Home

Andílek - 18. kapitola

Autor: Annys

Willow a Alex seděli v obýváku svého bytu, proti sobě na křeslech, mluvili o tom, co se stalo Buffy, o Angelově návratu a hlavně o jejich vztahu.
Alex: „připadá mi to jako vystřižené ze špatného filmu o upírech.“
Willow: „Tohle taky je špatný film o upírech, čarodějkách a přemožitelkách, které umírají.“
Alex: „Proč musela umřít zrovna ona?“
Willow: „Já sama to nechápu, ale pokud si ji Síly povolali k sobě…“
Alex: „Nestačilo, kolikrát už zachránila svět?“
Willow: „Asi se od ní čeká ještě víc.“
Alex: „Potom si Angel dovede tu naparáděnou kozu a ukazuje se tady s ní.“
Willow: „Možná to není, jak myslíš, možná se jen stará o Davida.“
Alex: „Proč myslíš, že se natočilo tolik filmů o chlapech, co se zapletli s chůvami svých dětí?“
Willow: „I kdyby, nemůžeme mu to přece vyčítat, miloval Buffy a teď, když je pryč, chce zase žít.“
Alex: „Žít?“
Willow: „V rámci jeho možností. Chápej ho přece, nemůže přece strávit celý zbytek života jen ve vzpomínkách…“
V tu chvíli Angel seděl v pracovně, na stole měl položenou složku případu, který spolu řešili naposled s Buffy, začal na ni znovu vzpomínat, nebo vlastně ani nepřestal. A právě v tu chvíli Willow prohlásila, že nemůže žít jen ze vzpomínek, jenže tak žil poslední čtyři roky, proč by to nemohlo tak jít dál.
Alex: „Will, víš stejně dobře jako já, že tohle byla velká láska s velkým L, ta se nedá jen tak nahradit.“
Willow: „Možná bychom mu mohli nějak pomoct.“
Alex: „Chceš za ním jít s fotkama ze střední?“
Willow: „Co bychom teda měli udělat?“
Alex: „Myslím že to holky zvládnou, na city jsou odbornice.“
Willow: „Musí být krásné, když máš tolik dětí, které tě mají rády.“
Alex: „Asi ano.“
Willow: „Chtěl jsi někdy děti?“
Alex: „Kdysi, toužil jsem tady něco zanechat, ale teď, necítím se na to dost zodpovědný. Buffy má tři děti a nechala je tady, nechtěl bych mít stejnou zodpovědnost.“
Willow jenom přikývla, Alex se vrátil k původnímu tématu rozhovoru, to bylo zařízení ložnice.

Angie koukala na smutného bratra, aby ho rozveselila, nabídla mu, že ho ještě někomu představí.
David: „Myslel jsem, že tu znám už všechny.“
Angie: „Skoro, ale jeden chybí. Lorne, mámin dobrý přítel. Bude mít nejspíš špatnou náladu, poslední dobou se s námi moc nebaví.“
David: „Proč?“
Angie: „Víš, Buffyina smrt ho hodně zasáhla a on se tak nějak stáhl do ústraní.“
David: „Aha, tak se s ním můžeme seznámit.“
Angie ho vzala za ruku a přenesla se s ním před Lornův pokoj, zaťukala, hned je pozval dál, když vešli, překvapil je naprosto skvěle uklizený pokoj a elegantně vybraný nábytek, který musel vybírat někdo se skvělým vkusem.
Angie: „Ahoj Lorne, přivedla jsem ti ukázat Davieho.“
David se trochu zastyděl, ale stejně k velkému zelenému démonovi vztáhl ruku.
„David William, těší mě,“ řekl tiše, až ho málem Lorne neslyšel.
Lorne: „David čí?“
Angie: „To je přece můj bráška.“
Lorne pochybovačně zvedl obočí, ale změřil si chlapce od hlavy až k patě. Nakonec se usmál, podal mu ruku a představil se. Pak jim nabídl, aby se posadili.
Lorne: „Tak malý Summers, jo?“
David: „Ano pane.“
Lorne: „Jakýpak pane, jsem Lorne.“
David: „Ano, Lorne.“
Lorne: „Ani se mi nechce věřit, že takový strašpytlík je Summers. Všichni jste tak průbojní.“
Angie: „To ano, ale Davie si musí zvykat na hodně lidí.“
Lorne: „Když jsem viděl poprvé tebe, vyhrožovala jsi mi dýkou, pamatuješ?“
Angie: „Ano, vyhrožovala jsem, že na tebe poštvu Angela.“
Lorne: „Toho by se každý leknul.“
David: „Vy jste ten démon, co čte myšlenky, že ano? Máma mi o vás vyprávěla.“
Lorne: „Vážně? V tom případě nevěř jedinému slovu o mě.“
Angie: „Jak se ti vede Lorne?“
Lorne: „Jako obvykle, co už nepoužívám svoje schopnosti, nudím se.“v Angie: „Můžeme si zahrát scrabble.“
Lorne: „To se raději budu nudit. Jak se má sestra?“
Angie: „Právě teď trénuje, prý našla nějaké hnízdo, tak ho chce zlikvidovat ještě před setměním, kdy se všichni vypaří.“
Lorne: „Jde tam sama?“
Angie: „Ne, s týmem. Sama si na celé hnízdo ještě netroufne.“
Lorne: „Jistě by si troufla, ale Angel jí to nedovolí, že?“
Angie: „To taky.“
Oz zatím seděl v laboratoři a googloval co nejvíc informací o kultu wicca a jeho praktikách, protože se snažil zjistit víc pro Angie. Vůbec nic nenašel, tak se vykašlal na internet a vrátil se zpátky k osvědčeným knížkám. Když procházel knihovnu, našel tam jednu menší knihu, založenou mezi svazky o nekromantických obřadech. Otevřel ji, rychle otočil několik listů, než našel něco, co ho zaujalo. Na stránce byl vyobrazený nějaký oltář, popsaný runami, vedle něj stála kněžka v klasickém obřadním rouchu, které viděl několikrát na Angie. Kolem ní stálo několik lidí, měli před sebou natažené ruce a na nich řezné rány, ze kterých tekla krev na oltář, na kterém se něco bílého zjevovalo. Byl si jistý, že tuhle knížku v knihovně nikdy neviděl, podíval se na zadní část obálky, bylo tam napsáno „ad finem saeculorum,“ bylo mu jasné, že mu to tam nechala Buffy, aby to našel, nebo spíš to nechala Angelovi, aby to našel, ale našel to on. Vrátil se zpátky ke kresbě a otočil na další stránku. Našel tam popis celého rituálu a všechno k němu potřebné. Bylo tam i několik poznámek, připsaných tuží, kdo ví, komu ta knížka předtím patřila. Zavřel knížku a vstal, chystal se odnést knížku Angie, aby se na to podívala.

Když ji našel, byla už i s Davidem u Angela v pracovně. Našel je tam všechny, dokonce i Nellie tam už byla a zrovna lamentovala nad roztrženým rukávem jeansové bundy.
Oz: „Nazdárek, mám tu pro vás zprávy od Buffy.“
Nellie: „Co?“
Angie: „Našel jsi něco?“
Oz položil knížku na stůl a ukázal jim poslední stránku se vzkazem od Buffy. Angel písmo posvátně přejel rukou a podíval se na Oze.
„Co je to za knížku?“ Zeptal se ho. Oz otočil na stránku, kde našel kresbu s rituálem.
Oz: „Kompletní popis rituálu, který chceme provést pro návrat Buffy.“
Angie si kresbu pozorně prohlédla, řekla jim o každém detailu, který obřad zahrnoval.
Angel: „Je tam něco nového?“
Angie si přitáhla knížku blíž k sobě a otočila stránku, přečetla si několik řádků a vyjekla, jakoby objevila Ameriku.
Nellie: „Co je? Dobré zprávy?“
Angie: „Rituál může proběhnout ještě v jednom datu, tento rok, protože je přestupný.“
Nellie: „Dřív?“
Angie: „Ano, za měsíc.“
Nellie: „Tak brzy? To je skvělé.“
Angie: „Doufám, že se nám to podaří tak rychle přichystat.“
Angel: „Potřebuješ něco neobvyklého?“
Angie: „Teoreticky vlastně ne, ale musím připravit taky směs pro zostření smyslů.“
Nellie: „Na tu směs potřebuješ co?“
Angie: „Nic neobvyklého, všechno mám, kromě jedné věci, která se používá jen při tomhle rituálu, jde o rostlinu.“
Oz: „Tu nemáš? Jak bychom ji mohli získat?“
Angie: „Dávno vyhynula, už před dvěma tisící lety.“
Nellie: „Co to znamená? Nedá se nahradit něčím podobným?“
„Počkej…“ zadívala se znovu do knížky, otočila stranu dopředu, dozadu a znovu vzhlédla.
Angie: „Hm, nahradit to nelze a nevím kde to sehnat.“
Angel: „O co jde? Co je to za rostlinu?“
Angie: „Říkalo se jí Šalvěj bohyně.“
Nellie: „To jsem v životě neslyšela.“
Angel: „Já ano, vím kde to je.“
Angie: „Máme to?“
Angel: „Ano, můžu ti to přinést.“
Angie: „Nevěděla jsem, že jsi sběratel bylinek.“
Angel: „Já ne, ale kdysi jsem to viděl u Buffy, myslím že jí to dala její babička, ta sbírala bylinky.“
Nellie: „Jak stará byla ta babička?“
Angel: „Samozřejmě se to dědilo, musí to být už pěkně staré.“
Nellie: „Tak doufejme, že účinné.“
Angel si k sobě otočil knížku, prohlédl si kresbu a zamračil se.
Oz: „Co je? Děje se něco?“
Angel: „Musíme o všem říct Dawn. Podle té kresby bude použita naše krev.“
Angie: „Ano, krev je hlavní složkou. Potom už budou na řadě jen kouzla.“
Nellie: „Bude světelná show.“
Angie: „Jdu připravit věci na tu směs, Angele, řekneš o všem Dawnie?“
Angel: „Jistě, hned jak budu mít čas, povím jí to.“
Angie: „Co nejdříve prosím, nemáme moc času.“
Angel: „Spolehni se, dělám to, jak brzy budu moct.“
Nellie: „Tak já si jdu poplakat, kolik to přemožitelství stojí peněz.“
David: „Peněz? Ty upíry podplácíš?“
Nellie: „Ne, likvidují mi oblečení, tuhle bundu můžu vyhodit.“
Angel: „Nechceš snad říct, že nemáš dost oblečení?“
Nellie: „Šiklo by se ho víc.“
Angel si povzdechl, Nellie odešla a Angie s Ozem taky. S Angelem tam zůstal jen David.
Angel: „Nechceš něco dělat?“
David: „Ve výchově ti to fakt moc nejde, viď?“
Angel: „Na tohle byla spíš Buffy, já jsem spíš na debaty.“
David: „Můžeš mi říct, co se tu stalo, o čem se přede mnou všichni bojí mluvit.“
Angel: „Nevím o ničem, co by ti tajili.“
David: „Když přijdu, zmlknou.“
Angel: „Tady nikdo před nikým nemá tajnosti.“
David: „Jak myslíš, ty asi o tom nevíš. Možná bys měl taky občas zajít mezi lidi a ne jen sedět v pracovně nebo v ložnici.“
David mu řekl jen to a hned odešel, Angel se za ním ještě koukal, nevěřil svým uším.

Vešel do SSka, zrovna tam byli jen Spike a Dawn.
Spike: „Já snad blbě vidím, ty taky chodíš mezi lidi?“
Angel: „Legrační, ale nejsem tu kvůli tobě.“
Dawn: „Hledáš někoho?“
Angel: „Tebe, mohla bys se mnou do pracovny? Potřebuji ti něco ukázat.“
Dawn: „Samozřejmě. Spikey, sejdeme se doma.“
Spike: „Ok, já půjdu zmlátit Summersovou.“
Angel: „Kdybys potřeboval ošetřit rány, Angie je v bytě Oze.“
Spike: „Nevěř si tak hochu, tuhle Summersovou ještě zvládnu.“
Angel: „Uvidíme, Nellie je docela naštvaná, byla právě v hnízdě a zničili jí bundu.“
Spike: „Uvidíme, jestli nebude z Dawn vdova.“
Dawn: „To jsem už teď miláčku, dávej na sebe pozor. Já si jdu povídat se švagříčkem.“
Spike ji políbil na tvář, oba vstali a odešli každý jiným směrem.
Dawn se posadila proti Angelovi v jeho pracovně, která byla rozlohou spíš podobná obývacímu pokoji, ale i tak tam bylo pro něj a jeho knihy a svazky málo místa. Položil na stůl knížku, kterou přinesl Oz.
Angel: „Dawn, mám pro tebe jisté zprávy.“
Dawn: „Dobré, nebo špatné?“
Angel: „Nevím, jak je posoudíš. Máme způsob, jak se může Buffy vrátit.“
Dawn: „Chcete ji znovu vytrhnout z nebe?“
Angel: „Ne, ona není v nebi, ona totiž není mrtvá. Chápeš? Není ani živá, ani mrtvá.“
Dawn: „Jak to souvisí se mnou? Pochybuji, že bys mi to řekl, kdybych s tím neměla nějakou spojitost.“
Angel: „Máš pravdu, potřebujeme tě.“
Otevřel knížku na stránce, kde byla kresba a ukázal ji Dawnie.
Angel: „Tohle je zobrazení rituálu, který budeme muset provést. Jediné co budeš muset udělat, je že poskytneš svoji krev.“
Angel jí pověděl skoro vše o rituálu a Dawn souhlasně přikývla, nápad se jí zezačátku nelíbil, ale teď souhlasila.

