Znovu dospět - 2. kapitola




Autor: Annys


Znovu žít

„Já jsem tě varovala!“ Vykřikla modrá bohyně a vykročila proti obviněnému.
„Počkej Illyrio, není to, jak myslíš, Buffy říkala, že jde nakupovat.“
„V tuhle dobu mají otevřeno leda tak v sexshopu.“
„Já nevím, co šla nakupovat.“ Usmál se Angel a vyhnul se její pěsti.
„Takhle o mojí holčice nemluv.“ Přikázala Illyria.
„Ani tam nechoďte, Angel s Illyrií se zase hádají.“ Upozornila Gilese a Connora Willow přede dveřmi.
Connor: „Proč? Už zase?“
Willow: „Kvůli Buffy.“
Giles: „Už zase?“
Willow: „Dneska je to zajímavý, Angel se odvážil použít jméno Buffy ve spojení se sexem.“
Connor: „Že bych přihodil sázku na bohyni?“
Giles: „Kam šla?“
Willow: „Angel říká, že nakupovat.“
Giles: „V tuhle hodinu?“
„Ahoj lidi, proč stojíte na chodbě?“ Usmála se na ně Buffy s několika taškami kolem zápěstí.
Connor: „Kdes byla?“
Buffy: „Jsi snad moje matka?“
Connor: „Ne, ale ta náhradí právě mlátí Angela.“
Buffy: „Už zase?“
Tahle věta se tam používala až příliš často.
„Miláčku, něco jsem pro tebe koupila. Co to tu zase děláte?“ Bufy vešla do bojovné arény a dělala, jakoby jí nikdo nic neřekl.
Angel: „Snažím se Illyrii přesvědčit, že jsi ode mě neutekla.“
Buffy: „Proč bych utíkala? Illy, provedla jsem něco?“
Illyria: „Holčičko, ty jsi šla vážně nakupovat?“
Buffy: „Samozřejmě.“
Illyria: „Stejně jsem ti moc neublížila.“
Angel se na Illyriu jen zakřenil. Co jiného mu zbývalo? Určitě by si to s ním později vyřídila. Buffy ho popadla za rukáv a táhla ho pryč. Illyria si resignovaně sedla na křeslo. Teď už mohl Giles a ostatní vejít. Podobné scény tu byly poslední dobou obvyklé. Illyria dávala na Buffy přehnaný pozor a ta to jenom podporovala.
Giles: „Našel jsem jednoho démona, ten se bude Buffy líbit.“
Connor: „A ty které se jí nelíbí, vyřídíme my?“
Willow: „Ne, ty vyřídí Illy, že?“
Illyria: „Je mi jedno, že jsi všemocná čarodějka. Jestli mi ještě jednou řekneš Illy, zmlátím tě tak, že ti oči zčernají i bez magie.“
Connor: „zajímavé výhružky Illyrio, lepšíš se.“
Illyria: „Kde je vlastně Buffy a Angel?“
Connor: „Opravdu to chceš slyšet?“

Buffy dotáhla Angela až do jeho pokoje. Hodila tašky na zem a vášnivě ho políbila.
Angel: „Copak jsi koupila.“
Buffy: „Jenom počkej…“
Odběhla a vzala si sebou jednu tašku. Za chvíli se vrátila. Měla na sobě černé krajkové prádlo. Zasněně se usmál, když k němu vyzývavě šla. Položila mu ruku na hrudník a zatlačila ho na postel. Zlatý náramek na její pravé ruce se mu zaleskl před očima. Ten jí koupil těsně potom, co se dali znovu dohromady. Posadila se mu na klín.
Buffy: „Tak co, líbí?“
Angel: „Takhle musíš chodit nakupovat častěji.“
Buffy: „Věděla jsem to.“
Usmál se, začal jí rukou putovat po zádech. Jakoby mapoval svoje území. Očima jí bloudil po tváři, zatímco se zabývala jeho košilí a tím, co měl pod ní. Zatlačila a donutila ho lehnout si na postel. Hrál si se zapínáním podprsenky, když se ho snažila dovést k šílenství svými rty. Někdo neomaleně vtrhl do dveří a oba je tak vyděsil. Jediný, kdo takhle vcházel, byla Illyria, to byl průšvih. Oba se na sebe podívali pohledem, „co budeme dělat?“ a málem se začínali modlit.
„Co to tu vy dva sakra děláte?“ Vykřikla, Buffy sebou trhla jako vždycky, když někdo zvýšil hlas.
Buffy: „Počkej, Illy.“
Illyria: „Máme tu upíry.“
Angel: „Takže mě zase nezmlátíš?“
Illyria: „Jako bych tě někdy mlátila.“
Angel: „Jako bys mě někdy nemlátila.“
Buffy: „Co víme?“
Illyria: „Willow používala zase nějaký kouzlo a omylem se s někým spojila. Velký hnízdo, bylo jich tam nejmíň šest.“
Buffy: „Konečně pořádná bitka.“
Illyria: „Tímhle bys je sice dostala na kolena, ale radši se obleč, venku je zima.“
Buffy: „Jasně mami.“
Angel: „Vezmeme sebou Connora?“
Buffy: „Potřebujeme ho ještě zaučit.“
Illyria: „Tohle zvládneme my tři, pokud se po sobě nebudete moc plazit.“
Buffy: „Copak my se po sobě někdy plazíme?“
„Teda v práci.“ Dodala ještě k velkému smíchu Illyrie. Illyria hned prohodila něco o jejím úžasném ošacení. Buffy na ni vyplázla jazyk a odebrala se ke skříni, kde hledala nějaké vhodné oblečení.
Angel: „Vypadáš zamyšleně, Illy.“
Illyria: „Jen mi to připadá nějaké jednoduché. Willow se na někoho napojí a my hned zlikvidujeme celé hnízdo.“
Angel: „Proč jsi to neřekla před ní.“
Illyria: „Vždyť je dítě.“
Angel: „Nechci se s tebou hádat. Pokud z toho ale nemáš dobrý pocit, možná bychom tam neměli chodit.“
Illyria: „Přemožitelce to nevymluvíš, pokud je možnost zlikvidovat šest upírů najednou.“
Buffy už se vracela celá natěšená na nějaké to zabíjení.

Okamžitě se rozjeli na místo, o kterém jim Willow řekla. Vtrhli do hnízda upírů, bylo jich šest. Na každého dva. Většina se jich ale rozběhla proti Buffy, protože v ženě hledali snadnou oběť. Ve chvíli, kdy jediným výpadem zlikvidovala jednoho z nich, jim došlo, že se přepočítali. Angel a Illyria stáli každý proti jednomu upírovi. Buffy to nedělalo nejmenší problémy. Byla šťastná, že si zase může zabít pár zubatců. Byla ve svém živlu a v tu chvíli jí to nemohl nikdo vzít. Už její třetí upír se snesl v prachu k zemi, Angel už bojoval se svým druhým, ale Illyria pořád nemohla zvítězit nad jejím přírůstkem. Vyběhla jí naproti a zapíchla mu kolík do zad. Illyria na ni vděčně pohlédla, zatímco si Buffy oprašovala oblečení.
„Tak se s ním už přestaň párat Angele.“ Křikla k Angelovi, ten se jenom usmál a upíra poslal do pekla.
Buffy: „Teď mám chuť na dobrý pití, zajdeme si do baru.“
Illyria: „To je dobrý nápad.“
Angel: „Já myslel, že po zabíjení máš chuť na něco jiného.“
Buffy. „To sice ano, ale do toho Illy nezapadá.“
Illyria: „Tak budete tady tokat, nebo se budeme bavit?“
Angel objal Buffy kolem pasu a vykročili z hrobky.

Buffy a Angel leželi proti sobě v posteli a dívali se na sebe. Hladil ji po tváři a po vlasech. Zasnil se, když se dotýkal té rozpálené pokožky.
„Nezdála se ti Illyria nějaká divná?“ šeptla a počkala až na ni soustředí pohled.
Angel: „Ne, tobě ano?“
Buffy: „Byla nějaká zmatená, nebo co.“
„Možná měla jenom blbej den.“ Snažil se ji uklidnit a hladil ji po rameni.
Buffy: „Musím na to celou dobu myslet.“
Angel: „Určitě se to nějak vysvětlí.“
Ráno trávil jako obvykle Connor čtením novin. V druhé ruce hrnek s čajem, nohy natažené před sebou, tak si mladík představoval dokonalé ráno. Angličan vedle něj nervózně listoval nějakou knihou. Jinak tam byli sami. Všude ticho, krom šustění stránek. Idylka ale byla narušena vpádem přemožitelky. Zaujala svoji oblíbenou zábavu pokoušení Connora. Sedla si mu na nohy a ťukala mu do novin. Takové zcela dětinské chování si osvojila ve svém pětiletém období.
„Nemohla bys chvilku pokoušet někoho jiného?“ zvolal nešťastně a snažil se tak upoutat pozornost Gilese.
Buffy: „Třeba koho? Tebe mám nejradši.“
Ojej, teď nastala objímací chvíle. Pověsila se mu na krk a snažila se ho udusit. Nejen, že mu vždycky zmačkala noviny, ale většinou mu i vylila čaj. Ale bylo to od ní roztomilé. I později si zachovala hodně ze svých dětských zlozvyků. Mezi to nepatřilo jen objímání a pokoušení. Hlavně se pořád usmívala a to vnášelo do celého domu radost.
Connor: „Kde je táta?“
Buffy: „Nevím, asi zase pracuje.“
Connor: „A ty se nudíš?“
Buffy: „Nechceš něco vyvést?“
Connor: „Ale Buffy, nejsme přece děti.“
Buffy: „A to vadí?“
„Gilesi.“ Zakvílel k Angličanovi Connor, aby ho vysvobodil.
Giles: „Jen běžte děti.“
Buffy: „Connore, prosím.“
Connor: „Dobře, když chvíli počkáš.“
Buffy: „Díky, jsi nejlepší.“
Connor resignovaně vstal a hned si něco pomyslel o otci, že musí přes den bavit jeho milenku. Když ona se vždycky tak smutně podívala. Tomu nedokázal odolat ani Angel, ani on. Jak snadno oba téhle Summersové vždycky podlehli. Giles zuřivě dál hledal v knize a vůbec je nevnímal.

Vzal Buffy ven, do jarního L.A. které začínalo kvést sladce vonícími květy jemných barev. Byla tak nadšená z každého dne. Z každého východu i západu slunce. Jen jediný barevný motýlek jí dokázal vyvolat úsměv na tváři. Šli do parku, sedla si u fontány a dívala se na vodu. Stále jako tenkrát, když byla „malá“. Zvedla k němu hlavu a usmála se. Koupil jí zmrzlinu a strávili spolu celé dopoledne. Jak se vrátili, ztropila jim Illyria scénu a hned potom i Angel. Oba si ale hned Buffy omotala kolem prstu a usmířila. Buffy se zrovna tulila k Angelovi a Illyria jako obvykle seděla a přemýšlela, když do pokoje vtrhl rozrušený rozcuchaný Giles.
Angel: „Gilesi, stalo se vám něco?“
Giles: „Něco jsem našel, Willow mi s tím pomohla.“
Buffy: „Kde je Willow?“
Giles: „Odpočívá, je vyčerpaná.“
Buffy: „Je v pořádku? Neměla zase nějaký problém?“
Giles: „S magií? Ne, je v pořádku.“
Buffy: „Půjdu za ní.“
Vstala a chvatně odešla. Doteď se cítila za čarodějku zodpovědná. Ale teď vypadal rozrušený převážně Giles.
„Jste v pořádku Gilesi? Nechcete si sednout?“ Angel neplýtval projevy úcty vůči pozorovateli jeho lásky. Angličan se nervózně posadil a užuž otevíral pusu, že jim všechno řekne. Připojil se k nim i Connor, teď už nikdo kromě Buffy a Willow nechyběl.
Giles: „Máme problém.“
Connor: „To jsme si všimli, Gilesi, ale určitě nic velkého.“
Giles: „Uf, nic velkého. Konec světa.“
Angel: „Už zase?“
Giles: „Svět si představte jako kouli. Kolem ní jsou ostatní světy. Jeden svět se prolne s druhým a tím se oba zhroutí.“
Illyria: „No a co je za problém?“
Giles: „Ten, který se zhroutí, bude ten náš.“
„Už zase?“ Angel i Connor znuděně konstatovali fakt, že už to začíná být fádní.
Giles: „Něco narušilo rovnováhu. Pokud vezmete hrst z jedné misky na vahách, musíte vzít i z druhé. Něco uvízlo mezi miskami, na jedné misce to zoufale chybí, ale nemůže se to na ni dostat.“
Connor: „A vy jste jistě vymyslel, co uděláme.“
Giles: „Willow zjistila, kde je problém, brzy to vyřídíme.“
Angel: „Jak?“
Giles: „To musím zjistit, ale nemáme moc času.“
Všichni Gilese pozorovali, vypadal, že je situace opravdu nebezpečná. Giles by tomu jinak nepřikládal takovou váhu. Najednou se Illyria chytla za hlavu. Bolestivě se sklonila k zemi. Angel si vedle ní klekl a pomohl jí znovu si sednout do křesla.
„Illy, co je s tebou?“
„To, že je mi blbě ještě neznamená, že se nenaštvu, když mi řekneš, Illy.“
Giles: „Na Illyrii jako na boha to začne působit první. Potom čarodějka, démon, přemožitelka a nakonec lidé. Náhlé bolesti hlavy, horečky, křeče. To všechno nás čeká. Počasí se zblázní, zvířata budou nervózní budou napadat lidi. To se stene během dní.“
Angel: „Jak tomu zabráníme?“
Giles: „Musím něco najít. Já mám naštěstí času dost. Během pár hodin se bude stav Illyrie zhoršovat. Po ní přijde na řadu přemožitelka.“
Angel: „Buffy? Musím za ní.“
Giles: „Zatím je v pořádku. Odveď Illyrii.“
Illyria: „Ne, postarej se o malou.“
Angel: „Buffy je zatím v pořádku.“
Illyria mu dala ruce kolem krku. Vzal ji do náruče a odnesl do jejího pokoje. Tam za ní hned běžela Buffy. Předtím jim jen stihla říct, že Willow je na tom špatně. Kdo měl nejvíc síly, byl napaden první. Teď Buffy seděla vedle postele Illyrie. Skoro si nedokázala představit, jak je někdo jako ona bezbranný. Teď tam ležela, měla zavřené oči a její tělo nejevilo ani známku po její předešlé síle. Po pár hodinách jí začala mizet barva z vlasů i kůže. Začala se znovu měnit v člověka, kterým byla. Nikdo nedokázal říct, jak to dopadne. Když se začínala slabá cítit i Buffy, Giles konečně něco našel. Zrovna jen čtyři poslední schopní „lidé“ byli v jídelně.
Giles: „Musíme najít to, co uvízlo mezi světy a přivést to sem. Je to nejspíš bytost. Nevím co, nevím jak, nevím proč.“
Buffy: „Jak to sem dostaneme?“
Giles: „Willow musí použít kouzlo.“
Buffy: „Na to už nemá sílu.“
Giles: „Vezme si ji od tebe. Jsi jí tady nejbližší.“
Angel: „ne, vždyť jsi slabá.“
Giles: „Není jiná možnost, Angele.“
Buffy: „Jestli mi sílu vezme konec světa, nebo Willow, jaký je v tom rozdíl?“
Connor: „Taky se mi to moc nelíbí.“
Giles: „Už nejsi dítě Buffy, ty se musíš rozhodnout.“
Rozhodně zvedla hlavu: „Udělám to.“
„Buffy.“
„Teď nejde o mě, jde o Illyrii.“

Buffy seděla vedle Willow v kruhu, nakresleném na zemi. Willow ji držela za ruku a pomalu odříkávala jaké kouzlo. Potom sebou trhla, z Buffyina těla začala proudit energie, kruh se bíle rozzářil. Najednou světlo zmizelo, spojení mezi Willow a Buffy bylo přerušeno, protože Buffy spadla k zemi. Willow vstala, černě jí žhnuly oči.
„Willow, cos to udělala?“ obrátil se k čarodějce vyčítavě Giles, zatímco Angel běžel k ležící Buffy. Vzal ji do náruče.
Willow: „Buffy bude v pořádku. Zase získá svoji sílu, ale teď ji mám všechnu já. Je jí dost k provedení kouzla, ustupte.“
„Gilesi, pomalu dýchá.“ Obrátil na sebe pozornost Angel. Položil Buffy na Willowinu postel.
„Vzala jsi jí příliš mnoho síly Willow.“
„Jestli nepřežije, tak…“ rozzuřil se Angel nepříčetný nenávistí.
„Klid Angele, na soudy je brzy. Teď proveď to kouzlo Willow.“ přerušil ho skoro klidný Giles. Willow si stoupla doprostřed kruhu. Po skončení kouzla se v kruhu Willow pod nohama objevila dívka. Giles vzal deku a položil ji na ni. Willow přestala kouzlit a sklonila se k dívce. Měla tmavé vlasy a hnědé oči.
Willow: „Jak je na tom Buffy?“
Angel: „Špatně.“
Willow: „Nemůžu jí tu sílu vrátit.“
Giles: „Willow, postarej se prosím o tu dívku.“
Willow: „Jistě.“
Willow pomohla drobné dívce vstát. Bylo jí asi šestnáct. Měla vylekaný pohled. Dovnitř vešel Connor: „Co se stalo?“
„Tati?“ Vytřeštila na něj dívka oči.
Willow: „Buffy, ona…“
Angel: „nedýchá. Přestalo jí tlouct srdce, rychle zavolejte záchranku.“
„Co jsem to udělala?“ Vzlykla Willow. Connor se chopil telefonu a udělal, co Angel řekl.
Giles: „Connore, odveď někam tu dívku.“
V pokoji nastal zmatek. Holčička se nehodlala hnout z místa. Willow vzlykala a Giles zíral na Angela, držícího Buffy za ruku. V tu chvíli vběhli dovnitř doktoři ze záchranky a odvezli Buffy do nemocnice. Giles vzal dívku do jednoho z pokojů a nechal ji tam hlídat. On a Connor zatím odjeli do nemocnice. Angel musel zůstat v domě, protože ještě nezapadlo slunce. Willow stále vzlykala v rohu, tak jediný, kdo ho mohl uklidňovat, byla Illyria s nezvykle hnědými vlasy.

