval si spánky. Buffy vstala a zašátrala po lékárničce. "Když jsi šel po slově 'duše' do kolen, oči mi padly na oficiálního svědka. Spal tam jako novorozeně. Usmíval se, pohoda. Věděla jsem, že musím zajistit, abys přestal myslet jen sám na sebe a svou vinu. Sláva, já věděla, že ještě zbylo," zajásala, když našla tubu dryáku, co Spike dostal na chipovinu po likvidaci toho grázla Warrena. "A tak jsem se napila, abych našla odvahu a zaječela. To umím moc dobře. S Dawn jsme se kdysi předháněly. Rázem jsi zapomněl na vše. Pak už jen stačilo tě přesvědčit a proto jsem tě táhla ven. Jenže Clem není idealista jako já. Strčil mi do ruky vodku. Později jsem si všimla, že byla děsně silná, ale zabrala. Původně jsem myslela, že si popláčeme v náručí, pak to roztočíme na parketu a domů nás ponesou oba. Ale ty's vypadal, že utečeš do noci a ráno půjdeš vítat slunce. Prostě jsi zpanikařil. Takže jsem tě donutila vypít ten utrejch. Zvadnul jsi jak prvosenka jarní. Clem a jeho kámoši tě donesli sem, já tě svlíkla a čekala co bude. Na, vypij to," podala mu pohárek na čistění zubů s vyšumělým analgetikem. "Ale na něco je to fajn. Šprtala jsem skoro celou noc." Spike upil, zašklebil se, ale cítil, že bude líp.

            "Víš, lásko, teoreticky bych tě měl v náručí odnést do peřin a... však víš co, ale jsem vážně nepoužitelný. Ta šedesátka byl od Clema skvělý nápad, jenže dnes na mne musíš opatrně. Pokud teda nechceš splnit mou předchozí žádost, rychlá likvidace. Ne? Tak ne. Takže pojďme dolů, potřebuju ti něco říct. Jo a kde jsou vlastně ostatní?" "Dawn spí v družičkovských šatech ve své posteli. Na Clema je vážně spoleh. Holky doma ještě nejsou. Ale nemám o ně strach. Určitě zůstaly v hotelu a ještě tančí. Mají výdrž," zasmála se Buffy a vstávala z klína svého, nyní už ne bezduchého upíra. Při té myšlence se musela usmát. Spike očividně myslel na totéž, protože se bez ohledu na bolest zakřenil. Začínal se na celý problém dívat z té druhé, mnohem příjemnější stránky.

            "Myslíš, že upíra může trefit šlak?" přemýšlel po cestě nahlas. "Jestli jo, tak Angel ho má na tapetě. Jak zjistí, že nejen, že jsi mne, lásko, ještě neodvrhla, ale," dodal po něžném polibku, který díky šumáku už zvládnul bez větších nesnází, "mám navíc duši a to bez ohledu na řekněme míru štěstí, které zažívám..." Potom to nevydržel a znovu Buffy pevně objal. "Kdyby totiž jo, měl bych duši tak na deset vteřin, jestli vůbec." Buffy jen zavrtěla hlavou. "Ty seš fakt děsnej. Před chvílí o tebe šílím strachy a ty už mi zase děláš nemravné návrhy. Bože, to je fajn. Škoda, že tě to nenapadlo už včera večer. Mohli jsme si príma zatancovat-"

 

***

 

            "To těžko," ozvalo se zezdola. Dovnitř se vpotácely dvě postavičky. Vzdáleně připomínaly Willow a Taru. Šaty na cáry a podivně ohořelé. Přemožitelka i upír se k nim hned vrhli. "Spiku, prosím, kafe... to tvoje. Silný, dobrý, hodně," loudila Tara a oslovený se nenechal prosit.

            "Co se proboha stalo?" vyzvídala Buffy a pomáhala holkám z kabátů a bot. Obě klesly na gauč. Působily dojmem, že prošly válkou Severu proti Jihu. "Sotva jste zmizeli vy dva, zabalil to i Xander se svou nevěstinkou a vydali se za hranice všedních dní. A pak to začalo. Harrisovci se vrhli na démony nebo naopak?" ujala se líčení stavu věcí noci minulé Tara a s úlevou od Spika převzala šálek kávy. Druhý dostala Willow a když upila, uvědomila si, že problémy nemají jen ony dvě. "Jinak, Clem je poklad. Jak vypukla ta mela, sbalil, přes její protesty, Dawn, a odvedl ji domů. Vzali prý to ještě přes Bronz, aby neměla pocit, že o něco přišla. Říkal, že ji uložil a zdůrazňoval, že se jí nepokusil udělat pohodlí," uchichtla se Will. Buffy kývla. "Jo, Dawnie je fajn."

            "A co ty, Spiku," zvedla Tara oči od šálku. "Jak to zvládáš?" Upír s duší si povzdechl. "Nebýt Buffy, probodnul jsem se už včera. Jenže mne ožrala do němoty a když jsem se vzbudil s opicí, vedle níž je King Kong jen Kosmanem zakrslým, použila takové argumenty, že... jsem prostě nemohl, ale varuju dámy. Nevylučuju, že mne občas najdete schouleného v koutě sklepa a ječícího hrůzou." Čarodějky se uculily. "Tak to je v pohodě. Rusalka tě z toho dostane. Víš, jak se vzteká, když ji někdo vzbudí. Jinak včera se zase předvedla, že? To byla dobrota," navázala Willow. Spike jen pozvedl oči k nebesům.

            "Může mne tady někdo, prosím, brát vážně? Já vážně trpím! Právě mi totiž došlo, že jsem vyvraždil podstatné procento populace a vy si z toho děláte srandu." "No vidíš a co se stalo? Nic. Lidí je furt dost. Škoda, že jsi na počátku dvacátého století nezavítal do Německa. Kdybys povečeřel u nějakých Hitlerových, mohlo být ve dvacátém století mnohem klidněji," dodala Tara a dopila hrníček. Buffy se nezakrytě bavila. Spike to vzdal. "Tady se jeden odsouzení a zasloužené odplaty nedočká. Kdo chce vdolky?" Tři ruce se zvedly a ze schodů se ozvalo zívnutí. "Já taky!" hlásila se o svůj podíl na mňamce Dawn. "Jasně, takže zadělám v prádelním hrnci," zavrčel, ale podle toho, jak se hrnul do kuchyně, moc mu to nevadilo. Buffy pokračovala ve výslechu.

            "A jak to dopadlo?" "Jedna jedna," shrnula Willow. "Trošku jsme si s Tarou začarovaly, takže jsme zabránily následkům typu strávili noc v base, ale potlučení jsou všichni a já si gratuluji k nápadu poslat novomanžele na svatební noc do L.A. Kanáry to sice nejsou, ale furt lepší, než spát tady a být probuzen, či vyrušen, jednou z tchýní či švagrových nebo hůř." Buffy kývla. Byla by nerada, aby si její rady do manželství Xander vyložil tak, že se rozvede hned ráno. Aspoň půl roku musí vydržet. Z kuchyně se ozvalo syčení oleje a holky na sebe mrkly. Bylo jim jasné, že když má někdo čerstvě nablýskanou duši, potřebuje trošku podpory. Vplížily se tam všechny tři a rozsadily se kolem stolu. Spike po nich podezřívavě kouknul.

            "Musíte ještě vydržet, chvíli to potrvá," odpověděl na nevyřčenou otázku. Buffy vstala, přitulila se k němu a dala mu pusu na tvář. "Tak povídej. Je nám jasné, že tě to žere. Nám můžeš říct všechno." Upír s povzdechem obrátil vdoleček na pánvi. "To je právě to divné. Vlastně se nic neděje. Na začátku to bylo hrozné, ale jak jsi mi... promluvila do duše-"

            "Ty jsi zase přišel o duši? Teda Buff, tys ho nenechala na pokoji? Vždyť byl polomrtvý! Ty jsi teda děsná," ozvalo se ode dveří zelené strašidlo. Dawn se ještě neodhodlala svléknout tu nádheru ze svatby. Tak tak se umyla a říci, že je učesaná, by bylo přehánění. Buffy zrudla a schovala tvář Spikovi pod paži. Ten byl tím pádem v problémech. Pálily se mu vdolečky, dělala si z něj srandu skoro švagrová a v pohybu mu bránila skoro choť. Duše přestávala být zajímavá. Vzal to po pořádku. Skoro choť odložil do náruče skoro švagrové a zachránil jídlo. Potom se nadechl a spustil.

            "O duši jsem nepřišel. Mé oběti samy, zcela intuitivně pochopily, že když jsem tady za poskoka bandě tak tak zletilých feministek, jsem potrestán až až. A to nemluvím o nezletilých. Takže mazej nahoru, svlíkni ten vodnickej mundůr, dokonči hygienu a za čtvrt hodiny buď dole. Poslední dotaz. Kakau nebo čaj?" "Kakau," pípla Dawn a kupodivu bez odmlouvání zmizela na schodech. Buffy stěží udržela rovnováhu, jak ji sestra odstrčila. Spike sundal z pánve první várku vdolečků, suverénně nasázel těsto na další a lehce pánví zakvedlal, aby se nepřichytily. Přidal malinko oleje a přes rameno hodil. "To platí pro všechny." Všechny se zvedly a napodobily Dawn. Buffy si odchytil dřív, než stihla utéct.

 

            "Lásko, tebe se to netýká. Už jsi v domácím a hlavně, jsem v rekonvalescenci, takže potřebuji políbit," díval se na ni vážně, smutnýma krásnýma očima a přejel jí hřbetem ruky něžně po bradě. Chvíli byli zticha. Jen se na sebe dívali. Potom se Spike odhodlal a... olej zaprskal. Buffy se zasmála. Sebrala jeden hotový vdoleček a aniž si ho namazala, začala ho okusovat. Spike se mezitím činil. "Co vlastně mám udělat, kafe, čaj, kakau? Kolik a čeho. Mazlíčku, zjistíš mi to? Ty dvě zmizely tak rychle, že jsem se nestihl zeptat." Buffy se v duchu zasmála. Její metoda byla asi správná. "Pro mě kafe, ale ne z kávovaru. To tvoje. Ty dvě tipuji na totéž, ale raději to ověřím," řekla, lehce ho políbila a vyběhla do schodů. Do pokoje Tary a Willow vpadla jako lupič. Kdysi tak vcházela ke Spikovi do hrobky. Zalapala po dechu a vycouvala. Moment si srovnávala srdeční frekvenci a... zaklepala.

            "Dále." Ozvalo se. Rudá rozpaky vešla dovnitř. "Já... já se-" "Klídek, Buffy, o co jde?" usmívala se Tara. Willow se červenala jako Buffy. "Spike chce vědět co chcete k pití... teda na snídani," drmolila. "Další kafe, ale to jeho," vyhrkly obě najednou a potom se všechny tři rozesmály. Buffy se přestala dusit smíchy jako první, takže začala.

            "Děkuji." "Za co?" koukly na ni čarodějky stereo. "Za to, jak se k němu chováte, co říkáte a tak..." znejistěla. "Buffy, vždyť, jak to říci, jeho kvalita stoupla. Tím, že má duši je lepší, ne horší. Jenom si musí začít věřit. Copak ty by sis začala s Angelem, kdyby duši neměl?" Buffy jen zavrtěla hlavou. Jenže, v hloubi duše si musela přiznat, že kdyby na ni tehdy byl Angelus aspoň trošku hodný, držela by se ho jako klíště. Duše neduše. Ale on se bez mrknutí oka vrátil ke své posedlosti, Drusille a ji, Buffy, už jen bil a vysmíval se jí. Najednou si uvědomila, že Spikovi muselo být stejně zle jako jí. Měli jsme se dát dohromady už tenkrát, těm dvěma natruc. Jenom si povzdechla.

            "Tak vidíš, máte šanci. Využijte ji a už běž dolů. Spikovi bude divné proč jsi tady tak dlouho a hlavně, chceme kafe, jasný?" Kývla. Byla zmatená a přitom jí řekly jen to, co mu řekla ona sama. Že bych měla pravdu? Otevřela dveře a zase je za sebou zavřela. Najednou mu stála tváří v tvář. Pochopila, že vše slyšel. Byl vážný, ona taky. Natáhla k němu ruku. Přitáhnul si ji. Něžně se políbili a opřeli se o sebe. Žádná vášeň, žádné násilí, jen důvěra a láska. Po chvíli zašeptala.

            "Kafe, chtějí tvoje kafe. Jen tvoje." "Budou ho mít," řekl upír s bolavou duší a vedl si za ruku svoji přemožitelku. Její káva už byla hotová. Jak se zbytek domácnosti připojoval ke snídajícím, vzdával hlasitě hold Spikovu umu. Ten ale měl oči jen  pro jedinou bytost na celém širém světě. Pro svoji Buffy.

 

***

 

            Vrzly dveře a dovnitř se vevalila Rusalka s Clemem. Byli v podobné kondici jako holky před chvílí a... drželi se za ruce! Rusalka zabědovala. "Já se flákám po svatbách s galánem a vy si, chudáčci moji, musíte sami vařit," naříkala. Spike zasáhl. "Klid, pro mne to byla relaxace a ostatní si taky nestěžují. Je to pro nás trénink. Děsně jsi nás rozmazlila. Jenže zítra se stěhuješ zpátky do baru, takže se zase musíme naučit postarat o sebe sami. Běž si dáchnout, pak se domluvíme jak tě odstěhovat." Rusalka vděčně kývla. Usmála se na Clema a už si to dusala dolů po schodech. "Kávu, Cleme?" zeptala se Buffy. "Ne, dík, voní hezky, ale abychom se vzbudili, vypili jsme jí snad litr. Půjdu. Mějte se, děti a až se bude zase někdo ženit, dejte vědět. Už léta jsem se tak nepobavil." Zamával a vypadl.

            "Vzbudili?" pronesla nechápavě Willow. "Neřeš to. Prosím, neřeš to. Právě jsem se skvěle nasnídala a nechci vědět proč se ti dva drželi za ruce," zaprosila Buffy. Všichni s ní souhlasili. Tara se rozhodla změnit téma. "Takže Spiku, zase začneš zařezávat v baru?"

            "Jaký začne?" vykřikla Buffy. "Vždyť ho už ani neznám! Byl tam furt a domů se chodil jenom vyspat. Byl tak utahanej, že dokonce začal chrápat. On snad ten blbej bar stavěl vlastníma rukama, jenom se podívej!" Chytila ho za ruku a obrátila ji dlaní k ostatním. "Takže tady, to si provrtal ruku skrz naskrz aku-šroubovákem. Tady, to je šrám od děsně rezavého hřebíku a ty plyskýře všude okolo, ty už ani nepočítám, ale že by si to nechal pořádně ošetřit, to ani omylem," horlila. Spike na ni s láskou hleděl a užíval si ten zvláštní pocit v duši. Najednou už tak moc nepálila, spíš hřála. To, že Buffy o něj měla starost a beze všeho se k němu, k upírovi, hlásila... Nepokoušela se nic tajit. Před nikým. Ukončil přehlídku svých zranění tím, že zavřel ruku a Buffy si přitáhnul na klín. Upracovanou dlaň jí dal na ústa a políbil ji na zápěstí.

 

            "Přece jsem tam nemohl ty dělňasy nechat bez dozoru. To by dopadlo. Všechno by trvalo desetkrát dýl a taky desetkrát víc stálo. Willy je hodnej, ale blbej. Když jsem poslouchal, jak jim žere ceny materiálu, málem jsem vyletěl z kůže. Za ucho jsem ho odtáhnul k internetu, ještěže ti gauneři počítač vynechali. Jestli to nebylo tím, že ho měl Willy s sebou. Určitě, protože jinak nepřežilo nic. Kde jsem to skončil, jo, a ukázal mu kolik co stojí, divil se jak dítě. No zástupce stavební firmy také. Ještě se pokusil kecat něco o režii, ale to už jsem se vážně nas- nakrknul a zavrčel na něj. Byl ze dveří venku na to tata. Pak jsem zavolal klukovi, co ho znám z Bronzu a vím, že je od fochu. Kohosi mi doporučil, ale zároveň mi doporučil, ať je hlídám. Takže jim stojím za zády a oni makají. Až na detaily to ujde. Jenže jak si zajdu na cigáro, hned něco zvrtají. Raději dělám s nima. Je to pohodlnější, než vlastníma rukama vyrvat a rozflákat nějakou fušeřinu. Ovšem, na druhou stranu, když jsem jakoby nic ze zdi vytrhl polici, kterou tam přidělávali dva chlapi a funěli u toho jak sentinel, hned jsem si získal větší respekt. Au, to bolí!" zakňoural, protože ho Buffy kousla.

            "Tak mě nemáš zacpávat pusu, to nesnáším," remcala. "No vidíš," přerušila skoro hádku zase diplomatka Tara. "A ty ses chtěl zabít a všechno tady nechat. Na Willyho a hlavně na Buffy jsi nemyslel?" Spike jen zavrtěl hlavou. "Nemyslel jsem na nic. Nevěděl jsem ani jak se jmenuji. Šílel jsem. Kdyby na mne Buffy neuplatnila finskou metodu, už bych tady nebyl." Buffy se při jeho slovech přestala vztekat a pohladila ho po ruce. "Nechápu," pokračoval Spike, "jak to Angel tehdy přežil. Darla ho, na rozdíl od Buffy, prostě vykopla z domu. Mě to bylo fuk. Byl jsem rád, že už mi neleze za Dru. Ale teď ho upřímně lituji. Ani se nedivím, že když zůstal sám, jen se svou duší, žil po kanálech s krysami." Přitiskl si Buffy blíž k sobě. Položila si mu hlavu na rameno a mlčela.

            "A proč jste si vlastně nenajali ty borce, co nám dělali odpady?" zajímala se Tara, která tušila, že sentiment v této chvíli nikomu nepomůže. Spike se probral ze zadumání. "Protože bar byl pojištěn u normální lidské pojišťovny a musíme předložit faktury za práci. Tu nám démoni nevystaví. Nevedou účetnictví ani neplatí daně. Pojišťovna nám peníze na ruku nedá. Škoda, ale pojistnou smlouvu vyřizoval Willy. Ještěže tam nebyla smluvně daná i firma, která má opravy provádět. To bychom se nedoplatili," vysvětloval a hladil Buffy. Willow si odkašlala.

            "Já nevím jak vy, ale já jdu do hajan. Jsem příšerně ospalá," zívla. Tara jen kývla, že se přidá. Dawn byla celou dobu potichu. Spala. Usnula hned, jak dopila kakau. "Dobrej nápad," zašeptala Buffy Spikovi do ucha. "Určitě tě pořád ještě bolí hlava." Kývnul. "Bolí, jako střep, ale mám strach usnout." "Neboj, budu tě hlídat. Jsem taky ospalá, ale jak se hneš, budu vzhůru a vzbudím tě, slibuji," dodala konejšivě a vstala mu z klína. Neochotně ji pustil. Zvedl si Dawn do náruče a zamířil ke schodům. Buffy šla s ním. Otevřela mu dveře do jejího pokoje, natřepala polštář a pokrývku. Uložili unavenou družičku a zakryli až pod bradu. Potom šli k sobě. Svlékli se a zalezli si pod deku. Buffy se spokojeně uhnízdila Spikovi v důlku ramene a ten ji k sobě pevně přitisknul. Ještě nestihli zavřít oči a už spali.

 

***

 

            Ne dlouho. Buffy vzbudilo kvílení. Spike tvrdě spal, ale ze spaní naříkal. Někomu se omlouval, prosil o slitování. Zatřásla s ním. Nic. Jako by se probudit nechtěl nebo nemohl. Přitiskla se k němu, mluvila na něj, třásla jím, všechno marné. Byla bezradná. Pak ji něco napadlo. Zrudla, ale lepší nápad neměla. Pohladila ho, políbila, rukou sjela níž. Vzhledem k tomu, že pyžamo po tátovi měl na sobě jen jednou, tu první noc, žádná hmota jí nekladla odpor. Spike blouznil v deliriu, ale jeho tělo bylo plně na její straně. Chvíli ho dráždila. S úspěchem. Shodila z nich přikrývky a posadila se na něj. Sotva tlumeně vzdychla, když ucítila, jak se jejich těla spojila, Spike otevřel oči plné slz. Nenechala ho moc přemýšlet. Znovu jej políbila, to už ji překulil pod sebe a převzal kontrolu. Blaženě zasténala a vydala se mu v plen. Nevěděla jak dlouho to trvalo, ale do ráje dospěli současně. Spike chvíli mlčel a potom zvedl hlavu, tvář měl mokrou. Oči dílem šťastné, dílem provinilé.

            "Promiň," zašeptal. To ji pobavilo. "A co, ty můj hlupáčku?" "No, že jsem tě... ehm... vlastně jsem tě znásilnil," zabořil jí tvář do vlasů. Tichounce se rozesmála. "Ty mě, ano? A nebylo to tak náhodou naopak? Vzpomínej, miláčku," vyzvala ho a jemně se mu probírala ve vlasech. Spike se zamračil. Intimní zážitek rozehnal noční můru, ale také poněkud zamlžil jeho mysl. Vtom si vzpomněl. Sen, jeho oběti se kolem něj rojily... Nevěděl co si má počít. Buffy s ním zatřepala. "Hele, pusť to z hlavy. Tuhle várku tvých bubáků už jsem zahnala vlastním tělem, takže teď buď tady se mnou." Probral se a zblízka jí koukal do tváře.

            "Já se odtamtud nejdřív nemohl dostat a pak jsem cítil, že mne něco táhne ven a pak... lásko..." Přitáhl si její tvář a začal ji něžně líbat. "Nemohla jsem tě probudit. Hrozně jsi naříkal. Třepala jsem s tebou, mluvila na tebe, líbala tě, nic nepomáhalo. Takže jsem..." Začervenala se a schovala obličej pod polštář. Spikovi se vrátila paměť. Sebral jí polštář a položil si ji na sebe. Donutil ji podívat se mu do očí. "Děkuji, to bylo to nejkrásnější probuzení, které jsem kdy zažil, Buffy." Hladil ji. "Co se ti vlastně zdálo?" Pokrčil rameny. "Normálka. Všichni lidé, které jsem zabil nebo jim ublížil, přede mnou defilovali jako na orloji a do detailů mi vyprávěli co cítili, koho tady na zemi zanechali a tak," zlehčoval schválně svůj netělesný zážitek. "Řešení je jednoduché. Už nikdy nebudu spát," uzavřel to. Buffy jen potřásla hlavou a políbila ho. "Blbost, spát musíš, ale taky se musíš se svou minulostí vyrovnat. Ale upozorňuju, že na to nemáš sto let. Ovšem hned teď usínat nemusíš, raději mi řekni... Jaká byla tvoje máma? Nosím šperk, co nosila ona. Pořád se na něj dívám. Je tak krásný. Vůbec si ho nezasloužím," šeptala. Spike teď ležel vedle ní, opřený o loket a zblízka se jí díval do tváře. Kdyby mu někdo loni, co loni, včera touto dobou, řekl, že bude mít duši a Buffy ho bude utěšovat... Raději ji políbil.

 

            "Byla krásná a hodná. Když jsem byl malý, četla mi pohádky a zpívala písničky. Ty mi zpívala i když jsem byl už dospělý. Měla souchotě, tedy tuberkulózu. Věděl jsem, že brzo umře, tak jsem s ní byl hodně doma. Chtěl jsem si ji užít, dokud to šlo. To ovšem bylo společensky nepřípustné. Muž mého věku a postavení měl vymetat pánské kluby a večírky. V klubech utrácet dědictví a na večírcích hledat vhodnou matku svého budoucího dědice. Raději jsem seděl doma a četl mámě básničky, co jsem sesmolil. Proboha, co to kecám..." Buffy se rozesmála a přejela mu bříškem ukazováčku po rtu.

            "Mám takový pocit, pane, že říkáte pravdu. A to se mi moc líbí. Ty umíš psát básničky? Jasně, ta gratulace na svatbě. Měla jsem pocit, že puknu pýchou, že smím sedět vedle tebe." Spike pozvedl obočí. "Fakt? Nemyslíš si, že je to hloupé?" "Co blázníš, jen proto, že já tomu nerozumím, to není hloupé. Třeba to na svatbě se mi zrovna líbilo. Takže máma byla fajn? Myslíš, že bych se jí líbila?" Vzal ji za ruku a propletl své prsty s jejími. "Určitě. Jo a měla dlouhé vlasy. Dovolila mi, abych ji česal. Zkoušel jsem na ní různé účesy. Líbilo se jí to, teda aspoň to říkala." Přes tvář mu přeletěl stín. "Určitě se jí to líbilo. To, jak jsi mne česal na Xanderově svatbě, úplně jsem... já nevím jak to říci. Bylo to moc příjemné." Usmál se na ni. "Takže mi dovolíš tě občas učesat?" "Občas? Kdykoliv. Já jsem líná na všechno, to přece víš," dodala sebekriticky a jen tak mimochodem mu položila rty na rameno. Spike v duchu zaúpěl. Měl sto chutí se jí optat zda úplně na všechno. Věděl jak to dopadne a nijak nenamítal. Už skoro otevřel pusu, když vtom se Buffy protáhla a položila otázku, na kterou už dlouho čekal. Neměl z ní strach. Chtěl ji zodpovědět už dnes ráno, spíš nad ránem. Původně měl připravený scénář, jak po vydařeném svatebním veselí jdou ruku v ruce domů a on ji zodpovídá. Ten bastard... nebo snad dobrodinec... (Je duše mým prokletím nebo dar z nebes?) mu poněkud narušil plány. Ale jedno věděl jistě. Buffy je ráda, že má duši. A on udělá vše, aby se s těmi vyčítajícími hlasy v sobě popasoval.

 

***

 

            "Kde jsi vlastně ten prstýnek celou dobu schovával? V hrobce asi těžko. Že ti ho někdo neukradl," meditovala Buffy.

            "V trezoru Švýcarské národní banky, spolu s ostatními rodinnými šperky a doklady o vlastnictví pozemků a nemovitostí. Movitý kapitál spravuje jednak tato banka a potom samozřejmě i Bank of England. V té jsem měl věci až do roku 1907, kdy jsem většinu majetku přesunul do Švýcarska. Během druhé světové války jsem si k tomu gratuloval. Jinak, už jsem dal pokyny k tomu, aby můj běžný účet tady ve státech byl řekněme, dostatečně dotován."

            "Huh... cože?" nechápala. Spike ji pohladil. "No, myslím tím, že práce nám teď bude spíš zábavou, abychom nezhloupli. Taky se musíš rozhodnout, jestli chceš bydlet tady nebo jestli si koupíme nějaký jiný dům. V lepším stavu. Tenhle si samozřejmě můžeš nechat." Buffy pořád nechápala. Sedla si a zatřepala hlavou.

            "Spiku, na mne musíš pomalu. Co tím vším myslíš? Ty máš nějaké peníze? Proč jsi teda obíral lidi, včetně Gilese a nás?" Jak se tak na něj shora dívala, byla jako splněný sen. "A pokud ten prstýnek bydlel ve Švýcarsku, jak se dostal sem?" "Snadno, přivezl ho kurýr. Uběhla devadesátiletá výpovědní lhůta. Ta už teda vypršela v sedmadevadesátém, ale já ji obnovoval 'bez výběru' každý rok, až dodnes. Termín byl tehdy, jak sem měla přijít ta ženská ze sociálky. Bylo nutné zajet do L.A., je tam pobočka, kde jsem mohl všechno zařídit. Kdybych termín zmeškal, musel bych čekat další rok a to já nechtěl," povídal, ale viděl, že Buffy vůbec netuší o co jde. Zhluboka si povzdechl a začal.

 

***

 

            "Když mne Drusilla změnila, byl jsem jediný syn svého otce. Ten už ovšem byl po smrti. Měli jsme s matkou, tedy já jsem měl, podle anglického práva vlastně vše náleželo mě, ale takhle jsem to nikdy nebral, značný majetek. Proto si ze mě taky ve společnosti utahovali. Měl jsem ho násobit, získávat výhody účastí na jednání parlamentu. Já na to kašlal. Měli jsme dost na pohodlný život a já se hlavně staral, aby máma měla vše, co potřebuje. Umírat na souchotě... je to děsivé. Měla veškerou možnou péči, samozřejmě na úrovni té doby, ale... v noci se budívala kašlem. Pak jsem ji držel v náručí, aby se mohla aspoň nadechnout a dočkala se dalšího rána. Brala opium. Malinko. Ulevovalo jí." Odmlčel se.

            "Zemřela ve stejný den jako já. A já byl upír. Bohatý. Nechoval jsem se jako ten... náš společný známý," usmál se. "Díky ošklivému počasí pro mne nebyl problém vyřídit formality. Matčin pohřeb," trošku se zajíknul, ale Buffy ho chápala. Zlé vzpomínky. Ona na mámin pohřeb taky nevzpomínala ráda. Uvědomila si, že to, čím si prošla ona, tím si prošel i William, tedy Spike. "A hlavně uspořádání majetku. Většinu věcí jsem prodal a výtěžek vložil do banky. Nechal jsem si jen pár nemovitostí, které přinášely zisk. Nějaké domy v Londýně, farmy ve Skotsku. Mimochodem, většinu těch domů i farem vlastním dodnes. Samozřejmě byly během doby nutné úpravy, ale když neutrácíš a příjem jde dílem do banky jako kapitál a dílem na provozní účet, nebyl to problém. Tím, že jsem nedovolil na svých pozemcích nic bourat ani kácet stromy, jsou z nich momentálně dost hodnotné objekty, které si pronajímá sama královna, potažmo vláda, když je třeba ubytovat význačné hosty. V každém případě, až pojedeme navštívit Gilese, máme kde bydlet," usmál se a políbil ji do dlaně. "A pak můžeme zajet do Skotska. Je to zvláštní, ale ty farmy stále vynášejí. Řídí je stejní lidé, jako když jsem byl malý. Převedl jsem je... na svou víru... už tenkrát, když jsem tam přijel po svém obrození poprvé. Nepijí z lidí, to se jim hnusilo od začátku, ale nesmrtelnost se jim zamlouvá. Žijí věčně, nikdy nejsou nemocní a bydlí a starají se o místa, kde se narodili. Chováme spoustu ovcí, takže s jídlem nemají potíže. Miláčku, co ti je?" Vyděsil se při pohledu na její popelavou tvář.

            "To myslíš vážně?" vydechla. "Jistě, proč ne? Tobě se nelíbí, že jsem ze správců udělal upíry? Ale oni už byli staří a umřít nechtěli. Dal jsem jim na vybra-" "O tom nemluvím!" přerušila ho. "Ty jsi opravdu byl vážený občan. Mělo mi to dojít, když jsem viděla, jak se umíš pohybovat ve smokingu," zatřepala hlavou. Spike se rozesmál.

            "Buffy, já ti to neříkám proto, abych se chlubil, ale proto, abys pochopila, že můžeme začít žít, já nevím, víc v klidu. Můžeme bydlet v tomto domě nebo ne. Mimochodem, k tomu prstýnku patří i náhrdelník a nějaké náramky, ale na dnešní dobu mi přijdou dost nevkusné. Můžeš si vybrat z mnohem hezčích-"

            "Já nestojím o další šperky. Já jsem celá šťastná z prstýnku, co jsi mi dal, ale pořád nechápu. Jak můžeš sto let něco vlastnit a navíc, jak to sto let může někdo spravovat? A pořád jsi mi neřekl proč jsi obíral lidi, abys měl na pivo. Nerozumím." Spike vstal a sáhnul do skříně. Vytáhl předposlední červené od čepičkářů. Kouknul do bedny se zbraněmi a zklamaně si povzdechnul. "Moment." Vzal si svůj župan a zašel dolů. Nikde nikdo. Koukl do lednice. Sýr tam ještě zbyl. Nakrájel ho, přibral otvírák a dvě skleničky a vydal se nahoru. Pečlivě zavřel dveře, aby někoho nevzbudili. Otevřel láhev, nalil si, přičichnul a pak nalil i Buffy. Ta už mezitím pojídala sýr. Dolil si a počkal až Buffy polkne, aby si mohli přiťuknout. "Miluju tě," řekl místo přípitku. Uculila se. "Povídej, je to lepší než kino," vyzvala ho a dál papala ementál.

            "To je jednoduché. Jednak jsem hned na úvod nevyvraždil úplně celou svou rodinu a také, díky Drusille, jsem všem nevěšel na nos, že jsem po smrti. Náhrobek jsem si dal zbudovat v Londýně, až když uplynul můj čas. Najal jsem si soukromou právnickou firmu, aby spravovala mé záležitosti s tím, že jsem jim hned sdělil, že se budu toulat po světě. Pak... viděla jsi film Highlander? Jak si tam na počítači porovnávali jméno Russel Nash? No tak na tomhle principu jsem fungoval. Než přišel internet, tak jsem vždy vhodně umřel, všechno si odkázal a zase ožil. Nyní je to otázka znalostí. Stačí chvíli koukat Zrzce pod ruce a zmáknu vše." V té chvíli došlo ke katastrofě. Dveře se otevřely a dovnitř vpadla Tara s Willow. Obě měly na sobě prostěradla jako tógu.

 

            "My pojedeme do Skotska?" jásaly. "Jo a Spikovi zaměstnanci dostanou základní úkol. Sníst vás! Obě! Spí aspoň Dawn?" "Ne," ozvalo se ode dveří, "ale nevím o co jde. Bude legrace?" Spike zavrčel a snažil se ukrýt před pohledy té bandy. Všechny se usádlily na posteli. "Tak povídej," vyzvala Spika Willow. "Nechápu proč jste tady," naštvala se Buffy. "My si tu povídáme o Spikově mámě..." "To jsme slyšely přes zeď... dál." Buffy koukla nešťastně na svého privátního upíra. Ten se zasnažil. Nebo spíš jeho démon.

            "Do postele a hned!" zavrčel. "Do své! Všechny, kšá..." rozehnal je jako hejno křepelek. Bohužel. S duší a čipem už neměl tu autoritu. Místo aby vypadly, začaly se smát. "Spiku povídej, jak to bylo dál," loudila Dawn. Spike si nešťastně přitáhnul župan a zatoužil po pyžamu. "Dej mi cucnout," škemrala Willow na Buffy. Takže intimní večer je v háji, zrekapitulovala si jejich současnou situaci postižená a odevzdala sklenku. Poslední plátek sýra zmizel v Dawnině pusince.

            Glory měla recht, že ty mnichy v Praze umlátila, blesklo Buffy hlavou. Ale odflákla to. Měla přijít dřív a já nemusela mít na krku sestřičku. Ale asi ani Spika... Raději o tom přestala přemýšlet. Snad už po sté.

            "Dobře. Buffy, mám je sníst nebo mluvit dál?" otočil se na ni Spike. "Sníst," doporučila krvelačně. Protočil oči a začal.

 

***

 

            "Nějakou dobu jsem o tom moc nepřemýšlel, ale najednou mi začali odmítat šeky. Provedl jsem inventuru a zjistil, že Darla s Angelusem se snažili. Jak se jim podařilo za tak krátkou dobu utratit tolik peněz... nechápu. Takže, když jsme byli zrovna v Londýně, vše co zbylo jsem uložil na termínovaný vklad. Výběr za hafo let. Zhruba čtvrtstoletí. Když uplynuly, většinu jsem přesunul do Švýcarska, jak jste jistě, díky těm mizerným izolacím, již slyšely. Výběr za devadesát let. Ani nevím proč zrovna za devadesát. Snad, že mi sto přišlo moc honosné. Měl jsem peněžního poradce, kterému jsem nalhal něco o tom, že chci zachovat peníze pro vnoučata. Díval se na mne jako na idiota, ale zařídil vše dokonale. Mělo to jen jeden háček. Musel jsem se začít živit sám. Žádné šeky. A taky jsem se musel uzdravit. Když Angelus zjistil, co jsem udělal, že už v zásadě nemám žádné peníze, skoro mne zabil. Darla jen přihlížela. Zachránila mne Dru. Nikdy ode mne nic nechtěla. Občas panenku, která se jí zalíbila. Nic víc. O hmotném světě přemýšlela jen, když měla hlad. To pak někoho snědla a byla spokojená. Nové šaty jsem jí musel nutit. Drusilla se tehdy Angelusovi poprvé tvrdě postavila. Přestali jsme žít všichni čtyři pohromadě, ale cestovali jsme pořád společně. No a pak Angelus dostal duši, ale to už je jiný příběh," skončil Spike. Rozhlédnul se. Koukaly na něj čtyři páry krásných a doslova vyjevených očí. "Co je?" houknul na ně. Dawn se rozesmála.

            "Teda, to je příběh. Takže ty sis zablokoval finance, aby ti je Angel nečmajznul. Dobrý, dost dobrý," smála se. "Nic jiného se dělat nedalo. On a Darla dokázali prohrát roční výnos farmy za jedinou noc. A jak už jste slyšely přes zeď, mimochodem za ty izolace bych někoho s chutí snědl... Buffy, lásko, zbyl nám šumák? Jo, ale ne? Tak nic. Na těch farmách bydlely, nyní už nesmrtelné, rodiny. Nemohly přece přijít o střechu nad hlavou. A já se zasekl. Přece se uživím sám. Nepotřebuji k tomu výdobytky generací. A hlavně, matně jsem začínal tušit, že za sto let se mi to může hodit. Smlouvu jsem měl kvalitní. Investovat jsem mohl. Jen ne vybírat v hotovosti či na šek. Takže jsem sledoval vývoj na peněžním trhu. Bezpečnými dlouhodobými investicemi do drahých kovů a nemovitostí jsem ustál i černý pátek, no a teď..."

 

            "Teď čekáš, že se začnu chovat jako Angelus," řekla zcela vážně Buffy. Spike se na ni podíval. Nenapadlo ho, že to vezme takhle. Nadechl se. "Ne. Nečekám, že se začneš chovat jako Angelus. Čekám, že se začneš chovat jako moje žena. Když jsem se narodil, bylo samozřejmostí, že o ženu pečuje její manžel. Manželé nejsme a nikdy, díky mému status quo, asi nebudeme. Ale dal jsem ti zásnubní prsten a míním se o tebe starat. Nemyslím si, že je rozdíl mezi tím, když ti dám kreditku k účtu, na němž už přes sto let leží peníze, nebo když donesu výplatu z baru a jdeme spolu na nákup." Buffy se rozbrečela. Holky pochopily, že je čas vypadnout. Zmizely jako pára nad hrncem. Spike ji vzal do náruče.

            "Lásko, neplač, co jsem řekl? Já už to nikdy neřeknu. Prosím tě, Buffy!" Zatřásl s ní. Jen vzlykla. "Ještě nikdo nikdy na mne nebyl tak hodný," škytala. "Pořád mi jen říkali, buď silná, ty všechno zvládneš. Ty seš první člověk, co tuší, jak je mi mizerně. Jaký mám strach." Spike se rozesmál. "A já se bál, že se za termín moje žena naštveš," řekl a podal jí kapesník. "Nechápu proč. Muž přece nejsem," durdila se na oko. Dobře věděla jak to myslí. "A že jsem tvoje sis už mohl zvyknout," dodala a vysmrkala se. "Takže domluveno. Někdy příští týden sjedeme do L.A. Rozmysli si, jestli autem nebo na motorce. Willow zjistí kdy mají v bance otevřeno přes noc. Já to věděl, ale zapomněl." Koukla na něj.

            "Ne, že bys mi to říkat musel, ale jak ses po té dlouhé době prokázal? Vkladní knížku jsi asi neměl." Spike se usmál. "Ne, neměl. Mám dvanáctimístný identifikační kód, kterým potvrzuji totožnost." "Whaw... a ten si pamatuješ? Takovou dobu? Co když se spleteš?" Znovu se na ni usmál. "Kupodivu jo. Každý večer si ho přeříkávám, ale... pro jistotu..." Vzal ji za ruku a vedl ji k vnitřní straně svého stehna. Začervenala se. Spike se zakřenil a dodal. "To není předehra, lásko!" Pod prsty ucítila něco pevného. "Až se mne rozhodneš zapíchnout, nejdřív mi vyřízni tohle. Je to zlatá destička s číslem. Jako moje vdova na to budeš mít nárok." Buffy pohladila kůži, pod kterou cítila tvrdý obdélníček se zakulacenými rohy. "Proč sis to nechal dát zrovna sem?" "Protože jsem si byl skoro jistý, že sem mi Angelus nesáhne." Buffy se rozesmála. "A vzhledem na možnost opakovat kód třikrát, jsem to risknul. Pamatoval jsem si ho správně, takže jsem se nemusel nechat kuchat. Takže, abych to dokončil. Zajedeme do L.A. Půjdeme do banky a necháme si vystavit platební karty. Navíc jednu týnejdžrovskou s omezeným limitem pro Dawn. A pak můžeme jít třeba na pouť." Koukala na něj pořád stejně vážně.

            "Mě to stejně přijde zvláštní, brát si od tebe peníze. Když si vzpomenu kolik bylo řečí okolo útraty doma. Máma se musela skoro doprošovat." Spike si povzdechnul a dolil do své skleničky víno. Podal ji Buffy. "Jenže tvůj táta měl milenku a peníze utrácel za ni a ne za Joyce a tebe. Je to kretén. Joyce byla báječná. Buffy, vážně si zkus zvyknout, že neneseš na ramenou úplně celý svět. Kousek nech na mě." Upila a vrátila mu sklenku. "Fajn, já nechám kousek světa na tebe a ty mi dáš kousek své duše. Podělíme se o problémy," navrhla. Spike ji místo odpovědi jen políbil. "Tohle už předehra je," zašeptal. Když si, po minimálně půlhodině, už zase klidně leželi v náručí, Spike se zeptal.

 

            "Příští sobotu se znovu otevírá bar. Na počest téhle události bude pití zdarma a pořádá se turnaj v pokeru. Půjdeš se mnou?" "Spiku, měj rozum. Vážně chceš, aby úplně všichni démoni v Sunnydale a přilehlém okolí věděli, že ži- ... že máš za ženu přemožitelku?" Za sousloví máš za ženu ji pohladil. "Asi ne, že," pokračovala, "ale jestli se bude hrát poker, vezmi s sebou Dawn. Tu okecáš. Clem s Rusalkou ji ohlídají. Bude nadšená. Já budu mít těsně před zkouškama, takže prázdnej barák se mi hodí. Jsem si jistá, že Tara a Willow půjdou s vámi."

            "Jasně že jo," ozvalo se přes zeď sborově. Buffy to nekomentovala. "Budu šprtat jako o život." Spike se přidušeně, jelikož mu Buffy ležela na hrudi, zasmál. "Prima, úkol splněn." "Jakej úkol? Co to meleš?" "Dawn o tom turnaji samozřejmě ví. Clem jí to vyžvanil a já dostal za úkol tě ukecat, aby mohla jít taky." Buffy se odkulila a povzdechla si.

            "Nejhorší je, když se ti ségra spřáhne s chlápkem, co ho miluješ," zamumlala.

 

***

 

            Buffy si promnula unavené oči. Koukla na hodiny. Skoro tři ráno. Ostatní se baví a já tady dřu, postěžovala si sama sobě. Dnes se totiž otevírá bar po rekonstrukci. Měla bych se natřásat vedle barmana. Užívat si. Jenže to bych nesměla být přemožitelka. Zajít tam za ním během dne, to se dá, ale takhle? Musela se usmát, když si vzpomněla, jak se na tuhle slávu chystala Dawn. Rozhodla se, že půjde za tvrďačku. Spika ukecala, aby jí koupil obtažené černé džíny, jako nosí on. Buffy zase přesvědčila, že Spike nutně potřebuje novou černou saténovou košili. Buffy mu ji naivně koupila a sotva ji vyndala z pytlíku, Dawn se na ni vrhla. Pěkně si ji přeprala v aviváži a nechala odkapat. Když byla suchá a voňavá, Spike zažertoval, že je moc hodná a že si ji rád na sebe vezme. Skoro sáhla po kolíku. Jen vzpomínka na slíbené léto ve Skotsku jí v tom zabránila. Buffy to už vzdala a od srdce se smála.

            I na ni ovšem došlo. Dawn jí na úvod zabavila kozačky, co jí na vánoce koupil Spike a pak se začala shánět po Angelově bundě. Spike se na Buffy podíval. Trošku vyčítavě, trošku překvapeně, že ji ještě má, ale to už i Tara pochopila, že na každého jednou dojde a dobrovolně bundu odevzdala. Zatímco se v ní Dawn natřásala, Spike, za dveřmi zamčenými na klíč, Buffy děkoval, že se bundy zbavila. Willow naopak Taře vyčítala, že nosí raději bundu po nestálém upírovi, než ten krásný kožený plášť od ní. Tara kontrovala tím, že je jí úzký a Buffy sluší víc. S tím Will nemohla polemizovat.

            Buffy zívla. Stejně byla legrace tu bandu vypravovat ven. Dawn to v kůži fakt slušelo. Spike zase vypadal skvěle v modré košili, co mu koupila hned na prvním nákupu po svém zmrtvýchvstání. Báječně se bavil, když dávala jeho harému (Dawn, Willow, Tara) ponaučení, aby jí ho ohlídaly, jinak že v klidu zapomene na pravé poslání přemožitelky a zmasakruje každou káču, co mu přejde přes cestu.

            Podobné doporučení si vyslechla i Rusalka, která volala S.O.S., že bar se plní a Willy zmatkuje. Buffy Spikovo zpoždění vysvětlila jednoduše. "Dawn..." Rusalka si jen povzdechla.

            "Jasný, takže příští týden touhle dobou tady budou jako na koni. Blbost. Buffy, vykopej je z baráku a já ti za odměnu uvařím tu tvoji VEGY směs. Mám tady skvělý žampiony, který nikdo mimo tebe neocení." "Domluveno." Dawn odtrhla od zrcadla, kde obdivovala svůj účes. Spike se od švagrové nechal ukecat fakt na všechno. Vytvořil jí z krásných dlouhých vlasů kreaci, že by Klaus Peter Ochs jen zíral. Mrkla na Taru, protože jen ta dokázala uřídit Willow a Spika něžně políbila. Všechno slyšel, takže mu nemusela nic vysvětlovat. Neodjeli za týden, ale během pěti minut. Rekord.

 

            "Mňau." Buffy se probrala. Kruci, musela jsem usnout. "Mňau." Zaostřila a přímo před sebou uviděla koťátko. Malinké, zrzavé. Zelenýma očkama jí hledělo rovnou do očí stejné barvy. Dva by se hádali, čí jsou pěknější. Buffy si nebyla jistá tím, jestli je vzhůru nebo se jí to jen zdá, tak se zachovala tak, jak jí srdce velelo.

            "Božínku, kde ty ses tu vzalo?" Kotě to pochopilo jako vyzvání a skočilo jí na klín. Hlavičku jí strčilo do dlaně. No, nepohlaďte to. "Mňau," ozvalo se ode dveří. Buffy zpozorněla, druhé kotě? Ne. Kocour a tři kočky. Poněkud větších rozměrů, než ten drobeček v jejím klíně.

            "Jmenuje se Ticián," pípla Dawn. "Vyhrála jsem ho v kartách. Nemohla jsem ho tam nechat. Věděla's, že Clem jí koťata?" Buffy zavrtěla hlavou. Takže máme kočku, teda kocourka. "Vzdávám se. Chceš domácího mazlíčka. Vyhrála jsi ho v kartách, je tvůj. Ale starat se o něj budeš sama!" Dawn taky zavrtěla hlavou. "Náhodou, budeme se s holkama střídat. Říkaly, že domácnost, kde žijí dvě čarodějky, je bez kocoura k ničemu." Buffy zaúpěla. "Fajn. Ale já se na téhle akci nepodílím," řekla tvrdě a něžně hladila kotě po hebounkém bříšku. Leželo jí na klíně na zádíčkách, nožky od sebe. Zcela důvěřivě jí odhalilo bříško a hlasitě předlo. Její výhrůžky, co se péče o něj týká, očividně nebralo vážně. Trošku jí připomnělo Spika, takže se usmála.

 

            "Pro tebe tady taky něco máme," oznámil kocour a podal jí lesklou kartu z křídového papíru. Zamračila se na ni.

            Divadlo. Los Angeles. Balet. Giselle.

            Vzhlédla. Spike se na ni usmál. "Stejně tam musíme zajet. Vždyť víš. A Dawn rozbila bank. Chceš tucet koťat nebo lístky na vážně fajn představení? Viděl jsem ho. Někdy v minulém, vlastně teď už předminulém století. To jsem byl ještě upíří ucho. Myslím, že ve Vídni. Představ si to. Po divadle, jestli máš ráda lední revue, tak tohle se ti bude zaručeně líbit taky. Jdeme temným L.A. Já ti na rohu koupím buřta, jak do něj kousneš, mastnota ti šplíchne na šaty, pak nás okradou... Romantika, ne?" zašklebil se. Buffy zavyla. Smíchem. Ten jí zmrznul na rtech, když uslyšela.

            "A já jedu s váma." Dawn. Bezradně se koukla na Spika, ale ten jen nenápadně pohnul obočím a... "Jasně, prcku, koneckonců... ty vstupenky jsi vyhrála ty," souhlasil podezřele benevolentně. Hned potom se vytratil. Buffy předala kotě právoplatné majitelce a... zezdola se ozvala hudba. Klasická... vážná... kvalitní. Buffy v duchu znovu zařvala smíchy, ale zvenku se držela.

            "Co to je?" zaječela Dawn. "Pšššt," ozvaly se všechny zbylé obyvatelky domu Revello Drive 1630. "Soustřeď se," zašeptala Tara, jako pod vlivem narkotik. "Příští týden tohle budeš poslouchat dvě hodiny. Vlastně tři." "No to né," zakvílela hvězda turnaje. Willow si přiložila polínko. "A co si myslíš, že jedeš na muzikál? Kdepak, holčičko, tohle je klasika," dodala vážně. Dawn se okolo sebe rozhlédla. "Tohle je fakt hudba k baletu?" Trojí kývnutí. Vyletěla ze dveří jako smyslů zbavená. Dámy si beze slova stiskly ruce.

            "Jsme to ale mrchy," zašeptala Willow a všechny tři si na to plácly.

 

***

 

            Angel byl unesen. Cordelie vypadala krásně, až na tu ofinku. Fred byla... prostě nádherná. Všichni, včetně Wesleyho a Gunna, přišli včas. Nyní korzovali ve foyer. Ozvalo se první zvonění. "Kam to vlastně máme," zajímal se Gunn. Angel se ošil. "No lóže to není, ale jinak dobrý. Uvidíme bez problémů." Vtom to ucítil. To. Lépe ten pocit specifikovat nedokázal. Zavřel oči a zavětřil. Když je zase otevřel, ztuhnul. Olivrejovaný sluha právě otevíral dveře a dovnitř vešla... víla. Blond vlasy, dlouhé, žádný drdol. Jako by vystoupila ze starého obrazu.

            A on věděl kdo jej namaloval. Víla se za ruku držela elegána ve smokingu. Měl sice bílé sako, i když nešlo o garden party, ale jinak bylo vše v pořádku. Motýlka si jasně uvázal sám. Skvěle. Starý pán v livreji okolo nich kroužil. Něco jim povídal. Blondýnka zaklonila hlavu a dívala se na zlatem zdobený strop, plný obrazů a štuk. Muž ve smokingu ji vzal okolo pasu, aby na těch neskutečných jehlových podpatcích neztratila rovnováhu. Mohla by v nich tančit snad i na špičce jehly.

            Druhé zvonění. Podle směru, kam zamířili, Angel poznal, že mají lóži. Proto se okolo nich ten chlapík tak motal. Pohlédnul na ostatní. Cordélie se tvářila, jako by snědla něco zkaženého.

            "Buffy," zavrčela a zašklebila se tak, že se ostatním udělalo nevolno.

            "Buffy?" hlesnul Wesley, dokonale překvapen. Zálibným okem spočinul na siluetě, která mu pomalu mizela z výhledu. Jeho ex-svěřenkyně na sobě měla šaty úplně jiné, než byly ty, kterými sebe a Fred zaopatřila Cordy. Nebyly dlouhé a úzké. Ale byly stejně krásné. Jenom jiné. Světlounce zelené, hedvábné. Odvážný živůtek, široká sukně tak do půli lýtek. Vypadala jako Rusalka. (Dvořákova. Ne ta z Willyho baru.) Gunn se nedokázal nezeptat.

            "Co je to za kočku?" "Angelova EX," odfrkla Cordy pohrdavě. "Nikdy neměla vkus," dodala. Angel temně zavrčel. Všichni tři chlapi a dokonce i Fred, se na ni podívali. Bylo jasné, že žárlí. "Teda brácho, už se nedivím, že's přišel o duši. Mít tohle v posteli, tak o ni asi přijdu i já," nenechal se komentářem Cordy vyvést z míry Gunn a Wesley jen malinko přikyvoval.

            "Bože, ta je krásná," vydechla Fred. Angel se na ni usmál. Díval se na to kouzelné a navíc inteligentní a hodné stvoření, jako by ji viděl poprvé. V této chvíli si také poprvé opravdu z hloubi duše odpustil, že místo, aby pomáhal Buffy v Sunnydale a možná tak zabránil její smrti, byl v Pylei. Světla už skoro nesvítila. Představení začne ve vteřině. "Už musíme jít na svá místa," konstatoval celkem zbytečně. Podal Wesleymu lístky. Dva si nechal.

            "Mohu vás pozvat, lady?" zalaškoval elegantní upír a nastavil rámě. Fred se usmála a jeho rámě přijala. "Jistě, lorde." Angel skousnul fakt, že on sám lord nikdy nebyl a ani nebude. William jím byl. Vydali se nahoru.

 

***

 

            Buffy byla jako u vytržení. Do L.A. dojeli na motorce, paráda. A potom... Šli do banky. Chovali se k nim jako k prominentním klientům. Kterými ostatně byli. Okamžitě je zavedli do kanceláře. Tam musel Spike zadat svůj masivní PIN. Bez problémů ho vysypal z rukávu. A pak to začalo. Papíry, papíry, papíry. Spike si všechny pečlivě pročítal a Buffy se nudila. Donesli jí kolu s ledem. Bloudila očima okolo sebe. Zrak jí ulpěl na obrovském deštníku s logem banky. Než se stačila vzpamatovat, už jí ho asistent, který na ní od první chvíle mohl oči nechat, podával. Spike ani nevzhlédl od lejster a suše podotknul, že Buffy má sestru. Takže měla najednou deštníky dva. Pomalu se začínala stydět, ale nezbyl jí na to čas. Spike jí začal strkat papíry a ona se musela podepisovat. Nakonec dostala dvě karty a třetí převzal Spike. PIN k nim jim předali na speciální kartičce spolu s upozorněním, že není vhodné ji nosit spolu s kreditkou. V duchu zanaříkala. Další číslo. Úplně jí stačil PIN k mobilu. Stejně ho pořád zadávala špatně a Spike pak měl co dělat, aby telefon aktivoval.

            No co, takže touhle kartou stejně zaplatit nedokážu. Na nákupy pošlu Dawn nebo jim bude stačit podpis. Když už si myslela, že můžou konečně vypadnout, ozval se Spike. Jaké že prý chce ze Švýcarska poslat šperky a ukázal jí fotky. Byly nádherné, ale v té chvíli se vzbouřila. Řekla, že nechce žádné další šperky, stejně by je poztrácela. Že jí úplně stačí prstýnek od něj. Chce jeho a jít pryč. Přítomní muži jen nevěřícně vydechli a jestli Spikovi záviděli od první chvíle, kdy spolu s ní vešel, tak teď by si kvůli Buffy klidně nechali utnout prst, jen aby patřila k nim. Ženská, která nechce šperky a místo toho, aby bojovala za co nejvyšší limit na výběr novou kartou, se nudí a má radost z obyčejného deštníku... pravý poklad.

            Konečně byli venku. Spike ji zavedl do krásného starého hotelu hned vedle divadla. Měli tam rezervaci. Dala si sprchu a potom jí pomohl do šatů. A také ji učesal. Nádhera. Už ty šaty. Donutil ji jít v Sunnydale do nejlepšího obchodu. Krejčové byly z jejích proporcí v extázi. Ušily jí je za tři dny, podle návrhu, který Spike sice velice neuměle načrtnul, ale popsal šaty natolik srozumitelně, že byli spokojeni všichni.

           

            Starý pán v livreji jim otevřel dveře a oni vstoupili do lóže. Všude samet, no nádhera. Spikovi se dostalo ponaučení kde je bar a přání příjemného večera. Poděkoval bankovkou. Osaměli.

            "Nikdy jsem v takové lóži nebyla. Je to tady vážně pěkné," řekla a skoro ostýchavě Spika políbila na tvář. K opravdovému polibku ho tedy přemlouvat nemusela. "Jestli se ti představení bude líbit, koupíme si ji," zašeptal jí do ouška. "Do divadla můžeme jít kdykoliv. Ne jen, když Dawn vyhraje v kartách. Ale měla jsi ji vidět. Je vážně dobrá. Blufovala tak, že jeden, jinak dost drsnej démon, plakal. Jsem na švagrovou hrdý. O prázdninách ji vezmeme do Las Vegas." Buffy kývla. Světlo se začalo vytrácet, ale v jejich lóži se současně začala rozsvěcet malinká lampička hned vedle baru. Spike nezaváhal a zkontroloval obsah. "Co si dáš?" zeptal se polohlasem. Buffy mu koukla přes rameno. "Martiny dry, však víš. V těchhle šatech si nic barevného nedám. Jsou tak krásné," broukla si zálibně. "Až moc," povzdechl si Spike. "Cože?" "Nic, posaď se. Už budou začínat," snažil se zamluvit svůj únik informací. Jenže mu šel z duše. Z duše, to zní.

            Sotva vyšli z pokoje, otáčeli se za Buffy úplně všichni. Normální chlapi a dámy podobného zaměření jako Willow, s úmysly chlípnými, zbytek světa ji chtěl roztrhat na malinké kousky. Jedině homosexuálové-muži se na ni dívali jen jako na krásnou věc. Se zalíbením, ale bez emocí. Teda ti, co si byli svým zaměřením jisti. Spike si znova povzdechl. Martiny pro Buffy už měl hotové, takže teď se musí postarat sám o sebe. Oko mu padlo na béžovou vinětu a černý nápis JAMESON. Jo, príma, dobrej nápad. Třikrát pálená, irská whiskey. Nalil si poctivou dávku. Fakt, že je studená, mu nijak nepřekážel.

            Ozvaly se první tóny. Buffy si vybrala dvoukřeslo. Usmál se. I kdyby to, že jsem s ní, trvalo jen pár hodin, stojí to za to. Přisedl si k ní. Roztržitě, ale automaticky ho políbila a poposedla, aby ji mohl vzít okolo pasu. Rád tak učinil. Oči nespouštěla z pódia, opírala se o něj (o Spika, ne o pódium) a upíjela vermut.

 

***

 

            Cordélie byla vzteky bez sebe. Ta věc vepředu ji nudila. Seděla mezi Wesleym a Gunnem. Místo o řadu výš, vedle Angela, obsadila Fred a na pódium hleděla stejně nadšeně jako on. Občas si něco špitali. Ale to všechno by zvládla. Jenže. Když se usazovali, zabloudila očima závistivě do lóží a tam JI uviděla. Buffy a její nový upír. Vypadali jako z postavy z filmu. Viděla, jak se políbili. Pak se ztratili někde vzadu.

            Já se tady krčím na jednom blbým sedadle a oni... no to snad ne? Spike... nemá jí kruci spíš chtít zakroutit krkem? Vždyť ti dva se k sobě odjakživa měli jako kočka a pes! Spike Buffy podal skleničku a sedl si vedle ní tak blízko, že... oni tam snad mají gauč?

            Angel si všiml, že Cordélie patrně ne zcela dobře ví, kde jsou baleťáci, na které se přišli podívat a otočil se. Jen si povzdechnul. Buffy a Spike. Objímal ji v nejlepší lóži. Kde na to kruci vzal? Pak mu to došlo. Jasně. Devadesát let uplynulo. Ale to už dřív, proč do hajzlu... Pak to vzdal. Už není Angelus, aby Spika okrádal. Raději se soustředil na balet. Poposedl si. Ta sedadla jsou vážně úzká. Rukou zavadil o dlaň Fred. Usmála se na něj, tak si její ruku ponechal. Přísahal by, že se začervenala, ale v tom světle to nebylo vidět. Že by... Trošku se zasnil.

            Kdyby ho měla ráda a on ji dokázal nemilovat jako Buffy, ale jen ji mít rád, tak aby ona byla šťastná, ale on ne tak úplně... Poněkud složitý problém. Neodolal a políbil ji do dlaně. Podívala se na něj, oči vážné. Zachvěl se. Trošku se k němu naklonila. Napodobil ji a lehce políbil na rty. Potom dál, ruku v ruce, sledovali představení.

            To ujde, pomysleli si v té chvíli oba dva. Cordélie si ničeho nevšimla. Naštěstí. Asi by v té chvíli divadlo podpálila.

 

***

 

            Hudba ztichla. Světla se rozsvítila a všichni vstávali. Aplaudovali vestoje. Přestávka. Spike kouknul přes zábradlí do davu.

            "Buffy, támhleta kočka na nás furt civí. Neznáš ji? Někoho mi připomíná, ale nevím koho... a doprdele," zasténal, když poznal kdo stojí hned za tou kočkou. Buffy se podívala stejným směrem jako Spike a jen špitla.

            "Zlatá slova. Proboha, je tam i Wesley. No, to bude hustý. Takže ta kočka je Cordelie. Mohl's ji zahlédnout v kostele, kde byla Dru na léčení. To ještě chodila se Xanderem. Vedle ní sedí můj v pořadí třetí pozorovatel, kterému jsem zničila kariéru kvůli upírovi o řadu výš. Ostatní neznám. Takže... buďto zdrhneme nebo se jim postavíme čelem. Já jsem pro útěk... nebo ne? Co ty na to?"

            "Čelem. Zamávej na ně. Stejně si to chceš u Angela vyžehlit. Já vím, že ten telefonát ti leží v žaludku. Mlč. Je to tak. A máš pravdu. Nemá smysl mít nepřátele. Ale běda, ne že mu zase naletíš. Když už tě skoro ukecá, mysli na jediné. ŽÁDNEJ SEX," varoval ji. Buffy se zvonivě rozesmála. "Ty seš takovej kecka, ale máš správný argumenty. Dej mi pusu a jdeme do boje... Mimochodem," dodala, když ji poslechl," drží za ruku tu pěknou brunetku, co sedí vedle něj. Myslím, že já už jsem ze hry. Jen se rád vytahuje a chce mít vše pod kontrolou. O mě už nestojí. Jo a ne, že se zakoukáš do Cordy nebo do toho Angelova objevu. Vím kde máš schovaná ta pouta a ty víš, že já naplano nevyhrožuju," broukla přes rameno a vyklonila se do prostoru. Zamávala. Spike se na ni zezadu nalepil a mával taky. Jednou rukou. Tou druhou ji hladil po zadečku.

 

***

 

            "Hele lidi, ta sexy Buffy, či jak jste ji jmenovali, na nás mává," ozval se Gunn ve chvíli, kdy se začali rozhodovat kam o přestávce půjdou a Angel povídal něco o tom, že všichni herci, teda baleťáci, jsou stejní jako v roce 1890. Gunn zamával Buffy zpátky. Všichni zvedli hlavy nahoru. Spike jim ukazoval, ať jdou za nimi a výmluvně naznačil, že dostanou panáka. Wesley trošku ostýchavě zvedl ruku. Buffy zamávala zuřivěji a taky ukazovala, ať jdou nahoru.

            "No tak jdeme, na co čekáte?" zavelel Gunn, který neměl žádné vzpomínky, co by mu setkání kalily.

            "Já bych ji moc ráda poznala," přidala se Fred. Pořád byla trošku zmatená z toho opatrného polibku, ale líbilo se jí to. Minimálně uvidí jeviště z lepšího úhlu.

            "Fakt o nic nepřijdeš, když ne," deklarovala svůj názor kysele Cordy. To rozhodlo. Už jí měl plné zuby i Angel a to bylo co říct. Sjel ji pohledem. Proboha, jak mne vůbec mohlo napadnout, že já a ona?

 

            Odvážně se podíval vzhůru a kývnul. Vzal Fred okolo pasu a vydali se za Gunnem, který už byl skoro nahoře. Rozhlížel se okolo sebe. Na takové prostředí nebyl zvyklý, ale moc se mu tady líbilo. Zaklepal. Otevřela mu Buffy.

            "Ehm... já jsem Gunn..." Buffy se rozesmála. "Dobrý... každá zbraň se mi hodí. Pojďte-, co to kecám. Děláš s Angelem, viď? Takže pojď dál. Já jsem Buffy. Tohle je Spike." Podali si ruce. "Chladná," konstatoval Gunn. "Já mám stejnou krevní skupinu jako tvůj šéf," utrousil Spike. "Co piješ?" Gunn jen potřásl hlavou. "Co teče," odtušil.

            "Spiku, žádné červené. Nikomu. Ani kdyby prosil. Všechny na sobě máme šaty, které si já chci nechat a Cordy vrátit," přikázala Buffy. Ode dveří se ozval smích. Fred. "Rozkaz, šéfe," zasalutoval Spike a spolu s Gunnem se zahloubali nad barem. Buffy se na Fred usmála a vtáhla ji dovnitř. Lóže přestávala vypadat tak veliká.

            "Já jsem Buffy." "Fred. Máte krásné šaty. A zdravý rozum. To s tím vínem. Paráda." "Co blázníš? Přece si nebudeme vykat. Vždyť ty taky. Tím myslím šaty i rozum. Will na tebe pěla oslavné ódy. Angele, vylez! Já nekoušu! Řekni si Spikovi o pití. Nebo líp…. Spiku! Martiny pro Fred a pro-"

            "Tebe, lásko, já vím. Tušil jsem to. Tu máte, dámy," usmál se a jen prohodil. "Já jsem Spike," mrknul na Fred a jak jí podával skleničku, lehce jí políbil hřbet ruky. "Spiku," pronesla varovným tónem Buffy. "Víš co jsem ti říkala." "Miluju, když žárlíš," zasmál se a políbil ji na ústa. Buffy se usmála a koukla ke dveřím.

           

            Stálo tam rozpačité trio. Angel, Wesley a Cordy. Buffy se zhluboka nadechla a usmála se na ně. "No tak, pojďte dál. Cordy, moc ti to sluší. Dáš si s náma Martiny? Jasně, že dáš. Angele, pojď dál." Spike už podával Cordy sklenku a Angelovi taky. Ani se neptal. "Tobě skotskou, že brácho. No tak, už se neškleb a napij se. Potřebuješ to jak koza drbání." Buffy vzala láhev, co si z ní naléval Spike a nalila do čisté skleničky řádnou dávku. Potom s ní a se svým Martiny, proklouzla na chodbu. O zárubeň se tam totiž opíral její pozorovatel #3.

            "Tu máte, Wesley, na usmířenou," řekla a podívala se mu do očí. Vzal si od ní sklenku a připili si. "Omlouvám se za to, co jsem vám tehdy vyvedla, ale na rovinu. Udělala bych to znovu. Jinak, Giles je už zase, zcela oficiálně, mým pozorovatelem. Dokonce mu uhradili ušlou mzdu. Ale žije v Británii. Bath. Odjel, když jsem umřela. Pak tady byl chvíli s námi, ale pak zase... Co je? Zlobíte se? Já se vážně omlouvám," zaškemrala a Wesley se rozesmál. Jejich setkání si představoval lecjak, ale takhle pěkně ne.

            "Ne, Buffy, na zdraví," řekl a upil. "Bože, to je dobrý pití. Jinak... vše odpuštěno. A taky... děsně ti to sluší. Ty se Spikem žiješ?" "Jo. Máme se rádi a je nám spolu fajn." Do diskuze se zapojil Angel. "Jak proboha můžeš-" "Dost," utnula ho hned zkraje. "Přestaň. Jo a než se začneš vytahovat s duší, tak Spike ji má taky." Blýskla po něm pohledem. "A může být opravdu šťastný! Takže i já," dodala krvežíznivě. Spike se tiše zasmál. Poté, co rozlil lihoviny, si sedl spolu s Gunnem do křesel a bavili se o divadle. Neskutečně si padli do noty a Spike se přistihl, jak mu popisuje divadla, do nichž chodil v Londýně, ještě s mámou. Angel se nadechl k odpovědi, ale něco ho něžně vzalo za ruku.

            "To je báječné, Buffy, že jste šťastní," vydechla Fred. Buffy neodolala a jemně ji pohladila. Sklouzla pohledem na Angela. "Vy buďte také, ale opatrně," zašeptala Fred do ouška a vydala se za Spikem.

 

            "Pamatuješ si číslo mého mobilu?" "Jasně-" "Ne, neříkej mi ho. Napiš ho. Určitě je tady nějaký leták." "Chceš ho dát Angelovi?" Pozvedl obočí. "Ne. Fred. Však víš, kdyby došlo k nejhoršímu. Mimochodem, škoda, že ten démon ze svatby neřekl to zaklínadlo Willow. Mohli jsme mít klid a Angel mohl normálně žít bez toho, aby-" Angel si za nimi odkašlal. "Potřebuji mluvit se Spikem," oznámil. "Tak mluv, ale samotné vás nenechám. Hrst prachu motorku řídit neumí," založila si ruce v bok a Spike se usmál. "Hodně by tě překvapilo, kdybych ti řekl, že už nejsi ve hře?" zavrčel Angel. "Ani ne, ale chtěla jsem to slyšet od tebe. Jinak," přitáhla si ho za klopy. "Fred se mi moc líbí. Gratuluju," zašeptala mu do ucha. Cordy do sebe obrátila třetí Martiny, jako by pila vodu. Wesley se tvářil nečitelně. Angel jen pozvedl oči k nebi. Jak se z tohohle vykecám? Začínal totiž tušit, že Fred by mu mohla být tímtéž, co kdysi Buffy. A to nebylo dobře. Raději se vrátil k momentálnímu problému. 

            "Spiku, nepřipomí-" "Jasně, že jo. Jsou to ti samí. Tu kočku si pamatuju. Mohl jsem na ní tehdy nechat oči. Drusilla žárlila... Co podnikneme?" "Zavolejte Willow," zhodnotila situaci Buffy a Fred, která si právě schovávala číslo Buffyina mobilu, zapsané na reklamním letáčku divadla, souhlasně kývla. Byla na rozpacích. Došlo jí totiž, proč jí Buffy ten telefon dala.

            "Jasně, Willow," přitakal Spike a sáhl do kapsy pro mobil. Zatímco povídal a barvitě líčil co se tady děje, Fred okouzleně hleděla dolů. "Odtud je krásně vidět," povzdechla si. Buffy v duchu protočila oči a nahlas řekla. "Tak tady zůstaň. Místa je dost." Než stihla protestovat, Spike zaklapnul mobil. "Takže je jasno. Někdo je chytil do čehosi jako časová smyčka. Nevíme kdo ani proč, ale víme jak na to. Musí něco změnit. Ale pokud možno až na konci představení, protože já i Buffy ho chceme vidět celé.

            "Takže tam po druhé přestávce zajdu," konstatoval Angel. "Jdeme Fred, za chvíli začne další dějství. Na to poslední tě opustím." "Angele," pípla křehká kráska. "Buffy říkala, že-" "Pozvala jsem Fred, aby tady zůstala s námi." Dobře viděla, jak se Spike ošil, ale pokračovala. "To platí i pro vás. Myslím, že se vejdeme." "Já jsem pro," zahlásil okamžitě Gunn, který si sám naléval dalšího panáka a na křesílko vepředu se díval jako na splněný sen. U toho skončili. Uspořádali nábytek, aby všichni měli kde sedět. Skoro to vyšlo. Chybělo jedno místo, ale ve chvíli, kdy Wesley začal couvat, že si klidně půjde sednout dolů, Buffy zaúřadovala. Angela usadila do největšího z křesel (ona a Spike si nechali dvoukřeslo) a Fred mu dala na klín. A bylo to. Všichni seděli pohodlně. Zvlášť Cordy. Během krátké přestávky zrušila zbytek Martiny v láhvi a teď spala na sofa, které stálo v zadní části prostoru. Občas na ni zamlaskali.

            Angelovi se pořád víc líbila Fredina blízkost. Už mu skoro ani nevadilo, že Buffy prakticky leží Spikovi v náručí. Proč taky. Ona s ním prostě skončila. To, že on s ní tak docela ne… Proč si nedovolit být chvilku šťastný. Aspoň trochu. Neodolal a využil toho, že spolu s Fred sedí za ostatními (viděli skvěle, ale na ně vidět nebylo) a znovu Fred něžně políbil. Podle toho, jak se jí rozbušilo srdíčko, poznal, že udělal dobře. Teď ovšem musí zvládnout důležitý úkol. Nezamilovat se do ní, aby... To bude problém, ale nyní, když je mu vše jasné... Nějak to zvládnu. Slíbil si a pohladil Fred po zádech.

            Zbytek druhého jednání uplynul v pohodě. Teda skoro. Wesley zprvu rušil. V pravidelných intervalech vstával a doléval si. Dělal to od chvíle, kdy uviděl, jak se Angel s Fred políbili. Chtěl se opít, ale nedařilo se mu to. Byl pořád střízlivější. A nešťastnější. Cordy měla pravdu. Měl Fred všechno říct. Jsem idiot. Uzavřel své sebezpytování a flašku už do baru nevrátil. Vzal si ji k ruce. Aspoň nebude ostatní obtěžovat. Buffy po něm po očku koukala. Něco mu je. Pak si všimla, že hledí na... Fred. Panebože. A já ji ještě strčím Angelovi na klín. Chudák Wesley. To, co jsem mu provedla v Sunnydale, je ve srovnání s tímhle... zavrtala si obličej Spikovi pod sako. "Co je, broučku?" uslyšela. "Nic, pak ti to povím," zašeptala a raději se očima vrátila k pódiu. Už nikdy je nikdo neuvidí, pomyslela si. Hudba dohrála, další přestávka. Fred vstala Angelovi z klína a ten v duchu zajásal. Romantika je krásná věc, ale za tu skoro hodinu mu Fred přišla nějak těžší. Protáhl si nohy a vstal. Omluvně mu koukala do očí. Za takový pohled by jí odpustil i vraždu. Nadechl se a přede všemi ji políbil. Gunn tiše hvízdnul a Wesley dorazil flašku. Spike se nechal inspirovat a políbil Buffy. Wesley vstal. Byl dokonale střízlivý.

            "Takže už je to jasné. Krásné ženské si narazí jedině upír. Mám dvě možnosti. Ukecám Spika, aby mne povečeřel či posnídal a pak mu přeberu Buffy. Nebo počkám až Buffy omrzí a zase mu ji přeberu," meditoval nahlas. "Buffy, nechceš Spika za mne vyměnit?" zeptal se jí skoro vážně. "Ne," odpověděla a popošla k němu. Něžně ho pohladila po tváři. "Nechci, ale jestli on skončí se mnou, jsi první komu zavolám." Líbla ho na tvář. Objal ji. Dovolila mu to. Cítila jeho bolest. "A je vymalováno," ozval se výsměšný Angelův hlas. Buffy se stihla Wesleymu vymanit včas, aby viděla jak děda-Angel dal vnoučkovi-Spikovi záhlavec. Omluvně mrkla na Fred a dala Angelovi facku. Takovou od srdce. "Vymalováno? Zapomeň. Nemáš náhodou zachraňovat baletky? Tak mazej. O Fred se ti postaráme," vyvedla svého EX #1 z omylu a přitulila se ke Spikovi. Ten ji vděčně objal. "A to tam mám jít sám?" vztekal se Angel. "Proboha a kolik pilintrů okolo sebe potřebuješ, abys ukecal jednu baletku?" ozval se Gunn. "Vezmi si tady Šípkovou Růženku, jestli se bojíš," dodal a ukázal na Cordy, která zrovna zachrápala. Angel něco nesrozumitelného zavrčel a zmizel. Gunn objevil bonboniéru, takže se všichni začali cpát čokoládou. Dokonce i Wesley. Byl pořád smutný, ale když viděl, jak se Fred šťastně usmívá, vzdal to. Třeba jednou.

            "Spikey, nejsou tam bublinky?" loudila Buffy. "Mrknu se, lásko." Vstal a zamířil k baru. "To's byla taková kost už tehdy v Sunnydale?" zahájil debatu Wesley. Whiskey se očividně začala hlásit o slovo. Buffy protočila oči, ale než stihla něco říct... "Jo, byla. Ale ani já ani ty, sis toho nevšimnul. Ten, co si všiml, se odkecal sám a teď jsem na podání já. Jestli zjistím, že mi děláš do ženy, tak si mě nepřej. Sice jsi krajan, ale to neznamená-"

            "Do ženy?" zajíkla se Fred. Buffy k ní natáhla ruku s prstýnkem. "Ne zase tak úplně. Formální stránka není zcela dotažená, ale..." Spike podal Buffy i Fred po skleničce a pak obsloužil pány. "Ty nemáš?" zeptala se Buffy. "Došlo sklo. Očividně nepočítali s takovým davem. Ale pití je dost. Dáš mi cucnout?" Zaculila se na něj. Světla pohasínala a děj se opět začal odvíjet. Všichni soustředěně hleděli na pódium. Buffy měla hlavu na Spikově rameni a on se o ni lehce opíral. Hladil ji po ruce a živě si představoval co by bylo, kdyby tady byli sami. Ale co, budou spát v hotelu a zítra mají celý den na... odpočinek. Domů pojedou až večer. Buffy, jako by mu četla myšlenky, pootočila hlavu a nabídla mu rty. Chvíli se líbali a pak se zase zaměřili na pódium. Děj se zvolna chýlil ke konci. Na jeviště vcupitala primabalerína a místo klasických krůčků předvedla něco na způsob moderního tance. Pak mávla do zákulisí a klesla k zemi v pozici umírající labutě. Zabouřil potlesk. Z jedné z vedlejších lóží bylo slyšet kravál. Asi někdo nezvládl závěr téměř až morbidního dramatu. Postavy na jevišti se začaly vytrácet. Neodešly. Prostě zprůsvitněly a potom... zmizely. Takže, děkovačka se nekoná.

            "Angel to dokázal," zašeptala Fred. Spike se ušklíbnul a jasně chtěl něco peprného dodat, ale Buffy mu dala rty na rty. Tímhle ho umlčí kdykoliv. Políbil ji. Všichni se začali zvedat. Do dveří vpadl Angel.

 

            "Viděli jste to? Viděli?" jásal a vzal do náruče nejistě se tvářící Fred. Dívala se na něj jako u vytržení. Pohladil ji. "Pak ti všechno povím," zašeptal jí do ouška. Je tak nádherná, uvědomil si. Vděčně se otočil na Buffy, aby… Spikovi v kapse začal zvonit mobil. "Willow. Lásko, vezmi to. Musím vyřídit účet," řekl a vydal se vstříc olivrejovanému pánu, který na něj pokukoval ode dveří. Prohlédli bar, tedy co z něj zbylo, a Spike zaplatil částku, která by pokryla režii A.I. minimálně na měsíc. Gunn zalapal po dechu, ale neřekl nic. Fred, v Angelově náručí, zářila. Buffy na ni hleděla.

            Krucifix. Měla bych žárlit. Ale mě to nějak nejde. Já ji mám ráda. Uvědomila si, ale ne jako... "Willow... díky. Přesný odhad. Tak ne odhad, ale znalost. Jsi skvělá. Víš, moment..." zašeptala do telefonu a vykradla se ze dveří. Měla kliku. Na chodbě nikdo nebyl.

            "Will, ty jsi tam přece byla, když Spike získal duši. No fajn. Víš, že ji má bez výjimek. Navždy a že může být... šťastný," ujišťovala se. "Víš," nevěděla jak to říct. "Angel má slečnu. Krásnou a hodnou. Jenže pokud-" "Spolu nebudou moct spát, je to o ničem. Buffy, já chápu. Ještě jim nic neslibuj, ale protože to kouzlo existuje, já a Tara... mám vás pozdravovat a jo. Dawn vzkazuje, že Spika uškrtí, protože si na netu našla hudbu k Giselle a moc se jí líbí. Prostě to kouzlo najdeme. Při nejhorším nám Anya dá souřadnice na toho červího muže," sdělovala klidně Willow. "Hlavně si to užijte, vždyť je to vlastně vaše svatební cesta," zabrala si Tara sluchátko pro sebe. "A buď v klidu. Dawn zmáknem. Pozdravuj Spika. To kouzlo bude. Mě začalo vrtat hlavou hned, jak se ten ohyzda pochlubil, že o ni Spike už nemůže přijít. Je to psina, že on to měl být pro Spika trest a zatím... mějte se, děti." Sluchátko ohluchlo. Buffy se unaveně opřela o zeď.

            Psina. Když si vzpomněla na Spikovo každonoční utrpení. Bylo to ale lepší, než ten první den. Teď už se dokázal probudit, když s ním zacloumala. Ne, že by se hned potom nikdy nepomilovali, ale... už nemusela být tak drsná. Spike samozřejmě všechno slyšel. Vynořil se ze dveří. Ta banda uvnitř dopíjela bar, když už ho zaplatil... "Kam půjdem, lásko?" optal se jí šeptem. "Chceš jít spin-"

            "Žádný spinkat," zahalekal Gunn. "Noc je ještě mladá." "Ty už nepij," zchladil ho Wesley. "Co vy dva, jedete hned domů?" Buffy zavrtěla hlavou. "Ne, přespíme tady v hotelu." "My taky máme hotel," hulákal Gunn. Všichni svorně pozvedli oči v sloup. "Máme hotel a měli bychom se do něj vrátit. Pláče nám tam dítě," oznámila pomstychtivě, dobře vyspalá, Cordy. "Dítě?" zeptala se Buffy unisono se Spikem, ale pak si vzpomněla na to, co jí povídala Willow, když se na návštěvu stavil Riley a ona hovořila s L.A. Chvíli bylo ticho. Potom.

 

            "Mám syna. S Darlou. W&H ji přivedli zpátky. Vyspal jsem se s ní. Nepřišel jsem o duši protože... Prostě nepřišel. Ale ona přišla do jiného stavu. Při porodu dala svůj život za Connorův." Zavládlo ticho. Buffy byla zticha. Ostatní také. Nakonec se ozval Wesley. "Buffy, nechceš Angelova syna vidět?" Kupodivu se nerozplakala, ale usmála. "Ráda, ale nejdřív se musím převléknout. V těchto šatech nevezmu na ruce žádné dítě pod třicet let. Kde to vlastně bydlíte?" "Hyperion," oznámila Fred, které se ulevilo. "V klidu se převleč, počkáme na vás." "Fajn," souhlasila Buffy a táhla Spika ke schodům.