Spike vešel do tělocvičny, kde Nellie naštvaně mlátila do pytle. Zamumlala mu něco na pozdrav a pokračovala v likvidování pytle.
Spike: „Co je Summersová? Blbá nálada?“
Nellie: „Víc než to Spikey. Už jsem ti říkala, jak mě vy upíři štvete?“
Spike: „Můžeš se na mě vymlátit, jestli chceš.“
Nellie: „Ne, to je dobré. Však si koupím jinou bundu a lepší.“
Spike: „Pokud jde jenom o to.“
Nellie: „Právě že nejde. Ti upíři, oni…“
Spike: „Jistě ti udělali i něco jiného než roztrhli bundu.“
Nellie: „Vzali mi matku.“
Spike: „Myslel jsem, že umřela při porodu.“
Nellie: „To ano, ale kvůli nim, kvůli Silám, kvůli tomu všemu.“
Spike: „Proto by neměl přemožitelku následovat v poslání její potomek.“
Nellie: „Pch, na to jim kašlu.“
Spike: „Všechno není jen černé a bíle drahoušku.“
Nellie: „Myslela jsem, že pro upíry je všechno červené.“ Spike: „Myslel jsem to jinak, když je někdo jednou v pekle, změní tě to.“
Nellie: „Pro upíry je život peklo?“
Spike: „Pro ně je všechno peklo.“
Nellie: „Myslíš, že když teď máma umřela, taky je v pekle?“
Spike: „Ona? Ta má místo v nebi předplacené.“
Nellie: „Právě že ne, víme jistě, že v nebi není.“
Spike: „Pokud ano, tak není nikde, nedošla konce cesty. Síly s ní asi ještě mají plány.“
Nellie: „Které jim můžeme zmařit.“
Spike: „Můžeš, ale je to dost složité, dost lidí to zkoušelo a pohořelo.“
Nellie: „Rodiče nad nimi taky vyzráli, ne?“
Spike: „Jistě na tom mají i svůj díl, ale je to i kvůli tomu že potřebovali, aby byli spolu.“
Nellie: „Já jim ještě ukážu, co znamená se zaplést se Summersovými.“
Spike naznačil, že se jí hrozně bojí, ale ve skutečnosti věděl jistě, že od téhle dívenky můžou ještě hodně očekávat, svoji matku jistě nemohla zapřít, nejen podobou, ale i svojí tvrdohlavostí a odhodláním. Nellie na něj mrkla a pustila se znovu do bitvy s pomyslným nepřítelem, kterého si promítla do boxovacího pytle. Spike nad ní mohl jen zavrtět hlavou, dvě takovéhle Summersové v domě bylo dost a kdyby byly tři, bylo by to k nevydržení.

Dawn se vrátila do bytu, Spikey tam ještě nebyl. Sedla si do křesla a dívala se do prázdna, kde se jí promítaly vzpomínky. Když viděla, jak zemřela maminka, když našla mrtvou Taru, nebo když se kvůli ní obětovala Buffy. Všechno viděla, jako živé obrazy filmu: návrat Buffy, její svatba s Angelem, nebo když jí poprvé ukázala Angelinu a Nellie. Všechno to viděla, jakoby se to stalo teprve včera. Nemohla dojít k žádnému výsledku, který by jí napověděl, co cítí. Je ráda, že se její sestra vrátí, nebo je jí to líto a chtěla by, aby měla konečně pokoj a klid?

Angie s Ozem už měli všechno přichystané a naplánované. Zbývalo jim jen vytvořit směs, kterou použijí při rituálu, protože se musela ještě uležet. Během několika hodin měli směs hotovou, zbývala už jen poslední složka, krev. Čím více lidí, spojených s Buffy krví přidalo krev do směsi, tím větší mělo kouzlo šanci na úspěch. Úspěch znamenal návrat Buffy takové, jako byla předtím, neúspěch znamenal zmaření jakýchkoli dalších snah pro její návrat. Mohlo by to znamenat i to, že by je nemohla ani navštěvovat jako duch a uzavřít jí cestu do nebe, které jí právem náleželo. Když měli směs hotovou, mohli si konečně oddechnout, zbývalo jim už jen deset dní do obřadu a nervozita stoupala.

Když se den obřadu nezadržitelně přiblížil, připravil Angel poslední věc, laboratoř, ve které se měl obřad udát. Potom je už čekal jen rituál, shromáždili se v jedné z větších laboratoří firmy, která byla dost krytá, tak je nemohl nikdo rušit. Všichni se rozestoupili kolem oltáře, na jeho okraji byly runy, a magické symboly. Nešlo o klasický oltář, jako na kresbě, šlo spíš o masivní mramorový stůl, na samém jeho vrcholu, byla velká runa E, jako hlavní magický symbol. Kolem se rozestoupili Angel, Nellie, David, Dawn a v jejich čele Angie, která před sebou měla v "kotlíku" směs, kterou předtím připravila. Všem podrobně znovu řekla, co mají dělat během celého rituálu. Nikdo se netvářil moc jistě, všichni se báli, zda to vyjde, když to někdo zkoušel naposledy před čtyřmi tisíci lety. Skoro všichni si připadali jako na tajném sabatu, kde budou dělat pokoutné čarodějnické kejkle a triky. Jediná Angie budila dojem sebevědomého a vyrovnaného člověka, jakoby vyvolávala svoje předky desetkrát do měsíce. Všichni se postupně vystřídali u kotlíku se směsí a přidali do něj několik kapek krve. Potom se vraceli na svá místa, dál od oltáře, aby měla Angie místo.

Angie: „Musím vás ještě varovat, je možné, že uvidíte věci, které vás překvapí, nebo vyděsí.“
Nellie: „Okej, jsme připravení na všechno.“
Angie: „Jde o dost složité kouzlo, ale i kdyby se dělo cokoli, nesmíte ho přerušit, to by všechno zmařilo. Chápete mě?“
Dawn: „Co bychom mohli tak strašného vidět?“
Angie: „Nevím co uvidíme, ten obřad neprováděl nikdo už několik tisíc let.“
Nellie: „Takže se může něco zvrtnout?“
Angie: „Nevím co se stane. Angele prosím, ty si musíš stoupnout blízko k oltáři, budeš záchytnou osobou.“
Angel přistoupil několik kroků blíž k oltáři, mísily se v něm miliony pocitů, radost, štěstí, naděje, ale i ty záporné, bál se že to nevyjde, pak by už neměl vůbec žádnou možnost, být s ní. Angie zavřela oči a začala odříkávat nějakou složitou formuli, oblečené měla obřadní roucho, skoro stejné, jako kněžka na kresbě v knížce. Když byla skoro u konce, začaly se kolem ní objevovat bílé, jakoby nadpřirozeně krásné postavy. I když Angie skončila, přicházely stále ještě nové a nové postavy.
„Mami.“ Vyjekla Dawn a hnala se blíž k postavě, která se objevila, Nellie ji ale zadržela a Angie tak mohla pokračovat v kouzlu. Potom se objevila poslední, zbývající postava, Buffy. Angie v tu chvíli prošla obrovská vlna síly, až nemohla skoro ani stát. Když nabrala rovnováhu, Její vlasy byly úplně bílé, zorničky očí měla rozšířené. Všechny bílé postavy kroužily kolem nich, jenom Buffy zůstávala u oltáře a upřeně pozorovala Angela a on ji. Angie začínala být vyčerpaná, některé z postav, které se objevily, jako první začaly mizet zpět, jak přišly. Buffy jako krásně bílé stvoření vztáhlo ruku k Angelovi, ten se jí snažil dotknout, ale nemohl se k ní dostat.
„Krev, musíš mít na ruce krev.“ Snažila se ho upozornit Nellie, ale neočekávala, že by ji mohl byť jen vnímat. Angel ji ale slyšel, vzal znovu do ruky nůž a zvětšil ránu na dlani, až se mu celá zalila krví. V tu chvíli zbývaly už jen tři postavy, Buffy, Joyce a nějaká žena. Buffy už měla ruce podél těla, stále se ale dívala jen na Angela, znovu k ní natáhl ruku. Dotkl se jí, Buffy se objevila na tváři bolest, ale neodtáhla se od něj. Naopak se k němu ještě víc přiblížila. Angie začala znovu přeříkávat nějaké formule, Angel se už držel s Buffy za ruku a stále se k sobě přibližovali. V sále bylo stále míň postav, brzy zmizely všechny, i Joyce, zbyla jen Buffy, vtom se kolem nich všech objevilo bílé světlo, když mohli znovu vidět kolem sebe, byli tam už jen Buffy, Angel a Angie. Angie ležela vysílená na zemi, Buffy omdlela a Angel ji držel v náruči. Měla už hmotné tělo, byla zase tou starou Buffy, nebo se to aspoň zdálo. Nevěděl, ke komu by měl jít dříve, bál se o milovanou ženu, kterou tak dlouho postrádal, ale měl velké starosti i o dcerku, která vynaložila všechny síly, aby Buffy vrátila. Zaposlouchal se, Buffyino srdce tlouklo normálně jako vždy, položil Buffy na stůl a šel se podívat na Angelinu, která bez hnutí ležela na zemi. Stále měla úplně bílé vlasy, dýchala jen mělce. V tu chvíli se v místnosti objevili David, Nellie a Dawn.
Nellie: „Panebože co se děje? Proč jsou na zemi?“
Angel vzal Angelinu do náruče a chystal se k odchodu.
„Postarejte se o Buffy, prosím. Jen omdlela, je v pořádku, přeneste ji jen do ložnice. Já se postarám o Angelinu.“ Prohodil ještě přes rameno a vyšel z místnosti, ve tváři se mu značil strach.