Giles s Illyrií byli zrovna u té dívky, kterou k nim přenesla Willow. Pořád seděla na posteli a odmítala se všemi mluvit. Snažili se ji k tomu přimět, ale ona jen zarytě mlčela a zírala do zdi. Willow zrovna byla u Buffy. Byla připojená na přístrojích, které ji udržovaly při životě. Angel seděl v rohu pokoje a jen se na ni díval, jak se ztrácí ve všech těch hadičkách.
Angel: „Bylo to tak rychlé.“
Willow: „Je mi to líto, Angele. Když do mě začala proudit její síla, nemohla jsem to už zastavit. Nechtěla jsem, aby to takhle dopadlo. Buffy je jako moje sestra a…“
Angel: „Já vím Willow. Všem je vám to líto, ale to mi ji nevrátí.“
Willow: „Určitě se to brzy zlepší.“
Angel: „Víš moc dobře, že ne. Žije jenom díky všem těm hadičkám a přístrojům.“
Willow: „Nemůžu nic dělat Angele.“
Neodpovídal. Dál se na ni díval. Vypadala, jakoby spala. Ten kamenný výraz ve tváři byla maska smrti. Posledních pár dní pro ně byly jako na kolotoči. Zmatené, neuvěřitelné, nepochopitelné, rychlé. Vždycky aspoň někdo z nich byl u Buffy v nemocnici, kdyby se probrala. Taky někdo hlídal Angela, když nebyl u Buffy. Museli přimět mluvit tu mladou dívku. Mezitím se všichni snažili udržet na nohou. Pokračovalo to ještě několik měsíců. V ničem žádný pokrok. Connor se staral o Angela a neopouštěl ho ani na chvíli. Giles se snažil všechno řídit a nutil Illyrii, aby se nezhroutila, nebo někoho nezabila. Willow mezi tím vším proplouvala s nesnesitelným pocitem viny.
Connor teď seděl s Angelem u Buffy. Sestřička přišla, že musí Buffy umýt a postarat se o ni. Angel řekl, že to udělá. Vzal si od sestry žínku a jemně jí přejížděl Buffy po tváři. Připadal si jí tak mnohem blíž.
„Tati, měl by ses najíst a odpočinout si. Vypadáš hrozně, jak dlouho jsi neměl krev?“
Angel: „To není důležité.“
Connor: „Tím, že se budeš zanedbávat Buffy nepomůžeš.“
Angel: „Nesmím ji ani na chvíli nechat samotnou. Bojí se cizích lidí.“
Connor: „Aspoň na chvíli.“
Angel: „nemůžu, Buffy mě potřebuje.“
Connor: „Ona stejně neví, že jsi tady.“
Angel: „Doktor říkal, že ví, co se kolem ní děje.“
Connor: „To říkají vždycky, aby to nebylo pro příbuzné tak těžké.“
Angel: „Já najdu způsob, jak ji zachráním.“
Nemělo cenu, aby se s ním hádal. Nechal Angela s Buffy chvíli samotného a odešel za doktorem.
„Nechci vám dělat marné naděje. Je minimální šance, že se probere.“ To už jim říkal. Každým dnem se ta šance zmenšovala. Už skoro půl roku strávili u její postele a hledali jediný náznak zlepšení, ale nic.
Connor: „Kde teďka je?“
„Všeobecně se domníváme, že pacienti se v tomto stavu vrací do šťastných chvil života a prožívají je pořád znovu. Někdo, kdo se probudil, taky vyprávěl o obrovských zahradách s kvetoucími stromy. Vy jste příbuzný?“
„Nevlastní syn.“
„Možná byste se měli připravit na možnost, že ji odpojíme od přístrojů, které ji drží při životě.“
„Takže umře?“
„Den ode dne je šance menší. Po půl roce je téměř nulová.“
„Budu si o tom muset promluvit s její rodinou.“
„Chápu, je mi to líto.“
To teď všeobecně říkali všichni. Je mi to líto. Nechal Angela chvíli samotného a vydal se zpět do hotelu naplněného chmurnou atmosférou. Všichni kromě Angela, který byl v nemocnici, se shromáždili v jídelně.
Giles: „Máš nějaké zprávy, Connore?“
Connor: „Jen samé špatné. Mluvil jsem s doktorem.“
„Zhoršilo se to?“ zeptala se Illyria s obavami v hlase.
Connor: „Ne, ale ani nezlepšilo. Doktor říkal, že ji budou muset odpojit od přístrojů.“
Willow: „To nemůžou! Gilesi, to můžou?“
Giles: „Všeobecně ano.“
Connor: „Říkal, že je to už moc dlouho.“
Illyria: „Takže ona…ona umře?“
Giles: „Už zemřela, Illyrio. Jen přístroje ji uměle držely při životě. Už to ví Angel?“
Connor: „Ne, hned jsem jel sem. Nevím, jak bych mu to měl říct.“
Giles: „To asi nedokáže nikdo.“
Willow: „Měli bychom zavolat Dawn a Alexovi.“
Giles: „Máš pravdu Willow.“
Connor: „To je hrozné, takhle tu sedět, bezmocně, nemoci nic udělat.“
Giles: „Bohužel. Byla to chyba.“
Willow: „Moje chyba.“
Giles: „Ne, nikdo za to nenese zodpovědnost. Buffy si to vybrala sama.“
Connor: „Nedokážu si představit, že už nebude. Jak vám to jde s tou holčičkou?“

Illyria vešla do pokoje té dívky. Nesla v ruce Buffyina plyšového slona. Dívka na ni krátce pohlédla, ale neřekla ani slovo.
„Ahoj. Já jsem Illyria. Tenhle slon patřil Buffy. Určitě by jí nevadilo, že ti ho dám. Líbí se ti?“ promluvila k ní tiše Illyria.
„Buffy?“ zeptala se dívenka a to bylo také první, vlastně druhé slovo, které jim řekla.
Illyria: „Ano, Buffy. Je teď hodně nemocná. Tohle byla její nejoblíbenější hračka. Kdyby mohla, dala by ti ho sama.“
„Máma.“
Illyria: „Kdo?“
Dívka: „Buffy je moje máma.“
Illyria: „Víš to určitě?“
Dívka: „Samozřejmě.“
Illyria: „Kdo je tvůj otec?“
Dívka: „Connor.“
Illyria se vrátila zpátky a chystala se o svém zjištění říct ostatním.
„Zatím nic nového.“ Odpověděl Giles Connorovi.
Illyria: „Mluvila jsem s ní.“
Giles: „Opravdu? Co ti řekla?“
Illyria: „řekla mi… neřekla mi toho moc. Jenom řekla, že…“
Willow: „Co?“
Illyria: „Že je Buffy její matka a Connor její otec.“
Connor: „Cože?“
Giles: „To přece není možné.“
Illyria: „Nemyslím, že by nám ta holčička lhala.“
Connor: „Já a Buffy?“
Giles: „Ty a Buffy máte dceru.“
Connor: „To přece není možné.“
Willow: „To se musela ta holčička zmýlit. Co ti ještě řekla?“
Illyria: „Nic, to bylo všechno. Jenom jsem se před ní zmínila o Buffy a bylo to.“
Giles. „jakoby toho doteď nebylo dost. Na tohle už nestačíme.“

Všichni byli v Buffyině pokoji. Stáli kolem postele. Doktoři ji postupně odpojovali od přístrojů a oni se přišli rozloučit. Strávili tam několik hodin, než je sestřičky vyhnaly. Nenechali tam ani Angela, všichni museli pryč. Byli ve velkém pokoji, když zazvonil telefon. Willow se podívala na displej, to byla nemocnice.
Willow: „Nemůžu to zvednout, Gilesi, udělejte to.“
Giles: „Já?“
Nikdo jiný neměl sílu vyslechnout si ten rozhovor, všichni věděli, co jim z nemocnice volají. Giles telefon zvedl.
„Víte to jistě?“ křikl do telefonu po chvíli.
Willow: „Co se stalo?“
Giles: „Buffy, ona…ona zlepšilo se to. Jeď tam.“
To byla výzva pro Angela. Vzal si bundu a společně s Connorem vyjeli do nemocnice. Její stav se během několika dnů tak zlepšil, že je Angel donutil pustit ji domů. Sice se ještě neprobudila, ale bylo jasné, že to musí být každým dnem. V tu chvíli ji chtěl mít Angel doma. Giles si myslel, že se mohla začít zotavovat jedině ve chvíli, kdy neměla podporu přístrojů.

Ležela nehnutě na posteli, vedle ní seděl jen Angel. Díval se na ni a byl hluboce zamyšlený. V tu chvíli pohnula rukou. Skoro neznatelný pohyb. Myslel si, že se mu to zdálo, ale potom jí pohnula znovu. Otevřela oči.
„Buffy?“ Nevěřícně se na ni díval a ona pozorovala jeho. Držel její ruku v dlaních. Tiše zachraptěla jeho jméno.
„Buffy, jsem tak šťastný, že jsi v pořádku.“
„Kde jsem byla?“
„Nevím spala jsi, dlouho jsi spala.“
Za pár týdnů se plně zotavila. Tou dobou se nikdo moc nezajímal o osud té dívky. Angel už věděl o tom, co jim řekla, o Connorovi a Buffy. Jediný, kdo to ještě nevěděl, byla Buffy.

Buffy zrovna vběhla do jídelny a podle zvyku si sedla Connorovi na nohy. Samozřejmě se polil horkým čajem.
Connor: „Buffy, dávej pozor.“
Buffy: „Promiň. Nevyvedeme něco?“
Connor: „Například?“
Buffy. „No nevím. Tak se přestaň dívat do těch novin a poslouchej mě.“
Connor: „Ale já tě přece poslouchám, jenom si u toho čtu.“
Buffy: „Tak si na chvilku přestaň číst. Něco uděláme, pojď. Zajdeme si třeba do parku. Nebo do zahrady. Prosím.“
Connor: „Nejde to Buffy.“
Buffy: „Proč? Vždyť nemáš nic na práci a já se hrozně nudím. Dlouho jsem nebyla venku. Zrovna začíná všechno kvést. No tak, je tam krásně.“
Udělala štěněčí oči. Složil noviny a chystal se jí slíbit, že někam půjdou, když dovnitř vešel Angel a metal očima blesky.
„To snad nemyslíte vážně.“ Zahromoval a přivolal tak všechny z vedlejšího pokoje. Buffy i Connor seděli a ani se nepohnuli.
„Chci se podívat ven. Všechno začíná kvést. Chci vidět motýly, jít do parku. Proč nemůžu?“ Vzlykla Buffy, která se ho bála. Pořád se nedokázala od své pětileté zkušenosti vyrovnat s tím, když někdo zvýšil hlas, nebo se jen naštvaně díval. Vždycky dostala hrozný strach a měla na krajíčku.
Giles: „Buffy, Angele, uklidněte se.“
Angel: „Já se nechci uklidnit. Tak je to pravda, ty…ty.“
Giles: „Angele, nech ji. Je vyděšená. Ona nic neví.“
Connor: „Tati, není to, jak si myslíš.“
Angel: „Nějak mi nedochází, proč se tohle vždycky říká.“
Teď už se situace chopila Illyria. Vzala Buffy do náruče a uklidňovala ji.
Illyria: „Angele, prosím tě uklidni se, jenom ji děsíš.“
Angel: „Ne, ona brečí, protože je vinna.“
Giles: „Všechno se dá rozumně vysvětlit.“
„Já se chci jenom podívat ven, já jsem neudělala nic zlého. Co jsem provedla? Já nechci být špatná, já nejsem špatná, já se jenom chtěla podívat na sluníčko.“ Vzlykala Buffy, která si byla vědoma, že celý spor zapříčinila ona, ale myslela si, že je to proto, že chtěla jít ven.
Illyria: „Uklidni se holčičko, nic jsi neudělala. Všechno je v pořádku.“
„Angel mě už nemá rád. Udělala něco moc, moc špatného.“ Rozbrečela se už naplno Buffy.
Illyria: „Ublížil jsi mojí holčičce. Já jsem tě varovala.“
Giles: „Illyrio, uklidni se. Všichni se teď uklidníme, protože se to brzy vysvětlí.“
Angel: „Jak? Že Buffy spí s mým synem?“
Connor: „Tak to vážně není Angele, my spolu nic nemáte.“
Angel: „Jenom dítě.“
Giles: „Angele, všechno se vyřeší.“
„Illy, já chci odtud pryč. Já chci pryč. Angel mě už nemá rád. Nikdo mě nemá rád, všichni na mě křičí, já chci pryč.“ Zajíkala se Buffy celá rudá od pláče.
„Zavolám Dawn, odveze ji do Florencie.“ Řekla chladně Illyria a otočila se zády.
Willow: „No tak Angele, řekni, ať ji neodvádí. Řekni to. Dělej, řekni to.“
Ale Angel mlčel. Zarytě mlčel a díval se jak Illyria Buffy odvádí.
Willow: „Vždyť to začne zase znovu. Nemůžeš ji zase opustit, ona bez tebe umře.“
Angel dál mlčel. Nechtěl nic říct. Illyria s Buffy už zmizely z dohledu.
Willow: „Takhle jsi to chtěl? Proto jste se k sobě vrátili, aby ses na ni zase vykašlal? Gratuluju, tohle je snad vrchol toho, co jsi jí kdy udělal. Nevím, jestli tohle někdy dokážeš vyrovnat. Skvělé skóre Angele, blahopřeji.“
Vrátila se Illyria.
Giles: „Jak je Buffy?“
„Jen jsem se vrátila splnit jeden svůj slib. Dala jsem slovo.“ Vrazila Angelovi pěstí až se zastavil o zeď. Než stačil vstát,vrazila mu znovu. Pak další a další. Přes krev mu už skoro nebyl vidět obličej. Ale nikdo nic neudělal. Nikdo se ani nehnul. Illyria ho stále surově mlátí do obličeje a nevypadá, že chce přestat. Najednou přestala. V očích ale neměla žádnou lítost nad tím, co udělala. Angel měl obličej celý od krve. Vstala a poodešla ke dveřím. Najednou se otočila a chladně řekla: „Ty víš za co.“ Potom odešla. Angel pomalu bolestně vstal a odkulhal do druhých dveří.
„Proč to takhle muselo skončit?“ Ptal se Giles bezradně sám sebe. Sundal si brýle a podíval se ke dveřím, v nichž zmizel Angel.
Willow: „Gilesi, Buffy nesmí jen tak odejít. Ona umře a jenom kvůli mně.“
Connor: „Co budeme dělat Gilesi?“
„Třeba mu zavolejte doktora.“ Odpověděl Giles a taky odešel. Šel rovnou do Buffyina druhého pokoje, který měla nachystaný, když sem přijela předtím. V rohu seděla Illyria. Buffy ležela na posteli stulená do klubíčka a otřásala se vzlyky.
Giles: „Jak jí je?“
Illyria: „Jak Dawn říkala, stačí sebemenší hádka a všechno to začne znovu.“
Giles: „Je z ní dítě?“
Illyria: „Ne tak úplně. Spíš jí nějak nedochází, co se děje, kdo jsme a tak. Prostě jenom brečí a volá Angela. Mám pocit, že takhle to Dawn popisovala.“
Giles: „Můžeme jí pomoct?“
Illyria: „Nic nepomůže. Angel je prostě blbec. Neskončí to dokud jí bude pořád dokola ubližovat. Je na ni hodný jenom když ho poslouchá na slovo a dělá přesně, co chce on. Dělala to, nevadilo jí to. Ale tentokrát nestačilo ani to. Jak jí to mohl udělat? Je tak křehká.“
Giles: „Myslíš, že bych měl zavolat Dawn?“
Illyria: „Jenom by tu dělala scény.“
Giles: „Tak jak jí pomůžeme?“
Illyria: „Vezmu ji na chvíli z města. Třeba k ní domů, do Florencie. Kdyby se Angel uklidnil, vrátíme se. Zatím dejte pozor na tu dívku.“
Giles: „řeknu Willow, aby jí zabalila.“
Illyria: „Nebojte se, Gilesi, budu vám volat. Jenom ji teď musíme chvilku držet dál od Angela.“
Giles: „Máš pravdu, Illyrio.“
Willow sbalila všechny věci a hned druhý den Illyria a Buffy odjely. Angel se to dozvěděl až den nato. Šílel, rozbíjel věci. Byl nepříjemný, protože se mu odvážili vzít jeho Buffy.