 

***

 

            Mlčel. Vydržel to až do pokoje, kde se zhroutil do křesla a pak zasténal. "Buffy," naříkal. "Nevěřím, že bychom mohli mít dítě. Bylo to nějaké kouzlo. Nemusíš na gynekologii. Neboj. Nebudeš mít mi-" Dala mu pusu, aby ukončila ten jeho zoufalý výlev. Pak si začala svlékat šaty. Bez říkání se zvednul a pomáhal jí.

            "Mě by nevadilo přivést na svět tvoje dítě," uslyšel najednou. Vzala ho okolo krku. "Nebudeme dělat vůbec nic. Teda... ne nic jako nic, ale nic jako žádný kondom a žádné pilulky. Necháme to plavat a uvidíme. Co myslíš?" Spikovi tekly slzy, ale kašlal na ně. Vzal její tvář do dlaní a políbil ji. Potom bleskově uplatnili metodu ne nic jako nic a převlékli se do riflí. Když zase vyšli ven, přede dveřmi stál černý sporťák. Za volantem seděl Angel, vedle něj Fred. Žužlal jí prsty levé ruky a ona se smála. Gunn spal vzadu.

            "Kde jsou ostatní?" "Wesley prohlásil, že je na šrot a Cordy k tomu nemá daleko. Tak šli pěšky, aby se dali dohromady. Posuňte si Gunna a nastupte," vyzvala je Fred. Jen pokrčili rameny. Spike odsunul Zbraň a posadil se. Buffy přelezla dvířka jako on a usadila se mu na klíně. Angel nastartoval. Za chvíli už brzdili u Hyperionu.

            "Tý jo," okomentovala hotel Buffy. "Pěkný." Vešli dovnitř. Angel se Spikem nesli Gunna. Hodili by ho na sedátko v recepci, kdyby si Buffy, současně s Fred, významně neodkašlala. Takže ho otráveně vlekli po schodech. Naproti nim kráčel zelený démon v modrém obleku. Buffy vyprskla. A to prosím mě říkají, že nemám vkus.

 

            "Fred, drahoušku, představ mi tuhle sladkou démonku," zašvitořil Lorne. Fred se usmála, ale Buffy trošku ztuhla. "Lorne, to není démonka, ale Buffy. Člověk Buffy. Angelova mi- přítelkyně... ze Sunnydale." Lorne se celý rozzářil. Vzal Buffy za obě ruce a políbil je. "Jste krásná. Nedivím se, že přišel o duši, když... Nechme toho. A na tom, že jste nyní démon, není nic špatného, koťátko. Aspoň jste nesmrtelná. To se hodí, ne?" Buffy by upadla na zem, kdyby ji Spike, který všechno shora slyšel a přeskočil zábradlí, protože po schodech by to nestihl, nezachytil.

            "Co to kecáš, ty kašpare?" zařval na Lorna. "Jakej démon? Buffy je člověk!" A držel ji v náručí. Pomalu se začala probírat. Lorne se naštval.

            "Já nevím co na tom všichni máte. Být člověk. Já nejsem člověk, Angel není člověk a ty, kolego, jsi upír jak vyšitej. Tak proč vyvádíš kvůli tomu, že ta tvoje křehule je démon. Navíc hodnej a nesmrtelnej. Přemožitelka, co? No jasně. Vždyť ji vytáhli z nebe. A co sis myslel, že lidi můžeš jen tak tahat z onoho světa? Kdepak. Umřou a dost. Ta vaše kámoška vytáhla její duši. Esenci jejího já. Ne tělo. To dávno setlelo. Dostala tělo démona, ale je si podobná. Proboha, Buffy," obrátil se na plačící štíhlou postavičku. Vzal ji od Spika. Nebránila se.

            "To bys raději chtěla být člověk a stárnout? Za pár let budeš mít vrásky. Spike ne. Není to takhle lepší?" Mluvil na ni jako na malou holčičku. Sedl si s ní na gauč. Velkým plátěným kapesníkem jí otíral slzy. "Vysmrkej se a nebul," šťouchnul do ní ještě. "Až se dáš do kupy, něco mi zazpíváte. Ty a tvůj upír, jo?" Buffy kývala. Pomalu jí to začalo docházet.

            Nesmrtelná. Přitom můžu na slunce. Žádné vrásky. Usmála se přes slzy na Spika. Ten si oddychl. "Takže teď už mohu být obětí domácího násilí," špitla. "Cože?" nechápal. "Můžeš mne praštit a nebude tě bolet hlava." Spike protočil oči. "Bude. Čip mne na pokoji nechá, ale mé já a můj démon ne. Jak tě napadla taková pitomost? Pojď se raději odreagovat. Támhle jde pyšný otec," řekl a ukázal na schody. Buffy se ho chytila pod paží a zadívala se vzhůru. Po schodech právě scházel Angel, s miminkem v náručí. Za ním šlo... šel někdo... něco? Dlouhé vlasy, klenuté nadočnicové oblouky, poněkud rustikální oděv.

            "Groosaluggu!" zaječela ode dveří Cordelie a vrhla se tomu do náruče. Angel si v duchu pogratuloval, že není lekavé povahy, protože jinak by to nejcennější, co na světě má, svého syna, upustil. Usmál se na Fred a vykročil k Buffy. Schovávala se za Spikem.

            "To je Connor, pochovej si ho." "Ne. Víš jak dopadl můj kanárek. Jestli jsi rád, že ho máš, necpi mi ho do rukou." "Buffy, neblázni," zasmál se Spike a vzal klučíka zkušeně do náručí. Nikdo mu nemusel povídat nic o hlavičce. Connor vykulil očka a zahihňal se. Hned po Spikovi začal natahovat ručičky. Angel se dožral.

            "To je neskutečný," brblal. "Když jsem ho poprvé vzal do náruče já, řval jak pominutej. A na tebe se řehní." Buffy se usmála a zanotovala písničku, co jí zpívávala maminka. Spike se okamžitě přidal. Lorne se rozplakal dojetím. Connor tiše naslouchal a když skončili, snad se vážně snažil říci 'ještě'. Angel ho Spikovi vyrval z rukou a dětská pusinka se nakrabatila. Fred, která se moudře zašla převléknout, k němu vztáhla ruce. Angel jí ho podal a ona mrkla na Buffy. Sedly si spolu do křesla. Buffy opatrně chovala andílka.

 

            "Angele, jak jsi mi mohl tvrdit, že žádný upírčata nehrozí? Proboha, vždyť mi bylo šestnáct! Dovedeš si představit tu melu, kdybych přišla do jináče?" Oslovený bezmocně udeřil hlavou o zeď. Zlý sen. Co, zlý sen. Noční můra. Jeho bývalá milenka a snad budoucí milenka, chovají jeho syna, kterého nemá ani s jednou z nich, a dokonale si rozumí. Zatnul zuby.

            "Sedmnáct, Buffy. Bylo ti sedmnáct." "Jo, den," setřela ho. "Ale děti umíš dělat pěkný. Možná by to máma překousla. Jenže, Fred, zase si to vezmi. Mám pocit, že teče. Vraťte to, dokud je v záruce." Spike s Lornem svorně zařvali smíchy a Angel se zakabonil. "Jaký to? Ten! Je to kluk." "To nám nemusíš zdůrazňovat," uklidňovala ho Fred. Od ní to bral. Vzal svůj poklad do náruče a uháněl ho přebalit. Buffy si štítivě přičichla k prstům. Fred ji vzala do koupelny. Když se vrátily, Spike si s Lornem něco pozpěvoval a vzájemně se napomínali. Spike se ptal po kytaře.

            "Buffy, lásko, slíbil jsem Lornovi, že mu zazpíváme tu písničku, pamatuješ, když se stavil Sweet." Buffy zavrtěla hlavou. "Bez té hordy démonů, co od té doby vysedává nonstop u tebe v baru, to nebude ono. Stavte se v Sunnydale, Lorne. Vezmu vás na hlídku. To se pobavíte." Lorne kývnul. "Beru vás... nebo tě?" "Tě," usmála se. "Za slovo. Ale jinak... ta vaše ukolébavka. To bylo něco. Ještě nikdy jsem neslyšel, že by dva lidi k sobě tak ladili. A to jsem slyšel leccos." Buffy pokývala hlavou. Už jí byl ten Spikův samolibý smích před chvílí úplně jasný. "Půjdeme?" koukla na něj. "Jsem ospalá." Kývnul. Buffy na rozloučenou dala Fred na tvář lehounký polibek. "To číslo máš," ujišťovala se. Fred kývla. "Nejsem si jistá, že to... no... zajde tak daleko." "Zajde," ujistil ji Spike. "Znám ho přes sto let." To už bral Buffy kolem pasu a vedl ji ven. Tak tak, že zamávali.

 

***

 

            "No konečně," nadechla se svěžího nočního vzduchu Buffy. "Tý, Spiku, chce se ti moc spát?" "Ne. A doufám, že ani tobě. Jdeme totiž na kolotoče." "Jupí," vypískla tak, že by z fleku trumfla Dawn. Oba se zasmáli. Ráznou chůzí si to namířili k nočním radovánkám. "Ale Spiku," varovala ho po cestě. "Cukrovou vatu mi nesmíš dovolit ani kdybych ti klečela na hrudi s kolíkem v ruce." "Proč?" Zašklebila se. "Miluju ji, ale je mi po ní vždycky děsně špatně." Spike se zasmál a přitáhnul si ji do náručí. "Nechceš jít raději na hotel?" vemlouval se. "Ne. Však na to budeme mít celý den," odstrčila ho.

            Na tuto chvíli si během příštího dopoledne vzpomněla hned několikrát. Když běžela do koupelny. Bylo jí zle. Divadelní Martiny se neskamarádilo s nápojem, co si dala na pouti a hlavně s tím hamburgerem. A to si po akci Double Meat Palace přísahala, že to svinstvo už nedá do pusy. Pak taky ta zmrzlina... Hlavně byla vděčná, že Spike tvrdě spí. Přišli nad ránem. Absolvovali snad všechny atrakce. Včetně Strašidelného hradu. Když na ně vykouknul upír, smíchy se skoro počurala. Jen skoro! Vyhrála víc než tucet různých medvídků a bůhví čeho. Většinou je zase rozdala dětem, jejichž otcové neměli takovou trefu jako ona. Nechala si jen jednoho super mončičáka pro Dawn. A taky dvě opičky pro Willow a Taru.

            Po desáté, tedy v pořadí po desáté, si vyčistila zuby a dala sprchu. Pořád měla takový ulepený pocit. "Je ti líp, mazlíčku?" ozvalo se vedle ní. Jasně. Měla jsem vědět, že nespí. "Ne... Jo... nevím," přiznala se a zalezla si k němu do postele. Lehce ji k sobě přivinul. "Tak zavři očička. Spinkej. Večer pojedeme domů," šeptal. Bylo tak příjemné ho poslechnout. Nemuset o ničem dumat, nic řešit. Chvíli čekala, že do dveří vpadne nějaký démon, ale kupodivu nic. Poslední její myšlenka byla.

            Koneckonců, jsme v L.A. Tady démony loví A.I. Já můžu spát.

 

***

 

            Buffy se tiskla ke Spikovým zádům. Jeli domů. Na motorce. Byla nabalená, takže jí nebyla zima. Tentokrát měla i rukavice. Z L.A. vyrazili hned po setmění. Ani se nepokoušeli s někým v Hyperionu loučit. Nechtěli vědět co se tam děje. Buffy si uvědomila, že když za ní Angel přijel po smrti její matky, tak... už měl zaděláno na syna. A ona si myslela... Jsem hloupá káča. Uzavřela diskuzi sama se sebou a rozhlédla se. Spike najednou začal brzdit. Zpomalil a sjel mimo silnici. Opatrně zaparkoval. Buffy na něj zvědavě koukala. Jenom se usmál a vzal ji za ruku. Prošli křovím a... pak to uviděli.

            Stromy. Ohromné. Krásné. Sekvoje. Nebyla upír, ale... démonka. Zatnula zuby, aby nezačala plakat. Přesto nebo právě proto, cítila jak voní. Jakoby jim dvěma na objednávku vyšel měsíc zpoza mraků. Nebyl v úplňku, ale skoro. Došli až k těm velikánům.

            "Vůbec nevím, že tady jsou. S mámou jsme tudy vždycky jen přefrčely," zašeptala. "To je... já nevím jak to říci. Žádné slovo to nedokáže vystihnout. Něco velebného?" Zadívala se zpytavě na Spika. Kývnul. "Vedle nich jsem zajíc. Jsou tady tisíce let. Sáhni si." Buffy opatrně položila dlaň na drsnou kůru. Potom položila dlaň na Spikovu tvář.

            "Pomiluj mě," zašeptala. Neřekl ani slovo a vyhověl jí. Rád. Velmi rád. Když potom nasedali na motorku, měli pocit jako... by jim někdo požehnal. Někdo shůry. Spojovaly je nejen prsteny, ale i... tělesný zážitek. Nemají sice oddací list, ale... jsou si mužem a ženou.

 

***

 

            Ve zjitřené náladě přijeli domů. Bylo kousek po půlnoci, takže pohoda. Spike otevřel dveře a oba vešli. Buffy se na něj ještě obrátila, aby... jeho výraz ji překvapil... podívala se do pokoje. Seděly tam všechny tři. Zmatené, nejisté. "Proboha... co se stalo?" vyhrkla Buffy.

            "Ticián zakousnul Amy," kníkla Dawn. "Čistila jsem jí klec a myslela jsem si, že... si spolu budou hrát." Spike se začal dusit smíchem, ale Dawn se rozvzlykala. Buffy na to neměla nervy. Slzela i Tara a Willow. Tak to by už stačilo, naštvala se. Proboha, copak nestačí, že jsem největší lásku mého života předala úplně cizí, i když skvělé, ženské? No co, pořád lepší, než Cordelie. Proboha, co mě to napadlo za nesmysl. A že má navíc potomka s ženskou, co zabil už před pěti, či snad šesti lety, kvůli mě? Kruciš... vážně byl mou největší láskou? zapochybovala. Spike k ní bezmocně shlédnul. Nebyl. Už si tím byla jistá. Mrkla na něj a protočila oči.

            "Dámy, klid. Byla to krysa. Sice jsme s ní chodily do školy, ale nikdo ji nenutil, aby se začarovala. My jsme to taky ustály. Už je to pěkných pár let a... stejně jsme ji neuměly vrátit. Je to smutné, ale není to tragédie. Prostě, Dawn... kocour a krysa se kamarádit nebudou. Přestaňte bulet a udělejte jí hrobeček. Stalo se. A Willow, ne že ji budeš oživovat. Určitě je v krysím ráji," varovala důrazně. "My jdeme spát." Vzala Spika za ruku. Pak si na něco vzpomněla a vyběhla ze dveří. Ve chvilce se vrátila. V rukou měla deštníky. Velké, krásné, se zlatým logem banky. Dovézt je na motorce dalo práci, ale povedlo se. Dawn rázem zapomněla na mrtvého hlodavce a vyrvala jí jeden z ruky.

            "Ten je krásnej," pištěla. Willow zazářily oči, takže jí Buffy s tichým povzdechnutím předala ten druhý. Spike se na ni usmál. "Do té banky stejně ještě musím, takže dovezu i pro tebe a Taru," zašeptal jí do ucha. Buffy potřásla hlavou. "Kašli na to. Stejně bych ho ztratila. Mě nevadí občas zmoknout. Pojď spát. Už nevidím na oči." Předala ještě úlovky ze střelnice a vytratili se. Holky blbly s deštníky. Amy byla mrtvá. Takový je život.

 

***

 

            Buffy se belhala domů. Záda mám vejpůl, běželo jí hlavou. No to mě zase něco napadlo, lamentovala v duchu. Ukaž co umíš... To říct upírovi těsně před prachofikací.

            Tak mi to ukázal. Jauvajs. Takže... napustit si vanu, hodně pěny, svíčky a naložit se do ní. Doufat, že Spike přijede domů včas. Žádný žokej ještě nepotřeboval šampus tak nutně jako ona.

 

***

 

            Spike jel domů. Pořád se při rovnici domů=dům slečen Summersových musel štípat, jestli se mu to nezdá. Usmál se sám pro sebe a skoro si začal pohvizdovat, jako idiot, když... Zatmělo se mu před očima. Potom...

 

            vstupuje do koupelny. Buffy si napouští vodu do vany. Vypadá unaveně a taky, že ji něco bolí. On ji chce vzít do náruče, ale ona ho odstrkuje... Spiku né! křičí na něj. On jí pořád něco vysvětluje. Nutí ji, aby si dovolila být šťastná, přitom ji porazí na vanu. Buffy zaúpí bolestí. Nakonec leží na zemi. Chce ji pomilovat, ale vší silou se mu brání. SPIKU, NÉÉÉ...

 

            Spikův démon už to nevydržel a dupnul na brzdy. Konečně se probral. Zíral do kmene stromu. V duchu svému horšímu já poděkoval. Proboha, co to bylo? Už dlouho tahle déjà vu neměl. Naposledy ten den, když v baru rozlil šlehačku. Tupě hleděl do čelního skla. Díky bohu za démona ve mě. Zbytečně, ale zhluboka se nadechnul a opatrně vycouval. Do pekla. Zabrzdit o vteřinu, co o vteřinu, o setinu vteřiny později… byl by na maděru. Auto i on. Co by pak Buffy...? Zatrnulo v něm. Velice opatrně se rozjel a dojel až... domů. Zavřel oči. Tentokrát to bylo živější, než kdy jindy. Co když... Už byla tma. Zdržel se, ale Buffy zavolal, že se... Jenže, zajímá ji to ještě? Vystoupil. Vyndal tašky s jídlem. Rusalka se totiž rozhodla, že nikdo, mimo ni, vařit neumí a oni tady hynou hlady. Takže mu každý den chystala večeři pro rodinu. Pro rodinu. Vstoupily mu slzy do očí. Co když... Potřásl hlavou a pečlivě zamknul. Auto Joyce. Nové si nekoupili. Buffy řekla, že nechápe proč utrácet za nové auto, když tohle tak krásně slouží. Ještě si nezvykla, že peníze už nejsou problém. (Dawn ano. Ještěže jí dal na kartu limit. Angelus hadra.) Kolik dá za opravy téhle ojetiny Buffy neříkal. Nezáleželo na tom a ona měla radost, že přispívá na domácnost aspoň autem. Odemkl si. Vešel. Žádná zábrana. Všude bylo ticho, ale nahoře šuměla voda. Položil tašku na zem a kabát hodil na sloupek zábradlí. Skoro už vyběhl nahoru... vrátil se. Papuče. Druhý pokus. Otevřel dveře do koupelny a... strnul. Buffy. Měla stejný pohled jako v té jeho podvečerní můře. Proboha, co mám dělat?

 

***

 

            Buffy vzlykla. Konečně. Nemohla se ho dočkat. Stál mezi dveřmi a tvářil se... zvláštně? Neměla sílu rozebírat jeho pocity. Raději se o něj opřela. Přitiskl ji k sobě a ona... "Jaúúú," zasténala. Spike rychle připažil. Doprdele, zdá se mi to... Buffy ho vzala okolo krku.

            "Jeden parchant měl dneska skoro dobrej den. Potřebuju vanu a bublinky," šeptala mu a při sebemenším doteku sebou cukala bolestí. Spike si z hloubi své nové duše oddechnul. Pomyslně si potřásl rukou se svým démonem, který mu za to jeho okno řádně vyčinil. Vážně byli kámoši. Oba chtěli to samé. Buffy. A ji teď něco bolelo, takže...

            "Lásko, shoď ten župan." "Spiku, teď ne. Já vážně nemám nála-" "Nemluvím o sexu, ale o tvých zádech," zavyl. "Chci se podívat co ti je." Jen si povzdechla. Když uviděl tmavnoucí zhmožděniny na její páteři, zalapal po dechu. "To musí děsně bolet." Buffy si poklepala na čelo. "Ne. Ani trochu," dodala ironicky. Otočil ji k sobě a dal si ruce, trošku legračně, před hruď. Loket na loket. Zápěstí na zápěstí.

            "Miláčku, takhle si stoupni a já se ti pokusím srovnat páteř. Opatrně. Kdybys byla obyčejný člověk, tak touhle dobou ležíš ve špitále a máš na sobě korzet. Tím nemyslím korzet, aby ses vešla do šatů, ale-" "Já chápu. Fajn. Takže..." "Stoupni si takhle... bezva a teď, buď uvolněná. Neper se se mnou ani kdyby do dveří vešel Robert Redford. Jasný?" "Fajn, ale toho Roberina neslibuju." "Bože, za co?" povzdechl si, vlastně šťastně, Spike. Zezadu ji objal a pozvedl. Buffy zasténala. Cítila, jak se jí obratle srovnávají. Ne, že by to nebolelo, ale... když ji Spike zase postavil na nohy... rovnou ji manévroval k posteli. Uchichtla se.

            "Opatrně si lehni a já..." "Ano... co ty-" "Buffy! Máš skoro zlomenou páteř, takže jsem ti ji srovnal-" "Tím pádem bublinky nebudou?" Úlevně se rozesmál. To fakt nešlo. "Já tě vážně miluju! Miláčku, mám v úmyslu tě velice opatrně namasírovat. Když jsem byl v Číně, tak jsem tam sice zavraždil přemožitelku, ale také jsem absolvoval kurz řekněme, domorodé medicíny. Neublížím ti. Bublinky ti samozřejmě donesu. Dej mi pár minut." Buffy si něco broukla a on ji zakryl dekou. Dole se na něj křenila Willow s Tarou.

 

            "Máme nějakou šanci, že nás taky namasíruješ?" 'Bože za co?' už vypustil. "Ne, leda když se necháte přizabít na hřbitově. Ale dostanete podíl na bublinkách." "Bereme!" Rozlil poslední svatební šampus do tří sklenek, ne zcela akurátních, a zmizel nahoře. Buffy ležela v jejich postýlce. Chvíli se mu zdálo, že spí.

            "Nespím. Kde jsi tak dlouho?" Zasmál se. "Tady máš bublinky." Pomalu se nadzvedla a vzala si sklenku. Upila. "Ono to vážně bolí," přiznala se. "Dopij a něco s tím uděláme." Poslechla. Položil ji na bříško a dal si na ruce emulzi. Opatrně začal Buffy třít. Měla za úkol křičet nahlas, kdyby ji to zabolelo. To měla chuť skoro okamžitě. Raději zatnula zuby. Cítila, že se jí záda srovnávají. Postupně to začalo být lepší. Už to tak nebolelo a pomalu se jí celá ta věc začínala líbit. Spike ji vzal poctivě, od ramen dolů. Měla pocit, že je oživlým anatomickým slovníkem. Cítila, jak se pečlivě věnuje každému svalu zvlášť. Když došel k zadečku, donutil ji sednout si, moc se jí tedy nechtělo, a vrátil se ke krční páteři. Když po, zhruba dvaceti minutách, otevřela oči, měla pocit, že lépe vidí. Jako by všechno bylo zvláštně zaostřené. Znovu ji položil a pokračoval. Zadečkovým svalům věnoval obzvláštní pozornost a Buffy si vrněla. Přikryl jí záda. Na řadu přišly nohy. Úplně cítila, jak ji opouští snad celoživotní únava. Hotovo. Skoro. Celou ji přikryl a sedl si do paty lůžka. Opatrně vzal do dlaní její levou šlapku a začal ji jemně masírovat. Občas přitlačil. Akupresura. Začala tiše sténat.

            "Bože, to je tak příjemné," přiznala bez mučení. "Proč jsi mi to ještě nikdy neudělal?" Šikovně vyjádřeno. Spike se usmál. "Protože, lásko, nám na to nikdy nezbyl čas." "Jsi lump, ale šikovnej," konstatovala ospale a vydala mu v plen pravé chodidlo. Dveře se otevřely. "Já to chci taky," zaškemrala Willow. "Řekni si Taře," vrčel Spike. "Ven. Právě jsem skončil. Buffy se musí vyspat." "No právě," šklebila se Dawn. "Když zůstaneš tady, tak se moc nevyspí." "Sněz ji," zamumlala napůl spící Buffy. "Aspoň bude pokoj. Šumák ještě zbyl." Dawn se uraženě zaksichtila. Spike němě zvedl oči k nebesům, ale pak si uvědomil, že to pro něj nebude ta správná instituce, kde by našel zastání. Tak to vzdal. Políbil Buffy na kotník.

            "Spinkej, broučku, jdu povečeřet," slíbil. Buffy už nevnímala. Zhasnul a ukázal bradou na chodbu. Tři Grácie vykráčely ven. "Ale jen záda!" zasyčel. "Jasně a hlavně krční páteř," prosila Tara. No, té nic odepřít nedokázal. "Fajn, ale kde?" "U nás v pokoji, samozřejmě." "Ale já chci taky masáž," připomínala se Dawn. Spike si nešťastně povzdechl. "Takže jdeš první na řadu a vy dvě otravy budete asistovat! Nechci pak slyšet něco o incestu. Dawn, blesková sprcha a uložit se na postel. Na bříško." Pak se tiše protáhnul k Buffy do pokoje. Nechal tam emulzi. Před očima mu probleskl další děsivý výjev.

 

            Zbitá Buffy si přidržuje župan, aby zůstala zahalená. Je plná modřin. A některé jí udělal on sám.

'Zeptej se mne ještě jednou, proč tě nemůžu milovat.'

 

             Skoro šel k zemi. Vzpamatovalo ho tichounké zachrápání. Jeho Buffy ležela pečlivě přikrytá na lůžku a tvrdě spala. Klekl si vedle ní na zem. Do pekla. Co to je? Co to vidí? Dnes večer se kvůli tomu skoro naboural. Políbil ji na tvář. Podvědomě natočila hlavu a nabídla mu rty. Žádná jahoda není sladší. Slabě voněla vínem. Hned zase přestala reagovat a spala dál. Spike vstal a sáhnul po emulzi.

 

***

 

            Panáka. Potřebuju panáka. Mumlal si. Byl úplně hotovej. Masáž Buffy byla radost, zábava a hlavně potěšení, ale ty tři fúrie... U zad samozřejmě neskončilo. Jedině zadky ukecal. S poukázkou na mravnost. Ruce se mu třásly únavou a z pachu emulze se mu dělalo zle. Konečně všechny usnuly. Sáhl pod dřez. Musí tam být ještě zbytek... Nechápal. Plná flaška. Jameson. S jistotou pocházela z baru. Pak si vzpomněl. Buffy. Jasně. Ten jeho patok nalila Rileymu, ze sklepa vše slyšel, a vypila si ho Sam. No, za to, že má tohohle vojáčka na doživotí, si ho ta holka zasloužila. Blaženě zakroutil uzávěrem. Nic. Protočil se mu v ruce. Do pr- No jo, mám ruce kluzký jak... Opatrně odložil láhev, aby mu nevyklouzla a pustil teplou vodu. Na dlaně si nalil saponát. Konečně byl odmaštěn. Láhev si dala říct. Ani nehledal skleničku. S úlevou se napil. Rozkoš. Nádhera. Úleva. Dveře z venku se otevřely a dovnitř vpadli novomanželé.

            "Co tady chcete?" zavrčel a nenápadně strčil láhev zpátky pod dřez. Giles by mu na to neskočil, ale svatební cestou vyčerpaný Xander... bez problémů. Trošku si ji prodloužili. Xander vypadal jasně opotřebovaně. Anya zářila. "Vrátili jsme se ze svatební cesty," perlila a strkala Spikovi pod nos prsten. "Jsem paní Harrisová!" Ex-ženich a ex-svědek si pohleděli do očí. "Máte hlad?" zeptal se upír. Bylo mu toho chudáka líto. Bylo jasné, že je vyčerpán fyzicky i finančně. Chudák vděčně kývnul. Anya něco šveholila. Nevšímali si jí. Spike vytáhnul mňamku od Rusalky. Dnes jsou všechny obyvatelky vymasírované, takže na jídlo nemají ani pomyšlení. Šupnul tu dobrotu do mikrovlnky.

            "Dostanu taky?" ozvalo se ze schodů. Buffy. V županu. Froté. Tyrkysově zelený. Koupil jí ho pro případy, že přijde někdo cizí. Ty průsvitné nesmysly, co nosila, ho sice rajcovaly, ale nesnášel, když na ni koukali i ostatní. "Samo, ale proč nespíš? Jak ti je?" Xander vystartoval.

            "Co's jí udělal, ty pacholku!" zařval. "Co blázníš?" zakvílela Buffy. "Proč by mi měl něco udělat? Kontroluj se. Sedni si a jez. Dostala jsem za vyučenou od jednoho nemrtvého. Je na prach a já končím s vtipnými průpovídkami," zklidnila ho. Spike už mezitím servíroval. Buffy ho líbla.

            "Co holky?" "Mrtvý," utrousil upír a podal jí talíř. Rusalka si na Buffy potrpěla, takže měla vegy special. Xander se zakuckal. "Cože? Tys je zabil. A Bufy je upír," zmatkoval. Anya jen zvedla oči v sloup a přidržela ho na židli. "Jo. Zakroutil jsem jim krkem. Měl jsem to udělat už dávno," potvrdil jeho podezření sadisticky Spike. Buffy si labužnicky vzala na vidličku osmažený žampion. Bavila se. "Přesně. Co byl můj poslední příkaz, než jsem se odebrala... do hajan?" "Sněz Dawn," napověděl jí Spike. Xander už to nevydržel. Vytrhl se své manželičce a pádil nahoru. Spike si jen počítal na prstech: jedna... dva... tři... Ozvalo se zaječení, které řezalo sklo. Dawn. Xander se totiž vrhnul do jejího pokoje, kde sladce spinkala. Jen v kalhotkách (na těch Spike bezpodmínečně trval), přikrytá prostěradlem. Jak se jí dotknul, aby zjistil jestli je úplně mrtvá nebo se jen reinkarnuje na upíra, šíleně se polekala a vyskočila. Spike v duchu zanaříkal. Efekt z masáže je v haj- v háji. Z vedlejšího pokoje se vynořily spánkem zmámené bytůstky. Jen v prostěradlech a Xander měl co dělat, aby to zvládnul. Nakonec se smířil s faktem, že udělal jen zbytečnou paniku. A trest na sebe nenechal dlouho čekat. Probuzená a pěkně odpočatá děvčata se přemístila do kuchyně. Zlikvidovala vše, co Spike přinesl k večeři. Ubohý Xander mohl být rád, že se s ním Buffy podělila o své vegy.

 

***

 

            Buffy stála v palčivém slunci. Díky bohu, že teprve končí třeťák. Kdyby graduovala, tak se navíc dusí v taláru. Ve svém oboru byla první na škole, takže nyní stála na pódiu. Před chvílí převzala Čestné uznání. To by jí na počítači Willow sfrkla za deset minut. A šek, ten už byl lepší. Viděla, jak na ni mává Tara a Dawn. Willow se pekla jen kousek vedle ní. Byly na tom stejně. Zavzpomínala. Když dobrovolně, ale přinucena okolnostmi, opouštěla druhý ročník vysoké, nevěřila, že se někdy vrátí. Viděla se, jak do smrti přes den prodává pizzu a v noci loví upíry. Jenže... Škoda, že s ní tady není Spike. Věděla, že to zvládla jen díky němu. Že ji podržel. Když se vrátila. Psychicky i fyzicky. Moc hezky ji podržel. V duchu se usmála. Bylo jim spolu pořád lépe. No a také finančně je podržel. Ještě pořád tomu nemohla uvěřit. Upír, se kterým se pořád jen prala a mlátila ho... Jen proto, že existoval.

            Ujal se jí i Dawn a postaral se o ně. Na sto procent. A chtěl jenom, aby ho měla ráda. A ona si to dovolila. Mít ho ráda a... milovat ho. Touhle dobou byl doma a chystal oslavu. V baru měli celozávodní dovolenou. Byla tam jen pohotovost pro štamgasty. Rusalka odjela kamsi na sever, s Clemem. Willy byl na svatební cestě. Spike promluvil náhradní obsluze do duše tak, že si byl jist, že v září najde bar ve stejném stavu, jako ho opouštěl. Nebyli to sebevrazi. Když Buffy předávali diplom, nenápadně v kapse na mobilu vytočila číslo domů, aby slyšel, jak na ni pějí chválu. Dawn dostala vysvědčení už včera, takže teď tleskala nejúspěšnějším studentům UC SUNNYDALE COLLEGE. I ona dopadla líp, než čekali. Po prázdninách nastoupí na střední. Ozval se bouřlivý potlesk. Buffy v duchu zajásala. Konečně. Spike jí slíbil zmrzlinový pohár. Po téhle výhni si ho zaslouží. Všechny. To už seskočila z pódia, vyhnula se tak davu u schůdků dolů, a vydala se za rodinou. Všechny čtyři se objaly a zamířily domů. Za patama jim zahoukal klakson. Xanderovo stříbrné autíčko.

            "Nechcete svézt, fešandy?" zariskoval. Stíhačka Anya seděla vedle něj. "Jen si dělá srandu," okomentovala jeho hodnocení jejich exteriéru, které mu ale šlo z hloubi duše. Onehdy Buffy sdělil, že ji sice pořád miluje, ale to, že mu se Spikem zabránili v úniku na poslední chvíli, jim nikdy nezapomene. Anya ho milovala, opečovávala a on z toho šílel. Navíc v poslední době podezřele často hovořila o dětech. Jenže Xander si vyslechnul story o stavu upírčat v L.A. a vzal si na starost pravidelné užívání antikoncepce. Její.

            Všechny čtyři se vmáčkly dozadu do auta. Willow seděla na klíně Taře, sestřičky se tísnily vedle nich, ale jinak pohoda. Dopraváci se schovávali před sluncem jako upíři a klimatizace, to je věc. Xander měl auto na leasing, ale fungovalo skvěle a to bylo hlavní. Staré auto po Joyce víceméně dosloužilo a Spike přestal diskutovat na téma škoda peněz a důkladně studoval katalogy vozů světových značek. Buffy už byla docela pro. Onehdy totiž chcípli na silnici v pravé poledne a ona byla nucená kus tlačit. Zvládla to, ale bez následné masáže... Tu si ale užila.

            Konečně byli doma. Vysoukali se ven a Xander si pohladil žaludek. Buffy vzhlédla k nebesům. Už jí to bylo jasné. Proto ta ochota. Spike vaří. Jejich minioslavu zakončení školního roku před týdnem dal všem jasně na vědomí, takže... Dveře se otevřely. Spike v zástěře.

 

            "Jdete brzo. Musíte chvíli počkat. Nic se mi dnes jaksi nedaří. Bude vadit, když budou karfiolburgery z Double Meatu?" Kecal. Uvnitř všechno vonělo. V jídelně, která už zase vypadala jako jídelna a ne jako učebna, prostřeno. V pokoji nablýskané skleničky na šampus. Spike si jen cosi zamíchal a nalil. Dostala i Dawn. Všichni si svorně pogratulovali, že tento rok přežili. Buffy zatrnulo. Loni, touhle dobou...

            Spike ji objal a pošeptal jí, aby šla za ním, že potřebuje s něčím pomoct. Vytratili se nahoru. "Zavři oči," poprosil. Poslechla. Na krku ji něco zastudilo. Vytřeštila oči. Řetízek. Bráška prstýnku. Otočila se na něj. "Co blázníš? Přece jsem říkala, že nic nechci." "Líbí se ti?" "Jak by se mi mohl ne-" Upír se na svou privátní přemožitelku usmál. "Tak fajn. Jo a tady jsou mobily pro ty tři hadice, co si je hřejeme na hrudi. Aspoň budou pod kontrolou. Teď musím dolů nebo můj fórek s tím double svinstvem přestane být vtipem." Rychle ji políbil a se spokojeným úsměvem vypadl.

            Buffy stála před zrcadlem. Z očí jí tekly slzy. Opatrně se dotýkala té věci. Byla krásná a taky jí slušela. Jenže si připadala jako Alice od pana Lewise Carrolla. Měla pocit, že se jí to všechno jenom zdá. Že ve skutečnosti je to jinak. Že by měla být nešťastná a... Rázně si utřela slzy a vysmrkala se.

            To tak. Proč vlastně? Rychle vpadla do koupelny. Umyla si obličej a bleskově se nalíčila. Ještě si převlékla triko. Tohle mělo větší dekolt. Jen ať je Spikův dárek vidět. Přečísla se a běžela dolů. Tam už na ni čekali. Předávání darů. Holky s nadšením studovaly nové přístroje. Pak se začali vzájemně prozvánět a Spike jim je zase zabavil. Zahnal všechny ke stolu. Dawn protestovala, ale při jeho argumentu, že přístroj sice má dvouletou záruku, ale rýži zapadenou mezi tlačítka on okecá  jen obtížně... zmlkla. Upír se vytáhnul. Jako vždy. Tentokrát to byla čína, něco delikates. Buffy talíř zase zasypal sýrem. Spousta zeleniny. Na závěr zmrzlinový pohár. Klasika. Vanilka, karamel a čokoláda. Nahoře oříšky.

            Sám upíjel svůj speciál. Přímo mlaskal. Dawn byla v týdnu před koncem školy, kdy už se vlastně neučilo, v ZOO. Velhala se tam do laborky a ukecala je, aby jí poskytli krevní vzorky. Na seminární práci. Takže Spike degustoval. Veverka mu chutnala nejlépe. Když dojedli, začali se bavit o dovolené. Xander a Anya to měli jasné. Jedou k jejím rodičům. Xander působil... no... byl nešťastný jako šafářův dvoreček. Willow a Tara jely na stáž. O čarování, józe, východní medicíně a tak. Tříčlenná rodina Summersova mířila do Las Vegas. Skotsko ten rok vypustili. Spike si mailoval se svými správci a došli k závěru, že na jeho, respektive jejich, příjezd je potřeba udělat jisté přípravy. A ty se nestihnou ze dne na den. Takže letos budou čundrovat každý po svém a příští rok se všichni Scoobies vypraví za oceán. Spikův transport ještě musí doladit. Buffy si znovu zavzpomínala na prsten Amarra. Já byla trdlo...

 

***

 

            Slastně se protahovala na posteli. Konečně zase doma. Ale jinak to bylo fajn. Hned příští den po oslavě, když už zůstali doma sami, protože Will s Tarou odfrčely kamsi do dáli, Spike při snídani vytáhl prospekty a společně vybírali auto. Dawn samozřejmě neřekli, že už ho vlastně vybrali spolu v noci a ji nenápadně vmanévrovali do pozice, že měla pocit, že ho vybrala ona. Agent jim ho dovezl až domů. Pohodlný velký sedan. Bílý. Kouřová skla. Ta nejtmavší, co dodávali. Samozřejmě klimatizace. Do Las Vegas nakonec nejeli. Dawn viděla nějaký film a ohrnula nos. Prý je na takovou kolotočárnu už stará. Spike v duchu zaúpěl. Docela se tam těšil. Takže nic. Buffy mu pošeptala, že, koneckonců, si tam potom můžou zajet sami. Podle toho, jak mu zazářily oči, neměl nic proti.

            Jeli do Mexika. Spike tam už naštěstí byl. Ale stejně bylo prima, že občas, když přesto zabloudili, nic se nedělo. Neměli přesný cíl. Projížděli krajinou a spali v hotelech, co měly kvalitní žaluzie. Někdy taky v autě. Navštěvovali noční slavnosti. Všichni tři tančili až do svítání. Dawn se pasovala na sháněče stravy pro Spika. Lhala tak plynně, že se za ni Buffy styděla. Občas byla ráda, že není její skutečnou sestrou, ale humor ji přešel, když si uvědomila, že je víc. Krev její krve. Nicméně cíl akce byl splněn. Spike papal leccos a většinou byl spokojen. Děvčata taky. Mexická kuchyně jim vyhovovala. V tom vedru ani netloustly. A pak je to najednou přestalo bavit. Takže se otočili a jeli domů. Mimochodem. Dawn nejen, že sháněla jídlo, ale také obírala nezkušené domorodce. V Las Vegas by rozplakala majitele největších kasin. Snad jindy.

 

            Dveře se otevřely a dovnitř vešel Spike. Byl nahý. Voněl sprchovým gelem a nesl bublinky. Buffy se zařehnila.

            "Už je pryč!" jásal upír. "A máma Janice mi rukoudáním slíbila, že ji dřív, než za dva týdny, nepřivezou. Jsme to ale krkavčí rodiče," pokáral se zrovna, ale moc vážně si to nebral. Buffy se šťastně usmála. Rodiče. Bylo to vlastně až neskutečné. Oni tři spolu vydrželi skoro šest týdnů a lezli si na nervy jen přiměřeně. Spikovi sice občas trošku hrabalo, Buffy si totiž musel skoro, co skoro, úplně ukrást, aby jejich milostný život byl alespoň trošku pravidelný... Všechny jejich pokoje totiž měly spojovací dveře a Dawn tam za nimi lezla kdykoliv. Zamykat se před ní zase nechtěli, takže... Jednou se dokonce milovali během nějaké merendy na záchodcích.

            Jenže, za všechno to strádání byli odměněni. Hned po návratu do jejich domu vpadla s nářkem Janice. A že musí na dovolenou s rodiči a že se s těma prďolama sama zblázní. Jen na sebe mrkli a Buffy vyrazila. Strčili jim Dawn a šek na útraty. Táta Janice zapracoval k infarktu a svolil.

            Takže, jsou sami. Na dva týdny úplně sami.

 

***

 

            Spike jí podal skleničky a otevřel láhev. Nalil a dokonce ji nechal upít. Pak jen zachraptěl.

            "Lásko, pojď ke mě. Jsem na doraz. Prosím," škemral. Chvilenku dělala drahoty, ale jen na oko. Přemlouvat ji nemusel. Slastně si zasténala, když ucítila váhu jeho chladného těla a... oči jí padly na strop. Bože, kdy se tady naposledy malovalo? Počkat, to jsou tapety. Ty byly nové, když jsem si myslela, že Angel je Gilesův kámoš. Spike ztuhnul a zvedl se.

            "Můžeš mi laskavě říct na co myslíš a nelhat?" zeptal se mrazivě a díval se smutně jako štěňátko, které jeho milovaný páneček nakopnul. Buffy byla v pokušení lhát, ale pak...

            "Podívala jsem se do stropu a... je tam strašná špína-" "Fajn. Pošlu ti nějaký malíře a já jdu spát. Do hrobky," vrčel a soukal se do riflí. Buffy v duchu zanaříkala. "Spiku ne. Williame! Vrať se ke mě. Já to tak nemysle-" "Mlč. A já idiot si představoval, že... Jsem naivní. Je mi jasné co pro tebe znamenám. Už se ani nedivím, že Riley odletěl." Tak tohle přehnal. Bylo mu to jasné hned, jak ta krutá slova vypustil z úst. Buffy zalapala po dechu a srdíčko jí trošku vynechalo.

            Vždyť on má pravdu. Z očí jí tekly slzy. Každý ode mne uteče. Vždyť jsem hrozná. Začala plakat. Po tolika týdnech, ba měsících, kdy se jen smála. Nebýt Dawn, asi mne opustil už dávno. Jako táta mámu. Čím to je, že- Tuhle myšlenku už nedokončila, protože ji Spike vzal do náruče a třepal s ní.

            "Buffy! Přestaň plakat. Jsem namyšlenej idiot a ty jsi utahaná po cestě. Já teda taky. Smažme to. Oba jsme to přehnali. Krucipísek. Konečně jsme sami a hned si děláme problémy. Úplně zbytečně. Ale já vím jak na to. Jdeme spát. Tady. Nikam nejdu. Zazmatkoval jsem. To se mi jen sperma tlačí na mozek. Nehrozí, že bych tě tady nechal. Ten magistr by to určitě vytušil a donesl ti další reklamní hrnek. Buffy, řekni něco a hlavně neplač. Máme dvě možnosti. Buďto se rozejdeme a já si půjčím pana Špičku a ukončím to nebo zítra koupíme tapety a budeme tapetovat. Budeme tak zmordovaní, že na blbosti nám nezbude čas. Buffy!" Třásl s ní jako s panenkou. "Když ženská při milování kouká na strop, tak je to chyba chlapa! Už jsem ti to povídal. Zítra to bude lep-" Buffy se začala smát. Brečela, ale stejně se chechtala.

            "Co bych si bez tebe počala? Ty truhlíku. Takže znova. Nejsem unavená a chci se milovat, jen se mi oko zatoulalo a ani ty nejsi unaven. To cítím. Shoď ze sebe ty textilie a prohodíme se." Okamžitě poslechl. Koneckonců, ona byla přemožitelka upírů a on upír. Stáhla si ho k sobě a políbila tak, že nocleh na hřbitově pro něj rázem ztratil na přitažlivosti. Potom se na něj posadila... oba zasténali a Spike pozvedl oči ke...

            "Proboha, vždyť ty máš pravdu!" vydechl. Buffy se rozřehtala a ztratila soustředění. Klesla mu na hruď a oba se smáli. Lépe řečeno, řvali smíchy. Tulili se k sobě jako koťata a šeptali si něžnosti. Pak po dohodě, že oba budou mít oči zavřené nebo si budou hledět vzájemně do očí, se jim dokonce podařilo, pro oba uspokojivě, pomilovat a usnuli.

 

***

 

            Buffy zuřila. Sama na sebe. Věděla, že tohle všechno je její vina. Spike totiž dostál svému slovu. Tapetovali. Nejdřív si pozvali firmu, ale když jim ukázali ceník a hlavně odhad času. (To na tom mělo dělat deset lidí!) Musela Spika zavřít do sklepa a vyhodit je. Ještě toho kousek. Vzteky někoho kousne a zase bude na šumáku. Pak se pokusila zatroubit na ústup. Že kdo ví kde za rok budou a že v noci je stejně tma. Ale Spike se zaseknul. Poukázal na fakt, že při milování se jí rád kouká do očí, takže mají vždycky rozsvíceno. Buffy to sice hned nevzdala a provokovala ho, že když budou mít krásnej strop, zase na něj budou civět, ale pak už musela utéct na dvorek, do plného slunce, protože Spike nasadil ksichtík... a v pohodě zasedl k internetu. Objevil nádherné tapety a probudil se v něm kutil. Buffy mu čistě pro pořádek vynadala, že neměl žádné kutily jíst, ale také ji to zaujalo. Chyba. Měla vytáhnout kolík a Spika zase zavřít do sklepa. Dohoda zněla. Nic složitého. Staré tapety strhneme, strop na bílo, aby to nikoho nesvádělo a zdi pěkně postaru, jak to měli kdysi v Londýně.

            Jo. To se pěkně řekne, ale hůř udělá. Po prvním dni Buffy zcela vážně navrhla, že se odstěhují k němu do hrobky. Tam je aspoň pohoda. Tady... Všude binec. Všude igelity. Postrhávané tapety a Spike balancoval na štaflích. Zcela objektivně, byl skvělý. Jenže ji to nebavilo. O společným týdnech, po rodinné dovolené, měla jiné představy. Brali to pokoj od pokoje. Třikrát. Třetí den byly všechny stropy bělejší, než Spike. Ten ale začínal být šedý únavou. Ono se to nezdá. Nepovolil. V noci zase nahlas chrápal. Druhý den měli začít tapetovat...

            Byla půlnoc. Buffy vstala a vydala se dolů k telefonu. Už se viděla, jak se svou výškou stojí na žebříku a ty nádherné tapety, řádně zvlhčené lepidlem, ji i jejího upíra slepí k sobě. Spadnou ze žebříků a... Najde je až Dawn. Vyťukala číslo na 'modrou čepičku'.

 

            "Dobrý den, firma Ferda mravenec, práce všeho druhu. Co pro vás-" "Pomoc, tady je Buffy. Spikova Buffy. Buffy pře-" "Děvenko zlatá, co se děje? Já jsem maminka těch kazisvětů, co u vás dělali. Ještě jednou díky za toho M'Fashnika. Ty trubky ruply, že? Já je srovnám-" "Nééé... Nejsou to kazisvěti, ale zlatí hoši. Ale my... dali jsme se do tapetování celýho baráku. Spike vymaloval stropy, ale už mele z posledního a já taky. Nevíte o nějakých tapetářích?" "Proboha a proč jste neřekli hned? Jasně. Mám synovce. Jsou šikovní. Kdy vám je mám poslat?" "Hned?" zažertovala Buffy. "Fajn. Tři týdny se flákali na dovolené, takže jen ať si protáhnou kostru. Jsou tam za dvě hoďky. Domluveno?" Buffy v duchu zasténala... "Domluveno, ale... jen jsem chtěla říci... My jsme nechtěli obtěžovat, jinak bychom vás zavolali už dříve, jenže… já už fakt nemůžu a za týden se vrátí sestra. A taky, nevěděli jsme, jestli je to váš obor," omlouvala se zmožená přemožitelka.

            "My zmákneme všechno, holčičko. Neomlouvejte se. Pro příště aspoň víte, na koho se máte rovnou obrátit. Kluci se už chystají. Moji chlapci vás popsali a oni jsou celí hrrr, aby vás poznali." Buffy se zasmála. "Tak fajn. Já jdu vařit čaj. Zelenej nebo černej?" "Zelenej. Jste poklad. Říkám, za chvíli jsou u vás," zašveholila ještě milá démonka a zavěsila.

            "To tedy jsi," ozvalo se ze schodů. Rezidua Spika scházela dolů a zívala. "Mne už to taky napadlo, ale jsem hrdej!" zdůraznil a objal ji. Spadl jí kámen ze srdce. Usadila znaveného upíra na gauč a vydala se do kuchyně. Postavila vodu a našla zelený čas. S příchutí broskví. Ten chutnal i jí. Spike ospale mžoural. "Jdi spát. Já to tady zvládnu," šťouchla do něj. "Zapomeň. Ti kluci budou určitě skvělí, ale já mám přesně vymyšleno kam a v jaké směru která tapeta přijde." "V jakém směru?" zapochybovala Buffy. "Klid, věř mi." Jen pokrčila rameny a šla zalít čaj. Venku někdo zabrzdil. Spike si přitáhl župan a otevřel dveře. Po chodníčku si to mašírovaly mladší kopie Modrého a Červeného. Jenže bylo vidět, že byli na dovolené. Patrně Dallas. Kovbojské klobouky.

            "Tak jsme tady," hlásili. "Kde je ta sexy kost, teda... kde máte tapety?" Buffy se vynořila ze sklepa. Moc se jí hodilo, že tam zapomenula vyprané prádlo a mohla se obléknout. Jenže… ti dva ji stejně svlékali okem. Spika uklidňovala jen představa, jak zbytek tohoto týdne a většinu toho dalšího, se zvolna s Buffy začínají nenávidět, stojíc na štaflích s válečkem v ruce. Buffy se v duchu zakřenila a zvenku jemně usmála. Pánové smekli klobouky.

 

            "Čaj se už chladí. Já jsem Buffy. To je Spike. Ukáže vám co a jak." Prohnaně jim podala ruku. Dočkala se jejího políbení, oddaného pohledu řemeslníků a žárlivého pohledu Spika. Ten je okamžitě lifroval nahoru. Ukázal jim zakoupené lepidlo a sklidil shovívavý úsměv. "No, docela dobrý, šéfe, ale ne na tohle. Klidně vám ho vezmeme na protiúčet. Jinak máte sexy paničku." Spike jen očima zkontroloval svoje dokonale bílé stropy a znovu si přiznal, že vyvražďovat více než sto let lidskou populaci, se bez odplaty neobejde. Raději předvedl tapety. Hoši z nich byli nadšení, jako by jim ukázal Buffy v plavkách. Sláva. Začali v pokoji Buffy, vlastně v jejich pokoji. Na postele se vrátily igelity a přemožitelka, pohodlně opřená o upíra, jen tiše sledovala, jak to jde, když má jeden, teda dva, každý čtyři ruce. Při lepení tapet to bylo snad ještě užitečnější, než při měnění trubek. Než se nadáli, ložnice byla jako nová a Buffy odběhla pro konvici se studeným zeleným čajem.

 

***

 

            Vrátila se bez ní. Měla skvěle učesané vlasy a studené oči. Postavila se před Spika.

            "Co ty tady ještě chceš?" ucedila zle. Spike na ni vytřeštil oči. Vždyť ještě před chvílí... "Copak nikdy nepochopíš, že já tě nikdy milovat nebudu? Špinavý upír," odfrkla si pohrdavě. Spike jen zíral. Do očí se mu nahrnuly slzy.

            "Pardon, paninko, vezmu si lepidlo," ozvalo se a jeden kovboják prošel skrz ni. Z chodby do pokoje. Už se chystali na ložnici Dawn. Pak jen zmateně přihlíželi, jak se Buffy, v kostýmku špičkové právničky, vytrácí. Po schodech už dusala jiná Buffy. Na hlavě skoro vrabčí hnízdo, jí ale slušelo všechno, na sobě rifle a Spikovo triko.

            "Hoši, pojďte si to v klidu vypít dolů. A nedáte si zmrzku? Spiku, co se děje?" nechápala. Byl bělejší, než ty jeho dokonalé stropy. Pohladila ho po tváři a jazýčkem mu slízla slzičku, která mu po ní tekla. Objal ji a stisknul. Silně. Nevěděla proč ani co se děje, ale přitiskla se k němu.

            "Spiku, miláčku, co je?" Nebyl mocen slova. Jen se jí držel. Ozvalo se zakašlání. "Slečno Buffy, byl tady váš duch. Vypadala jako vy, ale nebyla jako vy. Byla zlá. Krásná, ale zlá. Říkala tady šéfovi moc ošklivé věci. Jo a já jdu na ten čaj. Zmrzlina by bodla." Zmizel.

            "Co to bylo?" zašeptala. Spike jen potřásl hlavou a utřel si oči. "Já nevím." "Co ti řekla?" "To je jedno. Jen... v té chvíli jsem chtěl umřít." Schoval jí tvář do vlasů. "Tak co?" "No, že jsem špinavej upír," zvolil fikaně to jednodušší téma. Buffy se usmála. "Takže ti mělo být hned jasné, že to nejsem já. Upír jsi, ale čistý. Víš, že jsme se včera večer sprchovali společně." Povzdechla si. "Ono to ani jinak nešlo. Ty jsi byl od té barvy komplet, protože jsi maloval jen ve slipech a já tak napůl. Vždyť jsme se vzájemně drhli hodinu!" Spike začínal pomalu roztávat. Políbil ji.

            "Jenže co to bylo?" zauvažoval nahlas. "Hele, to teď neřeš. Víme, že to tady je a že to máme ignorovat. To tu věc naštve nejvíc. My máme větší problém. Rozhlédni se. Jdeme dolů. Ty se najíš, abys přišel na jiné myšlenky. V mrazáku mám ještě trošku veverky. A pak se budeme snažit nezavazet těm dvěma. Slíbila jsem jim zmrzku!" A už utíkala dolů.

            Spike se pevně chytil zábradlí. Co to proboha bylo? Jemu osobně bylo pořád mdlo. Viděl ten její zlý pohled. Stejný, jako když... proboha. Tak se na něj přece dívala Buffy. Poté, co jí dost neortodoxně vyznal lásku. A ona mu zakázala přístup do domu. Není to... skutečná Buffy? Ale kdo je potom jeho Buffy? Démon. Lorne jim to přece řekl. Ale taky řekl, že má duši a je esencí pravého já skutečné Buffy. Pak zaťal zuby. Pokud je pravá Buffy takováhle zlá mrcha, on a Dawn klidně budou žít s démon-Buffy. Je jim dobře. Trošku se ušklíbnul. S Buffybotem mu zas tak zle nebylo. A tahle jeho Buffy je skvělá. Už v tom, jak on nikdy neví co udělá. Jednu si, ne v duchu, vážně lisknul. Jsi trouba. Konečně jsi šťastný a hledáš na tom hnidy. Takže návrat k realitě.

            "Spajkůůů, pojď jíst!" Šťastně se usmáli. On i jeho démon. To už se řítili ke své milované démonce.

 

***

 

            Drželi se okolo pasu a procházeli domem. Vypadal líp, než nový. Tapety, které Spike vybral a Buffy schválila, mu daly úplně jiný šmrnc. Oba byli odpočatí. Noc a den spali jako zabití. Jejich kovbojové sice všechno zvládli v rekordním termínu, ale... Pak se muselo uklidit. Všude. Když už je všechno poodtahované od stěn a tak. Takže makali. Svorně. Oba dva. Okna umyli a záclony vyprali v noci. Byla teplá, tak jim to krásně uschlo. Dokonce i závěsy. Pak se naložili do vany a nakonec omdleli. O nikoho se nemuseli starat. Jen o sebe. Takže to šlo. Když se vzbudili, byli pořád jako rozlámaní, ale spokojení. Povečeřeli a teď se kochali.

            "Co s načatým večerem?" "Na hlídku kašlu. Jsou prázdniny a já mám volno. Manko mi pomůže dorovnat Rusalka. Ti, co nepřešli na umělou stravu, dostanou panáka svěcené vody a hotovo." Spike se ušklíbl. Už pár měsíců vedli nenápadnou bitvu za převýchovu upírů v Sunnydale. Buffy se čím dál tím víc příčilo zabíjet. Pokud ta věc vážně neškodila. Takže v baru, po přestavbě, se objevily plakáty (Made in Willow) o škodlivosti lidské krve. O tom, co s tělem upíra udělá krev nadopovaná nejrůznějšími léky. Vitamínem C počínaje a léky na snižování krevního tlaku konče. O viagře nemluvě. Většina upírů si v baru začala dávat zvířecí krev a místní řezník si mnul ruce. Na hřbitovech byl čím dál tím větší klid.

            "Co Bronz?" navrhnul Spike. Buffy ohrnula nos. "Tančit tedy vážně nechci. Pohybu jsme měli až až." "A co tak pozorovat strop?" zamrkal na ni. Jen se na něj usmála a zavrtěla hlavou. "Jezdí motorka? Já bych se jela vykoupat. Co ty na to?" Dostala pusu. "To je nápad. Venku je vedro. Hoď něco na sebe a vyrážíme. Je sotva po setmění, času máme dost. Jdu pro stroj." Buffy se vydala po schodech nahoru. Spike si vzal plášť a vyšel z domu. Vzduch krásně voněl.

 

            "Spiku, zklamal jste mne," ozval se příjemný, ale smutný hlas. Otočil se. Krve by se v něm nedořezal. Joyce. Stála před ním. Vyčítavě se mu dívala do očí. "Měl jste moji holčičku nechat být. Nechat ji znovu umřít. Aby se vrátila za mnou. Do ráje. Vás dva nic dobrého nečeká. Ona je člověk a vy-" Spike se otřepal. Joyce je mrtvá a Buffy je démon. Vzpomněl si na svůj slib. 'Miluju tě a chci s tebou být až do konce života. A ani armáda tchýní mi v tom nezabrání.' Arogantně si zapálil cigaretu. Zašlukoval a neslušně vyfouknul kouř přízraku přímo do tváře.

            "Nevím, co jsi zač, ale kašlu na tebe. Žvaň si co chceš. Ber na sebe jaké chceš podoby. Jsi jen duch. Zlý duch. Ale duch." A prošel skrz Joyce. Zamrazilo ho. Jako by jím prošlo samo zlo. "Spiku..." Ozvalo se za ním. Buffy. Otočil se. Dívali se na sebe. "Co budeme dělat? To byla máma, ale..." Zavrtěl hlavou. "Kdepak, zlato. To nebyla máma. Stejně jako jsi to nebyla ty. Je to zlo. Sama podstata zla. A něco po nás chce. Nic dobrého. Víš co? Nepojedeme se koupat. Jdeme do Bronzu. Musíme jít mezi lidi a pamatuj si. Nevěř nikomu, na koho si nemůžeš sáhnout, ale!" zvýšil hlas. "Jestli budeš osahávat cizí chlapy, risknu šumák." Zasmáli se, jenže od srdce jim to nešlo. Vrátili se do domu a převlékli se. Spike si vzal modrou saténovou košili, co dostal jako první dárek od Buffy a Buffy si na sebe oblékla Spikův poslední dárek. Ty šaty jí koupil v Mexiku a ještě je na sobě neměla. Dawn jí je děsně záviděla. Spike se cítil rozpolceně. Část jeho osobnosti se chválila, že jí jimi udělal radost a neskutečně jí sluší a zbytek si nadával do imbecilů, protože s čipem v hlavě ji jen těžko ochrání před tou hordou chlapů, co se na ni vrhne, jen jak ji uvidí. Masochisticky jí pomohl s oblékáním a vlastnoručně jí nazul jehly. Vypadala skvostně. Jako sen horké letní noci. Už se vzpamatovala ze setkání s matkou a on chtěl jediné. Aby na to zapomněla. Políbil ji. Šťastně se usmála. Pomalu scházeli po schodech. Šel vedle ní a držel ji okolo pasu. Nechápal, jak v takovém vysokém nic může jít a nezlomit si kotník. Znovu vyšli do teplé a voňavé noci. Pomalu se ubírali k Bronzu.

            Představovali si klidnou zábavu. Pár párů na parketu, pár mrtvých, které bude Spike muset zabít, aby ochránil čest Buffy... Omyl. Lidí jako much a kravál. Právě začínala soutěž v tanci. Spike pookřál a Buffy ztuhla. Zatahala ho za rukáv.

 

            "Pojďme jinam. Já tancuju, však znáš můj styl," zaškemrala. "Mazlíčku, pojď, bude zábava. Vypadnout můžeme kdykoliv. A tančíš krásně. Dovol mi, abych tě vedl a když tě to nebude bavit, zajdeme si něco ulovit, třeba do Double Meatu," zamrkal. "Jsi pro?" Jen si povzdechla. Takže šli na věc. Spike je zapsal do všech kategorií. Buffy si poručila Martiny a připravila se na nejhorší. Nejdříve přišly na řadu standardní tance. Waltz, valčík, tango, slowfoxtrot a quickstep. Spike perlil a Buffy se snažila. Použila všechny znalosti ze školy. O rovnováze. Spike ji vedl dokonale. Vzhledem k tomu, že ostatní téměř netušili o čem to je, ti dva suverénně zvítězili. Latinu už ale rázně odmítla. Bolel ji kotník. Ty jehly byly moc a přestalo ji bavit, jak všichni tleskají hlavně ve chvíli, kdy jí zavířila sukénka. Spike neprotestoval. Vyhráli docela pěknou vázu (tu vzal pod paži) a dort, který komusi věnovali. Zase byli venku. Už svítalo. Takže si přišlápli a brzo už se sprchovali. Spolu. Smáli se, jak si chtěli hlavně odpočinout.

            Neviděli, jak je Jennny Calendarová pozoruje. Vzájemně se osušili a zalezli si do postýlky. Leželi vedle sebe a užívali si kouzelně bílý strop. Ne dlouho. Usnuli. Kdo netančil, nepochopí. Jenny vztekle vrzala zuby. Ti dva ji vážně štvali.

 

***

 

            Dawn s rozzářenýma očima vrazila do dveří. Ty dva týdny byla nádhera. S Janice si pořád rozuměly a po týdnu s rodiči, u moře, strávily další týden ve srubu s bandou holek stejného věku. Lítaly po lese, učily se všechno možné, samé klučičí věci a kupodivu je to děsně bavilo. Rodiče totiž asi pátý den dovolené došli k závěru, že pokud se nechtějí ani rozvést, ani jít sedět za vraždu nezletilých, musí se jich zbavit. Náhodou se doslechli o táboře v Severní Kalifornii a hned je šoupli na letadlo. Spokojení byli všichni čtyři.

            Takže nyní se vyřáděná Dawn vracela domů s písní na rtech a hned poté, co ode dveří zavolala: "Kde jste kdo? Už jsem doma!" Spustila tu, co se jí z nějakého důvodu vetřela do srdíčka.

 

"Early one morning, just as the sun was rising

I heard a maid sing in the valley below

'Oh don't deceive me, Oh never leave me,

How could you use, a poor maiden-"

 

            Dál se nedostala. Seshora se ozvalo hrozivé zavrčení a Spike s upíří tváří se řítil ze schodů rovnou na ni. Místo další sloky zaječela a vyběhla ven ze dveří, kde ještě svítily poslední paprsky odpoledního slunce. Spike ještě chvíli vrčel na prahu, do slunce si netroufnul. Když se objevila Buffy, která slyšela kravál, ale zdržela se v koupelně, Spike seděl v předsíni na zemi, obličej schovaný mezi koleny, ruce zabořené do vlasů.

            "Co se tady stalo?" nechápala. "Dawn, proč's tak ječela?" "On mne chtěl sníst," povzlykávala vyděšeně. "Nekecej, seš hysterka, však tě známe," nevěřila Buffy.

            "Má pravdu," ozvalo se přidušeně. Spike konečně zvedl hlavu. Lidskou podobu se mu povedlo vrátit až ve chvíli, kdy uslyšel hlas Buffy. V očích měl slzy. "Najednou jsem se přestal ovládat. Měl jsem před očima rudo a chtěl jsem jediné. Její krev. Toužil jsem zakousnout se do ní. Buffy, něco se děje. Na noc půjdu do hrobky. Jsem nebezpečný. Kdyby Dawn neutekla, už je asi mrtvá. Nemůžu jít do práce ani nikam jinam. Co když to na mne zase přij-"

            "Tak dost!" zaječela pro změnu Buffy. "Vstaň a ty pojď dovnitř, nebudeme tady dělat sousedům tyjátr." To už ho za ruku táhla do kuchyně. Usadila ty dva, každého na jeden konec stolu. Dawn strčila do ruky kolu a Spikovi ohřála krev. "Pít a nekecat. Jste po šoku, potřebujete zvednout hladinu cukru v krvi. A pak mi slovo od slova vypovíte, co přesně se událo," zavelela tak, že si netroufli protestovat. Dawn zvedla vyděšené oči a všimla si tapet.

            "Jé, tady je to pěkný. Kdy jste to stihli?" "Takže je jasno," pochválila si Buffy. "To mne taky mohlo napadnout. Počítali jsme s tím, že po té kalvárii tady budeme mít ještě aspoň den barák jen sami pro sebe, takže jak jsi ji uviděl, dostal's vztek. Já bych asi reagovala stejně, kdybych ji viděla první," snažila se uvolnit situaci. Ale Spikovi nebylo do humoru. Jen zavrtěl hlavou. Dopil hrnek. Vzala mu ho z rukou a opláchla. Vyhupla si na linku a loupla po něm očima.

            "Viděl jsi něco, víš, nepevného?" "Ne, naposledy Jo- Však víš." "Pil jsi něco? Necvakl sis Okeny nebo nenadýchal jsi se toho mořidla?" "Ne. Ještě před chvílí jsem byl v pohodě a pak už jen vím, že vrčím jak zvíře a chci jí prokousnout hrdlo. Vzpamatovalo mne až slunce. A tvář mi srovnal až tvůj hlas. Nedá se nic dělat, ale pokud tady mám zůstat, zajdu si pro oko-" "Můžeš toho konečně nechat?" naštvala se Buffy. "Něco to bylo a my oba víme, že se něco začíná dít. Takže nezmatkuj. Dawn, co přesně jsi dělala, když jsi vešla do dveří?" zahájila výslech.

            "Co by? Zavolala jsem na vás, že jsem tady." Spike jen zavrtěl hlavou, že tím to nebylo. "To jsem slyšel, proto jsem se vydal dolů. Ještě jsem byl fit." "No, pak jsem si zula boty a vzala pantofle, hodila jsem tašku na zem a... chtěla jsem se pochlubit písničkou, co jsem se naučila. To vám byla zábava, v životě bych si ne-" "Dost, to počká. Písničkou? Já tě naposledy slyšela zpívat Sweetovi. Odkdy máš ráda zpěv?" začínala něco tušit Buffy. "No, byla tam taková stará paní. Chodila nám dávat dobrou noc a kontrolovat, jestli jsme v postelích a tak. Krásně zpívala. Zalíbilo se mi to a naučila jsem se od ní tuhle písničku." Pokrčila rameny. Buffy se zamračila. Něco jí mozkem vířilo. Najednou měla před očima svou ex-psycholožku Walshovou. Měli přednášku, ale o čem? Nemohla si vzpomenout. Promnula si spánky. Cítila, jak ji začíná bolet hlava. Pak jí to najednou došlo. Spouštěč. Hypnóza. Ovládání podvědomí. Tehdy ji to strašně zajímalo, ale pak profesorku zabil Adam a změnili jim vyučujícího. Ten ji nudil.

            "Já už něco začínám tušit," řekla nahlas. "Pojďte za mnou," vyzvala je a šla do sklepa. "Spiku, stoupni si sem a ty, Dawn, zůstaň na schodech." Postavila si za něj a obě ruce mu zkroutila za zády. Chytila je tak, aby ho mohla zkrotit, kdyby to bylo nutné. Neprotestoval. "Takže, Dawnie. Ty začneš zpívat, ale jak zařvu 'Dost', mizíš nahoře a necháš nás tady. Jasné? Tak spusť." Dawn se nadechla.

 

"Early one morning, just as the sun was rising-"

 

            Už po třetím slově Spika ovládl jeho démon a očividně nebyl v dobrém rozmaru. Buffy na ni ani nemusela volat a Dawn vylítla schody. Přibouchla dveře. Spike se s Buffy pral, ale neměl šanci. Podkopla mu nohy a srazila ho k zemi. Padl tvrdě tváří na cement, ale pořád se rval. Buffy mu dosedla na záda a přitáhla ruce, že zaječel bolestí a tichým hlasem na něj začala mluvit. Po pár minutách se zklidnil. Pustila ho a vstala. Ani se nehnul.

            "Spiku, už je to dobrý... Víme co to je, tak s tím-" "Ne," zasténal. "Není to dobrý. Jsem zrů-" 'da' říct nestačil, protože jeho přemožitelka ho lapila podpaždí a než se nadál, seděl na proleželém otomanu a ona na jeho klíně. Dívala se mu do tváře. Viděla hrbolaté čelo, žluté oči a ostré tesáky, ale nebála se ho. Ani se jí neošklivil. Už ho znala příliš dobře a milovala ho. Nedokázala si představit, že by ho neměla. Pohladila krabaté čelo a políbila upíra na ústa. Ucuknul.

            "Nedotýkej se na mne, když jsem takhle." Jen v duchu protočila oči. To už tady bylo. Takže, druhé kolo. "Ani jsem si nevšimla," zašeptala a znovu ho políbila. Pořád nereagoval. Dobře. Tohle bude tvrdší oříšek. Poposedla a přitiskla se k němu. Kousla ho do ucha. Konečně pokrok. Cítila, že ji objal. Už byl, co se tváře týká, fit. "Buffy, vidíš, že to nemá budoucnost. Nikdy se mnou nebudeš mít jistotu, že tebe nebo někoho jiného nezabiju. Kvůli písničce." "No, já bych kvůli některé muzice pár lidí zabila s chutí. Pamatuješ minulý týden v Bronzu?" Ani to nepomohlo. "Já jsem vážně nebezpečný. Odejdu nebo mne raději zabij." Tak tohle stačilo. Odstrčila ho a vstala.

 

            "Tak víš co? Jdi si. Třeba tě Clem vezme do podnájmu. Já mu totiž řekla, že může bydlet ve tvé hrobce. Měl problémy s domácím. Říkala jsem si, že nám to tam aspoň pohlídá. Jo a ještě řekni, že to tak pro mne bude nejlepší. A víš ty co? Bude. Nebudu muset každejch pár měsíců dělat scénu na téma: Vím, že jsi masový vrah, ale stejně tě miluju. Premiéra dobrý, ale reprízy jednoho nudí. Jen pro tvou informaci. Kdybys se mnou nebyl, touhle dobou bych byla zase mrtvá. Nebo kněžna Sweetová. Třeba by byl věrnější, než všichni chlapi, nebylo vás moc, co mi prošli životem. A já nána si myslela, že ty to myslíš vážně. Ale ne. Stačí drobný problém a už mizíš. No co, vzhledem k tomu, že žádnýho dalšího chlapa ani upíra už nechci ani vidět, Dawn strčím čarodějkám nebo líp. Pošlu ji Gilesovi. Ať pozná co je peklo na zemi a já se nechám nalejt do A.I. Mám trénink a sílu, určitě mne vezmou. A to by bylo, aby mne do roka nějakej parchant nedostal. No a vzhledem k tomu, že Will má zakázáno mne vracet, budu si lebedit v ráji a nebudu muset furt jen brečet kvůli-" To už jí tekly slzy naplno a začala se dusit vzlyky. "Jo a neboj. Ty kreditky a prstýnek ti vrátím, takže-"

            Spike se utápěl v sebelítosti a její výlev ho bolel, ale opravdu se styděl sám za sebe a netroufnul se jí podívat do očí. Jenže... jakmile řekla 'prstýnek ti vrátím', něco se v něm ozvalo. Vzhlédl a uviděl ji, jak pláče. Bezmocně opřená o zeď, čerstvě vylíčeného sklepa. Vstal. Vykašlal se na to, co je pro koho nejlepší a už byl u ní. Chtěl ji obejmout, ale odstrčila ho.

            "Nech mě," škytla a marně se pokoušela sundat si zlatý kroužek se zeleným kamínkem. "Buffy, jsem slaboch a nikdy tomu nebylo jinak," zašeptal. Vytřeštila na něj oči. Rázem přestala brečet a začala se vztekat. "Vy jste snad vážně jednovaječný dvojčata! Proč ho furt cituješ? To si nevymyslíš sám nic lepšího?" zasyčela. Spike pořád nechápal. "Koho cituju?" "No koho asi? Mysli!" utrousila jedovatě. "Já si fakt nechám udělat výukáč video pro napravený upíry. Budu jim je pouštět každej rok. Nejlíp o vánocích. Jak se vyrovnat s vlastní minulostí a neopustit holku, která mě miluje a co jsem jí měsíce tvrdil, že s ní zůstanu do konce světa. A jako bonus: Nezlomit jí srdce."

            Spike i jeho démon se urazili. "Já nejsem Angelovi podobný ani trochu!" bránil se. "Ale vedeš stejný řeči, i když si povídáme ve sklepě a ne v kanále. No nic, takže ty jdeš, viď? Nezapomeň si z lednice vzít krev," popíchla ho ještě a vydala se nahoru. Spike zůstal sedět dole. Neodešel, ale nahoru za ní taky nešel. Buffy si dala sprchu a zalezla do postele. Ležela na zádech, po skoro roce měla na sobě zase pyžamo a civěla na strop. Měla pocit, že zase umírá. Ale tentokrát se do ráje nedostanu.

            Její racionální část si uvědomovala, že Spike má nejspíš pravdu, ale ona nechtěla být racionální. Než podruhé umřela, byla racionální pořád. A taky skoro pořád nešťastná. Až na těch pár měsíců s Angelem. Vlastně úplně nejšťastnější byla v ten den, kdy jí řekl stejná slova, jako Spike dnes. 'Nedotýkej se na mne, když jsem takhle.' Jenže on tehdy neucuknul, ale místo toho ji políbil... poprvé doopravdy. I když ho poté Spike skoro zabil, vážně absurdní, byla si jistá, že budou spolu šťastní.

            Začala tiše vzlykat. Tiše, ale bez ustání. Utápěla se v minulosti. Oplakávala samu sebe. Copak vždycky, když dostanu prstýnek, tak to mám spočítané? Blbost. S Parkerem to měla spočítané od začátku a Riley jí vlastně nedal nic. Akorát u ní zapomněl svetr. Ještě, že jsem mu čmajzla tu zbraničku, pomyslela si škodolibě. Jak se nám onehdy se Spikem hodila. Rozplakala se nahlas. Bylo jí jedno kdo ji slyší. Přála si jediné.

            Aby ji tehdy nechali odpočívat v pokoji.

 

***

 

            Dawn stála na chodbě před pokojem své sestry a byla zoufalá. Všechno je to její vina. Všechno vždycky pokazí. Kdybych nezpívala... Pak jí to došlo.

            No jo, ale co kdyby tu píseň zahráli třeba v rádiu nebo na ulici nějaký žebrák na harmoniku? Možná je dobře, že teď vědí co se Spikem je. Až na drobný detail. Buffy je nešťastná a Spike se chce zabít. Takže je to na mě.

            Začala upírem. Krev už měl, takže... zkusmo sáhla pod dřez. Nalila mu pořádnou dávku do skleničky od marmelády, kterou sama zakoupila a milovala kvůli obrázkům na stěnách. Láhev vrátila a trošinku si lízla. Fujtajksl. Proč to pijou? Pootevřela dveře do sklepa. Tma. No, vaz si srazit nemíním. Rozsvítila světlo nad schody. Zezdola se ozvalo povzdechnutí.

            "Neboj, už padám." Sešla dolů pomalu, aby nic nevylila. Spike pořád seděl na kanapi, tvář opuchlou od pláče. No, zítra budou jako bratr a sestra, pomyslela si, ale hned se zastyděla. "Nikam nechoď, Spiku. Tu máš. Raději se napij. Přišla jsem se omluvit. Přehnala jsem to." Zkouknul borůvky na sklence a bez odporu se napil. No co, poslední, co v tomhle domě piju.

            "Nepřehnala, Dawnie. Měla jsi absolutní pravdu. Je dobře, že se mě bo- moment, co tady děláš?" Dawn jen zvedla oči v sloup. "Co asi? Snažím se vyřešit rodinnou krizi. V hodině psychologie se mi to bude hodit, až se budu chlubit, jak jsem srovnala domácí rozkol, který jsem, jaksi, sama zavinila. Kruciš. Kdybych věděla, co se stane, tak místo poslouchání pohádek jdu s holkama na Hříšný tanec do společenské místnosti. Jenže ta paní tak krásně vyprávěla. O Popelce, o Sněhurce, o Šípkové Růžence, taky tu-"

            "Cože?" zarazil se Spike. "Stejná paní, jako tě naučila tu písničku?" Upřel na ni, díky slzám spíš šedomodré, než blankytně modré, oči." "Ano. Byla moc hodná a taky krásná, i když měla vrásky. Nosila drdol z prošedivělých vlasů a takové zvláštní šaty. Skoro, jako by šla na ples. Ale bylo vidět, že je jí v nich dobře, tak proč ne? V riflích bych si ji představit nedovedla. Měla nádherné modré oči. Každý večer nám přišla dát dobrou noc a mě říkala, že by mne ráda pohladila, ale že ostatní by žárlily." "Dawnie, zamysli se. Viděla jsi ji někdy přes den? S ostatními z tábora?" "Ne, asi ne. Někdo říkal, že bydlí ve vesnici a dětem chodí jen vyprávět pohádky." "A zpívat jim písničky?" pozvedl obočí. "To nevím, mě tuhle zpívala jednou v noci, když jsem nemohla spát. Seděla jsem venku a ona přišla a začala tohle zpívat. Klid, já už nikdy."

            "Takže jste seděly, ona zpívala, objala tě okolo ramen-" "Ale ne, vůbec se mne nedotkla. Ona vážně není žádnej pedofil," bránila vyprávěcí paní Dawn. "Spíš vypadala jako ta kouzelná kmotřička z pohádky o Popelce." Zasnila se. Spike se napil, odkašlal si a trošku chraplavě požádal:

            "Dawnie, mazlíčku, myslíš, že bys mohla jít nahoru a z pláště, co visí, jak doufám, v předsíni, mi přinesla náprsní tašku?" Jen pokrčila rameny a vyběhla schody. V cuku letu byla zpátky. "Tumáš." Otevřel věc, která pamatovala Buffalo Billa a jeho oběti. Opatrně z ní vyňal fotografii. Byla přehnutá, aby se vešla do té kožené pamětihodnosti. Na ní byl pár. Postarší dáma seděla na křesílku a za ní stál... William. Ruku na rameni té dámy. Měl brýle. Kudrnaté vlasy. Obrázek byl vybledlý, ale zřetelný. Dawn na něj němě zírala.

            "Tehdy to byla novinka. Udělali jsme si s mámou radost. Stálo to zhruba tolik, jako týdenní pobyt v lázních. Nikdy jsem nelitoval. Máma už není, ale já si ji pořád můžu připomenout," usmál se smutně. "To je ona!" vyhrkla Dawn. "Toho jsem se bál." Povzdechl si William a vzal si od ní zpátky obrázek své matky. "Kde je Buffy? Spí? Nebo se šla odreagovat na hlídku?" zeptal se opatrně.

            "Ty fakt senilníš, dědku stoletej! Spí? Brečí! Od té doby, co odtud odešla. Co sis myslel? Že se vohodila a šla si trsnout do Bronzu?" vyjela na něj. Už s těma dvěma začínala ztrácet trpělivost. Být o pár let starší, tak Spika sbalí sama. No jo, ale on ji má za dítě. "Hele, dopij to. Pak se běž osprchovat, vyčisti si zuby a s touhle fotkou nakráčej za ní do ložnice. Nebo raději ne. Nejdřív si Buffy udobři. Mohla by ti ji v amoku roztrhat. Já ti šrajtofli, včetně mámy, pohlídám. Nechám ji na nočním stolku a nebudu zamykat. Dobrou, příšero. A mimochodem, ségra má recht. Nic nevydržíš. Jedna uječená puberťačka, co jí za... proboha, vždyť za dva dny musím do školy. Takže žádnej únik. Ke Clemovi zajdu sama. Aspoň si zahrajeme. Karty mi chybí. Přinesu ti pouta, abys měl lepší pocit. Měl bys uspořádat v baru turnaj na zahájení sezóny. Ale hlavně... Spiku, prosím, že mě odvezeš tím krásným autíčkem ke škole?" zaprosila a zamrkala. Spike dopil a kývnul.

            "Jasně, kotě. Aspoň k něčemu jsem dobrej, když ti zrovna neprokousávám jemnou kůži na krku." Dawn se kousla do jazyka. "Aha. No, tak znovu. Jsi extrémně vztahovačný, jak říká i Giles. Klidně půjdu do školy pěšky. A jestli chytíš takovou depku, že se propíchneš vařečkou... věř mi, klidu nedojdeš. Konglomerát já & Willow & Tara + W&H, ti vzkřísili Darlu, aby si Angel mohl vrznout, tě dotáhne zpátky třeba za uši," slíbila mu povzbudivě. Spike si povzdechl. Tady se vážně odsouzení a zasloužené odplaty nedočkám. Asi teda.

            "Pokud mne... prostě se neboj. Do té školy tě zavezu. A dneska už jsem se sprchoval. Takže, jdu žehlit. Ráno mne tam přijď vyluxovat. Jinak to dopadnout nemůže. A ještě jednou, promiň." Usmál se na ni a opatrně ji políbil na čelo. Pak s výrazem, jako by se psal leden 1793 a on byl Ludvík XVI., se vydal vzhůru.

 

***

 

            Nevěřil vlastním uším. Ona vážně pořád plakala. Sice tiše, ale pořád. Já jsem takovej... na to snad ani není výraz. Zatajil dech a otevřel dveře.

