Cordélie musela přiznat, že dům je velmi krásný a pohodlný. Architekt, který ho navrhl odvedl dobrou práci. Tatiana ji seznámila s Káťou - kuchařkou a hospodyní v jedné osobě. Ukázalo se, že Káťa je velice stará upírka, která zná Angelusa už velmi dlouho a chová se k němu jako k hýčkanému, milovanému synovi. I pro ni bylo překvapením, že ji sem přivezl násilím. Ale potom pokrčila baculatými rameny a otevřela ledničku.

„Teď se najez a jestli chceš, tak mi o tom vyprávěj. Poprvé slyším, že by udělal něco takového.“

„On kvůli něčemu nenávidí Grooa – mého snoubence. Groo ho požádal, aby mě odvezl do kostela, myslela jsem si, že mě odveze a on….“

Cordélie si ukousla kousek chleba a teprve teď si uvědomila jaký má hlad..

„Co on?“ – Káťa před ní rozkládala talíře s různými zákusky. Tatiana jí pomáhala. Vypadalo to, že lednička je bezedná. Cordy zavrtěla hlavou a přitáhla si sklenici se studeným čajem. Vyprávět o tom, k čemu došlo v autě, jí bylo trapné.

„Ublížil ti?“ – zeptala se kuchařka ostražitě, ale podle stydlivého ruměnce na bílých tvářích, uhádla, co se asi stalo. – „Nechápu, k čemu mu je to dobré….“ – zabručela si pod nos.

„Nevím.“ – Cordélie potáhla nosem. – „Jak bych se mohla dostat domů?“

„Nijak.“ – povzdechla si Káťa. „Jenom když tě sám pustí.“

„Až si dost pohraje.“ – Cordy s bouchnutím postavila sklenici na stůl. „Nenávidím ho.“

Táňa seděla tiše jako myška vůbec se nevměšovala do rozhovoru. Když se návštevnice najedla, Táňa ji doprovodila zpátky do pokoje a vrátila se pomoci Káťe.

 

Tatiana už chtěla vejít do místnosti, ale zastavil ji Angelusuv hlas.

„Táňa!“

„Ano pane?“ – otočila se dívka.

„Cordélie jedla? “ – v jeho hlase byly zřetelně slyšet starostlivé tóny.

„Ano, před chvílí. „ – dívka se ostražitě zastavila ve dveřích.

„Tak můžeš jít, když Tě budu potřebovat, zavolám tě.“

„Dobře.“ dívka se mírně uklonila a povzdechla si, když vysoká mužská postava zmizela za dveřmi.  „Jen aby jí neublížil.“

 

   Angelus se zastavil na dva kroky od postele a něžně pohlédl na spící dívku. Ležela na boku, zabořená do podušek. Hnedé vlasy měla spletené do copu, který odkrýval jeho pohledu něžnou šíji a maličké růžové ouško s perlovou náušnicí. Dlouhé řasy se ani nezachvěly. Dívka tvrdě spala. Pevné bílé hedvábí mu nedovolovalo pohlédnout na dokonalé tělo a pocítil přání ho sundat a přitisknout se k teplému atlasu její pleti. Upír si sundal košili, klekl si na kolena vedle postele a opatrně se o ni opřel. Pomalu se přisunoval pořád blíž, snažíc se, aby krásku nevzbudil. Jeho opatrnost přinesla své ovoce, poměrně brzy se ocitl těsně za dívčinými zády, podsunul jí ruku pod hlavu a druhou ji něžně přitiskl k sobě.

Upír opatrně rozepnul několik knoflíčků ve spodní části pyžamového kabátku a pohladil hřbetem ruky Cordélino jemné bříško. Dívka vzdychla, ale nevzbudila se, jen trochu pootočila hlavu. Nyní bylo půvabné ouško přímo u jeho rtů.

„Cordy..“ – oslovil ji Angelus potichu a pomalu obrátil spící dívku k sobě.

„Mhm-m-m“ – na chvilku svraštila nosík nespokojená, že ji vyrušili.

„Spi….. spi….“ – zašeptal uklidňujícím tónem a položil jí ruku na stehno.