Willow s Connorem šli za tou dívkou, aby se ji pokusili rozpovídat.
„Tati?“
Connor: „Ahoj.“
Dívka: „Já jsem věděla, že jsi to ty. Vypadáš jinak.“
Willow: „Ono je totiž všechno jinak víš? Jak se jmenuješ?“
Dívka: „Kdo jste?“
Connor: „To je Willow, kamarádka.“
Dívka: „Já jsem Lottie.“
Willow: „Jsem Willow Rosenbergová. Přivolala jsem tě sem kouzlem. Tohle není tvůj domov. Tady je všechno jinak. Tady ses ještě nenarodila.“
Lottie: „Takže já jsem ve své minulosti?“
Willow: „Dá se to tak říct. Můžu ti říkat Lottie?“
Lottie: „Máma mi říká Lotte.“
Willow: „Tak Lotte. Kdo je tvoje maminka?“
Lottie: „Buffy. Ta modrá paní říkala, že je moc nemocná.“
Willow: „Už je jí líp.“
Lottie: „Dala mi jejího slona.“
Connor: „Toho jí dal Angel.“
Lottie: „Angel! Strejda Angel.“
Willow: „Mám to teď zamotaný. S kým jsi bydlela?“
Lottie: „Jenom s mámou, tátou a Angelem. Ještě s Annou.“
Willow: „Kdo je Anna?“
Lottie: „Anna je Buffyina dcera.“
Willow: „Tvoje sestra?“
Lottie: „Ne, Anna není moje sestra.“
Willow: „Connor není její otec?“
Lottie: „Anna nemá otce.“
Connor: „To jsou ale zmatený rodinný vztahy.“
Willow: „Anna je mladší, nebo starší, než ty?“
Lottie: „Anna je starší.“
Connor: „Jak moc?“
Lottie: „Bylo jí, jako mě, když jsem se narodila.“
Connor: „Tohle je dost zmatený.“
Willow: „A co strejda Angel? Má přítelkyni?“
Lottie: „On spí s mámou.“
Connor: „Je jí šestnáct, je v pubertě.“
Willow: „Všimla jsem si.“
Lottie: „Já nejsem v pubertě. Jenom je mi jasný, co znamená, když se za dveřmi ozývá ten randál.“
Willow: „To kdyby slyšela Buffy.“
Connor: „To nedává smysl. Angel je s Buffy, když má dítě se mnou?“
Lottie: „Bufy není moje opravdová maminka jako Anny.“
Willow: „Opravdu?“
Lottie: „Táta s mámou spolu nic neměli.“
Connor: „A kdo je teda tvoje opravdová matka?“
Lottie: „To nevím. Vždycky se o mě starala jenom Buffy.“
Willow: „To musí vědět Angel.“
Connor: „Takže tě adoptovali?“
Lottie: „Ne, ty jsi můj opravdovej táta. Ona umřela, když jsem byla malá.“
Willow: „To všechno vysvětluje.“
Najednou vtrhl do pokoje Giles.
Connor: „Co je?“
Giles: „Buffy, ona. Něco se jí stalo.“
Connor: „Co?“
Všichni tři vyšli před pokoj.
Willow: „Tak co je s ní Gilesi?“
Giles: „Vypadá to, že ji přepadli.“
Connor: „Buffy?“
Giles: „Utekla Illyrii. Nevrátila se, tak ji hledala po nemocnicích. Našla ji v jednom špitále. Je celá pomlácená a taky hrozně vyděšená. Illyria říkala, že je na tom psychicky špatně.“
Willow: „Jak ji mohli zmlátit?“
Giles: „To neví. Říkala, že si ji tam ještě nechají.“
Connor: „Něco jsme zjistili.“
Willow: „Lottie nám všechno řekla.“
Connor: „Buffy není její matka. Její matka umřela a ona se o ni pak starala.“
Giles: „To je dobře. Illyria se s ní může vrátit. Bude lepší, když bude s námi.“
Willow: „Máte pravdu.“
Čarodějka a pozorovatel se na sebe nejistě podívali. Connor se podíval do dveří, na posteli seděla Lottie. Zvedla hlavu a taky se na něj podívala.

Illyria s Buffy se vrátily za pár dní. Buffy se zdála lepší, ale ne zdravá. Jakoby její schopnosti na tato zranění byla bezmocná. Měla pomlácený obličej a spoustu modřin na rukou a jistě i na jiných místech, která schovala pod šaty. Hned se nejistě schovala ve svém pokoji. Illyria ještě zůstala s ostatními.
Giles: „Tak už víš, co se jí stalo?“
Illyria: „Ve skutečnosti ne. Ale ona to nejspíš ví, ale neřekla nám to.“
Willow: „Dobrá zpráva je, že se může s Angelem usmířit.“
Illyria: „Pokud myslíte, že je to dobré…“
Seděla na zemi opřená o zeď. Oči se jí leskly slzami, když se dívala před sebe a vzpomínala. Vzpomínala si na dlouhou cestu lemovanou růžovými květy. Doteď měla jasně před očima, co ji čekalo na konci té cesty. Byl tam on. Natáhl k ní ruku a ona ho za ni chytla. Druhou ruku jí ovinul kolem pasu. Potom se rozezněla hudba a oni tančili. Vůbec nevnímala okolí, osvobodila se od toho. Najednou ucítila jemný dotek na rameni. Zvedla hlavu. Padla mu do náruče. Jemně ho políbila na tvář.
„Teď jsi políbila jeho, viď?“ Pohladil ji po vlasech.
„Promiň.“ Špitla a znovu se stáhla do sebe. Poznal tu chvíli. Stáhla se do ulity, ze které si dovolila jen na chvíli vylézt.
Connor: „Nechceš něco přinést?“
„Kde je můj slon?“
Connor: „Dali jsme ho té holčičce.“
„Byl od Angela.“ Posmutněla Buffy, ale Connor věděl, že ho radši přeje té dívce.
Connor: „Jestli chceš, přinesu ti toho medvěda.“
Neodpověděla, ale vyčetl jí odpověď z očí. Odběhl do pokoje, kde zůstaly její věci z „dětství“ a přinesl jí medvěda, kterého jí Angel dal.
„Když nebudu s tebou, budeš mít jeho a vzpomeneš si na mě, protože se taky tak mračí.“ Povídal jí tenkrát a ona si na to teď vzpomněla. Poděkovala Connorovi a zalezla si s plyšovou hračkou do kouta. Teď už bylo zbytečné na ni mluvit. Hned šel za ostatními.
Willow: „Tak co? Je v pořádku?“
Connor: „Moc nemluví. Požádala mě o jednu hračku, co měla od Angela a pak už se se mnou nebavila.“
Illyria: „Asi jsem neměla Lottie dávat toho slona, že?“
Connor: „Nevadí jí to. Byla sice trochu smutná, ale přeje jí to.“
Giles: „Takže je v pořádku?“
Connor: „Jak se to vezme.“
Všichni zabloudili v myšlenkách k dvojici.

Angel vešel k Buffy do pokoje. Seděla v koutku a v náručí držela plyšového medvěda. Skoro se lekl, že je zase dítětem. Ale když k němu vzhlédla, poznal to, není.
„Angel už mě nemá rád. Říkal jsi, že když nebudu s tebou, mám mít jeho, že tak budeš u mě.“ Šeptala Buffy a celou dobu se mu dívala do očí. Nejradš by pohledem uhnul, ale neodvážil se toho.
„To není pravda, já tě mám rád.“ Kleknul si vedle ní a pohladil ji po ruce. Ucukla, jakoby ji pálil železem.
Angel: „Promiň.“
Buffy: „To ty mě promiň. Ať jsem udělala cokoliv. Nevěděla jsem, že se budeš tak zlobit, když budu chtít jít do parku.“
Angel: „To nebylo kvůli tobě.“
„Slíbil jsi mi, že mě neopustíš.“ kňoukla ublíženě a znovu k němu upřela pohled.
„Udělal jsem chybu. Už se to nestane.“ Pohladil ji po tváři a ona se k němu přitulila. Za chvíli už slyšel spokojené oddechování.

Mezitím byl Connor s Willow a Gilesem ve velkém pokoji. Connor si hrál s mobilem a psal někomu dlouhou sms zatímco si Giles „oprašoval“ znalosti dimenzionálních portálů. Willow se vyloženě nudila. Chvilkami něco hledala na počítači, potom si vytvořila kuličku na hraní a nakonec se nabourala do pár místních firem a zpřeházela jim soubory. Vešla Illyria, trochu naštvaná, trochu vyvedená z míry.
„Kde je Angel?“ štěkla naštvaně a očima metala blesky.
„Je u Buffy.“ Odpověděl Connor, aniž by zvedl pohled od mobilu. Illyria hned vyskočila jako na pružině a vyběhla. Connor zvedl hlavu a zadíval se ke dveřím, kde bohyně zmizela.
„To jsem asi říkat neměl, že?“ Zamyslel se Connor a podíval se na Willow s Gilesem. Willow zavrtěla hlavou a Giles si sundal brýle. Pustil se do jejich leštění a to bylo jasné znamení.
Connor: „Mám je varovat?“
Willow: „Radši ať je vyruší Illyria, než ty.“
Connor: „Myslíš, že oni…“
Willow: „jsem o tom přesvědčená. Co jiného by oba, spolu dělali?“
Giles: „Myslím, že si povídají.“
Pozorovatel byl tomu nejspíš nejblíže, protože Angel držel v náručí Buffy, která k sobě tiskla medvěda a spala. Rozletěly se dveře. Buffy sebou trhla a stáhla se znovu do kouta. Ale byla to jen Illyria.
„Okamžitě odejdi.“ Křikla na něj výhružně, až se Buffy začala třást.
Angel: „Nebo co? Nebo mě zase zmlátíš?“
Illyria: „Ano, když budu muset.“
Angel: „Nech mě být s ní.“
Illyria: „Řekla jsem NE!!!“
„Běž zítra ráno s Connorem do parku, miluju tě.“ Pošeptal Buffy, aby to Illyria neslyšela a odešel.
Illyria: „promiň, je to pro tvé dobro.“

O pár dní později šla Buffy jako každý den s Connorem ven, do parku, do zahrady, nebo prostě jen do města. Willow zrovna prolezla pár obchodů s magií a teď vzrušeně sdělovala Gilesovi, jakou našla úžasnou věc.
Giles: „Je to koule Willow.“
Willow: „Ne, je to koule Linguarů.“
Giles: „Aha, no to je skvělé, Willow.“
Willow: „Ty nevíš, co to znamená?“
Giles: „Vůbec, ale je to celkem rozměrné.“
Willow: „Dokážu se napojit na psychiku kohokoli a já ho pak uvidím v té kouli. Je to jako videotelefon ale bez zvuku.“
Giles: „K čemu je to dobré?“
Willow: „Třeba se teďka napojím na Buffy a zjistím, jestli je v nebezpečí.“
Giles: „Tak to udělej.“
Willow se naklonila, přiblížila ruku ke kouli a vyslala k ní červený pramen kouzla. Koule se rozzářila.
„Kdyby to nefungovalo, můžeme to používat místo žárovky.“ Rýpnul si Giles, když viděl, jak na tom Willow záleží. Koule ale za chvíli přestala svítit a objevil se rozmazaný obraz postavy.
Giles: „Kvalitu máš mizernou. Ani jako televize to nejde použít.“
Willow: „Počkejte, za chvíli se to zaostří.“
Giles naklonil hlavu a zadíval se do koule.
„Co to dělá?“
Willow: „Asi jsme nevybrali dobrou chvíli.“
Giles: „Víš jistě, že je to ona.“
Willow: „Jistě, pochybujete o mých schopnostech?“
Giles: „Ale ona je teď s Connorem.“
Willow: „Tak jsme se přece jen nemýlili.“
„Co to tam máte?“ Kvíkla zvědavá Illyria a koukla se na kouli.
„Kdo to je?“
Willow: „Buffy.“
Illyria: „Co to dělá? Jak to, že je v té kouli?“
Willow: „Dělá neslušné věci, Illyrio.“
Illyria: „To jsem poznala. Vypni to. Kdo je to tam s ní?“
Willow: „Nejspíš Connor, je k nám zády. Vidíme do obličeje jen Buffy.“
Illyria: „Connor?“ Willow: „Je teď s ním, ne?“
Obraz v kouli se dál promítal a všichni na to jen zírali. Byla tam Buffy a nad ní nějaký muž. Měli přes sebe hozenou deku, ale bylo zřetelně poznat, co dělají. Dvojice se pohnula a oni mohli vidět, kde má Buffy položenou levou ruku. Willow hned kouzlo zrušila.
Illyria: „Connor nemá tetování.“
Willow: „Třeba si ho nechal udělat.“
Illyria: „Nejsem blbá. Moc dobře vím, kdo má na zádech toho postiženýho ptáka.“
Giles: „Ve skutečnosti má z ptáka jen hlavu.“
„Gilesi!“
Willow: „Třeba mám fakt špatnej příjem. Kdoví, na co jsem se napojila.“
„Tak uvidíme, zavolám Connorovi.“ Ušklíbla se Illyria a vzala ze stolu telefon.
„Ahoj. Jenom jsem chtěla vědět, kde je Buffy… v zahradě? U hrochů, to je pěkné, určitě se jí tam líbí, viď? Můžu s ní mluvit… chápu, když je zrovna krmí, tak to je nebudu rušit.“ Hlásala bohyně do telefonu a Willow s Gilesem z toho byli nervózní.
Willow: „Možná bys ještě měla uvážit svoje kroky Illyrio.“
Illyria: „Asi jsem ho minule zmlátila málo.“
Willow: „Třeba to není on. Spousta lidí může mít toho ptáka vytetovaného.“
Giles: „Není to moc časté znamení.“
Willow: „Máte mi pomoct, Gilesi.“
Giles: „Jistě to není Angel, vždyť ten je ve své kanceláři.“
Illyria: „Není, šel do banky, teda jel.“
Giles: „Uklidni se a počkej, než se vrátí.“
Illyria: „Počkám. Ale tentokrát už nezůstane u toho, že mu rozmlátím obličej.“
Illyria odešla a Willow sbalila objemnou kouli zpět do vaku.
Giles: „Co budeme dělat?“
Willow: „Má Angel mobil?“
Giles: „Chceš, aby utekl? Není pochyb, že to byl on. Illyria má pravdu. A víš, jak dopadl minule.“
Willow: „Tak co mám dělat?“
Giles. „Počkáme, až se Buffy s Connorem vrátí.“