            "Dawn, jdi pryč," ozval se slabý, unavený hlásek. Neřekl ani slovo. Vzpomněl si, jak ona tišila jeho. Začal se neslyšně svlékat. Aspoň pak šaty můžou dát na charitu. Dlouho mu to netrvalo. Měl jen rifle a triko. Vklouznul k ní. Neprala se s ním. Objal ji. Nebránila se.

            "Jsem idiot." Ticho. "A zbabělec." Ticho. Něco si tiše zamumlala, usnula. Vyčerpáním.

 

***

 

            Dívka v poněkud pank ohozu běžela ulicí. Běžela o život. Zahnula do jakési uličky, ale tím si moc nepomohla. Ostrý nůž jí vniknul do těla a ona-

            "Nééé!" křičela Buffy zoufale. "Miláčku, probuď se. Je to jen sen. Něco se ti zdá!" snažil se ji probudit Spike. Konečně otevřela oči. Plakala. Přitiskla se k němu. "Ona utíkala. Někdo ji honil. Já jí chtěla pomoci, ale nevěděla jsem jak," naříkala. Spike ji hladil a líbal. "Jenom se ti to zdálo. Noční můra z toho, jak jsi napjatá a rozrušená," konejšil ji. Buffy se z hlavy začal vytrácet sen a začala se jí vracet paměť. Odtáhla se.

            "Proč jsi ještě tady?" zeptala se chladně. Spike si povzdechl. "Něco sis tady zapomněl?"

 

            "Nikam jsem nešel. Seděl jsem dole a přemýšlel. Pak jsem se rozhodl. Vždycky jsem byl 'big bad' a tím zůstanu. Kašlu na to, co je pro tebe nejlepší." "Co tak najednou?" odfrkla si, ale Spike se přerušit nenechal. "Chci to, co je nejlepší pro mě a to jsi ty. Jestli se mne chceš zbavit, tak mě za poledne prohoď oknem. Dobrovolně nikam nejdu. Kam jdeš? Prosím, lásko, vyslechni mne. Je to na dýl!" Buffy se zastavila a křísla po něm pohledem.

            "Chceš kupovat novou postel?" "Ne, ale jestli ty ano-" Jen protočila oči. "Nechci, ale jestli se v ní počurám, tak ti nic jiného nezbude. Musím na záchod," vysvětlila a snad tucet Buffy v ní samé se začalo dohadovat, zda Spika vzít na milost či ne. "Jdu s tebou," řekl odhodlaně. "Trefím," ušklíbla se. "Stejně jdu. Teď tě nenechám o samotě ani na zlomek sekundy. Teda, dokud mi nedovolíš, abych ti všechno vysvětlil a dokud se se mnou neusmíříš." Pokrčila rameny a vydala se tam, kam i císař pán chodil pěšky.

            Spike na ni čekal na chodbě. V duchu zalomila rukama. Je to cvok, pomyslela si, ale ta tíha, která se v ní včera usadila, začala pozvolna mizet. Spláchla a vyšla ven. Zamířila do koupelny. "Můžu na tebe mluvit?" zaprosil. "Tohle je svobodná země. Aspoň se to říká," ucedila krutě a začala si čistit zuby. Sedl si na vanu. "Celou dobu jsem tam seděl. Setmělo se. Přemýšlel jsem. Pak jsem si to uvědomil. Já jsem hlavně ješitnej. Byl jsem na sebe tak pyšný. Byl jsem hrdý, že jsem tak v pohodě. Že mne lidi jako potrava už nelákají. A teď tohle. Zklamal jsem hlavně sám sebe. Toužil jsem po trestu. Pro sebe. Vůbec jsem tě neposlouchal. Sobeckej parchant. Tak zní přesný termín." Buffy si ručníkem otřela obličej a sáhla po hřebenu. Sebral jí ho. Posadil ji místo sebe na kraj vany a začal ji česat. Nechala ho. Třeba je to naposledy, napadlo ji. Přivřela oči.

            "Pak za mnou přišla Dawn. Povídala, povídala... Mě to šlo jedním uchem tam a druhým ven. Vtom řekla něco, co mne zaujalo. Ta paní nám povídala pohádky. O Popelce... Najednou jsem byl doma. Takové pohádky už dnešní babičky nevypráví. Je to samá moderna. Nejromantičtější postava je Miss America nebo Barbie. Tak jsem ji trošku vyzpovídal." Na chvilku se odmlčel. "Ta vypravěčka se nikdy žádné z holek nedotkla. Ani Dawn. Tu písničku naučila jenom ji," povzdechnul si.

            "Buffy, zase jsme tomu naletěli. A tentokrát snad nejhůř." "Čemu?" nevydržela to. "Zlu. Tu písničku, totiž, Dawnie naučila... moje matka." Buffy strnula. Spike jí podal letitý obrázek. "A ta není upír, že ne, takže se tu zjevila stejně jako moje máma," vydechla Buffy. Spika zamrazilo, ale to ona nevěděla. "Přesně tak," řekl prostě. Buffy opatrně hladila obrázek.

            "V těch brýlích a obleku vypadáš starší. Ale sekne ti to. Proč tě žádná nedohnala k oltáři?" vyzvídala už konverzačním tónem. Spikovi se ulevilo. Odložil hřeben a vzal ji do náruče. "Čekal jsem na tebe, lásko. Tak co? Budeme se navzájem mučit, aby ta věc měla radost nebo jí natruc mě vezmeš zpátky do svého srdíčka?" vemlouval se a žužlal jí ušní lalůček. "Nevezmu." Ztuhnul. Chvíli ho nechala podusit ve vlastní šťávě a potom...

            "Nikdy jsi ho neopustil, ty ťunťo." Usmála se na něj. Stiskl ji tak, že skoro vypustila duši. "Jau." "Promiň, ale vážně... chyběl bych ti? Aspoň trošku," loudil o lichotky. "Ne," řekla, ale oči ji zrazovaly. "Ani náhodou. Ach bože," zaúpěla a položila si mu hlavu na rameno. "Co je, lásko? Vždyť už tě tak netisknu." Zamračila se a pak jí to došlo. "Kvůli tomu nekňourám, ale pekelně mne bolí hlava. To vždycky, když dlouho brečím," přiznala se. Pohladil ji po vlasech. "Omlouvám se. Za všechno. Příště, až se vrhnu na Dawn, tak si na ní pěkně pochutnám a nebudu si kvůli tomu dělat výčitky. Slibuju. Ušetříme za řezníka," prohlásil zcela vážně a zase ji usadil na vanu.

            "Kde je lékárnička? Aha, už ji mám." Ve vteřině držel tubu se šumákem. Tabletku zlomil na půl a dal ji do pohárku s vodou. Zbytek vrátil do tuby a uklidil lékárničku. Buffy se usmála. "Ty nejseš tak blbej," pochválila ho. "Jen dělám to, co jsi onehdy dělala ty. Bumbej." Poslechla. Když dopila, vytáhl ji na nohy a zvedl do náruče. "Teď tě uložím a, až se vyspinkáš, Dawn nám zazpívá a zase bude veselo. Slíbila přinést od Clema z hrobky pouta. Třeba by nebylo špatné vyzkoušet něco nového. Co ty na to?" Uchechtla se. "Nerozesmívej mne. To bolí." "Už jsem vážný." Položil ji na lůžko a přikryl. Chystal se odejít.

            "Buď tu se mnou. Jestli probudím sama, zase začnu zmatkovat." "Rád." Shodil župan vlezl si k ní. Schoulila se mu do náruče. "Stejně je zvláštní, že tě po pláči bolí hlava. Mě se vždycky ulevilo," zašeptal jí do vlasů. "Vždycky?" "Hmmm." "To jsi tolikrát v životě probrečel půlku noci?" zvedla k němu oči. "No, párkrát jo," přiznal. "Kdy?" "Nechtěla jsi spát?" Už své pravdomluvnosti litoval. "Ne. Povídej. Máš vroubek, tak se snaž si ho vyžehlit." Povzdechl si.

 

            "Poprvé, když jsi Angelovi vzala duši a Angelus se vrátil k Drusille. Byl jsem na vozíčku, takže jsem se mohl leda tak dívat. Jak s ní zase... Nechme toho." Ucítil polibek na tváři. "Moje vina, viď?" zašeptala. "Ale kdepak. Ten výprask v kostele jsem si zasloužil a to ostatní, kdysi jsme tak začínali. Ve čtyřech, občas ve třech. Sdíleli jsme vše. Jenže já si za těch skoro sto let odvyknul se o Dru s někým dělit. Myslel jsem si, že mne miluje. Jenom mne. Omyl. No a podruhé, to bylo zase kvůli ní," snažil se zamluvit své poslední sdělení. "Pamatuješ, jak jsem ti pomohl s Angelusem a Dru násilím odvezl do Mexika? Za pár dní mi zase nasadila parohy. S šestnácterákem. Vymlouvala se, že cítí, že už ji nemiluji a že mám hlavu plnou tebe. Měla pravdu. Jen jsem jí to ještě nechtěl věřit. Vrátil jsem se do Sunnydale a našel vás dva, jak zase vrkáte jako dvě holubičky. Když jsem vás tak pozoroval, před očima jsem pořád měl Angeluse, jak s Drusillou... mě před očima. A teď se tvářil jako pan Vzorný a nechal se od tebe opečovávat. Bylo mi z toho zle. Odjel jsem. Pak jsem to u Dru zkusil ještě jednou. Marně. No a dál to znáš. Amarra, čip atd." Odmlčel se. Buffy se nadzvedla a dívala se mu shora do tváře.

            "Takže jsi plakal vždycky kvůli Dru. A vlastně jsem byla na vině já." Zavrtěl hlavou. "Ty za nic nemůžeš. Dělala jsi jen to, co jsi považovala za správné. A mimochodem, bylo to správné." Políbila ho a chvíli se utěšovali navzájem.

            "Nejvíc jsem si zoufal, když jsi mne odmítla. Když ses mi poté, co jsem ti, pravda poněkud drsně, ale upřímně, vyznal lásku… vysmála. Dívala ses na mne jako na věc. Na nechutnou věc, co se ti plete pod nohy. Poslední kapkou bylo, když jsem zjistil, že už nesmím k vám domů. Ani Joyce se mne nezastala. Pořád vidím tvoje oči, když jsi mi před nosem přibouchla dveře. Tehdy jsem probulel celou noc i den. Chtěl jsem umřít, ale neměl jsem odvahu. Druhý den večer jsem byl slabý jako moucha, ale dokázal jsem jít dál." Buffy mu stále upřeně hleděla do očí. Rty mu přejela po tváři.

            "Tak myslím, že co se týče trápení, tedy trápení toho druhého, jasně vedu. Nemám právo se na tebe zlobit. Vždyť ty jsi mne jen vylekal tehdy s Warrenem, jak jsi tak dlouho nešel, ani ne na den. Duše, pár hodin a teď, jedna noc. Já se k tobě chovala jako mrcha řadu měsíců. Takže se omlouvám já tobě. Spiku, pamatuješ, co jsme si řekli tehdy, když volal Angel a lákal mne na posmrtný rande? Nebudeme se trápit. Budeme na sebe hodní, ano?" Zazářily mu oči. Překulil si ji pod sebe.

            "Víš, kdy jsi mne ale potrápila nejvíc? Kdy jsem taky nejvíc brečel?" Zavrtěla hlavou. "Když jsi umřela. Těch 147 dní pro mne bylo peklem. Už mi to nikdy nesmíš udělat. Přísahej, že mi už nezmizíš." Jenom se usmála a přitáhla si jeho tvář. Neodpověděla. Raději se k němu přitiskla. Tyhle věci nikdo nemá říkat nahlas. Síly by to mohly slyšet.

 

***

 

            Warren šel po chodníčku Revello Drive a popiskoval si. Byl spokojen. Tohle se mu náramně povedlo. Takže. Buďto jsou všichni v domě mrtví a Spike se pak zabije sám, když zjistí, že je zabil. Nebo je jen mrtvá přemožitelka a Spike... totéž. Nebo je ze Spika kopka prachu a zamilovaná přemožitelka zase skončí v blázinci, tentokrát proto, že zabila chlapa, co miluje. Už podruhé. Jednoznačně nehrozí, že by mu stáli v cestě. Byl na místě. Všude ticho a klid. Pouze noční osvětlení ulice matně projasňovalo temnotu. Zamračil se. Tady něco nehraje. Vzduch voněl, bylo teplounko. Vzhlédnul. Okno do pokoje Buffy bylo dokořán.

            Možná se vyvraždili navzájem, zadoufal. Zavřel oči a v mžiku se ocitnul před oknem. Zvenku. Zarazil se. Uslyšel šeptání.

 

            "Miláčku, není ti horko? Je tropická noc. To pyžamko ti musí být na obtíž," šeptal mužský, trošku ochraptělý hlas. "Děsný. Pomůžeš mi?" "Tobě kdykoliv, lásko." Warren nevěřil vlastním uším. To jsou zase ti dva. A přemožitelka se s ním mazlí! Touhle dobou ho má honit po domě s kolíkem v ruce! Jenže Warrenovu trápení stále ještě nebyl konec.

            "Lásko, bolí tě ta hlavička hodně?" "Už je to lepší, ale masáž mi udělat můžeš," zavrněl dívčí hlásek. "Takhle?" "Hmmm... jo. Pokračuj." Warren nechápal. "Spiku..." "Ano, lásko?" "Neříkal jsi onehdy, že TO, je na bolest hlavy lepší, než šumák?" "Říkal. A není to můj výmysl. Východoasijská medicína, lásko." Potom už slyšel jen výmluvné vzdechy a sem tak mlasknutí. Zhnuseně seskočil z okna. Vzteky udeřil do kmene stromu. Stromu to moc nevadilo. Warrenova pěst jím totiž projela jako hodně rozteklým máslem. Warren začal snožmo vyskakovat do vzduchu, jako umíněnej, otravnej spratek, co pořád něco chce. Taky si u toho mumlal.

            "Já je nakonec dostanu. Každého dostanu. Tak proč ne je?" Pak nechal skákání a dožraně si to kráčel ulicí tam, odkud přišel. Hlavou mu běželo: Jak tohle mohli ustát? To přece nemohli ustát! Bleskově se vrátil, ale shora uslyšel zasténání, které s bolestí nemělo nic společného. Hlasitě zaklel a rozprsknul se.

 

***

 

            Dawn potichu pootevřela dveře. V duchu si přeříkala modlitbičku za to, aby nemusela použít lux. Ústa se jí roztáhla do úsměvu. Na lůžku zcela bez pochyb ležela dvě těla. S trochou fantazie rozeznala, že oba spí na břichu. Z Buffy viděla jen kousek, protože ležela Spikovi pod ramenem a on měl ruku položenou na jejích zádech. Dawn zadoufala, že sestra není udušená. Udělala pár krůčků.

            "Dawn, běž pryč. Buffy ještě spí," zašeptal Spike a zvedl ospale hlavu. "Díky vám dvěma už ne," ozvalo se zpod něj a rozcuchaná blonďatá hlava se začala klubat na světlo boží. V té chvíli oknem pronikl paprsek světla a minul Spika jen o kousek. Dawn nelenila a zatáhla žaluzie. Buffy se líně přetočila na záda a ospale mžourala. "Chtěla jsi něco?" hodila otrávený pohled na sestřičku. Spike si přitáhnul pokrývku k tělu, čímž Buffy skoro odkryl. Přidržela si ji a zavelela. "Dawn, otoč se." Takže i Spike se mohl posadit, aniž by ohrozil mravní vývoj nezletilé. "Dobrý. Tak co je?"

            "Ty se ptáš mě co je? Vždyť… včera jste rozcházeli, tys probulela noc a Spikovi jsem málem musela vyrvat kolík z ruky! Je moc divný, že jsem měla strach co s váma je?" naštvala se Dawn. "Tak už se nezlob," zklidňoval ji Spike. "Jak vidíš, všechno dobře dopadlo. Tušíme kdo za tím vězí, jen ještě nevíme jak na to." "A kdo?" "Zlo," oznámila Buffy jednoduše.

            "Myslíš to prvotní zlo, jak jste se tehdy z Angelem na Štědrý den koulovali?" zeptala se nevinně Dawn. Buffy vytřeštila oči. "Jak to víš? Vždyť... Aha. Mniši. Počkej, to mne nenapadlo. To je dobrej nápad! Spiku, to by mohlo být ono!" Šťouchla do upíra. "Fajn. Pro mne ještě jednou. Tenhle list v mém scénáři chybí." "No, je to jednoduché. Objevilo se tady zlo. Giles je tehdy nazval Prvotní zlo. Bylo schopné na sebe vzít podobu každé bytosti, co byla po smrti. Nutilo Angela zabít Buffy. On to ustál, ale rozhodl se, podobně moudře jako ty včera, že východ slunce bude pro něj to pravé. Jenže Buffy ho našla včas a nějak ukecala. Museli se koulovat, protože když přišla domů, měla kabát od sněhu. Jo, tenkrát tady sněžilo. To už jsem říkala?" vysvětlovala Dawn. Buffy při té vzpomínce přeběhl mráz po zádech.

            "Tehdy vůbec nevyšlo slunce," zašeptala. "Jinak by Angel uhořel. Odmítl jít se mnou dovnitř. Kašlal na to, co cítím já. Jako ty včera." Ztichla. Najednou nevěděli, co říct. "Tak proto jsi mluvila o vánočním videu, já to nechápal. Fajn. Víme víc. Ačkoliv, co mne se týká, je mi docela líto, že tehdy to sluníčko nevyšlo," zašklebil se. Buffy ho praštila do pravého ramene, protože na levém mu ležela. "Au, promiň lásko. Já nerad lžu." Jen si povzdechla.

            "Tak co bude dál?" snažila se změnit téma Dawn. "Já navrhuji snídani," ozval se Spike. "Mám černej puntík, jsem ochoten připravit i něco složitějšího." "Vdolkýýý," uslyšel stereo. "Fajn. Vdolky, kafe pro Buffy, kakau pro tebe, prcku. Ale teď vypadni. Nechci, abys mne viděla jen tak a nastavila si laťku požadavků na muže příliš vysoko. Mohla bys pak zůstat na ocet," zakřenil se. Buffy protočila oči. "Není nad skromné muže," podotkla jízlivě, jenže mu v duchu dala za pravdu. Dawnie sice cosi zafrflala, ale zmizela jako pára nad hrncem. Spike v tu chvíli zvážněl.

 

            "Buffy, já to nemyslel vážně ani ve zlém. V pořádku?" Přesunula se mu na klín a podívala se zblízka do očí. "Myslel, ale mě to nevadí. Miluju, když žárlíš," použila jeho oblíbené úsloví a přitulila se. Chvíli tak seděli. "Takže včerejšek je za námi?" zašeptal jí do ouška. "Hmmm, jenže co bude dnes? A zítra... Mám strach, Spiku." "Neboj se. Jenom, prostě musíme všechno brát s větším nadhledem. Než začneme panikařit, musíme všechno probrat v klidu."

            "Snídat budeme v poledne nebo až večer? Já jen, že bych si zašla do Double Meatu!" ozvalo se naštvaně za dveřmi. Usmáli se na sebe a s povzdechem se začali exhumovat z peřin.

 

***

 

            Všichni tři seděli v kuchyni. Každý si popíjel to své a Spike průběžně smažil vdolečky. Buffy po proplakané noci moc hlad neměla, ale nechtěla mu kazit radost. Dawn se cpala jako o život. Bavili se o nesmyslech. Měli strach začít o tom podstatném. Dawn jim líčila svou dovolenou. Oni jí líčili svou nedovolenou. Byla z tapet jednoznačně nadšená. Sice přišla o všechny plakáty, ale nijak jí to nevadilo. Tvrdila, že to v jejím pokoji teď vypadá jako na zámku. Spike se rozpovídal o Londýně. O Westminsteru. O Skotsku. Těšili se na příští prázdniny, až se tam spolu s celou partou podívají. Buffy sadisticky plánovala, jak se všichni objeví u Gilese v Bathu a naruší mu tu pohodu, co si teď užívá.

            "A taky nám konečně může zahrát na kytaru a zazpívat, jak pořád slibuje," přisadila si Dawnie. A bylo to. Všem ztuhnul úsměv, ale Dawn se nedala. "Hele, lidi. Máme problém, ale víme o něm. Takže je napůl vyhráno. Jenže... musíme ho řešit a ne se ho bát. Já osobně jsem přesvědčená, že je dobře, že se to všechno stalo. Mohl to zaslechnout někde venku a dokážete si pak představit ten průser?" Oba dospělí hleděli na to dítě, jako by je viděli poprvé v životě. Oni dva tady úspěšně zmatkují a ona myslí. Logicky.

            "Já říkal, že je inteligentní, už když zcela objektivně zhodnotila, že já jsem pro tebe mnohem lepší, než vojáček," našel jako první slova Spike a sklonil se k Dawn. Lehce ji políbil do vlasů. "Na mě se nedívej. Po mě to nemá. Leda po mámě," zavtipkovala Buffy. "Akorát termín průšvih by stačil. Ačkoliv…" Spike zručně přendával vdolečky do misky. "Spikey? Já už jsem plná a Dawn asi taky. Není toho moc?" zeptala se opatrně. Upír si povzdechl. "Je. Jenže jak jsem byl rozespalý, neuvědomil jsem si, že jsme sirotci a zadělal jsem jako obvykle. Klid. Jak znám Xandera, ten je sní i ohřátý v mikro-" Svou myšlenku už nedokončil. Dveře se rozletěly a dovnitř vpadly čarodějky. Opálené, rozchechtané a hladové.

            "Jé, tady to voní," začenichala Willow. Tara šla po kafi jak náměsíčná. Buffy jí s úsměvem podala svůj šálek a Spike rovnou začal připravovat další. "Než se vrhnete na jídlo, aspoň si umejte ruce," houknul na ně. "Ano, prosím," zarecitovaly jako dvě školačky a zmizely nahoře. Spike se ušklíbnul.

            "Pendrek rozespalej. Určitě mne začarovaly na dálku."

 

***

 

            O pár minut později už seděl kvartet žen a dívek u stolu, s upírem v čele. Vdolky byly snědené. Dopíjely kávu. Události posledních hodin jim vylíčila Dawn. Ti dva mlčeli a pod stolem se drželi za ruce.

            "Takže říkáš, že Zlo na sebe vzalo podobu tvé matky, našlo si Dawn a naučilo ji píseň, která tě zbaví jakékoliv sebevlády a udělá z tebe zvíře, které myslí jen na krev. Pochopila jsem to správně?" zkontrolovala fakta Willow. Všichni tři kývli. "Já jen nechápu, proč tak milá paní, jakou tvá matka byla, tě zprostředkovaně dokáže tak děsně vytočit," dodala Dawn. "Já ji měla moc ráda. Krásně se usmívala a tak. Nevěřím, že takhle jedná ZLO." Tara si malinko odkašlala.

            "Víš, Dawnie, zlo má mnoho podob. I na první pohled dobrá věc může přinést mnoho bolesti a utrpení. V Gilesových knihách jsem kdysi náhodou narazila na zcela vážné tvrzení, že ďábel je krásný. Ošklivosti se lidé zaleknou. Krásy nikoliv. Proto má nad lidmi takovou moc. Spiku, přemýšlej. Je nějaký důvod, proč by tě tvoje maminka mohla děsit? Ublížila ti někdy?" Jen zavrtěl hlavou.

            "Nevzpomínám si. Už jsem o tom přemýšlel. Měl jsem ji rád a ona měla ráda mne. Bál jsem se o ni, protože byla nemocná. Nevím. Vážně nevím." "Co se stalo, když jsi se stal upírem?" zeptala se tiše Willow. Spike vzhlédnul. "No, nic. Odjel jsem s Dru a ostatními. Dál už to znáte." "Máma už byla po smrti?" Zarazil se. Potom jen hlesnul. "Ano, přece byl pohřeb, právníci a tak, ale… já si to nepamatuju!" zakvílel.

            "Aha," zajásala Willow. "Potlačené vzpomínky. Prima. Aspoň si vyzkoušíme, co jsme se přes prázdniny naučily." Spike pobledl do světlezelena. "Co přesně jste se naučily?" "Hypnózu," vyhrkly obě dvě naráz. Buffy mu pod stolem stiskla ruku.    "Třeba to pomůže," zašeptala. Svěsil hlavu. "Mám strach na co si vzpomenu."

 

***

 

            Když skončili, všichni byli rádi, že Dawn vykvindovali z domu. Z toho, co se dozvěděli, nebylo veselo nikomu.

            Začalo to romanticky. Večírek, William dostal kopačky od Halfrek, teda Cecily, pak ho sbalila Drusilla. Probral se příští noc. Nepotřeboval brýle, skvěle slyšel i cítil. Dru se s ním na uvítání do nového života pomilovala, což pro něj bylo něco nového a báječného. Romantika se začala vytrácet. Poprvé okusil krev. Trochu se mu ošklivilo kousnout do nemytého krku, hygiena té doby nebyla nic moc, ale chuť krve mu to vynahradila. Jenže, potom vzal Dru k sobě domů. K nim domů.

            Maminka byla strachy bez sebe, kde celou tu dobu byl a dívala se vyděšeně i na Drusillu. Začala kašlat a William uviděl na jejím krajkovém kapesníčku krev. Necítil touhu po její krvi. Jen jí chtěl ulevit od bolesti. Pověděl jí, že je teď upír. A že je to báječné. A že udělá upíra i z ní. Že už nikdy nebude nemocná. Nikdy neumře. Navěky se spolu s ním a jeho novou dívkou bude toulat světem. Objal ji, něžně pohladil a zabořil tesáky do jejího krku plného vrásek.

            Potom ji uložil do postele a čekali. Dru trošku remcala, že chce tchýni tahat s sebou, ale on na tom trval. A pak se to stalo. Maminka se probudila. Její démon ji plně ovládnul. Vychrlila na Williama tolik ošklivostí. Chovala se tak odpudivě, že se neudržel a probodnul jí srdce třískou na podpal. Před očima se mu rozpadla na prach. Drusilla si oddechla. Nevěděla, jak by ji Angelusovi zdůvodnila. William se zhroutil. Nechala ho vybrečet. Pak ho zatáhla do postele a rozptylovala tak dlouho, až i nad ním jeho démon převzal téměř úplnou kontrolu.

            Pak to bylo jako z hororu. King by záviděl. Bloudili po ulicích Londýna tak dlouho, dokud nepotkali ženu, která byla Williamově matce podobná. Podělili se o ni a mrtvé tělo bez potíží odnesli zpět do domu. Oblékli jí matčiny šaty a položili na lůžko. Přivolaný lékař, který smrt dlouho nemocné ženy očekával, v kalném světle plynové lampy bez řečí napsal úmrtní list. Celé dny pršelo, takže pohřeb proběhl bez problémů. William předal své záležitosti právní kanceláři a spolu s Dru se připojil k Angelusovi. Darla byla na návštěvě u Pána. Když Spike začal líčit společný život jich tří, Willow opatrně hypnózu ukončila. Tara ji hlídala, aby to nepopletla. Dovolily, aby si Spike vše, co zjistili, pamatoval. Když se probral, zničeně se díval z jedné na druhou.

 

            Buffy na nic nečekala a odtáhla ho do koupelny. Dostal příkazy. Svléknout se a nemyslet. Napustila vanu, dala do vody spoustu pěny, zapálila svíčky. Spike se ani nenadál a ležel v relaxační lázni. Koukal, jak se Buffy svléká a opatrně vstupuje za ním. Deprese z poznání minulosti začala zvolna mizet. Vztáhnul po ní ruce a poskládal si ji do náruče. S přivřenýma očima relaxovali. Potom Buffy začala tichounce zpívat.

 

Early one morning, just as the sun was rising

I heard a maid sing in the valley below

"Oh don't deceive me, Oh never leave me,

How could you use, a poor maiden so?"

Remember the vows that you made to me truly

Remember how tenderly you nestled close to me

Gay is the garland, fresh are the roses

I've culled from the garden to bind over thee.

 

Nic se nedělo. Spike poslouchal, hladil ji, občas políbil kam zrovna ústy dosáhnul.

 

Here I now wander alone as I wonder

Why did you leave me to sigh and complain

I ask of the roses, why should I be forsaken,

Why must I here in sorrow remain?

 

Pak si začal broukat a nakonec zpívali spolu.

 

Through yonder grove, by the spring that is running

There you and I have so merrily played,

Kissing and courting and gently sporting

Oh, my innocent heart you've betrayed

 

How could you slight so a pretty girl who loves you

A pretty girl who loves you so dearly and warm?

Though love's folly is surely but a fancy,

Still it should prove to me sweeter than your scorn.

 

Soon you will meet with another pretty maiden

Some pretty maiden, you'll court her for a while;

Thus ever ranging, turning and changing

Always seeking for a girl that is new.

 

Thus sang the maiden, her sorrows bewailing

Thus sang the poor maid in the valley below

"Oh don't deceive me, Oh never leave me,

How could you use, a poor maiden so?"

 

Dozpívali. Začali se tiše smát. Kouzlo bylo zlomeno. Tu krásnou a smutnou píseň si můžou zazpívat v Anglii s Gilesem. Určitě ji zná a doprovodí je navíc na kytaru.

 

            Kendry, která byla v koupelně s nimi, kryta sprchovým závěsem, si nevšimli. Ani neviděli, jak si vztekle vjela rukama do vlasů a s laciným efektem zmizela.

 

***

 

            Byl první školní den. Spike vezl Dawn do nově opravené střední školy, kam kdysi chodila a pak se o její zboření přičinila, Buffy. Venku pražilo slunce. Okénka měli vytažená, klimatizace jela naplno, rádio řvalo. Buffy to nesnášela. Takže, když tady byli sami, si užívali muziku a oba z plných plic zpívali s interpretem.

            Spike před školou zaparkoval tak, aby, když Dawnie otevře dveře, neshořel v plamenech. Dawn si zkontrolovala účes, mrkla na Spika a pomalu, ležérně vystoupila. Původně měla v úmyslu loudit, aby jí Spike dal pusu na rozloučenou, ale raději mu o tom ani neřekla. Jednak by si poklepal na čelo a jednak by to ztratilo efekt, protože on na slunko nemohl a uvnitř auta by to nikdo neviděl. A taky. Co by o něm ostatním řekla? Předstírat, že je to její přítel, by se jí rychle vymstilo. Takže jen vystřihla ten nejlíbeznější úsměv jaký svedla a zabouchla dveře. Očima zkontrolovala kdo ji pozoruje a vydala se vstříc vzdělávacímu procesu.

 

***

 

            Spike zavrtěl hlavou. Jo, švagřenka je číslo. S tou si ještě užijeme. Raději se rozjel do baru. Ten den zahajovali novou sezónu. Zaparkoval v podzemní garáži a zatoužil po cigaretě. Jen potřásl hlavou a vstoupil dveřmi z garáže rovnou do zázemí baru. Opatrně se rozhlížel. Všechno vypadalo v pořádku. Čenichal, ale cítil jen kávu a patrně buchty. Rusalka už asi byla v akci. Kouknul do kuchyně.

            "Spiku!" zavolal na něj krásný hlásek. Víla ho mohutně objala a poplácala po zádech s kadencí přemožitelky. "Nazdar kotě, jak to vypadá?" "Skvěle, drahoušku. Všechno tady bylo tip ťop. A vpředu je taky všechno fajn. Jo a v poledne bude príma mňamka. Uděláme si neformální zahájení sezóny. Svolej svoje děvčata. Je toho spousta, pozvi i ženicha. Určitě je pohublý."

            "Xander pohublý? To těžko. Ten sní všechno. I hambáč z lidskýho masa. O něj strach nemám. Ale Buffy by si trošku odreagování zasloužila. Měli jsme menší krizi. Teda já měl krizi, ale odnesla to ona. Zahájení sezóny. To není blbej nápad. Je tady Willy? Zkontrolujeme výkazy a kasu. Když bude všechno v cajku, Willow může vyčarovat pár lampionů a po jídle šoupneme nožkou. Clem se objeví? Dawn prahne po kartách." "Broučínek se určitě staví. Někdy po poledni." "Tak fajn," utnul Spike diskuzi. Termín broučínek mu lehce polechtal bránici. Pokračoval do baru. Byl spokojen. Letní obsluha se vytáhla. Skoro nic nerozbili. Štamgasti, které nezlikvidovalo komando Finnových, zachovali podniku přízeň. Všude čisto. Spike se v duchu spokojeně culil, že ty rady do života, co mládežníkům před prázdninami zcela nezištně poskytnul, zabraly na sto procent. Takže se s Willym tiše poradil a před stálým personálem předali brigádníkům, mimo poctivě zasloužené mzdy, i prémie.

            Byli to většinou študáci z místní vysoké. Doporučila je Buffy. Vybírala je na základě kritéria: 'Uvidím démona, neječím, ale ptám se: Co bude pít.' Měla šťastnou ruku.

            Když bylo po všem a studentíci uháněli do školy, aby se stihli zapsat do dalšího ročníku, Spike zvedl mobil. Buffy to nebrala. Jen si povzdechl. Uměl si představit kde asi zvoní. Tipoval kuchyni. Willow to naopak zvedla okamžitě. Představa oslavy ji nadchla. Že se postará o výzdobu navrhla sama. Oznamovacím tónem také sdělila, že Spike může počítat se všemi čtyřmi. Takže přijdou i Harrisovi. Spike raději zavěsil. Už slyšel ty Xanderovy narážky na něj a Buffy. No ale co. Kdyby nebylo nic horšího. Ještě poslal SMSku Dawn a pak se šel zabydlet za svůj bar.

            'Konečně doma', pomyslel si, když začal leštit čisté skleničky.

 

***

 

            Buffy šla domů. Vzala to přes park. Vlekla snad tunu skript. Zápis zvládla za pár minut, ale vybojovat čtivo byl problém i pro přemožitelku. Takže teď vláčela ohromnou tašku a pár knížek nesla pod paží. Spike jí nabízel odvoz, ale nechtěla mu dělat problémy hned první den v práci, takže hrdě odmítla. Teď se za to proklínala.

 

            "Co to vlečeš, přemožitelko?" ozvalo se ze stínu rozložitého stromu. Spike. Podívala se na něj a cítila, jak se jí sevřel žaludek. Kožený plášť, černé rifle, černé triko. Kouřil. Díval se na ni... jinak. Pohrdavě, výsměšně. Tak se na ni díval v dobách, kdy ještě neměl čip. Arogantně vyfouknul kouř a pokračoval. "Přišlo mi nefér se nerozloučit, kotě. Mizím. Ozvala se mi Drusilla. Chce mne zpět. No, já ji samozřejmě chci taky. Ale tys byla třída. Takovou nymfu jsem v posteli dlouho neměl. Ber to jako poklonu. Jenže mou pravou láskou je Dru. Asi zamíříme do Evropy."

            "Spiku," zašeptala. "Hlavně nebreč. No, ale jsem gentleman. Jestli chceš, tak tě ještě vojedu, než zmizím, co? Tak honem k sobě nikoho nenajdeš. Znáš se. Tak co, ano nebo ne? Spěchám." Buffy jen stála a z očí tekly slzy.

            "Bože, už zase řve. Na tohle já teda nemám náladu. Na neshledanou, přemožitelko. Když budeš mít kliku. Jo a ty šaty jsou děsný. Jestli chceš ještě někdy uhnat chlapa, laskavě se nauč oblíkat. Dobrá rada na rozloučenou. Budu pozdravovat Dru. Už se na ni těším. Tak se měj, Buff." Odhodil nedopalek. Pečlivě ho rozšlápnul. Pak se prostě otočil a bez ohlédnutí zmizel.

 

***

 

            Spike v poledne nasedl do auta. Buffy nebrala ani mobil ani pevnou linku v domě. Kam mohla jít? Willow říkala, že ve škole ji nikde neviděla. Usoudil, že šla domů pěšky a někde se zapomněla. Třeba si povídá s nějakou kamarádkou. Dojel až ke škole a tam auto otočil. Potom pomalu, co kolo kolo mine, jel cestou, kudy pravděpodobně šla. Uviděl zářivě červenou postavičku. Buffy. Ty šaty jí moc slušely. Barva byla trošku divočejší, ale ona v nich vypadala tak tak na sedmnáct. Takhle by ji nepustili ani do kina na film mládeži nepřístupný. Blížil se k ní. Pak se zarazil. Něco nebylo v pořádku. Buffy se spíš potácela, než šla. Přijel blíž. Už mu to bylo jasné. Pláče. Táhla velkou tašku a pod paží knihy. Všiml si, že už jich pár poztrácela.

            Něco se děje. Opatrně stočil okénko.

 

            "Buffy!" zavolal na ni. Nic. "Buffy!!!" přidal na hlase. Ohlédla se po něm. Jako by se ho polekala. Pustila všechno, co nesla a rozběhla se. Pryč od něj. Dupnul na plyn. Najednou zakopla a spadla na kolena. Nepokusila se vstát. Klečela uprostřed liduprázdné ulice na chodníku a plakala. Zastavil vedle ní. Pootevřel dveře.

            "Buffy, lásko, co se stalo? To jsem já. Nemůžu ven. Ať se stalo cokoliv, vyřešíme to. Prosím tě!" Otočila k němu uplakanou, zmučenou tvář.

            "Dík, nemusíš se obtěžovat. Přežiju, když mne na rozloučenou... jak jsi to říkal? Nevojedeš. Raději vojeď Dru. Ale varuji tě. Jestli se v Evropě ty nebo ona k Gilesovi byť i jen přiblížíte, rozpráším vás oba bez milosti. A váš popel poleju svěcenou vodou, aby vás nevzkřísili ani agenti W&H," varovala ho hlasem z velice zkorodované ocele.

            Spike se na ni chvíli díval a pak mu to došlo. Otočil se a vzal ze zadního sedadla deku, kterou tam měl pro případ nouze. Byla podšitá tou stříbrnou věcí, co se používá na horolezecké karimatky a dost dobře chránila. Zatnul zuby a otevřel dveře dokořán. Zabalil se, jak jen to šlo a vstoupil do slunce. Raději nepřemýšlel o tom, že cítí jemný dým. Bylo poledne a slunce pražilo. Rychle uběhl těch pár kroků k Buffy. Na nic se jí neptal. Pevně ji chytil, zvedl na ruce a jako pytel pšenice více méně hodil do auta. Rychle skočil za ní a přibouchnul dveře. Zaskučel bolestí. Jak ji bral do náruče, sluneční paprsky si našly cestu k jeho rukám a teď tam měl parádní popáleniny. Už se mu začínaly dělat puchýře.

 

            Dnes na sobě neměl kožeňák, ale letní plátěné kalhoty a světle modrou košili. Svoji černo koženou uniformu na sobě neměl od dovolené v Mexiku. Holky ho ukecaly, aby se oblékal, jako kdyby mu bylo vedro. Otráveně jim vyhověl. No a po pár dnech zjistil, že mu to dokonale vyhovuje. Bylo příjemné cítit na své kůži vlahý vzduch. Tak si cizí kůži pověsil do skříně. Na podzim jako když ji najde. Teď by se mu hodila. Kalhoty měl lehce osmahlé, nožky jakbysmet. Oblíbil si totiž páskové sandály a chodil naboso. Zatnul zuby. Překonal bolest a podíval se na Buffy. Ležela na sedadle vedle něj, víčka pevně sevřená.

            "Co se stalo? Buffy! Mluv se mnou. Co's to povídala o Drusille? Tu jsem viděl naposled, když jsem měl vás obě přivázané u sebe v hrobce. Jedu z baru. Hledám tě. Nebrala jsi mi mobil. Uspořádali jsme oslavu na počest zahájení sezóny. Rusalka ti obaluje žampiony." Už skoro škemral. Konečně otevřela oči. Pořád jí tekly slzy. Měla odřená kolena. Srdce na padrť. A hleděla na připáleného upíra, který loudil o slovo z jejích úst.

            "Ty," zachraptěla. "Ty jsi mi před chvílí řekl, že se ti ozvala Drusilla a že spolu odjíždíte do Evropy a že se jdeš se mnou rozloučit, protože jsem ti dost dobře posloužila v posteli," znovu se nahlas rozplakala. "Buffy, prosím, neplač," řekl, ale nepokusil se jí dotknout. "Co jsem měl na sobě? A co jsem dělal?" Zamrkala. "No, jako obvykle, plášť a tak... kouřil's..." Spike zvedl oči v sloup. "A kde bych ho asi tak vzal? Vždyť jsme ho nechali poslat do L.A. na výměnu podšívky, knoflíků a bůh ví čeho. A hlavně, lásko, já už dva týdny nekouřím!" zdůraznil a odhrnul si rukáv. Buffy se zadívala na nicotinovou náplast. Opatrně zvedla ruku a pohladila ji. Spike si oddechnul a bez ohledu na svá zranění si ji přitáhnul na klín.

 

            "Dotkla ses ho?" zeptal se opatrně. "Ne! Samozřejmě, že ne. Byl tak... zlý..." Jen zanaříkal. "A jak je to dlouho, co jsme si řekli, že nebudeme věřit nikomu, na koho si nebudeme moci sáhnout?" pozvedl káravě obočí. Buffy se začínala vzpamatovávat. "Ale on vypadal jako ty!" hájila se. "A taky mluvil jako já? Mazlíčku?" "Ne. Ale já, byla jsem v šoku. Neměla jsem sílu jít k němu a dotknout se ho." Povzdechnul si. "Ani se nedivím. Takže jsme mu znovu naletěli," a znovu si povzdechnul.

            "Já jsem naletěla," posmrkla si. Podal jí papírový kapesník. "Ty, já nebo my, to je jedno. S tím parchantem musíme něco provést a já nevím co. No nic. Tady je plán. Za prvé mi dáš pusu. Za druhé opatrně a to druhými dveřmi, vystoupíš a posbíráš si knihy. Za třetí pojedeme domů a dáme se dohromady. No a za čtvrté jedeme do baru. Najíme se, napijeme, protancujeme boty a teprve pak budeme něco řešit. Od teď platí. Uvidíš mne, sáhneš na mne. Uvidím tě, sáhnu si na tebe. Bude tě obtěžovat nějakej chlápek, zavoláš mne a já si na něj sáhnu." Buffy se začínala přes slzy usmívat.

            "Fajn. A taky platí. Bude tě obtěžovat nějaká ženská, zavoláš mne a já jí upravím fasádu." "Domluveno." Rozesmáli se. Něžně ho políbila a pak šla hledat literaturu. Spike se na chvíli přestal ovládat a zaskučel bolestí. Popáleniny se mu podlily. Ruce byly nejhorší, ale skoro bosé nohy taky stály za to.

            Vracela se. Dokonce našla všechno, co poztrácela. Jedna knížka ležela tam, kde stála se zlým Spikem. Teprve nyní se rozhlédla. Ten strom byl obrovský a skýtal žádoucí stín. Ale stál uprostřed trávníku. Upír by odtud daleko neodešel. Uvědomila si, jak zbytečně zpanikařila. Kdyby Spikovi víc věřila, hned by věděla, že to není on. Ale ona hlavně nevěřila sama sobě. Byla příliš šťastná. Na to nebyla zvyklá. V celém jejím dosavadní životě platilo. 'Je ti dobře? Neboj se, to přejde.' Už byla u auta. Spike si prohlížel ruce. Třásl se jako v zimnici. Podívala se přes sklo blíž. Moc toho neviděla, ale že je pěkně popálený jí bylo hned jasné. Pitomá, naivní, nedůvěřivá Buffy. To jsem. Obešla auto a otevřela zadní dvířka. Na sedadlo položila skripta a zase zavřela. Vsoukala se na sedadlo vedle řidiče. Spike se okamžitě narovnal a usmál. "Máš všechno, lásko?"

            "Jo. Ukaž se. Ruce! No nazdar. Jsi naboso, že? Předpokládám, že to nebolí ani trochu," zažertovala. Vzdal to. "Příšerně," zasténal. "Ty seš takovej cvok. Co by se asi stalo, kdybys zajel pro Dawn a ta mne-" "Co? Odvedla domů? Vykládala ti, že já nejsem já? A kdy by to asi bylo? Hele, není to tak hrozný. Do večera budu o.k. Takže. Bod jedna a dvě splněn. Bod tři. Jedeme domů." Nastartoval a rozjel se. Viděla, že se zul. Na nohách měl bílé pásky po obuvi, jinak byly rudé jako rak. Všimla si, že se mu nohavice courá po bolavé pleti a on přitom vždycky jen sykne bolestí. Řídil extrémně soustředěně.

            "Nelekni se," varovala ho a ohnula se k němu. Opatrně mu vyrolovala kalhoty nahoru. "Lepší?" "Díky, lásko," zašeptal. Za chvíli byli doma. Spike se vysoukal z auta a snažil se Buffy pomáhat s knížkami. Odehnala ho. "Raději mi otevři," poručila si. Nebránil se. Prošel stínem přístupové cesty a odemknul. Pohledem ho donutila vejít před ní. Náklad zaparkovala pod schody a začala mu prohlížet rány. Povzdechla si.

 

            "To chce Panthenol a čas. Spiku. Je mi to líto. Jsem husa." "Ne. Nejsi," protestoval, když už mu gelem opatrně potírala popálenou kůži. "Je to zlo. A zlo je velice vypočítavé. Útočí hlavně na náš strach. Hele, vždyť pro mne je to vlastně poklona! Zlo si myslí, že tě oslabí, když ti já ublížím tím, že tě opustím. Totéž si myslelo o mě. Pamatuješ, jak jsme tapetovali?" Buffy jen zaskřípala zuby.

            "Pamatuju. Velice dobře si to pamatuju." "Tehdy jsi byla zlá ty na mne. Jenže já měl kliku. Tapetář tou zlou Buffy prošel a opravdová ty jsi se tam objevila vzápětí. Pak oblbnul Dawn písničkou. Zkouší to. Zkouší. Zatím jsme mu to ale, aúúú, překazili." Zazvonil telefon.

            "Summersová..." "No kde jste, lidi? Xander se v kuchyni nechává rozmazlovat Rusalkou, ale my ostatní máme hlad," naléhala Dawn. "Dawnie, najezte se bez nás. My za váma během odpoledne přijedeme. Řekni Rusalce, ať žampiony smaží až se objevíme. A vy se bavte." "Buffy! Co se stalo?" zpozorněla čerstvá středoškolačka. Buffy se rozhodla pro pravdu. "První. Udělal ze sebe Spika a trochu mi pocuchal nervy. Náš Spike mne z toho sice dostal, ale-" "Za chvíli jsme tam, prcku. Nikomu ani slovo. Chce to delší komentář. Čau." Zavěsil. "Buff, mě toho moc není. Koukej, už se to hojí. Večer nebudu o ničem vědět. Spíš by mě zajímala ta tvoje kolena." Buffy couvla. "Proč?" "Musíš je mít sedřená do krve. Neboj, důkladně jsem posvačil, takže se nemáš čeho bát." Než se nadála, seděla na gauči s vyhrnutou sukní a Spike ji opatrně držel pod koleny.

            "Proboha! Ty kolem mne lítáš, když..." Kolena sedřená, v ranách písek a taky kousky skla. Prostě to, co zrovna bylo na chodníku. "Nebolí to, že ne?" napodobil ji ironicky. Usykla bolestí, ale trucovitě zavrtěla hlavou. Promluvit si netroufla. Takže si prohodili role. Asi po hodině, kdy se navzájem ošetřovali, hledali oblečení, které by jim jen minimálně dráždilo rány a ujišťovali jeden druhého, že už nikdy nenaletí, se dostali zpátky do auta. Spike řídil opět bos. Buffy navrhla, že by je mohla odvézt sama.

            Hned si ji osahal pod záminkou, že 'Zlo opět útočí'.

 

***

 

            Scoobies, spolu s personálem Willyho baru a několika denními hosty, spokojeně zažívali. Rusalka opět udělala čest své pověsti nejlepší kuchařky Sunnydale. Možná i celé Kalifornie. Jenom Dawn byla jaksi nesvá. Měla strach. Buffy se Spikem jí, hned druhý den poté, co ho holky zbavily jeho písničkového spouštěče, podrobně vylíčili co zažili. Hlavně proto, že se Dawn mohla zjevit máma. Musela být připravená. Buffyino 'mi trochu pocuchal nervy' ji poplašilo. Musela to být síla. Sestra ji nikdy nechtěla strašit, takže když řekla tohle... Konečně. Spike vešel jako první a Buffy dvorně podržel dveře. Xander vzhlédl od své třetí porce a při pohledu na ni se zakuckal.

            Vypadala jako reklama na babí léto. Bleděmodré hedvábné šaty. Širokánská sukně, tak tak pod kolena. Šaty začínaly až těsně nad ňadry, takže opálená ramena měla odhalená. Když viděl, jak se pohledem ubezpečuje, že je Spike s ní, vztekle sevřel příbor.

            Proboha, co na tom upírovi vidí?

 

***

 

            Buffy vešla do baru. Spike ji, hned poté, co jí podržel dveře, vzal okolo pasu a vedl k volným židlím vedle Dawn. Ta se jí vrhla do náruče. "Klid, prcku, je to o.k.," uslyšela Spikův hlas. Posadila se. Hned před ni strčili sklenku s vínem. "Já to nechci," zašeptala. "Bolí mě hlava." Pohladil ji a sklenku si vzal sám. "Donesu ti Aspirin. Hned jsem zpátky," slíbil a zmizel v zákulisí, kde se před chvílí ztratila i Rusalka. Šla pro ně chystat jídlo. Buffy pozorovala závěs, který odděloval prostor pro personál od prostoru pro hosty. Cítila, jak se v ní všechno svírá. Představila si, jak by žila, kdyby Spike... nebyl. Byla by sama. Vnitřně sama. Žádné noční výlety k moři. Žádné divadlo v L.A. Žádná pouť. A asi také, žádná škola. Sama by si studium tělovýchovy nevymyslela. Asi by skončila jako servírka. Žila by jako řeholnice. Ve dne práce, v noci hlídky. Tak dlouho, dokud by její únava a deprese nenarostly do takových rozměrů, že by se nechala zabít. Dobrovolně a ráda. Vzpomněla si na dnešní setkání se zlým Spikem.

            Když od ní odešel, zhroutila se do trávy. Cítila se tak prázdná. Rozplakala se až po několika minutách. V té chvíli toužila umřít. Nevěděla co dál. Teď si ani nedokázala vzpomenout kdy a jak se jí podařilo vstát a jít domů. Pamatovala si až zvuk klaksonu a Spikův hlas. Rozběhla se jako šílená. Nechtěla slyšet další jeho urážky. Pak zakopla. Očima sklouzla ke kolenům, schovaným pod sukní.

            "Bolí to moc?" Spike před ni postavil sklenici s perlivou tekutinou. "Vypij to, lásko. Aspirin s vitaminem C." "Děkuju," špitla a vzala ho za ruku. Syknul bolestí. "Promiň, já si to neuvědomila." "V pohodě, mazlíčku." Usmál se na ni a políbil ji na zápěstí. Zatrnulo jí. Až nyní si pořádně uvědomila, že kvůli tomu, že ji viděl brečet, vstoupil do poledního slunce a odnesl si ji do auta, aby ji mohl ukonejšit. Klidně mohl sám shořet. Zatřásla se jí ruka. Raději sklenici položila. Samozřejmě si toho všimnul a podal jí ji k ústům. "Bumbej. Za chvíli dostaneš žampiony. Ty máš přece ráda." Poslušně vypila lék a pohledem si řekla o polibek. Kašlala na to, co si myslí ostatní.

 

***

 

            "Tak tady to je," zašveholila Rusalka a postavila před Buffy ohromný keramický talíř se smaženými žampiony, květákem, sýrem a patrně i cuketou. "Proboha? Tohle nemůžu sníst! Vždyť je toho jak pro Xandera!" bránila se postižená. "Nekecej a papej. Jsi hubená jak lunt. Takhle to dopadá, když na vás nedohlídnu. Je to jen zelenina a sýr, takže se nemáš na co vymlouvat. Než jste přišli, ostatní snědli půl krávy," nedala se kuchařka. "Spiku! Ty ji snad držíš o chlebu a vodě. To nemůžeš dohlédnout, aby pořádně jedla?" Upír jen mávnul rukou.

            "Jo, já ji budu nutit do jídla a skončím s kolíkem v hrudi. Hele, tohle je tvoje kompetence. Mě se zrovna teď na světě moc líbí." "Nechte toho, vždyť já jím," zaprotestovala Buffy s plnou pusou. Všechno bylo vážně skvělé.

 

            "Spiku," ozvala se Tara, která seděla proti nim a nenáviděla hádky. "Co máš s rukama?" Buffy polkla. "Já jsem zpanikařila a Spike se pokusil upálit," vysvětlila a zakousla se do květáku. Dobrota. "Upálit?" vydechla Tara s Willow a Dawn unisono. "Nepokusil jsem se upálit. Jen jsem vylezl na slunko. Nic se nemohlo stát. Měl jsem deku. No a co jsem měl dělat? Buffy klečela na chodníku, plakala a když jsem jí navrhnul, aby šla za mnou do auta, začala vykládat blbosti o tom, že jsem ji opustil kvůli Drusille! Mimochodem. Má parádně sedřená kolena." "Můžu se podívat?" ožil Xander. Anya ho šťouchla loktem do žeber. "Zapomeň!" zasyčela. Spike se škodolibě usmál.

            "Spiku, já se na tvé ruce podívat můžu?" optala se Tara. Willow jí dala záhlavec, ale spíš jí jen rozcuchala vlasy. "Proč? Pár puchýřů. Nic k vidění," bránil se. "Můžeš," zavelela Buffy poté, co polkla. Jen si povzdechnul. Tara obešla stůl a vztáhla k němu ruce, dlaněmi nahoru. Položil na ně své dlaně. Chvíli se na jeho ruce dívala. Potom si přitáhla židli a sedla si proti Spikovi. Znovu k němu vztáhla ruce.

            "Dívej se mi do očí," zašeptala. Poslechl. Najednou měl pocit, že jsou v místnosti sami. Viděl jen její oči. Cítil jen její dlaně. Svět okolo nich vířil. Potom vše utichlo. Zase byli v baru a Tara koukala na jeho ruce. Ústa se jí roztáhla doširoka. "Willow, povedlo se!" zajásala. Tak se podíval také. Vyvalil oči. Puchýře byly pryč. Kůže jen lehce zrůžovělá, jakoby se právě zahojila. Přejel si přes ni prsty. Nebolelo to. Vzhlédl k čarodějce-léčitelce. "Jak jsi to?" Nechápal. Tara se zaculila.

            "No, snadno. Naučily jsme se to v létě na kurzu. Prostě jsem nám dvěma urychlila tok času a vzala nás do budoucnosti. Zhruba čtrnáct dní. To už se ti všechno zahojilo. A pak jsem nás přenesla zpátky. Ty dva týdny si prožijeme znovu." Vzhlédl k ní. "Ale jsme o čtrnáct dní starší." Mávla rukou. "Jen technicky. Tobě to může být jedno a já jsem šťastná, že se mi to povedlo. Buffy, ukaž ta kolena." Než se proti tomu stihla ohradit, Spike Buffy vyhrnul sukni. Xander si stoupnul, aby viděl. "Tý jo," hvízdnul.

            "No co? Mám rozbitá kolena. Xandere, sedni si a čum na nohy své ženě. Já nikam v čase cestovat nehodlám. Bolí to a já jsem ráda. Naletěla jsem. Přitom jsem věděla, že po nás jde. Kdybych v té chvíli použila mozek a ne srdce, nic se nestalo. Vysmála bych se tomu do obličeje. Takže se za trest zahojím přirozenou cestou," uzavřela Buffy praktickou předváděčku léčitelství a stáhla si sukni, čímž ukončila peepshow. Strčila si do pusy poslední kousek sýra.

            "No vidíš, že jsi všechno zbaštila." Zazářila Rusalka a postavila před ni, stejně jako před ostatní, pohár se šlehačkou, zmrzlinou a ananasem. Buffy zaúpěla. "Tak dost. Nejsem tady na krmníku, ale na setkání s přáteli." Xander vložil do úst poslední lžíci té dobroty a nechápavě se na ni podíval. Vždyť na setkání s přáteli se přece hlavně jí! Beze slova k němu posunula svůj pohár, za což si vysloužila jeho hřejivý úsměv. Pohlédla na Spika. Cpal se šlehačkou. Musela se usmát. On je fakt upír k pohledání. Nic sladkého ani ostrého před ním neobstojí. Krev pije jen, aby neumřel hlady. Všimnul si, že se na něj dívá a usmál se na ni. Na rtu měl trošku zmrzliny. Naklonila se k němu a přece jen kousek poháru ochutnala. Xanderovi přestalo chutnat. Willow si odkašlala.

            "Nechcete nám, vy dva, říct pořádně o co tady jde? Proč jsi se chtěl s Buffy rozejít? Drusilla se vrátila? Já tomu fakt nerozumím," povzdechla si. Spike přestal líbat Buffy a dojedl pohár. Pak ji vzal za ruku a vypravěčským tónem vylíčil jejich nové zážitky s Prvním. Očima Rusalku požádal o panáka. Vzpomínka na Buffy v kostýmku mu stále rozdírala srdce a on velice přesně chápal, jak se Buffy cítila dnes odpoledne. Zatímco ji doma ošetřoval, vytáhnul z ní, slovo od slova, co všechno si musela vyslechnout. Když skončil, všude bylo ticho.

            "Jinak, Dawn si vzpomněla, že tohle Zlo už tady bylo. O Vánocích. Posledních, co tady byl Angel," dodala Buffy. "Když se mu nepodařilo Angela donutit mě zabít ani umřít, zmizelo. A ještě něco, zase mám noční můry. Už ne o rakvi, ale... vidím umírat mladá děvčata. Zabíjí je pomahači toho Zla. Jsou slepí. Mají podivně zhmožděná víčka. Sešitá a jakoby potetovaná. Už se skoro bojím usnout." Vstala a sedla si Spikovi na klín. Kouknul se na hodinky. Venku už je tma. Vytáhnul klíče od auta.

            "Postřeh," zavolal a hodil je Willow. "Buď tak hodná a odvez všechny domů. My se projdeme," zkazil Xanderovi radost. Byl připraven ho buzerovat, že požil, takže za volant nepatří. Will zajásala. Řídila děsně ráda a navíc výborně.

            "Takže, další apokalypsa je na spadnutí. Pro všechny platí pravidlo. Nevěřím nikomu, kdo není pevného skupenství. Když si někoho osaháte, Xandere seď. Buffy si osahávám sám. Bude z toho menší problém, než když si necháte otrávit mysl."

 

            "Asi se opravdu něco děje," řekl najednou úplně vážně Xander. "Dnes se ve škole propadla podlaha v koupelně." "Fušeřina," odfrkla si Anya. "Jaká fušeřina?" zavrčel pan Stavitel. "Dělala na tom moje parta. Všechno bylo perfektní! V té koupelce ale ležela taková zvláštní věc. Noha drůbeže a nějaké bylinky. Zavádělo to jako čáry máry. Hodil jsem všechno do ohně, na kterým si kluci rozpouštěli asfalt. Ze záchodků zase vyvedli skoro zhroucenou holku. Brečela a vykládala něco o tom, že viděla mrtvé." "Dobrou," rozloučil se Spike a rychle vyváděl Buffy ven.

            No to jim ještě scházelo. Strašidla na nové střední, kam právě nastoupila Dawn.

 

***

 

            Vyšli do teplé noci. Spike zamířil k parku. Buffy se zastavila. "Tam ne," zaprosila. "Naopak. Právě tam. Je tam hezky a ty se toho místa nesmíš začít bát. Taky chci vědět kde přesně jsem stál. Třeba něco ucítím." Povzdechla si. Měl pravdu. Takže šli do parku. Zastavili se před stromem. Stál tam osaměle uprostřed trávníku. Ve svitu měsíce vypadal monumentálně. Buffy na něj ukázala. Spike ji objal a podíval se jí do očí.

            "Jak jsi to říkala? Že jsem prostě odešel?" mrknul na ni. "Já vím. Jsem pitomá," zanaříkala. "Jo. Jsi. Jak můžeš uvěřit, že tě nemiluju, to vážně nepochopím," šeptal jí do úst. Přitom ji nenápadně manévroval ke kmeni toho velikána. Když za zády ucítila drsnou kůru a chladná ruka jí začala vyhrnovat sukni, bylo jí všechno jasné.

            "Spiku? O co se snažíš?" hrála si nechápavou. "Miláčku. Ať už to bylo cokoliv, nejvíc to naštveme, když se právě tady pomilujeme," loudil ochraptěle. Její tanga už měl v kapse. Uculila se a svolila. Jen o chvilenku později se už nočním parkem nesly vzdechy milujícího se páru. Merick je pozoroval.

            To přece není možné! Tohle přece vážně neměli zvládnout. Měli se rozejít navždy. Nebo líp. Ona ho měla zabít. Raději lusknul prsty a zmizel.

 

***

 

            Xander si pyšně vykračoval po staveništi. Sluníčko svítilo, všechno běželo jako po drátkách. On a jeho parta dokonce dostali odměnu za předčasné dokončení oplocení školního pozemku. Použili keramické tvárnice. Měly vysokou trvanlivost a navíc i lahodily oku. Byla pauza na oběd, takže pojídal hamburger a zapíjel ho nealko-pivem. Šel se pokochat svým dílem. Plechovka mu vyklouzla z ruky. Jeho krásný nový plot byl posprejován nějakými ohavnými nesmyslnými ornamenty. Jasně výplod sobeckého, zlého a hloupého debila, který si nedokáže ničeho vážit.

            "Jestli já toho kazisvěta dostanu do rukou, stáhnu ho z kůže za živa!" zařval Xander tak nahlas, že to muselo být slyšet po celém Sunnydale. Nevěřícně položil dlaň na včera odpoledne ještě krásnou a elegantní stěnu. Šel dál a chtělo se mu brečet. Začal z paměti dolovat co bylo napsáno v dokumentaci použitého materiálu o čistění. Pak zakopnul a přišel nejen o zbytek oběda, ale i o oběd jako takový. Začal totiž dávivě zvracet. A to si byl jist, že on udrží v žaludku cokoliv.

            V rigolu, který se táhnul podél plotu a kam měla přijít okrasná zeleň, ležel pravděpodobný pachatel. Někdo splnil Xanderovo přání dříve, než ho vyslovil. Leželo tam více než nahé lidské tělo. Bylo stažené z kůže. Když se vzpamatoval, vytáhl mobil a vytočil Willow. Volat Buffy nemělo smysl. Míra pravděpodobnosti, že bude mít telefon u sebe a navíc nabitý, nebyla z nejvyšších. Podíval se na hodinky. Právě probíhá výuka. Raději to típnul. Will se mu určitě ozve, až bude mít přestávku. Tenhle tady už nikam neuteče.

            Xandera v té chvíli napadlo, že by vůbec neškodilo zveřejnit, jak přesně se v Sunnydale zachází se sprayery. To by určitě pomohlo mnohem víc, než průmyslové kamery.

 

***

 

            Scoobies měli po nějaké době zase o čem bádat. Rozhodli se, že na vině nebude nikdo z lidského pokolení. Prostě by to technicky nezvládnul. Tělo bylo oloupáno naprosto dokonale. Nezbyla téměř žádná krev, jen pár zaschlých kapiček. Dawn je nechala povídat a pilně listovala knihami. Už se v nich orientovala snad nejlépe ze všech. Chtěla pomáhat. Fyzicky na to nebyla příliš vybavená. O hlídkách si mohla jedině tak nechat zdát. Buffy se sice dala párkrát ukecat a spolu se Spikem jí poskytla něco jako výcvik, ale výsledek nebyl příliš přesvědčivý. Takže se vrhla na teorii. Knihy mlčely. Zbýval internet nebo Giles. Byla hrdá. Konečně. Z monitoru se na ni šklebil jakýsi ohyzda.

            "Jmenuje se Gnarl," začala číst nahlas. "Je to vlastně takový speciální typ upíra. Pije totiž krev jako oni, jenže navíc oběť nejprve paralyzuje a pak ji zaživa svlékne z kůže. Fůůůj. Buffy, to musíš vyhubit. Vedle něj i Angelus vypadá jako vzorňák," zahorlila Dawn. Všichni se spolu s ní zhnuseně zašklebili. "No jo, vyhubit, ale jak to najít? Už jsem mluvila se Spikem. Důrazně si pohovořil s osazenstvem baru a o něčem takovém nemá nikdo ani páru. Jediná možnost je, že by tu zrůdičku vyčuchal, ale musí mít podle čeho. Willow, máte ty vzorky?" Sama se jít podívat na mrtvolu rázně odmítla. Své rozhodnutí zdůvodnila tím, že právě skvěle poobědvala a navíc si tu hrůzu dokáže představit. Odběr vzorků tkáně nechali na jejich čarodějku-vědkyni. "Máme, jsou v lednici." Buffy si pogratulovala, že sedí v Magic Boxu a ne u nich doma. Zvířecí krev v chladničce snesla, ale lidské maso? Brrr... "A co kdybychom," zauvažovala Anya, "udělali kouzlo na lokalizaci démonů v Sunnydale?" Buffy jen protočila oči.

            "A jak poznáme který je který? Jen světélka ze Spikova baru nám udělají díru do koberce. Nemluvě o bráně pekla pod školou. Mrkli jsme se tam onehdy, když jsme vyzvedávali Dawn. Je zavřená, ale jen bůh, spíš ďábel, ví co je pod ní. Zkusíme nejdřív čumáček mého osobního oblíbeného démona a až když to nevyjde, budeme kouzlit." Sotva to vyslovila, její ochočený upír vešel do dveří. Na pozdrav jen kývnul a šel ji políbit.

            "Teda, že by mě nějak lákalo čuchat k rozkládající se mrtvole a pak brouzdat po Sunnydale, nemůžu říct. Ale co mám s váma dělat. Dobrý večer, lásko," konstatoval nevrle a usmál se pouze na jedinou osobu z těch všech, co byli v obchodě. Xander se mračil jako noc. Ty dva stále ještě nepřekousnul. Vysloužil si kopanec pod stolem. Od své zákonité. Přesně věděla co se mu honí v hlavě. "No nic. Dejte mi tu lahůdku, ať to mám z krku. Jinak, Will, odvez auto, buď tak hodná. My s Buffy půjdeme pěšky a budeme se s váma domlouvat mobilem, kdyby bylo něco potřeba." Vyměnil klíče od vozu za smrdutý igeliťák s nevábným obsahem. "Buffy, jdeme. Otevřu to raději až venku. Kdybych hodil šavli, nebude potřeba tady uklízet." Vzal ji za ruku a vyšli do noci. Ušli kus cesty a zastavili se nedaleko parku. Spike Buffy obejmul.

 

            "Chyběla's mi," zašeptal jí. Chvíli se líbali, pak si povzdechli. "Bacha, nemusíš to mít z první vody jako já," varoval ji nakonec a opatrně si přičichnul. Rychle pytlík zase zavřel a začal větřit. "Támhle," ukázal směrem k lesu. Šli jím a drželi se za ruce. Občas zanadávali, když jim povolila půda pod nohama nebo je praštila větev. Svítil měsíc, ale stejně si svorně zanaříkali, že nemají baterku. Buffy vzpomínala na Sam. Ta v tom svém overalu měla úplně všechno. Konečně došli na kraj lesa. Uviděli jakýsi útes. Cesta končila. Spike se chvilenku točil na místě a pak sáhnul do křoví. Objevil se vchod do jeskyně. Opatrně vešli. Zevnitř se ozývalo mlaskání. Přidali do kroku. Pak už to viděli také.

            Odporný vypelichaný skřet právě zatnul svůj špinavý nehet do bříška mladé dívky. Třeštila oči, otevírala ústa v němém zaúpění, ale, i když nebyla svázaná, ani se nepohnula. Nad krutostí počínání tohoto démona zůstával rozum stát. Ještě by šlo pochopit, že musí jíst, ale takhle pomalu a mít své jídlo živé, neschopné pohybu a obrany, trpící šílenou bolestí... Buffy si v duchu slíbila, že se spojí s Gilesem a půjdou po nich mezinárodně. Tohle přece musí zajímat i tu prokletou Radu. Ať taky něco dělají! Beze slova si rozdělili úkoly.

            Spike se vrhl na bezcitnou zrůdu, jejíž existenci považoval za urážku svého rodu. Jejich jídelníček byl dost podobný, manýry ne. Buffy začala uklidňovat dívčinu. Improvizovaně jí ošetřila ránu na bříšku. Díky bohu zatím jen malou. Spikův démon odvedl skvělý výkon. Nejdřív Gnarla zmlátil, Spike měl v kapse boxera s kovovými hroty, kterého zabavil komusi při rvačce v baru. Při pohledu na zmučenou dívku si meditace o morálnosti jeho užití nepřipouštěl. Po pár minutách zbyla z ex-mučitele jen krvavá kaše. Když mu Spikus zlomil vaz, bylo to pro něj vysvobozením. Buffy se snažila nedívat. Asi by udělala totéž, ale ne tak krvavě. Takhle rozběsněného Spika neviděla ani v dobách, kdy neměl čip. Mrtvé tělo dopadlo na zem a upír se zadíval na své ruce. Měl na nich krev. Trošku se mu třásly. Otočil se k oběma dívkám zády. Čekal až bude zase víc William, než Spike. Na rameni ucítil ruku.

 

            "Tady máš. Kapesník. Našla jsem vodu. Utři si ruce. Jdeme domů," zašeptala mu útěšně Buffy. Jen kývnul a beze slova poslechl. "Já-já, Buffy... stydím se. Ten pohled mne příšerně rozzuřil. Choval jsem se hůř, než on." "Ani omylem. Smrt si zasloužil a když si představíš kolik zbytečné bolesti způsobil," domlouvala mu. "Lidé také jedí maso. Většina. Ale z mrtvých zvířat. Nejsem si jistá, jestli je to správné. Ale jsem si jistá, že není správné kohokoliv mučit jen pro náš osobní prospěch. Vždyť víš, že když si kupuji kosmetiku, vždycky hledám logo králíčka. Pomyšlení na utrpení laboratorních zvířat bez ohledu na to, zda jde o léky nebo o šminky..." Hluboce si povzdechla a schovala se Spikovi do náručí. Mluvila pravdu. Bylo jí všech těch pejsků, kočiček, králíčků a myšek upřímně líto. Jenže pomoci jim nemohla. Její slova ale pomohla Spikovi. Přitisknul ji k sobě. Po chvíli uslyšeli zasténání. Gnarlova večeře začala přicházet k sobě. Dali si pusu a obrátili se k ní. Zvedli ji na nohy. Vzhledem k tomu, že měla poraněné břicho, ji Spike nemohl ani vzít na ruce a nést, ani si ji hodit přes rameno. Nejméně jí ublížilo, když ji vzali okolo pasu a podpírali ji po cestě z jeskyně. Mrtvého démona nechali predátorům. Už slyšeli, jak v hloubi jeskyně něco šustí. Šli pomalounku a dívence se pomalu do všech údů vracel cit. Buffy šveholila se Spikem o tom, co bylo ve škole a dumala co podniknou o víkendu. V půli lesa děvče promluvilo.

            Prý šla na rande. Vzala to přes park. Něco ji praštilo do hlavy a pak se probrala v jeskyni. Cítila jen tu hroznou bolest. Rozplakala se. Už mohla jít sama, ale držela se obou za ruce jako klíště. I Spika. Jeho boxerského extempore si buďto nevšimla nebo jí to bylo jedno. Chtěla domů, ale bez řečí ji zavedli do nemocnice. Ta rána byla sice povrchová, ale mohla se zanítit. Spike čekal venku a Buffy si vymyslela pohádku o tom, jak dívku našla ležet v uličce, když se vracela domů. Někdo ji přepadl. Jako důkaz se hodila rána na hlavě, jak ji Gnarl omráčil. Břicho jí začaly ožírat krysy, ale Buffy ji našla včas. Doktorka na příjmu jim oběma vynadala, že se toulají po nocích a šla pro zřízence. Buffy konečně mohla vypadnout. Rychle zmizela, aby se jí nikdo nemohl na nic dalšího, včetně jména, ptát. Spike stál venku, opřený o zeď a kouřil. Omluvně se na ni usmál.

            "Na tohle nikotinová náplast nezabere, mazlíčku. Cigaretu jsem si vydyndal na zřízenci." Buffy jen mávla rukou a táhla ho pryč. Museli do Magic Boxu. Podat hlášení. Detaily o popravě poněkud zamlžili. Will vracela Spikovi klíče, odmítl je. "Řiď ty, Zrzko. Já potřebuju přijít na jiné myšlenky. Bronz?" Významně se podíval na Buffy. Vypařili se dřív, než se k nim někdo připojil. Poctivě prošli všechna temná zákoutí, co jich v Sunnydale bylo. Nikde nikdo. Všude klid. Zapadli k Willymu. Rusalka i Clem tam ještě byli. Vyslechli co se událo a vřele souhlasili s tím, že tenhle démoní druh nemá právo na život. Pustí informace o něm do oběhu a pokud ještě někde škodí, trošku mu zkomplikují život. Spike si dal panáka a Buffy mu malinko upíjela. Sama nic nechtěla. Měla žaludek jako na vodě. Raději šli domů. Leželi vedle sebe a přemýšleli o tom, jaké hrůzy je ještě v jejich, snad vážně nesmrtelném životě, čekají. Dnes ráno si byli jistí, že jsou téměř v bezpečí. Žádná apokalypsa, jen normální život.

            "Spolu to zvládneme, miláčku," odpověděl Spike nahlas na otázku, kterou nikdo nepoložil. Doufala, že se nemýlí. Beze slova ho políbila a vážně se mu koukla do očí. Moc se potřebovala přitulit. Usmáli se na sebe. Oba mysleli na totéž. A potřebovali totéž. Proč ne? Když mají jeden druhého.

 

***

 

            Spike si četl noviny. Potřeboval se nějak odreagovat. Být tak neskutečně šťastný leze jednomu na mozek. Váhy štěstí a utrpení musí být v rovnováze. Vtom ucítil člověka. Zvedl hlavu. Přes barpult se na něj usmívala blondýnka.

            "Ahoj," pozdravila ostýchavě. "Nazdar, mazlíčku. Co ti můžu nabídnout? Zmrzlinový pohár?" Zavrtěla hlavou. "Whiskey," poručila si. Vytřeštil na ni oči. "Mladistvým zásadně nenalévám." "Jenže já tento pátek umřu a chci zjistit, jak to chutná. Nebojte se, peníze mám." Spike jen zíral. Potom je uslyšel. Její srdce. To nebyl ten správný rytmus. Na nic se neptal. Nalil jí minerálku a zvedl sluchátko.

            "Haló? Potřebuji záchranku. Srdce. Bar u Willyho." Cassie se zakuckala. Do dveří skoro okamžitě vpadli muži v červeném. "Čau, Spiku. O co jde?" Znali se. Byli tady pečení vaření. Říkali, že když už se musí s lidma otravovat celej den, aspoň večer si můžou vorazit s démonama.

            "Tahle kráska. Má srdíčko na hadry. Jestli s tím něco neuděláte, umře." Jen kývli. Věděli, že když něco takového řekne Spike, je to na tuty. Jeden z nich vytáhnul fonendoskop a bez okolků strčil holčině ruku pod triko. "Nachystej kapačku a kyslík. Fofr. Spiku, dík. Jestli to nezdrbeme my, tak jsi právě zachránil život."

 

***

 

            Spiku, no tak Spiku," žadonila Buffy. "Mluv se mnou." "Dej mi svátek," zavrčel a otočil se k ní zády. Povzdechla si. To se mi zas něco povedlo, zanaříkala v duchu. Odpoledne byla s Dawn na fotbale. Švicinka jí chtěla ukázat kluka, do kterého se zabouchla. Dokud běhali po hřišti jen v tričkách, byla nad věcí. Jenže pak přišel konec zápasu a R.J. si obléknul bundu. Okamžitě vyrazila. Chtěla ho. Dohnala toho mladíčka na chodbě k šatnám. Chvíli vrkala něco o Dawn a pak ho bez okolků začala líbat. Chlapec se nebránil. Slíbil, že ji večer vyzvedne a vezme na rande. Kdyby se jí v tu chvíli někdo zeptal: 'A co Spike?' Asi by jen pokrčila rameny.

            Zvedla svému upírovi ruku a zalezla si k němu do podpaždí. Líbla ho na krk. "Spikey, lásko." "Neříkej mi lásko, když se cicmáš s jinejma," ucedil naštvaně, ale aspoň už ji neodstrčil jako před chvílí. To je pokrok, pomyslela si. "Kdyby to aspoň byl chlap. Takový štěně. To's měla záchvat pedofilie, či co?" brblal. V duchu se pobaveně ušklíbla. Promluvil na ni. Takže je všechno na dobré cestě. "Tak vidíš. Přece sám víš, že jak mužskýmu není aspoň sto let, u mě si ani neškrtne," šeptala mu do ucha a pořád ho líbala na krk. "Teď se lísáš, co? Ale když se ten donchuán objevil na prahu, vrhla ses na něj jak..." Zase se od ní odtáhnul. Vstala, obešla postel a vlezla si mu přímo do náruče. Nereagoval. Ležel jako leklá ryba.

            "Jenže ne sama," zašeptala. "Když's viděl, že se po něm sápe taky Anya a hlavně! Tara s Willow, mělo ti být jasné, že tady něco nehraje."

            "Že tady něco nehraje mi jasné bylo. Ona totiž ženská, se kterou, ač neoficiálně, jsem ženat, se vrhá na bezvousé spolužáky své sestry," stěžoval si, ale konečně ji aspoň objal. Políbila ho a jazýčkem mu začala obmalovávat rty. Zavrněl si a přitisknul ji k sobě. "Ale nemysli si. Pořád jsem uraženej," bránil svoji hrdost. "Bylo to kouzlo." "Jaký kouzlo?" naštval se, ale pořád ji pevně držel v náručí. "Blbá bunda. A jen tak mimochodem. Není to žádné První Zlo. Řádně jsem si ho osahal, když jsme mu se Xanderem, to vážně není tak špatnej kluk, když má stejný cíl jako já, a nejseš to ty, rvali ten červenej nesmysl z těla." Buffy se zasmála.

            "Tomu dost věřím. Xander má modřiny na kotnících. Jak vás dva tak odhaduju, ty jsi nevinnou oběť držel a Xander do něj bušil." "Pche, nevinná oběť. Nedokáže si sám najít holku, tak je láká na bundu," remcal Spike. Buffy se na něm uvelebila pohodlněji. Dýchat nemusí, tak co?

            "Spajkůůů, už jsi mi dlouho nepředčítal," zaloudila. "Krucinálfagot. Já jsem uražený! Mám být opečováván a přemlouván a ne být nucen číst vážnou poezii." Jen se uchichtla. "Já neměla na mysli vážnou poezii, ale tu knížku, co jsi mi dal k narozeninám. Potají." Nemrtvý rázem ožil. "Ty myslíš Kamasutru?" "Hmmm..."

 

            Ťuk, ťuk, ťuk... Svorně zanaříkali. Dali si pusu a pořádně se přikryli. "Pojď dál, Dawn." Sestřička koukla dovnitř a hned si začala stěžovat. "To je nespravedlnost. Ty utěšuješ Spika. Willow s Tarou se utěšují navzájem. Anya utěšuje Xandera. Jenom já jsem sama jako kůl v plotě." Usadila se do nohou jejich postele. Spike zavrčel.

            "Hele. Ty můžeš za to, že se to nedomrlý, drobet jako nanicovatý nedochůdče objevilo na našem prahu. Skoro to svedlo Buffy a teď, když se mi začala tak krásně omlouvat, zase mi to kazíš. Krucifix. To jsi k vašim taky takhle lezla?" "Jo. Lezla," neodpustila si Buffy. "Kdyby ne, měly bychom bratra a táta se s mámou možná nerozvedl. Pořád bychom bydleli v L.A.-" "Dawn, vše odpuštěno. A teď buď hodná holčička. Běž spinkat. Do pekla. Mít na krku malého Summerse?" zabědoval. Holky se rozesmály. "A abys neřekla, že si tě nevšímáme, v sobotu, když nic neprovedeš, tě na motorce zavezu do L.A. Musím do banky, takže bych tě mohl vzít na pouť. Buffy tam minule zruinovala pár střelnic. Bude jen poctivé jim něco vrátit. Chceš?" "Jóóó," zajásala. "Fajn. Takže domluveno. Teď plav do postele," zavelel. Dawn se vytratila. Spike vstal a zamkl. Pak se vrátil k Buffy a šoupnul si ji pod sebe.

            "Nevadí, když ji vezmu s sebou? Fakt si s náma moc neužije. Napadlo mě to, protože jsi ráno naříkala, že musíš šprtat. Ale jestli chceš s náma, pojedeme autem," vemlouval se. To, že je uražen, se mu při pohledu na přemožitelku bez pyžama vykouřilo z hlavy. "Nevadí. Jen jeďte. Vážně se musím učit. A Dawn si zaslouží trošku povyražení," souhlasila a přitulila se ke svému upírovi.

            "Mám ti něco přečíst?" Vrátil se nenápadně k předchozímu tématu. "Ano, prosím."

 

***

 

            Spike si prozpěvoval. Buffy pospávala. Dawn se otráveně připloužila seshora. "Čau. Proč už je zase pondělí?" stěžovala si. Spike se zasmál a nalil jí kakau. "Protože včera byla neděle. Ale netruchli, mazlíčku. Jenom čtyřikrát se vyspinkáš a zase bude pátek," slíbil optimisticky a předložil jí snídani. Palačinky. Buffy tvrdě usnula. Povzdechnul si. To byla krááásná noc. Jenže ona musí do školy a on do baru.

            "Mazlíčku?" zašeptal jí do ouška. Zakňourala a chytila ho okolo krku. "Už musím vstávat? Mě se nechce. Ještě si budeme číst. Jo?" Dawn se zařehnila. To Buffy okamžitě probralo. "Já už jsem vstala, že?" ujišťovala se. "Vstala, lásko. Tady máš kávu. Na palačinku chceš jen tvaroh nebo i marmeládu?" "Tvaroh." "Najez se. Pak vás obě odvezu do školy. A bacha. Podplatil jsem oba školníky, takže jak budete někoho bezdůvodně osahávat, hned se to dozvím." Buffy zívla a napila se kávy.