Angelus se ani nepohnul, dokud dívčino dýchání nebylo opět rovnoměrné. Teprve potom beze spěchu rozepnul všechny knoflíčky na pyžamu a položil dlaň na její pružná ňadra. Jeho doteky byly velmi lehounké, aby to dívku nelechtalo. Chvíli nijak nereagovala na dotyk jeho palce na bradavce, ale potom se její dýchání stalo kratším a rychlejším, tělo se neznatelně prohnulo snažíc se těsněji přitisknout k laskající ruce. Dívka zaklonila hlavu a upír nemohl odolat pozvání, aby políbil její šíji. Pod něžným dotykem jeho rtů dívka tiše zasténala a muž v tom okamžiku přitiskl rty na teplá ústa. Jeho jazyk laskal něžné plátky jejích rtů, lehounce povzbuzoval její jazýček a nutil ho odpovědět. A ona odpovídala, nejprve ospale, nejistě, potom horoucně,tisknouc se k jeho holé hrudi.

„Ty moje krásná….. čarovná dívenko…“ – šeptal muž, líbal její malá ňadra a nutil tím dívku sotva slyšitelně sténat. Opatrně potáhl za šňůrku, která jí přidržovala kalhoty od pyžama na bocích a ona se nadzvedla a dovolila mu je stáhnout. Angelusa opájela poddajnost dívčího těla, hebkost něžných rukou. Cordy ho sama objímala a líbala, a to budilo v jeho těle bouřlivou odezvu. Ještě jednou ji políbil, položil její ručku na pásek svých kalhot a s pohledem do polootevřených očí zaprosil – „Rozepni je.“ –Toužil po úplném vítězství. Cordy pohnula prsty a potom se jeji oči rozevřely.

„Bože můj…“ – růžový jazýček olízl rty. „To není sen.“ Dívka vyjekla a z celé síly muže odstrčila. Angelus neočekával přílišný odpor a dívce se podařilo vyskočit z postele, přitom si zoufale tiskla k prsům polosvlečený pyžamový kabátek.

„Ty…ty… neopovažuj se mě dotknout, mizero!“  Dívka si chvatně zapínala kabátek, aby se alespoň trochu přikryla.

„Cožpak se ti to nelíbilo?“ Upír se pohodlně natáhl a podložil si hlavu polštářem.

„To nic neznamená. Já tě nenávidím!“ Tváře dívce jen hořely, předpokládala, že hněvem.

„Ještě nedávno jsi nebyla tak agresivní. A zdálo se mi, že v poledne se ti to taky líbilo.“  sametový hlas zněl nepříliš hlasitě, muž se spokojeně usmíval.

„A jak víš, koho jsem si představovala vedle sebe, když už jsi mě přivázal.“

Cordy se zadostiučiněním viděla, jak jeho úsměv pohasl. Jeho temné hnedé oči byly chladné jako arktický věčný led, a to dívku vylekalo ze všeho nejvíc. Cordy se jediným skokem ocitl vedle ní a jeho ruce jí bolestivě stiskly ramena.

„Myslela jsi na něho?“ – zasyčel muž. Cordélie si myslela, že ji udeří, ale místo toho jí přikryl rty surovým polibkem. Snažila se ho odstrčit, opírala se o široká ramena, snažila se otočit, ale pevné ruce ji držely, jako by ji zakovali do želez. Prsty, které dokázaly být citlivé a jemné byly náhle kruté, nemilosrdně ji uchopily za vlasy, nedovolujíc uhnout polibku. Jazyk, který před několika minutami laskal její ústa, je náhle znásilňoval a neumožňoval jí vydechnout. Cítila, jak se zalyká jeho surovostí a vlastními slzami, dívka se z posledních sil vzepřela, pokusila se muže kousnout, ale všechno bylo marné. Toto zoufalé úsilí ji zbavilo posledního zbytku vzduchu, který jí zůstal v hrudi, vědomí pomalu uhasínalo a poslední co cítila byl bezohledný dotek na jejím zadečku.

Jakmile odpor ustal, Angelus okamžitě přestal být hrubý.

„K čertu!“ – zaklel skrz zuby ukládajíc bezvládné tělo na postel. Zdá se, že Cordélie padá do mdlob, když má důvod, i když ho nemá. K jeho podráždění se to, co právě cítil, až příliš moc podobalo výčitkám svědomí. Ale vždyť chtěl jenom ukázat této krasavici, kdo je zde skutečným pánem situace. Podle zvyku z dětství se upír podrbal ve vlasech, snažíc se pochopit, proč se tak rozzuřil, když mu Cordélie řekla, že myslela na jiného muže, zatímco ji laskal. Co na ní je tak zvláštního, že to ty druhé nemají?“

Angelus se cynicky ušklíbl a pohlédl na bezvládnou dívku. Vždyť vzhledem k tomu, že jeho něžnosti jí nejsou tak protivné, jak by mu chtěla dokázat, proč s ní jedná jako v rukavičkách? Proč je pro něho tak důležité, aby s ním šla z vlastní vůle?