Když se Buffy vrátila, Illyria s nimi byla ve velkém pokoji. V ruce držela malý dřevěný kříž a moc dobře věděla, co s ním chce udělat.
Illyria: „Tak co Buffy, jak jste se měli v tom parku?“
Buffy: „Bylo to tam krásné. Ty stromy a ptáci.“
Illyria: „A co hroši?“
Buffy: „Co by dělali v parku hroši?“
Illyria: „Nedívala ses, jak je krmí?“
„V parku přece nejsou hroši.“ Odpovídala Buffy a vůbec si nevšímala obličejů Willow a Connora.
„Tak ptáci. Ale já myslela, že má z ptáka jenom hlavu.“ Práskla do stolu křížem a vstala. Zamířila rovnou do Angelovy kanceláře. Vrátil se už před půl hodinou a zavřel se v kanceláři.
Illyria: „Smím dál?“
Angel: „Ale ty vždycky, Illyrio.“
Angel vstal a šel k ní.
„Na co to máš?“ podíval se na křížek, který držela v ruce.
Illyria: „Jen se chci na něco zeptat.“
„Tak se ptej.“
„Kde jsi teď byl?“ Posunula si v ruce kříž a nachystala si ho.
„V bance, vyřizoval jsem něco s účty.“ Odpověděl. Illyria mu jediným rychlým pohybem vyhrnula tričko a přiložila mu na břicho kříž. Za chvíli se kolem něj vytvořil rudý obrys. Pach spáleného masa zaplňoval pokoj.
„Ještě jednou se zeptám, kde jsi byl?“ Trochu přitlačila na kříž, aby mu dodala motivaci. Podíval se jí do očí. Přesně věděl, co chce slyšet. Ona mu zase viděla na očích, že jí to neřekne, i kdyby ho chtěla zabít.
„Byl jsem v bance.“ Odpověděl tvrdě a položil na kříž a zároveň její dlaň ruku. V místech, kde se kůže dotýkala dřeva, se mu začala pálit. Illyria ale zachovala nadhled bohyně a znovu přitlačila. Kolem kříže se začala řinout krev. Angel nezkřivil tvář, neutrousil jediné slovo. Věděla, že musí mít příšerné bolesti, ale bylo jí to jedno.
„Tak už mi řekneš, kde jsi byl?“ Zeptala se potřetí a naposledy.
„V bance.“ Odpověděl a sám rukou přitlačil na kříž. Pořád měl ve tváři ten odhodlaný výraz. Chystala se kříž přemístit o kousek vedle, ale otevřely se dveře. Sundala kříž a otočila se ke dveřím. Angel toho využil a opřel se rukou o stůl. Byla to Buffy. Illyria skryla kříž za zády.
„Co tu děláte?“ Neviděla, co se stalo Angelovi. Stáhl si tričko a normálně se opíral. Na černé látce nebyla krev vůbec vidět.
Illyria: „Jenom jsme si povídali o tom ptákovi.“
Buffy: „Co to pořád s tím ptákem máš?“
„Ale nic.“ Otočila se k Angelovi, položila kříž vedle stolu, aby nebyl vidět a donutila Angela, aby se otočil. Vyhrnula mu tričko tak vysoko, aby bylo vidět tetování na pravé lopatce. Na tom místě měla Buffy ještě před chvílí levou ruku. Buffy se na Illyriu podívala, začala něco tušit.
„Co je s ním?“
„Já jen. Přemýšlím, kolik mužů v L.A. má takové tetování. Že by nějaký hroch?“ Utrousila Illyria ironicky a pustila tričko.
„Viděla jsem vás. Scházeli jste se za mými zády a mě je z vás zle.“ Křikla znechuceně Illyria a ustoupila od Angela. Buffy k němu pomalu šla. Věděla, že něco není v pořádku. Vzala ho za ruku, měl na ní spálená místa.
„Co jsi mu udělala?“ ublíženě se podívala na Illyriu, jakoby to provedla jí. Ale ona jen zvedla hlavu a odmítala cokoliv říct. Znovu se otočila k Angelovi a vyhrnula mu triko.
„Panebože.“ Vydechla, když viděla velkou ránu na jeho břiše, která už vůbec neměla tvar kříže.
„Jak jsi to udělala?“
„Stala jsem se věřící.“ Usmála se Illyria a vyšla ze dveří.
Buffy: „Mám zavolat Willow? Nebo Gilese?“
Angel: „Nemusíš.“
Buffy: „Tak jak ti mám pomoct?“
Angel: „V lékárničce jsou obvazy, to bude stačit.“
Buffy: „Určitě?“
Angel: „Za chvíli to bude v pořádku.“
Buffy: „Řekl jsi jí to?“
Angel: „Ne, ani slovo.“
Buffy: „Měl jsi to udělat. Neublížila by ti tolik.“
Angel: „Ne, dal jsem ti slib. A stejně, nepomohlo by to. Byla jako šílená.“
Buffy: „čím ti to udělala?“
Angel: „Vážně to chceš vědět?“
Buffy: „No, jestli to byla svěcená voda, musím to vyčistit.“
Angel: „Byl to kříž.“
Buffy: „Stříbrný?“
Angel: „Dřevěný.“
Buffy: „Doufám, že ti tam nezůstaly třísky.“
Angel: „Neboj se, budu v pořádku.“
Buffy: „Je to moje vina. Kdybych jí to řekla…“
Angel: „Že se tajně scházíme v hnízdečku lásky?“
Buffy: „Třeba.“
Angel: „Myslíš, že jí to řekl Connor?“
Buffy: „To by neudělal. Nechápu, co měla s těmi ptáky a hrochy.“
Angel: „Však říkám, byla jako šílená.“
Poslední část náplasti už přilepila na jeho tělo. Měla skloněnou hlavu, vzal pramen vlasů do ruky a promnul ho mezi prsty. Měla tak jemné vlasy. Zvedla hlavu a jemně se dotkla svými rty jeho.
„Bolí to?“ letmo přejela rukou po obvaze.
„Ne, vůbec.“
„Je mi to líto.“ Najednou cítil, jak mu drobná dlaň vklouzla do pravé ruky. Mírně ji sevřel, její hebká kůže byla na spáleninu jako hojivý balzám.
„Nikdy jsi mi neříkala, co se ti zdálo, když jsi spala, jak jsi byla nemocná.“
Buffy: „Procházela jsem krásnými zahradami. Všechno krásně kvetlo. Proto jsem chtěla jít tenkrát do parku, podívat se na kvetoucí stromy.“
Angel: „Procházela jsi zahradou, která neměla konce?“
Buffy: „Měla. Na konci jsi stál ty. Vždycky jsi mi podal ruku, druhou jsi mě objal kolem pasu a tančili jsme. Pořád jsme tančili v té vůni květů.“
Angel: „To muselo být krásné.“
Buffy: „Bylo. Ale radši jsem tady, s tebou.“
Angel: „Jsi krásná.“
Buffy: „Ale i nebezpečná.“
Angel: „Myslíš tohle? Vůbec to nebolelo.“
Buffy: „Nelži. Vím, jak to upíra bolí, když se dotknu křížem. Taky jsem to udělala.“
Angel: „Dal jsem ti slib a ten jsem nechtěl porušit.“
Buffy: „Co Illyria?“
Angel: „Vyrovná se s tím. Párkrát mě rozmlátí obličej a bude v pohodě.“
Buffy: „Promiň.“
Angel: „Můžu si za to sám.“
Buffy: „Slíbila jsem, že půjdu za tou holčičkou.“
Angel: „Půjdu s tebou.“
Buffy: „Ale jsi zraněný.“
Angel: „V pořádku. Jenom si musím převléct tričko.“
„Tak jdeme.“ Oblékl si triko a znovu ji vzal za ruku. Odešli do jeho pokoje. Poprvé od doby, kdy se vrátila, mohli veřejně projevit vztah mezi sebou.

Lottie zrovna seděla vedle postele a držela Buffyina slona. Bufy si sedla na postel.
Lottie: „Říkali, že jsi nemocná.“
Buffy: „Byla jsem. Proto jsem se za tebou nepřišla podívat.“
Lottie: „Dali mi tvého slona.“
Buffy: „Doufám, že se ti líbí.“
Lottie: „Jo, díky.“
Buffy: „Víš, jak ses sem dostala?“
Lottie: „Tara dělala nějaké kouzlo a já se tu najednou objevila.“
Angel: „Tara?“
Lottie: „NO jistě. Byl to dost risk vzhledem k jejím problémům s magií.“
Buffy: „Jakým problémům?“
Lottie: „Moc o tom nevím. Jenom propadla černé magii, když umřela její přítelkyně, nemůžu si vzpomenout, jak se jmenovala.“
Buffy: „Willow?“
Lottie: „Jasně.“
Angel: „To je zajímavé.“
Buffy: „Nesmíš o tom nikomu říct.“
Lottie: „No jasně.“
Buffy: „Líbilo se ti doma?“
Lottie: „Měla jsem velký pokoj. Mohla jsem si dělat, co jsem chtěla.“
Buffy: „Brzy ho budeš mít i tady.“
Lottie: „Vy spolu spíte?“
Buffy: „Kdo?“
Lottie: „No vy dva. Táta s jednou tou ženskou se mě na to ptali. Teda ne přímo na to. Ptali se mě na Annu, ale já jsem jim lhala. Řekla jsi mi, ať se děje cokoliv, mám lhát.“
Buffy: „Kdo je Anna a co je pravda?“
Lottie: „Anna je tvoje dcera. Říkala jsi mi, ať nikdy nikomu neříkám, že její otec je Angel.“
Buffy: „Proč? On to neví?“
Lottie: „Ale ví. Ale nechtěli jste, aby to věděl ještě někdo.“
Angel: „To nechápu.“
Buffy: „Určitě je něco, co jsme ti neřekli.“
Lottie: „Vy jste nám všeobecně nic neříkali.“
Buffy: „Nikomu o Anně neříkej.“
Angel: „To není moc výchovné učit ji lhát.“
Buffy: „Teď mám hlavní slovo já, ne ty. Hned se vrátím.“
„Hele, tak spíš s mámou, nebo ne?“ zeptala se znovu neúprosně Lottie. Angel rezignovaně pokrčil rameny.
Angel: „Kdo tě něco takového učí?“
Lottie: „No přece ty.“
Angel: „To těžko.“
Lottie: „U nás je s tebou mnohem větší sranda. Usmíváš se a taky jinak mluvíš.“
Angel: „To asi nejsem já.“
Lottie: „Connor vždycky říkal, že ses změnil potom, co se mámě narodila Anna.“
Angel: „Jak Anna vypadá?“
Lottie: „Je hodně podobná mámě, ale má vlasy a oči jako ty. Fate říkala, že je ti hodně podobná.“
Angel: „Jsi zvláštní dívka.“
Lottie: „To máma říká taky. Vlastně jsem se na něco ptala ne? Tak spíte spolu? Nechápu, co je na té otázce tak složitého.“
Angel: „časem to pochopíš.“
Lottie: „To není moc výchovné takhle vyhýbavě odpovídat.“
„Odpovídat na co?“ Zvolala zpěvavě Buffy ode dveří.
Lottie: „Nechápu, proč mi Angel nechce říct, jestli spolu spíte.“
Buffy: „Taky to nechápu. Proč jí to neřekneš?“
Angel: „Proč bych jí to měl říkat?“
Lottie: „Vždyť na tom nic není.“
Buffy: „Máme jistý vztah, víš broučku?“
Buffy hned zaujala mateřskou pózu.
Lottie: „Jasně, takže ano.“
Buffy: „Pochopíš to později.“
Lottie: „Jo, jasně, nesmrtelná láska.“
Angel: „Tak ono se to rozneslo?“
Buffy: „Musíme jít. Lottie, chceš jít do pokoje za Connorem?“
Lottie: „No jasně.“
Buffy: „Půjdeš se mnou zítra nakupovat?“
Lottie: „Nákupy s tebou jsou nuda.“
Buffy: „jenže tady nejsem máma. Je mi sedmadvacet.“
Lottie: „Tak jo no.“
Lottie vypadala, že si šla po své práci a tak Buffy a Angel vstali. Znovu se chytli za ruce jako dva puberťáci a vyzvali ji, jestli jde s nimi.

Connor s ostatními seděl ve velkém pokoji. Connor byl začtený do nějaké knihy a Willow se stále věnovala kouli, kterou předtím našla v jednom obchodě. Buffy s Angelem se zastavili mezi dveřmi, hladili se po rukou a zamilovaně se na sebe dívali. Lottie stála za nimi a nevěnovala jim moc pozornosti.
„Nechceš si jít sednout?“ Zeptala se Buffy, když si na chvíli uvědomila, že tam Lottie tak stojí.
„Počkej.“ Přerušila Angela a ustoupila krok od něj.
„Přinesu ti sušenky. Jako malá jsem je milovala. Teda ne jako malá, ale jako… no to je jedno. Ve svém pětiletém období jsem je milovala.“ Zamotala se do toho Buffy, když si chtěla k drobné dívce najít cestu. Lottie se usmála a poděkovala jí. Sedla si proti Willow a dívala se z druhé strany do koule. Angel stále ještě stál ve dveřích opřený o rám. Buffy se za chvíli vrátila s miskou sušenek, které jí Angel kupoval, když byla „malá“. Položila je vedle Lottie. Potom si všimla Angela. Všechna její pozornost patřila ve chvíli zase jenom jemu.
„Mám se podívat na ten obvaz? Nebolí tě to?“ Sladce se k němu přitulila, po tváři ho pohladil její jemný parfém.
„Není to nutné, bude to v pořádku.“ Pohladil ji po zádech.
Connor: „Stalo se ti něco?“
Angel: „Ne, jsem v pořádku.“
Buffy: „Illyria se zbláznila. Mučila ho křížem.“
Giles: „Tak zlé to bylo?“
Buffy: „Vy jste o tom věděli a nechali jste ji za ním jít?“
Willow: „Totiž, my jsme se na tebe napojili a viděli jsme tebe a Angela.“
Buffy: „Jak viděli?“
Willow: „V posteli. Potom přišla Illyria a poznala Angela podle tetování.“
Buffy: „Podle tetování?“
Giles: „Tys ležela na posteli a on no víš co…“
Buffy: „Jasně.“
Willow: „No a potom už víš. Proč tě mučila?“
Angel: „To není důležité. Kde vlastně je?“
Giles: „Neviděl jsem ji.“
„Chutná ti?“ sedla si Buffy vedle Lottie.
Lottie: „No jasně. Podobný sušenky jsi pekla.“
„Buffy?“ Vylétlo skoro ze všech přítomných.
Lottie: „No jasně. Ale neměla jsi takový oblečení.“
Buffy: „Když mám dceru dvojnásobně starou jako ty, tak mi musí být tak padesát ne?“
Lottie: „ne, je ti čtyřicet. Anna není o tolik starší.“
Buffy: „A to s váma ještě bydlím?“
Lottie: „No jistě, proč ne. Teda, vlastně ne přímo s námi, ale v hnízdečku.“
Angel: „Vážně?“
Willow: „Vy víte, co je hnízdečko?“
Buffy: „No jistě, je to byt. Náš byt.“
Angel: „Buffy ho nechala zařídit. Je nádherný.“
Connor: „Já uvnitř byl, vážně je to krásné místo.“
Willow: „Proč my o něm nic nevíme?“
Buffy: „Protože pak by nám byl k ničemu ne?“
Giles: „To máš jistě pravdu Buffy. Lottie, ty chodíš do školy?“
Lottie: „Jo, jsem na medicíně, teda, už ne.“
Buffy. „Zase budeš. Přihlásíme tě a budeš studovat.“
Lottie: „Tys byla vždycky ráda, že tam chodím.“
Buffy: „Můžu tě tady nechat? Musím se Angelovi podívat na obvaz.“
Lottie: „No jasně.“
Angel: „Je to v pohodě, vážně.“
Buffy: „Bez diskuse.“

Angel seděl na posteli a poslušně se na Buffy díval. Oddělala mu obvaz a podívala se na ránu. Hned mu tam dala čisté obvazy. Položila mu ruku vedle rány. Znovu na sebe hodili ty zamilované pohledy. Vzal jí ruku do dlaně, zvedl ji, podívala se na stopy spálenin. Skoro tam už nebyly. Zrovna se mazlili pod peřinou, když vešla Lottie.
„Sorry, neruším?“
„Ne, broučku, my jsme jenom…“ snažila se z toho vyvléct Buffy a snažila se po zemi očima najít části oblečení.
„Kontrolovali jste obvazy ne?“
Angel: „Jo, přesně to. Nějaká ta desinfekce, náplasti…“
Buffy: „Proč jsi přišla, holčičko? Stalo se něco?“
Lottie: „Mám počkat, než se oblečete?“
Buffy: „ne, v pořádku. Co potřebuješ?“
Lottie: „Nemám nic na sebe.“
Buffy: „Dneska už pořádné obchody nestihneme. Jakou máš velikost?“
Lottie: „šestku.“
Buffy: „Něco ti najdu. Pokud ti nebude vadit moje oblečení, než ti nějaké koupíme.“
Lottie: „V pohodě. Hledáš tohle?“
Hodila Angelovi černé triko. Hned si ho oblékl a Buffy mu ho starostlivě uhladila na těle.
Lottie: „je ti už líp?“
Angel: „Teď už jo.“
Lottie: „Jo tvoje žena, snoubenka, přítelkyně nebo co teďka je má zázračný dotek.“
Buffy: „To je zajímavé. Co teďka jsem?“
Angel: „Co bys chtěla být?“
Buffy: „Všechno.“
Angel: „Ďábel s duší světice, nebo světice s duší ďábla?“
Buffy: „Jsem přítelkyně?“
Angel: „Družka.“
Buffy: „To zní jako děvka.“
Angel: „Takové výrazy před dítětem?“
Buffy: „Angele!“
Angel: „Tak co? Chceš, abychom se vzali?“
Buffy: „To nejde, když jsi mrtvý ne?“
Angel: „To máš pravdu, ale… víš co? Když den počkáš, zítra budu mít velké překvapení, jenom si něco ověřím. Má drahá polovičko.“
Buffy: „To je moc dlouhé. Budu prostě pořád Buffy.“
Angel: „Co kdybychom my tři někam vyrazili?“
Lottie: „To by bylo super.“
Buffy: „Tak já jenom najdu kalhotky….uh, vážně jsem to řekla nahlas?“
Lottie: „Není mi pět, mami. Je mi patnáct, skoro šestnáct.“
„Myslím, že jsem našel.“ Skloněný vedle postele. Hned jak byli všichni připravení, vyrazili do nočního L.A. Angel je pozval na večeři.