            "Já zase podplatila Rusalku. Podíváš se na cizí kočku, řekněme... neprofesionálně a spíš na gauči." Spike zvedl obočí. "Jak jsi ji podplatila?" "Slíbila jsem, že sním vše, co mi uvaří." Jen potřásl hlavou. Dawn už ty jejich hrátky nudily. "Lidi, představte si, že v pátek byla u nás ve škole policie." Buffy na ni vykulila oči. "Proboha, co se stalo? Proč jsi nic neřekla?" "Protože jsme se praly o R.J. a na blbosti nám nezbyl čas. Představ si to. Kluci od nás z ročníku vyvolali démona. Že prý jim přinese peníze a blahobyt. Jako oběť mu měli přinést pannu." "Tebe?" vyskočila Buffy jako čertík ze škatulky. "Proč zrovna mě? Klídek, ségra. Nejsem poslední panna v ročníku. Vybrali si Jane. Jenže netušili, že umí karate. Sice ji uspali, pěstí, gentlemani, jenže ona se probrala dřív, než čekali a uvědomila si, co s ní zamýšlejí. Nejprve jim upravila fasádu a pak zavolala školníka. Odstřelil tu obludu jako králíka. Navíc jí dosvědčil, že ty modřiny klukům nadělala ta stvůra a ne křehké děvčátko, co stálo vedle něj. Myslím, že spolu začnou chodit. Teda Jane a školník. Ne Jane a démon." Buffy zasténala.

            "Proboha, to furt ještě funguje? Kluci pořád předhazují holky démonům, aby získali peníze a úspěch?" Další druhé kolo.

            "Jo, furt. Dámy, nahamulinkali jste se? Bezva. Vás čeká škola, mne zákazníci. Jedeme!" Ukončil rodinnou idylu Spike a netrpělivě potřásal klíčky od auta.

 

***

 

            Buffy vešla do Willyho podniku. Automaticky si to namířila k baru. Willy ji pozdravil dotazem.

            "Vy jste se minuli? Ne, šla jste se převléknout a Spike na vás čeká venku. Tu věc si tady asi chcete nechat," spekuloval. Snažil se rozluštit co se děje a koukal po ní nějak podivně. "Cože? Jak to myslíš?" Už začínala tušit, že na obzoru jsou problémy. "Proč bych se měla převlékat? A minuli? Máme tady sraz." Willy se rozpačitě podrbal na hlavě. "No, tak před čtvrt hodinkou jste na Spika volala ode dveří, že má hned jít. Zrovna mu padla, takže vyrazil." Buffy se lekla.

            "Co jsem měla na sobě?" "Takový sexy šatičky. A nebyla jste ozbrojená," dodal významně. Bezmyšlenkovitě sáhla na brokovnici, kterou měla přes rameno. Střelba z ní byla její slabina. Ukecala zbrojmistra, ať jí zbraň půjčí. Měla v úmyslu jít v noci, místo do kina, se Spikem na střelnici a tiše doufala, že se k nim rád připojí i Xander. Už jen proto, že se aspoň dostane z domu. Bez pozdravu vypadla ven. Auto stálo před garáží. Koukla dovnitř. Klíčky zůstaly v zapalování. To by Spike nikdy neudělal. Blokoval výjezd, ale kvůli tomu by nedal auto všanc ani démonům ani lidem. Vážně bylo něco moc špatně. Pomalu vůz obešla a zavolala Spika jménem. Zpoza rohu se ozvalo zasténání. Hned tam vyrazila a... pomohla na nohy Spikově lidské štamgastce, konzumentce kávy se šlehačkou. Měla velkou krvácející ránu na tváři.

            "Paní, co se vám stalo?" ptala se soucitně Buffy a nutila se k trpělivosti. "Pana Spika unesli. Volala jsem, ať ho nechají, ale jeden z nich mne uhodil a pak už nic nevím," šeptala bolestně. Buffy jí pomohla na nohy. "Kdo? Kam? Jak vypadali?" křičela zoufale.

            "Kdo jsou nevím. Vypadali jako démoni, ale na ty jsem zvyklá. Měli dlouhé pláště a to vám je zvláštní, slečno Buffy. Poslední, co si pamatuji, byly oči toho, který mne uhodil. Měl jakoby sešitá víčka a-" "Na nich něco jako tetování," dopověděla za ni Buffy. "Ano, vy je znáte?" vydechla překvapeně zraněná paní. "Kterým směrem?" Buffy se nezdržovala vysvětlováním a podívala se za ukazující rukou. V hlavě jí to šrotovalo. První Zlo mělo tehdy na vánoce skrýš tam, kde se prodávají stromky, to je na druhou stranu. Střední škola! Už jí to bylo jasné. Rychle zraněnou více méně odnesla do baru a zaječela na Rusalku. Ta vyběhla celá polekaná.

 

            "Nemám čas nic vysvětlovat. JI ošetři. Spika unesli. Potřebuju chlapa, co umí s tímhle," pozvedla zbraň v obale, "... a odstřelí jen toho, koho mu ukážu." Rusalka a Clem, který se k nim v mžiku připojil, zapřemýšleli. To už se Buffy hrabala ve Spikově skříňce a zajásala, že si tam od minula nechala bojovou sekeru i kolíky. Ozbrojila se.

            "Tenhle," ukázala Rusalka na démona, téměř lidského vzhledu. "Jasně, dámo. Spike to má u mne. Vytáhnul mne z prů-" "Fajn, jdeme." Buffy kašlala na podrobnosti. "Náboje máte?" Beze slova mu podala pořádně těžkou tašku. Zbraň prověřil a nabil tak bleskově, že začala tušit, kdo se jí místo Xandera stane učitelem. "Fofr!" Auto s klíčky se jim hodilo. Řídil Luc. U školy brzdili v rekordním čase. Buffy vyrazila dveře a v té chvíli uslyšeli mumlání. Jasně. Sklep.

 

            'Kolikrát ještě, proboha, budu muset tuhle bránu pekla zavírat? To už je snad potřetí!' Vběhli dovnitř. Kráčeli, aby si zklidnili dech, pomaleji, za hlasy i za světlem, patrně loučí. Cítili jejich pach. Uslyšela bolestné zanaříkání. Zastavili se na prahu. Buffy skoro zamrzlo srdce.

            Nad kovovým ornamentem, uloženým v zemi, visel na dřevěném pranýři, tváří dolů, uvázaný Spike. Byl do půli těla nahý, hruď pořezanou. Měl do ní vyryté nějaké symboly. Krev mu z hlubokých ran kapala na kov a ten se začal pomalu pohybovat. Buffy se rozhlédla. Chlapíci v kuklách. A... ona sama. Stála před Spikem a vysmívala se mu. Buffy přestala naslouchat. Otočila se na zděšeného Luca.

 

            "Všechny. Mimo Spika. Sejmi je, já tě bude krýt před těmi, co po tobě půjdou. Spika sundáme, až bude po všem," přikázala. Sklepem se rozlehla první salva. Všichni zpozorněli, ale rituál pokračoval. Luc nemyslel a střílel jako stroj. Rána, rána, nabití. Rána, rána, nabití. Rána, rána, nabití. Sklepem létaly smrtící kuličky s takovou kadencí, že Buffy si ani neškrtla. Gratulovala si, že vzala takovou ráži. Chtěla totiž mít co největší naději, že se trefí. Po cestě do baru nadávala na tíži nábojové tašky. Teď se to hodilo. Luc mířil zásadně na hlavy a ty se těm odporným mnichům vždycky rozlétly jako zralý meloun. Dost hnus, ale účinný. Díky tomu si ovšem nevšimla, jak ze vchodu brány pekla stoupá výtah. Na něm stál odporný, zubatý skřet. Když ho uviděla, bylo už skoro pozdě. Mířil k ní. Deštěm broků procházel, jako by to byly lístky třešňových kvítků. Luc si ho naštěstí všiml spolu s ní a odklonil palbu. Vrhla se na to monstrum. Okamžitě schytala několik tvrdých ran. Skřet si u ní rázem vydobyl úctu. Ustoupila tak, aby Lucovi nezacláněla. Moc se jí nedařilo. Sekeru jí vykopnul a naklepával si ji jako vídeňský řízek. Kolík se jí o něj zlomil. Začala ztrácet naději, když vtom ji uši zabolely náhlým tichem a ona uslyšela: "Chytej!"

            Automaticky zachytila sekeru a zaťala ji stvůře, kterou ticho překvapilo, do krku. Konečně. Skoro jí usekla hlavu a tělo padlo k zemi. Sekla znovu a krk povolil. Do obličeje jí vybouchnul důvěrně známý oblak prachu. Takže je to upír, pomyslela si. A obyčejný kolík na něj neplatí. No nazdar. Vyčerpaně klesla na kolena a rozhlédla se. Jedním slovem, masakr. Luc stál kousek od ní, opřený o zeď. Prohlížel si namožené ruce. Usmáli se na sebe.

            "Ta sekera přišla v pravou chvíli. Jsem nemehlo," děkovala Buffy a už se škrábala na nohy. Zatnula zuby a očima vyhledala Spika. Pořád tam visel jako v muzeu upírů, ale blaženě se usmíval. Popošla k němu a pohladila ho po tváři. Políbil ji do dlaně.

           

            "Nesundáme ho napřed? Nebo se ti v téhle poloze líbí?" zeptal se Luc provokativně. Loupla po něm očima a oba zabrali. Opatrně Spika spustili dolů a otočili na záda. Luc vyčaroval z kapsy kudlu a zrušil provazy. Pomohli Spikovi na nohy. I on chytil pár broků. "Cítím se jak křepelka po honu," zaremcal, ale pak se obrátil na Luca.

            "Ode dneška u mě piješ zdarma, kolego." Stiskli si ruce. Víc to nerozebírali. Buffy mu přehodila přes záda natrženou košili bez knoflíků a sako. Jeho kožeňák byl doma na věšáku. Naštěstí. Vzájemně se podepírajíc si prohlíželi ta většinou bezhlavá torza. Nechali je tam. Brána pekla je zabouchnutá. Zatím. Dnes v noci už s tím nic víc nenadělají. Vrávoravě kráčeli ven. Luc se ještě vrátil pro zbraň, na kterou si vzpomněli až skoro venku. Byla by jí škoda. A Buffy má brokovnici půjčenou na čestné slovo. Udělala by svému dobrodinci těžkej průšvih. To nechtěla. Bylo jí ovšem jasné, že dnes už si ona sama nezastřílí.

           

            Mnohem elegantnější a také lépe upravená Buffy, je sledovala z přítmí keřů na školním dvoře. Byla vzteky bez sebe.

 

***

 

            Vysoký, elegantní muž černé pleti, se díval z okna ředitelny za odjíždějícím bílým vozem. Střelbu slyšel, ale moudře se rozhodl nezasahovat. Poznal starší sestru Dawn Summersové. Věděl o ní všechno. Záznamy, které přežily den, kdy tato dívka maturovala a vymazala svou střední školu ze seznamu použitelných školních institucí, měl nastudovány do posledního písmenka. Zrušila gympl. Sen mnoha gymnazistů. Jenže on nebyl naivní. Znal totiž záznamy londýnské pobočky Rady pozorovatelů. Díval se na tu křehkou blond dívku s obdivem a úctou. Pozorně si ji prohlédnul už o třídních schůzkách. Také ji párkrát špehoval v Bronzu. Byl informován o jejích současných studijních výsledcích, které dosahovala na UC SUNNYDALE COLLEGE. Byl jedním z aplaudujících, když byla po zásluze oceněna na konci minulého školního roku.

            Věděl, že na několik měsíců zmizela a nikdo ji nehledal. Teď byla zase zpět. Byl jí fascinován. Na tuto nevýznamnou školu se jako ředitel, pomocí různých podvůdků, nechal přidělit jen kvůli ní. Povzdechl si. Vše se zdálo být na dobré cestě, ale pak se mu přestalo dařit. Nedokázal ji zastihnout o samotě. Nedokázal se jí přiblížit s nějakým rozumným důvodem. Dawn, která vždy téměř propadala, tady na střední podávala solidní, ale průměrné výkony, takže neměl důvod si její sestru pozvat na koberec, že se Dawn neučí, ani aby na Dawn pěl ódy. Nejvíc mu pil krev ten odbarvený štíhlý muž, který byl téměř pořád s ní. Vozil Dawn do školy, vysedával s Buffy v Bronzu a podle všeho u nich i bydlel. Usilovně po něm pátral. Pořád nic, až pak ho to napadlo. Číslo poznávací značky na jeho voze. Vůz je registrován na občana Velké Británie, Williama Pratta. Tím informace končily. O osobních údajích člověka, navíc cizího státního příslušníka, se s ním odmítly všechny instituce bavit. V zemi byl legálně. Poplatky za vůz platil korektně a žil z peněz, které mu přicházely ze zahraničí. To si zjistil nelegálně. Jen si povzdechnul. Nalhával si, že tohle všechno dělá proto, aby Buffy chránil. Že to není ryzí žárlivost. Otevřel dveře, na nichž se zvenku skvěla zlatá cedulka s vyrytými černými písmenky:

            ‘Robin WOOD, ředitel školy‘.

 

            Poslouchal. Všude bylo ticho. Zavřel dveře a zamířil do podzemí. Cestu znal dobře. O bráně pekla věděl. Vstupní otvor si řádně prohlédnul a dohlížel na to, aby byl zaházený pískem. Ucítil zápach. Pach krve a ještě něčeho. Sáhnul po vypínači. Matná zář úsporných žárovek mu poskytla úděsný pohled. Všude byla roztroušena bezhlavá těla. Že to nejsou lidé, mu bylo jasné na první pohled. Vedle dveří byla velká kopka prachu. Věděl čím asi byla ještě před chvílí. O kousek dál ležel, zatrnulo v něm, zlomený dřevěný kolík.

            To přece... Nebyla to žádná tříska, ale oficiální kolík přemožitelek. Ty fasují přímo od Rady. Většinou však dávají přednost svým vlastním a tyto si schovávají na nejtěžší akce. Tenhle pečeť Rady měl. A byl z týkového dřeva. Aby se zlomil, musel by narazit na skálu nebo na ocelový plát. V té chvíli pochopil, proč šla Buffy tak unaveně. Musel to být příšerný boj. Postupoval kupředu. Na konci místnosti leželo tělo, které mělo hlavu ustřelenou a ta se válela o kousek dál. Na chvíli zavřel oči, aby nezačal zvracet. Potom se podíval ještě jednou. Slepé loutky něčeho většího. Z kapsy vytáhnul foťák a tu věc vyfotil. Na Znaku brány pekla ležel dřevěný pranýř, na kterém zasychala krev.

            Pranýř dal ke zdi. Pak se vydal do útrob sklepa. Měl tam nářadí. Svléknul si krásný světlý oblek a natáhl staré džíny a triko. Až do rozbřesku odvážel torza těl průchodem, o kterém věděl jen on a shazoval je do díry, která končila snad v pekle. Dopadnout je neslyšel. Občas se mu zdálo, že to šplouchlo, ale jist si tím nebyl. Možná prastará kanalizace. Nakonec navezl do sklepení pár koleček písku a pečlivě zasypal zbytky krve i vlastní hrůzný kovový ornament. Měl hotovo a i on byl hotov. Pochválil si, že při takovém tréninku si svou sexy figuru udrží bez problémů. Začínalo svítat. Ještě pár hodin potrvá, než se objeví první učitelé. Svléknul se a jen ve slipech se vydal do sprch, aby ze sebe opět udělal úctyhodného pana ředitele.

 

***

 

            Vysoukali se z auta a zamávali Lucovi. Měl to z ruky a slíbil, že ráno auto vrátí a Buffy, které navíc vyčistí zbraň, odveze do školy. Otevřela dveře a oba vkulhali dovnitř. Holky právě koukaly na horor v televizi, ale na ně přímo vytřeštily zrak. Teď měly horor doma.

            Buffy, která běžně po rvačce s několika upíry naráz na sobě neměla ani škrábnutí, natékalo oko a byla plná modřin. Navíc měla rozříznutou tvář. O tom, co má pod oblečením, raději ani nepřemýšlet.

            Spike byl v obličeji skoro o.k., ale zato hruď měl jako totem. Navíc mu tu a tam v těle vězel brok. Dawn přinesla lékárničku a pinzetu. Willow s Tarou se pasovaly na léčitelky. Průběžně ty dva neopomněly bombardovat dotazy kdo jim to a tak. Spike dostal bez ptaní panáka. V kuchyni se Dawn pustila do otevírání šampusu pro Buffy. Toho si švagr naštěstí včas povšimnul a vystartoval, řezba neřezba. Logicky usoudil, že zraněných už je dost. Zachránil švagřenku i obsah láhve. Rovnou Buffy nalil.

            Sledoval její zpomalené pohyby a tušil, že je na tom hůř, než on. Oba vděčně upíjeli a hojili se. Spike zatínal zuby, když mu Willow tahala pinzetou broky. U asi desátého bolestí skoro omdlel a Tara to nevydržela. Pinzetu jí vyrvala a sama zamumlala pár slůvek. Snad sumersky. Všechny zbylé broky naráz vyjely z ran a vklouzly jí do ruky. Zabolelo to hodně, ale jen jednou. Vděčně se na ni podíval, ale nemohl si nepomyslet... do pekla, to's to nemohla udělat rovnou? Mezitím Buffy popsala hlavně skřetího upíra a Dawn se vrhla k počítači.

            Spike s Buffy na sebe mrkli a prohlásili, že oni jdou spát. Nikdo je nezdržoval. Spike strčil do kapsy speciální hojivou mast na podlitiny a společně vyklopýtali do schodů. Sotva za nimi zapadly dveře pokoje, Buffy zasténala. Namožené svaly a všemožná zranění, které inkasovala, se jí rozležely a bolely čím dál víc. Spike naopak už měl rány skoro zavřené, takže jí začal pomáhat ze šatů. Byla mu vděčná. Když se probojoval oblečením k holé pleti, vyděsil se.

            Tak zbitou ji neviděl snad vůbec nikdy. Uložil ji na lůžko a natřel celou. Opatrně, žádná masáž. Na ruce měla krvavý šrám. Zašel do koupelny pro desinfekci a obvaz. Držela, jen sebou občas cuknula. Přikryl ji. Zhasnul. Svlékl se a lehl si k ní. Na záda. Přitulila se mu opatrně k paži. Tvář si položila na jeho rameno. Chvíli bylo ticho. Myslel si, že usnula, když vtom uslyšel vzlyknutí a rameno mu zvlhlo. Pohladil ji po tváři. Neříkal nic. Věděl, že je zle. Opravdu zle.

 

            "Já doufala, že budeme aspoň chvíli žít v klidu. A je to tady zase," zašeptala přes slzy. "Bohužel. Jenže, dnes jsme měli kliku, protože jsi mne našla. Nevěřil jsem, že mne začneš hledat hned. Když do mne ty kreatury začaly řezat jak do kmene stromu, moc šancí jsem si nedával. Nejhorší ale bylo, když se Zlo-Spike změnilo na Zlo-tvoje tvář. Prý za odměnu. Věděl jsem, že to nejsi ty, ale raději jsem se na ni nedíval."

            "Přece ti muselo být jasné, že tě začnu hledat hned. Měli jsme přece spicha v baru. Řekli mi, že jsi odešel se mnou. Spíš byl problém KDE tě hledat. Po tom zážitku se zlým Spikem si vždycky nejdřív ověřím, jestli mne opouštíš ty nebo hologram. Štěstím v neštěstí byla ta stará dáma. Kdyby tě neviděla a neřekla mi to, tak ještě teďka lítám po Sunnydale a Willow se hádá s Tarou, jestli udělat lokalizační kouzlo nebo ne. Musíme ji pozvat na nějakou dokonalou mňamku s irskou kávou navrch," ohradila se a také okamžitě navrhla řešení, ale hned zase zvážněla.

            "Co budeme dělat?" Spike si bezradně povzdechl.

            "Bojovat. Snažit se být opatrní. Zjistit o tom co se jen dá. Hlavně se nesmíme vzdát. Kdyby bylo nejhůř... prostě odjedeme. Máme kam. Vždyť víš." "No jo, jenže co ostatní?" ozvala se v Buffy přemožitelka. "Nevím. Říkám jen, kdyby bylo nejhůř. Teď zkus spinkat. Ráno musíme jít znovu do boje." Políbil ji na dobrou noc. Usnuli bolestí a únavou.

 

***

 

            Buffy se rochnila ve vaně. Z pěny jí koukaly jen oči a nos. Spike seděl na židli vedle ní, nohy opřené o vanu a bavil ji historkami z práce. Úpěnlivě se vyhýbali hlavnímu tématu. Ráno se vzájemně chvíli přesvědčovali, že ten druhý by měl zůstat doma v posteli a pak se vydali ven oba. Luc se dostavil na minutu přesně a rozvezl všechny. Pak spolu se Spikem zakotvil v baru, aby si vypil zaslouženou odměnu.

            Buffy vypadala, jako by dostala nakládačku, což taky dostala, ale už to nebylo tak hrozné jako včera a nehrozilo, že ji bez milosti odvezou rovnou do nemocnice. Ve škole se jí to vyplatilo. Trenér se jí v tělocvičně zděsil. Co jí kdo? Přepadli ji? Kolik jich bylo? Sladce se na něj usmála a řekla, že se jí tak vybarvila jeho včerejší lekce. Že jí se modřiny vždycky objeví až druhý den a to při přednáškách není vidět. Styděl se jako malý chlapec a hned s ní začal zacházet jako v rukavičkách. Pro změnu ne v boxerských. Dlouho mu to asi nevydrží a ji by to patrně taky nebavilo, ale dnes za to byla vděčná. Bolel ji každý sval.

            Po škole šla za Spikem a spolu se zbitou paní si poplakaly na rameně. Rusalka jim nachystala skvělý pozdní oběd. Paní si pochutnávala na obrovském steaku a hoře opékaných brambůrků. Nejprve tvrdila, že tohle nikdy nesní, ale padlo to do ní jedna dvě. Rusalka si s Buffy jen koukla do očí. Musí na ni dohlédnout. Asi na tom finančně není nejlíp, tak se šidí. No, ony už se o to postarají. Buffy klasika. Zelenina, sýr, žampiony. Ona už si na velkou porci stěžovat ani nedovolila. Paní skoro plakala dojetím. Všichni jí gratulovali a ptali se jí po zdraví. Nakonec se jí Spike, líná huba holé neštěstí bylo vždy jeho krédem, zeptal na jméno a nabídnul jí tykání. Zapýřila se a přiznala, že je Natálie. Takže si potykali všichni. Buffy místo Martiny Dry cucala bublinky Brut. Pořád byla jako dolámaná. Spike si uvědomil, že kafe by teď bodlo všem a zašel dozadu do skladu, protože vpředu mu došlo.

            Zatmělo se mu před očima.

 

            Znovu visel nad Znakem brány pekla. Maxi-upír kolem něj tancoval a šklebil se. Občas jej praštil, čímž se Buffy, s cynickým výrazem ve tváři, ohromně bavila. Pak někdo povolil závěs pranýře a ten spadl k zemi. Spike tudíž dopadl vší gravitační silou  přímo na obličej a poraněnou hruď. Omdlel bolestí. Pak uviděl kamenitý povrch země, po němž jej surově táhli a rozdírali mu i poslední kousky zdravého těla.

            Drusilla přihlížela, jak jej poutají ke skále a tančila radostí. Znovu a znovu ho bili. Hlavně ten z pekla povstalý upír. Zlo střídalo podoby, ale nejčastěji s ním konverzovala Dru. Jednou jí cosi štiplavého odpověděl a vyneslo mu to další bolest. Přísahal si, že už bude mlčet. Stejně to nedokázal. 'Ona si pro mne přijde', zašeptal rozbitými rty. 'Ona ve mne věří.'

            Pak znovu uviděl Buffy. Měla v ruce dlouhý ostrý nůž. Tím by ho mohla rozřezat na kousky. Ale počkat, nebyla upravená. Vlasy měla nahoru a na tváři dlouhou ránu, s mnoha stehy. Přeřízla mu pouta-

 

            Otevřel oči. Seděl na zemi v chodbičce ke skladu potravin. Pomalu se vzpamatovával. Odvedle zněl smích. Asi uplynulo jen pár minut nebo dokonce vteřin. Takže má další déjà vu do sbírky. Otřel si slzy. Tak by to asi vypadalo, kdyby ho Buffy nenašla včas. Bylo by to dlouhé a bolestivé, ale... ústa se mu roztáhla do šťastného úsměvu. Stejně by ho našla. Vstal. Bolelo ho jen to, co předtím. Vzal kávu a šel zpátky. První, co uviděl, byly její oči. Hledala ho pohledem. Usmál se na ni. Ulehčeně mu úsměv oplatila. Neměl v úmyslu jí o svém snu povídat. Raději všem uvařil espresso.

            Venku se šeřilo. Vzal Buffy za ruku a odjeli ke škole. Po cestě nabrali Xandera a Luca. Musí uklidit po tom masakru ze včera. Vešli do sklepa. Překvapilo je, že necítí žádný zápach. Baterkami si svítili na cestu. Na prahu strnuli. Xander se na ně koukal jako na blázny. Všude uklizeno. Znak zasypán, žádné mrtvoly mužů v kápích. Přímí účastníci akce na sebe hleděli zmateně. Byli rádi, že jsou na to tři. Být tam dva nebo jeden, tak... Spike se osmělil a vešel. Písek mu pod nohama zakřupal. Byl čerstvý. Došel až k pranýři, který nyní působil spíš jako zvláštní paleta. Posvítil si na něj a začichal.

            "Někdo to uklidil. Jen tohle ne. Tady zůstala moje krev," oznámil a ukázal na rezavý flíček. Beze slova se vraceli zpět. Nářadí, které jim půjčil Xander, dali tam, kam patřilo a jeli domů. Nemluvili o tom. Spike hodil Luca zpátky do baru a Xander, když zjistil, že je tam zábava, si jen povzdechl a nechal se odvézt domů. Anya by na něm okamžitě poznala, že neházel lopatou.

 

            Takže Spike s Buffy využili nečekaně volného večera k relaxaci. Spikovi se do vany, s ne zcela zhojenými řeznými ranami, nechtělo, ale Buffy si do ní zalezla s chutí. Jenže chtěli být spolu, takže se k ní prostě posadil a povídali si. To, že někdo ví, co se pod školou včera v noci stalo, neprobírali. Netušili co k tomu dodat. Prostě to tak bylo. V jedné chvíli oba zmlkli. V myšlenkách už se viděli, jak sladce usínají, když vtom... Zezdola se ozval zvonek. Povzdechli si a Spike vstal, že půjde otevřít.

            "Koho to sem čerti nesou", vrčel polohlasně. Pro jistotu se nejprve podíval dveřním kukátkem.

 

***

 

            "Co vás k nám přivádí, Ruperte?" vydechl překvapeně, když uviděl pozorovatele a... tři mladá děvčata. Všichni se hrnuli do dveří. "Nazdar Spiku, kde je Buffy?" "Ve vaně. Já vám za odpověď nestojím, co? No jo, jsem zvyklý," povzdechl si upír. Takže odchod do hajan se odkládá na neurčito.

            "Jé," vypísklo jedno z děvčat. "To je TEN Spike? Upír?" A schovalo se za ostatní. Druhé, bruneta s drzýma očima, naopak popošla vpřed, v ruce kolík.

            "Hele, Gilesi, uvažte si je!" naštval se Spike. Tohle teda nemám zapotřebí, vztekal se v duchu. Giles se krutě usmál, ale při vzpomínce na Buffy... "Klid, dámy. Tohle je ochočený upír. Mazlíček přemožitelky. Jestli chcete mít střechu nad hlavou, tak se chovejte slušně. Kolíky a obavy stranou. Sedněte si támhle do pokoje, já za chvíli přijdu." A vydal se do schodů. Spike moc chtěl všechny nezvané hosty seřvat, že se mají zout, ale obava o vlastní kůži mu v tom zabránila. Raději šel taky nahoru. Na Gilesův zkoumavý pohled zašeptal.

            "S těma vašima kudlankama nezůstanu sám ani omylem a vůbec. Musím vás Buffy ohlásit. Říkal jsem. Je ve vaně!" zdůraznil. To pozorovatele zastavilo a dal mu přednost. Spike vklouznul do koupelny.

            "Kdo to otravoval?" optala se pohostinně Buffy. "No, dobrá zpráva je, že Giles a špatná zpráva je, že má s sebou harém. Buffy, ta jedna šla po mě kolíkem," postěžoval si. "Gilesííí!!!" zaječela Buffy v odpověď. Spike se uklidil stranou, ale ven nešel. Pozorovatel opatrně vešel a kontroloval, co všechno ze své přemožitelky uvidí. Jen obličej a hlavně naštvané oči. Pěna byla bohatá.

            "Ahoj Buf-" "Jinak jste zdravý? Co jste si to dovedl za slepice, že sotva vlezou přes práh cizího domu, hned obtěžují právoplatné nájemníky?" vztekala se. "A co tady vlastně chtějí? Vy jste tady vítán, chovejte se jako doma, ale co ony?" "-fy," dokončil Giles. Oslovená ho znovu zkoukla a pokračovala v uvítání. "Proč jste v botech? Kdo po vás bude vytírat? Papuče dole pořád ještě máte. Takže dohlédnete, že se zují i ty vaše krasavice. Jasné? Pantoflí je tam až až." Giles si povzdechl a spustil.

            "Čeká nás další apokalypsa," konstatoval a čekal příslušnou reakci. Taky se jí dočkal. Buffy si odfrkla a sjela hlavou pod vodu. Když se vynořila: "To víme taky," utrousila pohrdavě. "Máme tady První zlo, které včera skoro otevřelo naši starou dobrou bránu pekla. Teď není pod knihovnou, ale je mnohem pohodlněji přístupná. Ze sklepa. Už od konce prázdnin nás straší hologramy mrtvých, včetně mého a Spikova. Mimochodem, můžete mi podat ruku?" Giles moc nechápal, ale poslechl. Ucítil stisk promočené voňavé packy. "Dobrý," oddechla si Buffy. "Spiku, co jsem vynechala?" Manžel se usmál a Giles se ve tweedu potil.

            "Jen, že si do mě kněží Prvního vyřezávali obrázky, má krev otevřela zámky na Znaku a z brány vylezl upír, co na něj kolík nezabere. Jo a ještě toho stahovače sprayerů," přisolil si. "A co je nového u vás, Gilesi? Ty kočky jsou neteře nebo jste změnil víru a nyní bydlíte v Utahu?" Propocený pozorovatel hlasitě zavyl.

            "Víš, Buffy, když jsi byla sama, tak jsi sice taky měla svou hlavu, ale ve spolku s tímhle jsi úplně nesnesitelná," stěžoval si. "Nejsou to neteře, ale potenciální přemožitelky. Hledáme je po celém světě. Někdo je-" "Vyvražďuje," řekla už zcela vážně Buffy. Giles vyvalil oči bez orosených brýlí. "Jak to proboha...?" Nechápal. "Víte co? Jděte dolů. Všichni se přezujte. Kde co je víte, tak si uvařte čaj. Já se osprchuju a pak za váma se Spikem přijdeme. Holkám řádně vysvětlete, že Spike je pro ně tabu jako upír i jako chlap! Jinak si uvědomím, že všechny vlastně jen čekají na mou smrt a pomažete z domu všichni. Mimochodem, Gilesi, ráda VÁS vidím." Usmála se na něj konečně. Pozorovatel zdecimovaně kývl a rád zmizel. Buffy jen napřáhla ruku a už držela Spika kolem krku.

            "A to jsme si před chvilkou mysleli, že máme problémy," zašeptala mu do úst.

 

***

 

            Když asi po dvaceti minutách scházel párek přemožitelka & upír ze schodů, vešel do místnosti plné napjatého ticha. Buffy na sobě měla dlouhý, květovaný, hedvábný župan a vlasy vyfénované do ležérního účesu plného loken. Spike se zasnažil. U konferenčního stolku v pokoji seděl podmračený kvartet. V předsíni stály vyrovnané botky a zmizely papuče Scoobies. Holky srkaly čaj a Giles pil Spikovu whiskey. Vyznal se v domě dokonale. Buffy se posadila do posledního volného křesla v pokoji a Spike zašel do kuchyně.

           

            "Už od konce prázdnin se mi zdají velice živé sny," přešla Buffy rovnou k věci. "Vidím dívky, jak utíkají před kněžími v hábitech. Ti mají krvavé slepé oči a dlouhé nože. Zatím jim žádná neunikla. Nevěděla jsem kdo to je. Myslela jsem si, že jsou to nějaké dozvuky mých nočních můr, které stále po tom zážitku v rakvi… díky Spiku… mívám." Ten se mezitím usadil na opěradlo jejího křesla a podal jí bublinky. Původně měl v úmyslu jejím svalům ulevit masáží, ale takhle... Upila a pokračovala.

            "Takže ty dívky jsou potenciální přemožitelky? To jich je tolik? Já měla fakt smůlu, že z toho hejna vybrali zrovna mě," postěžovala si. "Takže teď mluvte vy, Gilesi." Pozorovatel si povzdechnul a natáhl ke Spikovi ruku s prázdnou sklenkou. Upír tiše zavrčel, ale zvedl se a vrátil k funkci barmana.

            "Neměla jsi smůlu, ale štěstí, že jsi byla vyvolena z tolika kandidátek. Buď tak laskavá a přestaň se šklebit! Není to jednoduché, ale vlastně je to veliká pocta. Ten pohled jsem viděl! Raději toho nechme. Jednu věc ovšem nevíš. Rada už neexistuje."

            "Hurá!!!" zajásala z hloubi své nesmrtelné duše Buffy a skoro se polila. "Takže jste přijeli oslavovat. To jste měl říct rovnou. Quentin konečně dostal rozum a šel do důchodu. Ostatní to rozpustili a budou dělat něco pořádného. Nedivím se, že je přestalo celodenní vysedávání v knihovně bavit. Takovej regiment lidí na jednu holku. Co se tak tváříte?"

            "Buffy, Quentin je mrtvý. Budova v Londýně vybuchla. Mrtví jsou i členové Rady a řadoví zaměstnanci." Rozhostilo se trapné ticho. "Promiňte. To mne nenapadlo. Lezli mi na nervy, ale masakrovat jsem je nemínila," řekla po chvíli omluvně. "Jsem ráda, že vy mrtvý nejste. Nebyl jste tam? Proč?" Giles si znovu povzdechnul. "Měli jsme jisté názorové neshody. Nebyl jsem ochoten vyzradit přesný důvod toho problému s Glory. Víš proč." Buffy se na něj vděčně usmála. "Děkuji." "Proto jsem si pouze, řekněme vypůjčil nějakou literaturu a studoval doma. Snažil jsem se také najít potenciální. Tyto tři jsou první, které jsem objevil včas. Na další mám kontakt. Takže, Buffy. Vidím jediné možné řešení. Všechny soustředíme sem do Sunnydale, do tohoto domu. Jen ty jsi schopná je ochránit. Zřídíme zde ústředí. Budeme bádat a ty je budeš učit. Na zahradě je místa dost. Willow se určitě do akce zapojí. Je mi jasné, že souhlasíš, viď?" Upřel na ni štěněcí pohled à la Angel v dřevních dobách jejich vztahu. Buffy chvíli mlčela, jen mírně pokyvovala hlavou a upíjela. Pak se zhluboka nadechla.

 

            "Takže. Předpokládám, že vaše představa je asi tato. Vy a potenciální zaberete celý dům. Ve všech pokojích bude spát stále víc a víc dívek, jak sem budou nepřetržitě přibývat. Já, když budu mít kliku, si udržím postel. Okolo ní ovšem bude na karimatkách ve spacácích chrápat banda potenciálních. Spika strčíme do sklepa a protože je upír, asi bude nejlepší, když ho dáme na řetěz. Já přestanu chodit do školy a celé dny se budu snažit něco vtlouct do holek, které nám stejně příliš nevěří a cvičit se jim nechce. Dobře si pamatuju, co si se mnou užil chudák Merick. Přijdu o svůj dům, o své soukromí i o svůj život. Takhle nějak jste si to vymyslel, že?" Giles jen něco zakoktal. "Ani omylem. To je mé pevné rozhodnutí," oznámila ledově a dopila sklenku. "Mimochodem. Ten upír, co se ho tak štítíte, se tady nadřel jako otrok. Všiml jste si, Gilesi, jak krásné máme tapety? Jaký je tady pořádek? Víte, co nám to dalo práce? Já a Spike jsme se tady o prázdninách málem strhali. Já už za záchranu světa umřela dvakrát. Spika mučila nejdřív Glory a včera podstoupil další kruté mučení od kněžích Prvního. Jsem přesvědčená, že si teď zasloužíme žít aspoň trošku normálně. My dva spolu a s Dawn." Spike si odkašlal. "Mohl bych k tomu něco-" Giles ho vztekle přerušil. "Nikdo se tě na tvůj názor neptal. Už kdysi jsem ti zdůraznil, že mne neza-"

            "Tak dost!!!" zařvala Buffy, už vážně vzteky bez sebe. "Vy jste neposlouchal, co jsem před chvílí říkala? Spike má právo se k tomu všemu vyjádřit stejně jako já. A větší, než vy. Upozorňuji, že jsem s celou touhle věcí sekla už jednou. Klidně to zopakuju a zítra touhle dobou budete mít dům k dispozici. Beze mne. My máme kam jít," ucedila mrazivě.

            "Buffy," oslovil ji měkce Spike. Otočila se k němu. V očích se jí začaly tvořit slzy. Pohladil ji po rameni. "Giles má v jednom pravdu. O ty cácorky se někdo postarat musí. Za svůj život jsem viděl příliš mnoho smrti, než abych v tom chtěl pokračovat." Zmateně na něj upírala svá zelená kukadla. "Jestli jsem to správně pochopil, tak První zlo chce vybít všechny potenciální. Pak zabije Faith a pak... tebe. Už nezbude žádná přemožitelka, co by bránila svět před zkázou. Před démony, upíry a tak. Potom nebude trvat dlouho a nastane na zemi ještě větší peklo, než už tady vládne. JENŽE," zdůraznil, když viděl, že začíná panikařit. "Pravdu má i Buffy," řekl s očima upřenýma na Gilese. "Ona už pro svět obětovala příliš mnoho. Včetně svého života. Kdybyste ji viděl bez županu, tak byste se zhrozil. Nemluvím o erotice a také ne o exteriéru. Je pořád kouzelná, tak to nemyslím, ale je zbitá. Super upír, co vylezl z pekelné brány, jí pořádně ublížil. Ten první večer jsem se o ni vážně bál. Je ráda, že chodí. Jestli vám má být co platná, potřebuje jistou míru pohodlí a klidu. Ten upír, už jsem vám o něm říkal v koupelně, to je vaše kompetence. Měl byste o něm něco vědět. Kolík se o něj zlomí, má sílu tuctu upírů a zabrala na něj až sekera. Když mu Buffy setla hlavu, konečně se rozpadl na prach. Až teď mne napadá, jestli by na něj platilo světlo. To jsme neměli šanci vyzkoušet. A mimo jiné. Nepočítejte s tím, že by Buffy opustila školu. Už to udělala jednou. Co po ní chcete? Aby, pokud zase zachrání svět, dělala zase servírku?" "Takže?" zeptal se Giles nevyzpytatelným tónem. Spike se pousmál.

            "Takže zůstanete v Sunnydale a budete zde shromažďovat ohrožené dívky, ale ne v tomto domě. Napadlo mne Sídlo. Co ty na to Buffy? Všichni to tam známe. Vás, Gilesi, tam Angelus mučil. Já tam koukal, jak mi nasazuje parohy. No a Buffy tam zabránila Acathlovi, aby vcucnul svět do pekel. V Sídle je spousta místa. Onehdy jsem se tam zatoulal, když byla Buffy na hlídce. Stačí trošku uklidit. V horních patrech jsou pokoje i koupelny. Věřím, že když Willow koukne do počítače, najde i elektriku. Dámy si v rámci tréninku trošku dají do těla. On takový úklid dá zabrat a když tady mohla jako galejnice dřít jediná vyvolená, těm pouze potenciálním, to rozhodně neuškodí. Zítra je sobota, tak to tam můžeme zajet všichni tři okouknout. No a co se týká výcviku, mám takový pocit, že naše druhá jediná vyvolená, si už příliš dlouho válí šunky v lochu. Třikrát denně teplá strava, kanape, výuka práce na internetu a kondiční tělocvik. To nejnebezpečnější pro ni je, když se na ni vztekne nějaká spolubydlící nebo když uklouzne na mejdle. To je zhruba tak všechno. Má někdo hlad?" zakončil svůj proslov. "Jo a ještě jsem zapomněl. Kde asi budou síly zla hledat potenciální nejdřív? No u přemožitelky doma. Takže když je tady nenajdou, minimálně je tím zdržíme," dodal ještě. Giles si povzdechnul. Kdysi se zařekl, že už nikdy Spika nepochválí. Jenže jeho rozboru situace se nedalo nic vytknout.

            "Neříkám to rád, ale máš podruhé v mém životě pravdu. Poprvé to bylo, když jsi chtěl, aby Buffy sypala do školy. A bohužel máš zase pravdu, když říkáš, že tam musí zůstat. Zvlášť, když jí to jde tak, jak mi prozradila do telefonu Dawn. Mimochodem, Spiku, to červené už ti asi nezbylo." "Nezbylo," zalhal upír a zapřel poslední láhev honoráře za M'Fashnika. "Ale jestli mi slíbíte, že mne uchráníte před těma vašima Amazonkama, dám vám ještě whisky. Tak bude někdo jíst nebo ne? Jinak jdeme spát. My s Buffy jsme ještě v rekonvalescenci po boji."

            "A co by to tak bylo?" ozvala se brunetka. "Zapékané rybí filé. Udělám vám k němu hranolky, i když si to konkrétně ty, za tu akci s kolíkem, vůbec nezasloužíš. Máte kliku, že na vás zbyla večeře po Dawn a čarodějkách. Mám to ohřát?" optal se už netrpělivě. Koukly na sebe a kývly. Spike se vydal do kuchyně a Giles mu šel, jak bylo jeho zvykem, když šlo o jídlo, v patách. Bez ptaní se podíval do ledničky a nalil červené, jako kdysi. Když totiž sáhl po otevřeném šampusu, Spike jen temně zavrčel a dodal: "Pro Buffy. Na uvolnění svalstva. To víno nalejte i pro mne. Tušíte co to bylo za potvoru, která na nás vylezla? Nikdy jsem neviděl, že by Buffy měla takové problémy s tím něco zabít," vyzvídal a sypal hranolky na plech. Giles vzal ze skříňky dvě sklenky a nalil oběma. Jednu podal Spikovi.

            "Na usmířenou," dodal. "Já na tebe nechtěl tak vyjet. Ale jednak mi tečou nervy, jednak jsem už pozapomněl, že... no že jsi poněkud odrodilý upír." Spike mávl rukou a zapnul troubu. Vytáhl zapékací misku od Rusalky a strčil ji do mikrovlnky. "Nechte to plavat. Spíš mne zajímá ten upír." Přiťuknul si s pozorovatelem a oba upili. Giles nakrabatil čelo a začal si leštit brýle. "No, mne napadá jediné. UberVamp. Je to spíše legenda. Nevím, že by se s ním někdo setkal. Je to jako, když přirovnáš neandrtálce k člověku. Takže PraUpír. Je jednodušší, než vy, ale také silnější. Prostě hrubá síla bez špetky inteligence. Ale světlo by na něj platit mělo." Ve dveřích se objevila Buffy s prázdnou sklenkou. Spike rázem vybředl z chmurných myšlenek.

            "Dostanu taky?" zeptala se. "Jasně. Tvůj lék jsem před Gilesem chránil vlastním tělem," usmál se a nalil jí. Automaticky mu poděkovala polibkem a pozorovatel protočil oči. "Nechte toho," mračil se, "kazíte mládež." Buffy se na něj soucitně podívala. "Ta Kennedy by nás mohla učit. Všechny. Je voražená jak Faith. Jo, Spikey, jak chceš vlastně dostat Faith ven z vězení? Sice bych se bez ní tady ráda obešla, ale na ten výcvik by se fakt hodila," změnila raději téma. Spike protřepal hranolky a ještě je chvíli nechal péct.

            "No jako vždy, když jde o úředního šimla. Hacker Willow. Moc bych se divil, kdyby ji hned po neděli nedostala na podmínku ven. Jako kurátora jí určí Gilese a bude to." Giles zalapal po dechu. "No nazdar. Dělat jí pozorovatele byla řezničina a tohle... Nemáte někoho lepšího? Stejně mne neschválí. Nejsem občan U.S.A." Teď na něj soucitně koukali oba. "Já jsem neříkal, že Willow vyplní žádost a pošle ji příslušným úřadům. Já jsem říkal, že Willow prostě zadá fakta a hotovo. Jsem si jist, že se jí tam rádi zbaví. Co jsem tak o ní slyšel... Mluvil jsem s ní jen jednou a to měla tělo Buffy. Bál jsem se, že ze mě stáhne kalhoty hned tam na fleku. Neměl jsem tušení co se s přemožitelkou děje, ale začínal jsem se těšit na pokračování." Buffy se na něj zvláštně podívala, ale neřekla nic. "No nic, hotovo, prostřete a já začnu servírovat," uťal Spike diskuzi. Bryskně rozdělil jídlo a vrátil se do kuchyně. Děvčata se na to vrhla a nějak pozapomněla, že je krmí upír, kterému ještě před chvílí nemohly přijít na jméno. Buffy s Gilesem osaměli v obývacím pokoji.

 

            "Vám nedali?" ozvala se. Potřásl hlavou. "Nehlásil jsem se. Stejně byly jen tři porce." Raději upil vína. Nezdálo se, že by ho absence večeře nějak trápila. "Kde je vlastně Dawn, Willow a Tara, že jim holky mohou sníst večeři?" "Na sabatu," utrousila Buffy. "Cože?" vytřeštil na ni oči. Usmála se na něj. "To není opravdový sabat. Je to pravidelný, něco jako seminář, pro čarodějky. Každý víkend, když je úplněk nebo aspoň je těsně před nebo po něm, jedou kamsi do přírody a trénují své síly. Nejen kouzla, ale hlavně léčitelství a taky věci, jako je hypnóza. V létě pomohly zbavit Spika spouštěče, který ho nutil vracet se ke starým zvykům. Patrně také práce Prvního. Gilesi-" Už mu to nedopověděla. Na prahu totiž stanul Spike s talířem v ruce. Před Gilese postavil středně propečený biftek s hranolky a dolil mu víno.

            "Ruperte, ty se ani nehlásíš o žvanec? Tebe bych si teda se Xanderem nespletl." Očividně ho Gilesova omluva vzala za srdce. "Chceš sedět tady s náma nebo ti to mám přenést ke tvému harému? Je vidět, že se ti u Draculy líbilo," utahoval si z něj. Podle toho, že mu začal tykat, ho vzal na milost. Giles nevěřil vlastním očím. Měl hlad jako vlk, ale v životě by to nepřiznal. Jídlo vonělo báječně, takže se do něj hned pustil. Spolkl první sousto a usmál se. "Rád zůstanu. Není to můj harém, ale spíš mateřská školka. Děsně mi lezou na nervy," zašeptal a ti dva se spokojeně rozesmáli. "Tak povídejte," vyzval je mezi dvěma sousty. Spike se vměstnal k Buffy do křesla. Na střídačku mu povyprávěli co je všechno potkalo. Když skončili, Rupert dojídal.

            "… A hlavně, musíte počítat s tím, že se ukáže i vám," zdůraznila mu Buffy. "Objeví se jako někdo, k němuž jste měl vztah a kdo už nežije. Nebo ho ani znát nemusíte. Dawn se setkala se Spikovou mámou. Spike viděl moji mámu, mě i sebe, já svou mámu a jeho. Vždycky vám bude lhát. Ale má jednu slabinu. Není hmotný." Giles zpozorněl. "Tak proto jsi chtěla, abych ti podal ruku." "Přesně. Když vám někdo bude povídat něco příliš překvapujícího nebo zlého, prostě se ho dotkněte. Lhát vám sice mohou i hmotní lidé, ale s tím už nic nenaděláme."

            "Takže platí pravidlo," dodal Spike. "Komukoliv budete chtít sdělit něco závažného, musí být ochoten podat vám ruku. Pěkný holky si pod tou záminkou můžete i osahat. Au! To bolí. On může, on ženu nemá," bránil se, protože ho Buffy štípla. Giles se musel přes nepřízeň situace usmát. Děsně jim to slušelo a nevědět, že Spike je to, co je, tak by je nominoval na pár měsíce, ne-li roku. Utřel si ústa. "Teda Spiku, asi na to těžce doplatím, ale znovu tě musím pochválit. Byla to jedna báseň. Kde jsi takhle rychle vyčaroval biftek?" zajímal se. "To je prosté. Zítra, tedy jak na to koukám, dneska, se má stavit Xander. Nalhali jsme Anye, že od něj potřebujeme nějakou práci, aby ho pustila ven samotného. Takže jsem pro něj bifteky naložil už ve čtvrtek. Vždycky jich beru víc, má neskutečnou spotřebu. Ten jeden mu chybět nebude. Nevím jak kdo, ale já bych šel spát. Sice bych teď měl ožívat, ale to bych za sebou nesměl mít směnu v práci, pak cestu k bráně pekla- Jasně. To ještě nevíte... ten masakr, co jsme uspořádali ze čtvrtka na pátek ve školním sklepě, někdo uklidil. Zbyla tam jen troška mé zaschlé krve. Těla kněžích uklizená, Znak brány zasypán. Dumejte o tom. My na to vysvětlení nemáme." Giles jen pokrčil rameny a zeptal se:

            "Necháte nás tady přespat aspoň dnes?" Buffy protočila oči. "Ne, vyženeme vás do noci. Jasně, že vás tady necháme." "V tom případě, lásko, měla bys nějak rozdělit postele a nám tu naši ponechat. Nemám náladu se teď štrachat na hřbitov." Buffy ho zlehka plácla a kývla. Jako na zavolanou se z jídelny vynořily spokojeně napapané a zívající potenciální. Takže Buffy začala organizovat. "Do neděle je to v pohodě. Gilesi, vy máte svůj důlek u Dawn už vyleželý. Na vaší straně je čisté povlečení, tak můžete jít rovnou do hajan. Dámy mají k dispozici pokoj Willow a Tary. Dám jim povlečení a třetí polštář s dekou, co patří Dawn. Pěkně si povléknou a buďto se vejdou všechny tři na jedno dvoulůžko nebo si jednu vezmete k sobě vy, Gilesi." Uchichtla se nad jeho němým, ale vražedným pohledem, za který by se nemusel stydět ani Angelus. "Nebo jedna může spát tady na gauči. Upozorňuji, že diskuzi nepřipouštím. Prostě to tak bude. Pojďte za mnou. Ukážu vám pokoj a koupelnu."

 

***

 

            Když se Buffy vrátila z obchůzky po domě, kterou podnikla, aby zkontrolovala nové nocležníky, spíš nocležnice, Spike už ležel v posteli a bylo zhasnuto. Nerozsvěcela. Shodila župan a chvíli meditovala nad noční košilí.

            "Tu nebudeš potřebovat, lásko. Zahřeju tě. Pojď ke mě," ozvalo se. Jen si povzdechla a zalezla do postele. Okamžitě byla vtažena do chladné náruče. Cítila, jak jí Spikovy ruce klouzají po těle. Políbil ji. "Co se děje?" zeptal se tiše. "Bolí tě celej člověk, viď? Mám zajít pro emulzi a trošku tě vyhladit?" "Ne, dobrý." "Aha. Takže problém je jinde. Já to tušil. Co se ti honí hlavou? Giles & spol.? To zvládneme. Neboj se." "Co by se mi mělo honit hlavou? Jsem unavená. Nevím o čem mluvíš," lhala. "Buffy, spíme spolu v jedné posteli už nějaký ten měsíc. Poznám, když ti něco je. Tak odfláklou pusu u tebe nepamatuju. O co jde? Pověz mi to. Prosím," loudil. Povzdechla si a...

            "Když byla v mém těle Faith... přišla jsem ti přitažlivější, víc sexy než teď, že? Faith je moc pěkná i sama o sobě. Bruneta. Má krásné oči. Stejnou barvu vlasů jako Dru-" '-silla' už říci nestačila, protože Spike zavyl smíchem a bez ohledu na její rozbolavělou tělesnou schránku ji pevně sevřel v náručí.

            "No to by mne teda nenapadlo. Ty žárlíš. To je krása. Díky, lásko. To je kompliment nad komplimenty. Takže to vezmeme popořadě," šeptal a manévroval ji do středu postele. Sebe na ni. "Tehdy mi přišla sexy, protože vypadala jako ty a dívala se na mne jako na chlapa a ne jako na příšeru. Což jsi měla ve zvyku ty, lásko. Já tě sice chápal, ale stejně mě to žralo. Ve srovnání s tebou - teď - to byl jen vulgární nafrněnej spratek. A věř mi. Klidně sem nadiriguj zástup královen krásy a já zůstanu ledově klidný. Jediná osoba, která mne posledních pár let opravdu vzrušuje, leží tady pode mnou a... mazlíčku, jsi hodně unavená?" změnil tón a začal škemrat.

            "Myslíš to vážně?" vydechla Buffy. "Nikdy jsem nic nemyslel vážněji," potvrdil a ucítil, jak ho okolo krku objaly dvě teplé ruce a okolo boků štíhlé nohy. Polibek, který následoval, už rozhodně nebyl odfláknutý. Když se jejich těla spojila v jedno, svorně blaženě zasténali a zvolna začali tančit ten nejstarší tanec na světě.

 

***

 

            Buffy opatrně strčila do hlavních dveří Sídla. Dýchly na ni vzpomínky. Neviděla Acathlu a Angela, jak mizí v pekelném víru. Viděla Angela. Jak se třese bolestí před krbem poté, co se vrátil. Jak s ní cvičí a trénuje. Jak ji líbá. Jak jí dává k narozeninám knížku básní, co šlohnul Spikovi. Jak se na ni dívá poté, co se mu po hlídce probudila v náručí. Tím šťastné vzpomínky končily. Následovalo peklo. Její soukromé peklo. Vyvrcholilo chvílí, kdy mu vrátila zdraví tím, že mu nabídla sebe. Svou krev. Když cítila, jak z ní pije, tělem jí proběhla vlna podivné rozkoše a ona si byla jistá, že ta chvíle je spojí navěky. Že u ní zůstane. Že ji nedokáže jen tak opustit.

            Omyl. Jen o pár hodin později stála v knihovně, všude okolo probíhaly přípravy na boj se starostou a ona hleděla do tmavohnědých očí, které milovala. Poslouchala svůj rozsudek. Odejde. A jako bonus - ani se nebude loučit.

            Potřásla hlavou, aby potlačila slzy. Kdepak. Žádný brekot na konto minulosti. Minulost je pryč. Přinesla jí radost i bolest, ale teď je na řadě přítomnost. Procházka sluncem zalitou zahradou růží to asi nebude, ale co. Spike stejně na slunko nemůže. V noci mu nakonec žertem namlela, protože se pořád radoval z toho, že na něj žárlila. Byl jak malej kluk. Až když mu zaklekla na hruď a vyhrožovala pobytem na gauči v přízemí, pokorně poprosil o odpuštění. Metodika jeho prosby ji dost zaujala.

 

***

 

            "Buffy, tak Buffy! Posloucháš mne vůbec?" zvýšil Giles hlas, protože jeho přemožitelka byla očividně přítomna jen tělem a mysl se jí toulala bůh ví kde. Na první obhlídku jeli nakonec sami dva. Holky totiž spaly jako zabité a venku bylo obzvláště slunečno. Takže Spike dal svůj neživot všanc a zůstal doma, aby jim připravil snídani a trochu je pohlídal. V rámci sebeobrany začal připravovat těsto na vdolky. Dobře si pamatoval jak zjihly, když včera v noci dostaly najíst.

            Takže teď Buffy s Gilesem procházela Sídlem. Bylo až neskutečné, jak se tam nic nezměnilo. Přibyla jen vrstva prachu. V Angelově ložnici zůstala i jeho postel a když Buffy odhrnula přehoz, objevily se lůžkoviny, které si pamatovala. Zatnula zuby. V té chvíli se k ní připojil Giles.

            "Ta horní patra jsou vážně skvělá. V každém pokoji je postel. Jednoduchá a bez peřin, ale lepší než karimatky. Koupelny jsou na každém patře dvě. Tady můžeme ubytovat i regiment. Jenže neteče voda. Ovšem trubky tam jsou, takže jen musíme najít hlavní uzávěr. Vrátíme se pro ty ospalky. Nejdřív uklidíme přízemí a tři pokoje nahoře. Já si vezmu tenhle. Angelův. Viď?" Kývla. "Pojďte, Gilesi. Zatáhneme závěsy, aby sem mohl i Spike. Jestli má někdo odhalit přívod vody, tak on. Elektrika asi zbude na Willow. Jenže ta se objeví až zítra. Tím nám vzniká problém. Nehrozí, že při úklidu použijeme vysavač," přešla Gilesův pokus vymámit z ní soukromé vzpomínky a vrátila se do vstupní haly. Stejně by mne zajímalo, kdo ty závěsy roztáhnul, dumala. Angel před odchodem těžko. Nepamatovala, že by někdy nebyly zatažené. Poslední kus těžké tkaniny vklouznul na své místo a v Sídle se rázem zešeřilo. Sluníčko bylo vykázáno ven. Vše bylo připraveno pro návrat upíra.

 

***

 

            Když Giles brzdil u jejího domu, Buffy lehce znervózněla. Nebyla si jistá, co ji tam čeká. Trošku se o Spika bála. Vystoupila z vozu a šla ke dveřím. Opatrně otevřela. Ucítila vůni kávy a kakaa. Vešla. Spike seděl na lince a popíjel krev. Z jídelny se ozývalo mlaskání. Oddechla si. To už ji Spike zaregistroval a hbitě dopil. Hrnek opláchl.

            "No tak, lásko, jaké to tam je? Co to kecám. Máte hlad, že? Chceš vdo-" nedopověděl, protože ho objala. "Potřebuju pusu," zašeptala tak, že to slyšel jen on. Políbil ji a zadíval se jí do očí. "Nebudu ti lhát. Zavalily mne vzpomínky. Kdyby tam nebyl Giles, asi bych se rozbrečela. Až tam půjdeme příště... půjdeš se mnou, že?" zaprosila. "Půjdu s tebou kdykoliv kamkoliv. Jen pro tvoji informaci," ztišil hlas, "dnes v noci jsem ještě mnohem víc, než kdy jindy cítil, jak moc tě mám rád. Kdybys mne odkopla... I cesta do pekla by byla vysvobozením." Zůstali zticha. Hleděli si do očí. Nic víc nebylo třeba. Po chvíli Spike vztáhnul ruku a pohladil ji po tváři.

            "Tuším, že šance na únik nahoru jsou mizivé." Odpovědí mu bylo pokývání. "Takže musíme vydržet a tuhle Rupertovu mateřinku delimitovat. Za prvé. Co chceš jíst?" "Já nevím. Asi vdolek. Jen trošku tvarohu. A tvoje kafe." Usmáli se na sebe a Buffy se usadila v kuchyni. Giles vešel do dveří. "Přežil jsi, gratuluji. Dostanu také kávu?" Ve vteřině změnil tón a zhroutil se vedle Buffy.

            "Já s těma slepicema nevydržím," zasténal. "Vy nemáte srdce," naříkal, "že mne odtud vyháníte. To je mám poslouchat celý den a navíc-" "Gilesi," přerušila ho nelítostně Buffy. "Vy jste je sem přivedl. A máte pravdu, že je musíme aspoň dílem ochránit. Ale co mluvíte o našem srdci? Kdyby to bylo na vás, tak jsme s nima všichni v jednom baráku a vy ani my nebudeme mít kam utéct. Měl byste Spikovi poděkovat. Takže přestaneme brečet a spíš musíme vymyslet, jak tam uklidit, když-" Zvenku se ozvalo zatúrování auta a dovnitř se vhrnula Dawn. Rozhlédla se a usmála na Buffy.

            "Tady jsou nějaké manévry, že? Jééé, vdolky!" A vrhla se na snídani Buffy a Gilese. V té chvíli dovnitř nakráčely čarodějky. Byly v dobré náladě a z vlasů jim čouhala tráva. Nejistě se podívaly okolo sebe. "Ahojky vespolek," pozdravily. Z jídelny se v té chvíli vynořila Kennedy a bez váhání začala osahávat Willow. Ta na ni jen zírala a Tara se zamračila. Odstrčila neznámou brunetu a Willow si schovala za záda. "Co se tady děje?" zeptala se naštvaně. Kennedy se otočila na Gilese.

            "To vy jste nám přece povídal, že máme každého neznámého člověka osahat, jestli to není První zlo," bránila se. Místo Gilese jí odpověděl Spike. "V zásadě máš pravdu. Ale bylo tím myšleno, že mu máte podat ruku nebo ho poplácat po zádech a ne mu, teda jí, osahávat prsa," zdůraznil. Kennedy jen pohodila hlavou a výtkou nezasažena odkráčela. Willow zrůžověla jako pivoňka. "Jak to, že už jste doma?" rychle se snažila odvést pozornost od předchozí scénky Buffy.

            "Úplněk byl v noci na dnešek. Ten jsme si užily, ale v těch stanech nám začalo být zima. Příště si musíme sehnat nějaké podstatnější ubytování. Než abysme klepaly kosu, raději jsme jely domů. Jinak vás zdravím, Gilesi. Kdo to byl? Všimly jsme si vašeho auta a taky toho výhřadu dámské obuvi. Vy jste si pořídil harém?" vysvětlila a hned také po vysvětlení celé situace prahla mírně naštvaná Tara. Giles složil hlavu do dlaní a zasténal. "Proboha živýho, lidi, jak to, že když mne vidíte vedle pár mladých děvčat, první co vás napadne je, že mám harém!" zasyčel, už vzpřímen, nešťastně. Spike se pochechtával. "Takže jen ve zkratce," pokračoval už klidněji pozorovatel.

            "Jsou to potenciální přemožitelky. Patrně stejné První zlo, co řádí tady u vás, je chce zabít, aby byla zlikvidována celá instituce přemožitelek. Rada vyletěla do povětří, většina jejích členů je po smrti. Spousta potenciálních už byla zabita a já-" "Vy ty zbylé svážíte do Sunnydale, abyste Prvnímu ušetřil cestovní náklady. Hezky mu je tady shromáždíte a on je vyvraždí na jeden zátah. Pochopila jsem to správně," skočila mu ironicky do řeči Willow. Spike se rozřehtal už zcela nepokrytě a Giles beze slova sáhnul pod dřez. Napil se přímo z flašky a nechal si ji v ruce. Buffy ho bylo líto, takže jej pohladila po rameni a vzala to za něj.

            "Willow, nebuď zlá. Gilese napadlo, že já budu schopná je ochránit a také je začít cvičit. Budou bydlet v Sídle. Tady je úkol pro vás. Musíme tam zapojit proud a vodu. S vodou asi vypomůže Spike, ale jak je to tam s elektrikou, to musíš najít na internetu a v ideálním případě ji i zapojit. Až se nasnídáte... aha. Klíček zpodsíval zbytek vdolků. Spikey, co kdyby ses přestal smát Gilesovi a udělal pro nás i holky-" Upír ji přerušil. "Vdolky ne, protože mi došlo droždí. Nabízím palačinky nebo selskou omeletu. Ta je naslano, se zeleninou." "Omeletu," ozvalo se současně ze čtyř dosud hladových úst. "Fajn. Takže budou omelety. Buďte tak laskavi a přesuňte se do obýváku. Pokud mám kuchtit, potřebuju prostor. Kávu vám přinesu za moment," zavelel a sebral Gilesovi první pomoc.

 

***

 

            Snídaně byla snězena a hlasitě pochválena. Willow brouzdala interními stránkami radnice a hledala sítě, které byly zavedeny do Sídla. Tara se šla osprchovat. Moc ji potěšilo, že dámy se jim bez skrupulí hrabaly ve skříni. Bundu po Angelovi musela Kennedy přímo vyrvat z rukou. Když se dozvěděla, že první varianta zněla, všechny potenciální bydlí u nich, a jen díky Spikovu nápadu k tomu nedošlo, bez váhání ho objala okolo krku a než stačil zareagovat, dostal upřímnou pusu spolu se slibem, že kdyby kdykoliv, absolutně cokoliv potřeboval, tak ona pro něj udělá, co mu na očích uvidí. Pustila ho, až když si Buffy významně odkašlala.

            "Tak to nebude problém," ozvala se Willow. "Je tam voda i proud. Jenom musíme ve sklepě najít hlavní uzávěr. Je tady napsáno, že po odchodu posledního majitele, podle data odhaduji, že se stal Angelusovou večeří, bylo místo zapečetěno. O odpojení proudu tady není nic. Jestli budeme mít kliku, stačí jen nahodit hlavní jistič. Spiku, když jsi tam bydlel, tekla voda?" "Tekla, ale jistě to vím jen o přízemí. Do patra jsem já nemohl a ostatní tam nechodili. Takže nevím." "Nevadí. Kdyby byl problém, známe přece nejlepší instalatéry na světě," přidala se k nim Tara, ještě s mokrými vlasy. Na ty démony fachmany si prostě potrpěla.

            "Jestli chceš jít taky, tak se běž vyfénovat. Nechci, aby ses mi nastydla," zavelela Willow s láskyplným úsměvem a Kennedy si otráveně odfrkla. "Takže teď, Will, ještě takovou drobnost. To ti určitě moc práce nemá," pípla Buffy a sklidila čarodějčin podezíravý pohled. "Milosrdně mi odhal o co jde?"

            "Dostat Faith z lochu," zjednodušil problém Spike. Willow vykulila oči. "Cože? Já mám asi něco s ušima. Proč?" "Sláva," zajásala Buffy. "Proč je lepší než To nejde. Chci dál chodit do školy a potřebujeme trenéra. Bude s holkama přes den. Já je převezmu odpoledne, po škole a budeme je se Spikem brát na hlídky, aby se otrkaly." "Už to budoucí trenérka ví?" položila Willow jednoduchou otázku. Nastalo ticho. "Fajn, takže neví. No nic. A máte aspoň nějakou představu o tom, JAK ji mám dostat ven z dokonale střeženého státního zařízení? Vrtulník, co přistane na hřišti. Nebo plně naložený tirák, který projede skrz hlavní bránu a ona si naskočí?" bagatelizovala problém Will.

            "Máš dobrý nápady, mazlíčku, ale asi tě zklamu. Mám na mysli něco mnohem nudnějšího. Udělíš jí podmínečné propuštění a za kurátora jí přidělíš Gilese. Ten už o tom ví a je ze svého nového postu nadšen. Viď, Ruperte?" obrátil se Spike s úsměvem na Gilese. "Absolutně," ucedil postižený a vytratil se do kuchyně. Willow obrátila oči v sloup. "Na rovinu. Ten vrtulník by byl snazší. Dobrá. Nějak to půjde. Večer se do toho pustím. Teď tam hodím svůj willow-browser. Poběží několik hodin, ale hodně mi ulehčí práci. Začněte se chystat. Vyrazíme. Za chvíli je poledne. Pokud mají ty naše talenty mít v noci kde spát-" "Mě se tady docela líbí. Klidně zase přespím ve tvé posteli," ozvala se, opět jako jediná z těch tří Grácií, Kennedy.

            "Ale mě se nelíbí, když v mé posteli spí cizí lidé," zvýšila hlas Tara, která, s vysušenými vlasy, stála mezi dveřmi. "Ehm..." odkašlala si dosud tichá Molly. "Pokud máme uklízet, tak budeme potřebovat já nevím... vysavač, nějaké hadry, saponát-" "Nic nebudete potřebovat," oznámila ostře Tara. "Úklid obstarám já s Willow. Za hodinku to tam bude vypadat jako ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Večer se nastěhujete do svého." Bylo jasné, že konfrontace s Kennedy jí z hlavy vyhnala veškeré zábrany, co se kouzlení týče. Toužila po jediném. Aby ta šťabajzna, co zcela nepokrytě dělá na Willow oči, byla z domu. Giles se usmál.

            "To není špatný nápad. Krajní situace si vyžaduje krajní prostředky. Takže zbývá jediný problém. Lůžkoviny. Ty asi nevyčarujete a i kdyby ano, časem začnou mizet, jako ta výzdoba při oslavě Xanderova zasnoubení-" Přesně ve chvíli, kdy vyslovil jméno Xander, se otevřely dveře a jmenovaný vpadl dovnitř s úsměvem na rtech a několika časopisy 'Playboy' pod paží.

            "Tak tady mne máte, děti! Co jste vymysleli, že jako mám- Sakra. Gilesi? Co tady děláte? A co ten harém?" Buffy zrovna stála vedle svého pozorovatele, takže ho rovnou objala a chlácholivě poplácala po zádech. "Spiku, třetí kolo vysvětlování nezvládnu. Vezmi Xandera do kuchyně a nakrm ho. Přitom ho uveď do situace a navíc mu nějak šetrně sděl, že jsme tentokrát Anye vlastně ani nelhali. Vždyť na vodu a proud bude ten nejschopnější z nás všech. Willow ho jen navede. My se sbalíme a pojedeme do Sídla. Až se najíte, oba," zdůraznila, "přijeďte za náma. Necháme vám auto. Rádobypřemožitelky pojedou s Gilesem a já se svezu s čarodějkama autem Willowiny mámy, které mají půjčené až do neděle, že?" Willow kývla. "Souhlas?" Všichni pokývali hlavami a Xander se vděčně vydal za Spikem do kuchyně. Za chvíli se odtud ozval nadšený jásot. Patrně dostal příležitost nahlédnout do misky, v níž pro něj měl Spike naloženy steaky.

 

***

 

            Giles seděl v kuchyni u stolu a spolu s Buffy a Spikem večeřel. Měli za sebou hektický den. Když dojeli do Sídla, Grácie byly uchváceny, ale nad prachem a špínou ohrnovaly nos. Buffy si nedokázala představit, jak by se tyhle tři zapojily do úklidu. V duchu poděkovala chlípné Kennedy, že Taru tak vytočila. Poté byli všichni vykázáni ven a čarodějky se zavřely. Zevnitř bylo slyšet šmejdění a šustot. Občas zapraskání nebo rána. Když se, z ničeho nic, skleněná tabulka, co byla rozbitá už v době, kdy tady pobýval Angel, sama zasklila, všichni nadskočili. Potom zavládlo ticho. Po chvilce, když už se začali dohadovat, jestli dovnitř jít nebo ne, se dveře otevřely. Ven, velice pomalu a jakoby s námahou, vyšla Willow a Tara. Opíraly se o sebe. Vypadaly nesmírně vyčerpaně.

            "Hotovo," řekly současně a unaveně se usmály. Pohybem ruky zvaly všechny dál. Buffy to nevydržela a vešla první. Při tom pohledu se jí zatajil dech. Tak takhle nějak si to vždycky představovala. Až si to tady dají s Angelem do pořádku a budou tady- Dnes už podruhé tyhle myšlenky rázně vyhnala z hlavy. Rozhlédla se a hned volala ostatní dál. "Tady je to krásný! Holky, jste neskutečné. To bychom vlastníma rukama nezvládli ani za měsíc. Jestli se tady našim hostům nebude líbit, klidně jim nechám Revello a přestěhuju-"

            "Ani nápad!" vykřikla Annabelle. "Nám se tady líbí. A je tady velký krb! Je čím topit? Klidně naštípám dříví. Já pohled do ohně miluju." Buffy se na ni s úsměvem podívala. Ještě teď měla před očima, jak sedala právě u tohoto krbu a Angel udržoval oheň a ticho. Takže potřetí. Už toho vážně musím nechat.

 

            Venku se ozvaly brzdy auta. Ve vteřině se otevřely dveře a vešel Xander. Rozhlédl se. "Hezký," pochválil uznale a zaznamenal zatažené, nyní již zbavené prachu, těžké sametové závěsy. Nechal dveře dokořán a zahulákal. "Dobrý! Můžeš!" Něco, zabalené do deky, se dveřmi vehnalo dovnitř a vrhlo se to do stínu. "Zavírej, ku- sorry." Spike setřásl ochranný oděv. "Dnes je sice pěkná zima, ale slunko jak v létě. Teda dámy, to jste se vytáhly. Smekám. Už jste byli v patře?" zajímal se. Byl zvědavý. Díky vozíčku se tam-

            "Jé, kde se tu vzalo tohle?" ozvala se, no jasně, kdo jiný, Kennedy a vjela do hlavní síně na... Spikově starém vozíku. Buffy viděla, jak ztuhnul. Neměl na něj veselé vzpomínky. Dílem i její zásluhou. Jí tady bylo neveselo, ale jemu je asi ještě hůř, usoudila.

            "Tak, přemožitelky, vzhůru do svých komnat. My budeme hledat vodu a proud. Držte nám palce. Gilesi, běžte si je pozorovat," odháněla je pryč, jak slépky na dvoře poté, co razantně vysypala Kennedy z křesla. Ani moc neprotestovali. Xander, v patách Taru a Willow, zmizel už před chvílí někde dole. Buffy se Spikem osaměla. Zvolila jednoduchou metodu, jak ho probrat ze zadumání. Chytila ho za ruku, usadila do jeho křesla a sama si mu sedla na klín.

 

            "Nesmutni," zašeptala. "Už je to dávno. Nekažme si dnešek," vemlouvala se a políbila ho. Vděčně ji objal... vozík podezřele zavrzal a… odebral se do věčných lovišť. Rozložil se na prvočinitele a oni skončili na zemi. Díky bohu byla čistá. A díky (komu asi?) se zlomené dřevěné opěradlo zastavilo jen palec od Spikova srdce. Rozesmáli se. Strašidla minulosti byla zahnána. Vzájemně si pomohli na nohy a zbytky křesla složili ke krbu. Prostě bude spáleno.

            Shora se ozvalo jásání a zvuk tekoucí vody. Na stěnách se rozzářila, už léta neužívaná, světla. Najednou to tam vypadalo úplně jinak. Usmáli se na sebe. Spike Buffy lehce políbil a vedl nahoru. Z koupelny se ozývalo vřískání a vypotácel se z ní od hlavy k patě mokrý Giles. Buffy se zase rozesmála.

            "Takže voda teče, jak vidím." Křísnul po ní vzteklým pohledem. "Teče. Jenže já pomalu, ale jistě, začínám Prvnímu docela fandit," vrčel a vydal se do Ange- do svého pokoje. V duchu se pochválil za svoji prozíravost, že tašku s věcmi si vzal rovnou s sebou. Rozdováděná a spokojená děvčata se vyhrnula z koupelny. Nebyla o moc sušší, než Giles, ale smála se. Těch dvou si ani nevšimla. Byli za to vděční a šli se podívat na koupelnu. Jen tiše valili oči. Byla laděná do zelena. Mramorově zelená vana i umyvadlo. Kachličky na zdech i dlaždičky na zemi skvěle ladily.

            "Tak takovou koupelnu bych taky chtěla," zašeptala Buffy. Jejich, povětšinou bílá, se jí rázem zdála malá a obyčejná. "Až tohle skončí, tak ti nechám udělat jakou budeš chtít. Nebo se přestěhujeme jinam," uslyšela a opřela se o svého muže. Bylo příjemné slyšet, že něco jde a ne jen, že má být silná. "Já to tak nemyslím," zašeptala. "To, že se mi něco líbí, ještě neznamená, že to hned musím dostat. Kdyby zmizel První a s ním i tyhle ochechule, vlastně by mi vůbec nic nechy-" Zarazila se a už kráčela chodbou dozadu. Spika vlekla za sebou. Až na konci byly další dveře. Otevřela je. Další koupelna. Rozsvítila. Modrá. Snad ještě krásnější, než ta zelená. Vtáhla Spika dovnitř a zamkla. Pověsila se mu okolo krku a přitiskla se k němu.

            "Spiku..." zašeptala. "Tady nás nenajdou." "Bloody hell, já tě fakt miluju," zasténal.

 

***

 

            "Bafýýý! Spajkůůů! Kde jste?" ozvalo se.

 

            "Budeme muset vylézt," šeptala mu do úst. Strávili blaženou čtvrthodinku a nyní je čekala realita všedního dne. "Asi jo," povzdechl si a něžně z ní vyklouznul. Vzájemně si pomohli s oblékáním. Ještě jednou se políbili.

            Oba cítili, že Sídlo nad nimi ztratilo svou frustrující moc.

 

            Pak Spike opatrně pootevřel dveře. "Dobrý. Nikde nikdo." Nenápadně vyšli z koupelny a vydali se po schodech nahoru. Tam byl ještě nepořádek. "Tak tady jste. My vás všude hledáme," uslyšeli za sebou hlas Dawn. "Jo? A k čemu nás potřebujete?" "Řešíme problém polštářů, dek, matrací a bůhví čeho ještě. Holkám se nechce do spacáků," osvětlila vzniknuvší situaci Dawn. Spike pokrčil rameny. "To přece není problém. Dost bych se divil, kdyby nám sem nedovezli, co si objednáme, ještě dnes večer. Máme kreditku, takže to zaplatíme a všichni se strhají, i když je sobota. Lásko, sjedeme do supermarketu. Rovnou nakoupíme i jídlo. Večeři jsem už zamluvil u Rusalky. Pro jistotu i nějaké VEGY. Taky jsem jí taktně naznačil, že strávníků bude plynule přibývat. Ona z toho byla nadšená! S takovou ženskou je radost vést hospodu. Takže, co ty na to?" Obrátil se na Buffy.

            "Já chci jet taky!" škemrala okamžitě Dawn. "Jasně, prcku. Přece tě nenecháme doma. Teda ne doma, ale tady. Můžeš vybírat. Máš vkus dnešních pubescentů, to se bude hodit."

 

***

 

            Takže nyní si všichni tři konečně vychutnávali ticho. Giles žvýkal biftek, který mu Spike před Xanderem uchránil. Buffy si vrněla u brokolice a Spike popíjel svůj speciál. Byli unavení, ale spokojení. Díky kouzlu osobnosti a hlavně kouzlu kreditní karty, jim dodali náklaďák lůžkovin. Většinu uložili do jedné z prázdných místností a prozatím zařídili pět pokojů. Kennedy, Annabelle a Molly si zabraly každá jeden. Nebyl důvod jim v tom bránit. Giles už ale měl anonci o dvou dalších nocležnicích. Jedna přijede autobusem. Večer, takže ji vyzvedne Spike. Druhá se prý objeví až jak jí to vyjde. Jede stopem. Zatím o ní věděli jen to, že se jmenuje Eve.

            Giles si vyprosil aspoň chvíli klidu. Role hlídače se s chutí ujal Xander. Moc si to užíval. Jedli tiše. Nemluvili. Ticho se jim teď stalo vzácností. Z vedlejší místnosti bylo slyšet tichounké předení počítače. Willow si občas něco tiše zamumlala. Před chvílí se dozvěděli, že, díky jejím šikovným prstům, a přímo zločineckému mozku, byla Faith přijata do programu 'Příprava na návrat delikventů do společnosti'. Už před půl rokem! To se budou ve Stocktonu ráno divit. Will momentálně pracovala na podmínečném propuštění. Jen doufali, že se Faith nešprajcne. Mohla všechno pokazit. Jenže, zavolat jí nebo ji i koneckonců prostě navštívit, to nešlo. Nemohli by jí to vysvětlit. Každé slovo se nahrávalo. Nezbylo než doufat, že se propuštění nebude bránit. Zajede pro ni Giles. Původně chtěli zaangažovat Angela, ale pak ho raději vynechali. Večerní pohodu narušilo zazvonění u dveří. Buffy zrovna dávala talíř do dřezu, takže šla otevřít. Asi další potenciální, napadlo ji. Otevřela dveře a vykulila oči. Na prahu stála mladá paní Finnová. Sam.

 

            "Ahoj. Já-já-" koktala. "Pojď dál," usmála se na ni Buffy. "Kde se tady bereš?" ptala se a vedla ji dál. V kuchyni se usadili, protože tam bylo voňavo a domácky. Do jídelny se jim nechtělo a v obýváku řádili hackerové. "Máš hlad?" Sam se rozpačitě usmála. "Já byla tady nedaleko. Služebně. A-" "Nechtělo se ti do hotelu," přerušila ji Buffy. "Máš kliku. Můžeš si vybrat. Buďto tě Giles vezme do Sídla nebo přespíš tady. Sestra se mi spřáhla s bandou po- to je jedno. Prostě máme na krku pár mladejch holek, co nemají kde být. Odmítla jít spát domů. Teď asi sedí u krbu a žvatlají. Giles se uchýlil k nám. Počkat, ty ho ještě neznáš," vykládala a přitom uvedla Sam do kuchyně.

            "Pánové, tohle je má nástupnice v Rileyho loži i srdci. Sam." "Ten blonďák je Spike. Jsi od fochu, takže je ti jasné, že je upír. Ale já ho miluju, takže si kolík nech v kabelce. A toto je Giles. Můj pozorovatel." Sam váhavě podala ruku kupodivu nejdřív Spikovi. Nezapřel gentlemana ze staré školy a políbil ji. Giles se cítil povinen ho následovat. Sam se rozesmála. "To je poprvé, co mi chlap políbil ruku. A já měla strach, že mne vyhodíte hned ode dveří."

            "Úplně zbytečně. Každý Rileyho protivník je naším přítelem," zaironizoval Spike a dostal od Buffy záhlavec. Zavyl. "Neblbni. Vždyť jsem se tě skoro ani nedotkla," zamračila se na něj. Jenže Spike se zkroutil bolestí. Nakonec se svalil na zem. Buffy si k němu klekla.

 

            "Williame? Co tě bolí?" naléhala a vzala si jeho hlavu na klín. "Čip. Aúúú... Já nikomu nechtěl ublížit. Jen hloupej fór. Buffy, skonči to! To je horší, než když jsem zrušil Warrena!" Už jen sténal. Warrena. "Taro!" zakřičela Buffy. "Ano? Proboha, co mu je?" vyděsila se, když vběhla do kuchyně a na zemi uviděla upíra, kterému dnes dopoledne slibovala modré z nebe. "Nevím. Ale teď prosím tě upaluj nahoru. V koupelce je lékárnička a v ní tuba s tím silným analgetikem. Vždyť víš. Honem ji dones!" prosila Buffy, ale její poslední slova už Tara neslyšela, protože byla v půli schodů. Spike znovu přímo zavyl bolestí. Buffy začaly stoupat slzy do očí. Proboha, co nás ještě čeká?

            To už byla Tara zpátky a napouštěla do sklenice vodu. "Rovnou tři," požádala ji Buffy. Tabletky vířily ve sklenici a všichni jim pomáhali očima. Konečně. Buffy svému muži, který jí ležel bezmocně v klíně, podepřela hlavu a k ústům mu strčila sklenku. On i jeho démon si dobře pamatovali účinky kalné tekutiny a bez pobízení začali pít. Buffy ostatním očima ukázala, aby je nechali být.

 

***

 

            Giles zavedl Sam do pokoje a nalil jí šálek čaje z konvice, co stála na stolku. Přistrčil k ní talíř se sušenkami. "Co myslel tím 'čip' a že nechtěl nikomu ublížit?" nevydržela to Sam. Willow k ní vzhlédla od klávesnice.