Ještě štěstí, že už bylo po setmění, mohl tak odnést Angelinu do nemocnice. Vběhl tam s Angie v náruči, jedna sestřička k němu hned běžela.
Sestra: „Co se jí stalo?“
Angel: „Mluvili jsme spolu a najednou omdlela.“
Sestra: „Doktore, máme tu ženu, bez vnějších zranění… Kolik je jí let?“
Angel: „Dvacet.“
Sestra: „Přítelkyně?“
Angel: „Dcera.“
„Oh… běloška, dvacet let.“ Křikla ještě na doktora, který se rychle blížil. Když doběhl, zeptal se ho na to stejné co předtím sestra, zavedl ho do pokoje, kde Angelinu položili na stůl a hned ji napojili na různé hadičky a přístroje.
Doktor: „Je na něco alergická?“
Angel: „Ne.“
Doktor: „Nemocná?“
Angel: „Ne.“
Doktor: „Co se jí stalo?“
Angel: „Stála proti mně a najednou omdlela, nic jí předtím nebylo.“
Doktor: „Stalo se jí to už někdy?“
Angel: „Naopak, bývá málokdy nemocná.“
Doktor: „Počkejte prosím venku.“
Angel: „Telefon?“
Doktor: „Hned za rohem.“
Angel: „Díky.“
Angel vyšel z pokoje, aby mohl všem zavolat, kde Angie je. Doktor, který Angie ošetřoval, zrovna mluvil se sestřičkou.
Doktor: „Co víme?“
Sestřička: „Zatím nic, ten muž je její otec.“
Doktor: „Vážně? Připadá mi spíš jako milenka. Zkusíme test na drogy.“
Sestřička: „Co si myslíte o těch vlasech?“
Doktor: „Možná je albín.“
Sestřička: „Zvláštní image.“
Doktor: „Pokud je to jeho milenka, umí si vybrat, je to hezká holka.“
Sestra: „To ano, ale příliš mladá na zdravotní problémy tohoto rázu.“
Doktor: „Kdo je tu lékař? Nech to prosím na mě.“
Sestra přikývla a pomáhala mu. Angel seděl před pokojem, čekal, až všichni přijdou. Jako první přišli Oz, Nellie a Willow. Dawn zůstala se Spikem u Buffy a Alex nebyl nikde k nalezení.
Oz: „Co je s Angie?“
Angel: „Zatím mi nic neřekli.“
Willow: „Ještě nic neví?“
Angel: „Vypadá to spíš, že mi to nechtějí říct.“
Oz: „Nechtějí? To se na to podívám.“
Oz byl naštvaný, klidná Willow se ho snažila uklidnit, ale to plakala na špatném hrobě, byl úplně stejný jako Angel, když se jednalo o Buffy. Vstal a vešel do pokoje, kde ošetřovali Angie. Doktor se k němu hned obrátil.
Doktor: „Co chcete?“
Oz: „Co je s mojí ženou?“
Doktor: „Vaše žena?“
Oz: „Ano, můžete mi říci, jak to s ní vypadá?“
Doktor: „Prozatím nemůžeme udělat víc, ošetřili jsme ji a už musíme jen čekat.“
Oz: „Víte co s ní je?“
Doktor: „Prudce jí klesla hladina cukru v krvi, snížila se jí činnost srdce a to se spojilo s dalšími komplikacemi.“
Oz: „Bude v pořádku?“
Doktor: „Nikdy jsem neviděl podobnou diagnózu, nevím, co se bude dít, ale očekáváme spíš zlepšení než zhoršení.“
Oz přikývl a díval se na Angie, která bez hnutí ležela na posteli.
Doktor: „musím vás ale poprosit, abyste ji nechal v klidu a zatím omezil návštěvy, doporučoval bych, jejich naprosté přerušení, než se její stav zlepší.“
Oz: „Samozřejmě.“
Doktor: „Vyřiďte prosím patřičné věci na recepci, a pokud se její stav zlepší, zavoláme vám.“
Oz: „Díky.“
Oz svěsil hlavu a vrátil se k ostatním.
Nellie: „Co ti řekli?“
Oz: „Nic neví, zakázali nám návštěvy. Mám jít něco vyřídit.“
Angel: „Postarám se o to.“
Willow: „Je mi líto Ozi, ale nemůžeš tu zůstat, je úplněk.“
Angel mu zúčastněně položil ruku na rameno, „zůstanu tady,“ slíbil mu a šel k recepci.
Willow: „Pojď Ozi, půjdeme zatím domů.“
Nellie: „Kdyby se probudila máma.“
Oz: „Určitě vám dám vědět.“
Nellie: „Díky.“
Nellie Oze i Willow objala, čarodějka s vlkodlakem hned odešli, brzy potom se vrátil Angel s horou papírů. Položil si to na stůl vedle sebe a začal to vyplňovat.
Angel: „Sakra, pojištění nemá, rodný list taky ne, co tam mám napsat?“
Nellie: „Že máma umřela několik let před naším narozením a tobě je přes tři sta.“
Angel: „Rok narození musím taky zfalšovat, bude tam vůbec něco pravda?“
Nellie: „Jméno ne?“
Angel: „Ano, vymysli nějaké datum narození.“
„Tati? Bude Angie v pořádku?“ Zeptala se ho se strachem v hlase. Angel se k ní hned otočil, objal dcerku, začali jí téct slzy.
„Co když se Angie ani máma neuzdraví?“ Vydala ze sebe mezi vzlyky.
„Buffy bude jistě v pořádku a Angie taky, musí jen nabrat síly.“
Nellie: „Já se fakt bojím, Angele.“
Angel: „Bude to v pořádku, slibuji. Konečně budeme zase šťastní.“
V tu chvíli k nim přistoupila sestřička.
„Prosím, můžete mi říci číslo pojištění vaší dcery?“ Chtěla vědět, ale Nellie i Angel záporně kývli hlavou.
Angel: „Angelina není pojištěná, nežijeme v Evropě dlouho.“
Sestřička: „Budete tedy platit hotovostně?“
Angel: „Můžu vám vystavit šek?“
Sestra: „Jen na banku v Británii.“
Angel: „Samozřejmě.“
Sestra: „Budete platit po skončení léčby.“
Angel: „Promiňte, musím vyplnit všechny ty papíry?“
Sestra: „Bohužel, pokud nemáte pojištění…“
Angel: „Tak děkuji.“
Sestřička odešla a hned se pustila do hovoru s druhou sestřičkou.

„Ten chlap je sexy, viď Damie?“ Prohodila sestřička, která Angela přijímala.
Maria: „Jo, má takovej zvláštní pohled.“
Damie: „Jo, je to určitě jeho dcera, byl tady její manžel.“
Maria: „Jak vypadal?“
Damie: „Takovej zvláštní chlap, ale asi se něco stalo ještě někomu z rodiny, mluvil o tom ten muž s tou holkou, se kterou tam sedí.“
Maria: „Myslím že je to taky dcera.“
Damie: „Tomu bych věřila spíš, než u té druhé.“
Maria: „Ten chlap by ale stál za hřích.“
Damie: „Má nemocnou ženu.“
Maria: „Dobrá zpráva, jak to víš?“
Damie: „Mluvil o tom s těmi, co tu byli.“
Maria: „To bychom mohly zkusit štěstí, ne?“
Damie: „Tak jdi na to, ale vsázela bych spíš, že to nezvládneš.“
Maria: „Uvidíme, co on na to.“
Maria se na Damie usmála a šla k Angelovi, v půli cesty se zastavila.
Maria: „Damie, zabav tu jeho dceru.“
Damie kývla, požádala o něco Nellie a Maria šla k Angelovi.
Maria: „Mohla bych vám pomoci s těmi papíry, kdybyste chtěl.“
Angel: „Děkuji, to je milé, ale dcera mi s tím pomohla.“
Maria: „Dceři se daří lépe, bude v pořádku.“
Angel přikývl a Marie pokračovala dál, snažila se ho rozpovídat, ale vždy jí odpověděl jen krátkou větou. Vykašlala se na to a vrátila se do recepce, kde už čekala Damie.
Damie: „Tak co?“
Marie: „Studenej jak psí čumák.“
Damie: „Tvoje vnitřní kouzlo nezapůsobilo.“
Marie: „Ne, je to divný asi fakt ta dcera nebo něco.“
Damie: „Ještě že ses nevsadila.“
Maria: „To ano.“
Nellie se vrátila k Angelovi, stále vyplňoval papíry.
Nellie: „Co ti ta sestra chtěla?“
Angel: „Nevím, moc jsem jí nerozuměl, zvláštní žena.“v Nellie: „Tak to tě chtěla sbalit.“
Angel: „Moje srdce už netluče pro někoho jiného.“
Nellie: „To bylo vážně poetické, tati!“
Angel: „Viď? Lepším se.“
Nellie: „Kdy bude svítat?“
Angel: „Za hodinu.“
Nellie: „Zůstanu tady.“
Angel: „Děkuji, pošlu někoho, aby tě vystřídal.“
Nellie: „Večer musím na hlídku.“
Angel: „Určitě sem bude chtít jít Oz.“
Nellie: „Jeho dny končí?“
Angel: „Teď byla poslední noc.“
Nellie: „Tak já se s ním pak vyměním.“
Angel: „Myslíš, že bych mohl na chvíli k Angie?“
Nellie: „Ať si říká doktor, co chce, běž.“v Angel: „Dobře.“
Angel vešel do pokoje, Angie byla připojená na spoustě přístrojů, stále byla v bezvědomí. Stoupl si těsně vedle její postele, slyšel tlukot jejího srdce, bylo už v normálu. Dýchala už taky pravidelně. Spadl mu kámen ze srdce, sklonil se k ní.
„Musíš se brzy uzdravit, Angelino, když je Buffy zpátky, můžeš si už vzít Oze. Miluje tě, nesmíš ho dlouho nechat samotného.“ Pošeptal jí do ucha, pak musel odejít, aby si doktor nestěžoval.

Všichni kromě čtyř lidí seděli v SSku, chyběli Angel s Buffy a Angelina s Ozem. Angelina se ještě zotavovala a byla s Buffy a Angelem, mluvili o jejich svatbě. Ostatní mluvili naopak o nich, uběhl necelý týden, co rodina provedla rituál, který Buffy vrátil. Buffy se zotavila do večera druhého dne a taky hned navštívila Angelinu. Nechali ji s ní chvíli samotnou, chvíli potom se Angelina zotavila a mohla brzy odejít z nemocnice. Přesněji se vrátila čtvrtého dne po kouzlu. Všichni očekávali, že se všechno vrátí do normálu, ale to bylo jen zbožným přáním. Angelina sice v pořádku byla, až na světlejší barvu vlasů, která se pomalu vracela do normálu, ale o Buffy se nedalo říct, že by byla taková jako předtím. Co se Buffy vrátila, s nikým nepromluvila ani slovo, což se u ní nedalo považovat za obvyklé. S nikým nepromluvila, kromě Angela a to jen několik slov. Nejspíš taky mluvila s Angie, než se uzdravila, ale to nikdo nevěděl, protože tam byly jen ony dvě. Nejen že s nikým nepromluvila, ale dokonce se jich i stranila, budilo to dokonce dojem, že se jich bojí. S nikým nenavázala jakýkoli kontakt, tedy aspoň doposud.