 

   Muž láskyplně setřel mokré stopy slz a opatrně se dotknul kapičky krve, která vytekla z drobné ranky na rtech. To on pohmoždil jemnou kůži, když dal průchod svému hněvu. Angelus se naklonil a opatrně olízl poraněné místo, slaná příchuť krve ho znovu donutila, aby se cítil provinile.

Co se to s ním vlastně děje? Vždyť je to jedna z těch hloupoučkých dívenek, kterých už měl spoustu. Možná ho dráždí právě to, že ho dost neobdivuje. Vladimír se rozzlobil sám na sebe, když pochopil, že touží přitisknout tvář k jemným prstíkům, líbat je a hladit. Vyváděla ho z míry, neznámo odkud se beroucí, sentimentalita, když byl pohromadě s touto křehkou dívenkou. Tento stav byl pro něho nový a nezvyklý. Ptal se sám sebe, proč ji přivezl právě sem? Bál se snad, že by je na jiném místě mohli najít? Nebo, že tam Cordy bude mít více příležitostí k útěku? Ne, ne to jsou všechno výmluvy, přiznal si. Příčina je někde jinde, ale kde?

Cordélie se pohnula, a to přerušilo jeho sebezpytování. Dokonce i nepřátelský pohled těchto překrásných očí ho naplnil něžností.

„Už je ti lépe?“ zeptal se starostlivě. Dívka neodpověděla, jen ho ostražitě pozorovala. Ne náhodou se ho začala bát už od prvního setkání, dnes jí konečně ukázal svou pravou tvář. Jemnost, líná elegance, to všechno je jen maska, která skrývá divoké zvíře ukryté v jeho srdci. Nelítostný a krutý, udělá všechno, aby ji zlomil. Co tím chce dokázat?

Angelus si vysvětlil její mlčení po svém a něžně přitiskl své rty ke konečkům jemných prstíků.

„Chtěl bych ti něco ukázat. Táňa ti hned přinese něco na sebe.“

Ale s odchodem nijak nespěchal, znovu a znovu líbal prstíky, které unaveně ležely v jeho dlani. Cordélie pocítila horoucí záchvěv touhy a vytrhla ruku…, nesmí se vzdávat. Upír se usmál, šibalsky na ni pohlédl a vyšel z místnosti.

Za několik minut se skutečně objevila Táňa s oblečením v rukou.

„Och.“ – uklouzlo jí, když si všimla uplakaných očí, opuchlých rtů a stop krve na nich. Cordy si představila, jak asi vypadá a sklonila hlavu. Tatiana vzala ručník, balíček s krajkovým prádlem a otevřela dveře do koupelny.

„Pán vás prosí, aby jste byla hotová co nejdřív, ale asi to nestihnete.“

„Táňo, tykej mi a říkej mi Cordy, dobře?“  usmála se dívka nevšímajíc si bolesti v ráně a vkročila do koupelny.

„Ó, netušila jsem, že tady uvidím takový zázrak!“ Cordélie nadšeně hleděla na rozhledlou koupelnu připomínající svými rozměry menší bazén. Barevná úprava stěn plynule přecházela zdola nahoru od sytě šedé do průzračně modré, kobaltově šedá podlaha byla trochu drsná a teplá.

Působilo jí rozkoš ponořit se do voňavé pěny a smýt tak vzpomínky na doteky mužských rukou.

„Táňo, vyřiď Angelusovi, že nikam nepůjdu.“ – dívka stiskla knoflík a proud vody s bublinkami jí začal masírovat tělo.

„Nemyslím, že se to pánovi bude líbit.“ – povzdechla si dívka.

„Prostě mu to vyřiď, ty nemůžeš za to, že já neposlouchám.

 „Hm… to je tak příjemné“ přivřela požitkem oči. Táňa si ještě jednou povzdechla , ale odešla upozornit Angelusa. Ten se na ni nejprve zamyšleně podíval, ale potom se usmál.

„Táňo, vyřiď Kátě, že budeme s Cordélií večeřet na terase, za dvě hodiny. A dal bych si rybu.“

„Hned jí to vyřídím.“ – dívka chtěla vyběhnout, ale upír ji zastavil.