            "To má památku na tvého zákonitého. Iniciativa Spika před pár lety ulovila a do mozku mu dala čip, který rozeznává mozkové vlny. Ve chvíli, když Spike chce ublížit nějakému člověku, včetně i jen pomyšlení si na něco takového, vysílá mu do mozku elektrošoky. Takže není schopen shánět si sám řekněme, přirozenou potravu a navíc se ani nemůže bránit. Lidem. Démonům ano. Než čip dostal, byl postrachem kontinentů i přemožitelek. Angelusův velice pilný žák. Zvláště ze začátku. S čipem v hlavě mu sklaplo. Proto se vlastně s náma začal kamarádit. Pak se zamiloval do Buffy, získal duši a nyní už je vlastně jen obětí vládního experimentu." Sam kývla hlavou.

            "Já o Iniciativě a jejích pokusech vím skoro všechno. Nikdy jsem jejich smysl nepochopila. My teď také zabíjíme démony. Ty, co škodí. Je jich hodně. Nikdy je ale nemučíme. Vždycky jde o bleskovou akci. Jsou po smrti dřív, než si uvědomí o co jde."

            "Souhlasím s tebou," ozvala se Buffy ode dveří, v ruce talíř a příbor. Položila jej před Sam. "Kuřecí maso zapečené s brokolicí a sýrem. Máš štěstí, že Rusalka dělá porce jak pro Herkula, takže na tebe zbylo. Dobrou chuť," popřála jí. "Díky," usmála se vděčně paní Finnová. "Jak je… tvému příteli?" "Zle. Moc zle," vzlykla Buffy a zhroutila se na opěradlo Gilesova křesla. Vzal ji za ruku. Sam si strčila do úst první sousto a zamračila se. "Nechutmá? Tu brokolici klidně nechej, jestli ji nerada," řekla Buffy, ale Sam jen zavrtěla hlavou. "Brokolice mi nevadí, ale... kdy přesně měl Spike dostat ten čip?" zeptala se. Buffy jen bezradně koukla na Willow.

            "No, někdy během prváku. To's dokonce ještě ani nechodila s Rileym. Když jste se přece se Spikem zasnoubili poprvé, teprve jste se oťukávali a my o Iniciativě nevěděli zhola nic. Tak to budou bratru tři roky," dedukovala Will. Sam odložila příbor a vstala. Šla do předsíně a z tašky vytáhla laptop. Otevřela ho a počkala, až se přihlásí do systému. V té chvíli už Willow seděla vedle ní a koukala jí pod prsty. Netrvalo dlouho a na obrazovce se hlásil o slovo mužíček v khaki a vyzýval ji k zadání hesla. Významně se podívala na Willow, aby se koukala jinam. Ta se jen omluvně usmála a otočila se zády. Sam se zabývala vkládáním hesla a už, na rozdíl od ostatních, neviděla, jak Willow jemně pohnula rukou. Přímo před ní, mimo zorné pole Sam, se objevil hologram notebooku. Heslo bylo zadáno. Will si ho vryla do paměti. Giles se raději věnoval svému čaji, aby mu nebylo vidět do očí a Tara s Buffy na sebe jen mrkly.

            "Hotovo," oznámila Sam ve chvíli, když už se magická kopie přístroje vytratila. "To je naše interní databáze. Obsahuje i záznamy Iniciativy," komentovala své konání. Do políčka HLEDAT zadala písmena 'SPIKE'. 'Termín nenalezen', vyplivnul na ni škodolibě svou odpověď počítač. "Jak se jmenoval jako člověk?" nevzdávala se. "William Pratt, přezdívkou Bloody," napovídala Buffy. Sam se snažila. Zadávala leccos a nic. Pak se najednou Giles praštil do čela.

            "Hledejte 'Nežádoucí 17'," vyzval ji. To už bylo lepší. Willow se mračila. To mne taky mohlo napadnout. Vždycky byla hrdá na své IQ. Teď měla pocit, že je to spíš ÍÁ.

            Buffy detaily nevnímala a očima hypnotizovala monitor. Před chvilkou zkontrolovala Spika. Byl zhroucený na kuchyňském stole, za nějž ho posadila, a nevnímal okolí. Občasné záškuby svalstva však dokazovaly, že jím stále tepe bolest, i když množstvím drog mírně zamlžená. Buffy si pamatovala co jí povídal tu noc, kdy se milovali poprvé a on se vzpamatovával ze zabití Warrena. Bolest cítil pořád, jen jakoby zpovzdálí, takže ji dokázal přestát. Kdyby byli v domě sami, dala by mu napít své krve. Bez diskuzí. Jenže ostatní by to nepochopili. Tím si byla jistá. Takže nyní koukala přes rameno Sam. Objevila se fotografie Spika. Byl na ní ještě bledší, než obvykle. Oči měl jakoby nevidomé. Sam zavířila prsty po klávesnici a fotografie se otočila. Až nyní bylo vidět, že jde vlastně o třírozměrný model. Už bylo jasné, proč je Spike tak netečný.

            Vzadu na hlavě měl totiž díru. Z ní koukaly barevné drátky a nějaká stříbrná destička. Naříznutá kůže byla odhrnutá stranou. Buffy zalapala po dechu a udělalo se jí špatně. Těšilo ji jediné. Že Spike asi při té bohulibé operaci nebyl při vědomí. Sam se lehce dotýkala obrazovky a přibližovala si otevřenou ránu. Pokývala hlavou. Pak si zobrazila technické detaily čipu. Otočila se na Buffy a zvedla k ní oči.

 

            "Je mi to líto, ale... Spike umírá," zašeptala. Buffy zbledla tak, že Spikův portrét vedle ní rázem vypadal jako Mexikánec. "Ten čip má omezenou životnost. Byl to jen experiment. Exspirace: 30 měsíců. Je zázrak, že vydržel tak dlouho. Čip se nyní zkratoval. Bude cyklicky vysílat impulzy, dokud se mu nevybije baterie a pak přestane fungovat. Jenže díky tomu také přestane fungovat mozek. Mozkové vlny prostě-" Buffy přikývla a bez varování ztratila vědomí. Giles ji v poslední chvíli zachytil a s Tařinou pomocí uložil do křesla.

 

***

 

            Zavládlo ticho. Pak se Willow rázně vysmrkala... "Dej to sem," zavelela a vyrvala Sam přístroj. Sedla si s ním ke svému počítači a protáhla si prsty. Přestala předstírat a všichni uviděli, jak se obě mašinky propojily nehmotnými kabely. Will měla zavřené oči, ruce vztažené nad klávesnicemi. Tara, jakoby poslušná pokynu, který slyšela jen ona, si stoupla za ni a položila jí dlaně na spánky. Obě se ztratily ve světě, kam nikdo z ostatních nemohl. Giles dal Buffy obklad. Pomalinku se začala probírat. Když otevřela oči, otevřely oči i obě kouzelnice. Tara se usmála a přešla k Buffy.

            "Půjde to, ale nesmíme otálet," řekla. "Musíme do lékárny. Jak ti je?" ptala se. "Nikdy mi nebylo lépe," zašeptala a odhodlaně vstala. "Budeme potřebovat peníze. Asi dost." "Vezmu si kreditku a klíče od auta-" "Já vás odvezu," nabídnul se Giles. "Ne, vás budu potřebovat," přikázala Willow. "Sam, buď tak hodná. Jeď s holkama. Jedna z těch věcí je těžká. Buffy není v kondici," tentokrát zaprosila. Sam jen kývla. Neuvědomila si, že jí Willow upřeně hledí do očí. Díky tomu opustila svůj, nyní již nechráněný, laptop a poslušně vyběhla do noci.

 

            "Gilesi, proberte Spika natolik, aby byl schopen vnímat. Já mám tady ještě práci," řekla Will suše a vrátila se k počítačům. Z tiskárny vyjel detail Spikovy rány. Giles jen zíral, jak mezi oběma přístroji náhle vznikl světelný most a data z mašinky Sam letěla do přístroje Wilow. Ta měla špičky prstů vnořené do té záře. "Gilesi!" zvedla hlas. "A také z jídelního stolu sundejte úplně všechno. Židle někam stranou." "To by zvládla i Sam, ne? Proč jsem-" Willow k němu pozvedla potemnělé oči. "Abych jí mohla vykrást počítač," vysvětlila trpělivě, jako retardovanému dítěti. Z kuchyně se ozvalo zasténání. 'Právě včas,' pomyslel si Giles a šel raději za Spikem. Bylo mu jasné, že etika musí jít stranou. Koneckonců, když chtějí pustit z vězení vražedkyni, tak tohle je vlastně o ničem.

            "Spiku," zašeptal. Zmučený upír zvedl hlavu. "Gilesi, kolík. Rychle, ať to Buffy nevidí. Vzkažte jí, že ji-"

 

            "Zapomeň," ozvala se rezolutně Willow. "Ten čip z tebe vytáhneme. Jen musíš vydržet tak hodinu bolesti. Nemohu ti dát další anestetika. Budeme ti s Tarou rušit jednotlivá zapojení čipu do mozku a ty musíš dělat to, co ti povíme, abychom zjistily, že jsme ti nepoškodily nějaké mozkové funkce. Jasné? Jen tak mimochodem. Když se Buffy dozvěděla, že bys měl umřít, omdlela. A radostí to nebylo. Tak co? Jsi chlap nebo sračka?" Modré oči plné slz bolesti se na ni upřely.

            "Sto let jsem lidem ubližoval. Je na čase, aby mi to oplatili. Do toho, Zrzko," řekl odhodlaně. "That's My Boy," pochválila ho. "Takže jdeme do jídelny," dirigovala. Spike se pokusil vstát, ale bez pomoci by se tam nedostal. Na stole už ležela deka a na ní čisté, bílé plátěné prostěradlo. Pomohli mu nahoru a položili tváří dolů. Willow si donesla Lady Shaver a Spike zasténal. Tušil co přijde. Usmála se na něj. "Klid, vlasy ti dorostou. Chceš oholit všechno, ať to máš pak všude stejné?" Zavrtěl hlavou a chytil se za ni. "Pokud mám trpět já, fajn. Ale Buffy se nemusí bůh ví jak dlouho dívat na chodící kuželku. Vyhol co musíš, nic víc." Willow si mumlala něco o ješitnejch chlapech. Vrzly dveře. "Lež," houkla. Spike se totiž automaticky snažil pohledem najít Buffy.

            "Máte všechno?" "Ano," ohlásila Tara a klekla si vedle Spika. "Já vím, že to moc bolí, ale zítra touhle dobou už budeš zase upír se vším všudy a pak mě a Will za tu bolest sníš. Prima pomyšlení, ne?" Upír jen zanaříkal. "Taro. I ty?" Pohladila ho po rameni a vstala. Buffy spolu se Sam vlekla stříbrný stojan. Postavily ho před stůl. Vybalily ještě příslušenství a pod dohledem Willow zavěsily Spikovu hlavu do popruhů. Ramena mu přikurtovaly řemeny ke stolu, stejně jako ruce. Další řemeny přišly na bedra a nad kolena. Nemohl se ani pohnout. Koukal dolů na zem, jeho obličej byl v prostoru, takže mohl mluvit. Willow měla zadní část jeho lebky plně k dispozici. Buffy si sedla k noze stolu, aby nezavazela, ale aby mu mohla koukat do očí. Obě operatérky se vytratily.

 

            "Budeš v pořádku," zašeptala Buffy. "A já tady s tebou zůstanu. Podržím tě, miláčku." Spike se usmál. "Buffy, kdyby to nevyšlo... Jen chci, abys věděla, že-" "Vyjde to. Bude to bolet, ale zbavíš se té věci. Budeš moct bránit mne i sebe. Víš co nás čeká. První zlo nemusí používat jen démony. A bez tebe to nezvládnu," snažila se ho přivést na jiné myšlenky.

            "Můžeme začít?" ozvala se Will. Spike se nadechl a… zařval bolestí. Čip asi tušil, že už má na mále, takže se sám spustil. Buffy Spikovi bez řečí uvolnila ruku, na kterou ze svého stanoviště mohla dosáhnout, vzala ji do dlaní a pevně stiskla. Jako by mu tím dodala sílu.

            "Pospěš si, Zrzko," zašeptal pacient. "Je to pořád horší," vydechl. "Musíš sledovat, co dělám," instruovala ho Willow. Budu ti říkat o každém svém pohybu. Skalpel použiji jen na kůži. Na ni ti dám mírně znecitlivující směs. Kouzla na ztrátu citlivosti použít nemohu. Už jsem ti to říkala. Nyní to zastudí." Chladnou tekutinou mu přejela oholenou část hlavy. "Pár minut to nechám působit." Spike se usmál a palcem hladil ruku, která ho držela. "Tobě je do legrace?" vykulila Buffy oči.

            "Jo. Tohle už tady bylo, pamatuješ? Musím říct, že fakt, že nemáš v ruce cigaretu a neklepeš mi popel na mozek, je dost fajn." Buffy protočila oči. "Nepřipomínej mi, že jsi žil s Harmony nebo-" "Miluju, když žárlíš-"

            "Připrav se," uslyšeli hlas Willow. "Začínáme. A klidně řvi. Jsem si jistá, že příští minuty ti budou dostatečným pokáním za vztah s tou čúzou." "My neměli vztah, ale jen sex- Jaúúú!!!" Skalpel se mu zařízl do kůže. Will řezala a spolu s Tarou občas koukla na obrazovku. Tam si jeho ránu různě přibližovala a natáčela. Základní náhled, pořízený na tiskárně, jí visel v úrovni očí. Buffy cítila, jak jí Spike tiskne ruku. Po prvním zaúpění už se držel. Asi to bolelo méně, než když se aktivoval čip. Oči měl pevně sevřené.

 

            "Takže první kolo je za námi. Teď jdeme na čip. Už ho máme jako na dlani. Uvolníme ho drátek po drátku, ale telepaticky. Budeš dělat to, co ti povíme. Ano? Řekni 'Ano.'," oznámila a pak přikázala Willow. "Ano," spíše zasténal, než řekl Spike. "Príma," zašeptala si. "Teď by to mělo zabolet." "Ano," potvrdil a Buffy viděla, jak zbělel. "Otevři oči a řekni mi, kolik prstů ti ukazuje Buffy." "Žádný." "Buffy spolupracuj! Co teď?" "Dva." "Fajn. Ohni nohu v koleni. Sevři ruku v pěst. Tou, co ti drží Buffy, zacvič..."

 

***

 

            Minuty ubíhaly. Sam a Giles seděli vedle sebe v pokoji. Z jídelny se ozývaly bolestné výkřiky. Večeře zůstala nedojedená. Sam neměla žaludek na to poslouchat, jak někdo křičí bolestí a přitom si pochutnávat. Nechápala sama sebe. Vždyť se zúčastnila tolika masakrů. Nikdy ji to nijak zvlášť nezasáhlo. Jenže tohle bylo jiné. Přišla do tohoto domu, kde ji, místo aby na ni zahlíželi, mile přijali. Potom jí šarmantní muž políbil ruku a tentýž nyní řve bolestí. Jednu chvíli vše ztichlo. Nahlédla dovnitř. Buffy plakala pod stolem a snažila se vzbudit Spika, který konečně bolestí omdlel. Nad jeho hlavou levitoval zkorodovaný čip a stále v něm vězelo několik drátků, které vedly do upírova mozku. Willow a Tara se koncentrovaly, aby udržely vše pod kontrolou. Raději zase odešla. Giles na ni kouknul. Pokrčila rameny. Dál tiše seděli. Vtom uslyšeli sten.

            "Buffy! Už dost... Prosím..." "Vydrž, drahoušku, vydrž. Už jen pár minut," vzlykala Buffy. Jak ho probrala nevěděli, ale podařilo se jí to. "Každá vteřina je jako rok," zašeptal. "Jedeme dál," řekla zdánlivě nevzrušeně Willow a Spike zaúpěl. Když začaly přicházet příkazy, čím má pohnout, co udělat a říct, Giles nevydržel a vrhl se do kuchyně. Hned byl zpátky. V sekretáři našel dvě sklenky a nejistou rukou oběma nalil. Sam neprotestovala. Bez jakýchkoli zdvořilostí to do sebe obrátili.

 

            "Hotovo!" ozvalo se konečně. "Jaúúú," uslyšeli ještě, ale pak hlas zmalátněl a vytratil se. Oba kibicové se vrhli do jídelny. Buffy zrovna Spikovi natahovala kalhoty. Giles nechápavě pokrčil čelo. Tara se usmála, oči unavené a plné slz.

            "Dostal koňskou dávku uspávacího prostředku. Šití kůže už v přímém přenosu sledovat nemusí. Taková injekce," ukázala opravdu velkou stříkačku, "je nejlepší do sedacího svalu. Nemyslíte? Stejně nejbližších pár hodin stráví na břiše. Tak co?" Giles pokýval hlavou a v duchu se zastyděl. Co jsem si proboha myslel? Neviděl jak Taře a Willow při vzpomínce, kterak Buffy, když už všechno selhalo, zručně probrala operovaného k životu, zajiskřily oči. Bolest by jej vzbudila jen obtížně. Buffy se tvářila jako by nic.

            "Až ho budete chtít odnést-" ozval se Giles. "Ani omylem," zdůraznila Willow, která právě vstřebatelným Vicrylem sešívala ránu. Zůstane tak, jak je. Přikurtovaný a na břichu. Takhle se ani nemůže udusit, kdyby začal zvracet, ale myslím, že to on nebude. Ráno se uvidí. Až skončím, přineseme sem křeslo pro Buffy. Jak ji znám, do postele nepůjde, viď?" Buffy rázně zavrtěla hlavou. Tvář měla strhanou, jako by operaci absolvovala sama. Sklesle seděla na zemi a dívala se do bezvědomé tváře svému muže.

 

***

 

            Sam ležela v posteli Dawn a nemohla usnout. Hlavou se jí míhaly útržky toho zvláštního večera. Ona sama, profesionální lovkyně démonů, placená vládou, se mohla strhat, aby zachránila život upírovi. Přitom měla pocit, že to bylo správné. Podívala se na hodiny. Tři ráno. Spánek vzdala a raději vstala. Zašla si do koupelny. Osprchovala se a vyčistila si zuby. Jen ve spacím triku sešla dolů. V pokoji i kuchyni svítily malé lampičky, takže nehrozilo, že by se na schodech přizabila. Nakoukla do jídelny. Na jedné z židlí hořela svíčka. V křesle polehávala Buffy, na klíně Spikovu ruku. Ani jeden z nich se nehýbal.

            "Já nespím," ozvalo se, když Sam už skoro vycouvala. "Pojď dál." Vešla a usadila se na židli. "Nemůžu spát," zašeptala. Buffy kývla a otevřela oči. "To mi povídej. Přemýšlím, jak bych žila, kdyby Spike najednou prostě nebyl. Nejsem si jistá, že bych měla sílu jít dál. Snad jedině kvůli Dawn. Jenže ani to nevím určitě. Už je skoro dospělá. Asi bych to brzo zabalila a šla zpátky za mámou." Chvíli bylo ticho.

            "Sam, děkuji ti. Zachránila jsi dva nesmrtelné životy. Přiznávám, že bych to čekala od kohokoliv jiného. Ty bys mne nikdy nenapadla. Řekni mi, nemáš náhodou problém se spaním proto, že tě trápí svědomí? Vlastně jsi se chovala proti svému dlouholetému přesvědčení." Sam zapřemýšlela, pak: "Dva? Nesmrtelné?" Buffy si v duchu vynadala. "Tím myslím, že Spike má duši a já taky. Duše je údajně nesmrtelná, přece se to říká, ne? A já bych bez něj umřela žalem. Takže si můžeš připsat bod za záchranu přemožitelky," usmála se na ni a pochválila se, jak plynně dokáže lhát. Vůbec si totiž nebyla jistá tím, že by někdo jiný, než ona a Spike (a Lorne a Angel a Fred a Wesley… ách jo…), měl vědět, že už tak úplně člověkem není. Jestli kdy byla. Jsou přemožitelky lidmi nebo trochu jako ona teď? Rychle se vrátila myšlenkama k Sam. "Tak co?" zeptala se raději. Sam si povzdechla.

            "Jsem zmatená. Víš, vždyť on přece sto let zabíjel lidi. Kdyby nedostal ten čip, tak..." Buffy zatajila dech a rozhodla se pro upřímnost. Sama se s touto otázkou už dávno musela vyrovnat, takže proč ne.

 

            "Není to tak jednoduché, Sam. Spike se mi svěřil, že mne miloval dřív, než dostal čip. Jen neměl odvahu si to přiznat. Takže čip byl k něčemu užitečný. Akorát…" Pohladila Spika po tváři a nahnula se, aby ho mohla políbit. Pořád nereagoval. "Dnešek byl děsivý. Spike hodně vydrží. Co já se ho namlátila a skoro ani nepípnul. To, že dnes si dovolil křičet bolestí... Muselo to být příšerné," vzlykla, utřela si oči a trošku zpevnila hlas. "A to mne navedlo na myšlenku. Spike dlouho lidem ubližoval. Pak se napravil a já mu nyní věřím, že už by to bezdůvodně neudělal. Navíc ho miluji. Nevidím důvod, proč by mu nemělo být odpuštěno už jen proto, aby mohl pomáhat.

            Copak Němci za druhé světové války nevyvraždili tisíce lidí? Vždyť páchali stejná zvěrstva jako Iniciativa a ne jen na démonech. Oni to vzali od podlahy. Od lidí. Nechci ti kazit náladu, která už stejně za moc nestojí, ale co jsem se dočetla o koncentrácích a pokusech na bezbranných vězních... Mám pocit, že ti, co šli rovnou do plynu, na tom byli lépe, než 'pacienti' rádoby 'nemocnic', které řídili 'lékaři' jako Mengele, kterému přezdívali 'Anděl smrt'. Spike mi o tom něco pověděl, když jsme druhou světovou válku probírali ve škole a pak mne musel v noci budit. Sen, že jsem se probrala sama v rakvi, byl pro mne náhle pohodovou relaxací. Jsem si jistá, že všichni upíři, co kdy po tomto světě chodili, nezabili tolik lidí jako nacisté a koneckonců i ostatní fanatici. Ve srovnání s Hitlerem je Angelus žabař." Buffy zmlkla. Byla unavená a to, co nyní svěřila Sam, ji vyčerpalo ještě víc. Pak si přece jen povzdechla a pokračovala.

            "No a vidíš. Většina těch, co za utrpení mučených a vražděných lidí mohla, jednak měla duši, byli to lidé a navíc povětšinou unikli trestu. To nikdy nepochopím. A ani pochopit nechci. Takže, když jeden upír, který mi nejen v životě po životě pomohl víc, než kdo jiný, mi říká, že mne miluje, dám mu šanci. Tedy, dala jsem mu šanci a získala jsem tím šanci sama pro sebe. Jsi první, komu to říkám a doufám, že si to necháš pro sebe. Dovolila jsem si mít ho ráda. Jen díky tomu jsem šťastná. A jsem sobec. Chci, aby mi to štěstí vydrželo. Chápeš mne?" Buffy upřela své zelené oči do hnědých očí Sam Finnové. Sam byla chvilenku zticha a pak kývla.

 

            "Chápu. A dost ti závidím. Mne asi nic takového nečeká." Buffy na ni vykulila kukadla. "Riley?" zašeptala. Sam se na ni jen smutně podívala. "Víš, kdysi jsem nechápala, jak jsi ho mohla nemilovat a dovolila mu odejít. Už to vím." Buffy zůstala zticha. Nikdy ho nemilovala. Věděla to ale až teď. Tehdy si byla jistá, že je to ten pravý. "Před pár měsíci mne povýšili. Jeho ne. Od té doby se změnil. Není s ním k vydržení. Všechno mi vyčítá. Pořád mne obviňuje, že ho brzdím já." Buffy se Sam dívala do očí. "Jenže já jsem na počítače dobrá. On ne. On je prostě šéf jednoho komanda a já jsem teď na ústředí, odkud ta komanda řídíme. Dokonce podepisuji i jeho výplatní šeky. To nedokáže přenést přes srdce. A pak... začíná být hrubý. Když jsme tehdy odtud odletěli, několik týdnů se snažil a i... v posteli byl fajn. Jenže teď na mne už vůbec nebere ohledy." Sam se zoufale rozplakala. Buffy vstala a vzala ji do náruče. Koukla na Spika. Spal. Takže zavedla Sam do kuchyně. Ohřála mléko a zalila jím kakaový prášek. Kakau postavila před Sam. Z lednice vytáhla zmrzlinu. Do kelímku dala dvě lžičky. Na jednu si nabrala zmrzku a strčila do pusy. Potom sladkou útěchu předala Sam. Dlouho hledala slova.

            "Sam. Takový byl vždycky. Chce být ten silnější a lepší. Chce tě ochraňovat. Dokud jsme byli oba skoro stejně silní, šlo to. Když ale přišel o tu mašinku v sobě, začal být nesnesitelný. Intimní stránku nechci probírat, ale je fakt, že když odletěl, sex s ním mi nechyběl. Spike mi dal už za ten první týden víc štěstí, než Riley za celou tu dobu. Nebudu ti radit co máš dělat. To po mě nechtěj. Jenom věz, že tady máš dveře dokořán. Kdykoliv." Sam vděčně přikývla a strčila si lžičku oříškové zmrzliny do úst.

 

***

 

            Giles šel pomalu k Sídlu. Před chvílí donutil Sam, aby si šla lehnout. Čarodějky usnuly téměř vzápětí potom, co vydaly instrukce co-kdyby. V zásadě byly jednoduché. 'Vzbuď nás.' Sam byla zmatená a on se jí nedivil. Nyní kráčel vstříc svému harému. Už se s tím termínem skoro sžil. Jak je Buffy vyvedená z míry dokazovalo už to, že mu ohledně Dawn nedala žádné instrukce. Ne, že by je potřeboval. Hlavou se mu ale honil hlavně Spike. To, jak se od chvíle, kdy Buffy zemřela a potom se zase vrátila, změnil. Ještě před její druhou smrtí, to je příšerně řečeno, uvědomil si, se Spike začal chovat úplně jinak. Mile. Vstřícně. Nikdo mu to nevěřil. Giles si až nyní uvědomil, že Buffy už tehdy opravdu miloval. Jenže až dnes večer mu došlo, co znamená on pro ni.

            Není žádná náhražka. Buffy ho miluje celým srdcem. Navíc on sám cítil, že ti dva mu něco neřekli. Všimnul si prstýnku na ruce Buffy, ale nedostal k němu žádný komentář. Sám se neptal. Ale zarazila ho její výhrůžka, že klidně odejdou. 'My máme kam,' řekla. Také se mu zdálo, jako by se fyzicky vůbec neměnila. Jen duševně. Byla sebejistější a spokojenější. Ovšem jen do chvíle, než se jí pokusil její klidné rodinné zázemí roztrhat na kusy. Pořád ji měl před očima, jak bránila své soukromí, ale také měl před očima, jak zjihla, když jí Spike dal ruku na rameno a tichými slovy doporučil něco zcela jiného. Jiného, než chtěla ona, ale i jiného, než chtěl on, Giles. Nezačala hloupě protestovat jen proto, že to sama nevymyslela. Uvážila Spikův návrh a souhlasila.

            Ti dva se na sebe usmáli tak, že Giles snad poprvé v životě opravdu zatoužil, aby měl se ženou, které by mohl opětovat stejný úsměv… syna. Takového, jako je Spike. Nynější Spike. Určitě by se často pohádali, ale vždycky by vyhrál ten, kdo by měl pravdu. Oba by měli sílu přiznat si, že ten druhý-"

 

            "Ruperte, ty jsi vážně neskutečný," promluvil melodický ženský hlas. Gilesovi naskočila husí kůže. Stála před ním Jenny. Jeho Jenny. "Jak můžeš naletět na žvásty sprostého upíra?" povídala dál. Giles měl sice smysly jemně opředené alkoholem, ale jinak mu to myslelo jasně. Přistoupil k ní a vpíjel se do jejích očí. Miloval ji. Pořád. I když byla mrtvá. Zvedl ruku a náznakem jí přejel po tváři.

            "Jenny, miluji tě a vždy jsem tě miloval. Škoda, že to nejsi ty." Užíval si pohledu na krásnou tvář, kterou už nikdy neuvidí. Její smrt měl na svědomí Angelus, ale vlastně... největší vinu nesla Buffy. Omyl. On sám nesl vinu. Věděl, že Buffy a Angel se milují. Věděl, že existuje kletba. Měl tušit, že každou kletbu lze zlomit. Házet vinu na mladinkou dívenku by bylo podlé. Hlavně proto, že on sám s Angelem spolupracoval. Vyměňovali si knihy a společně se báli o svou svěřenkyni. Když pozorovatel nevytuší nebezpečí, jak by ho mohla vytušil zamilovaná přemožitelka? Ještě jednou Jenny pohladil a vtisknul jí pomyslný polibek na rty. Potom jí prošel. Cítil, jak mu povstaly všechny chloupky na těle. Pochopil o čem mluvila Buffy a Spike. Oba viděli Joyce, on zlou Buffy a ona do třetice všeho zlého, Spika. Jeho vlastní První zlo zatím nebylo moc zlé. Jen krásné a vyčítavé a nebyla to Jenny. Byl vděčen za fakt, že ví, co ví. Dokázal jít dál. K Sídlu. Tam, kde spí dívky, které musí ochránit. Přidal do kroku. Za chvilku už procházel hlavními dveřmi. Musel se usmát. Naskytnul se mu skoro idylický obrázek. Krb dohasínal. Annabel vedle něj pospávala, ale jen na jedno oko. Jak uslyšela vrznout dveře, byla vzhůru.

            "Já oheň miluji, ale hlídám," zívla a usmála se. "Myslím, že už to bude v pořádku. Pojď spát," vyzval ji. Kývla, ale pro jistotu ještě na tmavnoucí kousky dřeva rozprášila vodu z rosiče kytek. Pak zmizela nahoře jako duch. Giles si povzdechl a vešel do svého-kdysi Angelova pokoje. Uslyšel důvěrně známé zachrupání. Jasně. Kde jinde by se Dawn uhnízdila. Potmě si oblékl pyžamo a vlezl pod deku. Dawn si něco mumlala, ale stejně se mu během chvilky stočila v náruči. Pohladil po vlasech dceru, kterou nikdy neměl a dumal o synovi, se kterým na tom byl stejně.

 

***

 

            Buffy se ploužila dolů po schodech. Za týden a kousek budou Vánoce. Je neděle. Začínalo svítat. Právě ukonejšila manželku, na jejímž místě mohla touhle chvílí být. Nikdy nebyla tak vděčná za to, že někam nedoběhla včas. V duchu zabědovala. Ještě by jí měla zavolat nějaká odvržená Parkerova slečna, aby tomu všemu dala korunu. Raději šla zkontrolovat Spika. Od Willow věděla, že touto dobou by se měl probrat a může ho vzít nahoru do postele. Po špičkách vešla. Klekla si a střetla se s modrým, nesmírně jiskřivým pohledem.

            "Lásko, pouta jsou pro oživení vztahu občas fajn, ale já už se tady sám začínám nudit." Za normálních okolností by mu jednu vrazila, ale takhle jen opatrně vzala jeho tvář do dlaní a políbila ho na rty. Pak začala rušit řemeny. Podle toho, jak je měl zařezané, bylo jasné, že splnily svou funkci. Ta bolest musela být ještě hrůznější, než si představovala. Trpělivě čekal až bude úplně volný a pak začal vstávat. Podařilo se mu posadit a intuitivně si sáhnul dozadu- Chytila ho za ruku.

            "Nesmíš si tam sahat. Musíš taky ležet na břiše. Pojď," pomohla mu ze stolu a usadila do svého křesla. "Moment." Podala mu sklenku s bezbarvou tekutinou, kterou vytáhla z ledničky. "Co je to?" "Krevní plazma. Na krev si musíš počkat. Pij." Poslechl. "Bolí tě hlava?" "Spíš mi v ní tak jemně duní." "Willow říkala, že pokud je to snesitelné, čím méně drog, tím lépe." Spike dopil a vztáhl k Buffy ruku. "Pomoz mi nahoru do pokoje, prosím. Bolest zvládnu, ale této místnosti se budu chvíli vyhýbat, jestli jsi pro." Chápavě se na něj usmála a přikývla. Vstal skoro sám, ale hned se Buffy chytil okolo pasu a při chůzi po schodech vzhůru se jí skoro až křečovitě držel. Dopravila ho do jejich ložnice v jednom kuse. Něžně mu pomohla svléknout se a uložit se na bříško, jak kdysi nutil ji, než jí začal masírovat nalomená záda. Buffy neudržela oči ani vzpomínku. Po paměti zatáhla závěsy a všechno ze sebe shodila. Šaty i strach. Vlezla si za Spikem pod přikrývku a zavrtala se mu pod rameno. Ještě ucítila, jak ji objal a přitáhnul k sobě. Potom už si jen blaženě oddechla a tvrdě usnula.

            Spike ležel bez hnutí. Nechtěl ji vzbudit a také… chtěl si tuhle chvíli užít. Hlasy totiž začal vnímat mnohem dříve, než Buffy tušila. Vyslechl celý její rozhovor se Sam. Pořád nevěřil tomu, že ho Buffy obhájila dokonce před osobou… co mi zachránila život, uvědomil si. Měl chuť využít absence čipu a poskytnout Rileymu školení: ‚Jak jednat se ženami‘. Bohužel si byl vědom, že to nemá smysl. Navíc ho hlava pořád bolela a že by byl nějak zvláště akceschopný, se také nedalo říci. Byl rád, že bolest je nyní aspoň snesitelná a on má svoji ženu v náručí. Opatrně se uložil obličejem do polštářů. Vdechoval vůni Buffy a pomalu odplouval do spánku.

 

***

 

            Buffy otevřela oči. Bylo jasné, že venku už je světlo, ale závěsy je do pokoje vpouštěly jen velmi sporadicky. Ležela na zádech. Podívala se na sněhobílý strop a usmála se. Pak si vzpomněla na včerejší den a hlavně noc. Posadila se tak rychle, že Spikovi, který ležel vedle ní na břiše, s ruku okolo jejích beder, tak málem nádavkem přivodila vykloubeninu horní končetiny. Vykřikl leknutím a vzbudil se.

            "Proboha promiň," vyjekla Buffy a přidržela ho, aby se omylem neotočil na záda. Usmál se na ni. "Dobrý, lásko. To je riziko společných postýlek. S tebou je rád podstoupím," zažertoval. "Jak ti je?" zajímala se hned. "Nevím, asi fajn," řekl a opatrně se posadil. Zakroutil krkem. Obrátil se k Buffy a rozzářil se. "Vůbec to nebolí. Jen mne obvaz trošku tahá za zbytky vlasů. Slib mi, že dokud mi nedorostou, tak se na mne nebudeš dívat zezadu." Buffy zapomněla na svou ranní zásadu, nejdřív koupelna, a přitáhla si ho k sobě. Políbili se.

            "Co bude teď?" zeptala se. "Koho sníš nejdřív?" utahovala si z něj. Oči mu zvážněly tak, že se skoro lekla.

            "Tak ty si ze mne, ubohého trpícího předmětu výzkumu šílených vědátorů, budeš dělat srandu?" vrčel. "To od tebe není hezké a trest tě nemine." Už cítila, jak z ní stáhl přikrývku a nahradil ji vlastním tělem. Jedna jeho končetina ji tlačila na boku. Uculila se a přitiskla se k němu.

            "Myslím, že si trest zasloužím. Koneckonců, Willow říkala, že máš teď trávit čas v posteli na bříšku. Neříkala, jestli na svém," provokovala dál, ale hned pak se jí pod dotekem chladných dlaní a šikovných prstů přestalo dostávat dechu. Ztichla a jen si zavrněla, když ucítila Spikovo koleno na vnitřní straně stehen. Poslechla jeho výzvu a roztáhla nohy. V měkounkém středu své bytosti ucítila dráždivé doteky a vyklenula se, aby se svým mužem mohla splynout v bytost jedinou. Spike do ní opatrně vklouznul a ona ho stehny objala okolo pasu. Znovu se políbili. Spike znehybněl. Jemně položil rty na její hrdlo a pak zašeptal.

 

            "Miluji tě. S čipem, bez čipu, pořád. Ale kdybys někdy měla stejný pocit jako Sam." Zvedl hlavu a díval se jí upřeně do očí. "Prosím, řekni mi to. Přiznávám, já vás holky v noci poslouchal. Dělal jsem mrtvého brouka. Pocit, že ti ubližuju, to není nic pro mne-" Buffy mu zakryla ústa dlaní.

            "Neposlouchal jsi dobře. Jinak bys věděl, že to není tvůj problém. Spiku, prosím... pokračuj," zaúpěla a on se spokojeně usmál. "Já jsem přece bid bad, lásko, musím tě mučit," vytahoval se, ale jen sémanticky. Za hodnou chvíli už pod jeho tělem spokojeně, ale těžce oddechovala. Zůstal totiž ležet na ní. Odmítal ji pustit z náruče a vymlouval se, že je to na pokyn lékaře, takže v rámci hojení se od ní vzdálit ani nesmí. Ke cti mu budiž přičteno, že se nadlehčoval. Nechtěl si svou jedinou vyvolenou zadusit. Vtom vrzly dveře a Spike bleskově chňapnul po prostěradle. Willow se zachechtala.

            "Jak se tak dívám, operace se zdařila a pacient zůstal pěkně nemrtvý, že?" Tara se dusila smíchem za ní. "Dámy, jsem vám dvěma nesmírně zavázán, ale nechcete přerušit vizitu? Jestli jste si nevšimly, tak jste nás zastihly v poněkud choulostivé situaci. Dejte nám pár minut a my se vám budeme schopni postavit čelem," prosil upír v rozpacích. Buffy se snaživě tvářila, že tam vůbec není. "To není potřeba," odmítla Will a beze všeho vešla dovnitř. "Nehýbej se," poručila si a zručně mu odstranila obvaz. Podívala se na ránu a opatrně zkusila, jestli nehřeje. "Vypadá to dobře," mumlala si. "Funguje ti všechno?" zeptala se. Spike odevzdaně zasténal a v duchu už svého fórečku litoval. Udělat si z Buffy živou matraci se mu sice moc líbilo, ale nakonec se mu to poněkud nevyplatilo.

            "Jo, všechno. Aspoň Buffy si nestěžovala," zavrčel. Tara se zasmála. "My spíš myslely, jestli vidíš ostře, dobře slyšíš, můžeš se hýbat, nebolí nebo netočí se ti hlava a tak." Tentokrát zrudl Spike, ač to u něj snad ani nebylo fyziologicky možné. "Zatím to vypadá, že jsem o.k.," řekl už pokorně. "Tak fajn. Až vás to přestane bavit, přijďte dolů. Musíme se dohodnout co dál."

 

            Dveře za čarodějkami zapadly. Spike se odkulil a sedl si, aby se nedotknul rány. Totálně frustrovaně si povzdechnul. Buffy dostala záchvat smíchu. "Neškleb se. Ony nejsou včerejší. A taky budou diskrétní. Neboj," utěšovala ho uchechtaně. "Příště zamču," sliboval upír. "Cítil jsem se jako idiot." "Ale zdravej idiot," zvážněla Buffy. "Bylo to neskutečné štěstí, že se tady objevila Sam. Willow je sice třída, ale kdyby neuviděla co máš v hlavě, tak není jisté, že by věděla jak na to." Spike se přestal mračit a opatrně si k ní přilehnul.

            "Jo. S tím by měla problém. Kdyby mě totiž vzala na CTčko, tak v mém mozku objeví jenom tvůj digitalizovaný obrázek a ten rezavej krám zaručeně přehlédne." Pohladila ho. "Lehni si. Na své bříško," zdůraznila a začala vstávat. "Přinesu ti krev a přidám se k ostatním. Až se najíš, měl bys ještě spát-" "Zapomeň," přerušil ji. "Jsem fit. Stejně musím zajet pro obědy. Rusalka už touhle dobou určitě maká. Slíbila udělat pár porcí navíc. Dají se na mrazák a pak ty holčiny budeme moct nakrmit, i když přijedou nečekaně. A taky chci poděkovat Sam. Předpokládám, že odjede ještě dnes, i když ji nevyháníme. Vypadá pěkně zapřaženě."

            "Vážně? Víš, včera jsem tě tipovala na aspoň týdenní klid na lůžku. Člověk by po takové ope-" "Nejsem člověk, miláčku. Takže vstávat. Co chceš ke snídani? Mám chuť vařit." Vyzvídal Spike a soukal se do riflí. "Nemám hlad," řekla. "Pořád mám žaludek jako na vodě. Když jsem tě viděla, jak tam bezmocně ležíš a křičíš bolestí," najednou se rozplakala. Spike na nic nečekal, sedl si na postel a ji si posadil na klín.

            "Přežil jsem to. Teď jsem v pořádku. Můžu chránit děvčata, i když je budou ohrožovat lidé. Nevíme, co nám První chystá. Sama jsi to říkala. Neplakej, ale... měla jsi mi říct, že ti není dobře. Nechal bych tě na pokoji." "Na tohle mi teda špatně rozhodně nebylo. Jen nemám hlad. Prostě nervy. Pamatuješ když jsem vylezla z hrobu? Jíst jsem se musela nutit. Kdybys mne nepřivedl na jiné myšlenky tancováním, jahodama a bublinkama, bylo by to ještě horší," zaprotestovala a dala mu pusu. "Jdeme dolů," zavelela a vstala mu z klína. Starostlivě po ní kouknul, ale zůstal potichu.

 

***

 

            Sam šla dolů po schodech. Příšerně ji bolela hlava a nemohla pohnout krkem. Když konečně po kakao-oříško-zmrzlinové psychoanalýze, kterou jí poskytla Buffy, usnula, musela si nějak špatně lehnout a přeležela si krční páteř. Probrala se až skoro v devět hodin. Vyskočila z postele s mrštností lenochoda. Dokopala se do koupelky a sprcha jí pomohla aspoň mírně ožít. Oblékla se a vzala si věci. Teď se blížila ke kuchyni. Ozýval se z ní smích. Vytřeštila oči a upustila tašku. Spike totiž stál u sporáku, míchal báječně voňavou směs na pánvičce a vykládal ostatním nějaký zážitek z doby, kdy na světě nebyl ještě ani Giles. Kdyby neměl vzadu na hlavě obvaz, nikdy by nevěřila, že se jedná o stejnou bytost, kterou poznala včera. Zmučený pacient přikurtovaný k jídelnímu stolu neměl s žertujícím kuchtíkem pranic společného. To už si jí všimnul a mrkl na ni.

            "Hned jsem u tebe, mazlíčku, jen tohle dodělám. Bylo by škoda to spálit. Zatím si sedni a rozhodni se, co budeš pít. Káva, kakau, čaj. Vyber si." Sam zvedla brašnu, odnesla ji do předsíně a pak si sedla v kuchyni vedle Buffy. Buffy ukusovala toast s tvarohem, ač před chvílí prohlašovala, že jídlo a ona nemá nic společného. Spike jí prostě dal ke snídani to pravé. Metoda princezna Solimánská zabrala. Navíc ji rozebral svým povídáním a ona i Tara se teď společně ulehčeně smály. Spike nandal na tři talířky vajíčka na cibulce a položil je na stůl. Jeden z nich postavil před Sam. "Willow! Jídlo," houknul ze dveří. Sam začichala. Vonělo to krásně, i když ji bolela hlava. Upila kávu, kterou jí nalila Buffy a začala si třít spánky. Spike si klekl na jedno koleno vedle ní.

            "Děkuju, Sam. Nebýt tebe, tak touhle dobou snídáte vločky a já si to špacíruju peklem. Navíc Buffy nerada luxuje, takže jsi i jí ušetřila práci," řekl sice se špetkou ironie, ale jinak velice vážně. Buffy nad jeho replikou jen zavrtěla hlavou. Sam se usmála.

            "Ráda jsem pomohla. Hodně jsem se toho tady naučila. Ono je dobré nedívat se na věci, lidi, černobíle. Au," zasténala. Spike se zamračil. "Něco tě bolí?" "Hlava. Špatně jsem spala a teď nemůžu pohnout krkem," přiznala se. Jen kývnul a vstal. Zamířil ven z kuchyně. "Snídaně, Zrzko." Uslyšely ještě. "No jó, už jdu," ozval se hlásek, který prozrazoval, že jeho majitelka momentálně myslí na všechno, jen ne na jídlo. Až do kuchyně se nesl klapot klávesnice a přímo zběsilé klikání myši. Sam znovu upila kávu. V hlavě jí zadunělo. Začala mít pocit, že si ty migrény se Spikem jen vyměnili.

            "Takhle se stejně nenajíš. Pak ti to ohřeju v mikrovlnce nebo ti udělám vajíčka nová. Pojď si sednout sem na štokrle," vyzval ji znenadání Spike. Otočila se na něj. Právě vešel do kuchyně, v ruce kulatou nádobku. "Co to je?" zeptala se ostražitě. "Masážní emulze. V rámci toho, abych předešel pozdějšímu útoku tvého jediného, ten, i když jen plastovým kolíkem, už mám za sebou a stačilo mi, tě zmasíruju na veřejnosti. Jsou tady jen holky, takže pohoda." Během řeči stačil Buffy rozpustit a po zádech rozvolnit vlasy, čímž si jednak potěšil oko a duši, jednak získal sponku, kterou Sam zručně sepnul vlasy na temeni. Ani nevěděla jak a už seděla na židličce bez opěradla. Navíc, vzhledem k elastickému triku, měla krk obnažený až k lopatkám. Chtěla protestovat, ale vtom se Tara zasnila a zašeptala.

            "Já se taky necítím nejlépe. Spikey..." "Nelži. Na to, abyste nám vlezly až do postele, ti bylo až moc dobře," zrušil pokus o další davovou masáž rezolutně Spike a vzal si na ruce emulzi. "Nelekni se, Sam. Moje ruce nejsou z nejteplejších," upozornil ji a opatrně jí začal hníst krk a přilehlé svaly. Sam se i přes jeho upozornění nejdříve malinko polekala, takhle by jí mohl zlomit vaz jako holouběti, ale pak se uvolnila, zavřela oči a libovala si. Do kuchyně vešla spokojeně se tvářící Willow. Sedla si k Taře a během chvilky snědla svůj příděl snídaně. Hladově se rozhlédla a zcela logicky uvážila, že studená vajíčka by Sam stejně nechutnala. Nenuceně si přitáhla její talířek a hned se do jeho obsahu pustila.

            Buffy se usmívala. Měla v duši klid. Viděla jak upír, jehož už nebrzdila žádná lidská vymyšlenost, se snaží pomoci od bolesti člověku. Asi jsem si vážně konečně vybrala správně. Sam se z úst vydral sten. Buffy se trošku lekla, ale její blažený výraz ji zklidnil. Spike ještě jednou projel prsty po obratlích krční páteře a zahlásil: "Hotovo. Lepší, kočko? Není divu, že tě bolela hlava. Měla's to pořádně zatuhlé." Sam chvíli trvalo, než si uvědomila, že tou kočkou je ona. Otevřela oči.

            "Fantazie. Tohle bych vydržela věčnost. Kde ses to naučil?" zeptala se lehce ochraptěle. "V Číně, ale moc bych to nerozebíral. Hlava ještě bolí?" "Ne. Jsem jak znovuzrozená. Mám dotaz. Miluješ Buffy moc?" Spike se zajíknul. "Ano, ale proč se ptáš?" "No, kdybych se rozvedla-"

            "O tom ani neuvažuj! Jsi ženská, která má na krku to nemehlo, co zaplať Lucifer opustilo Buffy. A jenom ať to tak zůstane. Pomohla jsi mi k duševnímu i fyzickému zdraví, ale nečekej, že k tobě pocítím něco víc, než vděk a kamarádství. Tohle byla protislužba. Buffy se nevzdám a pokud se ona vzdá mne, tak to tady balím a jdu radši do pekla, jasný?" skoro už zařval. Sam se zeširoka usmála.

            "To je nádhera. Buffy, gratuluju. Ale naletěl hezky, že?" Spike si něco vztekle vrčel a umýval si ruce. "Za tuhle podpásovku budeš o hladu," vyhrožoval. Buffy vstala a přilila mu na ruce saponát. "No tak, nebuď zlej. Ona mi tě jen závidí. Chudák holka. Fakt jí nedáme najíst?" vrkala. Spike si povzdechl. "Ale dáme. Já jen vypěnil, že ji vůbec napadlo, že bych tě-" Když dostal pusu, tak se usmál. "Tak co budeš jíst?" Kouknul za sebe. "Mě stačí kafe. Po té masáži jsem úplně mimo." Vtom jí zazvonil mobil. Ušklíbla se. "Nazdar Riley. Ne, nejsem v L.A. Jsem na cestě tam. Zdržela jsem se. Kde? Na cestě. Spala jsem v motelu-" Očima si zavolala o pomoc. "Holiday Inn Express," zopakovala jméno, které jí napověděla Willow. "Za chvíli vyrážím. Ano, setkáme se na místě. Měj se. Čau." Zaklapla mobil. "On snad má radar na to, že je mi fajn a hned volá," postěžovala si. Spike už míchal čerstvá vejce. Přidal jí do nich na kostečky nakrájenou šunku.

            "Nezapomeň si počítač," upozornila Sam Willow, aby přerušila trapné ticho. "Včera jsem ti dobila baterie a dala ti ho do obalu. Máš ho v pokoji na stole." Sam se vděčně usmála. "Díky." "Není zač," vrátila jí úsměv Will. Spike shrnul voňavou směs do misečky a spolu s toasty postavil před Sam. "Foukej. Je to horké," instruoval ji. "Teď bys to snad mohla i sníst." Dolil jí kávu. Sam poslušně foukala a užívala si poslední minuty pobytu v té neformální domácnosti. Kdyby si mohla vybrat, zůstala by tady. Zaslechla něco o výcviku mladých děvčat. To by ji bavilo. Měla smůlu. Nebyla svou vlastní paní. Byla Finnová.

 

***

 

            Buffy Sam na prahu lehce líbla na tvář. Spike jí mávnul z bezpečné vzdálenosti od sluncem zalité přístupové cesty. Naposledy se na ně podívala a vydala se k autu. Nastartovala a vycouvala na silnici. Zatroubila… směr: L.A.

 

            V té chvíli Willow vykouzlila nápis:

            'Tiše ani slovo!'

            A sama nahlas řekla: "Ten Riley má víc štěstí, než rozumu. Další krásná a chytrá ženská." Buffy nechápala, tak použila neutrální: "Jdu se osprchovat." A zmizela na schodech, takže v přízemí zbyl, mimo čarodějek, jen Spike, který užasle sledoval, jak místností projíždí něco jako laserový paprsek. Občas jemně zablikal a Tara nenápadným pohybem ruky vytáhla 'štěnici'. Jenom dole jich bylo deset. Když se k partě připojila Buffy s mokrými vlasy, měli jich už dva tucty. Než se osprchovala, vzali to místnost po místnosti. Včetně koupelny, WC a sklepa. Buffy se jen pohybem rtů zeptala, jestli-

            "Jo, už jsme čistý," odpověděla jí Willow. "Nechápu, jak to ta ženská stihla," vrtěl hlavou Spike. "Já ano," ozvala se jinak tichá Tara. "Všechno bylo předem domluvené. Ten tvůj čip ti korodoval už dlouho. Měl by vykazovat chyby nejdřív náhodně. Pak se tady, čistě náhodou, jako na zavolanou, Sam objevila... Náhody neexistují. Nejsi pro vojáky nijak zajímavý. Měla se nám vetřít do přízně a ve chvíli, kdy my budeme bezradně pobíhat okolo tebe, nastražit tyhle broučky. Jenže nikdo nepočítal se mnou a Will. Jsme si jisté, že až do konce operace, lépe řečeno, než jsme si šly lehnout, tady nic nebylo. Takže to musela nastražit v době, kdy tě Buffy už odvedla nahoru. Není divu, že ji bolelo za krkem. Strkala je pod garnýže a tak." Willow se vmísila do hovoru.

            "Až do chvíle, než jsme si my šly lehnout, jsem ji měla pod hypnotickou kontrolou. No, ale jako refundaci… než se vrátila z lékárny jsem jí vybrala mašinu. Kompletně. Mám přístupové kódy do míst, která mne snad ani nenapadla. Faith by si měla začít balit kufry. Před snídaní jsem jí určila termín opuštění nápravného zařízení na pondělní poledne. Snad to nepokazí," usmívala se, se sebou maximálně spokojená, Willow. Buffy začaly plavat oči. "A já si myslela, že-" "Buffy, ona nám nechtěla ublížit. Myslím, že se jí u nás i líbilo, ale měla úkol. Je to voják. Dostala rozkaz," uklidňovala ji Tara. "Willow," ozval se Spike. "Můžeš se podívat na služební postup Sam a Rileyho?" "Jasnačka." Přešla do pokoje a khaki vojáček na monitoru jí jen zasalutoval.

            "Páni, Sam je služebně Rileymu nadřízená! Je jeho šéf, asi mu i pode-" "-pisuje výplatní šeky," dořekla Buffy a otřela si oči. Sam asi nelhala úplně ve všem. Hodně se jí ulevilo. Vděčně se na Spika usmála.

 

            "Ale proč nás chtěli odposlouchávat?" zeptal se Spike, aby odvedl pozornost od citlivého tématu. Willow pokrčila rameny. "Na rovinu, nic mne nenapadá. Rileyho žárlivost to nebude. To by sem nepřišla Sam. Řádně sis ji osahal, takže První to také nebyl. Ledaže..." "Co?" "Ledaže by se První zapletl s vládou. Ale spíš to bude něco úplně jiného." "Co bude dál s těmi elektronickými broučky?" zajímal se Spike. "Zakopeme je pod domem. Malinko jsme je očarovaly. Budou si vzájemně posílat signály, které budou postupně slábnout, až odejdou jakoby přirozeně. V jejich matrici jsou nyní naše hlasy a jejich generátor. Nezávazné řeči o škole, počasí, jídle a... jako bonus pro Rileyho... o sexu," dodala krutě Willow. Buffy se nadechla.

            "Takže Spike přežil další experiment/pomstu. Nejdříve získal duši a nyní přišel o čip. Bolestivé, ale užitečné," usmála se a políbila svého upíra. Ve chvíli, kdy už chtěl začít lhát, že je mu mdlo a musí se nechat dovést do postele, zazvonil telefon.

 

***

 

            "Kde jsi? Mám všechno navařené! Vždyť ty chudinky umřou hlady," strachovala se Rusalka. "Klid, kotě. Vždyť je teprve lehce po jedenácté. Jsou to cizinky. Trpí časovým posunem, takže určitě zrána posnídaly hory vloček a teď se flákají. Ještě to chvíli vydrží," uklidňoval svoji favoritku Spike. "Něco tady ještě probereme a jedu. V baru klid?" "Jasně. Pohoda. Od té doby, co místní klientela ví, že přemožitelka patří k tobě, si nikdo nic nedovolí. Dokonce hrajou o centy a ne o koťata. Však víš sám, jak nám rostou tržby za jídlo." "Vím. A také vím, že jen díky tobě, vílo. Čau. Za chvíli jsem tam," dokončil Spike a odložil sluchátko.

            "Už aby tady Faith byla. Jestli si ty útlé krásky Rusalka zamiluje, tak skončí s figurou jako zápasníci Sumo," prorokoval. Buffy se jen ušklíbla. Faith v Sumo velikosti? To by byla aspoň prima pomsta. Za všechno. "Takže Willow, jaký je scénář?" optal se Spike. "Za chvilku sbalím Buffy a jedeme si hrát na vývařovnu. Musíme Rupertovi nějak šetrně sdělit, že svou oblíbenou přemožitelku bude mít na krku co nevidět." Willow si povzdechla.

            "Formálně to není problém. Zítra ráno Faith oznámí, že si má vzít své věci a jít do kanceláře. Tam jí pogratulují, že s úspěchem ukončila program, který je určen delikventkám, které se vrací do života. Pak tam vejde Giles. Papíry na její převzetí dodělám během odpoledne. Jenže... co na to Faith? Mám strach, že si bude myslet, že pro ni přijel jako zástupce Rady. To, že Rada už není, ona neví. Možná bude chtít zůstat raději ve vězení, kde to zná, než aby se stala bezmocnou hračkou Quentina Traverse. Musíme ji nějak uklidnit, ale nevím jak."

            "Co takhle hypnóza? Stejná, jako jsme použily na Sam," navrhla Tara. "Jeď s Gilesem." Willow zavrtěla hlavou. "To nejde. Dva nás dovnitř nepustí. Pravidla. Musel by ji zhypnotizovat on sám a to ho do zítra nenaučíme." Buffy vzhlédla. "Blbost. On to zvládne. Mne si podrobil jako nic. Vždyť víš jaké jsem měla kouzelné osmnácté narozeniny. Nesmím zapomenout zeptat se Faith, jestli si to musela odbýt i ona. Já na tu bezmocnost nezapomenu nadosmrti." "Buffy, skvělý nápad. Teď ještě detail. Jak tě hypnotizoval?" vyzvídala Willow. "Ukazoval mi krystaly. Blýskalo se v nich světlo... a najednou bylo o hodinu víc. Něco mi nakecal a já mu samozřejmě všechno věřila." Buffy pohasla veselá světélka v očích. Spike to okamžitě zaregistroval.

            "Takže něco vymyslete. Lásko, my se oblékneme a jedeme za Rusalkou. Věřím, že naše dvě kouzelnice přijdou na něco, čím Giles Faith oblomí," řekl a manévroval Buffy do ložnice. Willow kývla a začala s Tarou probírat strategii. Spike spíš vynesl, než vyvedl Buffy po schodech nahoru a zamknul za nimi dveře. Hned se rozplakala. Tušil to. Jen ji objal a držel.

 

            "Jak mi to tehdy mohl udělat? Píchal do mne drogy. Byla jsem pak slabší, než člověk. Mohli zabít mámu už tenkrát," vzlykala. Hladil ji. Mlčel. "Měl to v popisu práce," zašeptal nakonec. "Myslím, že ty jsi první přemožitelka, která se dokázala Radě postavit a skoro jí to prošlo. Matně si pamatuji, že pár už jich to zkusilo, ale... pak měly vždycky nehodu a za ně nastoupila další. Poslušnější." Chvíli tiše stáli v obětí. Potom si ji trošku odtáhnul, aby jí viděl do očí.

            "Minulost. Pamatuješ? Přítomnost si jí kazit nenecháme. Jenom je potřeba si pamatovat, že i Giles se může postavit, třeba i nevědomky, proti nám. Máme jedinou jistotu. Sami sebe. A teď už nesmutni. Sjedeme do baru. Jak znám Rusalku, má pro tebe nějakou vegy mňamku. Přijdeš na jiné myšlenky. Pak nás vytočí Gilesův harém..." Buffy se začala přes slzy usmívat. "Fajn. Co si mám obléct? Budeme je trénovat už dnes?" Jen pokrčil rameny. "Vem si klasiku. Rifle, triko, bunda. Proboha Buffy! Vždyť za týden jsou vánoce!" Změnil náhle téma. "Ty přece nezasklíme. Že ne?" loudil. Buffy se pomalu začala převlékat a Spike se po ní opičil.

            "Určitě ne. Jenže na tu pohodu, co jsme měli loni, asi můžeme zapomenout. Jedině udělat vánoční večeři v Sídle a pak se vytratit," mrkla na něj. Spike se rozzářil. "Ty máš skvělé nápady. Zaúkolujeme Rusalku." Pak najednou úplně vyvalil oči. "Tý vado... uspořádáme Štědrý večer v baru. Stromek až do stropu. Rusalka usmaží kapra-" "Co? Co usmaží?" otázala se zmateně Buffy. "Kapra! To je lahoda. Lepší rybu jsi ještě nejedla. To je vánoční klasika ve střední Evropě," horlil Spike. "Holky se aspoň seznámí s démony. Rozpoznají, kteří jim nalepí tapety nebo opraví trubky, a kteří je naopak povečeří. Můžeme si zatancovat a taky zmizet, až se budeme s tou bandou nudit." Buffy zapomněla na Gilesův podraz a začala se těšit.

            "Jenže, Spiku, Vánoce rovná se dárky," rozvíjela dané téma. Spike se zakřenil. "Tak pustíme ovečkám trošku žilou. Máme týden na to, abychom si holky malinko otestovali. Diamanty jim kupovat nebudeme, ale drobnosti, které je potěší. Ono nebude na škodu si s nimi popovídat. Jsou vlastně odsouzené k smrti. Proč jim neudělat radost? Večer je vezmeme na hlídku a pak jim dáme první pomoc u krbu v Sídle. Dřeva je tam spousta a já bych se vsadil, že je Annabelle už vyčmuchala. Takže vezmi lékárničku. Jestli se vážně pustila do těch špalků, co tam nachystal Angelus a Angel nestihl spálit, bude mít parádní puchýře. Přinejmenším," doporučil a otevřel Buffy dveře.

 

***

 

Stockton, severně od L.A., ženské nápravné zařízení

 

            Faith se vrátila do své cely. Byla na samotce. Skoro od začátku. Nesmírně jí to vyhovovalo. Kdyby k tomu všemu ještě musela poslouchat své spolubydlící, asi by měla na krku další vraždu. Pak už by byla na nejlepší cestě k přímo elektrizujícímu zážitku. Ušklíbla se. Když ji sem přivedly, daly ji do cely s dalšími třemi delikventkami. Trvalo jí přesně den, než si na ni stěžovaly tak urputně, že jí dali soukromé apartmá. Když chtěla, dokázala kecama nasrat lidi k nepříčetnosti. Poté, co její trest o samotě uplynul, z další vícelůžkové cely se dostala už jen za osm hodin. Pak to s ní vedení vzdalo. Takže byla sama. Měla větší ostrahu, ale díky tomu i větší klid. Pořád dokola četla knihy, které jí donesl Angel. Nejvíc milovala Jacka Londona. Ale Angel jí nenosil jen knížky. Hlavně si za ní chodil povídat. Nejdřív každý víkend. Potom se pauzy začaly prodlužovat. Teď už ho neviděla několik měsíců. Nevěděla co s ním je. Nechtělo se jí věřit, že se na ni prostě vykašlal.

            Když se za ní stavil naposledy, byl zlomený z toho, že se mu sice vrátil syn, ale... je mu sedmnáct a navíc jeho, vlastního tátu, nenávidí. Pokusila se ho uklidnit frází, že se chová jako typický týnejdžr, ale Angel to moc nebral. Pořád měla toho, kdysi bezcitného upíra, před očima. Seděl tam, za několikamilimetrovým sklem a neplakal jen silou vůle. Hlas se mu třásl.

            Pamatovala si i na jednu neděli, kdy se objevil se spoustou amatérských fotek svému prvorozeného. Faith na něj tehdy tiše zírala a až paradoxně ji to bolelo. Jak mohl? S Darlou. Sama na něj sice teoreticky také neměla právo, ale tak nějak si ho zaškatulkovala k Buffy nebo... ještě raději přece jen k sobě. Žádná jiná mu podle ní nesměla zkřížit cestu. Jenže Faith už zažila tolik zklamání, že věrohodně předstírala zájem a radost. Dokonce se jí podařilo ukecat jednu starší paní, která byla na doslech, aby upletla pro Connora svetřík, čepičku a pár ponožek. Seděla za vraždu manžela (podle Faith za to teda spíš měla dostat metál, ale soudní dvůr, složený skoro ze samých chlapů, byl jiného názoru) a dost se nudila. Faith jí za to posílala své zákusky a Angel, když dárek uviděl, byl blahem bez sebe. Faith se usmívala a srdce jí krvácelo.

            Jenže, momentálně by dala nevím co byť i za jedinou jeho návštěvu. Ať jí donese fotky třeba celé mateřské školky. Smůla. Jen si povzdechla.

 

            "Přece bys nebyla smutná, holčičko moje," ozvalo se najednou přímo proti ní. Zvedla hlavu. "Richarde," vydechla. Uviděla dalšího muže, kterého milovala. Richard Wilkins III. v celé své, no kráse by bylo asi přehnané, ale byl to on. Štípla se vší silou do ruky. Jauvajs. Takže není v komatu. Usmála se na něj. Kolena se jí roztřásla tak, že si musela sednout.

            "Proboha, děvenko, proč trčíš v téhle díře? To tady chceš shnít zaživa? Jak to, že jsi se nechala chytit? Vždyť víš, že na stranu dobra nepatříš. Kdo tě k tomu přemluvil? Který darebák? Jsi tu dobrovolně. Oni by tě tady přece nedokázali udržet," vemlouval se jí. Faith zpozorněla. Angel jí povídal něco jiného. Že má šanci. Že se ještě může peklu vyhnout. Potřásla hlavou, raději rychle vstala a pověsila se- Chtěla se pověsit svému milenci okolo krku, ale dopadla tvrdě na zem.

            Její ruce se nedotkly žádné pevné substance. Pouze jejím tělem prošla vlna energie. Měla pocit, jako by se jí dotklo samo zlo. Skoro přestala dýchat. Ležela na zemi. Cítila, jak ji bolí naražená tvář. Až nyní si uvědomila, že její Richard je mrtvý. Zabil ho maturitní ročník 1999 střední školy v Sunnydale. To se ovšem dozvěděla až skoro o rok později. Rozplakala se.

            Já do školy nechodila nikdy. Jen jsem cvičila a bojovala. Jsem sice rozená přemožitelka, jenže jsem taky měla smůlu. Nebyla jsem 'jediná vyvolená'. Kendra sice umřela, ale Buffy zůstala ve funkci. Byla jsem 'ta druhá'. Utřela si oči a našla kapesník. Tyhle meditace už měla za sebou. Raději začala vážně přemýšlet o svém setkání. Nic dobrého to nebylo. Tím si byla jistá. Něco se děje. Richard ji chtěl svést zpátky na temnou stranu. Takže nyní musí být ve střehu.

            Zvedla se na ruce a začala dělat kliky. Deset, dvacet... sto... Až do úplného vyčerpání. Jako ostatně každý večer. Teprve potom se jí obvykle podařilo usnout. Jenže unavit se až k bezesnému spánku jí trvalo pořád déle. Její forma každým dnem rostla. Třeba se mi to jednou bude hodit, problesklo jí hlavou a ona konečně usnula.

 

***

 

Sunnydale

 

            Pomalu se blížili k Sídlu. Buffy koukala z okénka. Byla příjemně ospalá. Rusalka jí předložila další ze svých vegetariánských kouzel a ona neodolala. Na své ranní tvrzení o žaludku jako na vodě si už ani nevzpomněla. Spike řídil a spokojeně se usmíval. Ráno lhal. Hlava ho pořád pobolívala, ale nechtěl ji strašit. Jenže jak hodiny ubíhaly, bolest mizela a on se cítil pořád lépe. Dokonce risknul myšlenku na to, jaké by to bylo zahryznout se některé z těch potenciálních přemožitelek do krčku a porušit dietu. Ale i když jeho čip ležel na stole v obýváku, stejně ho to nějak odpuzovalo. Prostě už si zvykl na svůj cibulákový hrneček a kulturní stolování. Hlavním ovšem bylo samozřejmě něco zcela jiného. Důvěra Buffy. Kdyby ji zklamal, byť i jedenkrát, bylo by po všem. Za to mu nestála všechna lidská krev světa.

            Zabrzdil ve stínu hned vedle domu. Při poslední návštěvě objevil boční vchod, kterým se pohodlně dostal dovnitř i za pravého poledne. To se bude hodit až přijedou další děvčata. Nechtěl, aby všechno tahala Buffy, protože on musí jen proletět pod žhavými slunečními paprsky dovnitř. Nehledě na to, že často bude jezdit úplně sám. Takhle to bylo v pohodě. Vystoupili a vzali termosky s jídlem. Prošli starou garáží a Buffy jako první vešla do haly. Zkontrolovala závěsy a kývla mu. V hale vonělo čerstvě naštípané dříví a Buffy se vrátila do auta pro lékárničku. Zvenku se ozývaly hlasy. Spike se ujal role živitele a Buffy se šla podívat co se děje.

            Na plácku za domem se kandidátky na vyvolení pokoušely přivést Gilese k šílenství. Docela úspěšně. Snažil se je naučit první chvaty a kopy, které budou při práci s upíry potřebovat. Annabelle a Molly nestíhaly a Kennedy mu do toho kecala. Tvrdila, že ona se bojovat učila už odmalička a ví jak na to. Buffy je chvilku poslouchala a pak vyšla ze stínu.

 

            "Gilesi, buďte tak hodný, běžte za Spikem. Je potřeba rozhodnout kde bude jídelna. Dovezli jsme oběd. Já holky ještě trošku protáhnu, aby jim lépe chutnalo. Mimochodem, kde je Dawn?" Giles jí nejprve očima poděkoval a pak odpověděl: "Sedí u mého počítače a bádá. Mám pocit, že si volala s Willow a teď něco kutí on-line. Odmítám se snažit pochopit co ani jak. Moment, říkáš Spike? On už je schopen-" "Všeho. Je mu fajn," usmála se Buffy. "Nemusíte se bát. Řídil on a už běžte." Pak se obrátila.

            "Takže vás tímto oficiálně vítám v Sunnydale, v jednom z měst, které má tu pochybnou čest, že vlastní bránu do pekel. Konec proslovu. Kennedy, slyšela jsem, že umíš bojovat." "Jasně. Odmala umím používat každou zbraň a ovládám bojová umění," potvrdila skromně. Buffy přikývla. "Fajn. Takže já si teď dám jednu ruku za záda a ty na mne zaútoč. Zatím beze zbraně. Souhlasíš?" Kennedy si pohrdavě odfrkla. "Klidně používej obě ruce." Buffy jen zavrtěla hlavou. "Bojuj," vyzvala ji. Kennedy se na ni vrhla a ochutnala trávu, co tam zbyla od léta. Buffy prostě jen těsně před střetem ustoupila. A v tomto duchu boj pokračoval. Buffy uhýbala, odrážela rány a ani se nezapotila. Kennedy byla za chvilku domlácená, ale povětšinou si nejvíc ublížila sama. Pak ji najednou Buffy popadla oběma rukama a přehodila si ji přes hlavu. Nechala ji vzpamatovat z toho šoku a podala jí ruku, aby jí pomohla vstát.

            "Konec první lekce," oznámila a vzápětí udělala elegantní salto. Kennedy se totiž pokusila zneužít konce hry, kdy si byla jistá, že přemožitelčina pozornost polevila a prudce jí trhla rukou. Dosáhla jediného. Když se Buffy nesla vzduchem těsně kolem ní, teniskou jí lehce sedřela tvář. Buffy doskočila na obě nohy a bez problémů se vzpřímila. Kennedy byla vzteky bledá a držela se za obličej. Buffy se usmála na ostatní.

            "Když někdo řekne 'Konec hry', ještě to neznamená, že protivník s tím souhlasí. To byla lekce druhá. Teď se běžte najíst. Nebojte se. Všechno se naučíte. Chce to čas. Zítra přijede instruktorka, která se vám bude věnovat. Tak alou." Holky vděčně vyrazily k Sídlu. Kennedy se mračila a kulhala za nimi. "Kennedy," zavolala za ní Buffy. "Vztek je užitečná zbraň, ale musíš jej používat ve svůj prospěch. Musíš ho řídit. Ovládat. Používat. Nikdy nesmíš dovolit, aby on ovládal tebe. Mohlo by tě to stát život. Momentálně by ti prospělo, kdybys zapomněla, že umíš víc, než ostatní." Brunetka pohodila hlavou a kráčela za ostatními. Buffy si jen povzdechla. Tohle bude asi problém.

 

***

 

            Holky si libovaly. Seděly za stolem, který Spike s Gilesem snesli shora do haly. Byl ohromný sám o sobě a navíc bylo možné jej rozložit. Talíře a příbory dodali už včera s lůžkovinami, takže všichni mohli zasednout k pozdnímu obědu více než pohodlně. Ani Giles si nestěžoval. Zvlášť poté, co se od Spika, během transportu stolu, při němž skoro přišel o plotýnky, dozvěděl tu skvělou zprávu. Už zítra si přiveze Faith. Moment, který si Spike vybral ke sdělení této povznášející informace se ukázal být správným. Giles byl rád, že stůl udrží a na schodech nespadne, navíc se dostal z obklíčení ženského pokolení a když totálně zruinovaný, s houserem na cestě, klesnul na gauč, Spike mu účastně podal svoji lahvičku první pomoci. Takže si zavdal a opět si matně připomněl své noční přání, mít Spika za syna. Napil se znovu. Pak feldflašku vrátil. Opatrně vstal a pomohl Spikovi stůl rozdělat.

            "Ruperte... ehm... já..." "Snažíš se mi něco říct?" přerušil jeho koktání oslovený. "Já jen, měl byste vědět, že Sam tady nebyla tak úplně bezelstně. Ráno jsme měli v baráku spoustu broučínků, kteří by někomu donesli každé naše slovo. Nevíme komu." Giles jen zakroutil hlavou. "Mělo nás to napadnout. Byla až příliš vstřícná." "No jo, ale díky ní žiju, teda nežiju... kuš. Ještě něco, ale jen mezi náma a já to kdykoliv popřu. Ta vaše záda... bolí moc?" optal se opatrně. "Měl jsem říct Bu-" "Blbost. Jsem chlap. Snad ještě unesu blbej stůl, jau. To jsi jako neslyšel. Jasné?" Spike kývnul. "Večer vás napravím. Pomohlo to Buffy, pomůže to i vám. Jinak buďte v klidu. Nemám vás rád. V žádném slova smyslu a musíte být fit. Zítřek s Faith vám dá zabrat," potěšil pozorovatele. Nyní už téměř dvojitého. Giles zasténal a pozoroval, jak Spike zručně prostírá.

            "Dawn!" zahulákal upír na švagrovou. "Hamity papity!" "Jinak jseš zdravej?" ozvala se Dawn, která se vynořila z nyní již Gilesova pokoje. "Tak promiň, lady. Už nikdy neřeknu hamity-" "Nech toho! Víš jak to myslím. Willow mi právě živě vylíčila cos včera absolvoval a ty tady teď taháš těžkej nábytek. Vždyť bys měl ležet!" nadávala mu. Spike zůstal stát s pusou dokořán. "Ty snad máš o mne obavy?" zeptal se opatrně. "Ne, nemám. Děsně toužím zůstat s Buffy sama, do smrti poslouchat jak brečí a už nikdy se nedusit smíchy při těch tvých hlodech. Fakt je ti dobře? Nechceš si lehnout? Já to nachystám." Spike koukal do krásných hnědých, vážně znepokojených očí a dojatě se usmál. "Ne, ale děkuji." Jednou rukou si ji přitáhnul a druhou pohladil. Opatrně ji políbil do vlasů. "Vlastně bys mohla nahnat dovnitř strávnice," řekl trošku zastřeným hlasem. Dawn jen kývla a už metla ke dveřím. Zbytečně. Annabelle a Molly právě vcházely a když ucítily jídlo, jasně ožily.

            "To krásně voní," jásaly. "Takže umýt pacinky a naklusat sem. Všeho je dost," oznámil upír. Holky beze slova poslechly. Chvíli po nich, poněkud toporněji, vešla i Kenendy. Jídlo nekomentovala. Očividně ne v dobré náladě si sedla ke stolu na místo, kam Spike právě naservíroval první porci a bez vyzvání začala jíst. Spike povytáhnul obočí, ale neřekl ani slovo. Raději nadělil na další čtyři talíře.

            "Ruperte, pojďte se najíst." Giles opatrně vstal z gauče. "Díky. Vypadá to krásně, to ty?" S úlevou usedl na židli. "Kdepak. Kolegyně z baru. Vaří dokonale. Co nevidět vás představím," sliboval. Už se těšil na tu srandu. "Nechápu co všichni naděláte s kouskem žrádla. Není to nic moc," dala k lepšímu svůj názor Kennedy. Giles ji ignoroval a ochutnal. "Rád tvou kolegyni poznám. Fantazie. Dámy, připojte se k nám," vyzval shora přicházející dívky. Ty nezaváhaly.

 

            "Bože to je dobré," libovala si Molly. Spike se usmál. "Hlavně, když vám chutná." Annabelle měla plnou pusu, takže jen kývala hlavou. Upír se rozhlédnul po ženách svého srdce. Právě vcházely do dveří. "Ty nemáš hlad, Dawnie?" zeptal se. Kývla a ochotně zasedla za prostřený stůl. "Jako vlk." Už s plnou pusou se zeptala. "Co ty a Buffy?" "Oba jsme po jídle, tak si nekažte zažívání," uklidnila nejen Dawn Buffy. "Odpoledne si dejte pauzu," pokračovala, "za chvíli se objeví-"

            "Už jsem tady," zahulákal Xander od hlavního vchodu. "Jak tak koukám, jdu právě včas," radoval se. Spike beze slova a dokonce i bez úšklebku, vytvořil další porci. Xander už měl v ruce příbor a vypadal natěšeně jako dítě o vánocích. Giles to nevydržel. "Poslechni, Xandere, nic ve zlém, ale Anya ti nedá najíst?" Xander trošku pohasl. "Ale dá, jenže... to je jedno. Řekněme, že mi u vás lépe chutná. Rusalka je prostě poklad," prohlásil a při pohledu na talíř, který mu Spike šoupnul, našel ztracený elán.

            "-Xander," dořekla Buffy. "Zůstane s váma do večera. My musíme něco důležitého probrat s Gilesem. Ale nebojte se, den ještě neskončil. Po setmění vás vyzvedneme. Já a Spike. Vezmeme vás na hlídku. Doufám, že se nám v noci vyklubou nějaké nové přírůstky upíří populace a vy uvidíte jaké to je být přemožitelkou. V reálu. Nějaké námitky? Fajn. Dawn, máme na tebe čekat nebo tady chceš zůstat?" Dawnie polkla. "Počkejte na mě. Mám ještě nějaké úkoly." "V pohodě, prcku. Naplň si bříško. My se tady porozhlédneme," uklidňoval ji Spike. "Gilesi, vy se taky v klidu najezte. Pak odjedeme všichni spolu." Buffy kývla a ukázala očima ke vchodu do sklepa.

 

***

 

            Pomalu procházeli podzemními prostorami. Měli baterku. Chtěli zjistit, jestli se odtud dá dostat do ostatních částí města. Když tady Spike pobýval naposled, jezdil zvenku a Angel se Buffy nikdy nesvěřoval kudy se sem dostává. Ale dalo se předpokládat, že nějaká podzemní chodba tady bude. Angelus s Drusillou totiž občas Spika, ještě bezmocně sedícího na vozíčku, občas svým příchodem překvapili.

            "Buffy," ozval se najednou Spike. "Co se venku stalo?" Jen si povzdechla. "Kennedy. Musela jsem ji trošku srovnat. Je ze všech nejlepší, umí toho nejvíc, ale je tak otravná, že to bere dech. Dávej si na ni pozor. Mimochodem, jak ti je? Bolí to ještě? A nelži mi. Ráno ti nebylo zase tak moc do smíchu." Spike si také povzdechl. "Nebylo. A myslel jsem, že to na mě nepoznáš. Ale ta bolest odeznívá. Už o ní skoro ani nevím." Buffy mu posvítila do očí. "Fakt nelžeš?" "Před chvílí ne, teď už ano. Dík, ta baterka mi vrátila migrénu a ještě k tomu nevidím," remcal. Sklonila světlo a políbila ho.

            "Pojďme vyzvednout Gilese a Dawn. Pojedeme domů. Snad i my budeme mít chvilku na trošku relaxace," zadoufala. "Skvělý nápad, lásko."

 

***

 

            Všichni zasedli v obývacím pokoji k válečné poradě na jediné téma. Faith. Willow před Gilese položila celou hromadu úctyhodně vypadajících materiálů. Seděl vedle ní a upíjel čaj. Pohodlně se opíral do polštářů. Když ho Spike hned po příjezdu rezolutně zatáhnul do sklepa, aby je nikdo neviděl, trošku zapochyboval o tom, jestli vyjmout mu čip byl ten nejlepší nápad. Ale poté, co ho, sám stojíc schůdek nad ním, protože Giles byl poněkud vyšší než Buffy, Spike opatrně natřepal a jeho nebohé obratle zapadly tam, kam patří, okamžitě změnil názor. Dokonce risknul masáž, samozřejmě pouze postižené části těla a Spike si vysloužil ten den už druhé ovace. Takže teď byl po fyzické stránce připraven čelit potenciální trenérce potenciálních přemožitelek. Jen tou duševní si nebyl jist.

            "Gilesi, vy mne neposloucháte," pokárala ho Willow. "Tohle si prostudujte. Budete muset být schopen reagovat sám. Bez mé pomoci. Musíte vědět který dokument vás k čemu opravňuje, jinak vytuší boudu." Giles kývnul. "Neboj. Až půjde ta banda na hlídku, v klidu všechno nastuduji. Spíš mne zajímá jakým dokumentem mám přesvědčit naši drahou Víru, aby opustila teplo domova a vydala se se mnou do neznáma. Moc pochybuji, že se mi vrhne do náruče hned, jak mne uvidí. A také patrně nehrozí, že bych mohl požádat o rozhovor v soukromí. Bože, tuším průser," povzdechl si, jindy velice akurátní Giles. "Kdybych se do večera nevrátil, tak nás dali do jedné cely." Tara zavrtěla hlavou.

            "Toho se nemusíte obávat. Je to vězení pro ženy. Vás by zavezli jinam." "Patrně do Alcatrazu," potěšil ho Spike. "Jasně, jako průvodce turistů," setřela škodolibého upíra Willow. "Hele, Spiku, po tobě Faith přece v Bronzu vyjela, nechceš tam jet místo mě? Třeba s tebou odejde ochotně. Chlapa roky neměla," mstil se Giles. "Tak dost," zaječela Buffy. Vzpomínky na výměnu těla a meditace na téma Spike & Faith ji nijak netěšily. "Za chvíli bude tma. Willow, řekni Gilesovi co ho čeká," přikázala bez úsměvu. Will kývla.

            "Takže," začala a z malé krabičky vyjmula fialový krystal na řetízku. Podala jej Gilesovi. Spike si mezitím přitáhl Buffy na klín. Objal ji a držel. Byla podivně napjatá. Řeči o minulosti jí dokázaly ublížit vždycky. Začínal si nápad s Faith vyčítat, jenže... opravdu ji potřebovali. "Buffy mi pověděla, že jste ji, před jejími osmnáctými narozeninami, byl schopen zhypnotizovat. Dokonce natolik, že ona, která injekce bytostně nesnáší, si je nechala bez odporu píchat." Giles pobledl. Doufal, že o tom už nikdy neuslyší. "Takže jsem vám opatřila tento kámen. Bude dobré, když si to večer vyzkoušíte-" "Na mě ale ne," řekla Buffy tiše, zvláštně zlomeným hlasem. Hlavou se zlehka opírala o Spikův spánek. Za dveřmi se ozval nějaký hlas. "Haló? Je tady někdo?" Buffy vstala a šla otevřít. Na prahu stála blondýnka.