Angel seděl na sedačce v obýváku jejich bytu, Buffy seděla vedle něj, stulila se mu v náručí, nepromluvila ani slovo, jen se kolem sebe dívala a naslouchala každému vyřčenému slovu. Proti nim seděli Angelina s Ozem.
Oz: „Dawn prý musí někam odjet, má nějaký úkol od Ryana.“
Angel: „Proč nám nic neřekla?“
Angie: „Trochu poslední dobou vázne konverzace.“
Angel: „Nelíbí se mi to.“
Oz: „Že Dawn odjede?“
Angel: „I tak je tu dost zmatků, teď když tu bude Spike samotný, nebude s ním k vydržení.“
Angie: „Možná ho vezme s sebou.“
Angel: „Pochybuji, to se Ryanovi líbit nebude.“
Angie: „Tak to mám další špatnou zprávu.“
Angel: „Tak sem s ní.“
Angie: „Potřebuji teď zase na chvíli Willow v Budapešti.“
Angel: „Tak dobře, na jak dlouho?“
Angie: „Měla bych je brzy zase uvolnit.“
Oz: „Takže nás tu bude zase minimum.“
Angie: „Elita.“
Angel: „Už aby tu byl zase klid.“
Oz: „To se lehce řekne někomu, kdo každý měsíc není pokrytý chlupama od hlavy až k patě.“
Angel: „Nestěžuj si, sluneční světlo za to stojí.“
Angie: „Jestli se nepřestanete hádat, zavřu vás do malého pokoje s Nikolou.“
Oz: „Já jsem pacifista, mě Nikola nevadí.“
Angel: „Mě ano, z toho člověka mi naskakuje husí kůže.“
Angie: „Pss, nebo ji zavolám.“
Angel: „Stejně se divím, že ji Dawn nevyhodila, když tady měla volnou ruku.“
Oz: „Nějak ji ukecala. Holky Summerový mají měkká srdce, je ukecá každý.“
Angie: „Taky jsi mě ukecal, co?“
Oz: „No jistě, hned jak tu budeme zase všichni, vezmeme se.“
Angel s Buffy se na sebe usmáli, o tom mluvili už dávno a teď byli šťastní, že se opravdu dali dohromady. Úsměv teď byl u Buffy vzácný, většinu času jen chodila zachmuřená a nevnímala okolí.
Angie: „Pch, budeš si mě muset zasloužit.“
Oz: „Panebože, nestačí, že jsem byl vystaven Angelovu hněvu?“
Angel: „Hněvu? Nevíš, co znamená můj hněv ochočený psíku.“
Oz: „Jasně, co kdybychom se poprali třeba za úplňku?“
Angel: „Nebo ve dne, co?
Angie: „Vy dva mi lezete na nervy.“
Oz: „Ale miláčku, vždyť si za to může Angel sám.“
Angie: „Jistě a ty mu v tom vydatně pomáháš.“
Angel: „Nezapomeň, Angelino, jsi zásadně proti násilí.“
Angie: „Kvůli vám dvěma udělám výjimku, hele mami, proč když se hádá se Spikeym vyvádíš a teď se jenom směješ?“
Angel: „Protože Oz je teď její velký oblíbenec, dostal privilegium, stejně jako Spike, brzy to přijde, neboj.“
Oz: „nemůžu se dočkat, Buffy bude skvělá tchýně.“
Angie: „Opovaž se nemít rád moji matku.“
Oz: „Ale já ji mám rád.“
Angie: „Proč o ní mluvíš jako o tchýni?“
Oz: „Protože je moje budoucí tchýně.“
Angel: „Tyhle vaše debaty jsou fakt zábavné.“
Angie: „Že byste se s mámou nudili, nemít tolik dětí?“
Angel: „Ano, měli bychom nudný a poklidný život.“
Buffy vstala, políbila Angela a odešla.
Angie: „Kam šla?“
Angel: „Za Davidem.“
Oz: „Jak jsi to poznal.“
Angel: „Jsme spolu několik let, poznám, co chce udělat.“
Angie: „Ale tím ji jen podporuješ v tom, že s námi nemluví.“
Oz: „To ne Angie. Jistě s námi bude mluvit, až se s tím vším vyrovná.“
Angel: „O to bych se klidně vsadil, předpokládám, že to bude už brzy.“
Angie: „Jak to víš?“
Angel: „Ber to jako telepatii.“
Oz: „Tak to my raději půjdeme.“
Angel: „Dobrou noc.“
Angie: „Hodně štěstí.“
Angie a Oz odešli a hned je vystřídal Spike, v obvyklé povídavé náladě, volných myšlenek a nezadržitelné vyřídilky.
Spike: „Nazdárek.“
Angel: „Jsi ten, koho bych nejméně čekal.“
Spike: „Buffy někam šla, tak jsem myslel, že se stavím.“
Angel: „Nemohl jsi přijít, když tu byla?“
Spike: „Nějak se nerad dívám, jak je smutná, taková živá holka je teď na umření.“
Angel: „Myslíš, že já se na to dívám rád?“
Spike: „To jsem neřekl, ale jsi jediný, s kým aspoň trochu komunikuje.“
Angel: „Nic mi neřekla.“
Spike: „Takže s tebou mluví jen o málo víc než s námi?“
Angel: „Tak nějak, ale neříká mi nic podstatného.“
Spike: „A co sex?“
Angel: „Cože?“
Spike: „Chudáčku, zapomněl jsi co to je?“
Angel: „Samozřejmě že ne, ale na to teď nemám ani pomyšlení. Jsem šťastný jenom, že je se mnou.“
Spike: „Takže žádné důvěrnosti?“
Angel: „Jsi horší než ženská, Spiku.“
Spike: „Promiň, prostě mám o švagrovou strach.“
Angel: „Neboj, brzy se vy… Vrací se.“
Spike: „Nic necítím.“
Angel: „Já ano, brzy tu bude.“
Spike: „Máš na ni moc vytrénovaný čich.“
Angel: „Taky sluch, ale ten je mi teď k ničemu.“
Spike: „Počkej, už ji cítím.“
Angel: „Skvělý, tak jsme se na tom dohodli, odejdeš, nebo tu s ní budeš mlčet?“
Spike: „Nech mě přemýšlet.“
Zatímco Spike přemýšlel a lámal si hlavu, Buffy vešla do pokoje, políbila Angela a beze slova si vedle něj sedla.
Spike: „Ahoj Buffy, tak já nebudu rušit, padám, dobrou noc.“
Buffy se na něj podívala, nic mu neřekla, ani se neusmála jako vždy, ale jen se na něj podívala. Spike mohl v jejích očích vidět odpověď, ale nedokázal ji přečíst tak bravurně jako Angel. Rozloučil se i s Angelem a vypadl. Buffy vstala a odešla do vedlejšího pokoje, do ložnice.

Buffy ještě psala nějaký dopis, když se Angel vrátil z koupelny. Přestala psát a šla do koupelny místo něj, když se vrátila, lehla si do postele. Nechala se od něj obejmout, pevně ji sevřel v náručí, měl její obličej až nebezpečně blízko, políbil ji, vášnivě a horoucně. Polibky mu láskyplně vracela, než je přerušil, považoval tuto chvíli za vhodnou. Vhodnou pro to, aby se pokusil ji vyzpovídat.
„Řekl jsem ti teď někdy, jak jsi mi chyběla?…. A jak tě miluji?“ Zeptal se jí a pohladil ji po tváři. Nečekal na odpověď a pokračoval.
„Celou tu dobu, jsem čekal, kdy mi to začne lézt na mozek, všechny ty sny, ve kterých jsi byla. Potom mi Angie řekla o tom kouzlu, kvůli němu jsem nic necítil a když ho zrušila, všechno to na mě dolehlo. Celou tu dobu jsem strávil jen tím, že jsem hledal způsob, jak tě najít.“ Začala ho vnímat.
Buffy: „Peklo, je hrozné.“
Angel: „Byla jsi v pekle?“
Buffy: „Byla tam zima.“
Angel: „Tam jsi plnila svůj kol v pekle?“
Buffy: „Ano, tam mě poslaly Síly.“
Angel: „Chceš mi o tom říct?“
Buffy: „Já… nevím.“
Angel: „Bolí to.“
Buffy: „Všechno to vidím před sebou, stále, slyším ty hlasy, ty nářky, pořád to slyším. A ta zima, nepomáhá ani bunda ani teplý svetr, nic nepomůže, ta zima je uvnitř.“
Angel: „Byla jsi tam dlouho.“
Buffy: „Každá vteřina v pekle je věčností.“
Angel: „Když teď zavřeš oči a nebudeš na nic myslet, uvidíš pravdu, proč.“
Zavřela oči, znovu ji políbil, usmála se.
Angel: „Vidíš to?“
Buffy: „Vidím světlo.“
Angel: „To světlo je důležité, vždycky si musíš pamatovat, že kdekoli budeš a cokoli se bude dít, vždycky tam někde bude to světlo, aby tě vyvedlo ze stínu.“
Buffy: „Teď to neslyším.“
Angel: „Protože teď jsem tu s tebou a to za tebou ty přízraky nemůžou.“
Buffy: „Slibuješ?“
Angel: „Slibuji.“
Naposledy ji ještě políbil, pak zavřela oči a asi poprvé od doby co se vrátila, klidně usnula.

Ráno se probudila jako vždy před svítáním. Angel vstal téměř ve stejnou chvíli jako ona.
Angel: „Jak jsi spala?“
Buffy: „Po dlouhé době klidně.“
Angel: „Je ti lépe?“
Buffy: „Já… nevím, akorát teď konečně slyším i něco jiného než ty hlasy a vidím něco jiného než ty přízraky.“
Pohladil ji po tváři, usmála se na něj.
„Miluji tě, chtěl bych ti to opakovat každý den, každou minutu.“ Pošeptal jí.
Buffy: „Já tě taky miluji.“
Znovu ji políbil, v tu chvíli vběhla do pokoje Nellie.
Nellie: „Představte si, co se mi stalo.“
Zarazila se, když viděla, že v tak pozdní hodinu, jako je těsně po svítání, jsou ještě v posteli.
Angel: „Tak co se ti stalo Nellie?“
Nellie: „Mluvila jsem se Spikem a představ si že se nějakej ubožák snaží vzkřísit Drákulu.“
Buffy: „Koho?“
Nellie: „No Drákulu přece, mami, občas mi připadáš mimo. Drákula ten chlapík co jste si s ním tak pěkně pohráli.“
Angel: „Kdo se o to snaží?“
Nellie: „Nějaký nováček, ale je prý neobyčejně silný.“
Angel: „Nepůjdeš sama, půjde s tebou Buffy.“
Nellie: „Máma?“
Buffy: „Ano já.“
Nellie: „Ha, moc vtipné, přemožitelko, ale… ty mluvíš!“
Buffy: „Slyším.“
Nellie: „Cože?“
Angel: „To neřeš Nellie, co pro nás ještě máš?“
Nellie: „Skoro nic, raději půjdu.“
Angel: „neříkej o tom nikomu.“
Nellie: „Jako hrob.“
Nellie naznačila oblíbené pukrle s ironickým výrazem, který by se dal pozorovat leckdy u Angela, a vyběhla z ložnice.
Angel: „Myslíš, že je vše v pořádku?“
Buffy: „Já nevím, ještě to slyším.“
Znovu ji políbil.
„Myslím že to slábne.“ Zašeptala a přijala další vášnivý polibek.

Večer se v SSku objevila i Buffy, poprvé od doby, kdy se vrátila. Byli tam všichni, kromě Angie, která byla na poradě. Buffy tam sice byla, ale duchem stále bloudila, mluvila sice s Angelem, trochu s Nellie, Angie a Davidem, ale s ostatními ještě nedokázala prohodit víc než pár slov. Seděla schoulená Angelovi v náruči a pozorně poslouchala, o čem ostatní mluví, jako vždy.
Dawn: „Odejdu nejspíš do několika dní, měla bych se vrátit za pár týdnů.“
Angel: „O co půjde?“
Dawn: „Ryane mi nikdy neřekne dopředu o co se jedná.“
Spike: „Takže žádné zabíjení upírů?“
Dawn: „Pro to je tu sestřička a neteřinka, ne?“
Nellie: „Já dávám výpověď, kašlu vám na to. Pokud se mnou brzy někdo nepůjde na celý den na nákupy, praštím se vším tím přemožitelstvím.“
Willow: „A kdo by s tebou měl jako jít Angel?“
Alex: „To by bylo legrační, nejspíš by jí koupil samé šaty s krinolínami.“
Dawn: „Nebo mnišský kabát.“
Angel: „Co kdyby jí dal peníze a ona šla s někým povolanějším?“
Spike: „Třeba s kým? Čarodějkou? Nebo s Alexem?“
Nellie: „Pch, začínáte senilnět lidi, chtělo by to zase nějakou apokalypsu.“
Dawn: „Jistě, konečně je na chvíli klid a ty už voláš apokalypsy.“
Angel: „nemáš smysl pro legraci?“
Spike: „Jistě, chtělo by to nějakého silného démona, kterému bychom utrhli hlavu.“
Dawn: „Jsem jediná, kdo netouží po konci světa?“
Willow: „Já jen vím, že zítra s Alexem odjíždíme.“
Nellie: „Hrozný, když tě Angie buzeruje, co?“
Willow: „Ne, je to v pohodě. Lepší Angie, než nějaká koza bez mozku.“
Angel: „Ano, Angie je koza s mozkem.“
Alex: „To říkáš o své dceři?“
Angel: „Já jsem říkal, že lepší by byli samí kluci.“
Buffy se ani nepohnula, ale dál s očima otevřenýma pozorovala okolí.
Nellie: „Jenže to by pak neměla přemožitelku, ne?“
Spike: „Přemožitelky se stejně vždycky dají dohromady s upírem, možná by byl přemožitel lepší.“
Willow: „To raději neříkej, nebo dostaneš od některé přemožitelky do nosu.“
Nellie: „Na Spikeyho kašlu, budu to brát jako stres z toho, že Dawn odchází.“
„Mohl by si to s námi vyměnit.“ Řekla Buffy potichu Angelovi a on se usmál.
Spike: „Tak jo, přemožitelky jsou lepší.“
Nellie: „Co bys bez nich dělal?“
Spike: „Byl bych mrtvý.“
Nellie: „Ano, to bys těžko chodil se sestrou přemožitelky.“
Dawn: „Teoreticky nejsem její sestra.“
Angel: „Jo? A čí tedy?“
Dawn: „Teoreticky jsem její dcera, když jsem stvořená z její krve.“
Angel: „Připadám si jako v dětském domově, stále se k nám hlásí nové děti.“
Nellie: „A teď je ještě živit co?“
Angel: „Mohla by sis najít práci.“
Nellie: „Mohla bych natáčet seriál o přemožitelkách.“
Dawn: „Jistě a jmenovalo by se to co? Familia Summersových? “
Nellie: „Nellie, přemožitelka upírů.“
Dawn: „Jo, bude mě hrát prsatá brunetka.“
Spike: „Jsou tu děti.“
Dawn: „Oh, promiň, myslela jsem chytrá brunetka.“
Angel: „Ale to přece nebude vůbec odpovídat tvým vlastnostem.“
Spike: „To je pravda, všechny Summersové jsou blond.“
David: „Kluci taky.“
Spike: „Všechny holky Summersové a kluk.“
David: „Hrůza, takovej babinec a já jsem tu jediný kluk.“
Angel: „Já jsem vosk?“
Spike: „Ty jsi pod pantoflem.“
Angel: „Pch, já a pod pantoflem? Byl jsem postrachem Evropy.“
Spike: „A tvoje žena je postrachem všech démonů a upírů.“
Angel: „Budeme srovnávat?“
Spike: „Tvoje žena je hezčí než ty, milejší než ty, přátelštější než ty…“
Angel: „A já jsem?“
Alex: „Nudný, otravný, mrzutý, zlý, násilnický…“
Nellie: „Žárlivý…“
Spike: „Ale má i dobré stránky.“
Alex: „Třeba?“
Spike: „Třeba Buffy.“
Willow: „Chlapy, neschopní myslet objektivně, je jasné že jste pro Buffy, testosteron se nezapře.“
Alex: „Ale miláčku, nebuď skeptická.“
Willow: „Ehm?“
Angel: „Můžete to přestat řešit?“
„Šarvátky vedou do pekla, zatracení.“ Pošeptala Buffy Angelovi, překvapeně se na ni podíval.
„Nejde o šarvátky, přátelské rozmíšky.“ Odpověděl jí stejně tiše.
„Proč je tu teda to dusno?“
„Jsou tu?“
„Všude, přitahuje je zlo a temnota lidí.“
„Neboj, nemůžou ti tady ublížit.“
„Jsou všude…“ Tiše se mu svěřila s obavami, políbil ji a ona zavřela oči, usnula tvrdě a klidně.
Willow: „Ona už mluví?“
Angel: „Občas, chvilkami.“
Nellie: „Většinou ale říká jen nesmysly.“
Angel: „Ne, dává to souvislost, ale musíš je znát.“
Nellie: „Jistě, nemám to pochopení co ty.“
Willow: „My se jdeme balit, ano Alexi?“
Alex: „Samozřejmě, ještě se stavíme.“
Dawn: „Oh, já si musím jít promluvit s Ryanem.“
Nellie: „A já zase musím uložit Davida.“
David: „Ještě nejsem ospalý.“
Nellie: „Já vím, ale jestli teď budeš předstírat, že jdeš spát, něco ti ukážu.“
David: „Máš pravdu, jsem ospalý.“