„A také vyřiď Cordélii, že ji zvu na večeři, a odmítnutí nepřijímám.“

„A co když nebude chtít ?“ – prosebně se zeptala Tatiana, vůbec se jí nechtělo ocitnout se mezi dvěma ohni.

„Tak jí řekni, že stejně přijdu a použiju její postel místo stolu.“

Upír se usmál až poté, co dívka urychleně zmizela.

Když se Táňa vrátila, Cordy cítila její rozpaky. – „ Zlobíl se na tebe?“ – zeptala se soucitně.

„Ne, on vás prosí, tedy tebe, abys s ním povečeřela.“ – dívka ostražitě čekala na Cordélinu odpověď.

„Povečeřet? A kde? Tady?“ – ušklíbla se tmavovláska, vypnula perličkovou koupel a pustila sprchu.

Tatiana s obdivem hleděla na půvabnou postavu, Cordélia se umývala nepociťujíc před dívkou žádný stud.

„Ne, na terase.“  Ruska neskrývala ulehčení.

„Dobře.“ – neočekávaně lehce souhlasila dívka. – „Ale, co si obleču? Najde se v tomto domě jiné oblečení než pyžamo? A něco na obutí.

„Hned to přinesu!“ – dívka radostí pookřála.

„Snad tu nemá taky sklad ženských šatů?“ – zeptala se Cordy s úsměvem.

„Ne, co si myslíš!“ – její společnice div že nespráskla ruce. – „Všechno přivezli teprve před hodinou. Jestli chceš, můžu ti je ukázat.“

„Jen, když ti to Angelus dovolí, nechci, aby se na tebe zlobil.“ poznamenala Cordélie ostražitě.

„Ale musíš se přece obléct k večeři.“ – odvětila dívka rozumně. – „A já ještě nevím, co se ti líbí.“

„Podle mého názoru jsi mi něco přinesla na procházku.“ Cordélie se vůbec nechtělo přijímat dárky od Angelusa.

„No, ale to bylo na procházku, a tohle je večeře.“ blondína směšně nakrčila nos. – „Opravdu nechceš být vhodně oblečená?“ – upřímně nechápala, jak někdo nemůže chtít se líbit takovému muži, jako je její pán.

„Dobře, tak mi je ukaž.“ – vzdala to Cordy. – „Jenom si usuším vlasy.“

Služka jí přehodila přes ramena ručník a podepřela ji, aby návštěvnice neuklouzla, stoupajíc mokrýma nohama na podlahu.

„Kde se to tady vzalo?“ Cordy překvapeně pohlédla směrem k nádhernému toaletnímu stolku, který se objevil v jejím pokoji, zatímco byla v koupelně.

„Patrně pán nařídil, aby to sem postavili.“ – Táňa pokrčila rameny a usadila Cordélií před zrcadlem.

„A co je to tady, průchozí dvůr?“ – Cordy začala znovu přicházet do varu. – „ To sem může vlézt, komu je libo?“

„Jen, když to pán dovolí.“ Tatiana nechápala, proč je návštevnice tak nervózní.

Cordy vydechla, je nespravedlivé vylévat si svůj hněv na dívce, která za nic nemůže a navíc se k ní chová hezky. Táňa pečlivě vysušovala dívčiny dlouhé tmavé vlasy. Cordélie se nejprve neúspěšně pokusila sebrat jí ručník ujišťujíc, že to může udělat sama, ale Táňa na ni prosebně hleděla smutnýma modrýma očima, že nakonec ustoupila. Když vlasy proschly, dívky se vydaly vybírat šaty.

Když Cordélie vešla do pokoje, lehce se zarazila. Všechno bylo zastavěno krabicemi a balíčky se značkami známých módních domů.

„Ještě jsem nestihla všechno vybalit.“ – omlouvala se Táňa.

„Ať tě ani nenapadne začít beze mne. Zítra se tím zabavíme, nebo se tady zblázním nečinností.“ – rozhodla se Cordy za pochodu nahlížejíc do prvního balíčku, který jí padl pod ruku.

„Bože, to je krása!!!“ – uklouzlo jí. Táňa s obdivem sledovala, jak Cordy vytáhla s balíčku dlouhé, temně rudé šaty z jemně splývavé látky.

„Ne, to nejde!!!“ – téměř v slzách nacpala šaty nazpátek.

„Proč pláčeš?“ – zeptala se Tatiana zaraženě, tak rychlá změna nálady ji znepokojila.

„Mám pocit, že teď se mě snaží si koupit.“ Cordy upustila balíček na podlahu.