 

            "Ahoj, já jsem Eve. Měla jsem sem přijet-" Zamávala na pozdrav. Giles ožil. Byl za změnu tématu vděčný. "Takže máme čtvrtou potenciální. Pojď dál, děvče. Já jsem Rupert Giles, tvůj pozorovatel. Večer se dozvíš podrobnosti." Vstal a podal nově příchozí ruku. Tvářila se, že ji nevidí a rozhlížela se. Začala chválit tapety. To se mu nelíbilo.

            "Evo? Můžeš mi podat ruku na přivítanou? Je to takový lidský zvyk, víš?" Otočila se k němu zády. To překvapilo všechny. Tara se jemně zeptala. "Máš nějaký problém s intimní distancí?" Eviny oči jakoby ochladly. Buffy se k ní pomalu blížila. Natáhla ruku, jako by ji chtěla pohladit po tváři. Dlaň projela skrz ni a Buffy ucítila jen jemné mravenčení.

            "Tohle není konec. Já se vrátím," ozval se ostrý, nepříjemný hlas a to, co ještě před chvílí bylo mladou blonďatou dívenkou, se podivně zhroutilo do sebe a jakoby rozprsklo. Chvíli bylo ticho. "Takže máme zase jen tři potenciální," konstatoval Spike. "To ovšem také znamená, že Eve je mrtvá. To je ta, co chtěla jet stopem," dodal Giles. "Měli bychom najít její tělo."

            "Proč? Už jí nepomůžeme. Rozhodně je na tom lépe, než my," zchladila ho Buffy. "Ať se stará policie. My se musíme starat o živé. Takže, ač to zní asi podivně, pravidlo o fyzickém kontaktu stále platí. Možná nebude od věci si začít po ránu podávat ruce. Nikdo cizí bez osahání nesmí dovnitř ani se nesmí nic dozvědět, jasné?" Všichni kývali. "Gilesi, kdy má přijet ta další? Mluvil jste o dvou." "Zítra večer. Autobusem." "Fajn, takže ji vyzvedne Spike, jak už jsme se domlouvali. Teď jdeme na hlídku. Vy si to tady dovykládejte a pak přijeďte za náma do Sídla. Ano?" Giles přikývl. "Willow, Taro, můžete zůstat s Dawnie? Nechci, aby tady byla sama," poprosila Buffy. "Jasně, neboj." Buffy se na ně vděčně usmála a už vlekla Spika ze dveří.

 

***

 

            Vyšli ven a Buffy se zhluboka nadechla chladného nočního vzduchu. "Půjdeme pěšky, ano?" navrhla. "Klidně, mazlíčku. Aspoň budeme chvilku sami," souhlasil okamžitě a tak se vydali do Sídla po svých. Potom si na něco vzpomněl a vrátil se k autům. Z toho svého vyndal velkou tašku a strčil ji do kufru Gilesova vozu. Pak se vrátil k Buffy.

            "Co to je?" zajímala se okamžitě. "Buřty a toasty na večer. Taky nějaké smores. Když chceme s holkama po hlídce posedět u ohně, musíme jim dát něco na zub." "Je něco na cos zapomněl? To snad ani není možné na co všechno ty pamatuješ," pochlebovala mu. "Jo. Skoro jsem zapomněl jaké to je být s tebou sám. Je to děs. Jsou tady dva dny a já mám pocit, že jsou to dva roky." Buffy jen kývla a vklouzla mu do náruče. Chvilku se líbali. "Lásko," uslyšela, "nechtěla by ses pomilovat? Je tady takové šikovné místeč-" "Chtěla, ale už je moc pozdě. Vynahradíme si to doma. Ano? S tím posezením u ohně to nebudeme příliš přehánět." Zklamaně si povzdechl, ale pustil ji a oba přidali do kroku.

            V hale u stolu našli Xandera a všechna tři děvčata. Vypadali spokojeně a hráli karty. "Tak, konec flákání," narušila jim idylku Buffy. "Xandere, ty jeď domů. Čeká tě manželka a vy, dámy, si vezměte něco na sebe a jdeme na schůzku s upíry.

 

***

 

            Spike ležel na břiše v posteli a Buffy se k němu tulila. Právě se dlouze pomilovali a téměř se zbavili frustrace z minulých dní. Buffy už mu asi stokrát poděkovala za nápad ubytovat ty kudlanky potenciální v Sídle. Hlídka s nimi byl zážitek. Buffy nevěděla co dřív. Jestli má hlídat Kennedy, aby v rámci tréninku nezabodla Spika nebo upíry, kteří se kolem nich vyrojili, aby nesnědli budoucí přemožitelky. Nakonec to vyřešila jednoduše. Kennedy strčila jednomu upířímu nováčkovi, ať ji trošku naklepe.

            Spolu se Spikem zrušila ty ostatní, přičemž děvčatům nahlas vysvětlovali co a proč dělají. Pak se zastavila nad párkem Kennedy kontra upír a naopak. Vedla si docela slušně. To se jí muselo nechat. Jenže přece jen to byla jen mladá holka, takže jí začaly docházet síly. Buffy si počkala až ji upír pořádně stiskne a přitiskne ostré tesáky k jejímu krku. Napít se nestačil. Buffy si ho vypůjčila. Nechala Kennedy, aby našla ztracený dech a, tentokrát i pro ni, na něm předvedla: 'Jak zabít upíra snadno a rychle a to stokrát jinak'. Vždycky mu totiž kolík zastavila jen píď od srdce, pustila ho a ukázala další svoji metodu. Používala stejný způsob výuky na jaký byla zvyklá ze školy. Děvčata to po počátečním šoku zaujalo a začaly klást otázky. Po hodině si ubohý domlácený nemrtvý klekl a prosil o smrt. Nedočkal se jí. Buffy ho místo toho vzala pod paží a chlácholila tak dlouho, až získal lidskou tvář.

            Už před chvílí v něm poznala spolužáka. Holden Webster musel být obrácen teprve nedávno, protože ještě minulý týden se s ním zdravila ve městě. Chtěla se dozvědět kdo je jeho kníže. V poslední době byl od upírů dost klid. Sekali dobrotu, aby vůbec měli šanci dožít se vysokého věku. Takže ho odvedla do Spikovy hrobky a strčila Clemovi. Právě se chystal za Rusalkou. Slíbil, že se o nováčka postará a konfrontuje ho s klientelou baru. Jestli najdou toho parchanta, co porušil dietu, bude mít uklízečka o práci vystaráno a oni budou mít odstrašující příklad.

            Buffy se za sebe malinko styděla. Když totiž Spika jednu chvilku zabavila děvčata dotazy, nenápadně se Holdena očima zeptala, jestli... ale ten důrazně zavrtěl hlavou. Pošeptal jí, že Spika přece zná. Vídal ho s ní v Bronzu. Ulevilo se jí a modlila se, aby to Spike neslyšel.

            Měla kliku. Palba otázek, které musel čelit, ho zaměstnala dostatečně. Holkám konečně došlo, že to, o čem dosud jen slyšely, je tvrdá realita a ne jen něco, co existuje pouze ve filmech. Z jeho, nyní Clemovy, hrobky je musely vytáhnout skoro násilím. Pouze slib večera plného otázek a odpovědí, navíc u ohně, je donutil vrátit se zpátky do Sídla. Frflaly, že musí jít pěšky, ale byly upozorněny na fakt, že autem upíra na hřbitově nedoženou. Odteď se pěšky chodí, běhá, utíká. Rozcvička, trénink, jako relaxace teorie. Kennedy nezaprotestovala ani slůvkem. Buffy jí dala ochutnat správné medicíny. Sama a na vlastní kůži zažila, že upír, který se právě vyhrabal z hrobu a má nulové zkušenosti, s ní zametl. Občas si sáhla na krk. Na prstech jí pořád ještě ulpívaly stopy krve. Nenapil se z ní, ale trošku ji kousnul. Poněkud surový cucflek. Přitom, když se na něj dívala teď, jak si povídá s Buffy, jí byl docela sympatický. Rozhodla se přijmout pravidla hry. Chtěla se naučit co nejvíc. Pochopit o co tady jde.

            Když došli do Sídla, Giles právě parkoval. Spike vyndal z jeho kufru tašku, což Ruperta překvapilo, a podal ji Buffy. Potom mrkl na Annabelle a odvedl ji za Sídlo. Otevřel dveře, kterých si kupodivu zatím nevšimla. Když uviděla zásobu dříví, zajásala. Včera totiž ztopily Spikovo křeslo a klestí, co nanosila z okolí, takže lékárnička nakonec nebyla potřeba. Z doby Angelova pobytu zbylo ještě dost kousků ideálně velkých ke spálení a pak se budou v rámci rozcvičky štípat velké kusy. Když Buffy viděla jak Spike vešel do haly, náruč plnou dřeva, včetně třísek na podpal, jen zalapala po dechu. Annabelle sama dovlekla plný koš a Spike jí rovnou vynadal. Měla na něj počkat, takhle si strhá břicho. Mávla rukou, že je zvyklá a zručně zatopila. Kennedy, která zaslechla něco o opékání, sama od sebe, v rámci dobrovolně si uloženého pokání, nařezala a přiostřila hůlky. Sklidila pochvalu. Začalo ji to bavit. Spike mezitím vybalil potraviny. Šikovně naříznul okraje uzenin a ignoroval průpovídky o zdravé výživě. Začal opékat první buřtík... zavonělo to. Nezbyl ani jeden. Smores se na stole krčily zcela zapomenuté.

 

            Buffy usnula a Spike ji, jak bylo jeho oblíbeným zvykem, pozoroval. Dnešní den byl pro něj zcela nezapomenutelný. Neměl čip. Už byl zase sám sebou. Měl duši, ale nepotřeboval ji. Byl si jist, že člověku by už ublížit nedokázal. Až do dneška si úplně nedůvěřoval. Hrozba bolesti jej mohla držet zpátky zcela intuitivně, aniž si to sám uvědomoval. Ale dnes se pohyboval mezi lidmi, aniž zatoužil po jejich krvi. Dokonce, když Webster zmlátil Kennedy a chystal se ji kousnout, Buffy ho musela přidržet, aby upíra nezastavil předčasně. Teď už chápal proč. Měla dobrý nápad. Kennedy to prospělo. U ohně se chovala skoro fajn. Byla zvědavá, ale už se nevytahovala. Přestávala lidi okolo sebe štvát. Padnul obličejem do polštářů a těšil se, až si zase konečně bude moci lehnout na záda.

 

***

 

            Giles zdolal první překážku. Podařilo se mu vstoupit do extrémně chráněného vládního objektu. Když se prokazoval doklady, které Willow vytiskla během včerejšího odpoledne, byl téměř připraven na to, že se na něj jeden z dozorců krutě usměje a odešle ho tam, kam patří. Na konzulát. Poté bude jednou provždy vyhoštěn ze země-

            "Dobrý den, pane Gilesi. Pojďte dál," vyzval ho velmi kultivovaným způsobem mladý muž v uniformě. Giles jen kývnul a mlčel. Přešli dvůr a potom ušli snad kilometr po chodbách, do nichž od rána do večera nedopadl ani paprsek slunečního světla. Konečně byli u cíle. Mladík otevřel dveře a pokynul Gilesovi, aby vstoupil. Denní světlo ho oslepilo.

            "Dobrý den. Vítám vás," uslyšel a zamrkal, aby prohlédl. Podsaditý muž středního věku mu podával ruku. "Víte, je vždycky příjemné zjistit, že si Velká Británie převezme své delikventy. Nebudu lhát. Zbavit se Faith bude pro nás úleva... no a tady už ji máme..." Giles se otočil. Kovové dveře zachrastily a v nich se objevila Faith. Mnohem bledší, než jak si ji pamatoval. Zřízenec jí sundal pouta. Zvedla zrak od zhmožděných rukou a podívala se mu přímo do očí. Pak k němu vystartovala…

 

            Než kdokoli stačil cokoli udělat, pověsila se Gilesovi okolo krku a rozplakala se. Na zlomek sekundy ztuhnul a pak ji objal. "Už to bude dobré," šeptal jí do vlasů a až neskutečně zpomaleně vnímal, jak ochranka vzala do rukou zbraně a pak... je zase nechala klesnout. "Rada už není. Potřebuje tě Buffy a my všichni," zašeptal jí do ucha. "Není to žádný podraz." Fialový krystal zůstal v kapse. Faith se uklidnila a bez protestů podepsala vše, co před ni položili a Giles schválil kývnutím hlavy. Očima se ho ptala na každý z podpisů. Konečně to měli za sebou. Faith odvedli do vedlejší místnosti. Když se za pár minut zase objevila, měla na sobě poslední model riflí, sexy triko a kožený plášť. Oblečení jí vybrala a poslala Buffy. Faith se tvářila jako Alice in Wonderland. Neřekla ani slovo. Giles si podal ruku s panem Odpovědným a vyváděl dokonale zmatenou Faith ven. N-krát před nimi a za nimi zazvonily klíče a Gilese se musel několikrát legitimovat. Nicméně ven je pustili bez problémů, malými dvířky ve vstupní bráně. Faith, po více než dvou letech, vyšla ven. Zhluboka se nadechla. Chvíli jen tak stála a vnímala otevřený prostor. Potom se otočila na Gilese.

 

            "Děkuji," řekla úplně vážně. "Děkuji, že jste to vy. Vy, hmotný vy." Giles na dálku odemkl centrální zámek u auta a potom otevřel Faith dveře. Rukou jí naznačil, ať nastoupí. Poslechla a velice ochotně. Opatrně je za ní zaklapnul. Obešel vůz, nasedl do něj a nastartoval. Chvíli jeli mlčky. Potom si Faith tiše odkašlala.

            "Já vím, že se něco děje. Přišel za mnou Richard. Starosta. Když jsem ho objala, skoro jsem si zlomila nos. Proto jsem objala i vás. Omlouvám se-" Giles se rozesmál.

            "Faith, to je poprvé, kdy jsem Zlu za něco vděčný. Kdybys mne neobjala, musel bych tě zhypnotizovat. Už jsem to roky nedělal. Mimochodem, vítám tě na straně dobra. Sáhni za sedadlo. Spike tvrdil, že pokud nám máš uvěřit, že ti nechceme ublížit, tak ti musím dát najíst-" To už Faith vylovila plastovou misku. Nezaváhala a vzala si ji na klín. "Ve dveřích máš příbor," podotkl Giles. Faith se do lahodné směsi masa a zeleniny pustila, jako by jí tady nedali najíst celé měsíce. Tohle jídlo byla tak odlišné od toho, co v poslední době dostávala. Prostě lahoda. Faith si spokojeně oddechla a vrátila prázdnou misku do tašky vzadu.

            "Od kdy se v Sunnydale takhle skvěle vaří?" zeptala se. "Od té doby, co máme protekci ve Willyho baru-" pokusil se o vysvětlení Giles, ale najednou se začalo stmívat. Právě projížděli okolo L.A. "Faith, kolik je podle tebe hodin?" zeptal se nejistě. "Těsně po poledni, tak tři hodiny nejvýš," odpověděla a stejně jako on zmateně hleděla na oblohu. Stmívalo se. Potom Giles odbočil k Sunnydale a během pár minut už slunce zářilo jako normálně. Pokrčili rameny a pokračovali v cestě.

 

***

 

            "... takže Buffy spí se Spikem. To je síla. Jak je vidět, těžce jsem se v ní spletla. Vždycky jsem si myslela, že je to holčička vzorná a Angel byl jen romantický úlet. Ten její vojáček byl tak dokonalý, že-" "Že ji opustil," uvedl Giles na správnou míru tirádu Faith.

            "Řekl jsem ti to proto, abys nám Spika omylem nezapíchla. To by Buffy nezvládla. Tvůj popis situace 'Buffy spí se Spikem' není zrovna nejvýstižnější. Oni spolu žijí spíš jako manželé. Dokonce se zasnoubili. Tara, milenka Willow, mi to pověděla teprve dnes ráno. Buffy nosí prsten jeho matky a on prstýnek, který měla Joyce. Buffy je po dlouhé době šťastná a já kašlu na to, co si o tom všem kdo myslí. Doneslo se ti, že umřela a Willow ji vyhnala z nebe?" zeptal se Giles. Faith kývla.

            "Angel mi něco pověděl. Jenže se přitom tvářil děsně divně. Vůbec jsem netušila co si myslí. Buffy byla v nebi? To neříkal. Jen, že je zpátky. Hmmm, je tady ráda?" "Nevím. Když jsem přijel, už byla v pohodě a Spike bydlel v domě s ní. Mám pocit, že je v pořádku jen díky němu. Zaslechl jsem něco o nočních můrách. Vzbudila se totiž v rakvi a jen proto, že má sílu přemožitelky, se dokázala vydrápat ven. Když jsem se to dozvěděl, chtěl jsem ty idioty... škoda mluvit."

            "To mi povídejte. Jednu celou návštěvu, místo abych si s Angelem pokecala jako obvykle, jsem musela poslouchat jak se vzteká právě na tohle téma. Ne, že by mi jí nebylo líto, ale dost mi to lezlo na nervy," postěžovala si. "Tak a jsme doma," oznámil Giles, protože právě zaparkoval vedle Sídla. "Tady to přece znáš, viď?" neodpustil si trošku sarkasmu. "Jo. Znám. Líbala jsem se tady s Angelem a Buffy se musela koukat. Sice věděla, že to je hra, což já ne, ale stejně ji to asi nijak zvlášť netěšilo," zavzpomínala Faith a vešla do haly. "Mohla bych vyzkoušet Spika. Je docela sexy-" "To bych ti nedoporučoval," ucedil Giles. "Sáhneš na něj a jsi zpátky v base. Věř mi. Nehledě na to, že on-"

 

            "-by si o tebe ani boty neotřel. Zdravím, Ruperte. Jak je vidět, mise byla úspěšná. Nebo se pletu?" dokončil za NI větu Spike, který už je chvilku poslouchal. Sklízel přepravky od jídla. "Máte hlad? Počítal jsem s váma," zeptal se. "Samozřejmě, že máme hlad. Ráno jsem nesnídal, protože jsem se děsil toho, co mne čeká. Nakonec v pohodě. Ani jsem nepotřeboval krystal. První nám hrál do karet. Faith se zjevil starosta a když se na něj vrhla, aby si po té době zase užila s chlapem, dávej si na ni pozor, Spiku, fakt, zklamal ji. Žádná pevná a už vůbec ne tvrdá hmota, viď přemožitelko." Faith se zašklebila a Spike začal řvát smíchem. V životě by nečekal, že Giles poví něco takového. "Sotva mne uviděla, hodila se mi okolo krku. Skoro jsem se bál, že mne odvleče vedle a připraví mi osud horší než smrt," pokračoval se zcela vážnou tváří pozorovatel. Spike brečel smíchy a chystal talíře. Faith na oba vyplázla jazyk.

            "Hlavně, že se dobře bavíte, pánové. Radši mi dejte najíst. Vypadá to dobře... a chutná skvěle," dokončila už s plnou pusou. Spike mrkl na Gilese, že už jí dají pokoj a ten souhlasně kývnul. Posadil se vedle Faith a věnoval se přísunu kalorií. Zvenku se ozval smích. Faith zvedla oči od talíře. "Moje svěřenkyně?" "Přesně tak. Po jídle se seznámíte," potvrdil Spike. "Budeš je mít, spolu s Gilesem, na krku přes den, noci beru já a Buffy." "Kde vlastně je naše přemožitelka #1?" "Ve škole." Faith vykulila oči. "Cože? Ona chodí do školy? Co vím, tak s vysokou sekla." "Díky bohu a Spikovi a Willow se vrátila. Jako hlavní obor má tělovýchovu a je premiant ročníku," vyvedl ji z omylu Giles a otřel si ústa. "Že posílám vřelé pozdravy, jak jsi ji jmenoval, Rusalce. Bude mi ctí políbit ručku, která je schopná vytvořit takovou delikatesu. Mimochodem, je vdaná?" zeptal se a zkoumavě kouknul na Spika. Ten se vší silou kousnul do jazyka, aby zase nevyprskl smíchy. "Není. Vyřídím jí, že má ctitele. Příští týden ji poznáte a můžete své, zatím platonické, vyznání uvést do praxe," přislíbil upír tak vážně, jak jen dokázal. Giles spokojeně kývnul a začal se těšit. Spike pobral přepravky a se slibem, že za soumraku se vrátí a Buffy s ním, vypadl.

 

***

 

            Spike seděl v autě na Sunnydaleském nádraží. Čekal na autobus, kterým měla přijet další potenciální. Seděl tam už dvacet minut, protože autobus měl zpoždění, ale nestěžoval si. Na klíně měl totiž Buffy a společně se pokoušeli zapsat do Guinessovy knihy rekordů v kategorii: 'Nejdelší polibek'. To, že Buffy musí dýchat, jim dost degradovalo výsledky. "Stýskalo se mi," zašeptal, když Buffy nabírala kyslík do plic. "Neviděl jsem tě skoro dvanáct hodin."

            "Jak se ti líbí Faith?" Zvedla k němu oči místo odpovědi. "Je to pěkná... mrcha. Musíme jí sehnat chlapa. Nejlíp upíra, aby ho při tom nezabila. Je tak nadržená, že z ní má strach i Giles." "Tak líbí nebo ne?" Nenechala se odbýt Buffy. "Objektivně vzato je pěkná, ale já mám dost vyhraněný vkus, lásko. Líbíš se mi jen ty. To přece víš. Jak tě vůbec může napadnout, že bych s ní něco chtěl mít," ptal se s ústy na jejím oušku.

            "Třeba tě už nudím," pípla Buffy. Nevěděla proč, ale z Faith měla vždycky komplexy. Byla tak jiná. I po těch letech stále viděla, jak ji Angel, nejen v rámci role, objímá a líbá. A taky bije. "Jo, to bude ono. Nudíš," odfrknul si pohrdavě Spike. "Na to asi také jednou dojde. Pojedeme lodí do Evropy. Ztroskotáme a jen my dva se zachráníme na opuštěném ostrově. Strávíme na něm o samotě tak dvacet, třicet let. Budeme spolu čtyřiadvacet hodin denně a pak bude jakás takás šance, že mne začneš nudit. Dřív to nehrozí. Nechápu, kam na ty nápady chodíš. Kdybychom nemuseli... Ejhle, autobus. Další klisnička do stádečka potenciálních. Jdeme, ať nám ji někdo nevyfoukne," řekl a ukázal z okna. Buffy se soukala ven a ještě se zeptala: "Co by bylo, kdybychom nemuseli?" Spike zamkl auto a vzal ji do náruče.

            "Ukecal bych tě a místo na hlídku bychom jeli domů. Vana plná pěny, svíčky a milování až do rozednění," šeptal jí. "Nevím proč jsi tak nervózní, mazlíčku. Mě máš na doživotí. Žádná Faith mne není sto rozhodit. Nemusíš se jí bát. Možná nebude na škodu ji trošku podržet. Když se bude cítit vítaná a užitečná, bude s ní lepší pořízení. A jen tak pro upřesnění. Miluji tě. Momentálně jsem nejšťastnější chlap široko daleko. Pamatuj si to, ať se stane co se stane. Když si budeme věřit, zvládneme všechno. Víš sama, že se nás První snaží rozdělit. Když jsme spolu, jsme neporazitelní, lásko." Políbil ji ještě a pak už ji vedl k nástupišti, kde z autobusu začali vystupovat první cestující. Buffy měla v ruce výkres, na němž bylo ozdobnými písmeny vyvedeno jméno "GILES". Okolo něj vykukovaly rozkošné hlavičky upírů. Dawn se ve škole očividně nudila a tak místo jednoduché tabulky, kterou dostala za úkol vytvořit, zplodila tohle téměř umělecké dílko.

 

            Na schůdcích se objevila mladá černoška v riflích s laclem. Očima pátrala po perónu a skoro hned si všimla blond páru. Žena držela cedulku se jménem, které znala. Vzala si kabelu a došla až k nim. "Jsem Rona," oznámila a čekala co bude. Oba se na ni usmáli. "Buffy, Spike. Vítáme tě v Sunnydale," řekla krásná drobná blondýnka a bez váhání Ronu objala a líbla na tvář. Spike jí jen podal ruku. Rona se na něj překvapeně podívala. "Ty asi nemáš problémy s vysokým krevním tlakem, že?" "Studené ruce, upřímné srdce," zarecitoval. "Ale jinak jsem taky upír. Ochočený," dodal a vzal jí tašku. "Neboj se, jsem po večeři a tu pro tebe a ostatní mám v kufru, takže jedeme." Ukázal k autu a vzal Buffy okolo pasu. Rona šla za nimi jako ve snách. Galantního chlapa zatím viděla jen ve filmu a upíry mimochodem taky. Spike hodil její tašku na zadní sedadlo a podržel dvířka nejdříve Buffy, ta zadní pak i Roně. Nasedl a zkušeně se rozjel.

            "Jestli máš moc velký hlad, na okně za tebou leží sendvič. Jinak, tak za půl hodinky bude teplá večeře v Sídle." Rona od rána skoro nic nejedla, takže po jídle vděčně sáhla. Spokojeně začala žvýkat. "V Sídle?" zeptala se, když polkla. "Dům, kde budete všechny bydlet. Zatím přijely čtyři, z nichž přežily tři," vysvětlila Buffy. Rona vykulila oči. "Jak to myslíš přežily tři?" Buffy si povzdechla. "Nechtěla jsem ti vzít chuť k jídlu, ale musíš vědět na čem jsi. První zlo se snaží zabít všechny potenciální přemožitelky. Proto vás svážíme sem, abychom vás mohli chránit a také trénovat. Je to vaše jediná šance na přežití. Smiř se s tím. Prostě je to tak." Rona kývla a jedla dál. Jeli potichu. "Děkuji, bylo to moc dobré," řekla nakonec.

            "A ty jsi skutečná přemožitelka?" zeptala se. "Ano, bohužel ano. Druhá přemožitelka, Faith, vás bude trénovat. Vím, že má existovat vždycky jen jedna, ale já do toho vnesla trošičku zmatek svou smrtí, takže jsme dvě." "Smrtí?" zajíkla se kakaová kráska. "No, já dvakrát umřela a dvakrát ožila, ale tím se netrap. A hele, už jsme tady." Spike zaparkoval a vystoupil. Ze Sídla vyběhl Giles a hned se k němu hnal.

 

            "Máš?" ptal se naléhavě. "Jasně, že ji vezu. To je Rona, Ruperte. Seznamte se sami. Můžete jí vzít tašku. Já s Buffy vezmeme jídlo." Giles se usmál, zběžně potřásl nově příchozí ploutví, převzal od Spika její zavazadlo a hned ho chytil za loket. "JI jsem nemyslel," procedil mezi zuby. "Máš TO?" Upír ho nechtěl trápit a kývnul. "Jasně, že jo. Dám vám TO do pokoje. Jste na dně, že?" Dvojitý, co dvojitý, nyní už šestinásobný pozorovatel zničeně kývnul.

            "V čem je problém?" zajímala se Buffy." "Faith kontra Kennedy. Však uvidíte sami," naznačil Giles a zamířil spolu s Ronou dovnitř. Spike dal Buffy pusu a podělili se o náklad. Sešli po schodkách k hlavnímu vchodu a vešli. Děvčata seděla za stolem, Faith u krbu. Zírala do plamenů. Neotočila se. Buffy po ní jen sklouzla pohledem a složila várnice do kuchyňky. Molly a Annabelle se mezitím pozdravily s Ronou a ujaly se prostírání. V poledne totiž svorně prohlásily, že je jim trapné, jak okolo nich Spike běhá a rozhodly se aspoň prostírat jídlo samy. Kennedy nebylo vidět. Spike očima kontaktoval Buffy a naznačil jí, že jde nahoru. Vzal to přes Gilesův pokoj a na noční stolek postavil láhev skotské. Potom už vyběhl schody a zaklepal na první dveře.

 

            Ticho. Vzal za kliku. Bylo odemčeno. Kennedy ležela na posteli. Spike si odkašlal. "Podává se večeře, mazlíčku." "Nemám hlad." "Nechceš mi povědět co se stalo?" Kennedy si povzdechla a posadila se. Světlo z malé lampičky jí padlo na tvář. Pod okem měla parádní monokl. "Faith?" "Faith," potvrdila. "Jo, to je číslo," konstatoval Spike. "Proč jste se servaly?" "My se neservaly. Ona mě prostě zbila. Ten upír včera v noci byl vedle ní jako štěňátko. Ani jsem si neškrtla. Až dnes mi došlo, že Buffy se mnou zacházela, mírně řečeno, jako s nemluvnětem. A já si z ní jen dělala srandu. Jsem blbá." Spike se usmál.

            "Takže sis to uvědomila. Fajn. To je dobrej začátek. Buffy by člověka jen tak nezbila. Tomu upírovi tě strčila proto, že si byla jistá, že ho zvládneš. Nebo spíš, že to ustojíš na tak dlouho, aby tě stihla zachránit. A ty jsi fakt potřebovala lekci. Jenže co dál? Nemůžeš se tady zavřít a nevystrčit nos. Faith je sice Faith, ale PROČ přesně tě zbila?" zajímal se. Kennedy uhla pohledem. "Povídej, kotě."

            "Já-já... na ni sáhla." "Nějak tak jako na Willow?" Jen kývla. "Tebe kluci moc neberou, že?" Zavrtěla hlavou. "Mazlíčku, tohle zkoušej na každou, jen ne na Faith. Mluvily jste pak spolu?" Kennedy znovu zavrtěla hlavou. "Ona do mne bušila a řvala, že není žádná lesba a že si takový manýry vyprošuje a když mne pustila, raději jsem zmizela. Nemůžu jim přijít na oči." Na dveře někdo zaklepal. "Dále! To bude Buffy," vysvětlil Spike a otočil se. Když se na prahu objevila Faith, zíral na ni jako zjara.

            "Přišla jsem se omluvit," řekla přemožitelka tiše. Spike vstal. "Já vás nechám, holky. Hlavně se vzájemně nezamordujte." A bleskově vypadl. Zavřel za sebou. Faith nejprve jen tiše stála. Potom se nadechla.

 

            "Byla jsem ve vězení. Ve věznici pro ženy. Tam jsem musela pokusům o řekněme, sblížení, čelit každý den. Takže jsem na tohle dost přecitlivělá. Jsem na chlapy. Hotovo. Ale stejně jsem ti nechtěla tolik ublížit. Jenže mne popadl amok. Když jsem z těch proklatých zdí vypadla, ulevilo se mi už jen tím, že tomuhle... Patrně jsi to nemyslela zle, ale prostě... odnesla's to. Omlouvám se. Pokud tady máme být něco platné, musíme táhnout za jeden provaz. Promiň," dořekla Faith slova, která snad ještě nikdy nevypustila z úst. Kennedy chvíli dumala a pak...

            "Omluva přijata. Jen... já jsem na holky. A ty jsi mi přišla tak strašně sexy... Jenže mám smůlu. Ta zrzka má přítelkyni, ty jsi na chlapy. Sáhnout na Buffy, tak mne Spike sní bez diskuze. Asi je mi souzeno žít jako kůl v plotě." Faith se kupodivu usmála. "Fakt ti přijdu tak sexy?" Kennedy se ušklíbla. "Jo, jestli tě to potěší. Takže konec války? Mám totiž děsnej hlad. Co je k večeři?" Faith pokrčila rameny. "Nevím. Ale vonělo to dobře. Tak pojď, ty opuštěný tvorečku. Dneska se najíme, pak se odreagujeme na hlídce a zítra tě naučím pár chvatů, takže až mi příště sáhneš na prsa a já na tebe vystartuju, monokl budu mít já."

 

***

 

L.A. Hotel Hyperion

 

            "... čím to je, že ZLO zvyšuje IQ?" meditovala Cordelie. Když vzhlédla, Angel se tvářil jinak. Odhodlaně. Beze slova vstal a opustil atrium. Vešel do Hyperionu.

            "Budeme potřebovat klec," oznámil. "Velice pevnou klec. Z vyztužené ocele, dvou nebo raději třípalcové tyče. Musím si zavolat," hlesl na závěr a zavřel se v kanceláři.

 

***

 

Sunnydale, školní kampus UC SUNNYDALE COLLEGE

 

            Buffy ještě Spikovi zamávala a šla se posadit na lavečku. Vezl, jako každý den toho hektického týdne, obědy do Sídla. Jakoby to bylo něco samozřejmého. Rusalka jen kvetla, když jí telefonem děkovala jedna pre-přemožitelka za druhou a vytvářela takové dobroty, že si občas dal i Spike. Faith se po prvotním nedorozumění s Kennedy sžila natolik, že začaly působit spíš jako Siamská dvojčata. Dokonce se jim pozvolna začalo říkat 'Fanedy'. Jedna učila druhou a Giles se nestačil divit, jak jim to jde k duhu. Ani Buffy se nestačila divit. Holky tady nebyly ani týden a ona už se o hlídkách nudila, protože všechnu práci odvedly za ni. Blaženě nastavila tvář sluníčku. Příští úterý bude Štědrý den. Bylo sice relativně chladno, ale v kabátku, který jí Spike dal 'předčasně k Vánocům', se cítila skvěle, i když sluníčko bylo na kalifornské poměry trošku zubaté. Začichala. Z plastového ešusu voněla mňamka. Proto vlastně Spike přijel. Věděl, že má volnou hodinu, tak jí přivezl oběd. Blaženě mističku otevřela a voňavou hmotu vzala na vidličku. Rusalka je prostě zázrak. Buffy se se Spikem vsadila, že si ji Giles vezme, i když vypadá jako chlap. Prostě si sundá brýle, bude jíst její jídlo a poslouchat její nádherný hlas. Co víc si může mužský v jeho věku přát? V kabelce jí začal zpívat mobil. Spike jí nastavil melodii na 'Rolničky, rolničky, kdopak...' Koukla na display.

            "Ahoj Angele, moment, mám plnou pusu," zahuhlala a polkla. "Fajn, už můžeš. Co je u vás nového? A co Fred? Klape vám to?" spustila okamžitě a těšila se na zprávu typu 'přijeďte, budeme se brát' nebo 'přijeďte, na Silvestra tady bude mejdan'.

 

            "Buffy, nechceš přijet do L.A. a milovat se se mnou?" zazněl místo toho Angelův měkký hlas a Buffy zalapala po dechu. "Co prosím?" zeptala se opatrně. Nebyla si jistá, zda rozumí správně. "V L.A. nastala věčná noc. Zdá se, že klíčem k obnovení původního stavu je Bestie. Podle toho, co jsme se zatím dozvěděli, byla ve spojení s Angelusem. Já si nic nepamatuji. Ani Lorne ze mne nic nedostal. Jediným řešením je... vzkřísit Angeluse. Takže... Buffy, to je naše šance. Aspoň ještě jednou. Já tě moc chci," skoro zachraptěl. Buffy ještě jednou zkontrolovala misku, jestli neobsahuje nějaké houby. Ne. Takže otrava to není. Od rána vypila jen jedno kafe a minerálku, takže ožralá taky není. Zhluboka se nadechla.

            "Angele, je mi líto. Na dveřích máme adventní věnec, ale červená lucerna nad nimi nevisí. Nejsem callgirl. Domluvme se, že tento hovor... prostě jsi mi nevolal, ano?" řekla opatrně. "Oč jsem horší, než Spike?" ozvalo se ze sluchátka. Buffy ztratila chuť k jídlu i dobrou náladu.

            "Ty jsi mne opustil - on ne. Ty, když nemáš duši a občas i s ní, mne biješ - on ne. Jeho miluju - tebe UŽ NE!" zaječela. Pak se nadechla. "Začneme znovu, ano?" navrhla už klidněji. "Jak jste došli na takovou hovadinu, jako že tě mám připravit o duši?" Angel zaťal zklamaně zuby.

            "Bestii zná jen Angelus. To už jsem říkal. Kluci pro mne momentálně budují klec." Buffy zaskřípala zuby. "A to sis myslel, že ty a já- Nechme toho. Proč vlastně voláš mne a neřekneš si Fred? Počkej, vždyť Willow a Tara slíbily, že budeš mít duši napořád!" Angel si povzdechl. "Ono to není tak jednoduché. Já a Fred... nevyšlo nám to. Já ji mám rád, ale spíš jako dceru nebo sestru. A pak... mluvil jsem s Willow. Ona mi může vrátit duši navždy, ale jen až když-" "O ni nejdříve přijdeš," hlesla Buffy. "Správně." Chvíli bylo ticho. "Co Fred? Jak to nese?" "Ulevilo se jí," přiznal Angel. "Bylo to pěkné, ale... nemělo to budoucnost. Vždyť víš jak to je. Upír nestárne, člověk ano. Proto mne napadlo-" "A zase na to rychle zapomeň!" vyvřískla Buffy. "Já už svého upíra mám a jsem s ním velice spokojená. Znovu se ptám, co Fred?"

            "Wesley," konstatoval Angel. "Vyjel po ní s pohotovostí špičkového džudisty. Asi se budou brát." Sluchátko znovu ztichlo, pak...

            "Angele, nedělej to. Prosím, poslouchej mne. Zavolej Willow. Řekni jí do detailů co potřebujete vědět. Ona a Tara... ušly dlouhou cestu. Umí věci, kterým bys ani nevěřil," skoro prosila. "Ne. Uděláme to tak, jak jsme se domluvili. Když nechceš ty, udělá to Wesley." Buffy zapracovala k infarktu. "Ty a Wesley?" Angel zavrčel.

            "Ne. V něm teda o duši přijít nehodlám. Ale zná jakéhosi kouzelníka. Vezme mi duši a pak ji zase vrátí. Takže se měj. Buffy... nevěřil jsem, že už mne nemiluješ. Až dodnes. Nechceš si to ještě rozmyslet?" Buffy tichounce vzlykla a zaklapla mobil. Zůstala sedět na lavičce jako přimražená. Nebyla schopná souvislé myšlenky.

 

            To... ten, kterého se tolik bála, se má vrátit. A navíc ji Angel prostě požádal o soulož. Jako by se nechumelilo. A ono, i když jsou Vánoce za dveřmi, skutečně nechumelí. Jak je možné, že jí nikdo nevěří, že je schopná milovat. Všichni se na ni a na Spika koukají jako na nějakou atrakci. Jako by čekali, že najednou vyskočí a zakřičí: 'Apríl!' Angel je spolu viděl a stejně měl tu drzost jí prostě zavolat, aby...

            Ona sama vážně doufala, že bude s Fred- Aspoň, že je šťastný Wesley, pomyslela si a zahleděla se do dáli. Na jídlo zapomněla. Dokonce si ani nevšimla jak ubíhá čas. Na přednášku nešla. Pozorovala jak zimní slunce putuje po obloze. Ani necítila, že teplota pomalu klesá.

 

***

 

L.A. Hotel Hyperion, sklepení

 

            Angel ležel na lavici. Cítil, jak mu pouta svírají paže i nohy. Od chvíle, kdy mu Buffy zavěsila, žil jako ve zlém snu. Ona mne opravdu už nemiluje, opakoval si snad každou minutu. Až dodnes pevně věřil, že jednou nějak přijde o duši a Willow mu ji pak vrátí... navždy. Potom Buffy přestane předstírat, že Spika miluje a přizná si, že jí pouze vyhovuje. Jeho láska už není člověk. Je démon. Krásný a nesmrtelný, stejně jako on sám. Těšil se až ji zase obejme a začnou od znovu. Spolu. Byl trpělivý a dočkal se. Takže ta chvíle, kdy má přijít pro blaho lidstva o duši, je tady. Buffy ne. A on místo toho, aby ji konečně zase svíral v náručí a přicházel o duši v ní, tady leží jako...

            "Jste připraven?" zeptal se chladně muž zakuklený od hlavy k patě do červenofialového hábitu. "Ano-" Hluk shora Angela umlčel.

            Takový kravál dokáže nadělat jedině přemožitelka. 'Buffy...' usmál se v duchu a otočil hlavu, aby ji konečně spatřil.

 

            "Nech té amatérštiny, kovboji," prořízl Faithin hlas klenutý prostor a vyvolal ozvěnu jak se patří. Akustickou i lidskou. "Ty svoje čáry máry si schovej na jindy. Tomuhle upírkovi jsem něco dlužná. Takže… připravit ho o duši... bude pro mne potěšením. Pro něj teda také. To slibuju," řekla s tak svádivým úsměvem, že Angel zatoužil po kalhotách aspoň o dvě čísla větších. Faith své prohlášení korunovala mini tanečkem, při němž dala ruce nad hlavu a svůdně zakroutila boky. Angel se modlil, aby o duši nepřišel předčasně. Cordelie působila dojmem, že brzy exploduje. Faith ji ignorovala, jen jí sebrala klíče a ve vteřině už vstupovala do klece. Kouzelníka poplácala po rameni tak bodře, že se zkroutil bolestí. "Sorry, kámo. To nebylo ve zlým," omluvila se kupodivu. "Fakt už tě tady nepotřebujem'. Máš padla." Mág se pomalu narovnal a potom prkenně uklonil.

            "Já jsem přijal úkol. Mám uschovat duši. Nemusím ji sám vyjmout, pokud se toho chcete ujmout vy." Faith kývla. "Fajn, chceš se koukat. Klidně. Mě to nevadí a co tobě, lásko?" zeptala se a zadívala se pevně připoutanému upírovi do očí. "Přežiji to," vydal ze sebe s krajním sebeovládáním. 'Hlavně už si pospěš!' naznačil jen rty. Faith se spokojeně usmála. "Takže tady pan Zahalený si sedne před klec a bude si užívat peepshow. Vy ostatní vypadněte a juniora, jsi ten Angelův vejlupek, že?" řekla s úsměvem a bouchla Connora do zad tak silně, že se rozkašlal. "Si vezměte s sebou. Pro děti není úplně nejvhodnější sledovat, jak si jejich rodiče užívají sex." Cordelie ho popadla za ruku a táhla nahoru. Fred a Wesley se víceméně vypoklonkovali a byli rádi, že jsou pryč. Faith zůstala stát před Gunnem.

            "My se ještě neznáme, jsem Faith. Chceš se taky koukat?" Zavrtěl hlavou. "Ne. Jen jsem si myslel... že bych tě mohl krýt..." "Krýt mne bude on, teda v biologickém smyslu slova," ušklíbla se. Gunn nezrudnul, spíš potemněl. "Jen jsem chtěl pomoci." "Klid, krasavče. Až s ním budu hotová, Angelus bude víc mrtvej, než nemrtvej. To ti garantuju," usmála se a zavřela dveře klece. Kašlala na kameru, která je snímala a postupně Angelovi rozepnula všechna pouta. Sotva byl volný, přitáhl si ji na klín. Posadila se na něj obkročmo. Démon v něm nedočkavě zavrčel.

 

            "Jak ses dostala z basy?" musel se zeptat, to už ji pevně objímal okolo štíhlého pasu a užíval si vůně jejího krásného a neskutečně vzrušujícího těla. "Willow a její čarovné prstíky," zavrněla si spokojeně Faith. "Mám vycházku. Jeden můj strýček je nevyléčitelně nemocen a chce se na smrtelné posteli rozloučit s nezbednou neteřinkou," usmívala se a shazovala ze sebe svršky. Přitom ho zvládla ještě průběžně líbat. Hluboce a divoce. Angel ji napodoboval a během pár vteřin byl schopen už jen sténat rozkoší. Faith si ho do slova a do písmene osedlala.

            Darla, se všemi svými letitými zkušenostmi, vedle ní působila jako nepolíbená panna. Angel se blaženě podvolil a trpké vzpomínky na přemožitelku #1 se pomalu vytrácely. Pak už to nevydržel a překulil si Faith pod sebe. Soustředěně do ní přirážel a díval se jí do očí. Pevně se ho držela a přerývavě šeptala: "Po tomhle jsem toužila od chvíle, kdy jsem tě uviděla poprvé." "To jsi mne chtěla zabít," podařilo se mu ze sebe vypravit. "Protože jsi nepatřil mě. Jsem žárlivá, víš?" usmála se. "Víš co mne stálo sil neproskočit tím sklem v místnosti pro návštěvy?" přiznávala. Angel se spokojeně usmál, sklonil se k ní a vášnivě ji políbil.

            "Sám bych to neřekl lépe," zakřenil se a zabral. Faith pod ním vykřikla rozkoší a i jemu se tělem prohnala vlna slasti. Před očima se mu zatmělo.

 

            "Buffy, měla's pravdu, to ne!" vydechl bolestně a...

 

            "Dokonáno jest," oznámil kouzelník stojící nad lavicí a otočil hlavu ke skleněné nádobce, v níž zářila průzračně modrá duše. Angelus, oblečený a pevně spoutaný řemeny v zamčené kleci, se pobaveně rozesmál.

            "Takže Faith... Do pekla, tu kočku si ještě vychutnám, až ji budu opravdu držet v náručí. Je mnohem horkokrevnější, než Buffy. Ta je sice plná ohně, ale na Faithey nemá."

 

***

 

Sunnydale

 

            Spike byl na mrtvici. Buffy nikde nebyla. Ani doma ani ve škole. Mobil nebrala. Bezcílně jezdil městem a zoufal si. Potom, v nouzi nejvyšší, jel k místu, kde ji viděl naposled. A tam ji uviděl. Choulila se na lavečce. Klepala se zimou. Vyběhl z auta a vzal ji do náruče. Otevřela oči.

            "Lásko, co tady děláš?" ptal se a svíral prokřehlé tělo své přemožitelky. "Já-já asi usnula," zašeptala a rozkašlala se. Cítil, že má horečku. Posbíral její věci, které kupodivu nikdo neukradl. Přitom si všiml skoro netknutého jídla. Neřešil to a vzal Buffy na ruce. Nesl si ji do auta. Bylo mu jasné, že se něco muselo stát.

 

***

 

            Willow pohladila Buffy po čele a zhasla. "Je to nějaká viróza nebo chřipka," řekla. "Mohla ji chytit kdekoliv. Uklidni se, Spiku," dodala, když ho vyvedla ven z pokoje. "O nic nejde. Píchla jsem jí antibiotika. Pro jistotu. O potenciální se postará Faith. Volala jsem jí. Vezme za vás i hlídky. Ty se najez, osprchuj a zalez si k Buffy do postele. Jsi na zhroucení. Hned!" zvýšila hlas. Upír jen svěsil hlavu a vydal se do kuchyně. Willow ještě ztopila mobil, který Spike zvedl před školou ze země. Šla rovnou do svého a Tařina pokoje. Sedla si a zkoukla poslední hovor.

            No jasně. Angel. Vzala do ruky svůj mobil a vytočila rovnou Fred.

 

***

 

L.A. hotel Hyperion

 

            Fred zazvonil mobil a ona za to byla vděčná. Právě si vyslechla první várku Angelusových jedovatostí. Měla pocit, že víc už nesnese. Sevřela přístroj v dlani a utekla do patra, aby měla jistotu, že ho neuslyší a on ji také ne. Jenže... upíří sluch.

            "Tady Fred," pípla. "Nazdar. Willow. Neruším?" Fred posmrkla. "Ani ne." "Fred, řekni mi všechno na rovinu. Buffy se zhroutila. Poslední, s kým mluvila, byl Angel. Teď leží v horečkách. Musel jí říct něco, co ji porazilo. Tušíš o co jde?" naléhala Willow. Fred si povzdechla.

            "Připravili jsme Angela o duši." "Cože?" vyjekla Willow, ale hned se zase ztišila. "Co vás to napadlo?" "Jen Angelus ví něco o Bestii. A hlavně... máme jeho duši schovanou. V takové baňaté fióle." Willow zatajila dech a potom... "Slyší tě někdo?" zeptala se. "Jasně, že je v bezpečí," zazpívala Fred. Willow si oddechla. 'Je radost pracovat s chytrou ženskou.' "Takže mne poslouchej a povídej co uznáš za vhodné. Duše uzavřená v nádobce je v nebezpečí. Někdo, nejen vy, se jí může zmocnit. Prostě ji ukrást. Takže... rozbij tu flaštičku a nech duši odejít do éteru. Já si ji tam pak najdu. To není problém." "Takže máme počkat a nedělat nic?" ozvala se Fred. "Holka, já tě fakt miluju. Nemít Taru, ne že jí to povíš, tak tě sbalím na to tata. Jak jsem řekla. Pusť Angelovu duši na svobodu. Neposlouchej Angelusovy žvásty a průběžně mne informuj co se děje. Pozdravuj ostatní a moment... vezmi si na tu akci... tříštění skla, někoho s sebou, jasné? Třeba Wesleyho. Někdo po vás půjde. Nevíme kdo, ale... dobrou a volej kdykoliv! Mne nebo Taru. Číslo máme stejné, akorát ona má na konci osmičku. Vydrž holka, brou..." rozloučila se Willow a zavěsila.

            Fred se přes všechnu tu hrůzu usmála a vstala z vany, na jejímž kraji seděla. Lichotka Willow jí zvláštním způsobem dodala energii. Odhodlaně si opláchla oči a vydala se za Wesleym.

            Cordelie, která stála ukrytá za dveřmi koupelny, si nevšimla.

 

***

 

Sunnydale

 

            Spike vrazil dovnitř. "Možná jsem blbej, ale nejsem hluchej!" šeptal, protože měl strach, aby Buffy nevzbudil. "Co se stalo?" Willow si povzdechla.

            "V L.A. se zbláznili a vzali Angelovi duši." Spikovi došla slova. "Proč? Jak?" "Věčná tma, Bestie." Willow ho pozorovala. Viděla, jak se mu zoufalství zadírá pod kůži. Velice dobře si dokázala představit co cítí a na co myslí. Smilovala se nad ním. Nevěděla o čem si Buffy s Angelem povídala, ale znala ji dobře.

            "Spiku, pojď sem," vyzvala ho tichounce. Poslechl, i když se mu moc nechtělo. Pohladila mobil Buffy a dala mu ho k uchu. Dívala se, jak se jeho tvář proměňuje. Nejprve se mu líce propadly, ale potom, když uslyšel: 'Jeho miluju - tebe UŽ NE!' se rozzářil. Tara tiše vstoupila do místnosti.

 

            "Buffy jen hoří. Léky nezabírají. Musíme jí dát studený zábal," špitla. Spike si utřel oči a vyrazil. "Prostěradla. Doneste mi mokrá prostěradla," přikázal a už klečel u její postele. Tara měla pravdu. Musela mít aspoň devětatřicet, spíš víc. Dawn tiše stála v koutě.

            "Neumře, že ne?" zaprosila. Spike se vykašlal na pravidla cudnosti a stáhnul z Buffy pyžamo. "Neumře, prcku! Přestaň panikařit a rychle převleč tuhle deku do suchého." Dawn bez řečí poslechla. Propocené povlečení rychle stáhla a ze skříně vytáhla další povleček, tentokrát s jahůdkami. Ve dveřích se zjevila Tara. Nesla prostěradlo. Namočené ve studené vodě a pak vyždímané. Spike jí ho sebral a pomalu začal pokládat, a také tisknout, na rozpálené tělo Buffy. Něco si skoro v deliriu zakňourala, ale nijak silně neprotestovala. Měl dojem, že vidí, jak z ní stoupají obláčky páry. Dawn mu v té správné chvíli podala pokrývku. Zabalil do ní Buffy a držel ji v náruči. Horečka přešla v zimnici. Tara mu podala obklad a rukou naznačila kam ho má dát. Chladivý kousek látky jí dal přes oči a čelo. Spokojeně zaznamenal, že si ulehčeně vydechla a pomalu se přestává třást. Zavrněla a usnula. Hlubokým spánkem. Úlevným, uzdravujícím spánkem.

 

***

 

            Faith nemohla spát. Ani kliky tentokrát nezabraly. Pořád se jí vracel sen. Podivný, velice živý. Vyšla ven před Sídlo a zapálila si.

            Milovala se s Angelem. Dlouze, divoce, vášnivě. Byli v nějakém sklepě. Šeptal jí lichotky a když byli v nejlepším, ztuhnul a zašeptal jiné jméno. Jméno její odvěké rivalky. Vzbudila se vzrušená, v těle jí pomalu dozníval orgasmus. Erotické sny nemívala často. Trvalo jí, než si uvědomila, kde ve skutečnosti je. Sen jí pořád nešel z hlavy. Potom naposledy zašlukovala a odhodila nedopalek na zem.

            Miluju Angela, přiznala sama sobě. Konečně. Celá léta si namlouvala něco o vzájemné spřízněnosti zločinců, vrahů. Pendrek. Prostě ho miluju. Jsem asi prokletá. Vždycky chci to, co má Buffy. Už toho musím nechat. Promnula si spánky a vzpomínala. Co to vlastně říkal?

            'Buffy, měla's pravdu, to ne!'

 

            NE co? NE, on a Faith nebo NE... Angelus. Po zádech jí přeběhl mráz. Začala se modlit, aby to byl jen obyčejný sen. Krásný sen, až na ten závěr. A také, aby se jí zdál častěji. Usmála se. Jenže jejím hlavním přáním bylo:

            Ať to není sen přemožitelky. Ty se totiž plní. To by byla katastrofa, pomyslela si. Ačkoliv...

 

***

 

L.A. hotel Hyperion

 

            Fred sešla dolů do recepce. Měla zvláštní pocit. Wesleyho uviděla na obrazovce.

            "Jestlipak ta tvoje křehotinka ví, že jsi šukal Lilah?" Uslyšela a strnula. "Cítil jsem ji z tebe. To jsem si, teda Angel si, ještě pohrával s naší drahou Fred. Dost mne mrzí, že se jí nedostal do kalhotek. Mohla to být zábava. Tichá voda břehy mele," provokoval Angelus.

            "Tvé informace jsou poněkud nepřesné," řekl Wesley naprosto tiše a klidně. "Několikrát jsem s Lilah konzultoval. Také po mě vyjela, ale nikdy jsem s ní nic neměl. Já totiž ženské nešukám. Já se s nimi miluji. To ty samozřejmě nemůžeš znát. Já miluji Fred. Dlouho. Miloval jsem ji už dávno před tím, než si s ní, jak jsi řekl sám, Angel začal pohrávat. A přiznávám. Potěšilo mne, když ji nechal. Doufal jsem v to od samého počátku. Byl jsem trpělivý. Vyplatilo se. Nevím co jsi ze mne cítil, ale Lilah ne. Leda tak whisky. V době, kdy jsem se musel dívat, jak se Angel s Fred miliskuje. Takže tady jsi vedle." Angelus se strojeně uklonil. "V tom případě se hluboce omlouvám," kašpárkoval. "Ale stejně máš nervy, chlape. Nechat ji tam nahoře s tím vaším Misterem Proper. Je ti jasné, že na ni dělá oči nebo ne?" pokračoval Angelus. Fred už to nevydržela a vydala se dolů.

 

            "Wesley," hlesla, "můžeš jít za mnou nahoru?" "A máš to," zasmál se krutě upír. "Bude průplesk." Fred sešla po schodech a něžně Wesleyho políbila. "Já tě taky miluju. Pojď. Nenech se tím imbecilem otrávit. O Bestii nám patrně nic říct nehodlá, takže s ním neztrácej čas," řekla nahlas, aby ji Angelus určitě slyšel. "Imbecil povídáš, neříkali jste tak náhodou, že jsem chytřejší, než můj oduševnělý ekvivalent?" Nestál jim za odpověď. Wesley vzal Fred okolo pasu a vedl po schodech vzhůru. Angelus na ně ještě něco vztekle pokřikoval. Vyšli do recepce a zavřeli za sebou dveře. Wesley ztlumil zvuk odposlechu.

            "Já jsem vážně nikdy-" Dala mu dlaň na ústa. "Já ti to věřím. A co se týče Gunna, je to kamarád. Nic víc. Poté, co jsem se Angelem dohodla, že náš vztah nikam nevede, jsem byla sama. Tehdy se vrátil dospělý Connor. Měli jsme jiné starosti. A pak jsi byl už jen ty. Willow říkala, že Angeluse nemáme poslouchat a taky... Vezmi si zbraň a pojď se mnou," vyzvala ho. Wesley to moc nechápal, ale udělal co chtěla. Vedla ho do místnosti s trezorem.

 

            "Cordelie?" oslovila krátkovlasou brunetu, která právě zamkla malá pancéřovaná dvířka. "Co tady děláš?" Cordy ztuhla a pomalu se otočila. Kdyby mohla očima zabíjet, ti dva by už byli mrtví. "Chtěla jsem zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku," vykoktala po chvilce. "A je?" zeptal se ex-pozorovatel. "Jistě, duše je tam, kde má být," odpověděla Cordélie až příliš rychle a namířila si to ke dveřím. Fred na nic nečekala a chytla ji za loket. Bleskově sáhla do kapsy volného pláště, která se něčím nadouvala. Skleněná skoro-koule se jí blýskla v ruce. Cordélie se zamračila. "Chtěla jsem ji odnést do bezpečí. Každý zloděj přece nejprve hledá sejf, no ne?" Fred kývla a než tomu kdo stačil zabránit, vší silou udeřila koulí o zem. Rozprskla se na tisíc kousků a nehmotná substance Angelovy duše se rozplynula v éteru.

            "Co's to udělala?" zařval vztekle Wesley a Cordelie jen zalapala po dechu. Fred se k němu otočila a podívala se mu zpříma do očí. "Věříš mi?" Díval se na ni a po chvíli kývnul. Cordy se vytratila. "Willow..." zašeptala Fred, "pojďme nahoru. Všechno ti povím. Mimochodem, moc potřebuji, abys mne pomiloval. Teď hned." Wesley ji pevně objal. "Tvé přání je mi rozkazem a potěšením." Usmál se na ni. Dal jí pusu a chytil za ruku. Po schodech k pokojům snad ještě nikdy nevyběhli tak rychle. Díky tomu na kontrolním monitoru průmyslové kamery neviděli, jak Cordelie přistoupila k mříži Angelusovy klece.

 

***

 

Sunnydale

 

            Buffy otevřela oči. Svítalo. Rozhlédla se okolo sebe. Byla doma v posteli. Zamračila se. V hlavě měla prázdno. Nebyla schopná se upamatovat, jak se do ní dostala.

            "Jak ti je?" uslyšela a otočila hlavu. Spike ležel na boku vedle ní, v blankytných očích starost. "Mám okno a jsem slabší, než když jsem slavila osmnáctiny. Taky mám žízeň," shrnula své pocity. Pohladil ji a vstal. Nalil jí z termosky čaj. Už ho bylo na dně. V noci blouznila a když se mu podařilo ji aspoň napůl probrat, vždycky chtěla pít. Potom zase neklidně usnula. Vděčně upila a zase se svalila do polštářů.

            "Co se stalo?" zeptala se unaveně, jako by v noci běžela maratón a vztáhla ke Spikovi ruku. Sedl si k ní a zády se opřel o pelest. Vzal si svou nemocnou přemožitelku do náruče. Přitulila se k němu. Políbil ji do zpocených, rozcuchaných vlasů. "Musím vypadat děsně," zafňukala. "Pro mě jsi pořád ta nekrásnější," snažil se jí oponovat. "Takže vypadám děsně. Máš smůlu. Teď s tím nemám sílu moc co dělat," podotkla a pokračovala. "Tak co bylo? Já si nic nepamatuju." Spike si povzdechl. Možná by bylo lepší, aby si nevzpomněla.

            "Našel jsem tě sedět před školou. Na lavečce. Byla‘s tak prochladlá, že jsi byla studenější, než já a přitom jsi měla horečku. Odvezl jsem tě domů. Willow ti píchla antibiotika. Pak jsme ti dávali studené zábaly, protože jsi hořela tak, že jsi skoro propálila matraci." Ucítil, jak ho lehce pohladila po tváři. "Děkuju. Nevím, co bych si bez tebe-" zmlkla. Vzpomněla si. Na všechno. Nevěděla co říct. Potom se nadechla.

 

            "Spiku, musím ti něco povědět," začala opatrně. "Copak, mazlíčku?" Věděl to, ale chtěl všechno slyšet od ní. "Já... volal mi Angel. Chtěl po mě, abych přijela za ním a abych... ho připravila o duši. To, že jsem odmítla, říkat nemusím, ale pak to na mne všechno padlo. Jako bych byla nějaká děvka a navíc, Angelus. Dívala jsem se, jak pomalu zapadá slunce. Bože, takže jsem zasklila přednášku. Skvělé. Ještě toho kousek. Dál už nic nevím," povzdechla si. Spike ji políbil do dlaně.

            "Máš chřipku nebo něco takového. Nikdo se nebude divit, že jsi se skoro čtyřicítkou nešla do školy. Už jsem volal tomu sadistovi, co tě v rámci výuky furt bije a říká si docent. Nenápadně jsem mu naznačil, že jeho učební metody podlomily obranyschopnost tvého organismu natolik, že když tě bacil bacil, prostě jsi mu podlehla." Buffy se rozesmála a hned se taky rozkašlala.

            "Ještě, že tě mám. Mám pocit, že jsi jediný tvor na zeměkouli, co se s ním víc směju, než brečím. No a abych si tě udržela, jdu se osprchovat. Obtěžuju už i sama sebe. Tiše-" přerušila ho, když vycítila, že chce protestovat. Vzdal to. "Fajn, ale jen rychle a já ti pak vyfoukám vlasy, abys neprostydla ještě víc. To, že do školy dnes ani zítra nejdeš je jasné, že?" Kývla. "Budu ráda, když se doplazím do koupelny," přiznala. Spike na ni ještě hodil župan a bez ohledu na její protesty ji ke sprše donesl v náručí. V koupelně si právě Dawn čistila zuby. Vyplivla pěnu a hned se k nim vrhla.

            "Buffy nemůže chodit?" zpanikařila okamžitě. "Samozřejmě, že můžu, ale-" "Já si ji rád poponáším. Je to můj koníček," utnul ji Spike. "Takže ty, Dawnie, dohlídni, aby se nepřerazila a já jdu udělat snídani. Naslano nebo nasladko?" "Selskou omeletu," zaprosila švagrová. "Minule byla děsně dobrá." Mrknul na ni, že tak fajn. "Co tobě, lásko?" obrátil se na Buffy. "Mě nic. Čaj mi úplně postačí. Skoro nemůžu polykat. Žádnou tuhou stravu do sebe nedostanu. Stejně nemám hlad," oznámila a patlala si na kartáček zubní pastu. Spike to nekomentoval a šel dolů. Když se po nějakých dvaceti minutách vrátil, Buffy už se frotýrovala a Dawn šťastně mlela. Ulevilo se jí. V noci se o sestru příšerně bála.

            "Běž snídat, prcku, já už to tady zvládnu." Beze slova poslechla. Není taky nemocná? Napadlo ho. Poslouchá nějak moc ochotně. Pomohl Buffy do flanelové noční košile, kterou objevil v krabici s věcmi po Joyce a pak jí navíc natáhl tlusté ponožky. Zvuk fénu přehlušil remcání typu: 'Musím mít děsnou ránu.' a taky 'Bombarďáky bys neměl?' Nepřel se s ní a raději vysoušel blonďaté vlasy, které už měla skoro po zadeček. Ještě chvilku a bude si na nich sedět, konstatoval v duchu spokojeně. Od chvíle, kdy se vrátila z ráje a on se stal součástí jejího života, si je nestříhala. Vyprosil si to na ní. Když začala diskuzi na téma roztřepené konce, osobně vzal nůžky a ustřihl milimetr nebo dva. Kadeřnictví měla zakázané. Buffy to vzala pragmaticky a když se mu do něčeho hodně nechtělo, jednoduše začala meditovat o tom, jak jí vlasy ve škole překáží a že být věčně blond je nuda. Spike sklapl a udělal cokoliv. Bylo to vydírání, ale příliš často se nekonalo, protože on jí stejně nejradši splnil všechno, co jí na očích uviděl.

            "Hotovo, mazlíčku," oznámil a fén ztichnul. "Pojď si zase lehnout. Snídani ti donesu." Vděčně se na něj podívala. Byla z postele sotva půl hodiny a cítila se zbitá jako po duelu s Glory. Do ložnice ji neodnesl, ale odvedl a držel při tom okolo ramen. Zalezla si do postele a Spike ji zachumlal. Klížily se jí oči a on to poznal. "Vydrž vzhůru, mazlíčku. Aspoň se napiješ čaje a taky tě chce vidět Willow." Usmála se na něj. V hlavě jí pořád zněl Angelův hlas. Dnešní noc a ráno jí dokázaly, že se ve Spikovi nespletla. Její nenáviděné 'Buď silná!' od něj slyšela jen jednou. Když sami dva stěhovali do patra nový psací stůl pro Dawn. Starožitný masiv. Stěhováci to vzdali. Takže to zbylo na ně. Jednu chvíli se zdálo, že jim upadne a zboří nejen schody, ale i celý dům. Nakonec to zvládli a pak se relaxovali ve vaně. Odměnou jim byl nadšený výraz Dawn. K novým tapetám ten stůl prostě patřil. Byla štěstím bez sebe. Vrzly dveře. Dovnitř koukla Willow.

 

            "No ne, jsi jak nová," pochválila ji zrzka. "Kde je ta mátoha z dnešní noci?" dobírala si ji. "Nedělej si srandu," zaskřehotala Buffy. Její hlasivky se zřejmě rozhodly, že i ony mají nárok hodit se marod. Willow jí podala mobil. Buffy k ní zvedla oči. "Už to víš?" Willow kývla. "Zjistila jsem, že jsi mluvila s Angelem. Zavolala jsem Fred. Angelus už je při plné síle. Ale neboj. Až zjistí, co potřebují, prostě mu duši vrátím. Jenom nechápu kde ho mají. To ho svázali?" Buffy zašeptala: "Prý mu staví klec, říkal Angel." Willow kývla. Věděla to, ale chtěla Buffy ponechat iluzi, že o jejich hovoru nic přesného neví. Dveře se otevřely a vstoupil Spike s podnosem. Tentokrát vešel skoro suverénně. Už měl praxi.

            "Co to je?" zeptala se Buffy chraplavě. "Hlasivky, co?" konstatoval Spike. "A když jsem ti říkal, že sprcha není právě teď to pravé..." povzdechl si. Raději se vrátil k popisu věcí, které jí donesl. "Čaj poznáš, lásko. Med a citron. No a tohle je krémový puding. Karamelový. Willow, polkni sliny, dole je ho dost pro všechny. Říkala jsi, že tuhou stravu nechceš. Takže máš puding. Polil jsem ti ho čokoládovým topingem, papej." Buffy bylo mizerně. Bolelo ji v krku, cítila, že se jí vrací teplota a byla slabá jako moucha, ale do tohohle se pustila s chutí. Lahodná směs jí klouzala hrdélkem bez problémů a nemocná přemožitelka si spokojeně mlaskala. Spike se oddával dalšímu svému oblíbeného koníčku. Pozoroval, jak jeho Buffy jí to, co připravil. Pak se najednou zamračila.

            "Moment, co holky? A včerejší hlídka?" zeptala se znepokojeně a s plnou pusou. "Klid, mazlíčku. Faith vzala přesčasy. Večeři jim zavezl Xander. Jsou nakrmené a v plném tréninku. Faith už volala co s tebou je. Jinak, prý ji noční hlídky baví víc, než denní a večer se stejně bez chlapa nudí. Máš se léčit a hlavně nechodit do Sídla. Bacilonosiče tam prý nepotřebují. Chutnalo?" zeptal se zhola zbytečně, když od ní převzal prázdnou misku. "Dobrota, díky. Spiku, kolik je hodin? Nemáš být v práci?" starala se.

            "Nemám. Jedu s Gilesem pro další skoro vyvolenou. Prý je to Číňanka. Giles si není úplně jist svým přízvukem, tak mě povolal do boje."

 

            "Hrubě zkresluješ fakta, Spiku. Já náhodou mluvím plynně-" "Fajn, takže já jdu do práce," kontroval upír víceméně obvinění ze lži. "To ne!" zanaříkal Giles, který zrovna vstoupil a jen něco zaslechl. "Víš, ty jsi v Číně byl, takže se domluvíš. Já mluvím gramaticky správně, ale v praxi jsem to moc nezkoušel," přiznal. "Dobrý, Ruperte, takže jedeme. Lásko, máš tady celý ansámbl opatrovnic. Chovej se jako správná nemocná. Buď protivná a pořád po nich něco chtěj. Vrátím se brzy," slíbil. Buffy zívla. "Nespěchej. Já se cítím tak na sto let spánku. Pak mě vzbuď." "Za sto let?" Vyplázla na něj jazyk. Willow toho využila a s pomocí lžičky, kterou Buffy předtím jedla puding, se jí podívala do krku.

            "Pendrek viróza. Spíš angína. Dám ti další antibiotika," oznámila. Buffy odevzdaně kývla. "Tak mi podej tabletky a já budu spát. Pánové, pozdravujte nový přírůstek." Spike ji ještě políbil na čelo a Giles pohladil po umytých vlasech. Pak vypadli. Pozorovatel upírovi skoro nestačil. "Kam tak spěcháš?" supěl za ním. "Honem, mizíme," popoháněl ho Spike a bleskem se obul, vzal si kožeňák a zapadl do svého autíčka. Giles právě zavíral dveře, když shora uslyšel trochu chraplavé zavřeštění: "Spajkůůů! Pomóóóc! Ona mi chce dát inje-" Pochopil a připojil se k upírovi. "Willow má antibiotika jen v injekcích. V noci to Buffy nevnímala, ale teď... lepší, když se do toho nebudeme míchat. Takže kam? Letiště nebo nádraží?" zeptal se a pomalu vyjel do ostrého slunce. "Letiště." Chvíli jeli potichu. Potom.

            "Co se vlastně Buffy stalo?" "Slyšel jste, angína," mlžil Spike. "Mluvil jsem s jejím učitelem. Prý je toho na škole hodně." Giles to nechal být. Spike zaparkoval u letiště a Giles vystoupil. Spike zalovil ve schránce palubní desky. Nic. Toužil po cigaretě. Napětí se v něm hromadilo. Stejně jako Buffy přesně věděl co je Angelus zač. Je zle a bude ještě hůř. Cigarety nenašel, tak si aspoň vzal lízátko, co si tam zapomněla Dawn. Skrze tmavohnědé sklo pozoroval svět okolo sebe. Měl chuť odjet do L.A. a Angeluse jednoduše zabít. Bohužel si nebyl jist, že by se mu to podařilo. Na Angela měl stěží, na Angeluse ne. To si byl nucen přiznat. Navíc ho prý potřebují. Bestie. On sám si na nic takového nepamatoval. Raději si v paměti přehrával slova, která o něm pronesla Buffy.

            Ať si v L.A. dělají co chtějí. Oni tady mají svých starostí dost. A hlavně. Ať je Buffy na Štědrý den v pořádku. Tolik se na něj těší. Willymu se dokonce podařilo sehnat kapry, takže bude večeře, jako když ji dělala jejich Máří. Když už měl na špejli jen malou kuličku, uviděl Gilese, jak přichází s pěknou dívkou asijských rysů. Podle toho, jak mával rukama, a jak vyděšeně se ona tvářila, si asi moc nerozuměli. Její kufr uložil do kufru auta a otevřel jí dveře. Spike se přimáčkl na volant a zaječel: "Ruperte! Bacha!" Giles dveřmi prásknul a už mnohem opatrněji se vsoukal na své místo.

            "Promiň. Jsem úplně mimo. To byl horor. Neumí ani slovo anglicky a mě snad vůbec nerozumí. Já to nechápu," zanaříkal. Pak se otočil a vydal pár zvuků. Děvče na něj vykulilo oči. "Spiku, to je Chao-Ahn," dodal a zhroutil se na sedadlo. Spike se otočil a opatrně vydal zvuky podobné, ale na ty se dívka usmála a podala mu ruku. Chvíli brebentili a zdálo se, že si vzájemně upřesňují výslovnost. Pak se Spike otočil k volantu a nastartoval.

            "Jo, to půjde. Sice prý mluvím jako čínský cockney, ale aspoň mi rozumí. Vám rozuměla jen Coca-cola a hamburger. Také říkala, že hlad nemá, v letadle jí dali najíst. Jen by si potřebovala koupit nějaké oblečení, protože nepočítala s tím, že je tady touhle dobou tak teplo. Zábavné. Buffy jsem včera našel před školou prochladlou a téhle je horko. Je to holt otázka zvyku. Jsme zmlsaný," dodal, když už mířil k obchodnímu domu s podzemními garážemi. Giles už to nevydržel. Musel se zeptat.

 

            "Jak ses vlastně naučil čínsky?" Spike pevněji sevřel volant. Potom. "Ne jak, ale kdy. Lépe řečeno, po čem. Ta přemožitelka, kterou jsem zavraždil, mi něco chtěla říct. Já jí nerozuměl. Nevím proč, ale začalo mne to týrat. Umírala a měla poslední přání. Řekla mi ho, ale já jí to nemohl splnit, i kdybych chtěl. V té chvíli jsem se zařekl. Musím se domluvit aspoň natolik, abych věděl, co po mne chce umírající holčička. Začal jsem se toulat po městě. Sám. Zabíjel jsem jen kvůli jídlu a hlavně jsem poslouchal. Učil se. Od těch nejubožejších. Občas jsem jim pomohl. Peníze tehdy neměly hodnotu, ale jsem silný. Ulovit zvíře, aby měli co jíst, nebo pochytat ta jejich, která jim dávala obživu, pro mne nebyl problém. Pro ně to byla děsivá doba. Byli vděční. Dokonce je bavilo, že jim anglický sir chce rozumět. Naučili mě nejen trošku mluvit, ale i základy jejich medicíny a také, kuchyně." To už vjeli pod obchoďák. Takže nakoupili. Spike zaplatil kreditkou a Giles beze slova naslouchal, jak Spike konverzuje. Občas pochytil nějaké to slovíčko, ale moc těm dvěma nerozuměl.

            Z obchodu jeli do baru pro obědy. Spike Chao-Ahn představil Rusalce, Clemovi i Willymu. Černovláska začichala a za chvilku už seděla v kuchyni u Rusalky a baštila VEGY, co víla uvařila pro Buffy. Bylo toho dost, takže nebyl problém. Giles zalomil rukama. "Vždyť říkala, že hlad nemá," bědoval. "Klid, Ruperte, rozuměla vám slovo hamburger. Je to chytrá holka, radši byla o hladu a navíc. Rusalčina kuchyně," zamrkal. Giles se na něj zraněně podíval.

            "Takže to je Rusalka. Ta, které jsem téměř nabídnul sňatek," zašeptal už vztekle. "Buffy tvrdila, že budete šťastní. Ona uvaří, vy si sundáte brýle a ona bude předčítat poezii... Au, to bolí. Povím to na vás Buffy," už dopředu žaloval Spike, protože Giles ho právě vytahal za ucho.

            "Hoši neperte se mi tady," zkádrovala je Rusalka a podávala jim várnice. Spokojeně napapané Chao-Ahn se v U.S.A. začínalo líbit. Kuchařce poděkovala pohlazením ruky a pár slůvky, které Spike přeložil jako pochvalu jídla. Takže znovu nasedli do auta a vyrazili k Sídlu. V duchu se Rusalce omluvil. Chao-Ahn se jí totiž nabídla za nevěstu. Jako mužský se jí totiž Rusalka neskutečně zamlouvala a představa, že se provdá za muže, který umí vařit, ji přímo uchvátila. Třetí oko ji nijak netrápilo. Spike si dal za domácí úkol tuhle situaci probrat s Tarou. Byl si jist, že ta ho nebude bít, ale poradí mu. Raději to přestal řešit. Várnice svorně naložili do kufru a Spike potom ty dva odvezl do Sídla. Chao-Ahn po cestě poskytnul rychlokurz angličtiny a řekl jí, že mu může zavolat, kdykoliv si nebude vědět rady. Když Giles a jeho nová svěřenkyně vystoupili z auta, počkal jen tak dlouho, dokud si nevzali věci, včetně jídla, a potom bez loučení odejel.

 

***

 

            Giles vstoupil do Bronzu. Před chvílí navštívil Buffy a jeho představa, jak sedí se svým skoro-zeťákem u láhve whisky, vzala za své. Ten totiž seděl u Buffy v ložnici a předčítal jí. Něco od Barbary Erskinové. Buffy už bylo lépe, ale bolely ji oči a raději jen naslouchala Spikovu melodickému hlasu. Sice ho pozvali, aby si s nimi zahrál na čtenářský kroužek, ale jemu bylo jasné, že jsou raději sami. Nějak se vymluvil a zamířil do jediného pořádného klubu ve městě. Sotva vešel, zaplavily ho vzpomínky.

            Na mysli mu vytanula hned ta první noc. Buffy skoro neznal a Pán chystal 'Sklizeň'. Zabránila jí. Tehdy byl pro ni Angel někdo, jako on sám. Prý, že jeho kámoš. Nevěděl, jestli se má smát nebo plakat. Ta holka měla v životě tolik trápení. Jen si povzdechl a usednul k baru. Než si stihl objednat, barman před něj postavil sklenku.

            "To je od toho fešáka támhle," dodal a spiklenecky se zakřenil. Giles vzhlédl a uviděl sexy muže, tmavé pleti, jak mu náznakem připíjí.

 

            'Bože to nééé', zavyl v duchu. Čínsky neumím a navíc vypadám jako gej? Zanaříkal si.

            "Dobrý večer. Jsem Robin Wood. Ředitel školy, kam chodí Dawn. A vzhledem k tomu, že Woodů je jistě víc, než dříví v lese, přiznávám, že vás znám ze záznamů Rady," řekl Robin a myslel si, kdovíjak si nepomohl. Kdyby prohlásil, že je boverák a nemá kde spát, tak ho Giles přivítal ochotněji. Takhle jen kývnul na barmana a sám si objednal Martiny Dry.

            "Nebudu vám lhát. Jsem Rupert Giles. Co přesně si přejete, pane?" zeptal se chladně. To Robina překvapilo. "Já jen, chtěl jsem vám říci, že jsem na vaší straně. Že jsem v obraze a nabídnout vám pomoc. Několikrát už jsem se snažil kontaktovat slečnu Summersovou, tedy přemožitelku, která je momentálně v aktivní službě, ale měl jsem smůlu. Aspoň jsem po ní, a jejím příteli, uklidil ten marast ve sklepě školy." Giles zpozorněl.

            "To vy jste odklidil mrtvoly bringerů? Proč jste to Buffy neřekl? Dělala si s tím starosti." Wood pokrčil rameny. "Nikdy jsem neměl to štěstí, abych ji zastihl o samotě. Pořád se okolo ní motá ten blonďák. Nevěděl jsem, co všechno ví," hodil návnadu a Giles ji spolknul jako olivu.

            "Myslíte Spika? Ten je v pohodě. Ví víc, než vy. Tím si buďte jist. Po cestě se za Buffy stavím a řeknu jí o vás. Jak jste se vlastně dostal k záznamům Rady?" "Jsem syn přemožitelky-" "Nikky!" vyhrkl Giles. "Jediná přemožitelka, která, co já vím, měla dítě. Jak se vám vede? Asi dobře, když jste ředitelem, že?" Robin se smutně pousmál. "Profesně to jde, ale lidsky... já se do Buffy zamiloval. A mám strach, že-" Giles ho soucitně poplácal po rameni.

            "A oprávněný. Nemáte šanci. Miluje Spika víc, než kdysi Angela. Zapomeňte na ni. Ale stavte se někdy v Sídle. Nevíte kde to je, nevadí. Přijďte na Revello Drive 1630 a oni vás tam vezmou. Trénujeme potenciální přemožitelky. Tam je děvčat, že nebudete vědět kam s očima. To by bylo, abyste si s nějakou nepadl do oka. Buffy pusťte z hlavy. No nic, rád jsem vás viděl a budu se těšit na další setkání," dokončil Giles a zaplatil. Ještě panu řediteli pro jistotu podal ruku a urychleně vypadl.

            To snad není pravda. Copak v tomhle městě není jediné místo, kde bych mohl být sám a nepotkat někoho, kdo mne zná?

 

***

 

            Robin upřeně zíral do svých dvou skleniček. Giles se pití, které mu objednal, ani nedotknul a vypadl až podezřele rychle.

 

            "Takže už víš kde žije můj vrah, viď? Chlapče, synku, co s tím uděláš?" uslyšel něžný hlas své matky. Zvedl hlavu. Seděla na barové židličce hned vedle něj. "Mami..." zašeptal. Vztáhl k ní ruku, ale uhnula. "Pomstíš moji smrt?" zeptala se s pohledem upřeným do jeho očí. "Ano, mami," hlesl. Usmála se na něj. Vtom hudba zahrála fanfáru a on se ohlédnul. Kdosi slavil narozeniny a nesli mu dort. To ho nezajímalo. Vrátil se očima k matce. Židlička byla prázdná. Nevadilo to. Jednu větu, kterou si přečetl v deníku pozorovatele své matky, měl přímo vpálenou do mozkové kůry.

            'V roce 1977 upír, přezdívaný Spike, zabil v New Yorku přemožitelku Nikky Wood...'

 

***

 

            Spike vyšel do noci. Byl utahaný, ale v pohodě. Buffy právě usnula. Teplota se dnes neobjevila a byla už jen trošku malátná. Když se pořádně vyspí, bude na Štědrý den v pořádku. Pomalu procházel temným městem. Chtěl si jen pročistit hlavu a pak jít spát.

            "Vy jste Spike, že?" ozvalo se za ním. Pomalu se otočil. "Ptá se kdo?" "Jsem Robin Wood. Dělám ředitele na zdejší střední-" Spike se rázem zklidnil. "Jasně. Dawn. Copak provedla moje nezbedná švagřenka? Měl jsem dojem, že poslední dobou seká latinu." Wood se přiblížil a podal upírovi ruku. Ten ji bez sebemenšího podezření přijal. V další sekundě už ležel na zemi a než se stačil vzpamatovat, ucítil palčivou bolest. Výboj elektrického proudu, který vyšlehl z malého černého přístroje, ho spolehlivě uspal. Robin schoval paralyzér do kapsy. Upíra si hodil přes rameno a odhodlaně se vydal ke svému cíli.