Všichni se tak vytratili z SSka, kromě Angela, Buffy a Spika.
Spike: „Čeho se bojí?“
Angel: „Neříkali ti, že poslouchat cizí rozhovory není slušné?“
Spike: „Promiň, náhodou jsem to slyšel.“
Angel: „Stejně neříkala nic podstatného.“
Spike: „Ale ano, mluvila o pekle, o přízracích, o tom že se bojí.“
Angel: „Aha.“
Spike: „Nikdy jsi mi neřekl, co se dělo, když byla pryč.“
Angel: „Plnila nějaké úkoly od Sil.“
Spike: „V pekle?“
Angel: „Ano, byla tam strašně dlouho, pronásleduje ji to.“
Spike: „Proto nemluví?“
Angel: „Nejspíš. Říká, že protože slyší nějaké hlasy a nářky.“
Spike: „Můžeš jí pomoct?“
Angel: „Myslím si že ano, ale potřebuje to čas.“
Spike: „Snad to zabere, mlčenlivá Buffy se mi nelíbí tak, jako ta upovídaná.“
Buffy se zavrtěla, řekla něco italsky a probudila se.
Angel: „Jak jsi spala?“
Buffy: „Jako ve dne.“
Angel: „Co jsi to říkala?“
Buffy: „Ehm?“
Angel: „Nevadí, asi si nevzpomínáš.“
Buffy: „Duch, nějaký duch.“
Spike: „Mluvíš docela z cesty, brouku.“
Buffy: „Shh. Kdo jsi? Ukaž se.“

Z rohu místnosti vystoupila žena, se světlými dlouhými vlasy, oblečená v bílém.
Buffy: „Kdo jsi?“
„Vidíš mě?“
Buffy: „Nevím, jsi tu?“
„Ano, potřebuji tvoji pomoc.“
Buffy: „Jakou? Slunce svítí?“
„O čem to mluvíš?“
Buffy: „Jak bych ti mohla pomoci?“
„Musíte najít toho muže.“
Buffy: „Jakého muže?“
„Toho, který mi udělal tohle.“ Řekla jí žena a ukázala jí dvě jizvičky na krku.
Buffy: „Tak to jste u mě správně. Co mi o něm můžete říct, znala jste ho?“
„Ano, měli jsme se brát.“ Žena se vystrašeně otočila a potom zmizela.
Buffy: „Počkej, kdo jsi?“
Žena tam už nebyla, Buffy se dívala do prázdna.
Angel: „Co se děje, miláčku, jsi v pořádku?“
Buffy: „Mrtvá nevěsta hledá svého mrtvého ženicha, aby se mu pomstila.“
Spike: „O čem to mluví?“
Angel: „Viděla jsi ducha?“
Buffy: „Mrtvou nevěstu, s dlouhým závojem a bílými šaty.“
Angel: „Co chtěla?“

V tu chvíli vyjekla, chytila se za hlavu, po tvářích jí tekly slzy bolesti. Angel ji znovu ještě pevněji objal.
„Prosím, řekni mi, jak bych ti mohl pomoct, prosím.“ Úpěnlivě ji prosil Angel a proklínal se za svoji bezmocnost. Spike si klekl k sedačce, blízko k nim a snažil se zjistit, co se Buffy stalo.
Buffy: „Až slunce zapadne, měsíc vyjde a nevěsta bude mít svůj den.“
Spike: „Proč mluví tak nesouvisle?“
Angel: „Nechápu to, předtím byla normální.“
Spike: „Co se jí stalo?“
Angel: „Nevím, vážně nevím, ale strašně bych si přál umět jí pomoci.“
Buffy: „Mrtvá nevěsta bude šťastná, když nebude slunce svítit a ona bude se svým mrtvým ženichem.“
Angel: „Slunce zapadne, co by to mohlo znamenat?“
Buffy: „Neoddal je farář, nebyli v kostele, kde jsou stovky křížů. Oddala je smrt. Není to pro ně ale konečné, setkávají se po slunce západu, mrtvá nevěsta a její mrtvý ženich.“
Angel: „Upíři, jedná se o upíry.“
Spike: „Jo vážně?“
Angel: „Bojí se křížů, setkávají se po západu slunce.“
Spike: „To by za ní ale nebyl její duch.“
Angel: „Takže ona je mrtvá a on je upír.“
Buffy: „Nevěsta, která se s ženichem chce setkat, ale nemůže, protože jí po západu slunce utíká. Často ji líbával na krk, jednou ji i kousnul. Opustil ji, když měla před svatbou.“
Angel: „Zabil ji, ten upír ji vysál.“
Spike: „A ta nevěsta přišla, aby ho Buffy našla a pomstila se za ni.“
Buffy přestaly po tvářích téct slzy, zvedla hlavu, pohladila Angela po tváři.
Buffy: „Chci ho zabít sama.“
Angel: „Ale půjdu s tebou.“
Usmála se na něj, souhlasně přikývla.
Spike: „Tak já raději půjdu.“
Buffy: „Nechoď, Spikey.“
Spike se na ni překvapeně podíval, ještě pohodlněji se uvelebil v křesle a byl rád, že Buffy zase mluví tak, že chápe, co říká.
Angel: „Zadám to někomu, ať toho upíra najde.“
Buffy: „Ne, najdu ho já a pošlu ho tam, kam patří.“
Spike: „Kam patří?“
Buffy: „Do pekla. Tam všechny ty krvežíznivé kreatury patří.“
Spike: „Ještě že jsem na tvojí straně.“
Buffy: „Byl jsi tam, Spikey?“
Spike: „Ne, ale když jsi upírem, každý den je pro tebe peklo.“
Angel: „Dokud nenajdeš něco, co tě z toho vyvede.“
Buffy: „Myslím že bych to nepřála ani upírům. Každá vteřina je tam věčností. Mě nic nedělali, ale ten pohled na ty nebožáky stačí.“
Angel: „Shh, nemluv o tom.“
Buffy: „Není o čem.“
Buffy vstala, jemně políbila Angela, se Spikem se rozloučila a odešla z SSka.
Spike: „Kam šla?“
Angel: „Do kanceláře, šla hledat v evidenci.“

Druhý den se Angel s Buffy vydali do známého démoního baru. Buffy byla oblečená v kůži a vlasy měla zapletené, Angel se ani nemusel snažit měnit podobu, prostě si oblékl jako obvykle černé oblečení. Když vešli do baru, všichni je považovali za obvyklý párek upírů, který tam vidí dnes a denně. Sedli si do rohu, do temného kouta, kde stál osamělý stolek jako stvořený pro dva.
Buffy: „Vychází nám to?“
Angel: „Považují nás za párek upírů.“
Buffy: „To si budu muset objednat krev?“
Angel: „Dáme si jednu dohromady jako zamilovaný páreček.“
Buffy: „Díky.“
Mluvili potichu, nikdo je nemohl slyšet, brzy k nim došel číšník, nebo spíš se dal považovat za hospodského jako děvečku pro všechno. Diskrétně se jich zeptal, jestli je někdo nesledoval, Angel na něj místo odpovědi zavrčel a nechal si přinést krev.
Buffy: „Jak něco zjistíme?“
Angel: „Vyšla jsi z formy, miláčku.“
Buffy: „Dlouho jsem nikoho nezabila, už ani nevím, jestli to zvládnu.“
Angel: „Ty? Kdykoli, i ve spánku a právě toho se bojím.“
Buffy: „Tak jak se něco dozvíme?“
Angel: „Brzy se k nám připlazí nějaký nižší upírek.“
Buffy: „A ty jsi co?“
Angel: „Dávno nad průměrem, upír starý tři sta let patří k vyšším, kterým ti nižší podlézají.“
Buffy: „Já jsem co?“
Angel: „Třeba dvě stovky, stvořil jsem tě já.“
Buffy: „Oh, jak romantické.“
Angel: „Mezi upíry ano, je to věčná láska.“
Buffy: „Co když pozná, že nejsem upír, přece jenom, tlukot srdce se blbě zapře.“
Angel: „Za chvíli si půjdeš na záchod zakouřit, pak přijde.“
Buffy: „Dobře.“
Angel: „Miluji tě.“
Buffy: „Já vím.“
Vášnivě ho políbila, vstala a odešla na záchod, kde si zapálila cigaretu. Z rohu se vynořil nějaký muž, smrděl, šlo o upíra.
Upír: „Nazdar kočko, nechceš si pohrát?“
Buffy: „S tebou? Nechtěj mě rozesmát mladej.“
Upír: „Děláš drahoty?“
Buffy: „Chceš mi nahnat strach?“
Upír: „Možná k tomu máš důvod.“
Položila cigaretu na okraj umyvadla, pohotovým chvatem ho složila k zemi, stačilo jen vytáhnout kolík a… Ale to nemohla, upír nezabije upíra, to jí Angel mnohokrát opakoval. Pustila ho, rychle se napřímil a otočil se k ní znovu čelem. Ona si zatím líně vzala cigaretu znovu do ruky a dlouze si potáhla.
Upír: „Ty se nezdáš, kočičko.“
Buffy: „Hm, možná bych tě ještě překvapila, příteli.“
Upír naznačil oddané gesto, Buffy se na něj křivě usmála, típla cigaretu a vyšla ze záchodu.