Buffy seděla Angelovi na klíně, drželi se za ruce. Ostatní si dělali svoji práci. Kromě Lottie, která si hrála s mobilem (dárek od Angela). Do dveří vrazila Dawnie.
„Ahoj, nikdo neuvítá malou sestřičku?“ Křikla, aby připoutala pozornost. Buffy nedobrovolně vstala.
„Co tady děláš Dawnie? Proč jsi nezavolala? Jedeš až z Říma? Nevím, jestli budeme mít volný pokoj.“ Objala ji a hned začala mluvit a nebyla k zadržení.
Dawn: „V pohodě. Jenom jsem šla zkontrolovat, jestli ti zase něco neprovedl.“
Angel: „Podle toho, co myslíš. Zatím, jsem tu zraněný jenom já.“
Dawn: „No, uvidíme se zítra. Teďka musím do hotelu.“
Buffy: „Do hotelu? Nezůstaneš tady?“
Dawn: „Jsme tu se školou.“
Buffy: „Aha, tak se uvidíme zítra, jenom co se vrátíme s Lottie.“
Angel: „A co já?“
Buffy: „S tebou jdu až po setmění.“
Angel: „Když myslíš.“
Dawnie už někam utíkala, tak se všichni pustili do rozhovoru na téma její přítomnosti.
Lottie: „Dawn je tvoje sestra?“
Buffy: „Jo, už pár let.“
Lottie: „Nikdy jsem ji neviděla.“
Buffy: „Ona moc mezi lidi nechodí.“

Před chvílí ji Angel zavedl do nějaké temné místnosti. Neviděla ani na krok, ale on se pohyboval s naprostou jistotou. Ukázal jí, kam si má sednout. Dosedla na tvrdou zem a snažila se co nejvíc přizpůsobit tmě, aby aspoň něco viděla, ale bylo to zbytečné, v pokoji byla dokonalá tma. Najednou cítila, jak ji vzal za ruce.
„Angele, co tu děláme?“ Naklonila se k němu. Neviděla jeho tvář, ale bylo jí jasné, že se usmívá.
„Počkej, za chvíli se to dozvíš.“ Nemusela čekat dlouho. Za Angelovými zády se rozsvítilo několik svíček a osvětlilo mu tvář.
„Co se děje? Něco jsi provedl?“
Angel: „čeká na nás večeře.“
Buffy: „Chceš mi snad něco říct? Bylo by to jednodušší. Víš, že mě moc neberou naše romantický večeře.“
Angel: „Není to večeře jako taková. Ale máš pravdu, chci ti něco říct.“
Buffy: „To jsi mi mohl říct i normálně v posteli ne?“
Angel: „Možná by to byla vhodná chvíle, ale hodně záleží na tvé odpovědi.“
Buffy: „Proč se tváříš tak vážně? Stalo se něco?“
Angel: „Nedávno ses mě ptala, co pro mě jsi. Jako upír si tě nemůžu vzít podle vašich zákonů, ale ty si mě můžeš vzít podle našich.“
Buffy: „To nechápu.“
Angel: „Prostě i upíři mají svoje tradice. Máme je společné s podobnými druhy „démonů“.“
Buffy: „V čem to spočívá?“
Angel: „Je to jako manželství, akorát my to bereme trochu víc vážně. Tak souhlasíš?“
Buffy: „Samozřejmě, teda, co se na to má odpovědět?“
Angel: „Teď to není důležité až při samotném rituálu.“
Buffy: „Počkej a to musím být upírka?“
Angel: „Nemusíš. Ani jeden z nás nemusí být.“
Buffy: „Ale jenom kvůli mně to dělat nemusíš.“
Angel: „nedělám to kvůli tobě, ale kvůli nám. Začne to o půlnoci.“
Buffy: „Počkej, ještě jsi mi neřekl, o co jde.“
Angel: „Všechno je nachystané. Prostě tam budeme spolu, někdo odříká pár vět, trochu světelných efektů a pak už je to všechno.“
Buffy: „A co svatební noc?“
Angel: „Při té se vysávají nevinné oběti.“
Buffy: „To myslíš vážně?“
Angel: „Ne. Teď se není čeho bát.“
Buffy: „Co budeme dělat teď?“
Angel: „Otoč se.“
Udělala to, za sebou měla taky svíčky. Svíčky byly taky na druhé straně místnosti kolem velké postele s nebesy.
„Máme několik hodin.“ Pošeptal jí.

Probudila se ve své posteli v hnízdečku. Snažila se rozpomenout, co se večer dělo. Měla to před sebou jako video, když se s Angelem objímali a kolem nich svítily ty svíčky. Zapínal jí kolem krku ten náhrdelník a Willow něco dlouho odříkávala z knihy. Angel tomu určitě rozuměl, každému slovu. Tvářil se vážně, ale v jeho tváři viděla i něco, čemu zatím nerozuměla. Ke konci se kolem nich chvíli rozsvítilo světlo a Willow zavřela knihu. Něco krátce řekla a přikývla. Angel ji políbil na tvář a vzal do náruče. Odnesl ji až sem, do postele, kde ji svlékl a uložil. Potom odešel. Spala sama nahá v posteli. Moc dobře to nechápala, nevěděla, co vlastně tím rituálem udělala. Posadila se na posteli a složila hlavu do dlaní. Hrozně se jí točila hlava a připadala si malátná. Vešel Angel, vypadal, že už byl nejmíň jednou ve firmě a zpět. Sedl si vedle ní a hladil ji po kotníku pravé nohy.
„Ještě chvíli tě z toho bude bolet hlava, ale pak ti bude líp.“
Buffy: „Proč?“
Angel: „Jsou v tom nějaká kouzla. Říká se, že koho takhle spojí, už je nedokáže nic rozdělit.“
Buffy: „Nic?“
Angel: „Ani smrt.“
Buffy: „Ale to je jenom pověra ne?“
Angel: „To já nevím. Třeba je to pravda.“
Buffy: „Hele a v noci jsem spala proč sama?“
Angel: „Další taková pověra. Upíři jsou všeobecně dost pověrčiví.“
Buffy: „čeho se týká?“
Angel: „Že ženu, která po obřadu spí sama nahá v posteli, navštíví anděl a obdaruje ji.“
Opřela se o něj a přes bolest hlavy skoro neslyšela, co jí říká a co slyšela, to si nevyložila.
Angel: „Mám ti přinést obklad?“
Buffy: „Ne, za chvíli to přejde.“
Angel: „Teď jsi Samia.“
Buffy: „To je nějaká nemoc?“
Angel: „Je to jako družka, akorát podle toho rituálu.“
Buffy: „A nemohla bych být pořád jenom Buffy?“
Angel: „Chtěla jsi vědět, co pro mě jsi. Teď už to víš, jsi Samia.“
Buffy: „A ty jsi co?“
Angel: „To nemusíš vědět.“
Zavřela oči a snažila se myslet na něco jiného než na všechnu tu bolest. Vnímala jenom jeho ruce na svém těle a svoji nekonečnou únavu. Ve chvilce byla mimo sebe a bylo to dobře, protože tak ji přešla ta bolest. Když spala, objevila se v hnízdečku Lottie.
„Co tu děláš?“
„Chtěla jsem mluvit s mámou.“
„Teď spí, bolela ji hlava. Jak vlastně víš, kde je hnízdečko? To ví jen Connor.“
Lottie: „Tady jsem prožila skoro celý dětství.“
Angel: „Tak nikomu neříkej, kde je. Koupili jsme si ho, abychom měli chvilku klid.“
Lottie: „Já sem utíkala za stejným účelem.“
„Počkej chvilku v obýváku, jenom ji přikryju.“ Požádal ji a počkal, než odešla. Přesunul ji do postele. Neprobudila se, pořád spala. Pořádně ji přikryl a políbil do vlasů a šel za Lottie.
Angel: „Buffy už ti našla pár škol, dívala ses na ty letáky?“
Lottie: „jasně, už jsem si i vybrala, proto jsem taky přišla.“
Angel: „Medicína?“
Lottie: „Budu pokračovat, kde jsem skončila.“
Angel: „Jen si dej pozor, kvůli budoucnosti.“
Lottie: „jasně, Willow mi o všem řekla.“
Angel: „V tom případě je všechno v pořádku.“
Lottie: „Vypadáš zamyšleně.“
Angel: „Jenom… nepamatuješ si, kdy se Anna narodila?“
Lottie: „Tento rok.“
Angel: „Víš to jistě?“
Lottie: „No jistě, přece bych nelhala.“
Potom slyšel, jak se Buffy probudila a posadila na posteli. Rychle vstal a šel za ní. Skláněla se u postele a držela se za hlavu. Objal ji kolem pasu, měla na sobě lehký saténový župan. Kupovali ho společně teprve nedávno. Chvíli potom, co si koupili hnízdečko. Taky jí tenkrát koupil to světlounké prádlo, miloval ho, stejně jako miloval ji. Opřela si o něj hlavu.
„Je ti už líp?“
Buffy: „Je to lepší. Bych ráda věděla, co jste se mnou dělali, že je mi tak blbě.“
Angel: „Zázraky miláčku.“
Buffy: „Mám pocit, že jsem slyšela nějaké hlasy.“
Angel: „Přišla Lottie, vybrala si školu.“
Buffy: „No to je skvělé. Jenom se obleču, hned tam přijdu.“
Poodstoupila k velké skříni, ve které měla většinu oblečení. Chvilku vybírala, než si vybrala lehké letní šaty.
„Lottie, nečekala jsem tě tady.“
Lottie: „Vybrala jsem si tu školu.“
Buffy: „To je skvělé. Zavoláme tam a zeptáme se, kdy tě přijmou.“
Lottie: „Myslíš, že mě přijmou?“
Buffy: „Určitě.“
Lottie: „Hledali vás doma. Nikdo nevěděl, kde jste.“
Angel: „To byl účel.“
Lottie: „Málem vyhlásili celonárodní pátrání.“
Buffy: „To je legrace.“
Angel: „Musíme se tam potom ukázat.“
Buffy: „Ale plánovali jsme, že dnes vůbec nevylezeme z postele.“
Angel: „Ty to možná dodržuješ, ale…“
„Ale co?“ Přerušila ho.
Angel: „Je ti špatně, tak bys radši vážně měla zůstat v posteli.“
Buffy: „Na to vám kašlu. Já se jdu obléct a razím do města. Kdo jde se mnou, jde, kdo nejde, má smůlu.“
Angel: „Brzy se ale vrať.“
Buffy: „Když na mě budeš čekat v posteli.“
Angel: „Radši se vrať co nejdřív.“
Buffy: „Ty jsi teda starostlivej. Mám chuť něco zabít, zajdu do firmy, jestli nemají nějaký problém, ahoj.“
Angel: „Počkej, jdu s tebou.“
Buffy: „Já nepotřebuju ochránce.“
Angel: „Ale já ano.“

Ve velkém pokoji zrovna náhodou všichni byli. Tedy fyzicky, ale duchem každý bloudil po své práci. Všichni tři jako rodina vešli a skoro nikdo jim nevěnoval pozornost. Buffy si unaveně sedla ke stolu vedle Connora. Položila mu ruku na rameno a on sebou trhl, jak ho vyděsila.
Connor: „Buffy, rád tě vidím.“
Buffy: „Nevypadal jsi tak.“
Connor: „Připlížila ses.“
„Já se neplížím. To si mě pleteš s Angelem. Já jsem ta na druhé straně od upírů, víš?“ Cvrnkla ho do nosu a koukla se, na čem že to pracuje.
Buffy. „Co to je?“
Connor: „Vlastně ani nevím. Čtu to už po druhé a pořád nevím, co to je.“
Buffy: „To je obrácené písmo?“
Connor: „Slyšela jsi o něm něco?“
Buffy: „No jasně. Wesley o něm něco říkal, myslím, že se má číst na fóliích.“
Willow: „Myslím, že tě Buffy právě dost zahanbila, Connore.“
Connor: „Tys někdy dávala pozor?“
Buffy: „jenom občas, říkal něco o řasenkách.“
Giles: „To byly řašenky, malí křížení démoni žijící ve vodě.“
Buffy: „Aha, já si říkala, proč nemluví o líčení.“
Connor: „Počkej, ty vážně víš, jak to přečíst?“
Buffy: „Jo, přes fólie.“
Giles: „O tom jsem nikdy neslyšel.“
Buffy: „Přece jenom byl Wesley v něčem lepší než vy.“
Giles: „O tom jsem si netroufal pochybovat Buffy, ale myslím, že bych tě měl pochválit, aspoň něco si ze své výuky pamatuješ.“
Buffy: „Ještě si pamatuju spoustu užitečných věcí. Třeba kolík do srdce, kříž na kůži atd.“
Connor: „Váš vztah s Angelem musí být dost rizikový.“
Angel: „Zvykáme si.“
Giles: „Kam jste vlastně zmizeli?“
Buffy: „Jenom jsme si něco řešili.“
Willow: „Illyria se už pěkně dlouho neukázala.“
Buffy. „To ji musíme najít, kde může být?“
Willow: „Pokusím se ji najít podle lokačního kouzla.“
Buffy. „Tak sebou hoď, já se jdu najíst.“
Connor: „Máš nějak dobrou náladu.“
Buffy: „Odpověděla bych, ale jsou tu děti a Angličani.“
Giles: „To nechápu, o čem ty přede mnou nemůžeš mluvit.“
Buffy: „To pochopíte, až budete větší Gilesi.“
Giles užuž otevíral pusu, že na to něco řekne, ale bylo to zbytečné, Buffy už běžela do kuchyně, že doporučí něco k jídlu. Tak se otočil k Angelovi: „Co tím myslela?“
Angel na to nereagoval, usmál se a šel za Buffy.
Connor: „Žák nad učitele.“
„To bylo na mě?“ Rozhlédl se Giles po místnosti, ale všichni klopili oči a zadržovali smích.
Giles: „Takže to bylo na mě.“
Lottie: „Nic si z toho nedělej, Ruperte, Buffy už je taková.“
Giles: „Ty mě znáš?“
Lottie: „No jistě, vždyť jsi mě skoro vychoval.“
Giles: „Vidíte? Aspoň někdo mě uznává.“
Lottie: „Ale já neřekla, že tě uznávám. Angel vždycky říkal, že jsi strejda od vedle co má kostlivce ve skříni.“
Teď už smích zadržovat nedokázali.
Giles. „Tady není nic k smíchu.“
Connor: „Jenom si nedokážu představit, že tohle řekl táta.“
Lottie: „On nebyl takový jako teď. Byl jako máma. Pořád se spolu smáli a něco vyváděli jako puberťáci.“
Connor: „Angel?“
Lottie: „No jistě. Jednou Rupertovi namazali kapesník na brýle černou barvou.“
Willow: „Angel?“
Lottie: „Co se tak divíte?“
Connor: „No, vždyť to je Angel.“
Lottie: „A kdybyste je teprve viděli s Anne. Ti tři když byli spolu, všichni se báli, co jim zase provedou.“
Willow: „To je zajímavé, opravdu zajímavé.“
„Co? Taky to chci vědět.“ Křikla Buffy od vedle s pusou plnou housky.
Willow: „Lottie nám jenom říkala něco o Angelovi.“
Buffy: „Kde vlastně je? Teď je pravý čas zdrhnout, kdyby něco, jsem v obchodě. Šla jsem pro jogurt.“
To už položila housku a plížila se ze dveří, kde se srazila s Angelem. Vzhlédla k němu.
„Kam si myslíš, že jdeš?“
Nevinně se na něj podívala a povídala něco o šatech.
Angel: „Chtěla jsi utéct co?“
Buffy: „Jde to tak poznat?“
Angel: „Až moc tě znám, miláčku.“
Buffy: „Tak budeš dělat, žes mě neviděl a já se vypařím.“
Angel: „To teda ne. Dneska jsi v mém zajetí. Tak otočku a v klidu dojez.“
Buffy: „Jsi horší jak máma.“
Angel: „A ty horší, než malé dítě. Ani jako pětiletá jsi tolik nevyváděla.“
Buffy. „Víš to, že jseš starej? Moc starej a nudnej. Jdu užívat života s nějakým mladým gigolem.“
Angel: „Tak běž.“
Buffy: „Fakt?“
Angel: „No jistě. Já nevím, kdo se tu chtěl vdávat.“
Buffy. „To je podraz.“
Angel: „Viď? A jak dobrej!“
Buffy: „To není spravedlivý.“
Angel: „Co není spravedlivé?“
Buffy: „Ty! Včera jsi na mě celý večer kašlal a dneska taky. Trpím úbytkem pozornosti.“
Angel: „Tak běž, ale do setmění zpátky a používej ochranu.“
Buffy: „Fakt vtipný. Přinesl jsi mi ty sušenky?“
Angel: „No, teď nevím, jestli ti je dám.“
Buffy: „A když pěkně poprosím?“
Angel: „Tak si to budu rozmýšlet.“
„Tak si je nech, já si jdu pro jiný.“ Vyplázla na něj jazyk a obešla ho ve dveřích. Otočil se a chytil ji za ruku. Rychle ji ještě políbil, „Neztrať se.“
Buffy: „Ty vždycky víš, jak na mě.“
Angel: „Nechtěla jsi sušenky?“
Buffy: „To jsem si je vydělala?“
Angel: „Tak hezky jsme se dlouho nehádali.“
Buffy: „Já tě fakt miluju.“
„Na sušenky vždycky zabere.“ Mrknul Angel na ostatní a podal Buffy krabičku s domácími sušenkami, co milovala jako pětiletá.
Buffy: „To si piš. A ještě k tomu, po tom včerejšku.“
Angel: „Jsi jenom má Samio.“
Buffy: „To se budeme dělit o jídlo?“
Angel: „nevím, jestli by ti to moje chutnalo.“
Giles: „Jak jsi jí to řekl?“
Angel: „Nevím.“
Connor: „Něco jako Samio.“
Giles: „O tom jsem slyšel. Ale nechápu, proč jsi jí takhle řekl až teď.“
Buffy: „Co to znamená?“
Giles. „Něco jako životní družka.“
Buffy: „Aha, tak to je v pořádku, že mi tak říká ne?“
Giles: „No, znamená to i jiné věci, které…“
„To máte jedno Gilesi, jen jsem se náhodou přeřekl.“ Přerušil ho Angel a kouknul se na Buffy. Oplatila mu pohled typu, řekneme si to později a pustila se do sušenek.