„Tolikery šaty. Nepochybuji, že všechny mají moji velikost. A boty samozřejmě taky.“

Otevřela krabici, shodou okolností v ní ležely lodičky, které se hodily k šatům. Rudý samet zdobily drobné štrasy, které dělaly z jednoduchých bot slavnostní. Cordélie si je zkusila. Díky vhodnému tvaru téměř necítila vysoké podpatky, bota seděla na noze jak ulitá.

„Odkud to všechno ví? Zdá se, jakoby mě sledoval. Tak se ho bojím, Táňo.“ – dívka se nezadržitelně rozplakala. Miri ji objala, snažíc se ji uklidnit.

„Pán ti nic špatného neudělá, je hodný.“

„Hodný? Je to bezcitný netvor, bez duše, bez srdce!“ – vykřikla Cordy rozlobeně. „Já od něho nic nechci. Chci domů!“

Táňa si jen povzdechla, nevědouc, jak dívce dodat odvahu. Po chvíli Cordy přestala plakat, pouze popotahovala nosem.

„Tak pojď, něco vybereme. Nechci, aby přišel ke mně do pokoje.“ – zavzlykala.

„Dobře.“ – souhlasila Táňa okamžitě.

Po chvíli hledání Cordy odsouhlasila krátké, světle-zelené letní šaty a o tón tmavší sako. Tatiana jí řekla, že večer se citelně ochladí. Vhodné sandály našly také rychle.

Do smluvené doby se Cordélie jak-tak stačila obléci, učesat a trochu nalíčit. Nechtěla, aby si Angelus myslel, že chce být krásná kvůli němu, ale taky se jí nechtělo vypadat neupraveně.

 

   Angelus nedával nijak najevo svoji netrpělivost, pohodlně usazený v křesle sledoval rychle tmavnoucí oblohu. Dnes se mu nepodařilo ukázat Cordélii západ slunce, ale to nic, udělá to zítra a dnes spolu jednoduše společně povečeří. Zbytečně dnes tak vybuchl, teď mu bylo jasné, že ho dívka jen provokovala. Nemohla myslet na Grooa, nemohla. Vždyť její rty ani jednou nepronesly jeho jméno, dokonce ani v té nejsladší chvilce.

Její příchod přetrhl jeho úvahy, mladý muž vstal a vykročil směrem k dívce.

„Vypadáš nádherně.“ – pronesl tiše.

Cordy cítila, jak jí zahořely tváře nad tímto prostým komplimentem a také z trochu provinilého pohledu čokoládových očí.

„Děkuji.“ pronesla, co možná nejchladněji doufajíc, že v přítmí není příliš vidět její ruměnec.

«Jak se tak můžeš chovat,“ říkala si v duchu. „Ještě neuplynulo ani čtyřiadvacet hodin, co jsi tady a ty už přicházíš do rozpaků nad jeho komplimenty. „Hloupá zrádkyně! Groo, prosím, najdi mě co nejdřív!“

„Cordélie...já…. dnes jsem byl prchlivý a hrubý….. odpusť mi…..“

Angelus zlehka sklonil hlavu připomínajíc v té chvíli roztomilé štěně. Cordélie k němu zvedla trochu rozpačité oči, nečekala, že se bude kát ze svého chování. A už vůbec nečekala, že ona sama bude obdivovat mužskou tvář s pravidelnými, výraznými rysy a nebude schopná odtrhnout pohled od vlídných očí se šibalskými záblesky v jejich hloubce.

„Já ještě nejsem připravená ti odpustit.“ – dívka se ovládla a odvrátila oči usilovně přemýšlejíc o opuštěném ženichovi.

„Půjdeme večeřet, stůl už je prostřený.“ – okamžitě změnil téma její upírsky hostitel.

Dívka v skrytu duše doufala, že jí nabídne rámě nebo se pokusí se jí dotknout, ale muž se zjevně rozhodl udržovat odstup.

„Čelní útok se nezdařil, zkoušíme to po křídle?“ ušklíbla se dívka koutkem úst. „Ale proč? Čeho tím chce dosáhnout?“

Když přešli na druhou stranu terasy, Cordélii se údívem rozšířili oči. Nebyl to však prostřený stůl, ale zahrada, co vyvolalo její nadšení, zahrada, která začínala přímo u schodiště. Maličká světýlka, dovedně ukrytá v trávě a na stromech, vypadala jak odraz hvězd na nebi. Pohádka vábila svým kouzlem a byla tak blízko, že to bylo veselé a strašidelné současně.