Hned jak Buffy odešla na záchod, k Angelovi se připletl upír a začal mu podlézat.
Angel: „Co chceš mladej, přestaň vopruzovat.“
Upír: „Tady je někdo příliš pyšný.“
Angel: „S takovýma jako jsi ty, se nezahazuju.“
Upír: „Možná bych pro tebe mohl něco udělat.“
Angel si ho znechuceně změřil očima a ironicky se usmál.
Angel: „Ty? Mám lepší sluhy.“
Upír: „Jistě něco potřebuješ, když ses objevil tady.“
Angel: „Co ty víš, co potřebuju.“
Upír: „Ty a ta tvoje kočka vypadáte spíš na nějakej nóbl restaurant, hledáš informaci.“
Angel jakoby udiveně zvedl obočí a napil se krve.
Angel: „Informaci? A ty nějakou máš?“
Upír: „Nevím která tě zajímá, ale mám i jednu, kterou ti poskytnu zadarmo. Můj kámoš teďka ojíždí tu tvoji roštěnku v kůži.“
Angel: „Pochybuju, ta si s takovejma poradí.“
V tu chvíli hlavně doufal, aby nezapomněla, že ho nesmí zabít.
Upír: „Jsem nejlepší informátor v širokém okolí, co chceš vědět?“
Angel: „Pochybuju, že jsi nejlepší, to bys vypadal jinak. Já potřebuju zaručenou informaci.“
Upír: „Moje informace jsou stoprocentní. Totálně ověřený, ještě nikdo si nestěžoval.“
Angel: „Okej, jsi dobrej obchodník chlape, tak co mi nabídneš?“
Upír: „Hledáš určitou osobu, nebo jen něco pěkného pro pobavení.“
Angel: „Zeptám se tě na rovinu, kdybys měl k dispozici takovou kočku, co mám já, chtěl by ses ještě bavit?“
Upír: „To máš asi pravdu, tak mi řekni, koho hledáš? Nebo sháníš nějaké zboží?“
Angel: „Hledám kámoše, dělá podvůdky se svobodnejma kočkama. Jenže teď se nějak zdejchnul a něco mi dluží.“
Upír: „Hodně cenná informace.“
Angel: „Nejde o cenu, jde o to, jestli ji máš.“
Upír: „Mám, je tu docela známej.“
Angel: „Řekneš mi to, nebo to mám z tebe vymlátit?“
Upír se snažil něco odpovědět, ale v tu chvíli se vrátila Buffy, sedla si zpět vedle Angela, znovu ho nenasytně políbila a přejela mu rukou po noze. Slastně zavrčel, ale znovu se obrátil k upírovi.
Angel: „Tak to vyklop mladej a nevopruzuj.“
Buffy: „Fuj, co je to za lůzu?“
Angel: „Nějakej nováček, podvraťák co prodává informace.“
Buffy: „Potřebujeme ho?“
Angel: „Bohužel.“
Buffy: „Tak to vyklop, hošane, než dopadneš jak ten tvůj kámoš.“
V tu chvíli se k upírovi doplazil jeho "kámoš", který mu vše podrobně vypověděl.
Upír: „Dobře, tu informaci vám poskytnu, ale bude vás to něco stát.“
Buffy: „Co kdybych ji z tebe vymlátila, brouku?“
Angel: „No tak pusinko, nech ho mluvit.“
Upír: „Takže, jde mi jen o rozšíření mého podnikatelského záměru. Když zase budeš potřebovat informaci, přijdeš ke mně a doporučíš mě přátelům.“
Buffy: „Tak to vyklop, nemáme na tebe celej den.“
Upír: „Nebuď nevrlá kočko, máš hlad?“
Buffy: „Dá se to tak říct.“
Upír jim něco načmáral na lístek a posunul ho před ně, byla tam adresa.
Buffy: „Díky brouku, když budeme něco chtít…“
Upír: „Budu určitě tady.“
Buffy s Angelem vstali a vydali se na určenou adresu.

Když se tam dostali, přivítal je luxusní patrový byt. Přivítal je upír, který se pyšnil jménem Ajax. Přivítal je, jejich zjev se jim zdá se zalíbil, tak je pozval dál. Angel s Buffy se už předtím dohodli, že s ním budou hrát hru, kterou začali v baru.
Ajax: „Vítám vás, přátelé ve svém skromném příbytku.“
Angel: „Díky že jsi nás přijal.“
Ajax: „Bohužel se nemohu pyšnit tím, že vás znám, mohli byste…“
Angel: „Ale jistě, přítelkyně Victoria a mé jméno je Angel.“
Ajax: „Těší mě, že vás poznávám. Tak krásnou dámu.“
Buffy: „Děkuji vám.“
Angel: „Jste tu nový?“
Ajax: „Ano, přistěhoval jsem se nedávno.“
Buffy: „To asi neznáte zdejší osazenstvo.“
Ajax: „Neměl jsem zatím tu čest.“
Angel: „Popravdě, málokdo tu stojí za povšimnutí. Není tu skoro žádný vyšší.“
Ajax: „Čekal bych víc, město s takovou tradicí…“
Buffy: „No, poslední dobou tu řádí přemožitelka, je dost nebezpečná.“
Ajax: „Jak moc?“
Angel: „Zabíjí ty nejlepší.“
Buffy: „Ale my jsme se jí vyhnuli, víme jak na ni.“
Ajax: „Proč jste mě tedy navštívili?“
Buffy: „Myslím že znáte jednu přítelkyni.“
Ajax: „Upírka?“
Buffy: „Ne, ale snažil jste se.“
Ajax: „Opravdu? Nevzpomínám si.“
Buffy mu řekla všechno o její nové známé, Ajax se zdál zaskočený.
Ajax: „Nechtěl jsem ji zabít, ale znáte to.“
Buffy: „Asi ne.“
Ajax: „Jsem upír, potřebuju k životu krev a ona byla na ráně.“
Buffy už napřahovala ruku, že drzého upíra zpacifikuje, Angel ji zadržel.
Angel: „Bohužel příteli, ale jednalo se o naši známou.“
Ajax: „To je mi vážně líto přátelé, moc upírů ve městě neznám.“
Angel: „Jak víš, nemůžeme tě zabít, ale můžeme se s tebou utkat v souboji.“
Ajax: „Přijímám, budete si volit zbraně?“
Buffy: „Nejraději bych meče, ale můžete si vybrat, jste v handicapu.“
Ajax: „Nemůžu bojovat se ženou.“
Buffy: „Tak si myslete, že jsem muž.“
Ajax: „Ale…“
Angel: „Bohužel s tím nemůžu nic dělat příteli, byla to její kamarádka.“
Ajax: „Člověk?“
Buffy: „Ano, člověk.“
Ajax: „Dobře, když nechcete víc.“
Buffy se na něj ušklíbla a Angel se snažil ujednat podmínky.
Ajax: „Dobře, pokud nebudete mít nic proti, nejraději bych to vyřídil teď.“
Buffy vstala, všichni ostatní také a Ajax je zavedl do prázdné místnosti, kde se měli utkat.
Ajax: „Bohužel tady nemám meče, budeme se muset utkat bez nich.“
Buffy přikývla, postavila se proti němu, Ajax na ni hned zkusil, zaútočil. Buffy mu ránu rychle vrátila a tím ho poslala k zemi.
Angel: „Musíš s ním chvíli bojovat, nebo tu budeme mít špatnou pověst.“
Buffy: „A co moje pověst?“
Buffy znovu praštila Ajaxe do hlavy a ten znovu bolestně klesl k zemi. Do několika minut se znovu postavil na nohy.
Ajax: „Tomu říkám-síla, jsi vyšší?“
Buffy: „Dá se to tak říct, můžeš pokračovat?“
Ajax: „Kdykoli.“
Znovu se pokusil přemožitelku poranit, ale vymstilo se mu to, ruku mu zachytila a zkroutila za zády, druhou rukou ho praštila do nosu. Zakňučel, pustila mu ruku a on ji hned přesunul k bolavému nosu. Opakovaným pravým hákem ho srazila k zemi a poslala ho do bezvědomí. Vytáhla kolík a zlikvidovala ho. Klekla si vedle hromádky prachu, který po Ajaxovi zbyl a foukla do něj.
Angel: „Je nevěsta pomstěná?“
Buffy: „Ještě ne, ale aspoň její vrah je mrtvý.“
Angel: „Tak jdeme.“
Buffy: „Jistě.“
Angel si stoupl těsně za ni, když vstala, objal ji. Vášnivě ji políbil, přejel jí rukama po zádech.
„Tady ne.“ Špitla mu do ucha. Pustil ji, chytili se za ruce a odešli z bytu.

Když se vrátili do domu, ještě byla tma, zbývalo ještě několik hodin do svítání. Rozhodli se ještě trochu se prospat, než bude svítat, ale když si lehli do postele, nemohli usnout. Leželi vedle sebe a vzpamatovávali se z prožitého večera.
Angel: „Jsem rád, že jsi nezapomněla, že ho nesmíš zabít.“
Buffy: „Jak bych mohla zapomenout, když jsi mi to tolikrát opakoval?“
Angel: „Hodně se změnilo.“
Buffy: „To je pravda, hodně se změnilo, my jsme se změnili, ale v něčem jsme zůstali stejní.“
Angel: „V čem?“
Buffy: „Milujeme se.“
Angel: „Víš, v tom baru…“
Buffy: „Já vím, promiň, neměla jsem to dělat.“
Angel: „Naopak, bylo to dobré, skvělý nápad. Byla jsi jako pravá upírka.“
Buffy: „Upírky osahávají svého manžela?“
Angel: „Ne, ale chovají se takhle k milencům.“
Buffy: „Vážně? Takže ty jsi můj milenec?“
Angel: „No… jak se to vezme.“
Buffy: „Shh, ticho.“
Angel se zmateně otočil, ale nic neviděl. „Asi duch,“ řekl si a pozoroval Buffy, jak sleduje roh místnosti. Po chvíli se jí rozsvítili oči překvapením a radostí.
„Nečekala jsem zrovna tebe.“ Prohodila k prázdnému rohu.
„Přišel jsem v neobvyklou dobu na neobvyklé místo, ale musel jsem vidět svoji oblíbenou svěřenkyni po jejím návratu mezi živé.“ Mohla slyšet Buffy od příchozího ducha.
Buffy: „Tak mě vidíte, co myslíte, zkrásněla jsem?“
Wesley: „Den ode dne jsi krásnější Buffy, ale k tvému obdivování je tu Angel, ne?“
Buffy: „Ale jistě, můj malý bručoun, představ si, že jen co se vrátil z Ulirie, rozplakal svoji sekretářku, dva podřízené a recepční.“
Wesley: „To se nějak krotil, ne?“
Buffy: „Snad, ani nevíte, jak ráda vás vidím, stýskalo se mi po vlídné tváři přítele.“
Wesley: „Jsem rád, že mě ráda vidíš.“
Buffy: „Vás vždycky, Wesi.“
Wesley: „Tak co pro mě máš?“
Buffy: „Nic moc, nějaký smolař se snaží oživit Drákulu, ale bude potřebovat mě a Angela.“
Wesley: „To bude pro tebe snadné, ne?“
Buffy: „Jistě, nemusíte si dělat starosti.“
Wesley: „Takže mě zase zavoláš?“
Buffy: „Ano, ráno, ale teď se musím prospat.“
Wesley: „Rušná noc?“
Buffy: „Vydávala jsem se za upírku, pak jsem upíra zabila…. Klasika.“
Wesley: „Tak dobrou noc a tak pozdravuj bručouna.“
Buffy: „Můžeš se spolehnout příteli.“
Wesleyho duch zmizel, Buffy se obrátila zpět k Angelovi.
„Miluji tě, chyběl jsi mi.“
„Léta jsem nemohl cítit tvoje tělo tak blízko… jen ve snu.“
„Nemluv… jen mě líbej.“ Úpěnlivě ho prosila, ale nenechal se dlouho žádat, její prosbu hned splnil. Žádostivě ji líbal na rty, vychutnával si ten okamžik, kdy ji mohl znovu cítit. Snažil se zapamatovat všechny křivky jejího těla, aby mu nemohla nikdy vymizet z paměti, i když to bylo vyloučené.

Ráno se probudili, když do pokoje vběhla Nellie s Angie a Ozem v závěsu. Vyděsili se, když je našli nahé ležet v posteli, rychle se přikryli dekou a snažili se nebýt nevrlí a nazlobení.
Angie: „Nerušíme?“
Buffy: „Ano.“
Oz: „Tak to my raději půjdeme.“
Nellie: „Nepůjdeme, klídek.“
Buffy: „Tak co potřebujete?“
Angie: „Je tu nějaký problém s upíry ve městě.“
Buffy: „Snažíte se urazit moji přemožitelskou čest?“
Nellie: „Já jsem taky přemožitelka.“
Buffy: „Ještě ne, jsi jen přemožitelka junior, zachránila jsi svět?“
Nellie: „No… dá se říct, že…. Ne.“
Angel: „A co je s těmi upíry?“
Angie: „Je tu nějaký nováček s velkou silou, shromažďuje si něco jako gang.“
Buffy: „O tom jsi mi říkala, ne?“
Nellie: „Jistě, ten co chce oživit Drákulu.“
Angel: „To bude jen nějaký hlupák.“
Angie: „Je prý neobyčejně silný.“
Buffy: „Další takovej?“
Oz: „Jestli se mu podaří oživit Drákulu…“
Angel: „Zabijeme ho jako předtím.“
Buffy: „Nezabijeme, oni nás zabijí dřív, naše krev je klíč k jeho oživení.“
Angel: „Tak ho zabijí děti, Drákula už není žádný nepřítel.“
Nellie: „Pro vás dva, ale pro nás je příliš silný, nezvládli bychom ho.“
Buffy: „Tak se zbavíme toho nováčka, ne?“
Angie: „Nevíme jak ho najít.“
Angel: „Ale my ano, máme nového přítele.“
Buffy: „Jistě, ten podnikatel.“
Angel: „Po setmění za ním skočíme.“
Oz: „Tak jednoduché? To jsme vás nemuseli budit, tedy rušit.“
Buffy: „To nemuseli.“
Všichni se otočili a odcházeli, ale Nellie se ještě vrátila.
„Ještě něco…“ Zarazila je. Připoutala tak Buffyinu a Angelovu pozornost.
„Jsem ráda, že jsi zase tady, mami.“
Buffy: „Já taky Nellie.“
Pak se Nellie opravdu rozloučila a odešla. Buffy se znovu přitulila k Angelovi, ten si vychutnával vůni její kůže a byl šťastný, stejně jako ona.