Vydali se do nočního velkoměsta. Willow je naváděla lokačním kouzlem, ale stejně pro ně bylo najít Illyriu těžkým úkolem. Nejblíže jim dokázala říct ulici. Ta byla bohužel plná různých barů a hospod. Rozdělili se a každý si vzal polovinu.

Buffy:
No tak jsem v tom zase sama. Konečně se o mě nebude Angel pořád starat a můžu si užít. Jenom doufám, že to nebude trvat dlouho, protože ho chci co nejdřív znovu vidět. Čeká mě první hospoda. Z venku teda nic moc, ošuntělejší dveře jsem snad neviděla. Na to že jsem přemožitelka, se mi docela votočil kufr. No nic, když jde o Illyriu, neznám bratra. Illyria se o mě starala, když mi bylo nejhůř, tak jí to musím vrátit. Skoro nechápu, jak jsem ji mohla takhle opustit. Jenže potom, co zranila Angela, jsem byla schopná myslet jen na něj a na to, že to bylo kvůli mně. Potom zmizela. Nikdo ji neviděl. Sotva jsem vešla dovnitř, upřelo se na mě mnoho pohledů. Nemohla jsem se ubránit myšlence, jak vypadám. Snad každá žena, když se na ni někdo podívá, pomyslí, jestli je na co koukat. Hned mi ale myšlenky zase pluli správným směrem, Illyria. Nenapadlo mě, že bych se někoho zeptala, nevěděla jsem koho, mohl to být někdo nebezpečný. Hospodský byl vážně suprovej chlápek. Jeho bříško na kilometry řvalo, že vážně miluje pivo. Brunátný obličej se s mrožím knírem jen usmíval. Takový strejda od vedle, člověk. Hned jsem s ním sympatizovala. Položil přede mě půllitr piva a z jeho výrazu jsem hned poznala, že se se mnou odmítá bavit, pokud se nenapiju. Usmála jsem se, jak nejlíp jsem uměla a popadla těžkou sklenici. Naštěstí nebylo zředěné, docela chutné. Vzpomínky na moje neandrtálské období mi prolétla hlavou a vykouzlila úsměv na rtech. Hospodský to považoval za hodnocení piva a úsměv mi opětoval.

„Co si přeješ děvče?“ I hlas mu zněl jako mrož. Pro mě na vždy, pan Mrož. Vážně milý chlapík.
„Hledám kamarádku. Má modré vlasy a světlou pleť. Neviděl jsi ji?“
„Možná.“ Odvětil záhadně. Ještě než jsem stačila otevřít pusu, ucítila jsem na zadku ruku. Fuj. Vážně jsem se chtěla ohnat, ale to by mi hospodský už nic neřekl. Otočila jsem se k vlastníkovi a škaredě jsem se na něj podívala. Skrz chybějící zuby se usmál a něco zasyčel.
„Viděl jsem ji, ale je to už dýl.“ Řekl mi konečně, musel slyšet, jak jsem si hlasitě oddechla.
„Jak dlouho?“
„Před dvěma dny, byla dost nalitá.“ Tak to mi stačilo. Poděkovala jsem a snažila jsem se co nejdřív vyplout. Než mě u dveří zadržel Smraďoch. Jeho ruka se mi obtočila kolem pasu a z dechu se mi znovu votočil kufr. Jeho obličej se ke mně až nebezpečně přibližoval. Chtěla jsem mu ručně vysvětlit, co znamená naštvaná přemožitelka, než to někdo udělal za mě. Sexy tmavovlasý muž mu položil ruku na rameno a něco mu řekl nějakým démonním jazykem. Smraďoch mě pustil a odsmradil pryč.
„Dík.“ Kvikla jsem směrem k mému zachránci. Prosím, ať něco řekne. Narovnal se, je vysoký a má tmavé oči. Jejdáá, ten je vážně sladkej.
„Neublížil ti?“ Na něm je sexy i hlas. No ten je vážně boží.
„Ne, díky, bez tebe bych to nezvládla.“ Asi není moc pěkné lhát, ale v tomhle případě se to omlouvá.
„Můžu tě doprovodit domů? Nebo aspoň z téhle čtvrti? Je to tu dost nebezpečné a pro dívku jako jsi ty zvlášť.“ Natáhl k ní ruku a usmál se. Samozřejmě jsem se na něj taky usmála, ale přesto jsem byla více než neochotná mu to dovolit. Protože na mě čeká MŮJ Angel. Ten byl mnohem víc sexy než tenhle a taky mnohem milejší, hezčí a prostě víc všeho. Angel prostě převálcuje každého, kdo by se mu jen pokusil rovnat. Určitě jsem musela mít zasněný výraz, protože si mě ten chlápek tak zamilovaně prohlížel.
„Promiň, ale doprovod už mám. Jenom se trochu zdržel.“ Odmítla jsem ho, chladně se na mě podíval. Nezazlívám mu to, asi se těšil na zpestření noci.

Angel:
V hospodě jsem moc nepořídil. Viděli Illyriu, ale včera, což je skoro čtyřiadvacet hodin. Snažil jsem se to co nejvíc urychlit, abych zkrátil dobu, kdy bude Buffy sama. Určitě se bude snažit užít si to, to znamená, že se do něčeho zaplete, nebo se ji bude snažit někdo sbalit. To by mi tak ještě scházelo. Ale pokud jde o Illyriu, Buffy určitě nasadí všechny síly. To je jí podobné, to je moje holka. Kdybych ji tolik nemiloval, asi bych ji musel zabít. Nebyla ještě na smluveném místě, tak jsem vyrazil do hospody, kde měla být. Zůstal jsem stát ve dveřích, aby mě neviděla, a kochal jsem se pohledem na ni. Mluvila s nějakým chlápkem. Z jejího pohledu určitě pěkný, i podle toho jak se dívala. Snažil jsem se zaposlouchat, díky upířím smyslům jsem slyšel, co si říkají. Ke konci jsem se musel usmát. Odmítla ho. Doufal jsem, že ne proto, že poznala, že ji chce jen do postele, ale proto, že jsem tu já. Cítil jsem, jakoby mě zalil pocit dokonalého štěstí, kdyby to byla pravda. Netroufal jsem si jít k ní, počkal jsem, než ke mně přijde.

Když Buffy přišla k Angelovi stojícímu vedle dveří, objala ho rukama kolem krku a políbila ho na tvář. V tu chvíli si hrozně přál vědět, na co myslí. Vědět, jestli ho odmítla kvůli němu. Majetnicky ji k sobě přitiskl a políbil ji za ucho.
Angel: „Řekli ti něco?“
Buffy: „Před dvěma dny.“
Angel: „Včera.“
Buffy: „Jdeme tam.“
Nemuseli do hospody ani vejít, protože jim Illyria skočila do náruče. Skočila totiž na Angela ze střechy.
„Angele?“
„Illyrio?“
Buffy: „Dobře, tohle máme za sebou, co jsi sakra dělala na tý střeše?“
Illyria: „Sledovala jsem jednoho démona. Rád napichuje na rohy. Sakra sledovala jsem ho skoro týden.“
Buffy: „Utekl?“
Illyria: „Naštěstí ne.“
Buffy: „Mrtvý?“
Illyria: „Bohužel ne.“
Buffy: „Tak co je s ním?“
Illyria: „Změnil se na člověka.“
Angel: „To je obvyklé.“
Illyria: „Ty na mě ani nemluv.“
Angel: „Tak ze mě slez.“
Illyria vstala a výhružně se proti nim postavila.
Buffy: „kam jsi zmizela?“
Illyria: „Už nepracuju pro firmu a taky tam nebydlím.“
Buffy: „Illy.“
Illyria: „Nebudu se s tebou hádat. Dokud budeš s ním, odmítám jakékoli spojení s kýmkoli z vás.“
Buffy: „Bála jsem se o tebe.“
Illyria: „Já vím, holčičko. Ale když jste vy dva spolu, vždycky se něco stane.“
Angel: „Vzali jsme se.“
Illyria: „Jste manželé?“
Buffy: „Dá se to tak říct.“
Illyria: „Proč mě nemůžeš někdy poslechnout?“
Buffy: „V čemkoli bych tě poslechla, ale pokud jde o Angela, řídím se jen sama sebou.“
„V tom případě, ahoj.“
Buffy: „Illyrio, prosím. Udělej to kvůli mně. Pokud po tobě chci moc, pochopím to.“
Illyria: „Ještě si to promyslím.“
Vykroutila se ze sevření a utekla. Buffy chtěla běžet za ní, ale Angel ji chytil za ruku.
Angel: „Nech ji jít. Aspoň víme, že je v pořádku.“
Buffy: „Ale…“
Angel: „Já vím miláčku. Pojď.“
Ovinul jí ruku kolem boků. Přitulila se k němu a pomalu udělala první krok. Přizpůsobil se jejímu tempu a oba se vydali k domovu. Naštěstí to měli k hnízdečku blízko.

Zamkl dveře a šel za ní zpátky do ložnice. Stála u skříně a rovnala v ní oblečení, které si ráno přinesla z čistírny. Pohladil ji po vlasech a šel k posteli. Sundal z ní přehoz a ozdobné polštáře, aby mohli jít spát, když se k němu otočila.
„Je to tak úžasné, když žijeme normální život.“ Odvětila, jakoby mluvila o tom, co zažila ten den.
Angel: „Co tím myslíš?“
Buffy: „Máme vlastní byt. Skládám oblečení, ty steleš postel, není to krásné?“
Angel: „Jsi tak sladká. Každým dnem se o tobě dozvídám něco nového.“
Ke každému takovému dni patřilo milování. Vychutnávali si svůj okamžik dokonalého štěstí, kdy se znovu a znovu třásli v záchvěvech rozkoše. Usnuli v těsném objetí. Ráno se Angel probudil na zádech, Buffy ležela na něm. Měla hlavu položenou na jeho hrudníku, jednou rukou ho objímala kolem krku a druhou ho držela za ruku. Sám ji tou stejnou rukou objímal. Objal ji i druhou rukou a znovu zavřel oči. To budou nádherné sny. Probudil se znovu, když se Buffy pohnula. Instinktivně ji přitiskl k sobě.
„Jak jsi spala?“ Políbil ji do vlasů.
„Ještě bych chvilku.“
„Tak dobře, lehni si, zakryji tě.“
„Chci zůstat, jak jsem.“ Pošeptala a přitiskla se k němu. Znovu se probudili, až když někdo rozsvítil všechna světla v pokoji. Oba sebou trhli.
„Sorry lidi, ale hledali jsme vás a já jsem jediný, kdo ví, kde je tenhle byt.“
„Což nás neuchránilo před nehezkým pobuzením.“
Connor: „Má to nějaký účel, že o tomhle místě nikdo neví?“
Buffy: „Máme tu klid, skoro.“
Connor: „Našli jste ji?“
„Ano.“ Řekla Buffy smutně.
Angel: „řekla, že s námi nechce nic mít, dokud budeme spolu.“
Connor: „Což pořád jste.“
Buffy: „Vypadá to tak.“
Connor: „Počkám vedle, než se oblečete.“
Buffy: „Jasně díky.“
Angel: „Tak co Samio, co teď uděláme, aby to bylo normální?“
Buffy: „Pošleme Connora pro noviny.“
Connor: „Jsou vedle na stole.“
Buffy: „Jsi nejlepší nevlastní syn, jakého si můžeme přát.“
Angel: „Můj je vlastní pokud vím.“
Buffy: „když o tom přemýšlím, kdo je lepší? Já nebo Darla?“
Angel: „Jak v čem. V téhle oblasti vedeš, protože o duši jsi mě připravila jenom ty. A pokud jde o děti, za Darlou zaostáváš.“
Buffy: „To není fér, na její straně byly zázraky.“
Angel: „Život není fér Samio.“
Connor: „Nechci se vám plést do vaší oduševnělé diskuse, ale co znamená ta Samia.“
Angel: „řekneme mu to?“
Buffy: „Ale jenom jemu. Giles by z toho měl infarkt.“
Angel: „Tak jo. Vzali jsme se. Willow zařídila rituál spojení. Mezi upíry je to jako svatba. Pití krve jsme si odbyli už dřív.“
Connor: „A co přesně je ta Samia?“
Angel: „Něco jako družka, Giles to přece říkal. Je to jako bych jí říkal manželko.“
Connor: „To je roztomilé, romantické.“
„Jo, to je.“ Pověděla už jeho zádům, když šel do obýváku.
Angel: „Tak co uděláme, aby to bylo normální?“
„Budeme se milovat?“ Přitulila se k němu a vrněla mu do ucha.
Angel: „Vedle je Connor.“
Buffy: „To je pravda, tak já se obleču.“
Vstala a hledala ve skříni oblečení. Když byla oblečená, beze slova odešla do obýváku.
Connor: „Ty jsi naštvaná?“
Buffy: „No jistě. Ale to je jedno. Jak se má Lottie?“
Connor: „Už si vybírá oblečení na setkání s ředitelem.“
Buffy: „Půjdeš tam?“
Connor: „Já? Ne.“
Buffy: „Jsi její otec.“
Connor: „Buffy, je mi dvacet, nejsem připravený starat se o dítě. Zvlášť o holku, která je jen o tři roky mladší, než já.“
Buffy: „Ale nezáleží přece na věku. Taky jsem se ve dvaceti starala o Dawn, která byla o pět let mladší, než já.“
Connor: „Ty jsi pro Lottie matka. Tak to taky zůstane.“
„S tím nesouhlasím.“ Bouchla rukou do opěradla.
Connor: „Bereš to moc vážně. Tady nejde o to, kdo je otec a kdo matka. Prostě se o ni staráme a hotovo.“
Angel: „souhlasím s Buffy.“
„Když ty jsi vždycky na její straně.“ Stěžoval si Connor a hrál si přitom s Buffyiným ozdobným vějířem.
Angel: „Protože má vždycky pravdu.“
„Oh můj bože, ne to ne!“ Křičela bezradně Buffy, až přilákala do ložnice v hnízdečku Lottie i Angela.
Angel: „Co se ti stalo?“
„Podívej, neobleču kalhoty.“ Fňukla a ukázala na černé džíny.
„Tohle ti nikdy neodpustím.“ Křikla na něj, ale Angel se jenom usmál a podíval se na úzké džíny, které neměla šanci zapnout.
Angel: „Co si stěžuješ? Taky jsi to chtěla. Najdu ti nějaké šaty.“
Buffy: „Budu vypadat jako slon.“
Lottie: „Vypadáš skvěle, mami. Podívej, jaké máš vlasy a pleť, to ti může každý závidět.“
Buffy: „Jestli potom zase nezhubnu, zabiju tě.“
Angel: „Jasně. Ale teď si sundej ty kalhoty.“
Lottie řekla něco o anatomii a vypařila se. Buffy vklouzla Angelovi do náruče. Buffy byla v období, kdy se ráda hádala s Angelem. Tedy, ne že by se s ním normálně ráda nehádala. Pořád mu zazlívala, že jí neřekl, že ta pověra o daru je pravda. Její dar bylo totiž dítě. Byla těhotná. Oba teď byli dokonale šťastní. Žádný démon je z té idylky nemohl vytrhnout. Stále se ale neusmířili s Illyriou, což bylo jediné, co Buffy a tím pádem i Angela trápilo. Lottie byla na zdravotní škole a dobře se učila, protože ji to bavilo. Willow se snažila rozvíjet své schopnosti, přičemž se jí podařilo víc se obrnit proti černé magii. Odpoledne byl Angel ve firmě a Buffy se zrovna vracela ze svých protestních nákupů, kdy likvidovala kreditky.

