Buffy se skoro smála, když vcházela do obývacího pokoje, ruce obtěžkané vánočními nákupy. Pak ale ucítila krev a uslyšela bolestné sténání. O méně, než vteřinu později ležely dárky odhozené na zemi a ona klečela vedle Spika, opatrně ho tahala do sedu.
"Spiku? Co se stalo? Jsi ok?" Chvíli mu trvalo, než její hlas zaregistroval, ale sotva zaostřil na Buffyinu znepokojenou tvář, unikl mu další sten, tentokrát čistě z rozpaků.
"Jo. Ačkoli zrovna takhle jsem si tuto chvíli nepředstavoval." Buffy si až teď všimla, že Spike neleží na podlaze, ale na hrbolaté zelené věci. Borová vůně zaútočila na její chřípí a ona si uvědomila, že to býval vánoční stromeček. Vrátila se pohledem ke Spikovi, který se teď očividně nemohl dočkat momentu, kdy se země otevře a spolkne ho.
"To jsi dělal pro mě?" Její rty sebou škubly v náznaku úsměvu, teď už si byla jistá, že Spike není zraněn příliš vážně. Spike sklopil zrak, vypadal ještě rozpačitěji, jestli taková věc byla vůbec možná. "Věděl jsem, žes neměla čas, tak jsem tě chtěl překvapit. Pokoušel jsem se na špičku pověsit hvězdu, když vtom se mi překotila židle."
Buffy na něj chvíli hleděla, pomalu mrkala, pak se začala chechtat. Začalo to nevinným chichotáním, ale po pár minutách se musela chytit Spikovy ruky, aby sebou neřízla o zem. Spike se chvíli mračil, ale nakonec to nevydržel. Nemohl si pomoci, musel se smát taky. Zaboha si nemohl vzpomenout, kdy naposledy slyšel Buffy se smát.
"Moc pěkné," brblal v dobrém rozmaru. "Smát se zraněnému upírovi." Buffy se přinejmenším aspoň pokusila zvážnět, ale hihňání se pořád tvrdohlavě dralo na povrch. "Omlouvám se," vypravila ze sebe mezi záchvaty řehotu. "Dovol mi tě ošetřit," požádala vzápětí, už skoro normálním hlasem. "To není potřeba. Není to nic vážného." Buffy si podrážděně odfrkla a, ignorujíc jeho protesty, ho odvlekla do kuchyně. "Sednout," nařídila nesmlouvavě, jemně ho postrčila k jedné z židlí. Spike pochopil, že dalším dohadováním se stejně nikam nedostane, tak udělal, jak řekla, zatímco Buffy hledala lékárničku.
"Odpusť mi, že jsem ti polámal stromeček," hlesl Spike, když mu Buffy začala čistit škrábance. Buffy se usmála a dokončovala čištění ran, oči nehybně fixovány na započatém díle jejích rukou. "To je ok. Je sladké, že tě napadlo se do toho pustit." Spike se při jejích slovech usmál také. Nikdy dřív mu 'sladký' neřekla. Byl to rozhodně krok vpřed od 'nechutné věci'. "Napadlo mě, že by tě to mohlo trochu rozveselit, to je vše."
"Taky, že jo. Ok, jsem hotová. Podíváme se, jestli bychom ten stromek nemohli spravit?" Spike pokrčil rameny. "Ok, i když si nemyslím, že je moc co zachraňovat." Buffy se zakřenila. "Zachraňování věcí je moje práce."
* * *
"Hotovo!"
Záchrana jim trvala víc, než hodinu a většinu ozdob museli vyhodit, ale stromek stál. Stříbrný poprašek vypadal trochu odroleně, ale zas tak špatné to nebylo, a jen málo baněk se nerozbilo a přežilo Spikův pád ve zdraví.
"Není to nejhorší," připustil Spike, když spolu s Buffy obdivoval výsledek jejich snažení. "Teď už pod něj jenom musíš dát nějaké dárky." Při těch slovech se tvář Buffy rozzářila a ona pelášila ven z místnosti, v níž za sebou zanechala poněkud zmateného Spika. O pár minut později se vrátila s podlouhlou, útlou krabičkou v rukách. S plachým úsměvem ji podala Spikovi. Chvíli se na ni díval, než se zahleděl Buffy do očí.
"Tos neměla." "Chtěla jsem."
Několik chvil strávil pouhým vychutnáváním pocitu, který se ho zmocnil, když držel kazetu v rukách. Nemohl si vzpomenout, kdy mu naposledy někdo dal dárek. Pravděpodobně nikdo od chvíle, kdy ho Dru obdarovala pejskem jménem Sluníčko, to byl ještě na vozíčku. Otřásl se. Tohle nebyla zrovna nejmilejší vzpomínka. Uvědomil si, že na něj Buffy hledí s napjatým očekáváním.
"Otevřeš to?"
"Ó ano. Jasně." Opatrně ze škatulky stáhl pentli a zvedl víčko. Uvnitř leželo pero. Stříbrné, dle jeho odhadu, a do něj byla vyryta slova:
'Kéž Ti pomůže psát naši budoucnost.'
Jeho hlava vystřelila vzhůru, aby se podíval na Buffy.
"Naši budoucnost?"
Buffy mu odpověděla něžným polibkem na rty.
"Veselé Vánoce, Spiku."
Konec