Když se vybatolili z postele do SSka, partička tam na ně už čekala. Čekali tam na ně i Stan s Nicholasem, jen Lorne chyběl. Dawn už odjela a Willow s Alexem taky. Ani Spikey nechyběl. Buffy s Angelem se jako obvykle usadili na svoji sedačku a zapojili se do rozhovoru.
Spike: „Myslím že pojedu na nějaký výlet, Dawnie se jistě několik týdnů, možná měsíců neobjeví, tak se budu moct vypařit.“
Buffy: „To nemyslíš vážně? To tu už nebude žádná legrace, poslední s kým se bude dát mluvit, bude můj čtyřletý syn. Spikey, prosím.“
Spike: „Máš tu přece děti, ne? A Bručouna, Lorna, Stana a Nicholase.“
Buffy: „No jistě, moji věrní přátelé. Ti jediní mě neopouští.“
Stan: „Cože?“
Nicholas: „Zase má svoje mrzuté dny, kdy ji nemáme rádi a svět je k ničemu.“
Buffy: „Pch, to je každý den, ale já mám náhodou skvělý den, přímo božsky dokonalý.“
Spike: „Souvisí to s Glory, nebo s Angelem?“
Nicholas: „Spiku, jsou tu děti.“
Spike: „Cože? Nellie není žádné dítě.“
Buffy: „Spikey, Glory je naštěstí mrtvá, takže…“
Stan: „Pst, to přece není důležité řešit.“
Buffy: „Jistě, jen bych ráda věděla, jak se tu ocitl Nicholas, myslela jsem, že se vrátí s Angelem jen Stan.“
Nicholas: „Vyměnil jsem se s Erikou.“
Buffy: „Oh, tvoje sestra, ta roztomilá brunetka.“
Spike: „Roztomilá, to je to správné slovo.“
Buffy: „Proč jste se vyměnili?“
Nicholas: „Erika měla pocit, že už ji nepotřebují.“
Nellie: „Ano, o Davieho jsme se starali místo té kozy my.“
Buffy: „Kozy?“
Angel: „To není důležité, miláčku.“
Buffy: „Když myslíš…“
Angie: „No prosím, dneska je tu vážně nuda, myslím že o nic nepřijdu, když si skočím na schůzi.“
Buffy: „Na jak dlouho?“
Angie: „Jistě to bude nejmíň dva měsíce.“
Oz: „Co budete řešit?“
Angie: „To by se ti moc nelíbilo.“
Oz: „Jo?“
Angie: „Zvýšil se nám počet vlkodlaků, kteří přešli do služeb démonů.“
Oz: „Máš pravdu, to se mi nelíbí.“
Buffy: „Nikdy jsem neslyšela, že by to dělali, myslela jsem, že jsou to samotáři.“
Angie: „Ano, většinou žijí jen v párech, ale tihle přechází k démonům.“
Buffy: „Co se to s tím světem děje? Ani těm chlupáčům člověk nemůže věřit.“
Nellie: „Komu taky může?“
Angie: „Naštěstí jde jen o specifickou skupinu, ale vypadá to nebezpečně, houfují se a v radě je tak zmatek.“
Buffy: „Pro koho pracují?“
Angie: „Většinou pro nějaké vyšší démony, ale slyšeli jsme i o upírech.“
Buffy: „Ten nový, viď?“
Angie: „Ano, proto mi to dělá takové starosti.“
Buffy: „Ten upír se mi líbí čím dál tím víc, není zdejší.“
Angel: „Jak jsi to poznala?“
Buffy: „Není to ještě moc rozšířené, myslím že je z budoucnosti.“
Nellie: „Proč jsi na to přišla ty během chvíle, když jsme na to nepřišli my za několik týdnů?“
Buffy: „Protože já jsem měla nejlepší učitele: Gilese, Wesleyho a Angela.“
Angie: „Pch, třeba se mýlíš.“
Buffy: „Třeba, ale ty utíkej na tu schůzi, ať nemáš s Brianem problémy.“
Angie se vypařila, za účasti červenožlutého světla.
Oz: „Jsem rád, že zase vidím tu pěknou červenožlutou.“
Angel: „Ta zelená byla dost pochmurná.“
Nellie: „Každý si stres vybíjí jinak.“
Spike: „Vaše dcera je fakt postrach, nebo spíš obě, jedna rozmlátí boxovací pytel na cucky a druhá nám protestantně změní oblíbenou barvu na škaredou zelenou.“
Buffy: „Kdy to začalo?“
Nellie: „Poprvé jsem to viděla, když pro mě tenkrát přišla.“
Oz: „Ano, to když použila to kouzlo na Angela a pak šla pro tebe.“
Buffy: „Aha, tak to jsem ráda, že je vše zase při starém.“
Nellie: „Není, necítím spojení.“
Buffy: „Já taky ne, ale to jsem necítila už v Ulirii, Síly řekli, že je to záměrně.“
Nellie: „Myslela jsem, že to budu mít na stálo, jako prokletí.“
Buffy: „Ne, zmizelo, co jsi schopná se sama bránit.“
Oz: „Přece jsi nečekala, že tě bude Buffy stále zachraňovat.“
Nellie: „Jsem tomu ráda.“
Angel: „Bude klid, povinnost je splněna, my si budeme užívat.“
Buffy: „Jak?“
Angel: „Konečně budeme moci jet na dovolenou, když tě může Nellie zastoupit.“
Buffy: „To snad ne.“
Oz: „To přece nesmíš přemožitelce udělat.“
Buffy na něj hodila kyselý pohled.

Po odpoledni seděli Buffy s Angelem v Buffyině kanceláři, povídali si, protože v tu chvíli to bylo jediné místo, kde je nerušili.
Angel: „Nellie se o sebe přece dokáže postarat.“
Buffy: „To ano, ale stejně ještě není připravená, potřebuje stále vůdce. Giles mě nechal samotnou, až když jsem zlikvidovala prvního.“
Angel: „No, ale…“
Buffy: „Ještě není připravená, ještě nemá ten správný instinkt přemožitelky, musí se mnou ještě chodit na hlídky.“
Angel: „Ale jistě, myslím že to bude nejlepší řešení, jistě bude dobrá přemožitelka.“
Buffy: „Bude nejlepší.“
Do kanceláře vtrhl kluk, nejspíš zaměstnanec firmy, ještě mu teklo mléko po bradě. Vtrhl do kanceláře, nezaklepal, ani nepozdravil.
Angel: „Co tu chcete?“
Kluk: „Promiňte, Rony mě poslal s nějakými statistikami.“
Angel: „A to vás neučili klepat?“
Kluk: „No, já…“
Angel: „Jste nevychovaný, nemůžete si přece dovolit vejít do kanceláře nadřízeného jako do hospody.“
Kluk: „Já…“
Angel: „Je mi to jasné, nevíte co říct, třeba se omluvte, než vám budu muset vrazit.“
Buffy: „Angele, prosím.“
Angel: „Dobře, jak chceš ty, ale můj názor znáš.“
Buffy: „Děkuji, vám taky. Myslím že jsem vás tu ještě neviděla, jak se jmenujete?“
Kluk: „Jsem Radim.“
Buffy: „Dobře, tak Radime, až ke mně příště půjdete, zaklepejte.“
Kluk: „Ano.“
Buffy: „Díky, teď běžte.“
Kluk vyběhl z kanceláře, z šéfové celý vystrašený, nebo spíš ze šéfa.
Angel: „Nepřípustné, musíš mít novou sekretářku.“
Buffy: „Jistě, někoho si najdu.“
Angel: „Nějakou pečlivou.“
Buffy: „Samozřejmě.“
Angel: „Jistě si budeš zase hrát na charitu, stejně jako s Nikolou.“
Buffy: „Tak ji můžeš vybrat ty.“
Angel: „Vybereme ji společně ano?“
Buffy: „Ano.“
Buffy vstala, obešla stůl a sedla si mu na klín, potřebovala zase cítit jeho přítomnost, která jí chyběla celou tu věčnost.

Těsně před setměním se odebrali do ložnice, aby se připravili znovu na svoji roli. Přišly za nimi ještě Angie a Nellie, aby jim přesně řekly, na co se mají ptát.
Nellie: „Dejte na sebe pozor.“
Buffy: „Jako vždycky.“
Nellie: „Přece jen, jste už trochu ze cviku.“
Angel: „Pch, čeho se to člověk nedočká od své dcerušky.“
Buffy: „Jenom počkej Nellie, až se vrátíme, uvidíme kdo s koho.“
Angie: „Vážně na sebe dejte pozor, neriskujte, nestojí nám to za to.“
Buffy: „Ještě jedna z vás řekne něco o tom, že senilníme a dostanete pohlavek.“
Angie: „Víš jak to myslím, ještě nejsi úplně zotavená z návratu a z toho všeho.“
Buffy: „Včera jsem jednoho zlikvidovala levou zadní.“
Nellie: „Jako vždycky, viď?“
Angel: „Nezapomeňte, že nám je stále pětadvacet, tedy mě sedmadvacet.“
Nellie: „Okej, hodně štěstí.“
Angel s Buffy jim poděkovali za starost a "vyhodili" je ven. Hned jak za dětmi zaklaply dveře, přestali přemáhat sexuální napětí. Angel přirazil Buffy ke zdi, až jí málem zlomil pár žeber. Pevně ji rukou objal kolem pasu a přitiskl ji k sobě. Cítil, jak jí tluče srdce, jak se jí při každém nádechu zvedá hrudník, tiskl ji k sobě tak blízko, že se dotýkali největší plochou těla, jak jen bylo možné. Neskutečně po ní toužil, když mohl cítit její tělo. Vášnivě se líbali, brali si vzájemně nedočkavě každý jediný pohyb rtů. Znovu se na ni přitiskl, ještě víc. Nebýt přemožitelkou, dávno by měla zlomených většinu žeber a několik dalších zranění, ale ona si to naopak užívala. V tu chvíli sjel rukou níž, až k nohám a ona mu je obtočila kolem pasu.

Do dvou hodin po setmění se konečně dostali do baru, zastavili se těsně u vchodu.
„V té kůži jsi neskutečně sexy.“ Řekl jí tiše, než vstoupili.
„Já vím, to byl záměr.“ Odpověděla mu koketně, hned jak vešli. Rovnou zamířili ke stolu, u kterého seděli předešlou noc.
Angel: „Asi se brzy přestanu ovládat.“
Buffy: „Už zase?“
Angel: „Promiň, jsi krásná, neodolatelně božsky krásná.“
Buffy: „Tomu říkám výdrž. To ti nestačilo, než jsme šli?“
Angel: „To jsi neměla tohle oblečení, neměla jsi nic.“
Buffy se k němu víc naklonila a pošeptala mu do ucha: „Tak to tu musíme brzy vyřešit, abychom se mohli co nejdříve vrátit.“
Překvapeně se k ní otočil, ale nestihl nic říct, protože se k nim přidal jejich nový známý ze včerejška.
Upír: „Zdravím vás, zdá se, že jsem vám dobře poradil. Proslýchá se, že Ajaxe někdo sejmul.“
Buffy: „Vážně? Co se ještě říká?“
Upír: „Že ho vyzvala na souboj žena, hříšně krásná. Dlouhé blond vlasy a oblečená v kůži, neznáš ji?“
Angel: „Proto nás tak pozorují.“
Upír: „Nejen to, stali jste se velmi známými, ty a tvoje Victorie, bohyně vítězství.“
Buffy: „Ty jsi mi ale skvělý zdroj informací, nepamatuji se, že bych ti říkala své jméno.“
Upír: „Taky že ne, znám ho od hospodyně Ajaxe. Zapomněl jsem vám říct svoje, budeme teď jistě více spolupracovat…. Jsem Arne.“
Angel: „A tvůj přítel?“
Upír: „On? Michael, ale říkáme mu Mike.“
Buffy: „Roztomilé jméno, neobvyklé pro upíra, nemyslíš?“
Arne: „Tak stylové jako Victorie není, ale každý nemůže být božský.“
Angel: „A kde je?“
Arne: „Shání informace.“
Buffy: „Aha, tak já si jdu zakouřit, mám hlad.“
Arne „Cože?“
Angel: „Jde si zakouřit, u záchodů naláká nějakého chlapa a zabije ho.“
Arne: „Z kolika takových ubožáků udělala upíry?“
Angel: „Pečlivě si vybírá, pro nesmrtelnost se nehodí každý.“
Buffy vstala, protáhla se kolem Arneho k Angelovi, vytáhla mu z kapsy cigarety a odešla. Arne se přesunul na její místo proti Angelovi a začal jako správný obchodník ukecávat "klienta".