„Ahoj, jsem doma!“ Zvolala za dveřmi a odložila tašky.
„Lottie? Jsi doma?“ šla ke dveřím a otevřela dveře do jejího pokoje.
„Ty jsi kdo?“ otočila hlavu k chlapci, se kterým ležela Lottie na posteli, naštěstí oblečená.
„Ahoj, já jsem Robert.“
„Buffy.“
Lottie: „Počkej, mami, vysvětlím to.“
Buffy: „Jo, jasně. Mám počkat, než odejde? Nebo chceš hned?“
Lottie: „Jsi hodně naštvaná?“
Buffy: „Pokud je měřítko toho, jestli jsem naštvaná, že to řeknu tvému otci a Angelovi, tak ne.“
Lottie: „Neřekneš?“
Buffy: „Nejsem přece blázen, je ti sedmnáct. Nečekala jsem, že vstoupíš do kláštera.“
Lottie: „Takže tu Rob může zůstat?“
Buffy: „Jasně. Angel přijde pozdě. Nepouštěj hudbu moc nahlas, bolí mě hlava.“
„Nashledanou paní Summersová.“ Řekl ještě jejím zádům kluk.
„Jenom Buffy.“ Odpověděla a zavřela za sebou dveře.
„Takže, tvoje matka?“
Lottie: „Jo, je super viď?“
Robert: „No, nečekal jsem, že by mě zmlátila.“
Lottie: „Ona by to klidně udělala. Můžeš být jenom rád, že s ní nepřišel Angel.“
Robert: „Tvůj otec? Mám se ho bát?“
Lottie: „Ne, Angel je Buffyin přítel.“
„Tvoji rodiče jsou rozvedení?“
Lottie: „Ne, je to složitější. Buffy není moje pravá matka.“
Lottie brzy Roberta vyprovodila a šla za Buffy, která seděla v obýváku a četla nějakou knihu.
Lottie: „Jsi naštvaná?“
„Nejsem, měla bych?“ Vzhlédla Buffy od knihy a podívala se Lottie do očí.
Lottie: „Nic jsem ti neřekla, nepožádala tě o svolení nebo tak.“
Buffy: „To je přece tvoje věc. Jsi skoro dospělá Lottie, dělej si, co chceš, jenom si dávej pozor, ať nedopadneš jako já.“
Lottie: „Radši to ale neříkej Angelovi. Kdyby šlo o Angela z naší doby, ale tenhle je jiný.“
Buffy: „Jak chceš ty. Mě je to jedno.“
Lottie: „Jsi fakt super.“
„To je skvělé drahoušku.“ Špitla Buffy a znovu se začetla do knihy.
„Jdu ven.“ Oznámila jí ještě Lottie a chystala se odejít jen, co na to Buffy zareaguje.
„Vrať se brzy a dávej na sebe pozor.“
„Zavolám.“ To už vycházela ze dveří a brala si kabát.

Buffy spala a na břiše měla položenou knihu. Angel vešel do bytu a zprvu se divil, že tam nikdo není, než si jí všiml. Spravil jí deku a šel do ložnice, kde si odložil pár věcí.
„Angele? To jsi ty?“ Zavolala Buffy z obýváku. Šel za hlasem. Přivítala ho širokým úsměvem.
„Spala jsi.“
Buffy: „Asi jsem usnula. Lottie šla ven.“
Angel: „Ale už je pozdě.“
Buffy: „šla s klukem, bude v pořádku.“
Angel: „A jak se máte vy dva?“
Buffy: „Je mi hrozně blbě.“
Angel: „Chceš jít k doktorovi?“
Buffy: „Ne, to je v pohodě. Musím se jít podívat za Willow a Connorem.“
Angel: „nechceš radši zůstat doma? Můžou přijít sem. Nechci, abys chodila po venku, mohlo by se ti něco stát.“
Buffy: „Co by se mi asi tak ve dne mohlo stát?“
Angel: „Dobře, ale dáš na sebe pozor. Nebo já radši půjdu s tebou.“
Buffy: „Mohl bys ještě něco udělat?“
Angel: „Cokoliv si budeš přát.“
Buffy: „Musíme najít Illyriu, bojím se o ni.“
Angel: „Neboj se, Willow ji zkusí najít.“
„Děkuju.“ Položila mu hlavu na rameno. Položil jí ruku na bříško a počkal, než usne. Lottie se vrátila pozdě po půlnoci, Angel položil Buffy na sedačku a šel k ní.
Lottie: „Angele, co tu děláš?“
Angel: „Mluv tiše, Buffy spí. Proč jsi přišla tak pozdě?“
Lottie: „Byla jsem venku, Buffy mě pustila.“
Angel: „Ale určitě ti nedovolila pít alkohol. Táhne to z tebe až z chodby. Jsi nezletilá. Víš, že nám tě můžou vzít? Proč se chováš tak nezodpovědně.“
Lottie: „Byla jsem jenom s děckama venku.“
Angel: „Zklamala jsi mě Lottie, čekal jsem, že se budeš chovat zodpovědněji.“
Lottie: „Musíš být pořád studenej jak psí čumák? Chovej se zase normálně, nic se přece nestalo.“
Angel: „Měl jsem o tebe strach. Víš, co se ti mohlo stát?“
Lottie: „Už se pomalu dostáváš do role tatínka co?“
Angel: „nezapomeň, nikdo nesmí vědět, že jsem její otec. Jenom my tři, s ní čtyři.“
Lottie: „A kdo teda její otec bude?“
Angel: „Ona nemá otce a nikdo se ptát nebude. Dej si pozor, aby ses nikdy nepřeřekla.“
Lottie: „Nemusíš se bát. Myslíš, že je správné, že se Buffy, od doby, co je těhotná nesetkala s ostatními?“
Angel: „Zítra za nimi půjde, ale nesmí nic vědět.“
Lottie: „Pokud se vrátíme k mému pozdnímu příchodu…“
Angel: „Jsi zodpovědná mladá dáma. Doufám, že víš, co znamená, že máš moji a Buffyinu důvěru.“
Lottie: „Chápu, nebudu pít alkohol.“
Angel: „To za prvé. Za druhé, pokud budeš chtít přijít později, zavoláš.“
Lottie: „Slibuji.“
Angel: „Hodná holčička. Teď spát.“
„Mám tě ráda Angele.“ Objala ho krátce kolem krku, což ho překvapilo.
„Taky tě mám rád. Teď tiše, ať nevzbudíš Buffy.“ Ta už ale zvedala hlavu a vstávala z pohovky.
„Lottie, proč jsi přišla tak pozdě?“ šla k ní a objala ji.
Lottie: „Omlouvám se, nějak jsme se zapovídali.“
Buffy: „Ty jsi pila?“
Lottie: „Vy jste teda horší, než lovečtí psi. Už jsme si to s Angelem vyřešili.“
Buffy. „Dobře, tak jdi spát, ať nejsi ve škole unavená.“
Lottie: „Dobrou mami.“

Druhý den odvezli Lottie do školy a potom zamířili do firmy. Angel se chtěl ujistit, že bude Buffy v pořádku. Potom, aniž by se setkal s ostatními, šel k sobě do kanceláře. Když vešla Buffy do velkého pokoje, byli tam všichni. Willow se o něčem bavila s Gilesem a Connor jako vždycky dělal jenom to svoje. Hned jak vešla, Connor se k ní otočil.
Connor: Buffy, dlouho jsme…“
Přerušil se, protože si ji prohlédl. Promnul si oči a znovu se na ni zadíval. Stoupla si blíž k němu a položila mu ruku na rameno.
Buffy: „jsi v pořádku Connore?“
Connor: „Jo jasně, chtěl jsem říct, že ses dlouho neukázala.“
Willow: „Ahoj Buffy.“
Buffy: „Ráda vás vidím lidi.“
Connor: „Nechci být nezdvořilý, ale ztloustla jsi?“
Vyděšeně se na sebe podívala, i přes volné šaty bylo znát rostoucí bříško.
Buffy: „Ehm, jo.“
Willow: „Buffy?“
Buffy: „Asi chcete něco vědět, co?“
Giles: „Nechceš si na to sednout?“
Buffy: „Jsem těhotná.“
Willow: „A tatínek?“
Buffy: „Není.“
Connor: „Já to nejsem.“
Buffy: „Neboj se broučku, z toho ses vyvlík.“
Connor: „A kdo to teda je? Ty nejsi s Angelem?“
Buffy: „Jo, ale tatínek prostě není.“
Giles: „A co na to říká Angel?“
Buffy: „Taky jsem vyrůstala skoro bez otce…“
Willow: „Pohádali jste se s Angelem?“
Buffy: „Ne, to ne, je to jinak.“
Giles Buffy vzal za ruku a pomohl jí posadit se. Ostatní se rozsadili kolem ní.
„Angel se o něj bude starat se mnou. Teda o ni, bude to holčička.“ Zašeptala tiše Buffy.
Willow: „To je dobře.“
Buffy: „Budu muset za ním. Nechce mě nechávat bez dozoru.“
Nikdo nic neřekl, tak Buffy vstala a pomalu odešla.
Connor: „Překvápko.“
Willow: „To teda jo.“

Zastavila se před dveřmi do jeho kanceláře. Chvíli zaváhala, ale potom nejistě zaklepala. Nikdo se neozval, tak zkusila otevřít. Angel seděl u stolu a nad ním se skláněla nějaká blondýnka.
„Promiňte, nechtěla jsem rušit.“ Kvikla a otočila se k odchodu. Angel ale rychle vstal a chytil ji za ruku.
„jenom jsme něco projednávali.“ Sdělil jí a posadil ji na jedno křeslo ke styku s klienty.
Buffy: „Byla jsem za Willow a za ostatními, oni…“
Angel: „Počkej, řekneš mi to později. Lauro, můžeš jít, zavolám ti, kdy můžeš přijít.“
Laura: „Jasně šéfe.“
Buffy: „Upírka?“
Laura: „Ne, poloviční démonka.“
Buffy: „To je dobře, nemusím vás zabít.“
Laura se na ni podívala pohledem, kam si to může strčit a chystala se k odchodu.
Angel: „Máš nějaký problém, Lauro?“
Laura: „Samozřejmě, že ne.“
Angel: „To je dobře. Tak Buffy, teď mi řekni, co se stalo.“
Buffy: „Všichni se na mě dívali tak… tak… povýšeně.“
Angel: „Ale no tak. Oni to pochopí, časem.“
Buffy: „Willow je moje kamarádka.“
Angel: „Já vím miláčku. Vysvětlíme jim to, ano?“
Buffy: „Slečno, potřebujete ještě něco?“
Laura: „Ne, promiňte.“
Laura se vytratila a Buffy vklouzla Angelovi do náruče.

Laura položila papíry ve své kanceláři, čekala na ni její kamarádka, Linda.
Linda: „Kde jsi byla?“
Laura: „Ale, zase u šéfa.“
Linda: „A co? Díval se ti na zadek?“
Laura: „Ne, do papírů, představ si.“
Linda: „To chceš říct, že po tobě nevyjel?“
Laura: „Jo, to chci říct. Ale něco jsem zjistila.“
Linda: „No povídej, přeháněj, je na chlapy?“
Laura: „Ne, jeho přítelkyně je těhotná.“
Linda: „Tak to mu odpouštíme, že se na tebe nedíval.“
Laura: „Ty bys pořád myslela jenom na to.“

Buffy byla v hnízdečku, Angel pracoval v kanceláři a snažil se to co nejvíc urychlit, aby si mohl ještě promluvit s ostatními. Willow seděla a na klíně měla knihu a Giles si čistil brýle. Connor se zrovna srazil s Angelem ve dveřích.
„Jsem rád, že jsem vás tu našel, můžeš tu prosím zůstat Connore?“ Zahřměl Angel autoritativním hlasem, který nepřipouštěl námitek. Connor se posadil a Giles s Willow vzhlédli.
Angel: „Chtěl jsem se vás jenom zeptat, co jste Buffy udělali…“
„My jsme…“ Přerušila ho Willow, ale stejně to bylo k ničemu.
Angel: „Byla rozhozená a zklamaná. Lottie s ní odpoledne musela zůstat.“
Willow: „Tak, už to řeknu. My jsme jí nic neudělali. Buffy je moc přecitlivělá.“
Angel: „V její pozici bys byla taky.“
Willow: „Co… Co?“
Angel: „To je jedno. Bojí se sem znovu přijít po tom, co jste jí řekli.“
Connor se o tom ani nevyjadřoval, Giles si jenom leštil brýle.
„No to je všechno, co jsem vám chtěl říct, nashledanou.“ Vstal Angel, nevěnoval jim ani pohled a odešel.
Connor: „Někde se stala chyba.“
Willow: „Asi jo.“

Lottie šla úzkou uličkou, z pravé strany měla klub, do kterého se chtěla dostat a z druhé strany velké skladiště. Zastavila se vprostřed ulice a opřela se o zeď. Točila se jí hlava snad z přemíry alkoholu, snad z toho dlouhého dne a totálního vyčerpání. Nemohla spát, protože ji pronásledovaly noční můry. Trhla sebou, protože se někdo dotkl její ruky. Vzhlédla, stál vedle ní vysoký tmavovlasý chlapec.
„Je ti dobře?“ Zeptal se starostlivě.
Lottie: „Jo, jsem v pohodě.“
„Neznáme se odněkud?“
Lottie: „Nevím. Myslím, že jsme se ještě neviděli.“
„Tak to jsem Logan.“
„Lottie.“
Logan: „Pěkný jméno.“
Lottie: „Dík.“
Logan: „Jdeš do klubu?“
Lottie: „Jo, teda měla jsem to v úmyslu.“
Logan: „Zatancuješ si se mnou?“
Lottie: „No jistě.“

Buffy seděla na posteli a užívala si, že nemusí stát a tím si likvidovat už tak bolestivá záda. Rozeřval se telefon tím způsobem, že kdyby ho nezvedla, asi by se jí rozskočila hlava, i když ani teď k tomu neměla tak daleko.
„Ano?“ špitla unaveně do telefonu, na druhém konci se ozval tichý chraptivý hlas. Byla to Lottie, řekla jenom pár vět a pak sluchátko ohluchlo. Rychle telefon položila a vstala – co jí tělo dovolilo – a běžela k autu a jela ji najít. Ani nevěděla kam. Prostě jela k pár hřbitovům a zavolala pár jejím kamarádkám. Když nic nezjistila, poslední možnost byly kluby, byla už zoufalá. Zastavila kousek od jednoho méně známého klubu. Najednou ji něco táhlo do jedné uličky. Úplně vzadu, kde ulička končila, ležela Lottie na zemi. Hned si k ní klekla, shrnula jí vlasy na stranu a trhla sebou. Vytáhla z kapsy kapesník a přiložila jí ho na krk, kde vězely dvě jizvy. Nakonec se jí podařilo ji probrat.
„Mami, jsi to ty?“
Buffy: „Lottie, co se ti stalo?“
Lottie: „Já nevím, vůbec nevím.“
Buffy: „Máš zranění na krku. Odvezu tě do nemocnice.“
Lottie: „Já nechci.“
Buffy: „Tak já tě odvezu domů. Ale jak ti to mám teď ošetřit? Ty jsi doktor.“
Lottie: „Jenom sestra, doktor ještě ne.“
Buffy: „Jsi v polobezvědomí a odmlouváš matce?“
Lottie: „Dobře, něco na to jenom přilož, doma si to sama ošetřím.“
Buffy: „Tak už víš, co se ti stalo?“
Lottie: „Řekneme si to doma, ano?“
Buffy: „Z tohoto vyvodím důsledky, je ti to jasné?“
Lottie: „Měla jsi pravdu.“
Pomohla jí vstát a dotáhla ji do auta.
„Mám zavolat Angelovi?“ Ptala se, když už jeli domů, ale odpovědí jí byl výraz Lottie. Přivezla ji až domů do hnízdečka, kde jí pomohla do postele. Přinesla jí lékárničku a podle instrukcí jí ránu ošetřila.
„Tak co? Kázání?“
Buffy: „Štěstí, žes mi zavolala. Málem jsem přišla pozdě.“
Lottie: „Ale já ti nezavolala.“
„Vždyť jsi mi volala na mobil.“ Pohladila ji po ruce a spravila jí polštář.
Lottie: „Díky, že jsi přišla.“
Buffy: „Ale Angelovi to říct musím Lottie.“
Lottie: „Já vím.“
Buffy: „Tak si teď odpočiň, napíšu ti omluvenku do školy, nebo tam zavolám.“
Lottie: „Zítra dělám zkoušky z anatomie, musím tam být.“
Buffy: „Zařídím to, neboj, uděláš je jindy.“