 

***

 

            Buffy se probudila. Podvědomě sáhla vedle sebe. Nikdo tam neležel. Koukla se na hodiny a zamračila se. Kde může být? Za chvíli se začne rozednívat. Vstala a oblékla si župan. Pořád byla slabá, ale chůzi už zvládala bez problémů. Zamířila do koupelny. Když jí mobil zazpíval rolničky, byla už na chodbě, ale převelice ochotně se vrátila. Mrkla na display. Spike. Převzala hovor, ale než stačila říct jediné slovo, uslyšela:

            'To je za mou mámu, ty parchante. Já nevím jak vy, ale já svého otce znal. Jsem leccos, ale parchant ne.' Tu druhou větu řekl Spike. Slyšela údery. Strnula a nastražila uši. Spike je v těžkém průseru, ale povedlo se mu zavolat. Určitě jí chce něco- 'Moc hezky jste si tu svou garáž zařídil, pane řediteli. Tu by vám záviděl každý kostelník. Těch křížů... a máte to blízko do práce. Tady relaxujete? Zvete si sem jen upíry nebo i holčičky? Musím se Dawn přeptat, jestli její vzorný pan ře-' Spikovy provokace překryl svist ran a tlumené klení. Buffy rázem zapomněla na malátnost a jako bouřka vtrhla k Willow. Nemilosrdně rozsvítila a vytáhla ji z postele. Willow se rozespale koukala okolo sebe.

 

            "Odkud to jde? Odkud volá?" křičela Buffy a strkala jí přístroj. Willow se zamračila a chvilku naslouchala. "Nějaká garáž-" "To už vím, ALE KDE?" zavyla Buffy. "Nech mne domluvit. Hned vedle školy. O co tady jde?" nechápala. "Spika zase někdo unesl. Bije ho. Jakýsi ředitel. Willow, odvez mne tam! Rychle!" naléhala Buffy. Willow vstala a vzala ji pod paží.

            "Jenom bychom se zdržovaly. Takhle to bude rychlejší," řekla a luskla prsty. Vzduch okolo nich zavířil a... ony se ocitly v prapodivné místnosti. Byla holá, stál v ní jen stůl a na něm počítač. Stěny byly pokryté kříži. K jednomu z nich byl připoután Spike. Relativně volně, takže se od zdroje bolesti mohl vzdálit, aby... se přiblížil k dalšímu zdroji bolesti. Černoch, atletické postavy, do pasu nahý, na rukou boxerské rukavice s kovovými hroty, bušil do Spika jako do boxovacího pytle. Buffy se nezdržovala přemýšlením a chytila ho zezadu do kravaty.

            Willow mávla rukou a násilník měl na rukou místo rukavic jen chomáče cukrové vaty. Buffy zabrala a shodila ho na zem. Zalitovala, že má na nohou papučky a ne pohorky a kopla ho do spánku. Odpadl. Nevěnovala mu už ani pohled a obrátila se na Spika. Toho už Willow odvazovala. Skoro bezvládně se zhroutil Buffy do náruče.

            Nevypadal o moc lépe, než když si ho vzala do péče Glory.

 

***

 

            Robin otevřel oči. Seděl na židli a byl k jejím opěradlům připoután tlustým provazem.

            "Už je vzhůru, Buffy!" uslyšel dívčí hlásek. Dawn. Tím si byl jist. "Dobré jitro," pozdravil ho mrazivý hlas její starší sestry. Ten by poznal mezi tisíci.

            "Můžete mi nějak stručně a jasně vysvětlit, proč jste zbil mého snoubence?" zeptala se vzápětí. Jen se ušklíbnul. "Jakého snoubence? To je k smíchu. Zbil jsem upíra. Nic víc-" Dostal facku. Zalomcoval pouty, ale ta držela pevně. "Otázku opakovat nebudu. Pokuste se ji zodpovědět lépe." Vzhlédl a zíral do nádherné, ale nesmírně nazlobené tváře přemožitelky Buffy Anne Summersové.

            "Je to vrah mé matky. Dokonce má tu drzost, že nosí její plášť. Stačí?" Buffy kývla.

            "Stačí. A nyní vám povím něco já. Spike vaši matku dokázal zabít jedině proto, že ona to tak chtěla. Nečekám, že to pochopíte, ale čekám, že Spikovi dáte pokoj. Vaše matka je v nebi-"

            "To těžko," odfrkl si. "Dnes večer jsem s ní mluvil. To ona sama mne upozornila na fakt, že VĚC, se kterou žijete, je jejím vrahem." Buffy smutně pokývala hlavou a začala mu rozvazovat ruce.

            "Takže vás První taky dostal," konstatovala. "První? První kdo nebo co?" nechápal Wood. "První zlo. Víte, já nemám sílu vám vykládat detaily. Willow vás odveze do Sídla. Spolu s Gilesem vám vše vysvětlí. Ale znovu opakuju. Spike je pro vás tabu. Jestli na něj ještě jednou vztáhnete ruku, zabiji vás," řekla klidně a tiše. Jenže tak, že jí to uvěřil.

            "Víte, já také umřela. Pár měsíců jsem si užívala v nebi. Vyhnali mne z něj. Kdyby nebylo Spika, nechala jsem se patrně zabít znovu. Vaší mamince je fajn. Je šťastná a spokojená. Ta osoba, která se za ni vydávala, s ní neměla nic společného. Jen tvář. Já už svou zesnulou matku viděla taky. A moje sestra se setkala s matkou Williama. Můžete vstát. Tady máte košili a plášť vaší matky. Ale bude vám asi těsný." Robin se bez protestů obléknul. Plášť si hodil přes ramena.

            "Nerozumím vám," řekl. Buffy si povzdechla. "To chápu. Máte sice spoustu informací, ale jsou dost jednostranné." Na dveře někdo zaklepal.

            "Pojď dál, Willow." Zrzka nakoukla dovnitř. "Můžeme jet? Tara právě dovezla obědy." "Můžete," usmála se na ni Buffy. "Buď tak hodná a tady panu Woodovi všechno pořádně vysvětli. Vezmi to od podlahy. Až ti dojdou fakta nebo ti poleze příliš na nervy, strč ho Gilesovi nebo Faith." "Provedu," zasalutovala Willow a už táhla silně popleteného direktora po schodech dolů do auta. Buffy si povzdechla a otevřela okno.

 

            To všichni normální chlapi tak páchnou? Ohrnula nos. Ještěže já žiju s upírem, pochválila si a přešla do vedlejšího pokoje. Spike tam ležel. Na boku. Na zádech vypálený kříž, obličej a hrudník zmasakrovaný rukavicemi, které jsou zakázané snad na celém světě.

            "Nespím," oznámil hned, jak vešla. "Já vím," řekla Buffy a vzala ze stolku hojivou směs, kterou namíchala Tara. Dvanáctero bylin a kdovíco ještě. Znovu Spikovi potřela symbol křesťanství. Držel ani nedutal. Kříž pozvolna mizel. S trochou štěstí si za chvíli bude moct lehnout na záda. Buffy se přesunula na druhou stranu. Opatrně nanášela bylinky na podlitiny a ostatní krvavé suvenýry ze střední školy.

            "Proč to děláš," zašeptal najednou. Buffy zalomila rukama. "A už je to tady zase. Krucifix," ulevila si. "Přece jsme se domluvili, že se máme rádi. Že já vím, že jsi upír. Jestli ještě řekneš, že pro mne bude nejlepší, když odejdeš, tak už se vážně vzteknu a narazím si toho ředitýlka-" Spike přemohl bolest a rozchechtal se. Přitáhl si svou přemožitelku a políbil ji.

            "Promiň, jen jsem sondoval situaci. Přece jen, když se dostaneš do styku s potomkem ženy, kterou jsem zabil... mohla jsi změnit názor." "Mohla, ale nezměnila. Měl jsi úplnou pravdu. Tehdy v Bronzu. Ona chtěla umřít. Proto jsi ji dostal. Já také chtěla umřít, tam na věži. Život mne už netěšil. Byla to jen otázka času," přiznala se. "Teď tě život těší?" zeptal se. Kývla.

            "Jo. Ale neřeknu ti proč. Byl bys pak děsně namyšlenej. A drž, ať tě můžu namazat. Ten kretén si teda vybral chvilku." Než se stačila roznadávat ještě víc, zazvonil telefon.

 

            "Summersová." "Co je Spikovi?" ozvala se Faith. "Ten blbec se tady vytahuje, že ho zabil." "Díky bohu, jen skoro," povzdechla si Buffy. "Pěkně ho zřídil. Angelus hadra. To se to buší, když si oběť oblbneš paralyzérem a pak přivážeš ke kříži." Faith si pohrdavě odfrkla. "Je to zbabělec, jako všichni chlapi. Ale buď v klidu. Řekl si o účast na tréninku. Já mu to vrátím i s úroky," slíbila. "A co ty?" "Už dobrý. Měla jsem o Spika takovej strach, že angína si už ani neškrtla. Zítra si zničíme linii v baru a bude dobře. Snad se Spike do té doby dá dohromady."

             "Zítra budu jak čečetka," ozvalo se z postele. Faith se na druhém konci telefonu zařehnila. "Tak pozdravuj tu svou čečetku a já jdu namasírovat pana ředitele," zakončila hovor. Buffy se usmála. Tuhle Faith měla moc ráda. "Já na to úplně zapomněl," zabědoval Spike. "Vždyť Štědrý den je už zítra!" Buffy mu natřela poslední podlitinu.

            "Jsi upír. Zítra budeš skoro o.k. Všichni si budou myslet, že jsem ti namlela já a stoupne mi autorita. Mimochodem, to, žes mi zavolal, byl skvělej nápad," pochválila ho. Spike zaúpěl a posadil se. "Sice jsem velice rád chválen, ale tady si to nezasloužím. Vyšel jsem ven, abych se jednak nadýchal, v uvozovkách, nočního vzduchu, jednak, abych zavolal Gilesovi, jak ti je. Díky tomu jsem neměl zamčené klávesy mobilu a vzhledem k tomu, že tě mám jako #1, když mne ten pacholek zmáčkl, telefon se aktivoval." Buffy se usmála, ale jen ústy.

            "Bála jsem se o tebe," špitla. Spike si ji posadil na klín. "Něco vydržím, lásko. Spíš mi dělá starosti zítřek. Dárky?" Buffy ho opatrně políbila, aby mu neublížila ještě víc a uklidnila ho. "Rusalka je poklad nejen co se týče stravování. Brnkla jsem jí co se ti stalo a ona okamžitě zareagovala. K ruce si vzala Dawn. A mou kreditku," řekla a zaksichtila se. Spike ji jen políbil.

            "To je v pohodě, lásko. Rusalka, na rozdíl od Dawn, zná hodnotu peněz a ví co a jak. Věřím, že nakoupí ty správné dárky. Jednou mi vyprávěla, že podle toho, co komu chutná pozná, co vlastně touží mít."

 

***

 

            Spike vážně litoval, že se v zrcadle nevidí. Měl na sobě úplně nový kožený plášť. Dokonale mu padnul. Buffy si s Rusalkou plácla, že jako dobrý. Štědrý den se vyvedl skvěle. Potenciální nic netušily, takže když jim Faith řekla, že jdou na obhlídku démoního doupěte, šly ochotně, ale lhostejně. Fanedy rozrazily lítačky a Kennedy ztuhla. Uviděla veliký vánoční stromeček. Faith se jen potutelně usmívala.

            "Veselé vánoce!" zakřičeli všichni démoni, zaměstnance baru nevyjímaje. Holkám lezly oči z důlků. Tohle teda nečekaly. Postupně se jim představilo několik démonů (čepičky přišly všechny, vzali s sebou manželky i matku, která si okamžitě padla s Buffy do náruče a užívala si gratulace za výkony svých synů a synovců) a potom zasedly za stůl. Gilesova skoro-žena jim naservírovala nejprve rybí polévku a potom smaženého kapra, jak se jí ve střední Evropě. Buffy měla problém, aby nepolkla kost, protože se víc, než do svého talíře dívala, jak se její mazlíček cpe. Sice si nejprve vypil svou veverku, ale na kapří řízečky se vrhnul, jako by nejedl sto let. Chutnalo všem. Ani Kennedy se nevytahovala. Asi díky tomu, že Faith seděla vedle ní a nonstop polohlasně mumlala, že to je taková dobrota... Když dojedli, skoro nešťastně si povzdechli, že už tu lahůdku mají v sobě.

            Vtom pohasla světla a přemožitelky téměř zaútočily. Jenže pak se ozval zvoneček a stromek se rozzářil. Willow mrkla na Taru, ale ta ji jen políbila. Rozdávání dárků se ujal Willy, jako oficiální majitel podniku. Vyvolával jména a předával dárky. Jestli se někomu něco nelíbilo, nedal to najevo. Potenciálních byl už tucet a i Chao-Ahn se bavila. Za těch pár dní se naučila anglicky víc, než za celý svůj život. Jediný, kdo zatím nedostal dárek byla... Faith. Spike přestal obdivovat svoji novou druhou kůži a odkašlal si. Přitom lehce zacinkal lžičkou o sklenku.

 

            "Vážení, rád bych, Faith... mazlíčku, pojď blíž, předal jeden vánoční dárek osobně." Faith se vysoukala zpod stolu. Byla zmatená. "Já a Buffy ti tímto chceme poděkovat, že jsi z téhle slepičárny, dámy prominou, vytvořila armádu," řekl a Buffy se vynořila zpoza něj. Podávala Faith hned několik vánočně zabalených krabic. Faith začaly téct slzy, ale vzala si je. Ty krabice. Nedočkavě je začala na zemi rozbalovat. Kožená bunda, značkové rifle a mobil. Vzhlédla. Shora se na ni koukal Spike, na tvářích měl ještě pár modřin, ale jinak byl o.k., a... Buffy. Takže Faith vstala a objala ji.

            "Děkuju," zašeptala. Buffy ji pohladila. "Líbí?" "Líbí," kývla Faith. Bunda jí padla skvěle, ale rifle si v tom davu zkoušet nehodlala. Posmrkla a otřela si oči. "Jenže já byla v tom lapáku dost dlouho. S tím  mobilem mi musíte pomoct." Ředitel Wood, co se zranění týče, na tom byl mnohem hůře, než Spike. Faith mu dala pořádnou lekci. Nyní by si už ani netroufl přiznat, že je syn přemožitelky. Přesto vstal a nabídl svou pomoc. Faith ho přehlédla jako krajinu a škatulku s mobilem podala Spikovi. "Pomůžeš mi?" Jen na ni mrknul a začal studovat přístroj.

            "Dovolíš?" optala se jen pro formu Willow a sebrala mu ho. Během chvilky jej aktivovala a zavolala číslo, které měla v paměti. Své.

 

***

 

L.A. Hotel Hyperion

 

            Fred automaticky zvedla telefon a unaveně se ohlásila: "Angel Investigation. Co pro vás můžeme udělat?"

            "Ahoj Fredinko, tady Willow. Ulož si tohle číslo. Je to telefon Faith-" zmlkla, protože uslyšela vzlyk. "Co se stalo?" skoro zakřičela. "Angelus utekl," pípla Fred. Willow se zhluboka nadechla. "Jak?" "Nevím." "Řekl vám toho dost o Bestii?" "Ano a ne. Pověděl nám, že se s ní nebo spíš ním setkal. Také, že Bestie není samo zlo, ale že má pána..." zašeptala zničeně Fred. Wesley jí vzal sluchátko.

            "Willow?" "Ano." "Přijeď. Nevíme nic a když jsem se pokusil přibrat Faith-" "Ta je v pohodě," utnula jej Will a předala mobil majitelce.

            "Nazdar Wesley. Dostala jsem děsně krásnou bundu. Co je nového u vás? Jak trávíte Štědrý den?" Wesley se jen zamračil. To, že jsou Vánoce, si u nich nevzpomněl nikdo. "Snažíme se přežít," přiznal. "Angelus utekl-" "Fajn, takže jedeme. Za dvě hodiny jsme tam," řekla a zavěsila. Napřáhla ruku ke Xanderovi. "Klíče," ucedila. Váhavě jí je podal. "Od auta! Ty imbecile!" zařvala, ale vzápětí... "Promiň. Mám nervy na pochodu. Spike auto potřebuje, ty dojdeš pěšky. Musíme do L.A. Willow! Jedeme!"

 

***

 

            Faith vrazila do dveří Hyperionu. Hned za ní se objevila Willow a Tara. "Tak co je nového?" vykřikla. Wesley si sundal Fred z klína a podal nově příchozím ruku.

            "Nic. Všude je tma, na ulicích víc upírů, než lidí a Angelus se někde courá. Prostě pohoda," oznámil suše. "Ale tady v hotelu jsme v bezpečí. Lorne udělal kouzlo. Žádný démon nám neublíží." Willow se usmála na Fred.

            "Neboj se, všechno dáme do pořádku," uklidňovala ji. "Taro, jdeme na věc." Hned potom se čarodějky daly do díla. Na zemi rozmístily exoticky vypadající předměty a zasedly do středu kruhu svíček. Držely se za ruce, oči zavřené a něco si mumlaly. Rozumět jim nebylo. Ostatní jen přihlíželi. Faith šeptem poprosila o kafe. Cordelie, nikým neviděná, vše sledovala seshora. Mračila se. Potom Willow otevřela oči a zadívala se do očí Taře.

            "Viděla's to také?" zeptala se. Tara kývla. Obě pomalu vstaly. "Zaveďte nás k té Angelově kleci," vyzvala přítomné Willow.

            "Tudy", ukázal Gunn, který se právě vynořil ze sklepa. "My se ještě neznáme," usmál se na Faith. Ta na něj jen zírala. Pamatovala si ho se svého snu. Nahlas však neřekla nic. "Faith," šeptla. "Willow." "Tara." "Pojďte za mnou." Všichni sešli dolů. Willow se rozhlédla a bryskně odpojila odposlech.

 

            "Takže. Cítily jsme tady zlo. Jeho zdroj zatím neznáme, ale podařilo se nám vypátrat Bestii. Je potřeba ji zabít. To bude úkol pro Faith. Jenže zabít ji lze jen jí samou." "Cože? Pro mne ještě jednou." Zamračila se Faith. "Něčím, co bylo součástí jejího těla," osvětlila celou situaci Tara. "Bezva. Takže jí useknu ruku a tou ji probodnu. Tak nějak?" Willow se zasmála. "Jo. Jenže je z dost houževnatého materiálu. Fáze: 'useknu jí ruku' by nemusela být z nejsnadnějších. Ale máš kliku. Bestie tu práci odvedla za tebe. Sama si vyjmula jakousi kost, jako dar svému pánu. Ještě ji nestihla předat. Takže..." Willow si promnula ruce a v nich se objevila lahvička, zdánlivě prázdná.

            "Až uvidíš Bestii, otevři to nebo třeba rozbij. Všechny části jejího těla budou lehce fosforeskovat. Všechny!" zvedla hlas. "Chápu, nejsem úplně blbá," bránila se Faith. Willow kývla. "Prostě najdi tu kostičku a píchni ji do ní. My zatím vrátíme Angelusovi duši." "Bezva. A moc s tím neotálejte. Já se s ním, jako s Angelusem, potkala jen, když si na něj hrál, ale stejně si to zopakovat moc nechci. A ještě taková drobnost. Kde přesně mám Bestii hledat?" Tara mávla rukou a na stěně se objevila mapa L.A. 

            "Někde tady, ukázala. Je to staré skladiště. Bude tam spousta špíny. Nechceš si vzít na sebe něco-" "Díky," vydechla Faith. Nedokázala si neobléknout vánoční dárky. Kdykoliv si vzpomněla, jak jí je Buffy spolu se Spikem předávali, stoupaly jí slzy do očí. Všichni k ní byli tak hodní. Po velice dlouhé době se cítila dobře. Milovaná a vítaná. Na to nebyla zvyklá. Kennedy si zamilovala jako sestru, kterou nikdy neměla. Skoro jí bylo líto, že není na ženské. Ale není. A tečka. "Vůbec mne něco takového nenapadlo. Fred?" zaprosila. Ta se usmála.

            "Pojď se mnou nahoru," vyzvala ji. "Něco by ti padnout mělo." Vyběhly do schodů. "Nechcete pomoct?" zavolal za nimi Gunn, který Faith svlékal očima od první chvíle, kdy ji uviděl. "NE!" zaznělo stereo. O pár minut později se všichni setkali v recepci. Faith na sobě měla teplákovou soupravu a spokojeně se protahovala.

 

            "Wesley, půjdeš se mnou? V L.A. se moc nevyznám." Odevzdaně kývnul. "Fajn, ale jen když mi slíbíš, že mne tentokrát nebudeš mučit." "Mučit?" vyjekla Fred. Faith jen mávla rukou. "Klídek. Nebudu. Koneckonců, byl jsi mým pozorovatelem. Pozoroval jsi mne špatně, přišel trest. Blbost. Jen kecám. Omlouvám se. Ano? Až tohle skončí, můžeš mi nafackovat. Domluveno?" Wesley ji, bez varování, praštil. Kecla na zadek. Pak jí podal ruku. "Tímhle to smažeme. O.K.?" Promnula si čelist a kývla.

            "Fajn. Teď pojďme pro změnu nafackovat Bestii."

 

***

 

            Angelus hlasitě zaklel. Až do teď se skvěle bavil. Bestie si s Faith pohrávala a dávala jí řádnou nakládačku. Jenže pak... "Faith... postřeh!" ozvalo se. Faith zachytila nějakou kost, která slabě zářila. Skočila fosforeskující Bestii přímo do náručí a vbodla jí tu věc do krku. Pak spadla na zem a odkulila se. Bestie se rozzářila jako jaderný reaktor a víceméně vybuchla. V téže chvíli se černý oblak, který zakrýval slunce, začal vytrácet a do skladiště se začalo prodírat sluneční světlo.

            "Doprdele!" zařval Angelus a skočil za stoh nějakých palet. Byl už ve stínu, ale přesto jím znenadání projela pekelná bolest. "DUŠE!!! Už zase, to nééé!!!" zařval a… Angel klesl na kolena. Rozhlédl se. Kousek od něj ležela Faith. Venku svítilo slunce. Sláva. Povedlo se to. Hodil na sebe jakýsi špinavý hadr a vstoupil do denního světla. Vzal Faith na ruce a odnesl ji k sobě, do stínu. Pohladil ji po tváři.

 

            "Jak ti je? Ublížil jsem ti moc?" ptal se a... nemohl si pomoci. Políbil ji. Faith ho objala a polibek opětovala. "Přežila jsem," zašeptala. Pokusil se ji pustit z náruče, ale jednak se mu nechtělo, jednak si ho přitáhla zpátky. Takže se líbali dál. Wesley si nahlas odkašlal.

            "Já jdu pryč, jestli vám to nevadí," konstatoval. "Nevadí," uklidnila ho Faith a sáhla do kapsy pro mobil. "Tak co? Dobrý?" zeptala se. Chvilku naslouchala a pak přístroj zaklapla. "Wesley, padej! Slunce je tam, kde být má a já si tady musím s Angelem něco vyjasnit." Wesley ji vděčně poslechl a sprintoval k hotelu. Kolem něj se rozpadali na prach upíři, kteří na změnu klimatu nedokázali zareagovat dost pohotově. Faith pohladila Angela po tváři.

            "Slyšel jsi to?" Jen kývnul. "Máš duši už navždy. Můžeš být šťastný," šeptala mu. "Můžu, ale bez tebe se mi to asi nepodaří," přiznal a přitisknul ji k sobě. Faith si v duchu pogratulovala, že si vzala tepláky. Ty ze sebe stáhla mnohem rychleji, než rifle...

 

***

 

Sunnydale

 

            Buffy se dusila smíchem. Spike špicoval uši. "Fajn. Takže přijedete až zítra. Chápu. Pozdravujte všechny. Čau," řekla ještě a obrátila se na svého upíra. "No tak! Povídej! Sice mám dobrý sluch, ale vy tak melete, že mi to není moc platné," stěžoval si. Buffy se uculila.

            "Willow vrátila Angelovi duši a Faith mu ji prověřila. Ani nebyl schopen přijít k telefonu. Prý chrápe hůř, než ty, když jsme tapetovali. Moment, jak to Willow může vědět? Aha-" "Vykecala jsi jí to," zanaříkal Spike. "Asi jo. Ale stejně si přiznej, že tě těší, že Angelus je ze hry." Spike si jen odfrkl. "Mne hlavně těší, že si ho vzala do práce Faith. Takže nehrozí, že on bude svádět tebe nebo ona mne. Prostě každá přemožitelka má svého upíra a dost." Buffy se znovu rozesmála a vlezla mu na klín. Seděli v kuchyni a hlídali dobroty, které Spike vytvořil a které nesměli spálit.

            "Co myslíš, že ti dva právě dělají," zašvitořila. Spike ji odstrčil a vytáhl plech. "Neříkala's tak náhodou, že Angel spí?" Buffy protočila oči. Spike do trouby vsunul další plech. "Ale já jsem dokonale svěží," zamrkal. "Máme pět minut, než bude upečený další-" "Přestaň kecat!"

 

***

 

            Stopovat je blbost, opakovala si Shannon v duchu. Přesto stála na silnici s palcem vzhůru. Právě vyběhla z lesa. Díky tréninku se jí podařilo těm kreaturám utéct, ale teď nevěděla jak dál. Auta kolem ní jen lhostejně projížděla, když vtom... Auto bylo pěkné a řidič jakbysmet. Jenže... měl kolárek. To by v zásadě vadit nemělo, ale ona měla najednou tak jaksi nepříjemný pocit. Couvla. V té chvíli uslyšela brzdy dalšího vozu.

            "Jedeš do Sunnydale, kočko?" zahulákala na ni dívka s dlouhými, tmavými vlasy. Zmateně se ohlédla, když vtom... Bringeři znovu zaútočili. Faith na nic nečekala a odreagovávala se si svůj... nedostatek přemožitelských aktivit? Mlátila do nich, hlava nehlava. Shannon si zalezla do stříbrného autíčka.

            "Já jsem Willow." "Tara." "Shannon." Faith se spokojeně vsunula na přední sedadlo. "Na tohle jsem se těšila celou tu dobu v lochu," pochválila si. Willow raději bravurně objela vůz, který stál před ní a zanechala duchovního, který v něm seděl s pootevřenou pusou, jeho osudu. "Nech mne hádat, budoucí přemožitelka. Co?" zeptala se bruneta, která před chvilkou zrušila několik borců větších, než byla ona sama. Shannon kývla.

            "To mi pověděl nějaký muž do telefonu. Prý jsem v nebezpečí. Jinak, jsem Shannon." Faith kývla. "Já jsem Faith. A neboj. Takových, jako jsi ty, už jsme pár našli. Za hodinku budeme doma. Jinak, nemáš hlad? V L.A. z nás měli takovou radost, že nám dali na cestu pizzu. Abychom za ty dvě hoďky neumřely hlady," zaironizovala.

            "Angel měl hlavně strach, abys mu TY neumřela vysílením," upřesnila Willow. "Kdybys ho tak neutahala hned napoprvé, tak tě s náma zpátky vůbec nepustil." Faith si odfrkla. "Je to srábek, nic nevydrží-" "Faith!" stopla ji Tara. "Shannon nemusí znát úplně všechny podrobnosti," upozornila ji. Faith to nekomentovala a podala Shannon krabici s jídlem sice nezdravým, ale velice jedlým. Ta se do jejího obsahu s chutí pustila. "Při tom běhu mi vyhládlo. Děkuju," zahuhlala. "Takže ty umíš běhat? Děláš nějakej sport?" "Jo. Běhám. Přespolní běhy," upřesnila Shannon, když polkla. "Skvělé, takže jsi v kondici. Ještě zapracujeme na metodice boje a budeš přemožitelka jako vyšitá," pochválila si Faith.

            "Co to vlastně je ta přemožitelka?" zamračila se Shannon a všechny tři její spolucestující si odevzdaně povzdechly. "Já jsem hned říkala, že si to máme nahrát," zavrčela Faith. Tara se nadechla a spustila. "Víš Shannon, to je tak..."

 

***

 

            Caleb nebyl hodnou chvíli schopen jakékoliv reakce. Ta mrňavá děvka jeho poskokům prostě utekla a navíc, když jí nabídnul svezení, couvla před ním, jako by byl nakažen morem. Kostým duchovního mu vždycky všechno usnadňoval. Teď nezabral. Nechápal to. A ta dlouhovlasá kurvička tomu všemu jen nasadila korunu. Během chvilky zmasakrovala ty ubožáky, kteří asi nejsou zrovna cvičení na terénní běh. Musí to být přemožitelka, ale do hajzlu, ta je prý blond. Kdo se má v těch babách vyznat? Zavrčel a konečně se rozjel.

            Takže efektní vzkaz se konat nebude. Měl to tak pěkně vymyšlené. Nevadí. Vymyslím něco jiného.

 

***

 

            "Už jsou tady," oznámila Buffy. "Takže teď mne už odvážete, že?" zeptal se Xander. Spike kouknul na Buffy a ta kývla. "Jo, ale seď si na rukách," přikázala. Už jí to lezlo na mozek. Druhý den vyráběli cukroví a dnes se její nej-kámoš objevil ve chvíli, kdy první plech jejich dnešního, sice povánočního, ale vo co go, cukroví vychladnul a spořádal ho astronomickou rychlostí. Spikovi ruply nervy a prostě ho svázal, ruce dozadu. Buffy se vězně nezastala ani omylem. To, co oni dva vyráběli dlouhé minuty, Xander zpodsíval za sekundy. Pokud mělo něco zbýt na holky v Sídle, nebylo jiné řešení.

 

            "Ahoj, už jsme doma," zahulákala Faith a hned při pohledu na spoutaného Xandera zařvala smíchem. "Takže vy jste si dali trojku, jo? Já nevěděla, že jsi rád svázaný. To jsi mi měl tehdy říct. Ráda vyhovím, když můžu." Xander sebou bezmocně škubal a Spikovi se ho zželelo. Zrušil pouta, takže když vešly ostatní...

            "Tohle je Shannon," oznámila Willow a hodila Xanderovi klíče od vozu. "Já jsem Buffy. Pojď dál. Vezmi si. Jsou úplně čerstvé, takže spíš křupavé, než měkké, ale jaksi nebyl čas." Shannon se usmála a s chutí strčila do úst sladký kousek. "Takže jedeme, ne?" popoháněl všechny Spike. Ne, že by tak moc toužil po tom dostat se do Sídla, ale moc toužil být už zase zpátky a o samotě s Buffy. Škatulky s cukrovím vzal pod paži a lidi vyhnal. Jen ještě zkontroloval, že vypnul plyn.

 

            Shannon se tady začínalo líbit. Všichni na ni byli hodní. Dětství prožila v děcáku, takže soukromí si neužila nikdy. A tady se pořád všichni smáli. Nasedla do bílého auta a dostala za úkol stabilizovat krabice s cukrovím. Ten pěknej blonďák a Buffy jí pořád něco povídali, ale skoro je nestíhala sledovat. Zaslechla, jak se jí představuje. Spike. Zvláštní jméno. Prý je upír. Bezva. Měla ráda černý humor. Za chvilku už brzdili u velkého krásného domu. Vyhrnula se z něj děvčata zhruba stejně stará, jako je ona sama. Ani se nenadála a už seděla u velkého stolu. Před sebou měla zatím prázdný talíř.

            "Takže do fronty," vyzval přítomné Spike. Doby, kdy bylo lze servírovat všem najednou, byly pryč. Když jsou přemožitelky tři, fajn, ale když je jich třináct, ani omylem. Takže dámy si vždycky vzaly svůj talíř a nyní již sehraná parta (Buffy nebo Faith a Giles a Spike nebo Xander) jim nandala mňamku. Shannon by přísahala, že ještě nikdy nic tak dobrého nejedla. Buffy dala Spikovi pusu a sedla si mu na klín. Spokojeně pozorovala, jak její svěřenkyně baští.

            "Nejsi unavená, lásko?" uslyšela. "Děsně," přitakala ochotně. Vstala. "Takže si nechte chutnat. Cukroví snězte nebo nechte zaležet. My jedeme. Jsem po nemoci, takže už se těším, jak-"

 

            "Si vlezu do postele se svým upírem," doplnila ji Faith a Giles, sedící vedle ní, do ní šťouchnul. Holky se zahihňaly a Buffy jen protočila oči. Spike to nekomentoval a vzal ji okolo pasu. Vyšli ven. Bylo chladno, na kalifornské poměry, a svěže.

            "Hlídka?" Buffy zavrtěla hlavou. "Nikdo neumřel a ti zkušení ti zvyšují tržby. Jedeme domů. Faith mne odhadla úplně správně." Spike si ji přidržel.

            "Buffy, mazlíčku, vážně ti nevadí, že Faith a Angel...?" Podívala se mu do očí. "Ty mi ani po té době nevěříš, že tě mám ráda?" Vzal její ruce do svých a políbil ji do dlaní. "Mám strach uvěřit. Je to jako splněný sen a já mám hrůzu z toho, že se probudím." "Neprobudíš. Miluju tě. Chápeš?" Hleděl jí do očí a pak... "Takže fofrem domů. Už se nemůžu dočkat, až si tě-" "Psst," položila mu ukazováček na rty. Usmáli se na sebe a skočili do auta.

 

***

 

            Spike zvládnul trasu Sídlo-Revello Drive v rekordním čase a Buffy zaostřila. "Hele, někdo k nám jde," řekla a ukázala ke dveřím. Útlounká dívka ve věku Dawn právě zvedala ruku, aby zaklepala, když vtom dveřmi proletěl jakýsi proud energie a srazil dívčinu na zem. Buffy vyskočila z auta a hnala se k ní.

            "Nestalo se ti nic?" Rychle ji objala a pomohla jí na nohy. "Něco mne praštilo." To už Spike otevřel a vzal brunetku do náruče. Vnesl ji dovnitř a posadil na gauč. Začichal a rozhlédnul se. "Co tady vyvádíte?" zavrčel. Vůně cukroví, která se linula domem, když ho opouštěli, byla nahrazena pachem mnohem nepříjemnějším. Tara si jen povzdechla.

            "Willow čarovala." "Jasně. Zrzko!" zvýšil hlas. "Ale bylo to nutné. Díky mému kouzlu víme, že Dawn je také potenciální." Buffy zalapala po dechu? "Cože? Znovu a pomalu." Willow se nadechla. "Takže, dostala jsem hlášku, že v Sunnydale bydlí jedna potenciální. Udělala jsem kouzlo a ono si našlo Dawn," pochlubila se. Spike se zamračil. "Jak a kde?" optal se stručně. "No, takový proud energie, úplně ji to přirazilo ke dveřím." "Nejen Dawn. Taky tuhle. Jak se jmenuješ?" "Amanda," pípla Dawnie. "Pozvala jsem ji k nám. Má nějaké problémy ve škole a tak jsem si myslela, že bychom jí mohli pomoct." Buffy byla bledá jako stěna.

            "Willow, buď tak hodná a zjisti, která z nich je potenciální dřív, než dostanu infarkt," zasyčela. Willow kývla a zopakovala kouzlo. Mnohem opatrněji. Žlutý obláček proletěl místností a ozářil Amandu. Buffy se svalil kámen ze srdce. Objala svůj klíček. Lehce ji políbila a pak pustila. Venku někdo zabrzdil. Buffy koukla před dveře. Xander.

            "Vezu várnice," hlásil. Spike vzal Amandu pod paží a odvedl ji ven. "Bezva. Hodnej. Takže mi je přendej do kufru a pak odvez tady naši další potenciální. Historii přemožitelek jsem slyšel tolikrát, že jestli to budu nucen absolvovat znovu, vykašlu se na dobré mravy a znovu je začnu vraždit. Nedělej ksichty. Jsi rád, že máš pro Anyu výmluvu a můžeš se vrátit do Sídla." Xander si odfrknul, ale neřekl ani popel. Poslušně přemístil nádoby, na Amandu se usmál a dvorně ji usadil do svého vozu. Na rozdíl od Spika, on přednášel přemožitelkám k smrti rád.

 

***

 

            Bringeři už prolezli školu od sklepa až po půdu. Nikde nikdo. Žádná přemožitelka, žádný člověk. Našli jen jednoho zatoulaného upíra, který kradl školníkovi cigarety. Ten jim nestál ani za pohled jejich slepých očí. Šéf s nimi spokojen nebude.

 

***

 

            Faith seděla v Bronzu. Sama. Objednala si nějaký koktejl, ale moc jí to nechutnalo. Měla volno. Potenciální byly na hlídce s Buffy a Spikem. Giles se hrabal v knížkách. Rozhodla se na chvilku vypadnout. Původně si chtěla hlavně zatancovat, ale nějak ji to nebavilo. Navíc musela pořád odhánět kluky, kteří se na ni lepili od chvíle, kdy vešla. Vzdala to. Dopila a vyšla ven. Pocit, že může jít skoro kam chce, ji omámil víc, než alkohol. Vzpomněla si na Angela. Volal jí každý den. Dneska byl obzvláště hovorný. Básnil o nějaké Jasmíně. Prý je to vlastně dcera jeho syna a je už dospělá. Raději zavěsila. Bylo jí těžko na duši. Má s ní něco? dumala.

            Pomalu kráčela lesem k Sídlu. Najednou cosi uslyšela. Přilepila se na strom. Kolem ní šly jakési postavy. Zaostřila a v měsíčním světle je uviděla... do hajzlu. To jsou ti samí. Těm už jednou srovnala fasádu. Když se vracely z L.A. Nejdřív se na ně chtěla rovnou vrhnout, ale pak dostala lepší nápad. Moment počkala a šla za nimi. Snažila se našlapovat co nejtišeji. Najednou vyšli z lesa a ocitli se na vinici. Bringeři vešli do sklípku. To bylo opravdu zajímavé. Došla až ke dveřím. Jít tam jen tak sama a navíc neozbrojená, by byla kardinální pitomost. Pomalu obcházela budovu. Vtom u země zahlédla světlo. Bingo. Okénko. Klekla si a malinko ho otřela. Neviděla sice jasně, ale dost na to, aby zjistila o co jde.

            Dole ve sklepě stál vysoký muž. Tmavé, nakrátko ostříhané vlasy a kněžská sutana. Před ním se krčily zakuklené postavy a Faith bylo jasné, že k nim nevede zrovna děkovný proslov. Našpicovala uši a pokusila se ani nedýchat.

            "Jak to, že jste je pořád nenašli? Minulý týden se vám ztratila potenciální přímo tady v Sunnydale. Přece se jen tak nevypařila? Někde tady musí mít hnízdo, jako všechny zmije! Potřebuji aspoň jednu z nich, abych po ní mohl poslat vzkaz té zkurvené přemožitelce. Mám něco jejího, ale když ta cuchta neví, že to má hledat, tak je mi to-" Jen znechuceně mávl rukou.

            Faith zaujal jeho pečetní prsten. Zašátrala v kapse po vánočním mobilu. Moc se jí hodilo, že je v něm zabudovaný foťák. Pomodlila se a... začala fotit. Černoprdelníka vzala z profilu i z ánfasu. Zazoomovala a ornament prstenu měla rázem jako na dlani. Poslední záběr věnovala Bringerům a už upalovala pryč. Dnes měla kliku, ale štěstí není radno pokoušet.

 

***

 

            Spike odemknul dveře a pustil Buffy dál. Oba byli utahaní a těšili se na chvilku samoty. Na hřbitově byl skoro klid. Rozkřiklo se totiž, že tam každý večer řádí uštěbetané pubescentky a místní upíři tvrdě najeli na dietu. Takže to bylo spíš jako školní výlet do ZOO. Oběma z těch řečí šla hlava kolem. Buffy si slíbila, že musí cinknout Faith, aby jim dala do těla. Děvčata měla nějak moc humoru. V předsíni se oba zuli a Buffy se svalila na gauč u televize. Spike si zašel do lednice pro pivo a jí vzal kolu. Sedl si vedle ní a její nožky si položil do klína. Spokojeně zavrněla, když jí začal mnout chodidla.

            "Líbí, mazlíčku?" "Jo. Moc. Tohle bych-" Větu už nedořekla. Do dveří vpadla Faith. Oči na vrch hlavy.

            "Jsou v těch sklepech pod vinicí. Je tam jak ten hezoun, co lákal naši Shannon do auta, tak ti jeho poskoci. Mimochodem, hledají nás. Ale hlavně. Hledají někoho, kdo by ti vyřídil vzkaz. No já to za ně zmáknu. Prý má něco tvého. Jenže je v tom háček. On CHCE, abys to hledala, takže-"

            "Takže je to o držku," zhodnotil situaci lakonicky Spike. Faith kývla. "Líp bych to vyjádřit nedovedla." "Ale kdo to může být?" uvažovala nahlas Buffy. Faith jí hodila mobil. Buffy se na ni nechápavě podívala. "Vyfotila jsem ho." Buffy přístroj předala Spikovi. Vylovil příslušné obrázky. Jen zavrtěl hlavou. "Ti chlápci si se mnou hráli na vyřezávátko, ale toho borce neznám." Podal telefon Buffy. Jen potvrdila jeho slova. Vtom se ozval telefon v předsíni. Spike si sundal nohy své přemožitelky z klína a otráveně to šel zvednout.

            "Summersovi." "Hele, už toho mám plné zuby. Chápu, že svět je v nebezpečí, ale přesto bych si aspoň občas ráda užila svého muže. To si neumíte nic udělat sami? Ještě překousnu, že vám s něčím pomůže o víkendu nebo odpoledne po práci, ale aby tam vysedával i o půlnoci-" vztekala se Anya. Spike znervózněl. Xander u nich dneska nebyl. Tvrdil, že musí být doma. Chvíli nad tím uvažoval, ale pak se rozhodl pro mužskou solidaritu. "Tak už se nezlob, mazlíčku. V Sídle se ucpal odpad v koupelně. Sama víš kolik je tam ženských. Když jim zbyla jen jedna koupelna, nebylo s nima k vydržení. Já ti to pak vynahradím, ano? Vymysli si nějakou zbytečnost, kterou ti tvůj mužíček nechce koupit a dej mi vědět. Jak to dodělá, bude doma na to šup," lhal. "A to je tam s nima sám, že vy dva už jste doma? Volala jsem do Sídla, ale nikdo to nebral," tušila podraz.

            "Není tam s nima sám. My se vrátili před pár minutami. V Sídle zůstal jen Giles. Telefon nebral, protože usnul nad knížkou, jak je jeho dobrým zvykem. Taky na to má nárok. Není už nejmladší a celý den lítá okolo svého harému. Ohřej si sklenici mléka a jdi spát. Za chvíli ti do postele vleze tvůj zmožený manžel, tak na něj ber trošku ohledy. Dobrou." Rychle zavěsil.

 

            "Xander se ztratil. Ještě není doma. Tady ani v Sídle se dnes neukázal." "Kde může být?" nechápala Buffy.

 

***

 

            Xander upíjel pivínko a přes sklenici koukal na Lissu. Holka s pletí jako dobrá káva se smetanou. Dal se s ní do řeči dnes na stavbě. Kanoistka. Úplně přesně si dokázal představit, jak vypracované svaly má na za- na celém těle. Poradil jí s výběrem lana. Potřebovala zazimovat loď. Za odměnu ho pozvala na drink. Na tom přece nic není, přesvědčoval sám sebe. Souhlasil jsem jen ze slušnosti. Anya si bude myslet, že jsem v Sídle a já budu do osmi doma. Potřeboval si pokecat s někým, koho nezná jako své boty, s kým navíc není ženat a komu je aspoň dvacet. Ty holčiny potenciální jsou sice milé, ale pod zákon a hlavně, Anye se donese každé slovo, které s nimi prohodí a to mu pak stokrát omlátí o hlavu.

            Najednou měl pocit, že Lissa má sestru. Jednovaječné dvojče. A to sedí hned vedle ní. Tma.

 

***

 

            Telefon zazvonil znovu. Spike ho zvedl a hned po prvním slově se zašklebil. "Moc rád vás slyším, pane řediteli. Co pro vás-" "Dej mi Buffy," zahřměl z telefonu přísný rozkaz. Buffy si přísahala, že konečně musí koupit bezdráťák a neochotně vstala.

            "Buffy. Co chceš Robine?" "Promiň, že ruším, ale ve sklepě je zase veselo." "No nazdar. Máš ve škole nějaké zbraně?" "Jistě." "Tak se ozbroj. Jsme tam v cuku letu. Patrně jde o Xandera. Toho znáš. Když jsme si na Štědrý den všichni potykávali, leželi jste si v náručí a pomlouvali mne a Spika." "Xandera znám. Hejbněte kostrou," zavrčel ještě direktor a ukončil hovor.

 

            "Takže máme smůlu. Domácí poklid se nekoná. Naopak se koná candrbál u brány pekla. Ty jsi tady jako na zavolanou, Faithey. Určitě si ráda před spaním bouchneš." Faith na Buffy jen mrkla. Znaly své papenheimské.

 

***

 

            Xander zvolna stoupal ke stropu. Připadal si jako idiot. Celkem oprávněně. Lissa se na něj křenila a Bringeři, které znal z vyprávění, ho přivázali na jemu důvěrně známou paletu. V duchu se omluvil Spikovi. Tehdy si z něj dělal skoro legraci. Teď mu humor došel. Byla hluboká noc, škola prázdná, široko daleko nikdo. Řvaní by byla jen ztráta času a energie. Tak tam visel jako netopýr a odevzdaně sledoval, jak se hoodové snaží. Pečlivě odmetali vrstvu písku, která kryla vchod do pekla. Šlo jim to od ruky. Lissa k němu popošla a v ruce se jí blýsknul dlouhý, ostrý nůž.

            Anyo, pomoc! Proboha, proč já idiot si nevážím toho, že moje démonka už je v penzi a místo toho, abych šel za ní domů, tam se navečeřel a usnul u televize, raději lozím po barech s holkama. Kdybych měl IQ aspoň tykve, tak mi za ty roku už došlo, že když si mě všimne nějaká ženská, je pod vlivem kouzla nebo je čarodějka, ale ve většině případů prostě démon-

            "Jaúúú!" zařval, když mu ostří nože přejelo po kůži. Mělké řezy, jako si kdysi prožila Dawnie, vzpomněl si. Hodně krvácí. První kapky jeho krve dopadly na nyní již lesklý a obnažený kov Znaku.

 

            "No to je ale nezdvořilé," ozvalo se ode dveří. "Tady je mejdan a nás nikdo nepozval. Taky jsi uražená, Buffy?" zeptala se provokativním tónem Faith. "Velice uražená," potvrdila její slova Buffy. "Kdo je D.J.?" zajímala se dál Faith.

            "Já!" předstoupila Lissa a bez varování zaútočila. Faith uhnula a kochala se pohledem, jak se vzteklá démonka s očima, které nebyly lidské už ani trošku, sbírá ze země. O zem sebou řízla dílem proto, že její cíl nebyl tam, kde ho čekala a dílem proto, že jí Spike nastavil nohu. "Vemte si ostatní, já si pohraju s touhle kočičkou," rozdělila úlohy Faith. "Se Xanderem jsem si sice užila jen jednou, ale přesto mu tohle dlužím," řekla a kopla kočičku do obličeje.

            Buffy se Spikem se vrhli na kapucíny. Robin statečně pomáhal. Faith chvíli s démonkou laškovala a pak ji to přestalo bavit. Chytila ji do kravaty. "Nějaká slova na rozloučenou?"

            "Stejně všichni chcípnete. Brzo. Sejdeme se v pekle," zasípala Lissa. Faith jí zlomila vaz. Zkoukla poměr sil. Šlo to. Oni si poradí, usoudila a vydala se za Xanderem.

 

            "Už jsem ti jednou říkala, že svazování si máš nechat na doma. Řekni Anye. Určitě ti vyhoví," dělala si z něj srandu, aby ho přivedla na jiné myšlenky. "Faith, prosím," zasténal. "Robine, pojď mi pomoct se Xanderem." "Jak asi, doprdele," vztekal se říďa, kterému na hrudi klečel Bringer. Faith si odfrkla a zajistila Xandera proti pádu na ústa asi metr nad zemí. Nakráčela k Robinovi a jeho protivníkovi zlomila obě ruce. Odhodila ho do kouta jako smetí. Zůstal tam ležet bez hnutí. "Tak dělej," naléhala. Robin otráveně vstal a pomohl jí s paletou, ke které byl přikurtovaný Xander. Odvázali ho a Faith mu navlékla kabát, který našla na zemi. Buffy zrušila posledního pomocníka Zla. Spike zavyl.

            "Bože, my jsme ale tupí, měli jsme si jednoho schovat a pořádně ho vyzpovídat." Faith se ušklíbla. "Támhle ten se bude hodit. Kufry už nám asi neodnese, ale popovídat si s ním můžeme."

            "Moment," zvedl ruku pan ředitel. "Tohle už znovu SÁM odklízet nebudu. Pěkně mi pomůžete. Ukážu vám kam s těly. Xander mezitím může svázat rukojmí a zase zamést písek na Znak brány pekla." Koukli po sobě a kývli.

 

***

 

            Buffy ležela Spikovi v náručí a zimomřivě se třásla. Před chvílí zakopali mršinu svého rukojmí. Willow ho pomocí kouzla donutila promluvit. Sice použil Robinova ústa, ale smysl byl jasný. Nastává Soudný den. Armáda Zla se formuje a přemožitelky jsou jen smítkem v jeho oku. Jsou určeny k likvidaci. Prý jim nejsou nebezpečné, jsou jen otravné a zdržují celý proces. Když došli k názoru, že nic víc z něho nedostanou, Giles mu proříznul hrdlo. Cítil se odstrčený, že se celé akce nemohl zúčastnit. Robin zasténal a chytil se za krk.

            "To's mě nemohl varovat, ksakru?" vztekal se. Giles pokrčil rameny. "Jak asi?" Robin mávl rukou a vděčně od Spika přijal sklenku. Mít v těle a mysli služebníka Zla, mu dalo zabrat. Poté se všichni rozešli domů. Buffy se držela, dokud neosaměli ve svém pokoji. Pak se Spikovi schoulila do náruče. Všechno bylo mnohem horší, než si kdy představovala. Spike jí pomohl se svlékáním a strčil do postele. Lehl si k ní a pevně ji držel. Dlouho trvalo, než jí přestaly téct slzy. Konečně se zklidnila. Byl si jistý, že usnula, když...

 

            "Co budeme dělat? To už jsem se tě jednou ptala, že? Ptám se znovu." Pohladil ji. "Neházej flintu do obilí. Ještě máme Willow. Až sem slyším, jak se pokouší zavařit klávesnici. Hledá toho jejich dučeho. Faith je třída, že se jí povedlo ho vyblejsknout." "Jen díky tobě. Mě by nenapadlo koupit jí mobil s foťákem." "Chceš taky takový?" "Ani omylem. Znáš mě. Mám ráda, když jsou věci jednoduché. Zlý, dobrý. Temnota, jas. Telefon, fotoaparát."

            "Protřepat, nemíchat," doplnil Spike. "Proto máš v posteli upíra?" zaprovokoval, aby ji rozveselil. "Jo. Hodnýho a s duší. Koneckonců, jsem démonka, takže si lidi ani dovolit nemůžu. A hlavně nechci. Co je vlastně zítra, dneska… za den?" "Sobota, lásko. Klid. Jak je vlastně po Novém roce ve škole?" "Co by... vždyť víš. Máme zkouškové. Chodím tam jen na konzultace. Letos asi rupnu. Vůbec nemám myšlenky na učení. Vím, že se blíží konec světa a mám napsat esej," povzdechla si.

            "Klid, tu ti napíšu já. Jaké je téma?" "Podrž se. 'Smysl mého života.' Mám napsat, že zabíjím démony a s jedním se děsně ráda miluju?" "Opakuji. Esej ti napíšu. Ty se uč na odborné předměty a mimochodem, cože děsně ráda děláš s tím démonem?"

 

***

 

            Spike připravoval horu vdolků. Potenciální ho ukecaly. Buffy a holky ještě spaly. Willow řezala dřevo tak, že měl strach o trámoví v domě. Nad ránem ji našel vyčerpaně spící u počítače. Odnesl ji Taře do postele, aby se o ni postarala. Venku někdo zabrzdil. Spike jen uznale pokýval hlavou a šel otevřít. Xander si u něj včera vylepšil image. Sám na vlastní kůži zažil jaké to je, takže ocenil, že nová oběť se ani nepředváděla se svou bolístkou ani nežebrala o soucit. Bez komentáře svázal Bringera a než se oni vypořádali s posledním mrtvým tělem, měl už okolo Znaku brány pekla uklizeno. Potom ho odvezli domů a Anye nalhali něco o pádu ze žebříku. Vzorná manželka vynadala jim, Xandera si skoro odnesla a začala ho ošetřovat. Bylo na něm vidět, že její oddané péči začíná přicházet na chuť. Spike proto počítal s tím, že snídani do Sídla bude muset zavézt sám. Otevřel dveře a stanul tváří v tvář... Robinovi. Gestem ho pozval dál.

            "Už jsi snídal?" zeptal se místo pozdravu. "Ne." "Kafe?" "Jo. Co to voní?" "Vdolky. Je jich jak pro armádu, takže si můžeš vzít taky. Tvaroh a povidla. Bereš?" "Rád." Napil se kávy a zakousl se do vdolečku, který mu Spike naservíroval. Zmizel v něm rychleji, než mrtvola Bringera v díře do pekel, kam včera všechno odklidili. "Nikdy jsem nic lepšího nejedl. Ty vaříš?" Spike pokrčil rameny. "Baví mne to. Ne, že bych tě neviděl rád, ale co tady děláš tak brzy po ránu?" "Přinesl jsem Buffy dědictví po matce. Myslím, že jí patří víc, než mě." Ukázal na kožený lékařský kufřík. "Jenže ta spí. Včerejšek jí dal zabrat."

            "Včerejšek nebo ty?" loupnul žárlivýma očima po upírovi. Spike narážku ignoroval. "Je vystresovaná. Každý den se dozví něco dalšího, co hrozí, že zboří svět a ten už pak nikdy nebude takový, jak ho ona zná. Může to slavnostní předání počkat? Chtěl bych, aby si přispala, když je ta sobota." Robin neodpověděl, protože při jídle se nemluví a jen přikývnul. Spike počkal až polkne a...

 

            "Nechtěl bys zajet do Sídla? Třeba by sis-" "Co chceš?" "Abys tam odvezl vdolky. Holky je na mě vydyndaly a nerad bych, aby vystydly. Nechci odjíždět. Nevím co se dozvíme až se vzbudí Will. Jen jim to strčíš a pak se můžeš vrátit. Nebo s nima můžeš posnídat. Třeba ti nějaká padne do oka." Robin spolkl poslední kus posledního vdolku a s ním i touhu říct nahlas koho má v oku, ale ovládl se. "Za tuhle dobrotu zajedu třeba na severní pól. Jen negarantuju, že to cestou nesežeru sám." Spike se zakřenil. "To by ti strach nedovolil. Že vezeš snídani nabonzuju Faith..." Robin výmluvně zvedl dva prsty, kornůto.

 

***

 

            "Takže se jmenuje Caleb Felon," předčítala Willow ze svých zápisků mezi jednotlivými doušky kávy a sousty vdolečků. Probrala se okolo desáté a hned byla celá žhavá pochlubit se s výsledky své téměř celonoční práce. "Pochází ze Španělska. Je to odložené dítě. Někdo ho jako asi půlroční miminko svěřil klášteru sv. Paia de Antealtares. Vložili ho do takové té schránky na nechtěňátka. Nikdo neví kdo ho přinesl. Měl u sebe pouze pečetní prsten a kousek papírku, na němž bylo napsáno jeho jméno. Asi neměl zrovna idylické dětství. Přesto chodil do školy a začal studovat v semináři. Studia nedokončil a utekl. Dlouho se o něm nic nevědělo až se najednou objevil ve Státech. Nechává si říkat otče a kam šlápne, tam sto let tráva neroste. Poslední incident, který na něj vypadá, se odehrál v jednom z katolických klášterů v severní Kalifornii. Konkrétně v Gilroy. Koukněte se," řekla a natočila k nim monitor. Byl tam obrázek sakristie, v jejímž dřevěném ostění byl vypálen znak. Byl to týž, který měl Caleb na prstenu. "Možná by stálo za to se tam podívat," ukončila hlášení. Spike s Buffy na sebe beze slova mrkli.

            "My tam zajedeme," řekla oznamovacím tónem Buffy. "Ale má se tady za tebou stavit Robin," připomněla Dawn. "Co mi tak asi může přinést od své mámy. Pamětní kolíky nebo deník. Vezmi to od něj, pěkně mu poděkuj a jestli budeš chtít, klidně si to všechno prohlédni. My jedeme. Spiku, nastuduj cestu a já se mezitím převlíknu. Akorát, Taro, prosím, zorganizuj jídlo pro holky v Sídle. Rusalka bude mít navařeno, na tu je spoleh, jenom je potřeba jim to zavézt. Však víš. Xander už by mohl být fit, takže ať vezme Anyu s sebou. Může holkám udělat přednášku a zároveň si ohlídat manžílka," ušklíbla se a vyběhla nahoru. Spike už mezitím na netu studoval mapu a Willow mu ji pro jistotu tiskla.

 

***

 

            Když vyjeli na výpadovku ze Sunnydale, Buffy vydechla úlevou. "Spiku, jedeme na výlet!" zajásala. Musel se zasmát. "Nejedeme na výlet, jedeme pátrat," dráždil ji. "Nekecej. Jak dlouho může trvat pokec s mnichama? Mě se budou bát víc, než tebe. Usměju se na ně a oni povědí i to, co nevědí, jen aby to plémě hadí rychle vypadlo. Po cestě bychom mohli-"

            "Navštívit proslulou Gourmet Alley," navrhl s prohnaným úsměvem Spike. "Co to je?" Spike začal řvát smíchy. "Česneková třída," vysvětlil. Buffy se zamračila. "Cože?" nechápala. "No jo. Gilroy je 'Garlic Capital of the World', tedy hlavní světové město česneku. Prý tam mají i česnekovou zmrzku. Škoda, že není srpen. To pořádají česnekový festival." Buffy nešťastně protočila oči. "Bože, to mě teda nenapadlo. Jak to víš a proč jsi nic neřekl?" Spike si otřel slzy smíchu.

            "Protože za a) jsem to zjistil až když jsem hledal na netu cestu a kouknul na jejich stránky a za b) na tu zmrzlinu jsem zvědavý. Mimochodem, pokud je to město česneku, určitě tam budou prodávat nějaká dobře kořeněná a pořádně pročesnekovaná-" "Kuřecí křidélka," dokončila za něj Buffy a škubaly jí koutky úst. "Nejen kuřecí, ale takový správně naložený, krvavý steak, to bych si nechal líbit. Vyřídíme mnichy a pak zapadneme do nějaké prima restaurace. Určitě tam bude hotel, takže se pěkně vyspinkáme," zašeptal svádivě, "a zítra pojedeme domů. Stejně jako ty si myslím, že dvacet čtyři hodin o samotě si zasloužíme." Buffy mu dala pusu na tvář. Vzal ji za ruku a dlaň jí položil na šaltpáku, svoji na ni. Takže řídila vlastně ona.

            "Spiku, nechci ti do toho kecat, ale nezapomněl's, že jsi upír? Kříže, svěcená voda a ČESNEK!" Pohrdavě si odfrkl. "Pitomost. Pověra, kterou má Stoker od toho užvaněnce. Jenom proto, že Dracula česnek nemá rád, protože mu smrdí, to ještě není žádná zhouba upírů. Taky už je starej a má špatnej žaludek. Já česnek zbožňuju. Je zdravý i pro lidi. Neškleb se. Tobě taky smrdí, viď? Jenže, když jsem byl v Číně, tak jsem se dozvěděl, že je dobrý nejen na úpravu krevního tlaku, ale snad na všechno. Tehdy se tomu tak neříkalo, ale likviduje infekční onemocnění a prý brání rozvoji rakoviny. A zas tak moc nesmrdí. Mě voní. Když jsme se ještě s gangem toulali po Rumunsku, kradli jsme ho vesničanům z oken. Dávali ho tam, aby nás odehnali. No, paradoxně jo. Když nám nachystali takovou lahůdku, bylo nám líto je sníst," dokončil populárně vědeckou přednášku. Buffy mu sebrala svoji ruku a sáhla do tašky pro žvýkačku.

            "Já fakt nevím kdy mluvíš vážně a kdy si ze mě děláš psinu. Chceš tady?" Zavrtěl hlavou. "Mluvím zcela vážně." "Takže, kdybych si na okna pověsila věnce česneku a udělala si česnekovou pomazánku, tak by tě to neodradilo od úmyslu povečeřet mne?" "Na chvíli ano. Pokud by zbyla ta pomazánka," zakřenil se. V rádiu začali pouštět písničky z Chorus Line, tak přestali debatovat o zdravé výživě a prospěšnosti česneku na vývoj upířího organismu a zpívali s nimi. Cesta jim rychle uběhla a už vjížděli na nádvoří starého kostela. Sluníčko se pomalu klonilo k západu, ale světla bylo pořád dost, takže Spike měl trošku problém s parkováním. Nakonec mu pomohl prastarý smrk, který stál tak akorát. Buffy vystoupila a zkusila dveře do kostela. Když malinko přitlačila, povolily. Ukázala Spikovi, že může. Vysprintoval z auta a zapadl do požehnaného přítmí. Dálkovým ovládáním vůz zamčel. Pak už vstoupili na posvěcenou půdu.

            Pomalu kráčeli vpřed. Všude bylo ticho a klid. Muže v kápi Buffy zahlédla jen koutkem oka, ale okamžitě zareagovala a srazila ho k zemi. Sebrala mu věc, kterou na ně zaútočil a zarazila se. To nebyl Bringer. Byl to postarší, lehce obtloustlý mnich, s kulatým dobráckým obličejem, který však hyzdil vypálený... ornament Calebova prstenu. Mnich se potil strachy a něco koktal. Nebylo mu rozumět. Pomohla mu na nohy a posadila na nejbližší lavici.

 

            "Nebojte se nás. My jsme ti hodní. Chceme zastavit grázla, co vám udělal tohle," ukázala na znak. Chvíli na ni nedůvěřivě civěl… pak ulehčeně přikývnul. "Povězte nám jak to bylo," vyzval ho Spike a podal mu první pomoc. Mnich nezaváhal a zhluboka si zavdal. "Děkuji, mladý muži," rozzářil se jako sluníčko a vrátil lahvičku. "To jsem potřeboval. Ale nemám nic na oplátku. Leda tak svěcenou vodu," nabídl se srdcem na dlani. Spike si odkašlal. "Jako by se stalo. Radši povídejte." Jen kývnul a začal. Bylo na něm vidět, že je rád, že není sám a že jeho historka někoho zajímá. Bylo to prosté. Naivní dobročinní mniši bez stopy podezření vpustili dovnitř duchovního, který požádal o přístřeší na jednu noc. Dostal večeři a pak jim to tam vybílil. Většinu osazenstva zabil. Tenhle měl kliku nebo spíš dost rozumu, že prostě zalezl a ani nedutal.

            Po zpovědi vzal Buffy a Spika dozadu a otočil sochou panny Marie. Objevila se tajná chodba. Tu prý našel až Caleb. Sami mniši o ní nic netušili. Ve zdi tam byl vytesán nápis psaný zvláštním písmem. Byla to řečtina? Prý Caleba přímo rozběsnil. Spike vzal svícen a posvítil si na písmenka. Chvíli si je slabikoval a potom nahlas řekl:

 

            "Není pro tě. Je pro ni. Jen ona sama ji smí třímat ve své ruce."

 

            Obrátil se na Buffy. "To bude patrně ta TVOJE věc, kterou má ON." Vyděšeně na něj hleděla. "Ale co to může být?" Pokrčil rameny. "Nevím. Ale s prázdným žaludkem nic chytrého stejně nevymyslíme. Tak co, kamaráde, kdy jsi jedl naposled?" zeptal se mníška. "Nevím. Nic moc tady není. Od té doby, kdy byli všichni povražděni, sem nikdo nechodí a já mám strach vyjít ven. Jím konzervy a suchary," přiznal. Spike se zakřenil. "Tím začneme. S námi se ven bát nemusíte. Takže nás vezměte do nejlepší hospůdky ve městě. Nemyslím nejluxusnější, ale tam, kde nejlépe vaří. Zvu vás," plácl ho dobromyslně po zádech. Mnich chvíli nevěřil vlastním uším, ale pak se lehce uklonil.

            "Bude mi potěšením. Je tady skvělá restaurace 'U čtyř stroučků česneku'. Výborně tam vaří a jako dezert je česneková zmrzlina." "Bezva, tak jdeme," zajásal Spike. Ještě si nápis vyfotil, aby měl Giles radost a vyrazili. Podnik byl vážně skvělý. Útulný, skrz naskrz provoněný česnekem a s ochotným personálem. Číšník a barman v jedné osobě nespouštěl oči z Buffy a kuchařka, když uviděla Spika, se mohla strhat. Báječně povečeřeli a potom Vincentovi, tak se jmenoval osiřelý mnich, nabídli ať s nimi odjede do Sunnydale. Zděšeně zamával rukama a přiznal, že tam, kde je Caleb, ho nedostane nikdo ani heverem. Poděkoval za jídlo a urychleně vypadl. Moc se mu nedivili.

            "Tak co? Jedeme domů?" zeptal se Spike. "Ne. Oba jsme utahaní. Maximálně po cestě usneš a rozflákáme se. Určitě se tady někde dá-" "Ehm," odkašlal si číšník. "Máme volný pokoj s koupelnou, jestli by vám to vyhovovalo. A ráno vám udělám snídani na vidličku. Garantuji vám, že letos o vás žádná nemoc ani nezavadí." "A ani žádný tvor, který nemá rýmu, o Dracovi nemluvě," zamumlala si potichounku Buffy, ale široce se usmála.

            "To zní přímo skvěle. Ještě řekněte, že máte garáž, kam můžeme dát auto a plácneme si." "Samozřejmě, že máme garáž. Podzemní. Kde parkujete?" "U kostela," odpověděl Spike. "Takže, zaplatíme vám za večeři, pak se tady s přítelkyní projdeme pro vůz a vy mezitím připravte pokoj. Ta snídaně bude fajn, česnekem nešetřete." Buffy na něj vyplázla jazyk a on se na ni líbezně usmál. Číšník se ohlédl na manželku ve dveřích kuchyně a uvážil, že dvojnásobná vražda jen proto, aby si s touhle blondýnou užil, a pak strávil zbytek života v kriminále, se mu přece jen nevyplatí a převzal peníze s přiměřeným spropitným.

 

            Vyšli do tiché noci. Vedli se za ruce. Ani jeden z nich neměl chuť rozebírat nové informace. Zítra je taky den.

 

***

 

            Příjemně zregenerovaní a dokonale prosáklí pachem či vůní česneku, se těsně po poledni vrátili do Sunnydale. Vešli do domu a Buffy zalapala po dechu.

            "Proboha, koho sežral Ticián dnes?" zakvílela. Ty tři tam seděly s úplně stejným výrazem jako kdysi, když se Buffy se Spikem vrátili z L.A. po návštěvě divadla. Tara zvedla oči v sloup.

            "Ticián nikoho nesežral. Už před pár měsíci emigroval za Rusalkou a bydlí v baru. Je širší, než delší. Jen jsme zkoumaly to dědictví po Robinově mámě." Buffy se přezula a nalila si kávu.

            "A co?" Slova se ujala Willow. "Mimo běžných zbraní jsme tam našly knihu a stínové divadélko. Poskládaly jsme ho a ono nám povědělo příběh o první vyvolené. O první přemožitelce. Bylo to docela strašidelné, dokonce se zvukovými a světelnými efekty. Potom se tady otevřel portál." Buffy se roztřásly ruce. Spike jí bleskem sebral hrneček a vzal ji do náruče. "Co bylo dál?" hlesla. "Dawn portál uzamkla."

 

            "Cože?" Vytřeštila oči Buffy. "Dawn umí ovládat své schopnosti klíče. Pracuje na tom od chvíle, kdy jsi… odešla. Je platnou členkou našeho covenu. Umí portály otevírat i zavírat. Umí jimi procházet, nikým neviděná. Dokáže jimi provést i ostatní a zase je dovést zpátky. Na podzim nás vzala do dimenze motýlů. Jsou inteligentní a žijí v dokonalé harmonii s přírodou. Jako dárek jsme jim přinesly med. Včely tam nežijí. Motýli opylují vybrané rostliny sami. Moc jim chutnal. Doporučily jsme jim, aby do naší dimenze nikdy nevstoupili. Mohli by se stát trofejemi a umřít probodeni špendlíkem. Jsou velice krásní," vysvětlovala Tara. Buffy zmateně kývala. Dawn vstala a vzala ji za ruku. Odvedla ji do pokoje. Uprostřed něj se vznášel průsvitný modrý portál.        "Mohu jej odemknout a můžu tě tam vzít, ale hrozí nebezpečí, že to bude výměnný obchod." Buffy se na ni zmateně koukla. "Jeden tam, jeden sem. Někdo tě tady nahradí. A navíc. Nevíme co tě tam čeká." "Ta-tak co budeme dělat?" zašeptala Buffy. Dawn se usmála. "Budeme podvádět." "Podvádět?" "Přesně tak. Já otevřu portál, jak to nejlépe říci 'only for read'. Prostě tam jen nahlédneme a podíváme se, co se tam děje." Buffy konečně odtrhla oči od portálu.

            "Dawnie, co to děláš, vždyť je to pro tebe nebezpečné," vzlykla a pohladila ji. "Není. Nebezpečné bylo, když jsem byla zmatená, protože jsem nic nevěděla. Kdybych tehdy uměla to, co teď, tak Glory prostě otevřu vrátka, hodíme za ní kufry i ty její skřety, zamáváme a je po srandě. Učila jsem se pomalu a pečlivě. Ještě neumím všechno, ale umím toho dost. Neboj se. Dopij si kávu a pak se do toho dáme," řekla rozhodně a políbila sestru.

 

***

 

            Všech pět sedělo zdecimovaně v kuchyni u stolu. Spikova hypnóza byla vedle toho, co právě absolvovali, jako telenovela vedle hororu Stephena Kinga. Buffy ještě pořád drkotaly zuby hrůzou, když si uvědomila tu bezcitnou krutost, s jakou muži prostě sebrali mladé děvče a dali jí schopnosti démona. Už věděla po kom to Quentin Travers má. Místo, aby s démony bojovali sami, sedli si a meditovali. Čekali až přijde další vyvolená a oni ji, stejně jako tu první, spoutají řetězy a dovolí démonovi vstoupit do jejího těla. Přinese jí sílu, ale ona ztratí duši člověka. Kdyby se Spikem neodjeli, určitě by jim naletěla a kdo ví... I když, ona vlastně démon už je, jenže... jak to povídal Lorn? 'Hodnej a nesmrtelnej.' Po tomhle už bych asi hodná nebyla. Znova jí zadrkotaly zuby a Spike jí bez diskuze dal k ústům hrneček svařeného vína. Vděčně upila.

            Jenže tohle byl jen začátek. Potom se všechny tři, Willow, Tara a Buffy, které se stále držely za ruce a sdílely svá vědomí, dostaly k další, z hlediska současnosti, mnohem závažnější skutečnosti. Viděly jak se formuje armáda Zla. A jejími vojáky nejsou ti kapucíni a základnu nemají ve vinném sklípku. Žoldáky Zla jsou praupíři, UberVampové. S jedním z nich už Buffy změřila své síly a zvítězila nad ním jen o fous. Houfují se pod Znakem brány pekla. Spike si najednou odkašlal.

            "Vím, že na tom nejsme nijak zvlášť, ale... víme co nás čeká. A patrně to nepřijde zase tak úplně hned. Navíc víme, že Caleb má pro Buffy něco, co jí a nám pomůže, a jemu je to na pendrek, protože toho není hoden. Jak už jsem onehdy řekl Buffy. Neházejme flintu do obilí. To, co víme, si necháme pro sebe. Dozví se to jenom Giles. Holky ať trénují, ale... jsou to jenom holky. Mají sice potenciální schopnosti, ale... kdybych neměl duši, čip ani Buffy, tak je zmáknu sám za jedinou noc a budu mít jediný problém. Budu přejedený. Takže, nevím jak ty, lásko, ale já to vidím tak, že by ses měla učit na zkoušky.

            "Cože?" vyjekly všechny čtyři přítomné a Buffy se pobryndala svařákem. "Jestli si dobře vzpomínám, tak za týden máš zápočet ze střelby z kulovnice a brokovnice," zakřenil se a jí to docvaklo. "A Luc už u tebe určitě má sekeru, takže-" "By ji potřeboval opatrně vyjmout z našeho futra, jinak nám bar spadne na hlavu." To už začínaly chápat i ostatní. Spike to uzavřel. "Teď jdeme spát. Buffy i vy ráno musíte do školy, já do baru. Lucovi nastíním možnost a povinnost vystřílet si další úvěr a jak ho znám, nebude proti. Buffy se poptá ve škole, jestli si může zapůjčit arzenál, ale jestli ne, nic se neděje. Mimochodem. Všimly jste si, že město se pomalu vyprazdňuje? Já měl dojem, že nikdo nemůže mít ani tušení, že se něco děje. Ale asi se mýlím. Jo a pár kluků-démonů z baru se mne už ptalo, jestli bude zase nějaká legrace. Luc samozřejmě vykecal pikantní detaily a oni jsou celí žhaví 'postavit se zlu'. Blbost. Všichni jsou udělaný do Buffy a myslí si, že když zlikvidují dost příšer, třeba mne-"

            "Nebásni. Jsou zblbnutí těma letákama, co vymyslely Willow s Tarou. Kdyby jim teď nějakej člověk strkal krk až k puse a žadonil o kousnutí, nejdřív ho zavlečou na odběr a důkladně si prostudují rozbor jeho krve. Jak nebude mít v normě cholesterol, o AIDS nemluvě, tak ho poženou svinským krokem." Všichni se rozesmáli.

            "Takže dobrou noc. Zítra večer sraz tady a všechno naplánujeme," rozloučil se Spike a odnesl si Buffy nahoru. Tara navrhla, že si Willow odnese taky, ale ta se jen rozesmála. Dawn brblala, že jí se nikdo nezeptá, ale než to stačila doříct, objevil se Spike a eskortoval ji v náručí do postele takovým fofrem, že si to skoro ani neužila. Buffy se dusila smíchem.

            "Dobrou, prcku," popřál Dawn Spike a líbnul ji na čílko. Zavřel za sebou a vlastní hrudí zatlačil Buffy do jejich pokoje.

 

            Když svědomitá Tara obcházela dům a postupně zhasínala, z ložnic slyšela už jen milostný šepot (B&S) a pochrupování (D) a: "Kde jsi miláčku? Je mi smutno..." (W&T). Za pár minut už všichni spali.

 

***

 

            Caleb seděl otráveně ve sklepě. Právě dopil číši vína, už je ani nepočítal, a naléval si další. Nějak se mu nedařilo. Přemožitelky nikde. Ta nejdůležitější prostě chodila do školy a posledních pár štěnic, které v jejím domě měl, dnes odpoledne chcíplo úplně. Bylo to jedno. Stejně se nic nedozvěděl. Když poslouchal jak se baví o blbostech jako je večeře, úkoly a jaké boty se budou nosit v létě, skoro zešílel. Pomalu začínal věřit, že se zmýlil. Nebo spíš... že měl pravdu. Copak nějaká prťavá kurvička dokáže přeprat upíra? Blbost. Znovu se napil. Zavzpomínal. Před pár měsíci dostal kontakt. Vypadalo to více než slibně. Jeden z odborů vlády byl utajený a speciálně určený na boj s démony. Jeho status quo mu všude otevíralo cestu. Naivně mu důvěřovali, že Revello Drive 1630 je základna podloudné organizace. Poslali tam svou agentku, aby na sebe upoutala pozornost a také dva specialisty, kteří, když všichni, včetně agentky, usnuli, prošpikovali dům skrz naskrz. Odposlechy fungovaly báječně. Slyšeli, jak si jejich agentka povídá s manželem, takže to bylo otestované křížem.

            Jenže oni si prostě o ničem důležitém do pekla neřekli ani slovo! Přitom štěbetali furt. Ty ženské i upír, co si ho tam drží za mazlíčka. Jakštakš zajímavé bylo jenom jeho vyprávění, jak se před sto lety toulal Evropou spolu s Angelusem a Da- Odpadl. Padl na zem a začal hlasitě chrápat.

 

První zlo nad ním stálo, mělo image Buffy a bylo opravdu rozzuřené. Tohle má být jeho zástupce na zemi? Chtělo si s ním dnes zapleskat, aby získal sílu, ale on se ožral a vůbec... Raději se rozprsklo v éteru.

 

***

 

            Během odpoledne se do domu na Revello Drive začali trousit vojáci. Jako první přišel Luc a ujal se přípravy zbraní.

            Ty už včera dovezl Spike od Buffy ze školy. Byl to skutečný arzenál. Zbrojmistr si od ní vyslechl srdceryvnou historku o přípravě na zápočet a pak na ni vybafl, ať je tak laskavá a přestane lhát. V Sunnydale žije už přes padesát let a ví své. Co prý se děje. Takže všechno vsadila na jedinou kartu. Řekla mu pravdu. Že jsou na vinici démoni, pomahači Prvního zla, které je zodpovědné za tu paniku ve městě. Jen pokýval hlavou. Věděl, že nelže. Skoro polovina studentů UC SUNNYDALE COLLEGE hned po novém roce přerušila studium a i s rodiči opustila město. Další už se chystali. Atmosféra ve městě byla skoro nedýchatelná. Všichni se báli, i když nevěděli čeho. Takže se dohodli. Spike za soumraku přijede do garáží školy a vezme si co uveze. Pokud něco nevrátí, tak se na to v tom chaosu buďto zapomene nebo to zaplatí.

            Luc proseděl ve sklepě celé odpoledne. Pečlivě prověřoval a chystal zbraně. Mimo něj se do jejich malé armády zapojilo ještě pár převychovaných upírů, ti přijdou až za soumraku, a Lucovi bratranci, kteří prošli vojenským výcvikem jako on. Potenciální zůstaly v Sídle. Pod zástěrkou teoretické průpravy je hlídal Giles a manželé Harrisovi. Faith prohlásila, že samozřejmě jde taky.

            Jednak proto, že ty Anyiny kecy se nedají poslouchat, jednak proto, že si potřebuje pořádně bouchnout. Na hřbitovech Sunnydale bylo v noci ticho a klid jako na hřbitově. Holky trénovaly jen s dobrovolníky z baru a nesměly je zapíchnout. Upíři jim dávali nakládačku, s citem, a fasovali pak krev zdarma. Giles upřímně litoval, že Quentin už je na pravdě boží, nebo v pekle, protože z tohohle by nedostal infarkt, ale spíš by skončil na uzavřeném oddělení psychiatrické kliniky a cumlal torazin.

 

            Hodinu po setmění se všichni seřadili na dvorku a Luc se Spikem rozdali zbraně a náboje. Bylo až k neuvěření, jak byli démoni lační pomáhat a že by si to při té příležitosti mohli vyřídit s přemožitelkou, je snad ani nenapadlo. Na Spikově teorii o jejich udělanosti do Buffy asi vážně něco bylo. Jeden jí dokonce chtěl nést zbraň, že je pro dívku moc těžká, ale když na něj Buffy výhrůžně zavrčela, sklopil uši.

            Ti, co neuměli střílet, měli dorážet raněné a podávat náboje. Cíl akce byl jasný. Likvidace všech Bringerů, které najdou. Caleba zajmout a pokud to nepůjde, šmik - hlava dolů, moc potěšení pro lid. Robin hlídal ve škole, u brány pekla. Kdyby se tam něco šustlo, měl kontaktovat Willow. Volat Buffy na vinici, kde se bude střílet o sto šest, by bylo na nic. Spike s Buffy budou hledat tajemný předmět, který pro ni Caleb má. Dohodli se, že si všichni vypnou mobily a po cestě budou zticha jako pěny. Dalo se předpokládat, že okolo sklepa budou rozestavěné hlídky.

            V čele šla Buffy, Faith a Spike. Za nimi neozbrojení upíři. Ozbrojenci jako poslední. Předpokládalo se, že upíři strážné vyčuchají nejlépe a ve tmě si s nimi i poradí. V lese se rozvinuli do rojnice a co nejtišeji postupovali vpřed. Před Buffy se mihnul stín a za vteřinku se už z místa, kde tušila Spika, ozval povědomý zvuk. Někdo zlomil někomu vaz. Jen doufala, že obětí se stal Bringer a ne Spike. Byla tma a měsíc svítil jen natolik, aby se nepotloukli o kmeny stromů. Potom se před ní zjevila silueta v kápi a Buffy neváhala. Rovnou zaútočila. Nyní se jim hodilo, že Bringeři nemají jazyk. Jeho likvidace jí trvala asi půl minuty. To ji zdrželo, takže do ní zezadu vrazil jeden z upírů a oba se děsně lekli. Díky bohu mu stačila zacpat pusu, takže neudělali kravál a kráčeli dál. Ze tmy se tu a tam ozývaly zvuky boje, ale končily vždycky křupnutím.

            Konečně vyšli z lesa. Okolo nich proběhl Bringer a snažil se dostat ke dveřím sklepa. Měl smůlu. Faith ho ulovila jako zajíce a chvíli do něj bušila, aby si odreagovala prožité napětí. Křup, konec. Obklíčili sklep a nahlédli dovnitř. V první místnosti, ve které Faith minule viděla Caleba, byli jen strážní. Zdálo se, že další okna už tam nejsou, když vtom Luc najednou začal mohutně mávat zbraní. Objevil okénečko, které bylo skoro zarostlé mechem. Buffy mech opatrně odstranila a všichni vytřeštili oči. Objevili skladiště Bringerů. Obrovská podzemní místnost byla doslova narvaná věcmi v kápích. Seděli vedle sebe na dlouhých lavicích. Zdálo se, že spí. No, žádné velké pohodlí. Ale oni byli jen nástroje. Kladívko taky neuložíte do postýlky pro panenky. Dalo se předpokládat, že cokoliv cenného bude až za nebo pod touto místností. Potichu se vrátili ke vstupním dveřím.

 

            Buffy a Faith šly první. Faith zaklepala a pokusila se napodobit způsob, jak klepali Bringeři, které tudy viděla vcházet minule. Zámek zarachotil. Každá přemožitelka se vrhla na jednoho strážného a vzhledem k tomu, že je nečekali, s nimi byly rychle hotové. Těla odtáhly ke zdi. Vedení se ujali střelci. Pět, čtyři, tři, dva, jedna... nabili a vykopli dveře. Okamžitě a bez varování začali kosit kladívka Prvního. Pravidelně se střídali. Když partě vpředu došly náboje, couvla a zadní postoupili...