Buffy vešla na chodbu, po pravé straně měla WC dámy a po levé pánské. Z pánského v tu chvíli vyšel upír, jí už dobře z předchozí noci známý.
„Miku, zase ty?“ Zamumlala jeho směrem, jen co ho uviděla.
Mike: „Rád tě vidím bohyně.“
Buffy: „Tak to vypadá, že sháníš krev podobným způsobem jako já.“
Mike „Dá se to tak říct.“
Buffy: „Uf, cigaretu?“
„Díky.“ Vzal si od ní nabízenou cigaretu a následně si ji zapálil.
Mike: „Tak co, zase sháníte informace?“
Buffy: „Nejspíš ano, do obchodů se moc nemíchám.“
Mike: „Tomu se dá těžko věřit, kočko.“
Buffy: „To snad, ale jak vidím, ty s Arnem jste tu stálými hosty.“
Mike: „Ano, my kšeftaříme.“
Buffy: „Tak to bychom měli jít, aby žádná ze stran neprodělala.“
Mike: „To máš pravdu bohyně, jdeme.“

Když se Buffy s Mikem vrátili, Arne se snažil Angelovi něco vnutit. Buffy se posadila vedle Angela a Mike vedle Arneho. Angel hned upoutal všechnu svoji pozornost k Buffy, zajel jí rukou do vlasů a vášnivě ji políbil, až jí ze rtu tekla krev. Vůbec jí to nevadilo, jen se tomu oddávala, věděla, že to patří k roli dvou upírů, a ta se jí líbila čím dál tím víc. Když se od něj odpoutala, soustředila se znovu na upíry, sedící proti ní.
Arne: „Dobře, nebudeme to zbytečně prodlužovat, koho hledáte?“
Angel: „Říká ti něco jméno Drákula?“
Mike: „Ten je už dlouho mrtvý.“
Buffy: „Ale někdo se ho snaží oživit.“
Arne: „Jak vidno, jste skvěle informovaní.“
Angel: „Víme taky, že mu jedna věc chybí.“
Mike: „I v tom máte pravdu.“
Buffy: „A my mu to můžeme pomoci najít.“
Arne:„Vážně? Proč?“
Angel: „Shromažďuje prý armádu a je neobyčejně silný, mohl by zabít přemožitelku a to je cíl nás všech.“
Mike: „Dobře, pomůžeme vám ho najít. Kde máme jistotu, že ho zase nezabijete jako Ajaxe: Chápejte, začali bychom být neoblíbení a to neprospívá kšeftu.“
Buffy: „Ajax mě naštval, šlo o souboj, jeden na jednoho, šance byly vyrovnané.“
Arne: „Ale vyhrála jsi ty.“
Mike: „Nejsi obyčejná upírka.“
Arne: „Jsi mnohem silnější.“
Mike: „Jak je to možné?“
Buffy: „Mysli si třeba, že je to díky kvalitnímu sexu.“
Mike: „Dobře, znáte to opuštěné skladiště za městem?“
Angel: „Starý sklad elektroniky, žádná okna.“
Arne: „Ano, tam se ukrývá Baron.“
Buffy: „Panebože, Baron? Co je to za jméno?“
Mike: „Až ho uvidíš, pochopíš.“
Angel: „Dobře, tak díky hoši.“
Angel hodil na stůl několik bankovek vysoké hodnoty a vstal. Buffy vstala taky, chytli se za ruce a společně odešli. Hned jak byli z dohledu, vrhli se lačně Mike s Arnem na peníze.
Arne: „Tak tahle dvojice je zlatem důl kámo.“
Mike: „To ano a ještě k tomu, oba jsou vyšší.“
Arne: „Myslíš podle té její síly?“
Mike: „Ano, určitě jsou oba vyšší. Ještě že jsem včera neměl možnost. Měli bychom velkej problém, protože ona mu patří.“
Arne: „Myslíš úplně? Podle zákonů?“
Mike: „Ano, úplně.“
Arne: „Stará škola, myslím že jsme měli šťastnou ruku, když jsme na ně kápli.“
Mike: „To stoprocentně, možná nás časem vezmou k sobě.“
Arne: „Pochybuju, vypadaj na samotáře. Baronovi chtějí pomoci jen jednorázově.“
Mike se zahleděl, nepochyboval o Arnových slovech, ale přece jen doufal. Přišlo mu to jako sen, dva vyšší se s ním bavili, to bylo fakt hustý.

Buffy s Angelem si všechno moc pochvalovali, dnes jim to skvěle vyšlo. Zbývalo jim ještě spoustu času do svítání. Plánovali, co s tím udělají.
Angel: „Co budeme dělat s tou spoustou volného času?“
Buffy: „Musím jít něco zabít, nebo se zblázním.“
Angel: „Vážně ti to zabíjení chybí, co?“
Buffy: „Nemůžu toho prostě najednou nechat.“
Angel: „Tak jdeme na hřbitov, tam se upíři hledají nejlépe.“
Buffy: „Díky.“
Angel: „Nemůžu se na tebe dívat, když jsi smutná a to jsi, když nemůžeš zabíjet.“
Buffy: „Tebe mi seslalo samo nebe.“
Angel: „Když jsem tě viděl poprvé před školou v L. A., řekl jsem si: ‚Páni to je nejhezčí holka, jakou jsem kdy viděl.‘“
Buffy: „Lžeš, tohle není pravda.“
Angel: „Máš pravdu, řekl jsem si: ‚Tohle že je přemožitelka? S tou bude ještě spousta práce.‘“
Buffy: „Tomu bych už věřila.“
Angel: „Stejně jsi nejkrásnější žena, kterou jsem kdy viděl.“
Buffy: „To se říká lehce, když nestárnu a je mi stále míň jak pětadvacet.“
Angel: „I jako stará bys byla krásná.“

Na hřbitově zlikvidovali pár upírů, než jich přišlo pět najednou. Tři si vzala Buffy a zbylé dva Angel. Angel měl své dva během chvilky zlikvidované, tak s úžasem sledoval svoji přemožitelku. Obdivoval její bojovou techniku, ladné pohyby i jistou teatrálnost v jejích hrátkách s nemrtvými. Když ji to přestalo bavit, proměnila je v prach.
Buffy: „Dnes jich bylo celkem dost.“
Angel: „Všichni se chtěli podívat na návrat přemožitelky.“
Buffy: „Chybělo mi to.“
Angel: „Jim taky, už si po tobě začínali stýskat. Chodili do firmy a stěžovali si, že se nudí.“
Buffy: „To zabíjení je ale vzrušující, nemyslíš?“
Angel: „Víc než by bylo bezpečné.“
Buffy: „Pak by se to mohlo někomu i zalíbit, viď?“
Buffy se k němu pomalu přiblížila, chytil ji rukou kolem pasu a majetnicky ji k sobě přitáhl. Vášnivě a lačně se milovali na hřbitově, místě naprosto přirozeném pro upíra a přemožitelku. To spojení bylo netypické, ale jak oba rádi prohlašovali, „oni nikdy nebyli průměrní.“

Vrátili se asi ve dvě ráno a oba hned usnuli jako medvídci. Potom co ráno vstali, leželi v posteli a pozorovali východ slunce.
Buffy: „Zase jsem to já.“
Angel: „Co tím myslíš?“
Buffy: „Nevím, v Africe a potom v Ulirii jsem si připadala hrozně cizí, jako bych to ani nebyla já.“
Angel: „Asi ti chybělo zabíjení upírů.“
Buffy: „Ano a firma a taky všichni lodi tady, ale nejvíc ty.“
Angel: „Byl jsem tam přece s tebou.“
Buffy: „Ale já jsem tam nebyla. Ale teď bude zase všechno jako dřív.“
Angel: „Určitě.“
Buffy: „Jsem šťastná, myslím doopravdy šťastná.“
V tu chvíli vtrhla dovnitř Nellie, celá rozrušená zvědavostí, zda něco zjistili.
„Angele, řekni všechno Nellie, já jdu za Daviem.“ Poprosila Angela a šla se do šatny obléct. Tu moc často nepoužívala, raději měla velké skříně v ložnici, ale nechtěla Angela a Nellie rušit. Oblékla si džíny a košili a vyrazila za synkem. Angel zatím pověděl Nellie všechno, co se v noci dozvěděli a i o zabíjení upírů. Zbytek si nechal pro sebe.

Buffy vešla do dětského pokoje, který právě obýval Davie. Díval se zrovna na nějaké pohádky, které běžely ráno v televizi.
Buffy: „Na co koukáš?“
David: „Na pohádky.“
Buffy: „Líbí?“
David: „Přijde mi to dětinské.“
Buffy: „Ostatním dětem v tvém věku se to líbí.“
David: „Takže nejsem normální?“
Buffy: „Jsi jiný. Tvoje sestry v tvém věku taky byly dospělejší než ostatní děti.“
David: „Jak to?“
Buffy: „Nejspíš je to pro tvůj původ, ale hodně sehrálo i to, že znáš pocity dospělých lidí a to tě jim přibližuje.“
David: „Jsem rád, že nejsem normální. Že jsi moje máma, Angel je můj otec a Angie s Nellie jsou moje sestry.“
Buffy: „A co prarodiče?“
David: „Myslel jsem, že umřeli už dávno, ale nikdy mi o nich nic neříkal.“
Buffy: „Byli normální. Joyce, moje maminka byla hrozně hodná, má tě moc ráda. Bohužel umřela, už je to dlouho. Ani Angelina ji nepoznala, ale Hanka ano. Toho jednou viděla, ale u toho zase není o co stát. V posledních letech, než umřel, se z něj stal zatvrzelý dědek. Nikdy nepřijal, že jsem přemožitelka a můj manžel je upír. Když se dozvěděl, že je Angelina čarodějka a čte myšlenky, už se mnou nepromluvil. Potom co umřel, se snažil smířit, ale nemá to cenu.“
David: „Je to ti to líto?“
Buffy: „Řekl špatné věci o Angelině, Dawn, Angelovi i o Joyce. Je mi líto, že neznáte Joyce, byla skvělá máma a byla by i skvělá babička.“
David: „Já vím, znám vaše pocity.“
Buffy: „Tak co, chtěl by sis místo těch infantilních pohádek zatrénovat s přemožitelkami?“
David: „Zase začínáš s tréninkem?“
Buffy: „Jo, některé mámy si lakují nehty a nakupují, já šermuji s mečem, házím dýkami a zabíjím démony a upíry.“
David: „Super.“
Buffy: „Ještě teď si pamatuji, jak Angelina poprvé zabila démona kouzlem a Nellie usekla mečem upírovi hlavu. Jsem zvědavá na tvoji techniku.“
David: „Myslel jsem, že je Angie proti násilí.“
Buffy: „Taky že ano, ale použít kouzlo jí nevadí.“
David: „Já mu přece můžu říct, co cítí. Buď ho rozesměju, nebo rozpláču tak, že z toho umře.“
Buffy: „Dobrý plán.“
David: „Ještě aby ne, vymyslel jsem ho přece sám.“

Buffy s Daviem se vrátili za Angelem do ložnice, ten zrovna vášnivě debatoval s Nellie o historii upírů.
Buffy: „Nazdárek, rodinko.“
Angel: „Tak jste tady, hádám, jdeš trénovat…“
Nellie: „Jdeme!“
Buffy: „Ano, všichni čtyři.“
David: „Jo? Kdo bude moje dvojice?“
Nellie: „Hádej, bráško.“
Angel: „Čím jsem si to zasloužil, že zase budeš trénovat se mnou?“
Buffy: „Teď jsem byla dlouho mimo, potřebuji si do někoho pořádně praštit.“
Nellie: „Mám se urazit?“
Buffy: „Nemruč, nebo dám trénink s holemi.“
Nellie: „Budeš na mě házet nože ano Davie?“
David: „Skvělý. Rodinná firma bojovníků za spravedlnost.“
Buffy: „Jako nějaký film.“
Angel: „Navrhuji jít.“
Čtveřice se vydala do tělocvičny, kde měla Buffy trénovat s Angelem a Nellie s Daviem. Buffy si hned usmyslela, že chce meče, na Nellie zase zbyla telekineze.

19. kapitola