Když Buffy čekala, až se Angel vrátí, usnula v obýváku s knížkou v ruce. Jediné, co mohl udělat, přikryl ji a odešel rovnou do ložnice, aby ji nerušil. Ale když šel ke dveřím, vzbudila se.
„Angele?“
„Promiň, jdu pozdě.“
Buffy: „Proč?“
Angel: „Zařizoval jsem pár věcí.“
Buffy: „Stýskalo se mi a malé taky.“
Angel: „Lottie nebo Anne?“
Buffy: „Oběma. Mohl by sis sednout?“
Posadila se, aby mu uvolnila místo. Vzal ji za ruku a druhou rukou jí shrnul vlasy z čela.
„Jela jsem do města pro Lottie.“
Angel: „Něco se jí stalo?“
Buffy: „Volala mi, Angele, ona má zranění na krku.“
„Takové zranění na krku?“ Pohladil ji po jizvičkách na krku.
Buffy: „Podobné.“
Angel: „Co ti řekla?“
Buffy: „Že jsem přišla včas.“
Angel: „Takže je v pořádku?“
Buffy: „Jenom trochu slabá, bude v pořádku.“
Angel: „Jak jsi o ní věděla?“
Buffy: „Volala mi na mobil.“
„Mám se na ni podívat?“
Buffy: „Teď spí.“
Angel: „Chceš ji nějak trestat?“
Buffy: „Ne, vytrestala se sama.“
Angel: „Tak už pojď spát, jsi unavená.“
Vstal a vzal ji do náruče. Knížka spadla na zem, ale nevšímali si toho. Položila mu hlavu na hrudník a rukama ho objala kolem krku. Ve vteřině usnula. Zdál se jí sen, vzpomínka na minulost, na dobu svého pětiletého období.
…Běžela po pokoji k Angelovi. Natáhl k ní ruce a ona mu se smíchem vklouzla do náruče. Sedla si na postel a Angel si sedl proti ní. V náručí svírala svého slona a vzhlížela k němu jako k modle.
Angel: „Proč se tak směješ, broučku?“
Buffy: „Snažím se vzpomenout na sen, co se mi zdál, byl krásný, ale už si na něj nevzpomínám.“
Angel: „Určitě si někdy vzpomeneš, až to nebudeš čekat.“
„Chci si vzpomenout, protože se mi moc líbil.“ Kvíkla a skočila mu kolem krku. Hned ji objal…
Pak se probudila, vůbec jí nedocházelo, co to mělo znamenat. Angel spokojeně spal vedle ní a nenechal se v nejmenším rušit. Vstala a šla se podívat na Lottie. Ta ležela stejně klidně jako Angel. Tak šla do kuchyně, kde si nalila sklenici vody. Opřela se rukama o linku a zavřela oči. Skoro se jí podlomily nohy. Až teď si byla schopná připustit, jak ji unavila cesta za Lottie. Vypila další sklenici a vrátila se do pokoje. Když si lehala, málem sedla Angelovi na ruku. Ten se jenom zavrtěl a otočil se na druhou stranu. Oddechla si a pohodlně si lehla.
„Kde jsi byla?“ šeptl a znovu se k ní otočil.
„Měla jsem divný pocit, byla jsem se podívat na Lottie.“ Přitulila se.
„V pořádku?“
„V nejlepším.“

Ráno, když Angel přišel na snídani, Buffy dělala vafle a Lottie už jedla. Políbil Buffy na tvář a kývnul na Lottie.
Buffy: „Jdeš právě včas.“
Angel: „Mě tohle nenadchne, ale vypadá to krásně.“
Lottie: „Je to skvělý.“
Buffy: „Děkuju.“
„V pořádku?“ Otočil se Angel k Lottie, když dával svoji snídani do mikrovlnky.
Lottie: „jasně, myslím, že už můžu jít do školy.“
Buffy: „Večer jsi vypadala špatně. Radši ještě zůstaň doma.“
„Ale mami“
Angel: „Buffy má pravdu. Jsi bledá, radši ještě dnes odpočívej. Aspoň se to pořádně naučíš.“
Lottie: „Já to umím. Byla jsem nejlepší, u nás.“
Buffy: „Vidíš.“
Lottie: „Chceš, abych tu s tebou zůstala?“
Buffy: „Angel musí do práce.“
Lottie: „Tak jo. Zůstanu s tebou.“
„Výborně jsi to zvládla.“ Loučil se s ní Angel, když odcházel.
Buffy: „Dávej na sebe pozor.“
Angel: „No jistě.“
Buffy: „Přijď brzy.“
Angel: „Kdyby něco, zavolej.“
Políbil ji na tvář a vyšel ze dveří. Buffy si povzdechla a opřela si ruku o bok. Sedla si na sedačku a chvíli se dívala na zeď, než si vedle ní sedla Lottie.
Lottie: „Tak, čekám.“
Buffy: „Na co? Nedala jsem ti kapesné?“
Lottie: „Ale dala. Myslela jsem proslov.“
Buffy: „Víš, že jsi udělala chybu, a proto ji znovu nezopakuješ.“
Lottie: „Zvláštní způsob výchovy.“
Buffy: „Až zapálíš tělocvičnu, budu vědět, co říct.“

Přesně věděl, s kým má tu čest, proti němu stála Illyria. Vlastně nestála proti němu, ale před ním a bavila se s jedním polovičním démonem. Přiblížil se k ní blíž a čekal, až ho vezme na vědomí. Otočila se a zadívala se mu do očí. Viděl tam přesně to, co očekával. Měla prostě svoji hlavu a s tím on nic nenadělal.
„Ahoj Illy.“
Illyria: „Neříkej mi Illy, prcku.“
Zdá se měla hodně špatnou náladu, ale co by pro bližního svého neudělal, že?
„Rád tě vidím, dlouho ses doma neukázala.“
Illyria: „Doma? Poslyš Connore, o co ti jde?“
Connor: „Jde mi o tebe a o Buffy.“
Illyria: „Jsi tu zbytečně.“
Connor: „Proč se nevrátíš domů?“
Illyria: „Po tom ti nic není mladej, teď mě nech na pokoji.“
Connor: „Jestli ti vadí, že jsou spolu, nebydlí v domě, mají svůj byt.“
Illyria: „Mě je to jedno.“
Connor: „Stýská se nám po tobě. Nejvíc Buffy.“
Illyria: „Já vím, volala mi.“
Connor: „Takže to víš?“
Illyria: „Co?“
Connor: „No, že je těhotná.“
Illyria: „Cože?“
Connor: „Nevěděla jsi to?“
Illyria: „Ale to přece není možný, vždyť.“
Connor: „Není Angelovo.“
Illyria: „čí?“
Connor: „To ví nejspíš jenom Buffy.“
Illyria: „Není s Angelem?“
Connor: „Je, blbě se to vysvětluje. Myslím, že by teď chtěla, abyste byly spolu.“
Illyria: „Nechci.“
Connor: „Jak chceš. Kdyby sis to rozmyslela, víš, kde nás najdeš.“
Otočil se a vydal se k odchodu. Moc dobře věděl, že na ni zapůsobil, že jí to teď bude hlodat v hlavě.

Angel seděl za stolem a právě se domlouval na spolupráci s počítačem, když do dveří vtrhla Willow.
Angel: „říkal jsem, ať mě nerušíte a klepete.“
Willow: „Buffy rodí.“
Angel: „Tak jim řekni, ať zavolají později, mám moc práce.“
Willow: „Angele!“
Angel: „Co je zase?“
Willow: „Buffy, jako ta ženská co s ní spíš, rodí.“
Angel: „Už?“
Willow: „Teď volali, Lottie jí zavolala sanitku, už je na sále.“
Angel: „To musíme spěchat.“
Willow: „Ještě, že už je tma co?“
Angel: „To je osud Willow, řekni to ostatním, jedeme za Buffy.“

Pohla hlavou a snažila se otevřít oči, ale oslnilo ji jasné světlo. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, kde je a co tam dělá. Ležela v posteli v nemocnici. Najednou jí něco zastínilo zdroj světla, znovu otevřela oči. V zorném poli měla tři matné postavy, mrkla, aby se ujistila, že se jí to nezdá. Stáli před ní Willow, Giles a Connor a zeširoka se usmívali. Otočila hlavou doprava, tam stál Angel a v náručí držel nějaký uzlíček.
Connor: „Tak ses konečně probudila.“
Buffy: „Kde to jsem?“
Giles: „Jsi v nemocnici.“
Buffy: „Jak jsem se sem dostala? Dobrovolně určitě ne.“
Angel: „Máš dceru Buffy.“
Znovu k němu otočila hlavu a došlo jí, že ten uzlíček je vlastně malé dítě. Sklonil se k ní a předal jí ho. Letmo se usmála, s rozcuchanými vlasy vypadala jako vystřižená z románu. Když se podívala na to maličké, úsměv se jí hned rozzářil, teď se smály i oči. Setkala se s pohledem čokoládově hnědých očí. Podívala se na Angela, měl stejně hnědé oči jako holčička. V tu chvíli dovnitř vešla sestřička a zavelela, že mají všichni odejít. Jenom Angelovi dovolila zůstat, považujíce ho za tatínka. Zbylí tři přátelé vyslovili své blahopřání a gratulace a klidili se ven. Angel si sedl na kraj postele a dal Buffy polibek na čelo.
„Pořád mám pocit, že se mi to jenom zdá.“ Opřela si hlavu do polštářů a střídavě se dívala z Angela na malou.
Angel: „Jak se bude jmenovat?“
Buffy: „No, asi Anne, ne? Nebo jestli chceš jiné jméno.“
Angel: „To si vyber ty.“
Buffy: „Ty jsi otec.“
Angel: „Ale víme to jen my.“
Buffy: „Tak jim to řekneme.“
Angel: „To nemůžeme. Je mi to sice líto, ale až tolik na tom nezáleží.“
Buffy: „Je moc pěkná, že? Má oči po tobě.“
Angel: „To máš asi pravdu. Myslím, že Anne bude dobré.“
Buffy: „Naše dítě.“
„Jsem hrozně šťastný.“
„To já taky.“
„Jsi určitě unavená. Chvíli si odpočiň.“ Vzal si Anne do náruče a znovu si sedl na židli vedle postele. Jen, co zavřela oči, usnula hlubokým spánkem. Šel za ostatními, aby jim ukázal Anne, doteď ji nikdo neměl možnost chovat kromě něj a samozřejmě Buffy. Willow toho hned s nadšením využila.
Angel: „Teď usnula.“
Giles: „Je v pořádku?“
Angel: „Jistě, jenom je trochu unavená.“
Connor: „Tak už víme, na koho pijeme?“
Angel: „Anne, jmenuje se Anne.“
Giles: „To je pěkné jméno.“
Angel: „Buffyino druhé jméno.“
Giles: „Ano, to je pravda.“
Connor: „Jak to teď bude?“
Angel: „Ohledně čeho?“
Connor: „No, kde budete bydlet.“
Angel: „Nejspíš v hnízdečku, Buffy se tam cítí nejpohodlněji.“
Giles: „A ty?“
Angel: „Já co?“
Giles: „No, Buffy má dítě a ne s tebou.“
Kdybyste jen věděl, Gilesi. Pomyslel si Angel a zkoumavě se na něj podíval, aby to vypadalo, že si odpověď rozmýšlí.
Angel: „Budeme ji vychovávat spolu.“
Connor: „Takže ty jsi jako její otec?“
Angel: „Dá se to tak říct.“
Connor: „Mám sestru, nádhernou sestru.“
„Ahoj.“ Ozvalo se nejistě za nimi. Byla to Illyria. Všichni se k ní otočili a v tu chvíli nevěděli, jak reagovat. Illyria šla za čarodějkou a podívala se na růžové miminko.
Illyria: „Tak přece jen je to pravda.“
Willow: „Jak ses to dozvěděla?“
Illyria: „To bylo tajné? Nesměla jsem to vědět?“
Angel: „Buffy tě hledala.“
Illyria: „Takže? Holka, nebo kluk?“
Giles: „Je to děvče, Anne.“
„Radši ji odnesu, aby nebyla unavená.“ Navrhl Angel a šel k Willow, ta mu ji hned dala a přiznala, že je to dobrý nápad. Za chvíli Angel zmizel ve dveřích Buffyina pokoje.
„Už se probudila, můžeš za ní.“ Promluvil Angel k Illyrii hned, jak se vrátil. Až odešla, přišla Lottie.
Lottie: „Přišla jsem o něco?“
Angel: „Přišla Illyria.“
Willow: „To je dobře ne?“
Giles: „Pokud se zase nepohádají.“
Lottie: „Takže jako normálně. Dá si někdo kafe?“

Illyria si sedla vedle Buffyiny postele. Ta měla zrovna hlavu otočenou na druhou stranu a vypadala, že spí. Ale za chvíli hlavu otočila a zaostřila.
„Ahoj holčičko.“
„Illyrio?“
Illyria: „Náhodou jsem šla kolem.“
Buffy: „Chtěla jsem, aby ti zavolali, ale nemáme číslo.“
Illyria: „To je dobrý, všechno vím. Viděla jsem ji.“
Buffy: „Ano?“
Illyria: „Je moc pěkná, má tmavé oči.“
Buffy: „Táta měl tmavé oči, asi to trochu přeskočilo.“
Illyria: „Jak se cítíš?“
Buffy: „Celkem to jde, bylo hůř.“
Illyria: „Chceš něco?“
Buffy: „Díky, že jsi přišla.“
Illyria: „Takovou událost si nenechám ujít.“
Buffy: „Promiň, jsem hrozně utahaná.“
Illyria: „V pohodě. Půjdu za ostatními.“
Buffy: „Nebudeš se hádat s Angelem?“
Illyria: „Když má skoro dceru? Nebudu mu tak šťastný den rušit.“
Buffy: „Děkuju.“
Illyria: „Tak se zatím drž, holčičko.“
Illyria vstala a šla ke dveřím.
„Mám tě ráda.“ Zašeptala tiše a odešla. Buffy se ještě chvíli dívala na stěnu a usnula. Stejně jako Anne ve své postýlce.

„Jak je jí?“
Illyria: „Zase spí.“
Giles: „Ale je v pořádku?“
Illyria: „Myslím, že je všechno v pořádku.“
Willow: „Co tím myslíš?“
Illyria: „Vracím se domů.“
Connor: „Jak to bylo jednoduché.“
Giles: „Jak ses to vlastně dozvěděla?“
Connor: „Přiznávám se, čekám trest.“
Angel: „Že bychom tě potrestali?“
Lottie: „Kde je malá?“
Angel: „Zůstala u Buffy.“
Willow: „Tak pojedeme domů, ne?“
Angel: „Ještě tu zůstanu.“
Giles: „Zítra ji stejně pustí domů, můžeš přijet ráno.“
Angel: „Ještě se chci rozloučit.“
Connor: „Dobře, tak zbytek zvu na panáka. Teda kromě nezletilých.“
Angel: „Lottie taky, má velké zásluhy.“
Connor: „Teda tati? Ty nějak měkneš na stará kolena.“
Willow: „Miminka dělají divy, viď?“
Illyria: „Ještě tu zůstanu.“
S tím Giles, Connor, Willow a Lottie odešli slavit první kolo. Illyria si sedla vedle Angela. Chvíli jen tak seděli a dívali se před sebe, než Angel promluvil.
„Díky, že jsi přišla.“
Illyria: „Jo, nějak se s tím pomalu vyrovnávám. Vzali jste se a máte dítě, asi to tentokrát nepoděláš.“
Angel: „Je to trochu jinak.“
Illyria: „Ostatní možná oklameš, ale mě ne. Došlo mi, že je tvoje dcera. Takové oči máš jenom ty.“
Angel: „Neříkej to prosím ostatním.“
Illyria: „Dobře, domluveno, zeťáčku“

Angel se mírně usmál a podíval se ke dveřím, za kterými ležela Buffy, jeho láska, jeho život, jeho naděje a Anne, laskavá a milosrdná. Illyria ho chytla za ruku a společně odešli, protože hned brzy ráno se musí pro Buffy vrátit, aby si ji odvezli domů…



KONEC




Konec