            Přemožitelky, Spike a neozbrojení upíři zůstali ve vstupní místnosti. Vlastně se nudili, tak se začali rozhlížet okolo sebe. Spike najednou zpozorněl a dupl nohou. Zadunělo to. To nebyla pevná zem. Chvilku podupával a postupně se přiblížil ke zdi. Trošku zašmátral a pod ruku mu padla uvolněná cihla. Opatrně ji vytáhnul a... podlaha zapraskala. Kruh o průměru něco přes metr začal sjíždět dolů. Koukali co se bude dít. Dole něco zaskřípalo a nahoru začaly stoupat točité schody. Nad otvorem se objevilo zábradlí a téměř nehlučně dosedlo okolo otvoru. Podívali se na sebe. Faith Buffy naznačila, že má jít první. Spike se vedral hned za ni. Faith chvíli počkala a potom je následovala. Dostali se do klenuté místnosti. Bylo v ní vlhko a páchla tam plíseň. Buffy posvítila baterkou okolo nich. Všude byly velké sudy patrně s vínem. Na zdech louče. Spike vytáhl zapalovač a postupně je obešel. Holky mu šly v patách.

 

            "Koukejte!" vydechla překvapeně Buffy. Před nimi stál ohromný balvan a v něm vězela... bojová sekera. Z topůrka trčel dřevěný kolík. Světlo loučí se odráželo v jejím bezchybném ostří. Spike po ní vztáhl ruku, ale hned ucukl. Kývnul na Buffy, když vtom... Faith vyrazila a sevřela rukověť. Nic. Zabrala vší silou, ale sekera byla do kamene přímo vrostlá. Odfrkla si. "Je to na tobě, Bé." Buffy skoro bázlivě popošla vpřed. Cítila tu sílu. Tu energii. Padla na ni skoro až posvátná tíseň a úcta. Zhluboka se nadechla a pohladila topůrko. Měla pocit, že jí samo vklouzlo do ruky. Lehce ho stiskla a... sekera vyjela z kamene jako po másle. Faith vytryskly slzy, ale hned si je utřela.

            "Takže, Bé, ode dneška ti budu říkat Á. Holt jsi královna Artuška." Buffy se chvěla. V hlavě se jí promítaly obrazy z dávných věků. Nebyla sto je detailně sledovat. Postupně se všechno zklidnilo a jí zůstala v ruce zbraň. Cítila, jak jejím tělem proudí energie. Otočila se na Spika. Usmála se.

            "To je ono," řekli oba současně a padli si do náruče. "Bacha, mazlíčku," zanaříkal Spike. Buffy ho v euforii omylem sekerou praštila, ale díky bohu jen na plocho. "Promiň. Dnes doma namasíruju já tebe, ano? Jako pokání," zakňourala. "To beru, lásko," zašeptal jí do úst a Faith si odkašlala.

            "Můžu se na ten zázrak podívat, než se vy dva-" Nedopověděla. Shora se ozval výbuch a ten otřásl sklepením. Svorně padli k zemi. Zdi ještě chvíli rezonovaly a podlaha se pod nimi chvěla. Pak vše utichlo. Opatrně vstali. Bylo až k neuvěření, že zdi prastarého sklepení něco takového vydržely. U žebříku Spike obě přemožitelky odstrčil a sám začal zkoušet jeho pevnost. Pomalu stoupal vzhůru a na každém schůdku zapéroval. V půli schodů se na ně otočil.

            "Buffy, pojď. Faith, ty tak tři schody za ní. Nezapomeňte sekeru." To Buffy připomínat nemusel. Svírala ji, jako by tím stiskem měla znovu zachránit svět. Začala pomalu stoupat. Žebřík si zasténal. "Nezrychluj," řekl Spike úplně klidným hlasem. "Faith, kočko, jdi." Poslechla. Buffy dospěla k vrcholu a rychle uhnula z cesty. Faith se na povrch dostala v zápětí po ní. Spíš tam vletěla. Spike ji totiž v poslední chvíli chytil za zadek a nahoru prakticky vyhodil. Cítil totiž, že žebřík dosloužil. Nemýlil se. Zezdola se ozval rachot. Buffy odhodila sekeru a lehla si na zem. Viděla jak Spike balancuje na řítících se schodech. Ruce natáhla k němu dolů.

 

            "Chyť se!" Zkusil to, ale kdyby ji Faith nechytila pevně za kotníky a neposunula níž, nezvládl by to. Žebřík se zhroutil. Buffy byla od pasu dolů nahnutá nad dírou, Spike se jí držel za ruce a Faith je nahoře jistila. Sedla si Buffy na zadek.

            "Spiku, lez nahoru!" zavelela. Buffy cítila, jak se mu napnuly svaly a on se po ní začal šplhat vzhůru. Používal jen ruce. Najednou se nad dírou kdosi naklonil a chytil ho za límec. Vytáhnul ho nahoru. Spike zůstal ležet na zemi. Když sesbíral zbytky sil, hned hledal Buffy. Tu už měla Faith pod kontrolou a... držela ji v náruči? "Klid, Bé, teda Á, nešlo to jinak. Podle mě se to dole hroutí do pekel. Nemohla jsem ho tam nechat spadnout. Nikdy bys mi to neodpustila. Lepší způsob mne nenapadl," omlouvala se a držela ji. Buffy se na ni podívala. "Děkuju. Máš to u mě. Měla jsi skvělý nápad. Už sis tu věc podržela? Myslím, že patří nám oběma," řekla tiše a zašátrala po sekeře. Vložila ji Faith do rukou a odplazila se ke Spikovi. Nad ním se skláněl zbrojmistr z její školy.

            "Statečnej mládenec," chválil Spika. "Každej druhej by se po vás vyšplhal jak po žebříku a nechal vás padnout dolů. On se vás držel sotva co píďalka obecná a byl připravený se pustit, kdybyste začala klouzal. To já poznám. Asi by to zvládnul sám, ale takhle to bylo rychlejší, že?" Zazubil se. Spike Buffy křečovitě svíral v náručí a ubezpečoval se, že je v pořádku. "Děkuji," hlesla Buffy a přijala ruku, kterou jí jejich zachránce podával. Spike vstal spolu s ní. Vlastně jim nic nebylo. Jen byli vystresovaní z toho zážitku. Objal ji okolo pasu a podal ruku...

            "Spike, já jsem Spike. Děkuji vám za nás za oba." "Worthy. Anthony Worthy, nemáte zač. Teda asi máte, ale to já taky. Mimochodem, večeřeli jste?" "P-proč?" zakoktala Buffy. "Jestli ano, tak vedle raději nechoďte." Buffy sevřela Spikovu ruku a táhla ho za sebou. Vešli do ubikací Bringerů. Oba okamžitě pochopili proč je dobře, že se nestihli navečeřet. Buffy sáhla Spikovi pod kabát a napila se stejně jako onehdy Vincent. Možná si dala o doušek víc. Spike ji napodobil.

 

            Místnost byla pokrytá těly Bringerů. Rozstřílenými na kusy. Sem tam se koulela něčí hlava. S tím ale počítali. Nepočítali s tím, že tam budou ležet i jejich kolegové. Až úplně na konci místnosti, tam kam z okénka nebylo vidět, patrně stál pekelný stroj. Prostě bomba. Vybuchla, když některý zvědavý člen jejich soukromého komanda upírů a démonů zvedl víko. Adam by se radoval. To bylo materiálu na další monstra. Buffy se podívala Spikovi do očí a oba vytáhli kolík. Procházeli kolem zraněných upírů a dávali jim ránu z milosti. Ty, kteří byli ještě při vědomí, ale nevěděli, že už jsou pouhým torzem, Buffy pohladila, nalhala jim nějaký nesmysl a když spokojeně zavřeli oči... jsi prach a v prach se obrátíš. Když si byli skoro jistí, že nikdo živý ani nemrtvý už tam není, otevřela se dvířka ve zdi a dovnitř vpadl Luc s bratranci. Měli děsnou kliku. Ve chvíli, když se Bringeři už procházeli po obláčcích, jestli v pekle nějaké jsou, objevili chodbu ve zdi a vydali se tam. Upíři zůstali a oslavovali. První vyhrání, z kapsy vyhání. Když došlo k výbuchu, střelci byli v jakési kobce a to je zachránilo.

            "Padáme!" zavelel Spike a vzal za ruku obě přemožitelky. Faith si k srdci tiskla sekeru, jako malá holčička panenku. Buffy neměla důvod jí hračku brát. Tohle kolo bylo za nimi. Na další si První zlo musí počkat. Pokud Bringeři nemají v Sunnydale nějaké další hnízdo, tak je První bez komorníků.

 

***

 

            Caleb kýchnul. Rozhlédl se a nevěřil vlastním očím. Všude okolo něj… spoušť. On sám ležel vedle prázdného sudu. Ještě včera v něm bylo víno. Dnes tam zbyl sotva ten sud. Caleb vrávoravě vstal. Pomalu kráčel k tomu nejcennějšímu, co- už neměl. V kameni přemožitelek zela díra. Sekera byla pryč. Zmateně se rozhlížel. Pod vstupním otvorem ležel polámaný žebřík.

            Proboha, jak se dostanu ven?

            "Jestli budeš pít a potom vzývat boha, tak nijak," zasyčela Buffy. Caleb k ní vztáhl ruku, ale snazší by bylo dotknout se měsíce.

 

***

 

            Faith, Buffy, Spike a Lucovci posbírali zbraně a náboje. Mrtvá těla démonů nechali na místě. Stačí se v baru zmínit a predátoři za ně odpad odklidí. Zbraně dopadly lépe, než upíři. Buffy měla zvláštní pocit. Měla by být spokojená, ale... chtěli jim pomoci a doplatili na to. Ještě loni by je zabila sama, bez sebemenších výčitek. Spike ji objal. Schoulila se mu do náruče.

            "Dali svůj neživot za náš život, mazlíčku. Jestli kdy měli šanci dojít spasení, tak nyní. Neplač. Budeme na ně vzpomínat. Pokud byli na dietě, kterou jsi vlastně vymyslela ty, tak si teď lebedí v nebi a jestli jo, tak okolo nich rejdí růžová světélka přátelství. Ta naše." Buffy se přes slzy rozesmála.

            "Hele, přestaňte se miliskovat," zavrčela Faith a vrazila Buffy sekeru. "Balíme kufry. Anthony tady má auto. Náklaďáček. Poberte zbraně, nábojové tašky a padáme." Nikdo jí neodporoval. Sekera se zabydlela na sedadle spolujezdce. Zbraně a zbytky nábojů šly na korbu, stejně jako Luc s rodinou. Pak do kabiny vlezl Spike, sekeru si dal pod nohy, na klín se mu posadily hned dvě přemožitelky. Tiše zaúpěl. "Mazlíčku, tak tu masáž dnes beru." Buffy ho políbila a Faith si vzpomněla na Angela. Od toho jeho výlevu, na téma Jasmína, už nezavolal.

            "Jsme tady," zahlásil Anthony a zabrzdil u vjezdu do garáží školy. Otevřel si dálkovým ovládáním a vjel dovnitř. Vysoukali se ven a začali vracet arsenál. Chyběly jen náboje. Spike podepsal šek a předal ho Anthonymu.

 

            "Co bude dál?" zeptal se Luc. Spike vzal Buffy okolo ramen. "Pokud jste, řekněme, fyziologicky- kuš. Je vám zle od žaludku? Ani bych se nedivil. Ale jestli ne, tak jdeme do baru. Buffy nic nesnědla už od chvíle, kdy jsme tuhle akci připravili. Všechny zúčastněné zvu na to, na co budou mít žaludek. Mimochodem, naši známí už tam jsou. Tak co, jedete domů nebo?" "Jdeme s váma." "Fajn. Tony, čekáme na vás venku," zavolal Spike.

 

            "Takže jsme všichni, jdeme," řekl, když se k nim připojil Anthony. Parta přeživších přešla po hlavní ulici Sunnydale. Buffy se zadívala na zelený neonový nápis, který tohle jméno hlásal, když... sněžilo, když... vyšli z kina- neon zablikal a pohasl. "Co se stalo?" zašeptala. "Hodili nás přes palubu. Celé město," konstatovala Faith. Nocí se ozval jakýsi vzdálený hlomoz. Spike se rozesmál.

            "Ta Willow je fakt geniální a já jsem ignorant. Když mi říkala, že město prostě odříznou od elektrické energie, tak jsem jí tvrdil, že ne, že to by nemohli udělat. Takže to udělali. Ještěže jsem se s ní nechtěl hádat a pořídil generátory. V baru je taky jeden, takže pohněte, mám hlad."

 

***

 

            Seděli za stolem v baru. Všichni. Včetně potenciálních. Dawnie seděla vedle Buffy a držela se jí za ruku. Celou tu dobu se o ni bála. Právě povečeřeli a teď seděli při svíčkách, aby šetřili palivo. Spike si odkašlal a ujal se slova.

            "Lucu, vezměte si to nejnutnější a odjeďte z města. Mám pocit, že to je to nejrozumnější, co se dá dělat. My musíme zůstat tady. Ještě jednou vám děkuji za pomoc." Vstal, Buffy s ním. Obešli stůl a pomocníkům podali ruku na rozloučenou. Doprovodili je ke dveřím a ještě jim zamávali. Pak se vrátili.

 

            "Takže, lidi," pokračoval Spike. "Dny, kdy jsme klidně spali ve svých postýlkách tady v Sunnydale, se chýlí ke konci. Pobalte si věci, které se dají odvézt. Seženu auto. Náklaďák. Nábytek stěhovat odmítám, ale věci jako knihy, alba, fotky, doklady a tak... nezachráníme všechno, ale aspoň něco. A navíc! Připomínám! Nemusíme to stihnout za den. Nikomu nic nepovídejte. Zítra přijďte k nám domů. Uspořádáme válečnou poradu a určíme další strategii. Pak se přesuneme do Sídla. Mimochodem, nedá se vyloučit, že přestanou fungovat telefony. Pevné linky i mobily. Taro, co čepičáři?"

            "Volala jsem jim ještě než vypnuli proud. Vzal to záznamník. Firma Ferda mravenec se omlouvá svým klientům, ale z provozních důvodů byla nucena zavřít svoji pobočku v Sunnydale. Takže už jsou pryč," oznámila. Spike spokojeně kývl. "Prima. Teď jděte domů. Balte se nebo spěte. Když o tom tak přemýšlím, pokud to u vás nebude obyvatelné, jděte rovnou do Sídla. Tam je generátor také. " Sundal si plášť, který dostal k Vánocům a zachumlal do něj Buffy. Vzal ji okolo pasu a vedl domů.

            Dnes to bylo ještě domů.

 

***

 

            Giles, Scoobies, Spike a Buffy seděli v obývacím pokoji. Pili čaj, Buffy kávu. Do hovoru jim moc nebylo. Potenciální zůstaly v Sídle s Faith. Ta prohlásila, že na porady moc není a raději si s holkama protáhne kostru. Nakonec se slova ujal Giles.

            "Takže Bringeři jsou zneškodnění, ale Caleba jste nenašli." Buffy zavrtěla hlavou a odložila šálek, aby se mohla líp přitulit ke Spikovi, kterému seděla na klíně. Pohladil ji po tváři. "Mezi Bringery nebyl a dole jsme se nejdřív bavili ve stylu krále Artuše a pak to udělalo bum. Byli jsme rádi, že jsme se dostali ven se zdravou kůží. Nedá se vyloučit, že zůstal dole. Původně jsme si mysleli, že se to tam propadlo, ale než jsme odjeli, ještě jsem tam koukl a mimo nějakého bordelu ze stěn to tam vypadalo docela zachovale." Giles kývl.

            "Takže je stále ve hře. Taky bychom se měli dozvědět něco o té sekeře. Bude mít nějakou spojitost s přemožitelkami, ale netuším jakou. Nikdy jsem o ní nic neslyšel. Dawn?" Zavrtěla hlavou. "Nikde nic. Hledala jsem až do rána." Willow vzala sekeru ze stolu a pečlivě si ji prohlížela. Potom...

            "Byla vrostlá do kamene?" ujišťovala se. Buffy kývla. "A vytáhla's ji ven. Co Faith?" "Faith se to nepodařilo." "Jak velký byl ten kámen?" "Ohromný. Spiku?" "Jo, ten bych nechtěl nikam stěhovat. Dokonce mám takový pocit, že nebyl ani celý venku ze země." Willow pokývala hlavou. "Takže tam byl dříve, než ten sklep. Moment." Její prsty zavířily po klávesnici. "Tady to je. Než se tam začalo skladovat víno, byl to klášter. Jenže už pořádně dávno. Pohanský klášter. Na zbrani je navíc symbol, který se používá pro sekeru nebo kosu. A kosa je symbolem smrti. A každý klášter musí mít pohřebiště. Podle těchto záznamů je v Sunnydale jediné místo, které by tomu mohlo odpovídat. Vedle hřbitova, kde ležela Buffy." Willow se trošku zajíkla a Spike Buffy malinko stiskl.

            "Dál," řekla Buffy a usmála se na Willow. Spikovi dala pusu na tvář. Willow si oddechla a pokračovala. "Tak, za jeho zdí, na neposvěcené půdě, je prastará hrobka. Možná by stálo za to se tam stavit." Buffy přikývla. "Fajn. Já tam zajdu." A začala vstávat. "Zajdeme a to až večer," zdůraznil Spike. "Zajdeme. Večer. No a do té doby, navrhuju začít balit. Willow, co máma?" souhlasila ex-klientka místního hřbitova.

            "Už je v trapu. Dokonce se obtěžovala mi nabídnout, abych jela s ní. Moc se jí ulevilo, když jsem odmítla." "Fajn, takže jak říkal Spike. Zabalte si všechno, bez čeho nedokážete žít." Spike se zasmál. "V tom případě, já mám sbaleno," oznámil a vstal, Buffy zabalenou v náruči, jako skrčence. Všichni se rozesmáli a ona obrátila oči k nebi. "Je to cvok," pronesla láskyplně. Spikův vtípek poněkud rozptýlil pochmurnou atmosféru. Spike Bufy postavil na nohy a sáhl po mobilu.

            "Harrisovi, kolik potřebujete času? Náklaďák je objednaný, ale hodinu musím upřesnit." Anya vytřeštila oči. "Cože? Už dneska? Vždyť jsi včera říkal..." "Říkal, ale rozmyslel jsem si to. Chci mít z krku věci sice důležité, ale z hlediska vážnosti zdejší situace vlastně nedůležité. Mimochodem, když budeš vědět, že máš všechno v bezpečí a budeš se starat jen sama o sebe, je větší šance, že se ti nic nestane. Nemám pravdu?" Anya chvilku dumala a pak kývla. "Takže nás naberte až jako poslední. Xandere, jdeme domů. Hned." Netroufnul si protestovat. "Nábytek nechat tady!" houknul za nimi ještě Spike. "I tu malinkou krásnou komodu, co jsi mi koupil? Pamatuješ... můj Xander vám opravil koupelnu a málem se přitom zmrzačil." "Fajn. Jednu věc. Máme jeden náklaďák a musí se tam vejít věci nás všech, včetně Rusalky, Clema a Robina. Jasné?" Anya pohodila hlavou a odkráčela. Spike ještě chvíli obvolával bar, školu a Sídlo a pak konečně zavolal autodopravce.

            "Takže přijeďte hned. Jo, sedněte nejlépe do tiráku. Začínáte u střední školy a pak vás budeme navádět. Konec akce, až bude auťák plnej nebo kdo ví. Poslední jdou na řadu Harrisovi. Nechte jim tak půl korby. Ne, jen si dělám srandu. Takže vás čekáme. A jestli vás to potěší, tak dostanete oběd a mám obavu, že i večeři. Jo, platím předem, jak jsme se domluvili. Kam to v L.A. složit víte, na viděnou." Oddechl si a zaklapl mobil.

            "Slyšeli jste všechno. Robin je bezproblémový, není tady dlouho, takže s ním začneme. Školu dnes ráno zavřel. Prý se tam sám bál. Já udělám totéž s barem, až dnes odjede Rusalka. Willy už je pryč. Volal mi dnes ráno. Ruply mu nervy a zabalil to hned, jak jsme odešli." Buffy si povzdechla.

            "Když si pomyslím, jak jsi se tam nadřel a všechno jen na pár měsíců." "Nesmutni. Těch pár měsíců za to stálo a kdybys měla počítat s tím, že se svět kdykoliv může propadnout do pekla, tak snad ani nestojí za to vstávat z postele. Nehledě na to, že vlastně ani nevíme co bude. Třeba se za týden zase všichni vrátí a jedeme dál." Moc tomu nevěřil, ale pesimismu už měli všichni plné zuby. Giles se vydal do Sídla, Willow šla do domu, kde bydlela jako holka, než se odstěhovala na kolej a pak k Buffy. Domov mu neříkala. Ne od chvíle, kdy ji matka chtěla upálit. Tara měla za úkol balení jejich věcí a Dawn svých. Buffy se Spikem se ztratili nahoře.

 

***

 

            Spike stál opřený zády o dveře a pozoroval svoji přemožitelku. Stála u okna a mazlila se s panem Gordo. "Toho si můžeš vzít s sebou," zašeptal. Otočila se k němu, oči plné slz. "Já vím, ale já tady byla doma," vzlykla a přešla pokoj, aby se o něj mohla opřít. Objal ji. "Myslíš, že nikde jinde už doma nebudeš?" Uslyšela, jak mu posmutněl hlas. Pověsila se mu okolo krku.

            "Budu, ale už tam nebudu maminčina holčička. Tady jsem byla." Pak pohodila hlavou. "No co, časy se mění. Nemůžu být dítě navždy. Koneckonců, v tom dalším 'doma' bych mohla být tvoje holčička. Bereš?" usmála se na něj přes slzy. "Beru, lásko. A když už jsme u toho braní, co s sebou?" Buffy se zamyslela. "Oblečení jen to nejnutnější. Stejně je všechno z módy. Sbalím ty tři kufry, co jsme měli v Mexiku. Dawn má raději tašky a má jich požehnaně. Dva s mýma a jeden s tvýma věcma, jo? I když neslibuju, že se ti tam s nějakou svojí drobností nevloudím." Spike kývl a v duši ho zahřálo, že bere jako naprosto samozřejmou věc, že mu zabalí. Humor mu ale měl brzy dojít.

            "No a ty, Spikey, bys mohl sbalit mámin cibulák, ty broušené skleničky a knížky. Fotky dám do kufru. Souhlasíš?" Spike v duchu zanaříkal a... "Tak jo. Myslíš celý servis? I ty kousky, co jsme našli při tapetování a o kterých jsi ani nevěděla?" Buffy na něj provinile koukla. "Máma ho milovala a přede mnou schovala, abych jí nevyčítala výdaje. To víš. Přece ho tady nenechám, ale jestli se ti nechce-" "Dost, nech to na mě. Jdu balit, ale nevím do čeho. Něco už vymyslím." Dal jí pusu na nos a vydal se do boje.

 

***

 

            Buffy otevřela dveře prastaré hrobky. Čekala zatuchlý vzduch, plíseň a tmu. Jenže tam bylo příjemně a na zdech hořely louče. Velké svíčky zpříjemňovaly atmosféru. "Ahoj, je tady někdo?" pozdravila. Závěs se zavlnil a zpoza něj vyšla stará paní s dlouhými bílými vlasy. Buffy si okamžitě vzpomněla na Spikovu mámu a popošla k ní. Podala jí ruku. "Dobrý den, já jsem Buffy." Žena se usmála a ruku přijala. Buffy se ulevilo. Ten dotek nebyl nepříjemný. Měla ruku suchou a teplou.

            "Vítám tě. Už na tebe dlouho čekám." "Vážně?" vydechla Buffy. "Jistě. Můžu?" Ukázala na sekeru. Buffy pokrčila rameny a vložila ji do jejích rukou. Žena si EXCALIBURKU vzala a podržela. Na rtech jí zahrál nostalgický úsměv. "Byla jsem u toho, když byla ukuta a vsazena do kamene." "Whaw," nevydržela Buffy. "Jste duch, upír nebo démon?" Žena se rozesmála. "Ne, nic z toho. Jen jsem na svůj věk docela zachovalá."

            "Měla byste dát recept na mládí kosmetickému ústavu. Byla byste milionářka. Nebo líp. Pózujte pro Maybelline. Slogan typu: Víte jak budete vypadat až vám bude tisíc let? Já ano." Obě se rozchechtaly. Stará paní smíchy až slzela. Raději sekeru Buffy vrátila a utírala si tvář.

            "Bože, takhle jsem se nezasmála celá staletí," skoro až sípala. "Říkáš kosmetický ústav?" "Jo, doporučuju Švýcarsko. Tam jsou zaměření na zkrášlovací techniky." Žena znovu vyprskla a chytla se za bok. "Nejsem zvyklá se smát. To bolí." A trošku se skrčila. Tím si zachránila život. Caleb, stojící za ní, sáhl do prázdna a potom proplachtil vzduchem. Spike, který se vynořil zezadu, ho totiž dobře mířeným kopancem, do druhé tváře, odeslal první tváří na kamennou zem. Caleb, rudý vzteky, okamžitě vyskočil. Spike mu dal opožděný dárek k vánocům. Silniční lišej. Sáhl si na poraněnou tvář a zavyl bolestí. On má přece bolest způsobovat… ne ji inkasovat.

 

            "Takže teď toho mám právě tak dost," běsnil. "Rozlučte se se životem. Ty i ta tvoje děvka mi zaplatíte za všechno, co jste mi provedli. Pořád jste se mi jen pletli pod nohy, ale dneškem to končí! První zlo mi dalo svou sílu a já vím jak ji použít," zasyčel a vrhl se na Buffy. Ta před ním ustoupila stranou. Používala stejnou taktiku, jako při převýchově Kennedy. Znovu se osvědčila. Spike mezitím odvedl budoucí poradkyni ústavů zabývajících se sekundárními projevy stárnutí zpátky dozadu a vrátil se k Buffy, aby-

            "Spiku, už se nudím," stěžovala si, protože Caleb momentálně skončil obličejem ve fortelně udělané zdi. Když byl schopen se k nim zase otočit, bylo jasné, že má zlomený nos. No, hezouny už hrát nebude. "Doraž ho, lásko. Ať se netrápí." "Jenže já neumím zabít něco, co se ani pořádně nebrání." Spike protočil oči. "Jemu zabíjet bezbranné potíže rozhodně nedělá. Vzpomeň si na Vincenta a jeho kamarády." Buffy kývla a uhnula před Calebovým útokem. Potom do něj začala soustředěně bušit. Potácel se, obličej měl na kaši a už skoro neviděl. Buffy couvla a máchla svou novou hračkou. Prakticky ho rozsekla vejpůl. Padl mrtvý k zemi.

            Buffy se zvedl žaludek a zakrvácenou zbraň rychle předala Spikovi. Vyběhla ven a doufala, že na čerstvém vzduchu ji přejde chuť zvracet. Vletěla komusi do náruče. Moc ho nestudovala a zhluboka se nadechla. Voňavý svěží vzduch zabral. Hned jí bylo lépe.

 

            "Já věděl, že jsem ti chyběl," zašeptal Angel a pevně ji k sobě přitiskl. Strnula a odstrčila ho.

            "Ahoj, Angele. Nevím co to plácáš, ale popletl sis přemožitelky. Faith je v Sídle. Je dobře, žes přijel. Poslední dobou je dost nervózní. To jí nemůžeš aspoň občas zavolat?" uvedla všechno na správnou míru Buffy. Spikovi, který už pár vteřin stál mezi dveřmi, protože se o Buffy bál a hned za ní vyrazil, spadl kámen ze srdce. Při pohledu na to, jak ji Angel objímá, mu tuhla krev v žilách. Skoro se rozbrečel. Buffy vycítila že tam je. Otočila se na něj a zakoulela očima. Slzy zmizely a on se šťastně usmál. Vzala ho pod paží a obrátila se zpátky na Angela. Kdyby měl místo očí kolíky, tak už se Spike vejde do krabičky od sirek. Tvářil se jako kakabus.

 

            "Proč jsi přijel?" zeptala se Buffy. Otevřel kufřík a vytáhl obálku a jakýsi řetízek s přívěskem. Obojí podal Buffy. "Díky, ale narozky mám až za týden." Spike se v duchu praštil dlaní do čela. Ještěže to vím. Při tom, co se tady děje, bych na to úplně zapomněl.

            "To není zrovna klasický dárek. Mělo by vám to pomoci. Bližší detaily jsou v obálce." Buffy kývla a dar-nedar mu vrátila. "Do Sídla trefíš. Zajeď tam, buď tak hodný, a dej to Gilesovi. My tady ještě něco dořešíme a přijdeme za vámi. V lednici je krve dost, takže o hladu nebudeš," dodala. "Moc by mne zajímalo co budete řešit?" vrčel Angel. Buffy se líbezně usmála. "Stěhování. Musíme jít zachránit stěhováky před ex-démonkou pomsty." Angel předvedl výraz hodný boha pochybností a otočil se na patě. Ve vteřině byl pryč. Jo, na odchody byl vždycky kabrňák, povzdechla si Buffy v duchu. Pak se obrátila ke Spikovi.

 

            "To bylo skvělé. Kde ses tam vzal?" zašeptala a pohodlně se uvelebila v jeho náruči. Pohladil ji. "Dohodli jsme se, že půjdeš první a já za tebou. Jenže pak jsem uviděl toho parchanta. Tak jsem šel raději za ním. Otevřel vzadu dvířka, kterých jsme si nevšimli. Nevrzala, takže nebyl problém být mu v patách. Čekal jsem co z něho vypadne, ale byl furt zticha. Ještěže se ta lady ohnula. Je… byl rychlý jak blesk, skoro jsem nestačil zareagovat, ale jak minul, tak mi tak krásně nastavil své pozadí a já neodolal. Buffy se rozesmála. "Byl jsi vážně dokonalý," chválila ho. "Spajků," zaloudila, "víš jak se cítím po boji-" "Máš hlad, lásko, já vím," rezolutně ji přerušil a malinko odstrčil. Ve dveřích se objevila bělovlasá paní. Usmívala se. O přemožitelkách věděla všechno.

            "Dobrá práce," řekla krásným, melodickým hlasem. Buffy zrudla a vrátila se k ní. "Já na vás pozapomněla. Promiňte. Ale tady zůstat nemůžete," dodala hned. Žena se usmála. "Jenže já sem patřím. Mé dny jsou sečteny-" "Pendrek," skočil jí nevychovaně do řeči Spike. "Nechápu proč. Sbalte si a pojeďte s náma. V Sídle je místa dost a Giles, pozorovatel Buffy, z vás bude v extázi. Po cestě vám seženeme něco soudobějšího na sebe a pak se rozhodnete sama. Ale tady vás samotnou nenecháme a hotovo." Žena se ten den už podruhé rozesmála.

            "Vy jste tak osvěžující! Dobře, takovou nabídku nemohu odmítnout. Stejně už tady nemám co dělat a vzhledem k tomu, že mám vlastně dohlížet na pozorovatele, tak není důvod nedohlédnout na toho… jak mu říkáte?" "Giles, Rupert Giles," hlesla Buffy. "Mě říkejte Candida. Buffy už znám a jak se jmenujete vy, mladý muži?" "Spike." "To je přezdívka. Jinak to je William," upřesnila Buffy. "Děkuji za záchranu života, Spiku. Jestli dovolíte, půjdu si vzít věci. Dáte mi dvacet minut?" usmála se vědoucně. Buffy se znovu začervenala. "Počkáme na vás jak dlouho bude potřeba. Zatím se projdeme. Zkontrolujeme, jestli je na hřbitově klid." Candida kývla a zmizela uvnitř.

 

            Spike chytil Buffy za ruku a oba se rozběhli ke hřbitovní bráně. Do jeho hrobky vpadli jako velká voda. Clem už byl pryč. Seděl spolu s Rusalkou na korbě náklaďáku a mířil do L.A. Buffy sjela po žebříku dolů a pohodlně se natáhla na postel. Spike na nic nečekal a připojil se k ní. Pomáhali si ze šatů a líbali se. Během pár minut už se hrobkou neslo slastné sténání.

 

***

 

            Dvacet minut uteklo jako dvacet vteřin a oni vyšli ven. "Asi jsme se tady milovali dnes naposledy," zašeptala Buffy. "Možná. Vadí to moc?" kouknul na ni. Zavrtěla hlavou. "Jen doufám, že to nebylo naše úplně poslední milování." "Nemaluj čerta na zeď, lásko. Minimálně dnes v noci si to určitě ještě zopakujeme. Počkej, teď si uvědomuju, tys Angelovi lhala!" změnil raději téma. Pokrčila rameny. "Jen v jeho zájmu. Jinak by neodešel a buďto bychom stejně šli do hrobky a on by se vztekal nebo bychom tam nešli a vztekala bych se já. Znáš mě jak jsem protivná, když jsem nervózní." Spike se zasmál a přidal do kroku. Candida už na ně čekala. Vedle sebe měla dřevěnou truhličku s měděným držadlem.

            "Jdeme pozdě?" Zavrtěla hlavou. "Ne. Loučila jsem se. Strávila jsem tady hodně času." Spike jí zavazadlo vzal a doprovodil ji k autu. Otevřel zadní dvířka a pomohl jí nastoupit. Zmateně se rozhlížela. Její věci dal do kufru. Buffy se mezitím usadila vpředu. Nastoupil a nastartoval. Candida vydechla. Buffy se na ni otočila.

            "Už jste někdy autem jela?" Zavrtěla hlavou. "Nebojte se. Je to bezpečné. Spike řídí dobře. Kdyby vám bylo špatně, nestyďte se a řekněte to. Zastavíme. Spiku, jeď pomalu," přikázala. Kouknul po ní s výrazem: Přece nejsem blbej a rozjel se.

 

***

 

            Angel otevřel dveře do svého Sídla a nevěřil vlastním očím. Jeho útulný byteček, kde si většinou sám četl a meditoval, praskal ve švech. Ženských jak naseto. Všechny štěbetaly a jemu, i když tam byl jen pár vteřin, začala pomalu bolet hlava. Potom uslyšel známý hlas, který pronesl větu, která i jemu šla z hloubi duše.

            "Proboha, to nemůžete být chvíli potichu?" "Gilesi!" vykřikl upír a splnil tak pozorovatelův sen. Vážně zavládlo ticho. "Angele?" odtušil Giles a šel mu vstříc. "Co ty tady?" Podal mu obálku. "Přivezl jsem vám nějaké informace. Můžeme si promluvit někde v klidu?" "Jistě, v mém pokoji," přisvědčil Giles a už ho vedl do... Takže tady už svůj pokoj nemám, povzdechl si v duchu Angel. Zavřeli za sebou. Giles ukázal na láhev whisky. "Nalej si." Rád poslechl. Sedl si a rozhlížel se. Moc se to tam nezměnilo. Angel si odkašlal. "Za chvíli bude ráno. Mám tady šoféra a vůz. Mám ho poslat na noc pryč nebo rovnou odjet? Nevím kde spát." Teprve pak Gilesovi došlo o co jde. "Oh, promiň. Já ti to tady zabral, ale-"

 

            "To nebude problém," ozvalo se ze dveří, mezi nimiž stála Faith. Angel se málem polil. Skoro zapomněl jak je sexy. "Mohla bych tě vzít do podnájmu," zakřenila se. Giles jim rukou naznačil: Ven, oba. "Faith se o tebe postará. Já si to tady aspoň v klidu přečtu." Angel vstal a prakticky ji vynesl ze dveří.

            "Kde máš pokoj?" zachraptěl. Předehrou očividně čas ztrácet nehodlal. "Co tvůj šofér?" provokovala. Zamračil se na ni, ale vytáhl mobil. "Jeďte na noc do města. Ráno vás zavolám." "Tak kde?" zavrčel. "Nahoře." Vzal ji na ruce a schody spíš vylétl, než vyšel. Úžasem oněmělých potenciálních si nevšímal. Faith otevřela a hned za nimi zamkla. Přirazil ji ke dveřím a přisál se k jejím ústům. Hladově mu odpovídala a kusy šatů okolo nich létaly jako havrani. Měli vzácně stejný vkus. Kůže a černá. Ani nevěděli jak a už leželi na posteli. Jejich těla se prolnula. Faith chvílemi křičela, on sténal a vrčel. Rytmus se zrychlil. Potom vykřikli oba současně a upír přemožitelku doslova přišpendlil k matraci. Šťastně se k němu tiskla.

            "Stýskalo se mi," přiznala se. Zvedl hlavu a podíval se jí do krásných očí. "Měli jsme v L.A. problémy." "Spal's s ní?" "S kým?" nechápal. "No, s tou Jasmínou, jak jsi o ní naposledy básnil." Přes tvář jí přeběhla vlna bolesti. "Ne. To bylo o něčem jiném. Ale měl jsem ti aspoň zavolat. To je pravda." Políbil ji. "To bylo promiň." "Omluva přijata." Angel se nadzvednul a natáhl se vedle ní. Zůstala ležet, tak si ji přitáhl do náruče.

            "Věř mi. Nejprve jsem měl vymytý mozek, ale ne sexem!" zdůraznil. "A pak nás honili, takže telefonovat nešlo. Řekl jsem si, že osobní návštěva bude lepší. I když to pár dní potrvá." Faith přemáhala slzy. "Věř mi," zaprosil. "Nikoho jiného nemám."

            "Co Buffy?" "Díky, už ne," zalhal. "Jsem starej. Za těch víc než sto let jsem si zvykl, že Spike utěšuje holky, co odložím. Ne naopak. Na second hand nejsem stavěný." V duchu si za ta slova jednu vrazil, ale dobře cítil, jak se Faith uvolnila. "Tak co, věříš mi Víro?" Kývla a pohodlněji se mu uhnízdila v náruči.

            "V tom případě mám návrh. Co kdybychom se pokusili srovnat můj průměr?" Faith se mu vzepřela o prsa a koukla do očí. "Průměr?" zamračila se. "Jo. Četl jsem, že muži mají sex průměrně dvakrát týdně. A já, když nepočítám tebe, to za posledních sto let dělal vlastně jen dvakrát. Co ty na to? Pomůžeš mi?" To už Faith zářila ne jako sluníčko, ale spíš jako tisíc sluncí. Překulila se na něj a zašeptala mu do úst. "Ráda pomáhám."

 

***

 

            Někdo zaklepal a Giles zvedl hlavu od papírů. "Dále." Dovnitř nakoukla Buffy. "Kde ho máte?" "Angela? Je nahoře s Faith, myslím." "Ne. George Bushe. Nebo už odjel?" "Koho?" Vyvalil na ni oči. "No venku jsme se málem srazili s minimálně desetimetrovou limuzínou. Takovou přece jezdí prezidenti. Myslela jsem si, že nám konečně přijel poděkovat." Giles se na ni soustrastně zahleděl.

            "Udeřili tě hodně? Caleb ti dal nakládačku, co? A praštila ses do hlavy. Máš otřes mozku, to chce čas, z toho se dostaneš." Zpoza dveří se ozval řehot. Spike se mlátil smíchy o zeď. Buffy ho za ucho vtáhla dovnitř. "Spíš na gauči, jasné?" Hned mu sklaplo. Rozhodl se pro úhybný manévr. "Gilesi, upravte se, vstupuje dáma. Navíc je to váš šéf." Giles se na něj podíval snad ještě soucitněji, než předtím na Buffy. "Čeho máš ale otřes ty, Spi-" Ironická poznámka mu zmrzla na rtech. Spike totiž otevřel dveře dokořán a vešla Candida. Giles podvědomě vstal a odložil brýle i čtivo. Usmála se na něj.

            "Už dlouho jsem neviděla žádného pozorovatele. Buffy říká, že jste dobrý. Jste?" Giles na ni zíral jako myšák na kobru. "Já-já, nevím," koktal. "Nemusíte se mne bát. Já nekoušu." Konečně se trošku probral. "Promiňte. Dokonale jste mne popletla. Jsem Rupert Giles. Těší mne," řekl a podal jí ruku. Přijala ji. "Ráda bych si s vámi promluvila o samotě."

            "Takže my jdeme," ohlásil Spike. "Ještě... jedl jste?" "Ne, vlastně ne. Jen děvčata." Spike kývl. "Candido, jste vegetariánka?" Nechápavě na něj hleděla. "Jíte maso?" "Ach tak. Já moc často nejím. Většinu čekání na přemožitelku jsem promeditovala." "Fajn. No, když vám nebude chutnat, nebudu vás nutit. Už vás nechám," dodal a zavřel dveře.

 

            "Buffy, lásko, s tím gaučem jsi to myslela vážně?" kňoural. "Jo. Ale budu na něm spát s tebou," vyplázla na něj jazyk. Rozesmáli se a raději šli shánět potravu pro pozorovatele a jeho pozorovatelku. Že strava začne být problém jim bylo jasné. Rusalka odjela. Něco měli v mrazáku, ale se složitými jídly je konec. Tentokrát se ještě zadařilo. Buffy se o svoji megaporci na rozloučenou podělí s Candidou a Giles dostane druhou Xanderovu večeři. Neví, že ji tady měl, tak mu nebude chybět. Momentálně byl doma a uklidňoval Anyu, která panikařila při představě, že se s věcmi na náklaďáku už nikdy neshledají.

            Asi po půlhodině se otevřely dveře Gilesova pokoje a oba vyšli ven. Buffy vzala Candidu za ruku a odvedla ji ke stolu, na který Spike už servíroval. "Dobrou chuť," popřály jednohlasně všechny potenciální. Hned potom si zase začaly povídat. Candida si opatrně vzala vidličku a nenápadně sledovala Gilese, jak jí. Rychle přišla příboru na kloub a ochutnala první sousto. Zřejmě došla k názoru, že je to lepší, než meditace a tiše, se zjevnou chutí, jedla. Buffy se vytratila nahoru a zorganizovala pro ni pokoj. Kennedy, která až dosud spala sama, byla přemístěna k Shannon, která na tom byla podobně. Buffy rychle povlékla nové lůžkoviny. Byly poslední. Když je tehdy přivezli, měli pocit, že je nikdy nemohou spotřebovat. Bylo jasné, že čas se naplnil.

            Žádná další přemožitelka už nepřijede. Konečná bitva začíná.

 

***

 

            Jeli domů. Candida byla nadšená večeří, společností děvčat a vyhřátým pokojem s čistou postelí snad úplně nejvíc. Kostým, který jí, než se vydali do Sídla, našli v opuštěném obchodním domě, se jí moc líbil a dlouhou řízu odložila bez stopy zármutku. Zatímco se s Buffy probírala prádlem a dalšími oděvními detaily, vypadala stále mladší. Když odcházeli ze Sídla, seděla u krbu a vyprávěla potenciálním báje o přemožitelkách. Giles ji fascinovaně sledoval. Angel ani Faith se neobjevili a nikdo je nehledal.

            Takže se vytratili. Jeli potichu, jen se občas políbili. Krátce a něžně. Cítili, že se blíží bod zlomu. Zaparkovali na Revello Drive. Vešli do domu. Všude už byla tma. Spike otevřel poslední láhev šampusu, co jim zbyla. Nalil a potom, se sklenkou v ruce, pomalu procházeli jednotlivými místnostmi.

 

            "Je mi líto, že jsem se tehdy podívala na strop," zašeptala Buffy. Spike ji vzal okolo ramen. "To už jsme řešili. Přiznej, že ty tapety jsou moc krásné. Skoro půl roku jsme si žili takhle pěkně. Až tohle skončí, uděláme si nový domov. Také si uvědom, že tehdy jsme vlastně odhalili Prvního. Kdyby jím ten tapetář neprošel, tak nás vůbec nenapadlo, že je nehmotný. Všechno zlé je k něčemu dobré. Také jsme si vyzkoušeli, že, když o něco jde, zvládneme to." Postupně došli až ke svému pokoji. Vešli. Měli rozestláno. Spike na ni zamrkal.

            "Zůstaneme tady nebo-" "Radši pojď spát, teda... lehnout si, teda..." koktala. "Já vím, lásko. Já vím."

 

***

 

            Přišlo ráno. V obývacím pokoji domu Summersových zasedlo vrchní velení k poradě. Na stole voněla káva, asi už poslední vdolečky, které tady kdy Spike usmaží a samozřejmě na něm stála i konvice s čajem pro Gilese. Ten strávil bezesnou noc nad materiály, co přivezl Angel. Ten očividně také strávil bezesnou noc, protože zíval na celé kolo a Faith ho nonstop peskovala, že si má dát ruku před pusu. Nakonec ji poslechl a dal svou dlaň na její ústa.

            Buffy, jako obvykle při krizových poradách, seděla na klíně Spikovi. Byla bledá. Dům, zbavený rodinných fotografií a všech maličkostí, které ho až do včerejška proteplovaly, a které odjely do L.A., na ni začal dýchat smutkem, opuštěností a jakýmsi neosobním chladem. Už to nebyl domov. Chvěla se Spikovi v náruči i když měla teplý svetr a dům byl, díky generátoru, který hlomozil na dvorku, vyhřátý. Giles upil čaje a odkašlal si.

 

            "Sešli jsem se tady v poněkud neveselé době. Díky schopnostem našich čarodějek," usmál se na Willow a Taru, které se k sobě tulily na gauči, "a samozřejmě Buffy, na vás Robine nezapomínám, nebojte se. To vy jste donesl ty maňásky. Víme, že pod střední školou je nejen brána do pekel, na to už jsme všichni zvyklí, ale navíc se v jejím foyer formuje armáda složená z UberVampů. Buffy, která měla možnost s jedním z nich bojovat, nám navíc sdělila, že jejich likvidace je podstatně obtížnější, než likvidace obyčejných upírů. Přítomní prominou. Díky Angelovi jsme však získali výhodu ve hře.

            Zaprvé víme něco o těchto praupírech. Jsou to Turok-hanové. Spolehlivě je zničí sluneční světlo, tím podobnost s běžnými upíry vlastně končí. Svěcená voda po jejich kůži steče jako po labutím peří. Kolík je vlastně k ničemu, protože mají tak silnou hrudní kost, že zabodnout jim kus dřeva do srdce je velice obtížné. Ne nemožné. Jenže by to chtělo asi nějaký masivní samostříl a ten bohužel nemáme. Zatím se nejlépe osvědčilo setnutí hlavy, ale i to je dost náročné. Mají poněkud houževnatý krk. Buffy o tom ví své. Prý si připadala jako kat Marie Stuartovny. No, tolik k boji ženy proti pradémonovi a teorii vůbec.

            Druhým dárkem z L.A. je šperk. Ta věcička je sice jako módní doplněk poněkud nevkusná, ale jako zbraň by mohla být více než užitečná. Tímto předávám slovo Candidě. Až teď jsem si uvědomil, že se chovám jako barbar. Candido, odpusťte. Měl jsem vás nejdříve oficiálně představit…" Shovívavě se usmála.

 

            "To je v pořádku, Ruperte. Jsem zvyklá na to, že muži ženy přehlížejí. Pozorovatelé jsou nejhorší. Jen se dívají a potom zaznamenají do svých análů konec dalšího mladého, spíše dívčího, než ženského života. Je to tak už po staletí. Ale nejsme na hodině dějepisu ani psychologie. Jsme tady, abychom vymysleli jak zabránit konci světa. A máte pravdu, půjčte mi to," požádala a vztáhla ruku. Giles jí podal medailon na řetízku. "Ano. Je to on. Tohle je opravdu mocná zbraň. Jenže nepatří do rukou každému. Stejně jako sekera přemožitelek. Jen pravá přemožitelka, přemožitelka s čistým srdcem, je jí hodna. I kdyby bylo přemožitelek na tisíc, jen jediná je ta pravá. Jsem poctěna tím, že jsem se s ní mohla setkat." Podívala se na Buffy a nahlas se zasmála. "Já si nemůžu pomoci, ale když tě vidím se Spikem-" Xander zavrčel.

            "Zlatá slova. Já se na to taky nemůžu dívat-" "Za prvé, mladý muži, je neslušné skákat lidem do řeči. A už vůbec ne ženě, která... škoda hovořit. Navíc jsem to myslela jinak. Mě se ti dva líbí. Sice mne nikdy nenapadlo, že by přemožitelka a upír spolu mohli svorně žít nebo minimálně spát!" zvýšila hlas a zamlaskala na Angela, který už pár minut spal a právě začal chrápat dost nahlas. Faith s ním zatřásla, čímž dosáhla jediného. Něco si zabroukal, položil jí hlavu na rameno a spal dál. Aspoň, že už potichu. Candida mávla rukou a usmála se na Spika.

            "Jsi trošku popřením funkce přemožitelky, ale Buffy to svědčí, tak co? Prostě jsi výjimka potvrzující pravidlo. Mimochodem, mohla bych dostat ještě trošku toho tvého elixíru života?" poprosila a Spike se jen spokojeně usmál. "Bude mi ctí, lady," řekl, Buffy uložil do křesla, převzal prázdný hrneček a šel připravit další horkou čokoládu. Candida využila chvíle, kdy byl v kuchyni, a podala medailon Buffy. Zvážněla.

            "Rozhodnutí je na tobě. Tohle je velice mocná věc. Jenže, jak už jsem říkala, je mocná jen v rukách toho, kdo je k tomu povolán. Tomu pak dá svoji sílu. Musí to být někdo s duší, ale víc, než člověk." Spike se objevil ve dveřích a beze slova postavil před Candidu kouřící šálek. Buffy si všimla jak se mu zatřásla ruka a jak hypnotizoval spícího Angela. Vzala medailon a zblízka si ho prohlížela. Pak zvedla oči ke Spikovi. Vzala ho za ruku a nahlas se zeptala: "Co přesně to dělá?" Candida pokrčila rameny a foukala do kakau. "Má to vyvolat očistnou vlnu, která nejbližší okolí zbaví všeho nelidského." Buffy se znovu zahleděla na medailon. Měla pocit jako by v kameni, který ho zdobil, zahlédla plameny a zároveň paprsek slunce. Už jí to bylo úplně jasné. Zatnula zuby a zvedla hlavu. Upřela zrak do matně modrých očí bělovlasé dámy.

 

            "Ponesu ho-"

 

            "JÁ," vykřikla Faith a toužebně se podívala na Buffy. "Prosím," zaškemrala jako malá holčička. "Ty jsi svět zachránila už několikrát. Jsi ta pravá vyvolená. Já ne. Ale i já chci dojít spasení. Nechci po smrti skončit v pekle a ty víš, že už stojím před jeho branou. Dej mi šanci být tou hodnou. Dovol mi to." Obě přemožitelky na sebe zíraly snad věčnost. Zelené oči hledaly něco v těch čokoládových a naopak. Potom Buffy vstala a pověsila medailon Faith okolo krku a políbila ji. "Může tě zabít. Víš to?" Faith kývla. "I já chci být šampionem!" Buffy se zasmála a Angel se probudil.

            "Co-co se děje?" koktal zmateně. Obě přemožitelky současně protočily oči a Faith si ozdobnou zbraň ukryla za výstřih. Co oči nevidí... "Angele, vstávej! Je čas vrátit se do L.A.!" zahřměla Faith. "Jasně. Máš sbaleno?" zeptal se a protíral si ospalé oči. "Jedeš sám," pokazila mu náladu. "Cože?" nechápal. "Myslel jsem, že-" "Ještě tady mám... máme práci. Ty se vrať a-" "Připrav se na možnost, že selžeme," přerušila ji Buffy. "Mimochodem, byl bys tak hodný a šel se mnou nahoru? Potřebuji si s tebou promluvit." Hlavou mu naznačila směr a Angel zjihl. Měl pocit, že je zase v jejím starém pokoji na kolejích a ona ho vybízí k pokecu na chodbě, protože Riley... Vítězoslavně se ušklíbnul na Spika a vyrazil po schodech za Buffy.

 

***

 

            Vešli do pokoje, který znal jako... počkat, takhle to nemá být! Už to nebyl pokoj středoškolačky. Byl to pokoj ženy a na první pohled mu bylo jasné, že nejen její. Sice už jej nezdobily fotky typu 'on a ona', ale nemohl si nevšimnout Spikova oblečení, které bylo pověšené v pootevřené skříni a patrně bylo vyloučeno z transportu. Automaticky přešel místnost a sedl si na své oblíbené místo u okna. Bože, jak mu právě tohle chybělo. Sedět tady a dívat se na Buffy. Ať už dělá cokoliv. Tomu neodolal ani Angelus a dokonce ji ani nedokázal zabít. Pral se s ní, bil ji, vysmíval se jí, ale doopravdy by jí neublížil. I on ji miloval, ale... poněkud drsně. Angela samotného zajímalo, jestli by do ní, tehdy u Acathly, byl schopen zabořit meč, kdyby ho ona-

 

            "Chci tě o něco poprosit," řekla Buffy a vytrhla ho tak ze vzpomínek. Usmál se na ni a začal se těšit. Věděl co přijde. Pusť Faith k vodě, já zachráním svět a pak spolu budeme žít až-

            "Viděla jsem auto, kterým jsi přijel. Prosím. Odvez do L.A. Dawn, Xandera, Anyu a Robina. Hlavně Dawn bude dělat potíže a ty jsi jediný, kdo ji zvládne. Ať už to tady s náma dopadne jakkoliv, dávám ti ji na starost. Možná tady já i Spike umřeme. Potom by měla už jen tebe. Postarej se o ni. Prosím." Jeho nebijící srdce zamrzlo. Buffy viděla, že skoro zpopelavěl. Tak znovu: "Pěkně prosím..." Kývnul.

            "Nic víc nechceš?" zeptal se s poslední jiskřičkou naděje. "Ne. Vlastně ano. Pokud svět půjde do pekel, drž nám tam místo..." zasmála se smutně a... skoro vyrazila Spikovi a Dawn zuby. Celou dobu totiž měli ucho na dveřích. Spike dostal k bouli nádavkem ťafku a Dawnie strčila rovnou Angelovi do náruče. Spika si odvlekla do koupelny a zavřela dveře. Pověsila se mu okolo krku a rozplakala se. Byl totálně zmaten, tak ji jen hladil. Po pár minutách se vzpamatovala. Opláchla si oči, vysmrkala se a podívala se mu do očí.

            "Nemohla jsem dovolit, abys nesl tu věc. Přece víš co říkala Candida a pak také... já i Faith jsme v tom kameni viděly světlo. Denní světlo. Jen to zabije ty zmetky, ale ono by-" "Zabilo i nás. Angela a mne," dopověděl. "Přesně. Takže Angel odveze ty, kteří by nejsnáze došli úhony. Potom tady zůstaneme jen my dva, Giles, Candida, čarodějky a-"

 

            "Potenciální," ozvalo se ze dveří, do nichž vstoupila Willow. "Nebo NE-potenciální, ale opravdové přemožitelky," dořekla Tara. Na dveře někdo zaklepal. "Mohu dál?" zeptala se Candida. "Můžu si vymyslet, že si chci umýt ruce, ale spíš jsem zvědavá... co tady vy tři holky v koupelně, o upíru nemluvě, kujete?" Willow se usmála. "Jak zachránit svět." Candida kývla. "Fajn téma. Nějaké nápady?" Tara také kývla. "Ten váš bude asi nejlepší?" "Můj? Který? Ale hlavně... tykej mi. Sice je mi- neřešme to. Co jsem vymyslela já?" "Řekla jsi: 'I kdyby bylo přemožitelek na tisíc...'" připomenula Willow. Tři páry totálně popletených očí zamířily k čarodějkám. Ty se usmály.

            "Myslím, že bychom mohly potenciální řekněme… povolat. Všechny najednou," vysvětlila Wilow. Candida si vyměnila pohled se Spikem a Buffy... "To je geniální. Zvládneš to?" "Ano, ale budu potřebovat pomoc. Hlavně až skončím-" Znovu je přerušilo klepání. "Dále."

            "Všechny ven a uřiďte to tady. Já si jdu zdřímnout. Na diskuze, kdo má a kdo nemá odjet, nemám ani náladu ani... prostě je to na vás," zívnul Giles a zmizel v pokoji Dawn.

 

***

 

            Buffy držela v náručí Dawnie a šeptala jí do ucha sliby, o kterých si nebyla ani dílem jistá, že je bude schopná splnit. Konečně vzlykající sestru bezpečně předala Angelovi. Usadil se spolu s ní do zadní části limuzíny. Harrisovi a poněkud uražený ex-ředitel Sunnydale High už dříve odjeli svými vlastními auty. Angelův odvoz hrdě odmítli. Buffy práskla dveřmi vozu a dobře si všimla, jak šofér nadskočil. Kašlala na jeho soukromé pocity a zamávala. Vtom ucítila, jak ji okolo pasu vzala něčí, lidská, ruka. Faith. Podívala se na ni. Nemávala. V očích měla zvláštní výraz.

            "Bé... teda Á, ale na to už si asi nezvyknu. Omlouvám se ti za všechno. Po tomhle stejně asi skončím v pekle. Jen jsem ti chtěla říct, že-" "Vážně miluješ Angela," dopověděla za ni Buffy. "To je v pořádku. Já vážně miluju Spika. Mám návrh. Nebudeme se objímat ani líbat, ale raději půjdeme dovnitř a dotáhneme do úplné dokonalosti plán, jak nakopat-" "Prdel těm zpeklasynům," zasmála se Faith. Plácly si.

 

***

 

            "Takže jsme v zásadě domluveni," zakončil poradu Giles. "Ještě to shrnu," dodal, čímž si vysloužil ostentativní zazívání ostatních, ale tím se nedal vyrušit. "Spike dnes v noci ukradne, teda... znárodní, pro dobro celého světa, autobus. Samozřejmě to bude ta novinka, se kterou se Sunnydaleský dopravní podnik chlubí tak tak od léta. Má dokonale tónovaná skla-"

            "Aby řidič neshořel v plamenech!" zavyla Buffy a zrušila přednášku. "Gilesi, jděte pryč. Jeďte s Candidou za holkama. Nějak šetrně jim sdělte, že zítra touhle dobou budou po smrti nebo přemožitelkami. Někdy večer za váma přijedou čarodějky a Willow provede kouzlo 'povolání'. Když se povede, všichni se v klidu vyspíme a pak-" Willow ji přerušila.

            "Když se to povede, Giles hned odveze Taru a Candide do L.A. Spikovým vozem. Já zůstanu," zvýšila hlas. "Mohu ještě být zapotřebí. Tiše," řekla Taře, která zalapala po dechu. Willow se podívala Buffy do očí. Něco si řekly, ale nikdo nevěděl co.

            "Dobře," hlesla Buffy. "Takže sraz tady. V pravé poledne. Pokud se kouzlo nepovede, někdo ze Sídla nám to doběhne říct a budeme hledat jiné řešení. Já a Spike teď jdeme vyloupit Dopravní podnik města Sunnydale."

 

***

 

            Oba koukali jako u vyjevení. Všechna vozidla byla fuč. Zbyl tam jen stařeček autobus, který svážel do školy děti, jejichž rodiče neměli čas, možnost, zájem nebo chuť, vozit tam své ratolesti sami. Spike zaklel a vrhl se k poslednímu dopravnímu prostředku, který s aspoň trochou dobré vůle, uveze dva tucty přemožitelek. Nastartoval. Bylo to trošku napínavé, ale vyšlo to. Opatrně se rozjel a zaparkoval před garáží. "Ještě sehnat benzín a..." Buffy ruply nervy.

            "Jak dlouho tímhle můžeš jet? Ksakru. To prostě nejde-" rozplakala se. Spike seskočil a vzal ji do náruče. "Jasně, že jde, lásko. Už jsme si to jednou prožili. Pamatuješ, jak jsme chystali Rosinantu, abychom mohli utéct před Glory?" Buffy kývala hlavou a už s lepším pocitem nasedla. Zdálo se jí, že to bylo před staletími. Spike zamířil rovnou k nákupnímu centru. To by bylo, aby tam neměli alobal a lepící pásku.

 

***

 

            Buffy se držela Spika za ruku a doufala, že spolu nejsou spojeni navždy. To sekundové lepidlo fakt fungovalo. Očividně oba mysleli na totéž, takže se na sebe usmáli a skoro na poslední chvíli si vzájemně sloupali poslední kousky lepivého gelu. Zase spolu mohli být jen z vlastní vůle. Spokojeně se zadívali na svoje celonoční dílo. Autobus měl všechna skla pokrytá hliníkovou fólií a zpětné zrcátko bylo naštelované tak, aby Spika neupálilo.

            Tma začala růžovět. Spike své Buffy stiskl ruku. "Pamatuješ?" Kývla a místo odpovědi si ho k sobě otočila a políbila.

 

Dnes ještě vychází slunce nad Sunnydale, zítra už nad ním nevyjde.

 

***

 

            Buffy vší silou svírala dlaň Faith. Už ne potenciální, ale pravé přemožitelky se bily s UberVampy.

            "Padejte!" vykřikla Faith. Medailon na její hrudi žhnul a žluté paprsky, které se z něj linuly, byly stále zářivější.

            "Já tě tady ne-" pokusila se Buffy.

            "Ale necháš. Dneska jsem JÁ ta, která se obětuje. MAZEJTE PRYČ!" zařvala na ex-potenciální. Všechny utíkaly jako o život. Jenže... ono to nebylo jako, ale doopravdy. Ony běžely o život. Buffy stále váhala. Faith použila zbraň toho největšího kalibru, aby ji odtam dostala.

            "Vyřiď Angelovi, že nikoho jsem nikdy nemilovala víc, než jeho. A že jsem ráda, že on mi přísahal to samé." Čekala co se stane, ale Buffy ji zase překvapila. Její uslzené oči se šťastně usmály a...

            "Děkuji, to jsem potřebovala slyšet. Spolehni se. Vyřídím mu to. Mám tě ráda."

 

***

 

            Halfrek levitovala nad Sunnydale, které se zvolna, ale neúprosně, propadalo do pekel. Pozorovala jak Buffy z posledních sil běží po střechách domů. Měla pocit, že sleduje nějaký katastrofický film. Sotva přemožitelka skočila na další střechu, za patami se jí zhroutil dům, ze kterého pravě odskočila. Halfrek se cítila unavená, jako by to běžela s ní. Pak si všimla žlutého autobusu, který jel jen kousek před Buffy. Soustředila se.

            William... Ten se nám pěkně vybarvil, pomyslela si. Kdybych to tehdy věděla... Cecily mu nemusela dát košem. Jenže dala. A on si svou přemožitelku zaslouží. Přečetla mu myšlenky. Sláva. Něco si přeje.

            'Ať je Buffy zase se mnou.'  Halfrek luskla prsty. Buffy skočila ze střechy a... 'Přání je splněno.' Neviditelná sila jí malinko pomohla. Halfrek se spokojeně usmála. Teď jsem mu ty kopačky vynahradila.

 

            Stejně by mne zajímalo jak by to všechno dopadlo, kdybych Anyi nesplnila to její pošetilé přání. Když ji tehdy Xander nechal stát u oltáře, poprosila mne, ať jí nějak pomůžu. Prý, že je na vině Buffy. Xander pořád doufá... Ale ona - Anya - ho opravdu miluje a bla bla bla. Dalo jim hodně práce, než vymyslely jak správně naformulovat přání, aby jim za to D'Hoffryn nevynadal. Nakonec se to povedlo. Anya si přála, aby se Buffy Xanderovi zhnusila natolik, že si ji, Anyu, ještě rád vezme. Pak už to bylo snadné.

            Halfrek vrátila čas jen kousek za moment, kdy Xander požádal Anyu o ruku. Přesně do chvíle, kdy se Buffy nedobrovolně vrátila z nebe. A potom jí z mozku odstranila psychický blok, který dostávají všechny přemožitelky ve chvíli, kdy jsou ke svému poslání předurčeny. Moc práce jí to nedalo. Využila momentu, kdy se Buffy reinkarnovala a tu drobnůstku, která u ní stejně nijak zvlášť dobře nefungovala, jí do nového těla vložit nedovolila. Halfrek zavrtěla hlavou. Taková nehmotná titěrnost a co dokáže. Spikův čip byl ve srovnání s tímto přímo monument. A přitom...

            Žádná přemožitelka nepocítí soucit s upírem či démonem. Bude schopná je likvidovat bez výčitek svědomí.

            Tak nějak zněla poučka v záznamech Rady, které spolu s Anyou prostudovala. Takže, Buffy se vrátila z nebe a stala se sama sebou. Už ji nic neovlivňovalo. Jednala tak, jak jí to přišlo správné. Žádné musíš a nesmíš. Halfrek se až divila, jak rychle si našla ke Spikovi cestu. Nebo vlastně nedivila. On ji miloval už dávno a ona si to musela jen dovolit. Xander ji sice miloval dál, ale Anyu si nakonec vzal. Naposledy pohledem zkontrolovala blondýnku. Ležela na střeše autobusu a vší silou se držela.

 

            Fajn. "Úkol splněn," zamumlala si a zmizela v gejzíru světel.

 

***

 

            Spike brečel. Pedál plynu měl sešlápnutý až k podlaze. Jel jak nejrychleji mohl, ale pro něj to bylo až příliš rychle. Jet rychle bylo dobře pro přeživší přemožitelky, ale pro něj to bylo špatně. Buffy tam zůstala! Ta věta mu stále zněla v mozku.

            'Bum...' Něco těžkého dopadlo na střechu autobusu. Pohlédl do zpětného zrcátka. Na střeše to něco bojovalo o zbytky stability. Rychle zkontroloval okolí. Značka, která hlásala, že: 'Welcome in Sunnydale', ho minula a on více než citlivě zabrzdil. Něco, s blonďatým copem, který sám upletl, se mu svezlo po předním skle. Skrz otvor v alobale hleděl do zelených očí, které... byly unavené, ale živé. Nikdy tak moc netoužil po tom, aby mohl na slunce. Takhle mohl jen sedět a čekat až... Pákou otevřel dveře autobusu a... Buffy mu padla do náruče. Pevně ji k sobě přitiskl. Zasypal polibky. Líbal do krve sedřené dlaně, na nichž se začaly tvořit stroupky a puchýře. Už je takové jednou viděl. Ale na tom teď nezáleželo. Byla tady... u něj. Živá a-

            "Lásko, ty krvácíš," vyděsil se, když uviděl a hlavně ucítil, že jí triko mokvá krví. Buffy jen mávla rukou. "Jeden z těch parchantů měl skoro dobrej den. Jen skoro. Už to ani, jau... oprava, bolí to, ale zahojím se. Dej mi pět minut. Zkontroluju holky a jedeme do L.A."

 

***

 

            Autobus zastavil před Hyperionem. Spike otevřel dveře a polibkem vzbudil Buffy. Usnula mu na klíně jen pár mil za ex-Sunnydale. Dopravní policie by ho sice nepochválila, že současně řídí motorové vozidlo a objímá svou ženu, ale nebyl ochoten pustit ji z náruče. Stále kontroloval jak a hlavně jestli, jí buší srdíčko. Ta rána se mu nelíbila. Ošetřil ji, ale měl jen lékárničku, která byla ve výbavě autobusu. Nikoho nenapadlo vzít s sebou něco pořádného. Dokonce ani Willow. Sice se nabídla, že bude řídit místo něj, ale odmítl. Ne, že by jí nedůvěřoval. Šofér byla možná lepší, než on, ale... nesnesl by sedět vedle. Nedokázal by poslouchat brebentění přemožitelek. Skoro všechny vyvázly téměř bez zranění. Některé však to štěstí neměly. Stejně jako Shannon. Prý zabila toho bastarda, který bodl Buffy a zachránila jí tak život. Jenže, když se nad ní potom sklonila, jiný UberVamp jí zezadu probodl srdce. Triko Buffy bylo zbrocené i krví Shannon.

            Takže raději zůstal s Buffy sám, v kabince pro řidiče. Seděla mu na klíně, ruku okolo jeho krku, hlavu položenou na jeho rameni. Jednou rukou si ji přidržoval. Její drobná postavička mu nezavazela ani v nejmenším. Silnice byla pustá. Nikde nikdo. Takže jel a vzpamatovával se z té hrůzy, kterou si prožil, když mu Willow přikázala odjet a Buffy byla ještě TAM. Poslechl, ale jen proto, že to Buffy slíbil. Slíbil jí, že odjede, až to Willow uzná za nutné a ona mu na oplátku slíbila, že neumře. Oba svůj slib splnili. Jen tak tak, ale splnili.

 

            Angel vrazil do autobusu a vyrval Spikovi zvolna se probouzející Buffy. Vynesl si ji ven. "Žiješ! Ty žiješ," šeptal a pokusil se ji políbit. Snažila se ho odstrčit, ale byl příliš silný a ona vyčerpaná. Tak ho kousla. Lekl se a pustil ji.

            "Už jsem ti jednou říkala, aby sis nepletl přemožitelky," ucedila naštvaně a vděčně se opřela o Spika, který se konečně vymotal ven a teď stál za ní. Angel se zamračil. "Promiň, že jsem se o tebe bál. Už to víckrát neudělám," vrčel. "Na Faith se nezeptáš?" Podíval se jí do očí. "Co je s Faith?" hlas se mu zachvěl.

            "Obětovala se. Zůstala tam. Nechtěla odejít a možná už ani nemohla. Chtěla spasit svět. Mám ti vyřídit, že jsi největší láskou jejího života. Prý jsi jí přísahal totéž. Je to pravda?" Angel přikývl. "Znáš to. Při sexu se toho napovídá..." mlžil. Buffy ho probodla pohledem.

            "Díku bohu, neznám. My si se Spikem nelžeme. A už vůbec ne při milování." Ucítila polibek ve vlasech. Willow si odkašlala.

 

            "Mám návrh. Ukaž nám kde budeme spát. Buffy je zraněná. Chci se jí na to podívat. Spiku, vezmi ji do náruče a jdeme. Angele, veď nás." Upír nešťastně kývl. Vykročil k hotelu. Fred stála v recepci, v ruce krabici s léky a obvazy. Willow si nejdřív padla do náruče s Tarou a pak převzala lékárničku. Jen rty naznačila polibek a Fred se potěšeně zasmála. Wesley ji raději objal okolo ramen a s Tarou si vyměnil výmluvný pohled. Giles vyběhl z Angelovy kanceláře. Asi před hodinou tam usnul. Nespal už víc, než dva dny. Vlastně od chvíle, kdy Angel odvezl Dawn ze Sunnydale. Pohled na Buffy ho uklidnil i zneklidnil. "Co ti je?" vykřikl. "Bude to dobrý, Ruperte," odpověděl místo ní Spike a kráčel za Angelem do schodů.

            "Kde je Dawnie?" zeptala se unaveně Buffy. "Nahoře. Byla utahaná. Přesto nedokázala usnout. Když zjistila, že se do Sunnydale nedá dovolat, zpanikařila. Odmítala si jít lehnout. Fred jí dala něco na spaní, takže nakonec usnula. Uložili jsme ji," vysvětlil Angel a otevřel dveře jednoho z pokojů. Spike položil Buffy na postel a Willow jí začala svlékat triko. "Nechceš vypadnout?" zasyčel Spike. "Za prvé, je to můj hotel a za druhé, jsem ji nahou už-" "Ven," přikázala Buffy tichounce. Práskl za sebou dveřmi. "Au," zasténala. Willow prohlížela ránu. "Takže, buďto si ode mne necháš píchnout injekci, která tě pošle do limbu, čili uspí, a já ti potom ránu vyčistím a dám ti další inje-" "Nejsem jehelníček," naštvala se Buffy. "Proč do mne chceš pořád něco bodat? Injekce bolí, nemám je ráda a chci domů k ma-" rozplakala se. Spike ji vzal do náruče.

            "Zeptej se Fred, jestli se tady nedají sehnat antibiotika jako prášky. Peníze neřeš," podal Willow svou šrajtofli. "Kdyby to nestačilo, zajdu do banky. Ránu jí vyčistím sám." Kývla a vyšla na chodbu. Ve dveřích se srazila s Dawn. "Žije? Co jí je? Jak jí je?" panikařil klíček. Buffy se konečně vzpamatovala. Uvědomila si, že nemůže jít domů. Ani k mamince.

            "Dawnie," zašeptala. Sestra se k ní zprvu vrhla, ale rychle zpomalila. "Ty jsi zraněná!" "Řekni mi něco, co nevím," ušklíbla se Buffy. Spike ji vložil Dawn do náruče a vstal. Svlékl si plášť a zašel do koupelny. Umyl si ruce a vrátil se k sestrám. Nekompromisně je od sebe zase oddělil a krví nasáklou halenku podal Dawn, aby ji nějak zaměstnal. Gázou namočenou ve vlažné vody s troškou dezinfekce opatrně potíral zranění a každé bolestné škubnutí poraněného těla si protrpěl spolu s Buffy. S úlevou zaregistroval, že krvácení ustalo. Dveře se tiše otevřely a vstoupila Tara.

            "Spiku," šeptla, "pamatuješ, jak ses naposledy opaloval?" "Jasně, pojď dál. Vezmi ji kam chceš-" "Ne dřív, než sní tohle. Klid, žádné injekce," zbrzdila je Willow. Buffy se na ni vděčně usmála. Potom se posadila, opřela se vyčerpaně o Spika a poslušně polkla tabletky, které jí Will podala. Pak dovolila Taře, aby ji vzala za ruce... podívala se jí do očí. Jako by najednou byly v místnosti jen ony dvě...

 

***

 

            Angel stál v místnosti hned vedle pokoje Buffy. Uši nastražené. Čekal až všichni zmizí a Buffy zůstane sama. Konečně. Willow, Tara i Dawn se odporoučely a po pár minutách odešel i Spike. Angel slyšel, jak mu Buffy přikázala jít se najíst. Počkal ještě pár vteřin a potom... Pootevřel dveře. Buffy ležela v posteli, přikrytá až po bradu, jen jednu ruku měla položenou na přikrývce. Chvíli se na ni jen díval a potom vešel. Posadil se k ní a vzal do dlaní dlaň její. Políbil ji na zápěstí. Otevřela oči.

            "Co to děláš?" "Kontroluji ti tep," improvizoval. "Dobrej pokus," usmála se Buffy. "Chtěl jsi mi něco? Jestli jo tak pohni, protože jsem utahaná jako kotě a můžu každou chvíli usnout." Angel si smutně vzpomněl na den, který se nestal. To byla taky ospalá. A pak jsem všechno zvoral. "Jen jsem ti chtěl říci, že tě opravdu miluji. Pořád. Zůstaň se mnou. Prosím." Buffy si ho dlouho tiše prohlížela a jemu se zdálo, že má ještě naději.

            "Říkáš, že mne miluješ. Chceš, abych byla šťastná?" zašeptala. "Chci," kývl a naklonil se k ní, aby ji políbil. Položila mu bříška prstů na rty. "Tak mne nech odejít se Spikem. Jsem s ním šťastná. Už dlouho. My dva jsme se minuli. Nebylo nám to přáno." Pohladila ho po tváři. Políbil jí aspoň prsty, když na rty nedosáhl.

            "Buffy, kdyby Spike nebyl. Zůstala bys?" Zavrtěla hlavou. "Kdyby Spike nebyl, nejsem si jistá, že bych dokázala žít dál. Dává mi sílu." Angel se na ni zraněně podíval. "Já bych nemohl být tvou silou?" Znovu zavrtěla hlavou.

            "Ne. Angelus i ty jste mi příliš ublížili. Ne fyzicky, i když to také, ale hlavně duševně. Vytrpěla jsem si toho vedle tebe příliš, než abych se s tím dokázala vyrovnat. Pořád tě mám ráda, ale moji lásku jsi rozdupal. Její zpráchnivělé kousky jsou rozeseté po Sunnydale a pár je jich i v L.A. Nic z ní nezbylo. Snad jen přátelství. Je mi líto, že Faith umřela. Doufám, že je v nebi, jako jsem byla já. Mohli jste být spolu šťastní. Ona tě vážně měla ráda. Neplivej na její památku. Kdysi jsem na ni žárlila, jeden z posledních střípků mé lásky k tobě, ale to už je pryč." Odmlčela se. Angel ji naposledy políbil do dlaně a vstal.

            "Omlouvám se. Za všechno. Mimo to, že se ti nebudu vnucovat, mohu pro tebe ještě něco udělat?" Přikývla. "Vymysli nějaký způsob, jak bychom se se Spikem dopravili do Velké Británie. Chceme jet domů." "Domů?" vytřeštil na ni oči. "Domů," potvrdila. "Spike je tam doma a já jsem doma tam, kde je on. Mám strach," pokračovala, "že loď by mohla ztroskotat nebo by při nějakém cvičném poplachu Spika vyhnali přes den na palubu. No a s linkovým letadlem bychom si také nepomohli. Nedá se zaručit, že místo nočního letu bychom nemuseli letět ve dne, ať už kvůli zpoždění nebo proto, že náš let odklonili. Napadá tě něco?" Angel smutně kývl. Sklonil se k ní a políbil ji na čelo. "Netrap se. Zařídím to. Jsem CEO Wolfram & Hart. Udělám cokoliv, jen abys byla šťastná. Pamatuj si to. Pěkně se vyspi." Buffy klesla víčka. Usnula dřív, než Angel vyšel ze dveří.

 

***

 

            Spike seděl v recepci a pil krev. Před pár vteřinami si zopakoval svůj akrobatický kousek. Seskok z prvního patra. Vyděsil při tom Fred, ale nešlo to jinak. Nedokázal neposlouchat za dveřmi co si Angel s Buffy povídají. Teď se za sebe styděl, ale současně byl šťastný. Tón, jakým Buffy řekla: 'Chceme jet domů.' mu prozradil víc, než stovky vyznání lásky. Miluje mě a chce mě. Z celého srdce. Angel pomalu scházel ze schodů.

            "Jdu do kanceláře. Musím něco zařídit," oznámil a zmizel v temné noci. Spike dopil a vrátil Fred sklenku. Poděkoval jí úsměvem a šel nahoru za Buffy. Potichu otevřel. Spala. Malinko pochrupovala. Svlékl se. Byl také unavený i když on hlavně psychicky. Vlezl si k ní pod deku. Něco si zamumlala a uvelebila se mu v náručí. Políbil ji do vlasů a po velice dlouhé době si dovolil ten luxus, hodit všechno za hlavu.

            Sunnydale skončilo v pekle. Spolu s ním zmizel i hrob Joyce a také hrob... Buffy. Brána pekla je uzavřená, temná armáda na prach. A jeho přemožitelka může spát. A on s ní. Až se probudí, čeká je nový život. Všechno začne od začátku. Zlé nechají za sebou a pokusí se... prostě žít dál.

 

***

 

Velká Británie, Skotsko

 

            Buffy se nadšeně rozhlížela po krajině, která se okolo nich míhala. Ani jí nevadilo, že barvy jsou utlumené tmavými skly. Spike průběžně potichu klel, protože si odvykl jezdil vlevo. Do Londýna se dopravili luxusním soukromým letadlem společnosti W&H. Giles se zprvu trošku mračil, ale nakonec ho Angel ukecal. Strávili spolu noc u láhve skotské a Angel mu do detailů vylíčil svůj záměr přestavby ambasády pekla na zemi ve veskrze užitečnou organizaci. Nakonec si plácli, že nově etablovaná Rada bude s novým CEO W&H spolupracovat. Takže v L.A. nastoupili do speciálně upraveného letounu a za soumraku už byli v Londýně.

            Bydleli v jednom ze Spikových domů, hned u Temže a když se pořádně vyklonili z okna, dohlédli na Tower Bridge. Prohlédli si Londýn ve dne, Spike mezitím seděl na netu a domlouval detaily jejich stěhování na sever, i v noci, to už s nimi šel také a poskytl jim zasvěcený výklad o historii města. Strávili tam pár pěkných dní a pak se dohodli, že se rozejdou.

            Dawn zůstane s Gilesem v Londýně, kde si dokončí střední školu, aby mohla ze nějaký ten rok nastoupit na Royal College of Art. Také mu bude pomáhat, aby Rada zase začala plnit svůj úkol. Teď, když byla přemožitelek spousta, to bylo více než nutné. Buffy se Spikem zamířili do Skotska, za upíří rodinou, která už na ně byla celá natěšená.

            Spike se najednou usmál a od volantu se na ni podíval.

 

            "Šťastná?" Kývla.

 

***

 

epilog: Los Angeles

 

            Angel seděl sám ve své luxusní kanceláři skoro na střeše mrakodrapu, který byl sídlem a samozřejmě i majetkem W&H. Popíjel vydru a zkroušeně se probíral poštou.

            Jeho plány na znovuzískání Buffy totálně zkrachovaly. Už jí to ani neměl za zlé. Poté, co ji doprovodil k letadlu, si dal tu práci a zcela objektivně si promítl vše, co se mezi nimi událo. Byl nucen konstatovat, že pokazil, co mohl. Takže si uložil dalšího bobříka trpělivosti. Jsme přece nesmrtelní a nikdy neříkej nikdy.

 

            'Kdyby mi zůstala aspoň Faith', povzdechl si v duchu.

 

            Halfrek, která ho, nikým neviděna, už hezkou chvilku pozorovala, se zakřenila. Luskla prsty. Angelovi padla pod ruku neforemná obálka.

 

            'No nic, něčím začít musím', řekl si a otevřel ji. Mezi prsty mu proklouzl medailon. To je přece... nevkusná tretka dopadla na zem a okamžitě se z ní vyrojil vír. Jakési malé tornádo. Angel vyděšeně zíral, jak se v něm pomalu zhmotňuje kostra. Postupně se obalila masem a kůží. Svou, i tou, kterou dostala k vánocům. Faith přestala ječet a rozhlédla se. Nic nechápala. Ještě před pár vteřinami se loučila s Buffy.

            "Faith," vydechl nadšeně Angel. Halfrek se pochválila, jak je dobrá a zmizela.

            "Angele!" vykřikla Faith a vrhla se mu do náruče. Halfrek se poněkud přechválila.

 

Ale to už je jiný příběh.

 

*****

 

            Pomenší, plnoštíhlý brunet s prořídlými vlasy a nevýrazným obličejem se s výkřikem plným děsu a frustrace posadil na posteli. Srdce mu tlouklo jako zvon a on byl zbrocený studeným, páchnoucím potem. Vyděšeně se rozhlížel okolo sebe.

            Co to bylo? Příšerně ho bolela hlava. Taková hrůza! Vždyť takhle to on přece nenapsal. Takhle to nemělo skončit! Vymotal se z propocených lůžkovin a vrhl se ke svému archivu. Chvějící se rukou vytáhl DVDčko se šestou sérií. Přetočil pár sekvencí a... ulevilo se mu. Bezva.

 

            Buffy je zlomená. Dál. Buffy nemá peníze. Dál. Buffy se Spikem v ruinách starého domu. Dál. Buffy otročí v Double Meat Palace. Dál. Buffy bezcitně zbije Spika. Dál. Buffy opustí Spika. Dál. Xander nechá Anyu stát u oltáře a uteče. Dál...

 

Šťastně vypnul přehrávač a šel se osprchovat.

Všechno je jak má být.

 

Byl to jen zlý sen. To mám z toho, že se přejídám.

Od zítřka změním životosprávu, slíbil si.

 

To by tak hrálo, aby něco dopadlo dobře.

Toho bohdá nebude, aby mé postavy žily šťastně až navěky!

 

 

 

 

KONEC