„Povečeříme a potom ti můžu ukázat zahradu.“ – navrhl upír a přisunul jí židli.

„Cožpak ty mě budeš sám obsluhovat?“ – zeptala se Cordélie ironicky sledujíc, jak obratně nalévá víno do pohárů.

„Proč ne?“ – zasmál se. – „Promiň, nezeptal jsem se tě, jakému vínu dáváš přednost a vybral jsem sám. Doufám, že nemáš alergii na ryby.“

„Ne.“ – zavrtěla hlavou dívka a odkryla pokličku. Z báječné vůně se jí v pravém smyslu slova začaly sbíhat sliny. Nejjemnější bílé maso s křupavou kůrčičkou, polité jakousi rafinovanou, ale šíleně dobrou omáčkou, bylo hodné nejvyšší chvály. Ani jeden z nich se nechtel zdržovat rozhovorem, dokud z talířků nezmizel poslední kousíček.

„Hm-m-m, to bylo……božské.“ – dívka spokojeně zavřela oči pozvedajíc skleničku s vínem.

„Ano, Jekaterina dnes překonala samu sebe.“ – potvrdil Angelus. – „Zjevně ses jí zalíbila.“

„Je velmi hodná.“ – povzdechla si Cordélie a pohlédla na muže způsobem, který nenechával ani stín pochybnosti, že jeho za hodného nepovažuje.

Angelus se jen usmál této mlčenlivé výčitce.

Cordy: „Zajímalo by mě, odkdy upíri sní i obyčejné jídlo?“

Angelus: „Myslelas, že pijeme jenom krev?“

Cordy mlčky přikyvla.

Angelus: „Ten hlupák tě toho o nás moc nenaučil.“

Cordy: „Dost na to, abych věděla, co mám dělat, když mně někdo unese nevedno kam.“

Angelus sa usmál, ale rychle změnil tému.

„Doufám, že se ti líbily šaty. Já ještě dobře neznám tvůj vkus, proto jsem koupil celé kolekce.“ – ještě jednou přejel dívku obdivným pohledem.

„Odkud víte, jakou mám velikost?“ neudržela se, pod jeho obdivným pohledem se beznadějně začervenala.

„To ať zůstane mým malým tajemstvím.“ – usmál se Angelus lišácky.

„Jestli si myslíte, že si mě tím koupíte, tak říkám hned, že je to zbytečná práce.“ dívka zvedla bradu.

„Ale musíš si něco oblékat, když jsi u mě na návštěvě. I když pro mně bys mohla chodit i zcela nahá,“ uškrnul se.

„Prase!“ sykla.

„Nestačili jsme ty věci naložit do letadla, kterým jsme přiletěli my, bylo nutné najít jiný způsob“ pronesl s línou nedbalostí.

„Většinou se na návštěvu chodí z vlastní vůle.“ – namítla dívka prudce.

„Chápu, že tě trochu uvádí do rozpaků způsob, jakým ses tady ocitla, ale dal bych přednost tomu, aby jsi se tady cítila jako host.“ – navrhl Angelus.

„To asi půjde těžko.“  řekla vzdorovitě.

„Chci ti navrhnout obchod.“ – řekl po chvilce mlčení.

„Jaký?“ – pomalu se otočila.

„Zůstaneš u mě dva měsíce. Pak tě odvezu domů. Co říkáš na takový návrh?“ Angelus vypadal spokojeně, jako líný nasycený tygr. Cordélie na něho nedůvěřivě hleděla, hledajíc nějakou léčku.

„Jenom zůstanu? A proč zrovna dva měsíce a řekněme ne pět? A nebo dva týdny? Zůstanu tady a ty už mě nebudeš přivazovat, ani k ničemu nutit?“ její oči vypadaly nádherně v nejasném, rozptýleném světle.

„Dva měsíce se mi zdají být ideální. Představ si, že jsi tady na dovolené.“ řekl.

„Dovolená,“ pomyslela jsi Cordy pohrdavě. „Pěkná dovolená...“

 „Už ti v ničem neublížím, slibuji.“ zvedl ruku na znamení přísahy. 

Angelus se jen usmál, obešel stůl a natáhl k ní ruku.

„Pojď, ukážu ti zahradu.“

„Proč jsi tak přesvědčený, že mě Groo během té doby nenajde?“ Cordélie ignorovala jeho pozvání.

„Pokud k tomu dojde, pustím tě hned, jakmile se tady objeví.“ – usmál se upír. „Jdeme“

 

 3. kapitola